Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 990/2020Usnesení NS ze dne 27.10.2020

HeslaSouběh (konkurence) trestných činů
Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.990.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 43 odst. 2 tr. zákoníku

§ 286 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 990/2020-966

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. P., nar. XY, bytem XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 67 To 62/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 25 T 41/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 25 T 41/2019, byl obviněný A. P. uznán vinným ze spáchání

pod bodem I. přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

od blíže nezjištěné doby na různých místech až do 13:55 hodin dne 25. 6. 2018 v ul. XY v Praze 3, poblíž sloupu veřejného osvětlení č. XY, měl záměrně k dispozici předměty ve své kompletnosti plně způsobilé, určené a použitelné k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, a to plastový kanystr s červeným uzávěrem o objemu 5 l, s obsahem nažloutlé kapaliny s hnědým sedimentem, plastový kanystr s modrým uzávěrem o objemu 5 l, s obsahem nažloutlé kapaliny s hnědým sedimentem, plastový kanystr s etiketou s nápisem „Ostřikovač, 5 l“ s obsahem kašovité hmoty nafialovělé barvy, plastovou láhev s obsahem dvouvrstvé kapaliny; horní vrstva nažloutlá, spodní vrstva čirá bezbarvá, pomačkanou plastovou láhev se zeleným uzávěrem bez zjevného obsahu látky, plastovou lahev s oranžovým uzávěrem s obsahem světle žluté kapaliny, pomačkanou plastovou láhev oranžovým uzávěrem, bez zjevného obsahu látky, plastovou lahev s modrým uzávěrem s obsahem kapaliny se sedimentem hnědofialové barvy, teploměr v plastovém obalu, měřicí rozsah do 150°C, skleněný tál čtvercového tvaru se zbytky látky, plastovou dózu se zeleným víčkem s obsahem hnědé krystalické látky, černé pletené rukavice s obsahem rozbitého laboratorního skla – filtrační nálevky se zbytky látky, plastové tuby s indikátorovými pH papírky, trojhrdlou varnou baňku o objemu 2000 ml, plastovou lahev s obsahem látky ve formě kovově lesklých kuliček, 3 ks plastových sáčků s obsahem použitého filtračního materiálu (vaty), varnou baňku o objemu 1000 ml, trojhrdlou varnou baňku s kovovým držákem a pryžovými zátkami, skleněnou lahev s etiketou s nápisem „Jod p.a. 500 g“ s obsahem červenofialové sypké látky, plastovou uzavíratelnou dózu modré barvy s obsahem zbytků červenofialové látky, plastovou dózu čtvercového tvaru s růžovým víkem, s obsahem zbytků krystalické látky, plastovou láhev s etiketou s nápisem „Hydroxid sodný čistič potrubí a odpadů, 1 kg“ s obsahem zbytků čiré kapaliny, plastovou láhev s etiketou s nápisem „Krtek, čistič potrubí, 450 g“ s obsahem bílé látky ve formě kuliček, plastovou láhev s etiketou s nápisem „Krtek, čistič potrubí, 900 g“ s obsahem bílé látky ve formě kuliček, láhev s etiketou s nápisem „Kyselina o-fosforečná 85% p.a., 1000 ml“ s obsahem čiré kapaliny, plechovku s etiketou s nápisem „Aceton 700 ml“ s obsahem čiré kapaliny, plechovku s etiketou s nápisem „Aceton 700 ml“ s obsahem kapaliny, plastovou láhev s etiketou s nápisem „Kyselina chlorovodíková solná 31% 1 l“ s obsahem čiré kapaliny, skleněnou láhev překryté gumovou rukavicí, s přezkovým uzávěrem, se zbytky látky ve formě kovově lesklých kuliček, plastovou lahvičku s etiketou s nápisem „Peroxid vodíku, 100 g“ s obsahem čiré kapaliny, plastovou dózu se žlutým víčkem s obsahem zbytků látky, modrou plastovou misku kulatého tvaru bez zjevného obsahu látky, digitální váhy o rozměrech cca 18 x 18 cm černé barvy, bílou plastovou stěrku se zbytky látky na povrchu, plastovou hadici s pryžovou zátkou, plastovou dózu obdélníkového tvaru, s růžovým víčkem se zbytky krystalické látky, plastovou krabičku červené barvy s obsahem: 11 ks injekčních stříkaček různých velikostí + korkové zátky, plastová dóza se zbytky krystalické látky a kovová lopatička se zbytky bílé látky na povrchu, dále elektrický mlýnek „SENCOR“ se zbytky krystalické látky, digitální váhu v látkovém pouzdru, o rozměrech cca 11 x 6 cm, plastovou lahvičku s obsahem lehce zakalené kapaliny, plastovou lahvičku s obsahem čiré kapaliny nažloutlé barvy, plastový sáček s obsahem vatových tamponků se zbytky látky, dále plastovou dózu se zeleným víčkem, obsahující hnědou krystalickou látku o hmotnosti 64,184 g s průměrnou koncentrací 8,3 % metamfetaminu base, tedy 5,327 g metamfetaminu base, a dále s koncentrací 72,83 % báze pseudoefedrinu, tedy 42,19 g báze pseudoefedrinu, představující 51,52 g hydrochloridu pseudoefedrinu, schopného v další reakci přeměny na metamfetamin hydrochlorid, ze kterého by bylo možné reálně vyrobit 42 g metamfetaminu známého též jako pervitin, přičemž pervitin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

pod bodem II. zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

dne 25. 6. 2018 v 13:55 hodin v ulici XY v Praze 3, poblíž sloupu veřejného osvětlení č. XY, bez příslušného oprávnění měl u sebe pro účely jeho další distribuce různým zájemcům celkem 30,611 g metamfetaminu, známého jako pervitin, s průměrnou koncentrací 75,6 % metamfetaminu base, tedy 23,234 g metamfetaminu base, přičemž pervitin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž s vědomím o jakou látku se jedná, tuto zpravidla na základě předchozí domluvy v přesně nezjištěné době, nejméně však od jara 2018 do dne 6. 9. 2018, kdy byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody, na různých místech v Praze opakovaně nabídl a následně obvykle i poskytl v přesně nezjištěném množství dalším přesně nezjištěným osobám, z čehož konkrétně tomu bylo tehdy, kdy:

1) v průběhu několika měsíců do srpna 2018 na blíže nezjištěných místech na území České republiky, po předchozí dohodě poskytl v několika případech za protislužby J. V., nar. XY metamfetamin v celkovém množství několika gramů,

2) v blíže nezjištěné době od jara 2018 do konce léta 2018, v blíže nezjištěné restauraci na XY náměstí v Praze 10 a ve stanu v ul. XY v Praze 10, celkem ve dvou případech zdarma poskytl metamfetamin L. P., nar. XY, a to vždy tzv. lajnu o délce 4 cm a šířce 0,5 cm,

3) dne 25. 6. 2018 na přesně nezjištěných místech v Praze, v jednom případě zdarma a v jednom případě za dluh, poskytl metamfetamin M. H., nar. XY, a to v celkovém množství odpovídajícím zhruba čtyřem dávkám běžného konzumenta,

4) v blíže nezjištěné době léta 2018, na blíže nezjištěném místě v Praze 8, ve dvou případech nabídl ke koupi metamfetamin S. V., nar. XY, a to vždy o hmotnosti 1 g za částku 1.000,- Kč, aniž by následně k jeho prodeji však došlo,

5) v blíže nezjištěné době od poloviny července 2018 do konce srpna 2018, na blíže nezjištěných místech v Praze 8 - XY a v ul. XY v Praze 2 - XY, v osmi případech zdarma či za protislužby poskytl metamfetamin K.M., nar. XY, a to vždy v podobě tzv. čáry o hmotnosti 0,15 až 0,2 g,

6) neztotožněné osobě, nazývané H., S., a užívající mobilní telefonní číslo XY, dne 13. 7. 2018 v době od 02:24:43 do 02:26:28 hodin přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 2 gramy,

7) přesně neztotožněné osobě, nazývané O., užívající mobilní telefonní číslo XY a XY, dne 19. 7. 2018 v době od 08:45:50 do 10:17:30 hodin, přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 1 gramu,

8) neztotožněné osobě, vystupující jako M. a užívající mobilní telefonní číslo XY, dne 20. 7. 2018 v době od 05:07:44 do 05:09:15 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin v přesně nezjištěném množství,

9) neztotožněné osobě - muži, užívající neveřejné mobilní telefonní číslo vedené na V. F., nar. XY, dne 21. 7. 2018 v době od 02:13:01 do 02:14:22 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o celkové hmotnosti 2 gramy,

10) neztotožněné osobě, užívající mobilní telefonní číslo XY dne 23. 7. 2018 v době od 16:27:29 do 16:28:41 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 2,5 gramů,

11) neztotožněné osobě - muži, užívající mobilní telefonní číslo XY,

- dne 24. 7. 2018 v době od 03:23:18 do 04:30:44, nejprve v jednom případě přislíbil poskytnout a poté poskytl metamfetamin o hmotnosti 1 gramu a v jednom případě poté opět přislíbil poskytnout další metamfetamin o hmotnosti 1 gramu na jimi vzájemně domluvených schůzkách,

- dne 9. 8. 2018 v době od 01:12:56 do 01:31:57 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti nejméně 1,7 gramů,

- dne 9. 8. 2018 v době od 21:31:42 do 21:41:46 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 1,5 gramů,

- dne 10. 8. 2018 v době od 02:09:00 do 02:29:24 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 0,5 gramu,

12) neztotožněné osobě, vystupující pod přezdívkou M., B. a užívající mobilní telefonní čísla XY a XY,

- dne 26. 7. 2018 v době od 09:09:34 do 09:12:04 přislíbil poskytnout metamfetamin o hmotnosti 1 gram na jimi dojednané následující schůzce,

- dne 27. 7. 2018 v době od 02:02:29 do 02:03:41 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 2 gramy,

13) neztotožněné osobě, vystupující pod přezdívkou J. a užívající neveřejné mobilní telefonní číslo,

- dne 26. 7. 2018 v době od 20:05:36 do 20:07:00 přislíbil poskytnout na jimi domluvené následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 0,5 gramů,

- dne 28. 7. 2018 v době od 14:42:14 do 14:43:35 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti nejméně 3 gramy,

14) neztotožněné osobě přezdívané M. a užívající neveřejné mobilní telefonní číslo, dne 29. 7. 2018 v době od 19:19:22 do 19:23:40 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 0,2 gramu,

15) neztotožněné osobě vystupující pod jménem M. H. a užívající mobilní telefonní číslo XY, registrované na P. R., nar. XY, dne 4. 8. 2018 v době od 16:25:43 do 16:26:53 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 2 gramy,

16) neztotožněné osobě, přezdívané Týna a užívající mobilní telefonní číslo XY, dne 11. 8. 2018 v době od 21:23:09 do 21:51:50 nabídl metamfetamin o hmotnosti 1 gram,

17) neztotožněné osobě - muži, užívající mobilní telefonní číslo XY,

- dne 12. 8. 2018 v době od 01:29:11 do 01:30:30 nabídl metamfetamin o hmotnosti 12 gramů,

- dne 13. 8. 2018 v době od 07:07:40 do 07:28:21 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 1 gramu,

18) přesně neztotožněné osobě užívající mobilní telefonní číslo XY K. T., nar. XY, dne 12. 8. 2018 v době od 18:18:19 do 19:34:30 nabídl metamfetamin o hmotnosti 2 gramy,

19) neztotožněné osobě užívající mobilní telefonní číslo XY I. L., nar. XY, dne 12. 8. 2018 v době od 19:53:25 do 19:54:07 nabídl metamfetamin o hmotnosti 0,5 gramu,

20) neztotožněné osobě, vystupující jako K. a užívající neveřejné mobilní telefonní číslo na jméno D., dne 13. 8. 2018 v době od 03:15:40 do 03:43:34 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 1 gramu,

21) neztotožněné osobě vystupující jako Jarda a užívající neveřejné mobilní telefonní číslo dne 15. 8. 2018 v době od 12:58:05 do 16:05:52 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 0,5 gramu,

22) neztotožněné osobě – muži, užívající mobilní telefonní číslo XY, dne 16. 8. 2018 v době od 00:43:05 do 00:44:53 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti necelých 3 gramů,

23) neztotožněné osobě vystupující pod jménem B. a užívající mobilní telefonní číslo: XY dne 16. 8. 2018 v době od 01:29:05 do 01:33:25, přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin v množství 4,5 gramů,

24) L. H., nar. XY, užívající mobilní telefonní číslo XY dne 22. 8. 2018 v době od 21:06:24 do 21:07:28 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti od 2 do 4 gramů,

25) neztotožněné osobě užívající telefonní číslo XY vedené na B. T., nar. XY,

- dne 22. 8. 2018 v době od 19:52:51 do 19:55:16 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin o hmotnosti 0,5 gramů,

- dne 5. 9. 2018 v době od 19:46:16 do 19:47:59 přislíbil poskytnout na jimi dojednané následující schůzce metamfetamin v množství odpovídající částce 300 - 400 Kč,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že nedisponoval oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších předpisů, a že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 1. 2018 sp. zn. 1T 75/2017 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018 sp. zn. 9To 122/2018 odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou, k trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy ve výměře 9 let a k trestu propadnutí věci,

pod bodem III. přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

od blíže nezjištěné doby dne 25. 6. 2018 do 13:55 hodin téhož dne na různých místech v Praze se pohyboval a současně řídil automobil Škoda Octavia, RZ XY, a to i přes to, že

jednak věděl, že mu rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 16. 1. 2017 č.j: MHMP 69142/2017/Buk, které nabylo právní moci dne 15. 2. 2017, byl uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 22 měsíců, který nevykonal, a rozhodnutím Magistrátu hlavního města Praha ze dne 28. 4. 2017 č.j: MHMP 681952/2017/SvL, které nabylo právní moci dne 31. 5. 2017, mu byl mj. uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, který také nevykonal,

a jednak byl současně přinejmenším srozuměn s tím, že mu byl v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1T 75/2017 rozsudkem nalézacího soudu ze dne 2. 1. 2018 ve spojení s odvolacím rozhodnutím - rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018 sp. zn. 9 To 122/2018 uložen pravomocně vedle trestů odnětí svobody a propadnutí věci i trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy ve výměře 9 let, který nevykonal.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v době trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu.

2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, a to usnesením ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 67 To 62/2020, kdy podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.

II.

Dovolání obviněného a vyjádření k němu

3. Obviněný dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 67 To 62/2020, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 25 T 41/2019, a to toliko ve výrocích o vině pod bodem I. a II. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

4. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný uvedl, že důvod dovolání spatřuje v podstatě v tom, že skutky uvedené ve výrocích I. a II. rozsudku nalézacího soudu, jejichž spácháním byl uznán vinným, nevykazují veškeré zákonné znaky skutkových podstat těchto trestných činů. Namítl, že odvolací soud se nevypořádal s chybnou právní kvalifikací těchto činů ze strany nalézacího soudu, když u skutku popsaného pod bodem I. ponechal vadnou právní kvalifikaci, resp. že se touto chybnou právní kvalifikací vůbec nezabýval. V této souvislosti obviněný odkázal na rozhodovací praxi Ústavního soudu ve vztahu k obecným zásadám trestního práva. Konkrétně pak vytkl, že skutek popsaný ve výroku rozsudku pod bodem I. měly soudy spojit se skutkem pod bodem II., neboť ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku absorbuje do sebe i právní kvalifikaci přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, k čemuž doslovně citoval skutková zjištění plynoucí z rozhodnutí nižších soudů. Proto neměl být uznán vinným dvěma trestnými činy, nýbrž pouze jedním trestným činem podle § 283 tr. zákoníku.

5. Obviněný ovšem předně namítal, že předměty sloužící k výrobě omamných a psychotropních látek zajištěné v osobním autě dne 25. 6. 2018 mu nepatřily, což vyplývá i z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, když na zajištěných věcech nebyly žádné jeho daktyloskopické stopy. Poukázal i na chování svědkyně N. H., která se mimo jiné opakovaně nedostavovala k podání svědecké výpovědi. Pokud se jedná o záznam z kamerového systému pořízený v hotelu G. H., nalézací soud jej vyhodnotil skutkově nesprávně, pokud učinil závěr, že obviněný v hotelu G. H. manipuloval s nějakými zavazadly. Naopak měl tento důkaz vyhodnotit ve prospěch obviněného. Rovněž výslechem svědka S. F. se nepodařilo prokázat, že by se obviněný zdržoval v hotelu G. H. déle, než je nutné pro vyložení a naložení zavazadel. Soudy obou stupňů navíc nevynaložily veškeré úsilí, aby mohly svědkyni N. H. vyslechnout, když nevyužily možného institutu předvedení svědka k hlavnímu líčení, ačkoliv si byly vědomy skutečnosti, že se tato svědkyně nedostavovala ani k výslechům v přípravném řízení. Soudy obou stupňů proto opomenuly provést důkaz výslechem obhajobou navržené svědkyně N. H. a ve svých rozhodnutích rozumně nevysvětlily, proč tak neučinily.

6. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl nezákonnost příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 10. 7. 2018, sp. zn. V 37-38/2018-Nt 6020/2018, ve smyslu § 88 odst. 1, 2 tr. ř., když tento neobsahoval všechny zákonné náležitosti pro jeho nařízení. V tomto směru zejména poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Pzo 2/2020. Rovněž namítl, že po ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo v protokolu odůvodněno jeho provedení jako neodkladného nebo neopakovatelného úkonu. Ze samotného příkazu pak nevyplývají žádné skutečnosti o neodkladnosti a neopakovatelnosti takového úkonu, když tento obsahuje pouze formální odkaz na zákonné ustanovení bez bližšího skutkového upřesnění. Nestačí proto pouhá formulace, že se jednalo o činnost sofistikovanou, aniž by bylo uvedeno, v čem ona sofistikovanost spočívá. Příkaz rovněž neobsahuje poznatky, na jejichž základě policejní orgán dospěl k tomu, že mělo docházet k páchání trestné činnosti a jaký okruh osob se jí má dopouštět. Soudy obou stupňů k těmto námitkám obviněného vůbec nepřihlédly, což považuje za procesní pochybení a porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Další dovolací námitku zaměřil vůči výroku o trestu, když je přesvědčen, že soudy obou stupňů nepostupovaly správně, neboť mu neuložily souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, ale trest úhrnný podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, a to i když jim bylo známo, že je souzen za skutky, které byly spáchány dříve, než byl Okresním soudem v Mělníku dne 27. 3. 2019, sp. zn. 1 T 75/2018, vyhlášen odsuzující rozsudek za jiné jeho trestné činy. Obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1780/2016, které odvolací soud nerespektoval. Trestnou činnost měl obviněný v posuzované věci totiž páchat od 25. 6. 2018 do doby dodání do výkonu trestu, tedy v době, kdy ještě nebyl vyhlášen výše uvedený první odsuzující rozsudek Okresního soudu v Mělníku, kterým mu byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců. K tomuto ještě obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 8 Tdo 560/2006. Pokud by nalézací i odvolací soud správně stanovily právní kvalifikaci spáchaného skutku uvedeného ve výroku I. rozsudku nalézacího soudu, byl by mu ukládán trest jen za dva trestné činy, a to trest souhrnný.

8. Dovolatel dále vytkl, že nalézací soud při hodnocení důkazů postupoval v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, nepřipustil v řízení před soudem návrh obhájce obviněného provést jím navržené důkazy a nehodnotil řádně důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutková zjištění soudu obou stupňů rovněž znamenají popření zásad spravedlivého řízení, kdy evidentně došlo s odkazem na shora uvedené porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. V dovolacím řízení je pak Nejvyšší soud povinen postupovat při výkladu dovolacích důvodů tak, aby respektoval ústavně zaručená práva a svobody, tedy přihlížet k takovým vadám, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.

9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 67 To 62/2020, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 25 T 41/2019, a dále aby podle § 265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a následně se vyjádřil k námitkám obviněného.

11. K námitce týkající se vztahu trestných činů výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že vztah uvedených trestných činů vylučuje jejich jednočinný souběh, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1018/2017, podle něhož je trestný čin podle § 286 tr. zákoníku subsidiární k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku. Tento vztah lze však dovodit pouze v případě jediného skutku, a v takovém případě by bylo možno s obviněným souhlasit, že totéž jednání pachatele skutečně nelze právně kvalifikovat podle obou uvedených ustanovení. Jak ovšem vyplývá ze závěrů rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedené pravidlo nelze aplikovat v této věci, když v jeho případě se jedná o vícečinný, nikoliv jednočinný souběh trestných činů. To je zřejmé ze skutkových závěrů napadených rozhodnutí, podle nichž obviněnému není kladena za vinu výroba drogy, k níž byly použity nebo měly být v budoucnu použity v osobním autě zajištěné předměty, nýbrž jen jejich přechovávání. Přitom ze skutkových zjištění soudů pod bodem II. nevyplývá, že by drogu, kterou obviněný distribuoval či přechovával, také vyráběl.

12. Jako nedůvodnou státní zástupce považuje i námitku směřovanou proti výroku o trestu, kdy v předkládané věci není dán vztah souběhu k odsouzení Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 75/2018. V této souvislosti Městský soud v Praze zcela důvodně odkázal na skutečnost, že tam projednávaná trestná činnost je v souběhu s jeho další trestnou činností, pro niž byl obviněný odsouzen jednak Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 9 T 132/2017, jednak Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 75/2017. Mezi jednáním obviněného, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku a nyní projednávanou trestnou činností nemůže být dán vztah souběhu jakožto předpoklad pro uložení souhrnného trestu, neboť mezi oběma těmito jednáními figurují zmíněná odsouzení Okresním soudem Praha-západ a Obvodním soudem pro Prahu 8. Pakliže se nejedná o vztah souběhu, nelze uvažovat o uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

13. Pokud jde o další námitky obviněného, tyto státní zástupce shledal jako obsahově neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný v nich předkládá vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od zcela logických skutkových zjištění nalézacího soudu. Obviněným formulované výhrady nelze podřadit ani pod kategorii tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, neboť se jedná o pouhou polemiku obviněného s přesvědčivým a pečlivým hodnocením důkazů provedeným nalézacím soudem.

14. Státní zástupce se rovněž neztotožnil s výhradami obviněného ve vztahu k nezákonnosti důkazů provedenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Jedná se o námitku podřaditelnou pod kategorii námitek uplatňujících porušení zásad spravedlivého procesu, avšak z hlediska věcného ji nelze považovat za důvodnou. Nadto se jedná o již uplatněnou námitku před nižšími soudy, které se jí zabývaly a na podkladě přesvědčivého odůvodnění plynoucího ze spisového materiálu se s ní neztotožnily. S námitkami proti údajným formálním nedostatkům podle státního zástupce nelze souhlasit. Požadavek na uvedení skutečností odůvodňujících neodkladnost a neopakovatelnost nařízení odposlechu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. v protokolu o provedení tohoto úkonu nelze vykládat izolovaně od konkrétní úpravy příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kdy je třeba závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti vyjádřit a odůvodnit již před jeho provedením. Vymyká se racionálnímu výkladu právní normy, aby v protokolu o provedení takového úkonu, který byl již jako neodkladný a neopakovatelný zákonně nařízen, byly v podstatě duplicitně zpětně zopakovány ty okolnosti neodkladnosti a neopakovatelnosti, které vedly k jeho nařízení. Důležité je, že neodkladnost a neopakovatelnost takového úkonu byla náležitě vyhodnocena a odůvodněna před, resp. při nařizování takového úkonu. Namítané úkony rozhodně nevykazují nedostatky, pro něž by obsah zajištěných odposlechů bylo možno považovat za nezákonně získaný důkaz, z čehož vyplývá, že právo obviněného na spravedlivý proces nebylo zasaženo.

15. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudů státní zástupce shrnul, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.

16. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

III.

Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

19. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

20. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pokud jde o tento dovolací důvod, lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy, kterou obviněný uplatnil, byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), in concreto byl podle obviněného dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

22. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

23. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).

24. Obviněný naplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkami vytýkajícími neuložení souhrnného trestu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je totiž možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

25. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný uplatnil totožnou námitku již v rámci odvolacího řízení před soudem druhého stupně. Odvolací soud se námitkou zabýval a vypořádal se s ní, když v bodě 15. napadeného usnesení uvedl, že v projednávané věci nemohl být ukládán souhrnný trest, neboť předpokladem jeho uložení je existence souběhu trestných činů. V posuzovaném případě však takový vztah dán není. Obviněný byl totiž odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 1 T 75/2018, který nabyl právní moci dnem 25. 5. 2019, pro majetkovou a drogovou trestnou činnost, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 54 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dovolatel přehlíží, že uvedený trest odnětí svobody byl ukládán již jako trest souhrnný i za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 9 T 132/2017, a za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 1 T 75/2017, a to za současného zrušení výroku o trestech citovaných rozsudků Okresního soudu Praha – západ a Obvodního soudu pro Prahu 8, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky o trestech obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. S ohledem na dobu vyhlášení prvních odsuzujících rozsudků a dobu spáchání nyní projednávané trestné činnosti (trestná činnost byla obviněným páchána od 25. 6. 2018, tedy až po vyhlášení výše citovaných rozsudků Okresního soudu Praha-západ a Obvodního soudu pro Prahu 8) je vyloučen vztah souhrnnosti, a obviněnému tak nemůže být v předmětném trestním řízení uložen trest souhrnný. Více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující – byť nepravomocný – rozsudek za nějaký trestný čin (srov. rozhodnutí publikované pod č. 8/1974 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k uvedenému proto Nejvyšší soud uzavírá, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

26. Obviněný rovněž naplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i svou další dovolací námitkou týkající se posouzení jeho jednání pod bodem I. jako přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. současně jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z provedeného dokazování v projednávané trestní věci vyplynulo, že obviněný se dopustil přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že přechovával prakticky kompletní výrobní vybavení tzv. varny, která je určena pro výrobu pervitinu z efedrinu získávaného z běžně dostupných léčivých přípravků. Tímto jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, když přechovával jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky. Skutkovou podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněný naplnil tím, že neoprávněně nabídl, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával psychotropní látku, a to i přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Na podkladě těchto skutkových závěrů nejde v posuzované věci o jednočinný souběh trestných činů, a proto se neuplatní vztah subsidiarity ustanovení § 286 tr. zákoníku k ustanovení § 283 tr. zákoníku. Při rozlišení jednočinného, resp. vícečinného souběhu trestných činů je nutné vyjít z teorie jednoty skutku, kdy se za jeden skutek považují všechny ty trestněprávně relevantní projevy pachatelovy vůle navenek, které jsou příčinou trestněprávně relevantního následku, pokud jsou kryty zaviněním. Projev vůle obviněného spočívající v přechovávání předmětu sloužícího k výrobě metamfetaminu je odlišný od projevu vůle spočívajícího v distribuci psychotropní látky metamfetaminu. Konkrétní následky jednotlivých trestných činů, kterých se měl obviněný dopustit, jsou odlišné a odlišné je i jednání, které bylo pro ně kauzální. Přitom ani pro jeden z uvedených následků nemá význam, ve smyslu příčinného vztahu, jednání významné pro druhý z nich (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 11 Tdo 1147/2011). Nelze tedy z hlediska uvedené obecné zásady hmotného práva mít za to, že trestné činy, kterých se měl obviněný dopustit, byly spáchány jedním skutkem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nalézací a odvolací soud správně posoudily jednání obviněného tak, že se jedná o samostatné skutky zakládající skutkovou podstatu odlišných trestných činů, a nelze je tak považovat za trestné činy spáchané v jednočinném souběhu. Z uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného za zjevně neopodstatněnou. Jen na okraj lze poznamenat, že by bylo v neprospěch obviněného, pokud část v autě zajištěné drogy správně měla být zahrnuta do rozsahu jím spáchaného skutku pod bodem II. rozsudku.

27. Námitka obviněného týkající se nezákonnosti důkazů provedených odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu je námitkou procesního charakteru, jejíž uplatnění však lze podřadit pod kategorii námitek směřujících do porušení zásad spravedlivého procesu, z kteréhožto důvodu je nutné se touto námitkou zabývat. V případě obviněného lze však konstatovat, že tato námitka není důvodná. Závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti provádění odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu byl v příslušných návrzích a příkazech odpovídajícím a zákonným způsobem formulován, přičemž lze souhlasit s názorem státního zástupce, že podrobnost odůvodnění je nutné hodnotit vždy v návaznosti na stav poznatků v době podání návrhu, resp. vydání příkazu k provedení takových úkonů. Soudy nižších stupňů se touto námitkou obviněného zabývaly, a ze spisového materiálu vyplývá, že provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo jako neodkladný a neopakovatelný úkon nařízeno v souladu se zákonem. Nadto z § 88 odst. 6 tr. ř. plyne, že má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Toto speciální ustanovení upravující náležitosti protokolu o záznamu telekomunikačního provozu nevyžaduje, aby protokol obsahoval odůvodnění, v čem spočívala neodkladnost a neopakovatelnost jeho provedení. Provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu proto Nejvyšší soud neshledává jako nezákonně získaný důkaz, tudíž nemohlo být porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.

28. Obviněný v rámci dalších námitek vytkl, že soudy obou stupňů opomenuly provést důkaz výslechem obhajobou navržené svědkyně N. H., kdy ani ve svých rozhodnutích rozumně nevysvětlily, proč tak neučinily. Obecně v souvislosti s rozsahem dokazování je možno konstatovat, že neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Je tedy na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).

29. K problematice tzv. opomenutých důkazů se v minulosti opakovaně vyjádřil i Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. 262/04), ve kterých podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno“.

30. Za opomenuté důkazy v rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další).

31. Z pohledu shora naznačených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti této dovolací námitky obviněného. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 12. 2019 (č. l. 833) vyplývá, že obviněný k dotazu předsedy senátu opakovaně prohlásil, že na výslechu svědkyně N. H. netrvá, přičemž další nové návrhy na doplnění dokazování obviněný ani jeho obhájce nevznesli. Nejvyšší soud po zhodnocení předmětné věci dospěl k závěru, že se v projednávané věci nemůže jednat o existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť obviněný navíc shodně se státní zástupkyní v rámci hlavního líčení již dále netrval na provedení důkazu výslechem svědkyně N. H. a soud dospěl k závěru, že má dostatečný podklad k rozhodnutí. Ani tuto námitku proto Nejvyšší soud neshledal jako důvodnou.

32. Ostatními námitkami obviněný v podstatě brojí proti skutkovým zjištěním a procesu dokazování provedenému nalézacím soudem. Přitom předkládá vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od skutkových zjištění nalézacího soudu, přičemž tato zjištění odvolací soud nepovažoval za nutné jakýmkoliv způsobem korigovat. V posuzované věci je zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Nejvyšší soud na podkladě spisu navíc rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů.

33. Nadto Nejvyšší soud dodává, že obviněný založil své dovolání v podstatě na totožných námitkách uplatněných v předcházejícím řízení, neboť argumenty obsažené v dovolání uplatnil již v průběhu nalézacího a odvolacího řízení. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že pokud v dovolání obviněný uvádí námitky, které namítal již v průběhu řízení nalézacího před soudem prvního stupně, popřípadě i v rámci řízení odvolacího před soudem druhého stupně, a soudy obou stupňů se s takovými námitkami dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 7 Tdo 105/2017).

34. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru