Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 989/2009Usnesení NS ze dne 27.10.2009

EcliECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.989.2009.1

přidejte vlastní popisek

11 Tdo 989/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 dovolání podané obviněným O. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 6 To 17/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 9/2008, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného O. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 1 T 9/2008, byl O. P. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. (bod 1 popisu skutku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. (bod 2) a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (bod 2), za které byl podle § 222 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, blíže popsaného kuchyňského nože. Současně byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a poškozenému M. P.

Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 6 To 17/2009, tak že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1, ve výrocích o trestu a o náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. jej podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 40 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu také podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí věci, blíže popsaného kuchyňského nože. Současně mu také uložil povinnost k náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a poškozenému M. P. Odvolání obviněného pak podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Olomouci se obviněný trestné činnosti původně v rozsudku nalézacího soudu popsané pod bodem 1 dopustil tím, že dne 30. 3. 2008 kolem 16.00 hod. na parkovišti pod Ústředním hřbitovem v B. na L. n. po předchozích slovních výtkách vůči poškozenému M. P., a po následném vzájemném fyzickému napadání ve formě několika úderů pěstí či dlaní do oblasti obličeje a horní poloviny těla v úmyslu jej usmrtit vzal ze svého motorového vozidla tovární značky Fiat Punto, zbroušený celokovový kuchyňský nůž o hmotnosti 54 g, délce čepele 130 mm a šířce čepele v místě patky 19 mm a tímto opakovaně zaútočil proti poškozenému, přičemž při jednom z útoků poškozeného zasáhl nožem do oblasti pravé poloviny hrudníku, čímž mu způsobil bodnou ránu hrudníku vpravo, šířky 3 cm a hloubky 2 až 2,5 cm, přetnutí mezižeberní tepny a drobné poranění povrchové blány plic v rozsahu 4 mm, v důsledku čehož ztratil poškozený jeden litr krve, kdy v důsledku tohoto život bezprostředně ohrožujícího zranění ke smrti poškozeného nedošlo jen v důsledku poskytnutí vysoce odborné lékařské péče.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný trestné činnosti popsané pod bodem 2 rozsudku dopustil tím, že následně, když se v 16.12 hodin téhož dne na výše popsané místo dostavili ve vozidle pracovníci Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje z důvodu ošetření poškozeného a poté, kdy byl obviněný dotázán řidičem sanitky M. H., zda by mu neukázal nůž, kterým k napadení došlo, reagoval obviněný tím, že vzal ze sedadla řidiče svého vozu tentýž výše popsaný nůž, namířil jím na M. H. a za přítomnosti nejméně čtyř dalších osob postupoval proti němu, nožem šermoval a křičel, ať ho nechají, v důsledku čehož M. H. v obavě z napadení zrychleným krokem z místa odešel zpět do sanitky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. S. dovolání, přičemž uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy obou stupňů chybně posoudily subjektivní stránku jeho jednání. Odvolací soud pak, aniž by v potřebném rozsahu doplnil dokazování, změnil, pokud jde o subjektivní stránku jednání obviněného, skutková zjištění soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného jde v případě jeho úmyslu při použití nože o zcela jiné skutkové zjištění, než které učinil soud prvního stupně, tedy odvolací soud neměl splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Žádný důkaz objasňující soudem tvrzený úmysl obviněného usmrtit poškozeného nebyl v celém trestním řízení proveden.

Soud prvního stupně zcela pominul hlavní námitku obhajoby, a sice že bránil svoji tělesnou integritu proti bezprostředně hrozícímu fyzickému útoku ze strany čtyř mladých silných mužů. Obviněný má za to, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně je v rozporu s principy formální logiky. K tomu uvádí následující argumenty: v době události mu bylo 68 let a musel by být blázen, kdyby útočil byť jen na jednoho mladého muže, dále soud náležitě neprověřil výhledové poměry svědků z jejich míst v autě a také se spokojil s povrchním vyjádřením znalce o tom, že bere Warfarin a tedy má sklon k větší tvorbě hematomů. Kdyby obviněný hodlal na poškozeného útočit nožem, nic mu nebránilo v tom, aby ho vzal do ruky již při vystoupení z auta. Nůž použil ve stavu těžkého šoku po fyzickém útoku poškozeného a jeho kamarádů. Kdyby poškozený nepřistoupil k němu a opět na něj neútočil, nic by se nestalo. Dále obviněný mimo jiné tvrdí, že plánky, které namalovali svědci K. a K., vykazují rozpor v místě, kde mělo dojít k bodnutí poškozeného. Obě tato místa navíc neodpovídají nalezeným stopám krve. K odstranění pochybností měl soud prvního stupně provést rekonstrukci události. Obviněný dále ke skutečnosti, že neměl na těle zranění, která by odpovídala jím popsanému napadení ze strany poškozeného a svědků, vysvětlil, že má mimořádně silné cévní stěny. Proto ani Warfarin, lék na ředění krve, u něj nezpůsobí tvorbu hematomů, neboť cévy neprasknou.

Ke druhému skutku obviněný uvádí, že se jednalo o omyl, netušil, že na místo přijela sanitka, byl po útoku poškozeného dezorientován, měl poruchu vidění a řidiče sanitky považoval za útočníka, tedy se pudově bránil.

Obviněný uzavírá, že jednal v nutné obraně a tak mělo být jeho jednání také posouzeno. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že námitka obviněného ohledně neposouzení skutku jako nutné obrany by zvolenému dovolacímu důvodu odpovídala za předpokladu, že by dovolatel ve své argumentaci vycházel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, a namítal, že na tento stav nesprávně nebylo aplikováno ustanovení § 13 tr. zák. Tak tomu však v tomto případě není, zjištěný skutkový děj aplikaci § 13 tr. zák. vylučuje, neboť dovolatel neodvracel přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, ale naopak sám zaútočil na poškozeného. Podatel ve svém dovolání na základě polemiky s hodnocením důkazů prosazuje vlastní skutkovou verzi uplatňovanou již v původním řízení. Tyto námitky tedy deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají.

Rovněž námitky týkající se subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. jsou formulovány jako skutkové, resp. procesní, neboť dovolatel namítá, že nebyl proveden důkaz o jeho úmyslu usmrtit poškozeného a vytýká odvolacímu soudu v podstatě to, že vybočil z mezí daných ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř. pro rozhodování odvolacího soudu rozsudkem. Ani tyto námitky deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce přitom odkázal na str. 14 – 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu s tím, že s hodnotícími úvahami zde vyjádřenými se ztotožňuje.

K námitkám směřujícím proti výroku o vině trestnými činy výtržnictví a podle

§ 202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. pak státní zástupce konstatoval, že vycházejí ze skutkové verze předcházející události tak, jak ji tvrdí obviněný, a jsou opakováním jeho obhajoby z předchozích stádií řízení, kterou soudy označily za vyvrácenou. Jde tedy opět o námitky skutkového charakteru. Jeho námitky jsou navíc poněkud nejasné, nevyplývá z nich, zda zpochybňuje existenci některých formálních znaků trestných činů nebo znaku materiálního.

Státní zástupce shrnul, že všechny námitky obviněného směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to konkrétně v tom směru, že jeho jednání mělo být posouzeno jako nutná obrana, případně v chybném posouzení subjektivní stránky, a v případě skutku pod bodem 2 uvádí, že šlo ve skutečnosti o omyl, své námitky však opírá o naprosto odlišný popis skutkového děje, než zjistily soudy obou stupňů. Jeho obhajobou ohledně jím tvrzené verze skutkového děje se soudy v předcházejícím řízení velmi pečlivě zabývaly i při provádění a hodnocení důkazů a podrobně a přesvědčivě v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, proč ji pokládají za vyvrácenou. Procesně právního charakteru je i námitka, podle které měl odvolací soud vybočit z mezí daných mu ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř., tedy že měl podle obviněného změnit skutková zjištění soudu prvního stupně v případě subjektivní stránky, aniž by doplnil dokazování. Touto námitkou se proto Nejvyšší soud v dovolacím řízení rovněž nemůže zabývat.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný O. P. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. října 2009

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru