Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 971/2019Usnesení NS ze dne 30.06.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Organizovaná skupina
Pokračování v trestném činu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.971.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku

§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

§ 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 971/2019-9263

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2020 o dovoláních obviněného T. V. Q., narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, občan Vietnamské socialistické republiky, na území České republiky bez povoleného pobytu, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, obviněného B. N. T., narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, občan Vietnamské socialistické republiky, v České republice k pobytu přihlášený na adrese XY, XY, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, a obviněného B. D. H., narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, občan Vietnamské socialistické republiky, v České republice k pobytu přihlášený na adrese XY, XY, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. 11 To 61/2018-8878, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 1/2017, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných T. V. Q. a B. D. H. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného B. N. T. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2018, č. j. 2 T 1/2017-8209, byli obvinění T. V. Q., B. N. T. a B. D. H. uznáni vinnými pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustili skutky uvedenými níže.

2. Obviněný T. V. Q. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl tento obviněný odsouzen podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění ve výměře 10 (deseti) let.

3. Obviněný B. N. T. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

4. Obviněný B. D. H. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

5. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně rovněž rozhodl o uložení ochranného opatření zabrání věci, resp. věcí, které rovněž ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil.

6. Pro úplnost lze doplnit, že výše uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně byl odsouzen též spolupracující obviněný N. M. C. a obvinění N. Q. S., N. H. Q. a N. V. T., kteří však dovolání nepodali, ani nebylo v jejich případě podáno dovolání v jejich prospěch či neprospěch nejvyšším státním zástupcem.

7. Uvedené trestné činnosti se obvinění dopustili tím, že:

1. obvinění B. N. T., N. Q. S., N. M. C. a T. V. Q.

v přesně nezjištěné době předcházející dni 28. 10. 2015 obvinění B. N. T., N. Q. S. a další vietnamský státní příslušník jako investoři uzavřeli vzájemnou dohodu o podílu investic a odměně pro jednotlivé obviněné, projednali konkrétní postup a rozdělení úkolů jednotlivých obviněných, směřujících k výrobě metamfetaminu v objektu na adrese XY, XY, majitele J. U., narozeného XY, který pro tyto účely zajistil obviněný N. Q. S., obviněný B. N. T. za blíže nezjištěných okolností obstaral nejméně 40 kg tablet přesně nezjištěného druhu léku obsahujícího efedrin, resp. pseudoefedrin jako výchozí látku pro výrobu metamfetaminu, obvinění N. M. C. a T. V. Q. na výzvu dalšího vietnamského státního příslušníka opakovaně převzali v XY u XY a v Plzni u prodejny M. od této a další osoby chemické látky a další prostředky určené k výrobě metamfetaminu, jako elektrické vařiče, elektrické vrtačky, sudy a laboratorní sklo, které odvezli osobním automobilem do objektu na adrese XY, XY, dne 28. 10. 2015 obviněný B. N. T. zajistil prostřednictvím M. F., narozeného XY, přepravu dvou tašek naplněných uvedenými léky jeho osobním automobilem z Chebu do XY, kde je okolo 19.00 hodin u prodejny Lidl převzal a v přítomnosti obviněného N. Q. S. a dalšího vietnamského státního příslušníka předal obviněným T. V. Q. a N. M. C., který je uložil do svého osobního automobilu a poté obviněné B. N. T., T. V. Q. a dalšího vietnamského státního příslušníka i s těmito taškami odvezl do objektu na adrese XY, XY, kde tito z opatřených léků a dalších chemických látek vyráběli metamfetamin, v průběhu výroby obviněný N. M. C. dovážel do objektu potraviny, obvinění B. N. T. a N. Q. S. obstarali v Chebu další potřebné chemické látky, které obvinění N. M. C. a B. N. T. odvezli osobním automobilem do objektu, kde dne 2. 11. 2015 dokončili obvinění B. N. T., T. V. Q. a další vietnamský státní příslušník výrobu metamfetaminu v podobě tekuté substance v množství nejméně 10 litrů a ve stejný den pak zde tyto vyzvedl obviněný N. M. C. svým osobním automobilem, obviněný B. N. T. si s kanystrem s vyrobeným metamfetaminem přesedl ve XY k obviněnému N. Q. S. do jeho osobního automobilu a takto dopravili vyrobený metamfetamin do Chebu do tehdejšího bydliště obviněného B. N. T. na adrese XY, Cheb, kde v následujících dnech tento obviněný v přítomnosti obviněného N. Q. S. a dalšího vietnamského státního příslušníka z této látky vyextrahoval nezjištěné množství metamfetaminu v krystalické podobě s nezjištěným množstvím metamfetaminové báze,

2. obvinění B. D. H., N. Q. S., N. M. C. a T. V. Q.

v přesně nezjištěné době, v průběhu měsíce března 2016 obvinění B. D. H., N. Q. S. a další tři vietnamští státní příslušníci jako investoři uzavřeli vzájemnou dohodu o podílu investic a odměně pro jednotlivé obviněné, projednali konkrétní postup a rozdělení úkolů jednotlivých obviněných, směřujících k výrobě metamfetaminu v objektu na adrese XY, S., majitele J. U., narozeného XY, který pro tyto účely zajistil obviněný N. Q. S., obviněný B. D. H. za blíže nezjištěných okolností obstaral nejméně 50 kg tablet přesně nezjištěného druhu léku obsahujícího efedrin, resp. pseudoefedrin jako výchozí látku pro výrobu metamfetaminu, obvinění N. M. C. a T. V. Q. na výzvu jednoho z dalších vietnamských státních příslušníků převzali v XY u XY od této a další osoby chemické látky určené k výrobě metamfetaminu, které odvezli osobním automobilem do objektu na adrese XY, S., dále ve S. u prodejny L. v přítomnosti obviněných B. D. H. a N. Q. S. a dvou z dalších vietnamských státních příslušníků převzali od jednoho z nich dvě tašky naplněné uvedenými léky, které tato osoba uložila do osobního automobilu obviněného N. M. C., a ten je společně s obviněným T. V. Q. odvezl do objektu na adrese XY, S., dále oba tito obvinění odvezli stejným automobilem další tři vietnamské státní příslušníky ze S. do uvedeného objektu, kde tito a obviněný T. V. Q. z opatřených léků a dalších chemických látek vyráběli nezjištěné množství metamfetaminu s nezjištěným množstvím metamfetaminové báze, v průběhu výroby obviněný N. M. C. dovážel do objektu potraviny a dne 19. 3. 2016 obviněného T. V. Q. a další tři vietnamské státní příslušníky z objektu vyzvedl svým osobním automobilem i se dvěma krabicemi s metamfetaminem, který ve S. u prodejny P. v přítomnosti obviněných B. D. H. a N. Q. S. předal jeden z dalších vietnamských státních příslušníků do osobního automobilu další osobě, obviněný N. Q. S. si ponechal svůj podíl o hmotnosti 2 kg, a v odpoledních hodinách tento obviněný a obviněný N. M. C., kteří se vrátili do Plzně, odjeli osobním automobilem N. Q. S. do Chebu do bydliště jednoho z dalších vietnamských státních příslušníků na adrese XY, kde tento obviněný prodal svůj podíl za částku 840 000 Kč obviněnému B. D. H.,

3. obvinění N. Q. S., N. M. C., T. V. Q., N. H. Q., a N. V. T.

v přesně nezjištěné době, předcházející dni 10. 4. 2016, obviněný N. Q. S., další tři vietnamští státní příslušníci jako investoři a obviněný N. H. Q. jako prostředník dalšího nezjištěného investora, uzavřeli vzájemnou dohodu o podílu investic a odměně pro jednotlivé obviněné, projednali konkrétní postup a rozdělení úkolů jednotlivých obviněných směřující k výrobě metamfetaminu, v objektu na adrese XY, S., majitele J. U., narozeného XY, který pro tyto účely zajistil obviněný N. Q. S., obviněný N. M. C. a T. V. Q. na výzvu jednoho z dalších vietnamských státních příslušníků převzali v XY u XY od této a další osoby chemické látky určené k výrobě metamfetaminu, které odvezli osobním automobilem do objektu na adrese XY, S., dne 14. 4. 2016 ve S., u areálu bývalých kasáren v přítomnosti obviněných N. Q. S., N. H. Q. a dvou z dalších vietnamských státních příslušníků převzali od jednoho z nich pět pytlů od krmiva pro psy, v každém z nich nejméně 15 kg tablet přesně nezjištěného druhu léku obsahujícího efedrin, resp. pseudoefedrin jako výchozí látku pro výrobu metamfetaminu, které uložili do osobního automobilu obviněného N. M. C. a odvezli do objektu, dne 16. 4. 2016 na stejném místě vyzvedli obvinění N. M. C. a T. V. Q. stejným osobním automobilem dva z dalších vietnamských státních příslušníků do objektu na adrese XY, S., kde tito a obviněný T. V. vyráběli z opatřených léků a dalších chemických látek metamfetamin, obviněný N. Q. M. C. v průběhu výroby dovážel do objektu potraviny, další chemické látky a elektrické vařiče, dne 23. 4. 2016 tento obviněný v objektu vyzvedl na výzvu jednoho z dalších vietnamských státních příslušníků nejméně 10 kg metamfetaminu s nezjištěným množstvím metamfetaminové báze ve dvou krabicích, které uložil do svého osobního automobilu a toto předal u areálu bývalých kasáren ve S. obviněnému N. Q. S., který s ním odjel do Plzně a s takto vyrobeným metamfetaminem naložil nezjištěným způsobem, dne 25. 4. 2016 obviněný N. M. C. výzvu jednoho z dalších vietnamských státních příslušníků přijel do objektu na adrese XY, S. svým osobním automobilem, kde vyzvedl obviněného T. V. Q. a dva z dalších vietnamských státních příslušníků společně se dvěma krabicemi a odjeli k areálu bývalých kasáren ve S., kam mezitím přijeli z Plzně dvěma osobními automobily obvinění N. Q. S., N. H. Q. a jeden z dalších vietnamských státních příslušníků, na jehož výzvu obviněný T. V. Q. vyzvedl z osobního automobilu obě krabice a předal je obviněnému N. V. T., který na místo přijel na výzvu jednoho z dalších vietnamských státních příslušníků, ten je uložil do zavazadlového prostoru svého osobního automobilu Alfa Romeo, RZ XY a následně všechny čtyři osobní automobily z areálu bývalých kasáren odjely, obviněný N. V. T. se svým osobním automobilem přijel do Chebu, kde byl v 19.55 hodin kontrolován hlídkou Policie ČR a při kontrole bylo zjištěno, že v zavazadlovém prostoru jeho osobního automobilu uschovával ve dvou předaných krabicích 12 ks plastových sáčků obsahující bílou krystalickou látku o celkové hmotnosti 6119,32 g s obsahem 4771,86 g metamfetaminové báze,

4. obviněný T. V. Q.

od přesně nezjištěné doby, následující po dni 25. 4. 2016, do 4.55 hodin dne 19. 5. 2016, uschovával pro účely další distribuce ve svém tehdejším bydlišti, v přízemním bytě v domě na adrese Plzeň, XY, plastový sáček obsahující 60,74 g bílé krystalické látky s obsahem 49,08 g čisté metamfetaminové báze, kterou si obstaral v prostorách varny, umístěné v objektu na adrese S., XY, majitele J. U., narozeného XY,

5. obviněný B. D. H.

od přesně nezjištěné doby do 16:25 hodin dne 1. září 2016 uschovával pro účely další distribuce v motorovém vozidle tovární zn. Audi A6, registrační značky XY, černé metal barvy, registrovaném na majitelku N. T. L., narozenou XY, které bylo zaparkované v Chebu u plotu pozemku na adrese XY, pod zavazadlovým prostorem v místě pro uložení rezervního kola tři černé igelitové pytle s třemi plastovými sáčky, obsahující celkem 2.952,29 gramů bílé krystalické látky s obsahem 2 302,75 g čisté metamfetaminové báze,

6. obviněný B. N. T.

od přesně nezjištěné doby do 07.05 hodin dne 1. 9. 2016 uschovával pro účely další distribuce v garáži stojící na pozemku přináležejícímu k rodinnému domu na adrese Cheb, XY, v bílém plastovém kanystru o objemu 20 litrů dvoufázový rozpouštědlový systém, v jehož dolní kyselé vodné fázi o objemu 140 mililitrů bylo zjištěno přibližné množství 17,5 gramů čisté metamfetaminové báze,

a obvinění takto jednali přesto, že nedisponovali povolením k zacházení s psychotropními látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 28. 1. 2019, č. j. 11 To 61/2018-8878, v případě obviněných T. V. Q. a B. N. T. podle § 256 tr. řádu zamítl. Z podnětu odvolání obviněného B. D. H. pak Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o vině pod bodem 5. a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. Podle § 258 odst. 2 tr. řádu pak dále ohledně tohoto obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že se obviněný B. D. H. za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pro skutek, který zůstal ve výroku napadeného rozsudku nedotčen pod bodem 2.) odsuzuje podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců. Pro výkon tohoto trestu odvolací soud obviněného podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále odvolací soud rozhodl o odvoláních dalších obviněných.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. 11 To 61/2018-8878, podali obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.

10. Obviněný T. V. Q. (dále jen „Q.“) napadl rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve výroku o vině, v části skutku uvedeného pod bodem 4., přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozsudek Krajského soudu v Plzni podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a tato část rozsudku je zatížena vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi obsahem důkazů a z nich vyvozenými závěry skutkovými a posléze právními. Vrchní soud v Praze podle obviněného tyto vady, na které obviněný upozorňoval, neodstranil, ačkoliv tak měl učinit.

11. Obviněný uvedl, že již v odůvodnění svého odvolání namítal, že ho žádné důkazy neusvědčují z toho, že by u něj nalezená látka v plastovém sáčku obsahující 60,74 g bílé krystalické látky s obsahem 49,08 g čisté metamfetaminové báze, k jejímuž přechovávání pro svoji spotřebu se doznal, byla určena pro další distribuci. Stejně tak podle dovolatele nebylo prokázáno, že tento metamfetamin pocházel nebo byl určen pro případné jiné nakládání s ním, jak vyžaduje skutková podstata trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti obviněný nesouhlasí se soudy nižších stupňů, které použitou kvalifikaci odůvodňovaly množstvím nalezené látky a jeho osobní situací, kdy se před vzetím do vazby zdržoval na území České republiky bez povolení k pobytu, neměl žádný zdroj příjmů a byl bez finančních prostředků.

12. Podle obviněného Q. soud prvního stupně, jehož postup byl aprobován soudem druhého stupně, nepřípustně rozšířil jeho trestní odpovědnost v jeho neprospěch tím, že nezohlednil zásadu in dubio pro reo, a tento postup tak byl v rozporu s ustanovením § 5 a 6 tr. řádu (správně § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu). Obviněný má za to, že úmysl distribuovat u něj nalezený metamfetamin z uváděných okolností nevyplývá, když nebylo ani prokázáno, že by se v minulosti dopustil jednání spojeného s výrobou, distribucí či držením jakékoliv drogy. Tím se podle něj jeho případ odlišuje od skutkové situace popsané v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tdo 933/2010, na které odkázal Vrchní soud v Praze. I vzhledem k tomu, že obviněný byl silným konzumentem pervitinu a že u něj nalezené množství drogy bylo určeno pro pokrytí jeho spotřeby na delší období, povazuje obviněný odkaz na uvedené rozhodnutí za nepřípadný.

13. Vzhledem k tomu, že provedené důkazy, resp. jejich absence, neumožňují učinit skutkový závěr o úmyslu distribuovat nalezené drogy, v důsledku čehož je tento závěr v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, navrhuje obviněný Q., aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu rozsudek soudu druhého stupně zrušil, a aby věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.

14. Obviněný B. N. T. (dále jen „T.“) napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu.

15. Dovolatel nejprve namítá, že nikdy nejednal jako člen organizované skupiny, když jeho cílem od počátku bylo dodat ostatním spoluobviněným falešné tablety, které neobsahovaly jakýkoliv prekursor potřebný pro výrobu jakékoliv psychotropní látky, a získat tak odpovídající zisk z takto dodaných tablet, aniž by na dalším jednání jakkoliv participoval. Ačkoliv si obviněný byl vědom, že ostatní spoluobvinění hodlají z jím nabídnutých tablet nedovoleně vyrábět psychotropní látku, byl si současně vědom toho, že tak nebudou schopni z uvedených tablet učinit. Jediným závadným jednáním na jeho straně tak bylo, že neoznámil pokus trestného činu ze strany ostatních spoluobviněných, a svým jednáním tyto uvedl v omyl. V rámci dokazování pak podle obviněného nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by z uvedených tablet bylo možné vyrobit některou z psychotropních nebo omamných látek. Stejně tak nebylo prokázáno, že tablety skutečně obsahují potřebné množství dostatečně účinné psychotropní látky. Tyto pochybnosti přitom mají zásadní vliv na posouzení viny obviněného. K prokázání těchto okolností nebyl zjištěn žádný další relevantní důkaz kromě výpovědi spolupracujícího obviněného N. M. C. (dále jen „C.“), který před soudem prvního stupně vypověděl, že informaci o tom, o jaké tablety se jedná, obdržel od dalšího obviněného, který mu sdělil, že se jedná o prášky na chřipku. Podle obviněného T. je to logické, neboť on sám takto před ostatními tablety prezentoval. Obviněný však dodává, že spolupracující obviněný C. sám uvedené tablety v předávaných taškách neviděl.

16. Obviněný dále v rámci svého dovolání rozporuje výpověď spolupracujícího obviněného C., který v rámci dělby úkolů organizované skupiny působil na nejnižším organizačním stupni jako pouhý řidič a pomocník, a který tak neměl, a ani nemohl mít, přístup k podrobným informacím, a tyto mu byly sdělovány pouze v nejnutnějším rozsahu. V tomto kontextu měla být podle obviněného hodnocena výpověď spolupracujícího obviněného, která se navíc nejen odchyluje od výpovědí ostatních obviněných, ale v řadě bodů si i protiřečí. Na druhou stranu je podle obviněného zarážející, jak komplexně spolupracující obviněný přes své postavení vypovídá o podrobnostech působení celé skupiny.

17. Dovolatel dále upozorňuje na to, že spolupracující obviněný svoji výpověď i přes námitky přítomných obhájců doslovně četl z několikastránkových předem připravených podkladů. Tím podle něj byla porušena zásada bezprostřednosti.

18. Obviněný T. rovněž popisuje rozpory ve zjištěných skutkových okolnostech (zejména vycházejících z výpovědi spolupracujícího obviněného), které podle jeho názoru potvrzují jeho verzi o tom, že hodlal dodat toliko nepoužitelné tablety, a že neměl v úmyslu podílet se na výrobě metamfetaminu, přičemž uvádí, že jeho cílem bylo spíše činnost organizované skupiny ostatních obviněných mařit, takže podle něj není namístě označovat ho za člena organizované skupiny.

19. Pokud jde o skutek pod bodem 6. rozsudku soudu prvního stupně, který je tomuto obviněnému rovněž kladen za vinu, dovolatel uvádí, že soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že tento skutek souvisí se skutkem pod bodem 1., tedy že se jedná o finální fázi výroby. Obviněný dále uvádí, že z dokazování vyplynulo, že uvedenou nemovitost mohla užívat i jiná osoba, a že předmětný kanystr tam mohl umístit někdo jiný. V této souvislosti soudu prvního stupně vytýká, že rezignoval na svoji činnost, když pro nadbytečnost odmítl k těmto okolnostem provést další důkazy a vystačil si pouze s výpovědí vlastníka nemovitosti V., který navíc neměl žádný přehled o tom, co se v nemovitosti děje. Ve vztahu ke skutku pod bodem 6. dovolatel dále uvádí, že nebylo prokázáno, že přechovával nalezenou psychotropní látku pro jiného, a nejednalo se pouze o zásoby pro osobní spotřebu. Obviněný dále zmiňuje výhrůžný dopis jemu a jeho rodině a uvádí, že tento byl nesprávně přeložen.

20. Závěrem dovolatel T. nesouhlasí ani s hodnocením skutků 1. a 6. jako pokračujícího zločinu, když podle něj chybí časová souvislost obou těchto skutků, které od sebe dělí téměř rok, a rovněž jednotný záměr. Obviněný také znovu opakuje, že nesouhlasí s hodnocením sebe jako člena organizované skupiny.

21. Dovolatel uzavřel, že rozsudkem soudu prvního stupně byl porušen zákon, neboť bylo rozhodováno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, nebyly zhodnoceny provedené důkazy v souladu se zákonnými hledisky, nebyla řádně prověřena obhajoba obviněného a věc tak byla nesprávně posouzena po právní stránce. Jeho vina a zavinění podle něj nebyly spolehlivě prokázány. Odvolací soud pak podle něj k vytčeným vadám nijak nepřihlédl a tyto nenapravil. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc jim přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

22. Rozsudek soudu druhého stupně dovoláním napadl i obviněný B. D. H. (dále jen „H.“), a to s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudů nižších stupňů podle jeho názoru spočívají na nesprávném právním posouzení skutku pod bodem 2., za který byl odsouzen. Podle dovolatele totiž soudy nižších stupňů neměly jeho jednání posoudit jako pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž toliko jako přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

23. Dovolatel úvodem svého mimořádného opravného prostředku zpochybňuje věrohodnost výpovědi spolupracujícího obviněného C., která je podle něj jediným důkazem svědčícím proti němu.

24. Obviněný H. zpochybňuje naplnění znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“, neboť má za to, že závěr o existenci organizované skupiny byl soudy nižších stupňů dovozen pouze na základě podle něj nevěrohodné výpovědi spolupracujícího obviněného C. Obsahem spisu podle něj totiž nejsou žádné jiné důkazní prostředky, které by mohly potvrdit vzájemnou komunikaci mezi ním a ostatními obviněnými, nebo alespoň jejich vzájemnou známost, tak aby vůbec bylo možné o organizované skupině uvažovat.

25. Další námitka obviněného H. se týká naplnění znaku „ve velkém rozsahu“, který podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel zejména zpochybňuje způsob zjištění množství vyrobené drogy ve skutcích pod body 1. a 2. rozsudku soudu prvního stupně, pro které vzal soud prvního stupně za základ množství zjištěné ve skutku pod bodem 3., kde byla droga zajištěna, přičemž tak učinil s odkazem na podobné okolnosti těchto skutků. Soudy nižších stupňů tak podle obviněného ohledně množství drogy nezjistily vůbec nic a v tom podle něj spočívá extrémní nesoulad mezi zjištěnými důkazy a právním hodnocením skutku.

26. Z těchto důvodů obviněný H. navrhuje, aby dovolací soud podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a vzhledem k uplatněné argumentaci též rozhodl o odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu.

27. Dovolání obviněných Q., T. a H. byla zaslána nejvyššímu státnímu zástupci, který se k nim vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

28. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření úvodem rekapituluje dovolání obviněných, načež konstatuje, že jejich obsahem jsou buď výlučně, nebo převážně pouze námitky skutkové a procesní povahy. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však nalézací soud provedl dokazování, které odpovídalo požadavkům § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž si byl velmi dobře vědom stěžejní role spolupracujícího obviněného C. a jeho významu pro usvědčení zbylých spoluobviněných zejména v případě skutků uvedených pod body 1. až 3., přičemž jeho výpověď i z toho důvodu podrobil řádnému a pečlivému hodnocení.

29. K dovolání obviněného Q. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že toto je založené primárně na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním, které pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Pouze na okraj doplňuje, že obviněný Q. se navíc na základě zmíněné výtky domáhá v podstatě takového právního posouzení, které by pro něj bylo méně příznivé a směřovalo by v jeho neprospěch (tj. aby byl uznán vinným více trestnými činy). K tomu připomíná, že v neprospěch obviněného může dovolání podat pouze nejvyšší státní zástupce (§ 265d tr. řádu). Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhuje, aby bylo dovolání obviněného Q. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

30. Pokud jde o dovolání obviněného T., podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství spočívá toto rovněž z převážné části na námitkách, které pod jím vytýkané dovolací důvody podřadit nelze. Obviněným prezentované námitky stran tablet neobsahujících potřebný prekursor a přechovávání drogy v pronajatém domě v plastovém kanystru, podložené výlučně výhradami o údajném nerespektování zásad trestního řízení vymezených v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, svévolném hodnocení důkazů, nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neprokázání viny apod., přitom podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pod vytýkané ani jiné dovolací důvody podřadit nelze.

31. Pod uplatněný dovolací důvod naopak podle názoru podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství lze podřadit výhradu obviněného T., v jejímž rámci v podstatě namítá, že jednání spočívající ve skutcích pod body 1. a 6. neměla být s ohledem na časový odstup a neprokázaný jednotný záměr posouzena jako jeden pokračující trestný čin. K tomu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že nalézací soud se problematikou pokračování zabýval, a byť jsou jeho úvahy, zejména pokud jde o naplnění znaku blízké časové souvislosti, poměrně kusé, lze se s jeho závěrem ztotožnit. Námitku obviněného proto považuje za neopodstatněnou.

32. Stejně jako u obviněného Q. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nad rámec svého vyjádření upozorňuje, že obviněný T. se domáhá takového právního posouzení, které by pro něj bylo méně příznivé a směřovalo by v jeho neprospěch (obdobně jako obviněný H. totiž v podstatě požaduje, aby bylo jeho jednání více trestnými činy a nikoli jen jedním), přičemž připomíná, že dovolání v neprospěch obviněného může podat pouze nejvyšší státní zástupce.

33. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ani rozsudek Krajského soudu v Plzni podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z tohoto důvodu ani rozsudek Vrchního soudu v Praze není vadný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. S ohledem na uvedenou argumentaci státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

34. Konečně k dovolání třetího obviněného H. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že i tento obviněný opět staví svůj mimořádný opravný prostředek výlučně na odlišném hodnocení provedených důkazů a na zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů.

35. Ohledně znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“ má státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za to, že provedenými důkazy však byla vzájemná kooperace a dělba úloh mezi jednotlivými obviněnými beze zbytku prokázána.

36. Stran znaku „spáchání ve velkém rozsahu“ pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství prezentuje mimo jiné také judikaturu Nejvyššího soudu týkající se kritérií pro určení příslušného rozsahu drogy. Dále připouští, že nelze mechanicky přenášet skutková zjištění ohledně množství a čistoty určité zajištěné části drogy na jinou část drogy, která zajištěna nebyla. Domnívá se však, že v nyní projednávané trestní věci lze propočet založený na komparaci s množstvím drogy vyrobené v rámci skutku pod bodem 3. považovat za opodstatněný, neboť se jednalo o odborné posouzení kompetence obviněných vyrobit v případech skutků pod body 1. a 2. takové množství drogy odpovídající čistoty, aby bylo možno dojít k závěru o naplnění znaku „velký rozsah“. Uznává, že závěr o spáchání činu ve velkém rozsahu je sice skutečně prediktivní, to však samo o sobě není podle něj na újmu jeho validitě, neboť se opírá o nepochybně zjištěné skutečnosti vztahující se ke skutku pod bodem 3. Pokud bylo v tomto v pořadí třetím případě vyrobeno množství několikanásobně převyšující (a to i pokud jde o obsah účinné látky) hranici velkého rozsahu, pak bylo-li vyráběno v případech skutků pod body 1. a 2. totožnými „vařiči“, ve zhruba stejně dlouhém časovém úseku, za zhruba stejných podmínek, a z množství léků, které sice nedosahovalo hodnoty jako u skutku pod bodem 3., ale v případě skutku pod bodem 1. převyšovalo polovinu množství v porovnání se skutkem pod bodem 3. a v případě skutku pod bodem 2. dosáhlo hranice cca 2/3, museli podle jeho názoru obvinění judikaturní stanovenou hranici velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku překročit i v případě skutků pod body 1. a 2. (a to tím spíš, pokud např. v případě skutku pod bodem 2. prodal jeden z obviněných jen svůj podíl za částku 840 000 Kč). Použitou právní kvalifikaci proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství považuje za správnou a zákonu odpovídající a navrhuje, aby bylo dovolání obviněného H. odmítnuto podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.

37. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaných dovoláních ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu [případně i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu] v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

38. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením tr. řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu, přičemž zjistil, že dovolání obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

39. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

40. Všichni obvinění opřeli svá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a jsou blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

41. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

42. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

43. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

44. Obviněný T. konečně uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

IV.

Důvodnost dovolání

45. Nejvyšší soud se poté, co zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

IV. 1. Dovolání obviněného Q.

46. Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním obviněného Q., které bylo podáno z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu zjistil, že tento dovolací důvod je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí toliko proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, které podle obviněného rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a je rovněž zatíženo vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi obsahem důkazů a z nich vyvozenými závěry skutkovými a posléze právními. Z toho důvodu dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ačkoliv obviněný výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu neuplatnil.

47. Nejvyšší soud dále zjistil, že dovolání obviněného Q., opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, brojí výlučně proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů v otázce úmyslu obviněného přechovávat u něj nalezené množství drogy (60,74 g bílé krystalické látky s obsahem 49,08 g čisté metamfetaminové báze) za účelem její další distribuce. Závěr o tom, že jednáním obviněného Q. uvedeným pod bodem 4. skutkové věty výroku o vině byl naplněn znak „pro jiného přechovává“ podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jakkoliv jde o závěr právní, totiž musí být založen na konkrétních skutkových zjištěních učiněných v průběhu dokazování. Právě proti těmto zjištěním, resp. jejich absenci, dovolání obviněného Q. směřuje, když stěžejním argumentem je to, že ho žádné důkazy neusvědčují z toho, že nalezená látka, k jejímuž přechovávání pro svoji spotřebu se doznal, byla určena pro další distribuci, neboť ji jako silný konzument pervitinu přechovával výhradně pro vlastní užití. Nejvyšší soud opakovaně upozorňuje, že správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů nelze namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (viz výše v pasáži věnované přípustnosti dovolání).

48. Z právě uvedeného vyplývá, že nyní předkládaná argumentace obviněného se míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem, a současně platí, že tuto nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu. Námitky skutkového charakteru, které obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňuje, by bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a namítl-li by to obviněný ve svém dovolání (k tomu rovněž srov. judikaturu uvedenou v části věnující se přípustnosti dovolání).

49. Nejvyšší soud však po seznámení se s obsahem rozhodnutí soudů obou stupňů a se spisovým materiálem neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na ně navazujícími skutkovými zjištěními týkajícími se zavinění obviněného Q. ve vztahu k úmyslu přechovávat uvedené množství drogy za účelem její další distribuce.

50. Lze se přitom ztotožnit se sice stručným, avšak výstižným závěrem soudů obou stupňů, že uvedené množství drogy je natolik významné, že jej tento obviněný jen stěží mohl držet pro vlastní spotřebu, zvlášť za situace, kdy se na území České republiky zdržoval bez potřebného povolení a bez finančních prostředků, které mu ostatně nebyly vyplaceny ani za účast při výrobě pervitinu, za kterou byl v tomto trestním řízení rovněž odsouzen. Vzhledem k tomu, že tato úvaha je s ohledem na učiněná skutková zjištění relevantní, nemůže jí Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu ničeho vytknout.

51. Nejvyšší soud rovněž upozorňuje, že věrohodnost tvrzení obviněného Q. je významným způsobem snižována rozpory, které se v průběhu trestního řízení v jeho výpovědích objevily. Tyto rozpory se týkají zejména tvrzené spotřeby pervitinu obviněného Q., která je pro závěr o tom, zda pervitin v nalezeném množství byl či nebyl určen pro jeho vlastní osobní užití, zcela klíčová. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný na počátku trestního řízení uvedl, že je uživatelem drog, a sice pervitinu, který podle svého vyjádření užívá inhalováním cca jednou za měsíc. V dalším průběhu trestního řízení pak tento obviněný uváděl, že je pravidelným uživatelem pervitinu, následně pak, že je častým uživatelem drog, až nakonec v dovolání uvádí, že je silným konzumentem pervitinu. Uvedené postupné zvyšování tvrzené závislosti a s tím spojené osobní spotřeby pervitinu obviněného Q. nasvědčuje tomu, že tento obviněný se s postupem trestního řízení snažil sám sebe vykreslovat jako stále silnějšího uživatele pervitinu, tak aby podpořil svoji verzi o tom, že u něj nalezené množství drogy mu mělo sloužit pouze jako zásoba pro uspokojení své osobní spotřeby na delší období. Již z tohoto důvodu je věrohodnost této obhajoby obviněného výrazně snížena.

52. I s ohledem na nízkou věrohodnost výpovědi obviněného Q. lze tedy přisvědčit soudům nižších stupňů, které dospěly k závěru, že u něj nalezených 60,74 g bílé krystalické látky s obsahem 49,08 g čisté metamfetaminové báze nebylo určeno pro osobní spotřebu obviněného, nýbrž že tuto drogu obviněný zamýšlel dále distribuovat. Je sice pravdou, že skutkové okolnosti trestní věci, o které Nejvyšší soud rozhodoval v usnesení ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tdo 933/2010, vykazují určitých odlišností oproti nyní projednávané trestní věci, když obviněný v citované věci přechovával v garáži tři sáčky metamfetaminu obsahující celkem 310 g účinné látky, tedy mnohem více drogy než kolik přechovával obviněný Q. v nyní projednávané věci, i přesto však množství drogy nalezené u obviněného Q. je natolik vysoké, že i s ohledem na osobní a majetkovou situaci tohoto obviněného si lze jen stěží představit, že by tak velké množství drogy, které by vystačilo řádově na stovky dávek, bylo určeno pro výlučnou osobní konzumaci obviněného, který navíc podle svého vlastního tvrzení z rané fáze trestního řízení tuto drogu užíval pouze jednou měsíčně. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, že nalezená droga musela být určena pro další distribuci, a došlo tedy k naplnění znaku trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočívajícího v neoprávněném přechovávání pro jiného.

53. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou v případě obviněného Q. stran skutku pod bodem 4. zatíženy extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními, a dovolací argumentaci obviněného není možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný dovolací důvod, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání obviněného Q. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

IV. 2. Dovolání obviněného T.

54. Nejvyšší soud se dále věnoval dovolání obviněného T., který svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, přičemž jeho námitky se týkají skutku uvedeného pod bodem 1. a 6. skutkové věty odsuzujícího rozsudku.

55. Předně je však nutno upozornit na to, že značná část dovolací argumentace obviněného se týká pouze polemiky s hodnocením důkazů, a tyto námitky tak nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, neboť se jedná o námitky skutkové a procesní povahy, tedy takové, které se ze své podstaty netýkají nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 40. až 43. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a 7 tr. řádu) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.

56. Námitky skutkového charakteru, které obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňuje, by bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a namítl-li by to obviněný ve svém dovolání (k tomu srov. judikaturu uvedenou v části věnující se přípustnosti dovolání). Nejvyšší soud však takový extrémní rozpor ve skutkových zjištěních soudů nižších stupňů neshledal.

57. Základem argumentace obviněného je zpochybňování výpovědi spolupracujícího obviněného C., ze které soud vycházel při závěru o existenci organizované skupiny a zapojení obviněného T. do ní a při závěru o množství vyrobené drogy v rámci skutku uvedeného pod bodem 1. skutkové věty odsuzujícího rozsudku.

58. Nejvyšší soud je však k těmto námitkám nucen uvést, že v rámci dovolacího řízení není oprávněn přehodnocovat úvahy nalézacího soudu týkající se věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného C., neboť v souladu se zásadou bezprostřednosti a ústnosti toto přísluší výlučně soudu prvního stupně. Nalézací soud se přitom při hodnocení této otázky nedopustil žádného excesu, když své úvahy logicky, přesvědčivě a obsáhle vyložil na str. 20 až 23 a následně na str. 92 až 93 svého rozsudku, přičemž jeho úvahám nelze ničeho vytknout.

59. Vzhledem k tomu, že výpověď spolupracujícího obviněného hodnotil nalézací soud ve svém celku jako věrohodnou, poskytovala mu tato spolu s dalšími důkazy dostatečný podklad pro obviněným zpochybňovaný závěr, že v rámci jednání uvedeného pod bodem 1. skutkové věty bylo vyrobeno tam uvedené množství metamfetaminu, a že obvinění jednali v rámci organizované skupiny, jejímž členem byl v případě skutku uvedeného pod bodem 1. i obviněný T.

60. Pokud jde o množství vyrobené drogy v rámci první akce na podzim 2015, soud prvního stupně se na str. 99 a 100 odůvodnění svého rozsudku podrobně zabýval obhajovací verzí obviněného T., že jím dodané tablety sloužící jako prekursor byly falešné a nebylo z nich tedy možné drogu (metamfetamin) vyrobit, načež tuto verzi shledal za nelogickou a vyvrácenou. Ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud, který se k odvolání obviněného znovu touto argumentací zabýval na str. 17 odůvodnění svého usnesení.

61. Nejvyšší soud konstatuje, že odůvodnění soudů obou stupňů týkající se nepřijetí obhajoby obviněného T. stran falešných tablet považuje za srozumitelná a přesvědčivá. V žádném případě není možné hovořit o tom, že by se soudy s touto argumentací obviněného vypořádaly svévolně v rozporu s provedeným dokazováním.

62. Rovněž i dovolací soud je navíc toho názoru, že jen stěží si obviněný T. mohl představovat, že ostatním obviněným prodá falešné tablety, které nejsou prekursorem, obdrží požadovanou částku a v poklidu z celého obchodu vyvázne. Verzi obviněného podstatně oslabuje i jednoznačně prokázaná skutečnost, že obviněný T. byl nejenom jedním z investorů celé akce, ale i že se sám na výrobě pervitinu podílel, přičemž nebyl pouze pasivním členem, nýbrž sám výrobu organizoval, podílel se na rozhodnutí o tom, že se droga bude vyrábět v kapalné fázi, a měl k němu domů být převezen i výsledný produkt. Nelze tudíž přijmout verzi obviněného, že k tomuto jednání byl přinucen okolnostmi a pouze předstíral znalost vaření drog, aby mohl následně vyváznout pouze s penězi za falešné tablety. Není tedy možné hovořit o tom, že by zjištění soudů nižších stupňů stran skutečnosti, že se při prvním tzv. vaření na podzim roku 2015 podařilo drogu vyrobit, byla v rozporu s provedeným dokazováním.

63. Pokud jde o otázku existence organizované skupiny, touto se soud prvního stupně pečlivě zabýval na str. 129 až 130 odůvodnění svého rozsudku, když mj. na základě výpovědi spolupracujícího obviněného, ale i dalších obviněných (mj. např. obviněného Q., který doznal účast na této skupině) dospěl k jednoznačnému závěru, že skutky uvedené pod body 1. až 3. byly spáchány členy organizované skupiny, neboť se jednalo o skupinu více osob, z nichž každá z nich měla svůj úkol, tyto osoby jednaly plánovitě, koordinovaně a takovým způsobem, aby v konečné fázi dosáhly zamýšleného cíle, přitom ale tak, aby snížily na nejmenší možnou míru možnost odhalení prováděné činnosti, přičemž každý z obviněných věděl, že na realizaci jednání kladeného jim za vinu se podílí s dalšími osobami, ale každý z nich plní určité úkoly, které ve svém souhrnu měly vést k dokonání trestné činnosti. Nalézací soud se dále věnoval i postavení jednotlivých obviněných v této skupině.

64. Je tak nutno odmítnout obhajobu obviněného T., že nikdy nejednal jako člen organizované skupiny, jeho jediným cílem bylo dodat ostatním obviněným prekursor, získat odpovídající zisk, aniž by na dalším jednání ostatních obviněných jakkoliv participoval. Ze spisového materiálu se totiž podává, že ve skutečnosti se tento obviněný naopak sám aktivně na výrobě drogy podílel, přičemž soudy obou stupňů rovněž dostatečně vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že se tablety, které skupině ostatních osob vietnamské národnosti dodal, byly falešné a nebylo z nich možné vyrobit žádný metamfetamin. Závěry soudů obou stupňů stran skutku uvedeného pod bodem 1. tak nejsou v žádném, natož v extrémním, rozporu s provedenými důkazy.

65. Ryze skutkovou námitkou je i nesouhlas obviněného týkající se skutku uvedeného pod bodem 6. skutkové věty odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, kdy obviněný zpochybňuje, že kanystr s metamfetaminem vykazuje spojitost s prvním tzv. vařením na podzim roku 2015, a že kanystr k němu do garáže mohl umístit někdo jiný.

66. Rovněž i touto skutkovou verzí se soud prvního stupně pečlivě zabýval a po provedeném dokazování ji vyhodnotil jako vyvrácenou. Vycházel přitom zejména z protokolů o sledování osob a věcí, ze kterých vyplynulo, že dne 2. 11. 2015 byla k obviněnému T. dopravena zásilka (plastové pytle, krabice), které podle nalézacího soudu evidentně pocházely z varny ve S., ve které předtím probíhala výroba kapalné fáze metamfetaminu. Tuto verzi potvrdil i spolupracující obviněný C., který uvedl, že kanystr byl odvezen k T. domů.

67. Nejvyšší soud tak konstatuje, že ani v případě skutku uvedeného pod bodem 6. skutkové věty spočívajícího v přechovávání kanystru s kapalnou fází metamfetaminu vyrobeného při tzv. vaření konaném na podzim 2015 nelze hovořit o tom, že by závěry soudů byly v jakémkoliv rozporu s provedeným dokazováním, když z něj naopak logicky vyplývají a vyvracejí obhajobu obviněného T. o původu kanystru v jeho garáži.

68. Vzhledem ke shora uvedenému je možno stran skutkových námitek obviněného T. uzavřít, že zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, který by v dovolacím řízení mohl být opodstatněn toliko výjimečnými okolnostmi zakládajícími porušení práva obviněného na spravedlivý proces, není v žádném případě namístě.

69. Právo obviněného na spravedlivý proces nebylo porušeno ani postupem nalézacího soudu při výslechu spolupracujícího obviněného C., jak obviněný rovněž namítá, když, zjednodušeně řečeno, uvádí, že spolupracující obviněný svou výpověď před soudem četl z předem připravených poznámek.

70. Je namístě upozornit, že způsobem výpovědi spolupracujícího obviněného v řízení před soudem se v průběhu trestního řízení zabývaly soudy obou stupňů, neboť byl předmětem opakovaných námitek obhájců vystupujících v této trestní věci. V konečné podobě se s nimi soud prvního stupně vypořádal na str. 22 a 23 odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl, že při hlavním líčení konaném dne 8. 8. 2017 spolupracující obviněný předeslal, že jeho výpověď bude dosti obsáhlá a musí se proto opírat o své poznámky, které si připravil. Předseda senátu nato spolupracujícímu obviněnému podle § 93 odst. 1 tr. řádu povolil, aby do těchto poznámek nahlížel, avšak nepožadoval jejich předložení vzhledem k tomu, že byly v cizím jazyce. K samotné výpovědi tohoto obviněného pak nalézací soud uvedl, že si lze jen těžko představit, že by obhájci vzhledem k neznalosti mateřského jazyka spolupracujícího obviněného mohli rozeznat, že výpověď je čtena, přičemž připustil, že tento obviněný do poznámek skutečně nahlížel, ovšem zdůraznil, že při dotazech soudu či jednotlivých stran reagoval bez nich, přičemž pochopitelně nemohl znát obsah jednotlivých dotazů.

71. Právě nastíněný postup a odůvodnění soudu prvního stupně aproboval ve svém rozhodnutí (bod 24.) soud druhého stupně, který se s ním zcela ztotožnil. Ani Nejvyšší soud neshledal, že by výpověď spolupracujícího obviněného, která byla stěžejním důkazem obžaloby, resp. vedení hlavního líčení ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně, byla zatížena vadami, které by odůvodňovaly kasační zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, neboť nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces ostatních obviněných.

72. Nejvyšší soud se přitom ztotožňuje s nalézacím soudem, který využil svého oprávnění zakotveného v ustanovení § 93 odst. 1 tr. řádu a spolupracujícímu obviněnému umožnil při jeho výpovědi nahlížet do písemných poznámek. Za zcela logický pak Nejvyšší soud považuje také postup předsedy senátu soudu prvního stupně, který nevyužil svého dalšího oprávnění ve smyslu § 93 odst. 1 tr. řádu a po obviněném nepožadoval předložení těchto písemných poznámek, neboť tyto byly vyhotoveny ve vietnamském jazyce.

73. Je dále nutno upozornit, že obviněný nikterak blíže neuvádí, jakým způsobem měla skutečnost, že spolupracující obviněný při své výpovědi před soudem nahlížel do poznámek, ovlivnit obsah jeho výpovědi, která je navíc konzistentní, přičemž i nalézací soud uvedl, že pokud se objevily rozpory ve výpovědích z přípravného řízení a z hlavního líčení, pak je spolupracující obviněný zcela logicky vysvětlil. K porušení zásady bezprostřednosti tak i podle Nejvyššího soudu zjevně dojít nemohlo.

74. Nejvyšší soud tedy k této námitce uzavírá, že ve způsobu realizace výpovědi spolupracujícího obviněného žádných pochybení zakládajících porušení práva na spravedlivý proces neshledal, a v podrobnostech odkazuje na přesvědčivé vypořádání této námitky již soudem prvního stupně na str. 22 a 23 odůvodnění jeho rozsudku.

75. Na rozdíl od předchozí ryze skutkové argumentace dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu částečně odpovídá námitka, že soud prvního stupně hodnotil oba skutky (1. a 6.) jako pokračující trestný čin.

76. K této námitce lze úvodem připomenout, že podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

77. Obviněný zejména namítá, že mezi skutkem pod bodem 1. a skutkem pod bodem 6. chybí časová souvislost, neboť kanystr s kapalnou fází metamfetaminu přechovávaný u obviněného v garáži (skutek 6.) byl u obviněného nalezen až rok poté, co měla proběhnout výroba pervitinu (skutek 1.). Rovněž podle něj chybí jednotný záměr, neboť u skutku pod bodem 6. nebylo prokázáno, že by jej obviněný spáchal s úmyslem přechovávat drogu pro jiného. K posledně uvedenému je však Nejvyšší soud nucen konstatovat, že toto tvrzení má čistě skutkovou povahu, a jako takové se nemůže stát předmětem dovolacího přezkumu.

78. Vzhledem k tomu, že argumentace obviněného stran pokračujícího trestného činu se omezuje toliko na tvrzený nedostatek časové souvislosti mezi uvedenými dvěma skutky, omezil se dovolací soud na přezkum toliko tohoto znaku pokračování v trestném činu spočívajícího v objektivní souvislosti a nezabýval se jeho ostatními znaky (totožnost skutkové podstaty, subjektivní souvislost, stejný nebo podobný způsob provedení).

79. K časové souvislosti lze uvést, že v zásadě nelze stanovit nějakou konkrétní časovou hranici mezi jednotlivými dílčími útoky, která by byla již neslučitelná se závěrem o blízké časové souvislosti, neboť při posuzování této podmínky je nutno vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti případu, např. je nutno brát ohled i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok (R 15/1996-II). Zpravidla se bude jednat o dobu v řádech dnů či týdnů, soudní praxe však připouští i delší dobu (dobu i několika měsíců), a to např. za situace, kdy je delší celková doba páchání pokračující trestné činnosti, je větší počet dílčích útoků během ní spáchaných, vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a vyšší je i obohacení pachatele (R 32/2004-I) (srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník: komentář. I. díl, (§ 1 až 232). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 760).

80. Vzhledem k nemožnosti stanovit pevnou časovou hranici, po jejímž uplynutí se již o pokračování v trestném činu nejedná, tak nelze a priori konstatovat, že pokud byl kanystr s kapalnou fází metamfetaminu u obviněného nalezený zhruba 10 měsíců poté, co došlo k výrobě metamfetaminu (k této došlo na přelomu října a listopadu 2015, přičemž kanystr byl nalezený 1. 9. 2016), je pokračování v trestném činu v takovém případě vyloučeno. Naopak je třeba zabývat se konkrétními specifickými okolnostmi daného případu.

81. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu konstatuje, že závěr soudu prvního stupně, že se v případě obviněného T. jednalo o pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obstojí, neboť časová souvislost mezi jednáním tohoto obviněného uvedeného pod bodem 1. a pod bodem 6. skutkové věty odsuzujícího rozsudku vychází z konkrétních okolností této trestní věci.

82. Je především třeba mít na paměti, že podle skutkových zjištění nalézacího soudu, ze kterých Nejvyšší soud vychází, jelikož nevykazují extrémní rozpor s provedenými důkazy (viz výše), je spojitost skutku pod bodem 1. a pod bodem 6. v podstatě taková, že v rámci výroby uskutečněné na přelomu měsíce října a listopadu 2015 byl vyprodukován metamfetamin v kapalné fázi, který byl následně dne 2. 11. 2015 převezen do tehdejšího bydliště obviněného T., kde probíhala krystalizace této kapalné fáze.

83. Již z právě uvedeného je patrné, že skutek uvedený pod bodem 1. a pod bodem 6. je nutno nazírat ve vzájemných souvislostech, neboť převoz kapalné fáze metamfetaminu vyrobeného ve S. do bydliště obviněného T. v Plzni byl součástí plánu výroby pervitinu a mělo jít o jeho finální etapu. Nelze tedy hovořit o tom, že by se skutek pod bodem 6. stal až deset měsíců po skutku pod bodem 1., nýbrž skutečností naopak je, že tyto skutky na sebe plynule navazovaly. V září 2016 pak došlo toliko k odhalení kapalné fáze metamfetaminu, u které dosud nedošlo ke krystalizaci a která zůstala uskladněná v garáži obviněného T. Zjednodušeně řečeno, ke skutku pod bodem 6. tak došlo bezprostředně po spáchání skutku pod bodem 1., přechovávání drogy (byť v kapalné fázi) totiž následovalo ihned po její výrobě.

84. Vzhledem k tomu, že neoprávněná výroba i přechovávání pro jiného jsou jedním ze způsobů spáchání trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, je možno hovořit o tom, že jak nejprve neoprávněnou výrobou, tak následně neoprávněným přechováváním pro jiného došlo vždy ke spáchání stejného trestného činu, přičemž shora rozebraná časová souvislost mezi nejprve výrobou a následně přechováváním je vzhledem k okolnostem této trestní věci tak úzká, že zakládá pokračování v trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. To platí i za situace, kdy na samotné dlouhodobější neoprávněné přechovávání drogy pro jiného by bylo možno nahlížet jako na trestný čin trvající (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012, publikované pod č. 75/2015 Sb. rozh. tr.).

85. Jelikož námitkám obviněného T., které se navíc částečně vymykaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebylo možné přisvědčit, Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání tohoto obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítnout.

IV. 3. Dovolání obviněného H.

86. Nejvyšší soud se konečně zabýval též dovoláním obviněného H., který podal dovolání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž své výhrady zaměřil obecně proti věrohodnosti spolupracujícího obviněného C. a dále proti závěrům o existenci organizované skupiny a o spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku ve velkém rozsahu.

87. Na tomto místě je nutno podotknout, že stejně jako v případě obviněného Q. je nutno uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť z obsahu dovolání obviněného H. je zjevné, že dovolací námitky tohoto obviněného směřují jak proti napadenému rozsudku soudu druhého stupně, tak zejména proti rozsudku nalézacího soudu. Z toho důvodu dovolací soud i v případě obviněného H. přezkoumal napadená rozhodnutí i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ačkoliv tento obviněný výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu neuplatnil.

88. Jelikož obviněný H. ve svém dovolání zvolil částečně obdobnou argumentaci jako obviněný T., když rovněž zpochybňuje věrohodnost spolupracujícího obviněného C., a na ni navazující zjištění soudů stran existence organizované skupiny, Nejvyšší soud v tomto rozsahu odkazuje na vypořádání těchto námitek v části věnující se dovolání obviněného T., kde podrobně vyložil, z jakých důvodů uvedeným námitkám, které jinak uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani neodpovídají, nepřisvědčil.

89. Pokud jde o námitku týkající se znaku „ve velkém rozsahu“, nutno konstatovat, že i tato je ryze skutkové povahy, a směřuje výlučně proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně stran množství vyrobené drogy v rámci skutku pod bodem 2.

90. Kasační zásah Nejvyššího soudu do těchto rozporovaných skutkových zjištění nepřichází v úvahu ani z důvodu tvrzeného extrémního rozporu s provedenými důkazy, neboť zde dovolací soud takový extrémní rozpor neshledává.

91. Předně je nutno konstatovat, že soud prvního stupně při stanovení množství pervitinu vyrobeného v průběhu měsíce března 2016 (skutek pod bodem 2.) nevycházel toliko z množství drogy zajištěné po skončení její výroby popsané v rámci skutku pod bodem 3., která se konala v dubnu 2016, nýbrž i z věrohodného (viz výše) svědectví spolupracujícího obviněného o množství vstupního prekursoru a ostatních okolností dané výroby. Spolupracující obviněný C. konkrétně uvedl, že organizovaná skupina měla k dispozici zhruba 50 kg tablet s obsahem pseudoefedrinu. Dále bylo prokázáno, že výroby uvedené ve skutku pod bodem 2. se zúčastnili celkem čtyři tzv. vařiči, a tato probíhala ve stejných prostorách jako v rámci výroby popsané ve skutku pod bodem 3. Při stanovení množství vyrobené drogy je možno vycházet i z podílů jednotlivých tzv. investorů, kdy podle tvrzení spolupracujícího obviněného podíl obviněného N. Q. S. činil 15 %, což výsledně činilo dva kilogramy pervitinu, které následně prodal obviněnému H. za částku 840 000 Kč.

92. Již na základě těchto údajů by bylo možné dospět k závěru, že v rámci skutku pod bodem 2. bylo vyrobeno minimálně 10 kg pervitinu, tedy množství jednoznačně přesahující hranici velkého rozsahu. Při porovnání s množstvím drogy v rámci výroby probíhající v dubnu 2016 (skutek pod bodem 3.), při kterém byl zajištěn pervitin v celkovém množství 6 119,32 g s obsahem 4 771,86 g metamfetaminové báze, pak nelze mít pochybnosti o tom, že v rámci skutku pod bodem 2. byla hranice velkého rozsahu spočívající v 1 500 g drogy při obsahu alespoň 500 g účinné látky zcela bezpečně naplněna.

93. Ačkoliv tedy v rámci dokazování nebylo zjištěno, jaké přesné množství obvinění v rámci skutku pod bodem 2. vyrobili, nelze ve zjištění nalézacího soudu, který při stanovení tohoto množství vycházel z výpovědi spolupracujícího obviněného a z množství drogy zajištěné po skončení výroby popsané ve skutku pod bodem 3., přičemž tento svůj postup řádně odůvodnil a přesvědčivě vyložil, v čem spatřuje podobnost obou jednání, spatřovat žádný, natož extrémní rozpor s provedenými důkazy, když naopak takto zjištěné množství vyrobené drogy plně odpovídá provedenému dokazování.

94. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou ani v případě obviněného H. stran existence organizované skupiny a o spáchání trestného činu ve velkém rozsahu zatíženy extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními, není možné dovolací argumentaci obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný dovolací důvod podřadit, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání tohoto obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

95. Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. 11 To 61/2018-8878, ani jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2018, č. j. 2 T 1/2017-8209, nevykazují takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) nebo l) tr. řádu zrušit, neboť dovolání obviněného T. bylo namístě podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítnout a dovolání obviněných Q. a H. bylo nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

96. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o dovoláních v neveřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud neshledal před vydáním tohoto rozhodnutí ani důvod k odkladu výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu, který tento obviněný v rámci svého dovolání navrhoval.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 30. 6. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru