Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 95/2021Usnesení NS ze dne 11.02.2021

HeslaDoručování
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Nepřítomnost u veřejného zasedání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.95.2021.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 95/2021-580

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2021 o dovolání obviněného M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 6 To 478/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 85/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 1 T 85/2018-497, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 2 T 83/2018, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2018, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě 2 kusů sáčků s nespotřebovaným materiálem, 2 kusů zrcátek, digitálních vah, skleněné trubičky, dýmky a 3 kusů mobilních telefonů zn. Huawei, Nokia a Nokia N-series.

2. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť proti němu obviněný podal v zákonné lhůtě odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 6 To 478/2019-521, tak, že v souladu s § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci a v souladu s § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci v podobě identických movitých věcí, jež byly již dříve postiženy stejným druhem trestu v rámci rozsudku nalézacího soudu, jež však byly ve výrokové části citovaného rozsudku odvolacího soudu, na rozdíl od rozhodnutí okresního soudu, podrobně (tj. nezaměnitelným způsobem) specifikovány.

3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Mostě se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

v době od podzimu roku 2012 do října roku 2017 na různých místech v XY, bez příslušného oprávnění, prodával, poskytoval zdarma a výměnou za různé věci poskytoval a pro jiného přechovával psychotropní látku metamfetamin a omamnou látku konopí, uvedené v přílohách k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a to:

- nejméně v 90 případech za částky od 100 Kč do 2.600 Kč prodal nejméně 45 g metamfetaminu a nejméně v 5 případech zdarma poskytl nezjištěné množství marihuany T. L., nar. XY,

- nejméně ve 270 případech za částky od 200 Kč do 500 Kč prodal nejméně 55g metamfetaminu A. V., nar. XY,

- nejméně ve 20 případech za částky od 200 Kč do 500 Kč prodal nejméně 4,6 g metamfetaminu R. C., nar. XY,

- nejméně ve 30 případech za částky od 200 Kč do 500 Kč prodal 3,4 g metamfetaminu J. B., nar. XY,

- nejméně ve 2 případech za částky od 200 Kč do 500 Kč prodal nejméně 0,7 g metamfetaminu a nejméně v 1 případě zdarma poskytl nejméně 3 g marihuany K. T., nar. XY,

- nejméně v 60 případech za částky od 200 Kč do 700 Kč prodal nejméně 18 g metamfetaminu a nejméně ve 2 případech zdarma poskytl nezjištěné množství marihuany J. Š., nar. XY,

- nejméně v 6 případech za nezjištěné částky prodal nejméně 2 g metamfetaminu A. Ch., nar. XY,

- nejméně v 6 případech vždy za částku 200,- Kč prodal nejméně 1,2 g metamfetaminu V. H., nar. XY,

- nejméně v 1 případě za částku 100 Kč prodal nejméně 0,1 g metamfetaminu R. Š., nar. XY,

- nejméně ve 140 případech za částky od 200 Kč do 500 Kč prodal a výměnou za různé věci poskytl nejméně 15 g metamfetaminu M. I., nar. XY,

- nejméně v 60 případech za částky od 100 Kč do 200 Kč prodal nebo poskytl nejméně 6 g metamfetaminu Ž. B., nar. XY,

- nejméně v 5 případech prodal, zdarma nebo za jídlo poskytl nezjištěné množství metamfetaminu J. Š., nar. XY,

- nejméně v 50 případech za různé finanční částky prodal nejméně 25 g metamfetaminu M. S., nar. XY,

- nejméně v 1 případě zdarma poskytl nezjištěné množství metamfetaminu N. Č., nar. XY,

- nejméně v 6 případech za nezjištěné částky prodal nezjištěné množství metamfetaminu V. Š., nar. XY,

- nejméně v 1 případě nabídl k prodeji za částku 1 300 Kč pro neustanovenou osobu nejméně 1 g metamfetaminu A. K., nar. XY,

- nejméně ve 3 případech vždy za částku 200 Kč prodal nejméně 0,3 g metamfetaminu P. K., nar. XY,

- nejméně v 1 případě za nezjištěnou částku prodal nezjištěné množství metamfetaminu a v mnoha případech za nezjištěné částky prodal nezjištěné množství marihuany M. B., nar. XY,

- od blíže nezjištěné doby do 18. 8. 2017 v XY u sebe přechovával za účelem další distribuce 10,43 g metamfetaminu s obsahem 7,1 g čistého metamfetaminu, a to až do 12:20 hodin, kdy byl v ul. XY zadržen policejní hlídkou.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti výše citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech výroků obou napadených rozhodnutí. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, když bylo veřejné zasedání o odvolání v rozporu se zákonem konáno v jeho nepřítomnosti, ač měla být přítomnost jeho osoby umožněna nebo zajištěna. V této souvislosti se domnívá, že daným postupem soudu druhého stupně byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. H. namítá, že krajský soud pochybil, pokud konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti, aniž by měl řádně vykázáno doručení předvolání k veřejnému zasedání, když naprosto nepřípustně konstatoval fikci doručení. V tomto případě krajský soud dle dovolatele pochybil, neboť s odkazem na § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu je fikce doručení u předvolání k veřejnému zasedání zcela vyloučena. Předvolání k veřejnému zasedání bylo navíc obviněnému doručováno na adresu, jíž sám označil za adresu pro účely doručování, na níž mu ostatně byl řádně doručen i napadený rozsudek a další písemnosti. V daném případě se tak nemohlo jednat o doručení písemnosti fikcí, kterak má na mysli § 64 odst. 4 tr. řádu, neboť se jednalo mimo jiné o písemnost, u které je doručení fikcí podle § 64 odst. 5 tr. řádu výslovně vyloučeno. Dovolatel dále poukazuje na vyjádření České pošty ze dne 5. 3. 2020, ve kterém bylo konstatováno pochybení tohoto subjektu a doručovatelky při doručování předmětné zásilky, tedy předvolání k veřejnému zasedání, za což se Česká pošta omluvila. V této souvislosti obviněný v odůvodnění svého dovolání uvádí, že „jak plyne z prohlášení doručujícího orgánu, byla písemnost vrácena až dne 23. 2. 2017 soudu druhého stupně, přičemž však již byla od 20. 2. 2017 vyvěšena na úřední desce, a to až do 2. 3. 2017 (na základě pokynu předsedkyně senátu). V této souvislosti lze pouze pro úplnost dodat, že z oznámení a poučení, které se obviněnému dostalo na základě prohlášení doručujícího orgánu, který oznámení a poučení obviněnému zanechal, vyplynulo, že písemnost soud vyvěsí na 10 dnů na úřední desce. Písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení (doručenka typ III.)“.

6. Obviněný dále odvolacímu soudu vytýká pochybení při předvolání k veřejnému zasedání, které bylo nařízeno na den 26. 2. 2020, avšak teprve dne 10. 2. 2020 byla zásilka předána České poště k doručení obviněnému (adresátovi), načež byla dne 21. 2. 2020 z důvodu nevyzvednutí obviněným předána k dodání do jeho domovní schránky. Česká pošta přitom konstatovala, že zásilka nebyla dodána v souladu s poštovními podmínkami a tato byla dne 24. 2. 2022 vrácena zpět odesilateli, tedy Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dle razítka na obálce byla zásilka fakticky vrácena zpět na podatelnu soudu dne 25. 2. 2020, načež se již dne 26. 2. 2020 od ranních hodin konalo bez přítomnosti obviněného veřejné zasedání, v rámci kterého byla soudcem konstatována fikce doručení. Obviněný se přitom chtěl veřejného zasedání osobně zúčastnit a využít svého práva na obhajobu, tedy aktivně se bránit a brojit proti napadenému rozsudku, včetně předkládání dalších důkazů. To mu však bylo pochybením krajského soudu znemožněno tím, že soud jednal v jeho nepřítomnosti, když naprosto nepřípustně konstatoval fikci doručení, která je však právě v těchto případech v rozporu s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu. Tímto postupem dle obviněného došlo k porušení § 64 tr. řádu a § 233 odst. 2 tr. řádu, neboť odvolacím soudem nebyla citovaná ustanovení respektována a veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti, aniž by byla zachována lhůta ke konání veřejného zasedání a aniž by byl sám o konání tohoto zasedání vyrozuměn, což dle jeho mínění odůvodňuje odkaz na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.

7. Pokud jde o vinu obviněného, tak není dle jeho vyjádření dovoláním řešena, neboť napadenému rozhodnutí předchází řízení, které vykazuje vady, pro které nebylo možno ve věci jednat v nepřítomnosti obviněného, natož ve věci rozhodnout.

8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil dovoláním napadené usnesení (správně má být uvedeno rozsudek) Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 26. 2. 2020, č. j. 6 To 478/2019-521, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný navrhl odklad výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí.

9. K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která ve svém stanovisku ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1087/2020-18, předně poukázala na skutečnost, že v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Zmíněný dovolací důvod však nelze aplikovat na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, neboť může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. V této souvislosti je dle státní zástupkyně na místě především uvést, že dovolatel jakožto osoba, jejíž účast u veřejného zasedání odvolacího soudu nebyla nutná, byl ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. řádu o konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nařízeného na jednací den 26. 2. 2020, ve lhůtě uvedené v § 233 odst. 2 věta prvá tr. řádu toliko vyrozuměn s oprávněním se jej účastnit, nikoliv k němu předvolán, jak nesprávně uvádí. Jestliže příprava konání veřejného zasedání, nařízeného k projednání jeho odvolání, neproběhla při využití vzoru č. 8, ale prostřednictvím vzoru č. 7a Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004 č. 20/2004–Org., pak dal takovým způsobem předseda senátu odvolacího soudu jednoznačně najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, a to v kontextu s doposud opatřeným a z hlediska jeho trestní odpovědnosti plně postačujícím rozsahem provedeného dokazování (§ 202 odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 238 tr. řádu).

10. Za stavu, kdy zásilka s vyrozuměním o konání veřejného zasedání byla obviněnému doručována na jím udanou adresu pro doručování a vzhledem k tomu, že dne 10. 2. 2020 nebyl v místě doručování zastižen, byla zásilka uložena na poště, o čemž byl obviněný vyrozuměn výzvou, aby si zásilku vyzvedl, což neučinil. Takovému postupu podle § 64 odst. 4 tr. řádu přitom dle státní zástupkyně nebránila žádná zákonná překážka, konkrétně pak ve smyslu § 64 odst. 5 písm. a) tr. řádu, neboť se v daném případě nejednalo o předvolání k veřejnému zasedání, ale o pouhé vyrozumění o jeho konání. V dovolatelově případě tedy došlo za splnění zákonných podmínek § 64 odst. 4 tr. řádu k tzv. fikci doručení, a to dne 20. 2. 2020, neboť nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.

11. Pakliže odvolací soud za popsaného způsobu přípravy k veřejnému zasedání rozhodl o jeho konání bez přítomnosti obviněného, pak tak dle státní zástupkyně současně učinil

při dodržení pětidenní lhůty k přípravě ve smyslu § 233 odst. 2 věta prvá tr. řádu, která v daném případě běžela ode dne 20. 2. 2020, kdy nastala tzv. fikce doručení poštovní zásilky, a uplynula dne 25. 2. 2020, tedy den před datem nařízeného veřejného zasedání. Jakékoliv další úkony České pošty (o kterých se dovolatel zmiňuje) tak jsou po takto splněných podmínkách konání veřejného zasedání odvolacího soudu bez přítomnosti obviněného zcela bez významu. Za tohoto stavu lze dle státní zástupkyně uzavřít, že v posuzovaném případě učinil odvolací soud pro zajištění dovolatelovy účasti u veřejného zasedání vše, co mu ukládá trestní řád, aniž by tak došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, tak jak je presumováno v § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. S ohledem na shora uvedené státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

III.

Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

13. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

15. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavní líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení aplikace ustanovení § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání § 263 tr. řádu). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§ 198, § 233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě tento dovolací důvod.

16. Nejvyšší soud po prostudování obsahu podaného dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že námitka obviněného M. H. podřazená jím pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu tomuto důvodu sice obsahově odpovídá, nicméně ji s ohledem na níže uvedené skutečnosti vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou. Podle tvrzení dovolatele Krajský soud v Ústí nad Labem porušil ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání tím, že na den 26. 2. 2020 nařídil veřejné zasedání o odvolání, ke kterému měl být předvolán, když však poštovní zásilka obsahující toto předvolání k veřejnému zasedání mu nebyla řádně doručena, neboť v rozporu s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu byla ze strany odvolacího soudu konstatována fikce doručení, v důsledku čehož mu odvolací soud odepřel právo na aktivní účast u veřejného zasedání, včetně možnosti brojit proti odvoláním napadenému rozsudku nalézacího soudu a možnosti předložit další důkazy.

17. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání jsou nastaveny méně striktně, než je tomu v případě konání hlavního líčení, neboť přítomnost obviněného již není v této fázi řízení natolik nezbytná. V tomto smyslu zákon (tj. trestní řád) skýtá příslušnému soudu možnost, aby byl obviněný o veřejném zasedání pouze vyrozuměn, čímž se mu dává možnost, nikoli povinnost, se ho zúčastnit. Jiná situace nastane, pokud odvolací soud obviněného k veřejnému zasedání předvolá, neboť tím mu dá najevo, že nemůže jednat v jeho nepřítomnosti, ježto hodlá ve veřejném zasedání provádět dokazování (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 38/2003 a č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). V takovýchto případech tedy skutečně není vyloučeno případné naplnění tohoto dovolacího důvodu.

18. Nejvyšší soud z příslušného spisového materiálu ověřil, že Krajský soud v Ústí nad Labem dne 6. 2. 2020 nařídil veřejné zasedání o odvolání podaném obviněným, a to na termín 26. 2. 2020, v rámci kterého provedl doplnění dokazování (resp. zopakoval vybrané důkazy rozhodné z hlediska zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci ve smyslu § 70 tr. zákoníku, jež byly provedeny již v rámci hlavního líčení), a po přednesu závěrečných návrhů všech přítomných procesních stran, popř. jejich zástupců, vyhlásil dovoláním napadený rozsudek. Obviněný M. H. byl přitom dle pokynu příslušného člena odvolacího senátu krajského soudu, jemuž byla daná věc přidělena, o konání tohoto veřejného zasedání řádně vyrozuměn (a to za užití vzoru č. 14 tr. ř. doporučeného Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. 1/2017), nikoli předvolán, kterak dovolatel ve svém podání opakovaně mylně uvádí. Vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání bylo obviněnému krajským soudem zasláno prostřednictvím České pošty na adresu XY, kteroužto uvedl (tj. výslovně označil) již na počátku svého výslechu v rámci přípravného řízení jako adresu pro doručování. Současně byla ze strany odvolacího soudu učiněna snaha rovněž o telefonický kontakt s osobou obviněného, avšak bezúspěšně, neboť jím sdělené telefonní číslo bylo opakovaně nedostupné. Poštovní zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání (k jejímuž doručení byla zvolena obálka typu I.) byla dne 10. 2. 2020 uložena na příslušné pobočce České pošty, kde byla připravena k vyzvednutí, neboť její adresát, tzn. obviněný, nebyl na uvedené (doručovací) adrese zastižen. Dle sdělení poštovní doručovatelky přitom adresát neměl na doručovací adrese označenou domovní schránku. Jelikož si obviněný předmětnou písemnost v zákonné desetidenní úložní lhůtě na poště nevyzvedl, byla tato dne 24. 2. 2020 vrácena zpět odesilateli, tj. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jemuž byla doručena dne 25. 2. 2020, načež dne 26. 2. 2020 bylo v dané věci konáno nařízené veřejné zasedání o odvolání. To přitom bylo na základě usnesení odvolacího soudu za podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu (ve spojení s § 238 tr. řádu) konáno v nepřítomnosti obviněného, jenž však byl při daném jednání řádně zastoupen svojí tehdejší obhájkyní, která proti tomuto procesnímu postupu odvolacího soudu nevznesla žádných námitek.

19. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zvolil-li odvolací soud formu vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání o odvolání a nikoli formu jeho předvolání, nebylo nikterak v rozporu s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu, pokud bylo doručení tohoto vyrozumění dosaženo náhradní formou, tj. tzv. fikcí. Ta ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu nastává tehdy, pokud si adresát předmětnou písemnost nevyzvedne do deseti dnů od jejího uložení, přičemž poslední den této lhůty se považuje za den doručení, a to i přes skutečnost, že se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Pakliže obviněný namítá, že fikce doručení byla ze strany odvolacího soudu v jeho případě konstatována zcela nedůvodně, a to s ohledem na rozpor s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu, pak je třeba připomenout, že ze strany krajského soudu nebyl k veřejnému zasedání předvoláván, nýbrž toliko vyrozuměn, což je forma naprosto přípustná a zákonná, jejíž výběr je čistě v dispozici příslušného odvolacího soudu. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání, které je výslovně zařazeno do taxativního výčtu písemností, u kterých je případná fikce doručení jednoznačně vyloučena [§ 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu], není u vyrozumění o veřejném zasedání takováto náhradní forma doručení ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu nikterak vyloučena. V daném případě je navíc z typu obálky, jíž odvolací soud pro zaslání vyrozumění o veřejném zasedání osobě obviněného zvolil (typ I.), zcela zřejmé, že náhradní forma doručení ani nebyla odesílajícím orgánem ad hoc výslovně vyloučena z důležitých důvodů ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. b) tr. řádu, neboť takovýto pokyn by musel být na zásilce krajským soudem podle § 64 odst. 6 tr. řádu nápadně vyznačen, resp. by byl odesilatelem zvolen jiný typ obálky (konkrétně typ II., který je podmínkám § 64 odst. 5 tr. řádu přímo uzpůsoben).

20. Namítá-li obviněný, že mu nebyla ze strany doručujícího orgánu, tj. České pošty, v místě doručení zanechána písemná výzva k vyzvednutí zásilky s řádným poučením, což označuje za pochybení České pošty, za které se mu měl tento subjekt písemně omluvit svým přípisem ze dne 5. 3. 2020 (byť správně má být uvedeno datum 25. 3. 2020), je třeba odkázat na přesné znění sdělení České pošty, dle kterého jsou výzvy k vyzvednutí zásilek do domovních schránek adresátů vkládány jako obyčejné listovní zásilky, pročež tak není možné dodatečně prokázat, zda byly obviněnému do jeho schránky vloženy. Za tohoto stavu tedy nelze jednoznačně potvrdit, ale ani vyvrátit tvrzení obviněného, že mu do jeho domovní schránky na adrese, jíž v dané trestní věci řádně označil jako adresu pro účely doručování, nebyla vhozena jediná výzva k vyzvednutí dotčené zásilky (tj. vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání) na příslušné pobočce České pošty. V této souvislosti přitom Nejvyšší soud připomíná, že ačkoli obviněný v podaném dovolání opakovaně deklaroval svůj záměr se veřejného zasedání o jím podaném odvolání osobně zúčastnit a zde aktivně realizovat svá obhajovací práva, včetně práva navrhovat další důkazy, nebyla ze strany jeho tehdejší obhájkyně, která se veřejného zasedání konaného dne 26. 2. 2020, o jehož nařízení byla řádně vyrozuměna již dne 7. 2. 2020, osobně účastnila (a s níž byl obviněný za účelem přípravy strategie vedení své obhajoby v rámci odvolacího řízení zcela jistě v kontaktu), vznesena jakákoli námitka vůči odvolacím soudem zvolenému procesnímu postupu, tedy vůči přijetí usnesení o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 tr. řádu (ve spojení s § 238 tr. řádu) poté, co bylo konstatováno doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání jeho osobě tzv. fikcí ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu.

21. Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného zákon nikterak nevylučuje, a proto je pouhé vyrozumění obviněného o tomto úkonu fakticky možné. Nicméně námitku obviněného, že měl být k tomuto jednání předvolán, načež byla krajským soudem nesprávně konstatována fikce doručení předvolání, v důsledku čehož mu odvolací soud odepřel možnost řádně využít svého práva na obhajobu, včetně práva brojit proti napadenému rozsudku nalézacího soudu a předkládat další důkazy. Nejvyšší soud odmítl pro její nepravdivost, neboť z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá pravý opak, resp. to, že obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, přičemž k doručení tohoto vyrozumění došlo posledním dnem zákonné desetidenní úložní lhůty, po kterou měl obviněný možnost si předmětnou písemnost vyzvednout na poště (tj. dnem 20. 2. 2020). V této souvislosti je třeba připomenout, že s ohledem na zákonnou konstrukci fikce doručení ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu jsou jakékoli úkony činěné ze strany doručujícího orgánu po uplynutí zákonné úložní lhůty (včetně vrácení zásilky jejímu odesilateli či jejího vhozu do domovní schránky adresáta) z hlediska fikce doručení, a tedy i podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, již zcela irelevantní, ježto mohou mít toliko informativní charakter.

22. Namítá-li přitom obviněný v části II. podaného dovolání, že „jak plyne z prohlášení doručujícího orgánu, byla písemnost vrácena až dne 23. 2. 2017 soudu druhého stupně, přičemž však již byla od 20. 2. 2017 vyvěšena na úřední desce, a to až do 2. 3. 2017 (na základě pokynu předsedkyně senátu)“, přičemž „v této souvislosti lze pouze pro úplnost dodat, že z oznámení a poučení, které se obviněnému dostalo na základě prohlášení doručujícího orgánu, který oznámení a poučení obviněnému zanechal, vyplynulo, že písemnost soud vyvěsí na 10 dnů na úřední desce. Písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení (doručenka typ III.)“, pak je takovéto vyjádření nutno označit za zcela liché, neboť nemá žádnou oporu nejen v postupu odvolacího soudu tak, jak je zachycen v obsahu příslušného spisového materiálu, ale ani v časovém kontextu jednotlivých úkonů trestního řízení, jež byly v této trestní věci realizovány. Pomine-li dovolací soud výše citované tvrzení obviněného, že se mu v souvislosti s doručením vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání dostalo ze strany doručujícího orgánu řádného oznámení a poučení, byť v jiných částech dovolání tvrdí pravý opak, nelze přehlédnout skutečnost, že k předložení věci odvolacímu soudu spolu s odvoláním obviněného došlo ze strany okresního soudu dne 10. 9. 2019, načež ke stanovení termínu veřejného zasedání o odvolání došlo pokynem člena odvolacího senátu krajského soudu dne 6. 2. 2020. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že k doručování jakékoli písemnosti ze strany odvolacího soudu osobě obviněného nemohlo v této trestní věci dojít již v měsíci únoru roku 2017 (když i rozsudek nalézacího soudu byl vyhlášen až v rámci hlavního líčení konaného dne 25. 6. 2019), přičemž z obsahu spisu ani nevyplývá jakákoli snaha odvolacího soudu o vyvěšení vrácené písemnosti na úřední desce soudu či užití obálky typu III. při komunikaci s osobou obviněného.

23. Vytýká-li současně obviněný odvolacímu soudu mimo jiné to, že veřejné zasedání o odvolání bylo konáno v jeho nepřítomnosti, aniž by byla zachována zákonná lhůta pro konání takovéhoto jednání ve smyslu § 233 odst. 2 tr. řádu, pak je třeba takovouto výtku odmítnout jako zcela nedůvodnou. Z obsahu příslušného spisového materiálu totiž jednoznačně plyne, že zákonná pětidenní lhůta na přípravu k veřejnému zasedání byla na straně obviněného řádně zachována, když § 233 odst. 2 tr. řádu má (na rozdíl od lhůty k přípravě na hlavní líčení podle § 198 odst. 1 tr. řádu) na mysli dny kalendářní, nikoli pracovní. Osobě obviněného přitom byla poštovní zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání, jež bylo nařízeno na den 26. 2. 2020, z důvodu nezastižení adresáta v místě doručování dne 10. 2. 2020 uložena na poště, o čemž byl dle sdělení poštovní doručovatelky uvedeném na doručence vyrozuměn výzvou k vyzvednutí zásilky, což však neučinil. Jelikož si adresát zásilku nevyzvedl v zákonné desetidenní úložní době, byla tato dne 24. 2. 2020 vrácena zpět odesilateli, tedy krajskému soudu, jemuž zásilka došla dne 25. 2. 2020. K doručení vyrozumění osobě obviněného došlo v souladu s § 64 odst. 4 tr. řádu desátým dnem zákonné úložní lhůty, tedy dnem 20. 2. 2020, a to i přes skutečnost, že se adresát o uložení nedozvěděl, byť se v místě doručení v inkriminované době zdržoval nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, což byl i případ obviněného M. H. Zákonná pětidenní lhůta na případu ve smyslu § 233 odst. 2 tr. řádu tak (ve spojení s § 60 odst. 1 tr. řádu určující pravidla pro počítání lhůt určených podle dní v trestním řízení) začala osobě obviněného běžet dnem 21. 2. 2020 a skončila dnem 25. 2. 2020, tedy ještě před konáním veřejného zasedání o odvolání, jež bylo zahájeno dne 26. 2. 2020. Okamžik, kdy byla dotčená zásilka vrácena zpět odesilateli jako nevyzvednutá, přitom nemá z hlediska běhu zákonné lhůty na přípravu žádný faktický význam, neboť slouží toliko k doložení časových, popř. dalších údajů na ní vyznačených. Pokud tedy odvolací soud dne 26. 2. 2020 přikročil k zahájení veřejného zasedání o odvolání s tím, že toto bude za podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu (ve spojení s § 238 tr. řádu) konáno v nepřítomnosti obviněného, nelze tomuto postupu dle závěrů dovolacího soudu ničeho vytknout, neboť je plně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu.

24. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud konstatuje, že v daném případě nebyl detekován jakýkoli zásah do práva obviněného na spravedlivý proces, konkrétně jakékoli porušení příslušného ustanovení trestního řádu stran účasti obviněného u veřejného zasedání ze strany odvolacího soudu, pročež nebyl dán ani obviněným namítaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Ten totiž může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, přičemž tak činí v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného, což se však v případě dovolatele nestalo.

V. Závěr

25. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dovolání obviněného M. H. dospěl k jednoznačnému závěru, že v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť odvolací soud svým rozhodnutím, resp. jemu předcházejícím postupem neporušil ústavním pořádkem garantované právo obviněného na obhajobu.

26. Jelikož tak s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem nebylo Nejvyšším soudem shledáno, že by napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, resp. řízení, které mu předcházelo, trpělo obviněným M. H. vytýkanými vadami, bylo postupováno podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

27. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněného a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného M. H. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. 2. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru