Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 914/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.914.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku

§ 284 odst. 2, 3 tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 914/2020-3031

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání obviněného T. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, sp. zn. 11 To 25/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 4/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. T. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 43 T 4/2018-2857, byl obviněný T. T. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (skutky popsané pod body I. 1, 2, 3) a dále přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem I. 4). Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to finanční částky ve výši 481.500 Kč, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věcí, které byly použity k výrobě drog nebo k jejich skladování, jejichž podrobný výčet je uveden ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu.

1. Pro úplnost je vhodné dodat, že stejným rozsudkem Městského soudu v Praze byli za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku odsouzeni rovněž spoluobvinění V. D., R. M. a R. H.

2. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze právní moci nabyl pouze v případě obviněného R. H., neboť státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala proti tomuto rozsudku odvolání, a to v neprospěch obviněného T. T. do výroku o trestu, u obviněného V. D. pak do výroku o vině a u obviněného R. M. do výroku o vině i o trestu.

3. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14. 10. 2019, č. j. 11 To 25/2019-2946, tak, že ve vztahu k obviněnému T. T. zrušil z podnětu odvolání státní zástupkyně v souladu s § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl (při nezměněném výroku o vině) tak, že obviněného T. T. v souladu s § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to celkové částky 481.500 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil rovněž trest propadnutí věcí, které byly použity k spáchání trestného činu, jejichž výčet taxativně vyjmenoval.

4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný T. T. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

I. obvinění T. T. a V. D.:

1. obviněný T. T. v blíže nezjištěné době, nejméně od ledna 2017 do 17. 8. 2017,

na tabletovacím zařízení, které měl umístěné v části pronajaté haly bez čísla popisného

a evidenčního, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY v průmyslovém areálu,

v bezprostřední blízkosti křížení ulic XY a XY v Praze 20 – XY, konkrétně v její části, která je přístupná železnými vraty umístěnými zcela vpravo při pohledu

z ulice XY, s vědomím a za částečné pomoci obviněného V. D., který věděl, že obviněný T. umístil tabletovací zařízení v prostorách, které také užíval, byl přítomen tomu, když obviněný T. tablety vyráběl a dne 16. 6. 2017 v 16:48 hodin za nepřítomnosti obviněného T. a, poté co se neozval na jeho výzvy, doplnil do tabletovacího zařízení směs na výrobu tablet, vyrobil nejméně 30.000 kusů zelených tablet ve tvaru srdce, kdy tyto tablety obsahovaly cca 2.697 gramů MDMA, a dále měl připravené látky na výrobu tablet s obsahem MDMA, a to 4.455,13 gramů MDMA s obsahem 2.647,35 gramů účinné látky MDMA a 25.135,83 gramů mikrokrystalické celulózy, přičemž vyrobené tablety poté T. T. prodával a předával k následné distribuci R. M., R. H. a dalším neustanoveným osobám, přičemž látka MDMA, tedy 3,4 - ethylendioxymethamfetamin, je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

1. obviněný T. T. v blíže nezjištěné době, nejméně od ledna 2017 do 17. 8. 2017, opatřil od neztotožněné osoby nejméně 1.115 kusů modrých tablet ve tvaru masky filmové postavy Darth Vader, kdy tyto tablety obsahovaly 113,84 gramů báze MDMA, které následně prodal a předal k následné distribuci R. M. a V. D., přičemž látka MDMA, tedy 3,4-methylendioxymethamfetamin, je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

2. obviněný T. T.:

a) v blíže nezjištěné době, na dosud nezjištěném místě a dosud nezjištěným způsobem si opatřil a až do dne:

· 17. 8. 2017 neoprávněně přechovával pro sebe i za účelem další distribuce v regálové skříni, v levé zadní části pronajatého skladu, v budově bez čísla popisného a evidenčního, nacházející se na pozemku parcelního čísla 3990 v průmyslovém areálu, v bezprostřední blízkosti křížení ulic XY a XY v Praze 20 - XY, v igelitovém sáčku celkem 9,78 gramů kokainu, ve formě své soli, hydrochloridu, s obsahem 7,21 gramů báze kokainu,

· 18. 8. 2017 neoprávněně přechovával pro jiného i za účelem další distribuce ve skříňce v kuchyňské lince ve svém bytě, v šestém nadzemním podlaží, na adrese XY, v Praze 4 – XY, celkem 113,39 gramů kokainu ve formě své soli, hydrochloridu, s obsahem 68 gramů báze kokainu,

přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako omamná látka, které podle ustanovení § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

b) 17. 8. 2017 neoprávněně přechovával pro sebe i za účelem další distribuce v ledničce umístěné v budově bez čísla popisného a evidenčního, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY v průmyslovém areálu, v bezprostřední blízkosti křížení ulic XY a XY v Praze 20 - XY, v igelitovém sáčku celkem 437,39 gramů směsi amfetamin sulfátu a kofeinu s obsahem 49,43 gramů báze amfetaminu, přičemž amfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, které podle ustanovení § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.

4. obviněný T. T. dne 18. 8. 2017 ve svém bytě v šestém nadzemním podlaží, na adrese XY, v Praze 4 - XY, v obývacím pokoji, ve skříňce nad gaučem, neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával celkem 4,47 gramů ketaminu ve formě své soli, hydrochloridu, s obsahem báze 3,6 gramů ketaminu, přičemž ketamin je uveden v příloze č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka, které podle ustanovení § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Obviněný T. T. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, č. j. 11 To 25/2019-2946 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, č. j. 43 T 4/2018-2857), dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil výhradně proti výroku o uloženém trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně napadenému rozsudku vrchního soudu vytkl věcně nesprávné rozhodnutí o trestu uloženém ve vztahu k jeho osobě.

6. V prvé řadě dovolatel konstatoval, že soud prvního stupně jeho jednání posoudil správně, načež je také správně právně kvalifikoval a uložil mu za jeho spáchání za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku spravedlivý trest ve výměře šesti let nepodmíněně. Ostatně k trestné činnosti se doznal a nalézací soud dostatečně zhodnotil všechny okolnosti případu, jako i jeho osobní poměry, v důsledku čehož se také ihned po vyhlášení rozsudku vzdal svého práva na odvolání. Naopak s trestem, který mu byl na základě odvolání státní zástupkyně uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze, dovolatel nesouhlasí, a to z důvodu jeho nepřiměřené přísnosti.

7. V návaznosti na to obviněný tvrdí, že Městský soud v Praze se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval nejen okolnostmi případu, ale velmi podrobně i osobními poměry jeho osoby. V průběhu trestního řízení tak zjistil, že je osobou dosud netrestanou a po svém propuštění z vazby žije řádným životem, pracuje na brigádách, na účet městského soudu složil částku 10.000 Kč určenou na pomoc obětem trestných činů, a také pražské charitě poskytl hmotný dar ve formě ošacení. Tím vším přitom prokázal, že pobyt ve vazbě v délce patnácti měsíců měl na jeho jednání nesporně nápravný vliv. Soud prvního stupně také správně konstatoval, že dolní hranice trestní sazby ve výši osmi let je příliš dlouhou dobou, která by mohla vést k rozvrácení jeho současných rodinných a sociálních vztahů, o které se obviněný posléze nebude moci opřít, až svůj trest vykoná. Vzhledem k těmto skutečnostem Městský soud v Praze zcela legitimně využil moderačního práva a trest mu uložil pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.

8. Naproti tomu Vrchní soud v Praze se v odůvodnění svého rozsudku zabýval výhradně okolnostmi případu, ale již zcela pominul jeho osobní poměry, stejně jako možnosti jeho nápravy ve vztahu k možnému uložení trestu kratšího trvání. Za tohoto stavu je tak dovolatel přesvědčen, že výrok o trestu v rozhodnutí odvolacího soudu se zakládá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu podle § 265m odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, č. j. 11 To 25/2019-2946, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, č. j. 43 T 4/2018-2857, zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že při nezměněném výroku o vině mu uloží úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let a zařadí jej do věznice s ostrahou.

9. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 1 NZO 611/2020-10, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který námitky dovolatele vyhodnotil jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod.

10. Podle státního zástupce dovolatel ve své argumentaci fakticky nenamítl nesprávnost hmotněprávního posouzení skutku. Na tento dovolací důvod odkázal pouze proto, aby upozornil na neaplikování mimořádného moderačního oprávnění podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku ze strany odvolacího soudu, nicméně tato dovolací argumentace uplatněnému, stejně jako žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. Navíc postup odvolacího soudu, který naznal, že podmínky pro fakultativní (nikoli obligatorní) postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nejsou splněny, označil státní zástupce za zákonný a správný – byť i jím uložený trest odnětí svobody považuje s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a poměrům obviněného za velmi mírný.

11. Jak soud nalézací, tak soud odvolací totiž nepřihlédly k tomu, že obviněný se dopustil dvou trestných činů, a to i v případě méně závažného trestného činu v kvalifikované skutkové podstatě. Nelze také pominout, že posuzovaného jednání se obviněný dopouštěl po dobu mnoha měsíců a v souhrnu jím překročil kvalifikační minimum pro naplnění znaku spáchání činu ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku více než šestnáctinásobně. Na druhé straně pak stojí nalézacím soudem zmíněná fakta dosavadní beztrestnosti, doznání a lítosti obviněného, byť vzhledem k provedeným skutkovým zjištěním nelze doznání obviněného dle státního zástupce příliš přeceňovat.

12. Předně se však státní zástupce nedomnívá, že by některá z okolností spáchání činu a poměrů obviněného tak zásadním způsobem vybočila ze zákonodárcem stanovených mezí trestní sazby, aby odůvodnila uložení trestu odnětí svobody pod její spodní hranicí. Poměry pachatele či okolnosti případu ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku by totiž měly být vždy proti „standardním“ případům trestné činnosti výjimečné. Ačkoli státní zástupce připouští, že rozpětí trestní sazby u kvalifikované skutkové podstaty § 283 odst. 3 tr. zákoníku je poněkud úzké, aby v praxi umožňovalo dostatečnou diferenciaci všech způsobů spáchání tohoto trestného činu podle závažnosti jednání, přesto je na orgánech činných v trestním řízení, aby toto rozpětí respektovaly a nikoli, aby jej porušovaly nadužíváním ukládání trestu odnětí svobody mimo trestní sazbu.

13. Po zvážení shora uvedených skutečností tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, tedy podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

15. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

17. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

18. Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

19. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

20. V rámci svého přezkumu Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu však dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

21. Dovolatel totiž své výhrady zaměřil výhradně proti výroku o uloženém trestu. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy nevznesl žádnou relevantní námitku ve smyslu, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nebo přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný svými námitkami pouze brojí proti tomu, že mu odvolací soud uložil přísnější trest odnětí svobody, neboť na rozdíl od soudu nalézacího neshledal, že by v jeho případě byly naplněny podmínky pro uplatnění moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Takto vedená argumentace však obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu nikterak neodpovídá.

22. Proti výroku o trestu lze v rámci dovolacího řízení vznášet výhrady pouze s odkazem na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Tento dovolací důvod přitom předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Nicméně ani s poukazem na tento dovolací důvod se obviněný nemůže účinně domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku, tedy pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, neboť nevyužil-li soud tohoto oprávnění a trest odnětí svobody vyměřil v rámci zákonné trestní sazby, nelze následně dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem.

23. Nejvyšší soud ve své judikatuře již nejednou zdůraznil, že nepoužití ustanovení § 58 tr. zákoníku, respektive uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné trestní sazby bez snížení dolní hranice, nezakládá ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (viz např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 15 Tdo 1314/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 872/2006, sp. zn. 11 Tdo 852/2016, sp. zn. 11 Tdo 327/2018, apod.). Otázky týkající se přiměřenosti trestu, pokud byl uložen přípustný druh trestu a to ve výměře odpovídající zákonné trestní sazbě, zásadně nespadají do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to ani v té variantě, která spočívá v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Stejný závěr přitom dopadá i na případy, kdy soudy neaplikovaly ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. S ohledem na shora uvedené tak platí, že použití tohoto ustanovení se nelze cestou podaného dovolání jakkoli účinně domáhat.

24. Vzájemný poměr výše citovaných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, z nichž každý má hmotněprávní povahu, je přitom takový, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obecným hmotněprávním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je hmotněprávním dovolacím důvodem speciálním, který se vztahuje výhradně k výroku o uloženém trestu. Z toho je tedy zřejmé, že výrok o uložení trestu lze z hlediska hmotněprávního posouzení napadat pouze s odkazem na tento speciální dovolací důvod. Tento závěr je ostatně v souladu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí soudů, a nikoli k tomu, aby rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla dále přezkoumávána ještě třetí instancí.

25. V souladu s tím je v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu koncipován speciální dovolací důvod ve vztahu k výroku o uložení trestu tak, že mimo jeho rámec se nacházejí zejména námitky ohledně přiměřenosti trestu, což však nelze obcházet tím, že dovolatel takovou námitku podřadí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť otázka přiměřenosti trestu je jinak otázkou aplikace ustanovení práva hmotného.

26. Opačný výklad, který by kritéria přiměřenosti trestu zahrnul pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, by byl zjevně nelogický, neboť by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu činil nepotřebným a ve své podstatě nefunkčním. Jinými slovy – uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by bylo vždy porušením hmotného práva ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež by existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nedávala žádný smysl (k této bližší argumentaci viz usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 904/2002, sp. zn. 7 Tdo 695/2008, sp. zn. 7 Tdo 795/2017, sp. zn. 11 Tdo 327/2018 a další). Judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k této otázce lze přitom považovat za ustálenou, a tedy konstantní, pročež je tato námitka z procesního hlediska zcela irelevantní.

27. Avšak i z věcného hlediska je třeba námitky obviněného odmítnout, neboť v případě obviněného T. T. skutečně nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Toto ustanovení totiž nelze aplikovat pouze za existence standardních skutečností, jež osobě pachatele trestného činu polehčují. Jeho použití je možné pouze za prokázané existence mimořádných okolností, díky kterým soud ukládá mimořádně snížený trest odnětí svobody. Z toho také vyplývá, že nikdy nejde o pravidelný postup soudu. Tento postup tedy nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti (např. doznání či projevená lítost obviněného, náhrada způsobené škody, dosavadní vedení řádného života), ba ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.).

28. Proto zákonodárce podmínil použití § 58 tr. zákoníku naplněním tří kumulativních podmínek, kterými jsou existence okolností případu nebo poměrů pachatele, které svědčí o tom, že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Použití tohoto moderačního ustanovení je tedy možné pouze tehdy, pokud zcela zvláštní okolnosti případu či poměry pachatele měly přímý vliv na to, že závažnost spáchaného trestného činu je pod jejich vlivem výrazně snížena, pročež nabývají charakteru okolností výjimečných či mimořádných, které jsou hodné zvláštního zřetele.

29. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele, které odůvodňují mimořádné snížení trestu odnětí svobody, lze považovat např. péči pachatele o větší počet nezletilých osob na něj odkázaných (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), prokázanou vážnou nemoc (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 47/1974 Sb. rozh. tr.) či závažný psychický stav obviněného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), event. skutečnost, že obviněný byl ke spáchání trestného činu vyprovokován či jednal pod vlivem afektu, který po spáchání trestného činu pominul (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/1987-38 Sb. rozh. tr.), apod. Naopak to, že obviněný doposud žil řádným životem a trestný čin spáchal poprvé, nebo že nad činem projevil lítost, event. že nahradil škodu způsobenou trestným činem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 41/1976 Sb. rozh. tr.) mezi takové okolnosti zásadně nepatří.

30. Městský soud v Praze, pokud jde o okolnosti případu, neshledal žádné skutečnosti, které by ve vztahu k jednání obviněného T. T. snižovaly míru jeho společenské škodlivosti, s výjimkou toho, že vyráběl tzv. taneční drogu, která má (kterak soud konstatoval) ve srovnání s heroinem či pervitinem na lidský organismus méně devastující účinek. Při hodnocení poměrů pachatele tento soud zdůraznil, že obviněný žil doposud řádně a bezúhonně, přičemž i po svém propuštění z vazby již žije řádně, pracuje a dostavuje se ke všem úkonům trestního řízení. Za hlavní důvod pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody vyměřeného pod dolní hranicí zákonné trestní sazby přitom nalézací soud označil obavu z rozvrácení dobrého rodinného zázemí osoby obviněného.

31. Vrchní soud v Praze pak jako soud odvolací k okolnostem případu správně uvedl, že skutková podstata trestného činu podle § 283 tr. zákoníku nezohledňuje stupeň škodlivosti omamných a psychotropních látek, pročež při hodnocení okolností případu nelze konstatovat, zda obviněný vyrobil a distribuoval drogu s méně či více devastujícím účinkem na koncového spotřebitele. K hodnocení poměrů pachatele pak správně konstatoval, že vedení řádného života před spácháním projednávaného skutku je pouze polehčující okolností. Disciplinované chování obviněného během doby trestního řízení odvolací soud zhodnotil jako pouhou racionální reakci obviněného, kterou sleduje uložení co možná nejnižšího trestu. Rovněž rodinné a sociální poměry obviněného neměly podle odvolacího soudu přímý dopad na spáchaný trestný čin, aby mohly odůvodnit uložení trestu za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, pročež se na ně nelze relevantně odvolávat.

32. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedené akcentuje, že mezi zvláštní okolnosti případu, které odůvodňují aplikovat moderační ustanovení § 58 tr. zákoníku, rozhodně nepatří žádná z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v § 41 tr. zákoníku. Za tohoto stavu tak lze k důvodům, které v odůvodnění svého rozhodnutí vyjmenoval Městský soud v Praze (a to, že obviněný doposud žil bezúhonně a po svém propuštění z vazby se již napravil, neboť řádně pracuje a dostavoval se ke všem úkonům trestního řízení), přihlédnout pouze jako k okolnostem, které obviněnému při ukládání trestu polehčují, avšak pouze v rámci zákonné trestní sazby.

33. Při hodnocení intenzity závažnosti obviněným spáchaných skutků přitom nelze opomenout, že se obviněný dopustil (ve vícečinném souběhu) dvou trestných činů, které páchal po předchozí úvaze, s rozmyslem, po dobu cca osmi měsíců a s jednoznačnou finanční motivací. Argumentace nalézacího soudu, že obviněný nakládal s méně nebezpečnou drogou, je objektivně neakceptovatelná, neboť tato skutečnost je u jednotlivých drog již dostatečně zohledněna v rámci judikatorně nastavených minimálních množstevních limitů pro naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty. Velmi podstatnou se však dle dovolacího soudu jeví skutečnost, že z kvantitativního hlediska dovolatel překročil judikatorně stanovené kvalifikační minimum pro naplnění znaku spáchání činu ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku v souhrnu více než šestnáctinásobně, neboť minimální množství účinné látky MDMA činí v případě velkého rozsahu 340 g, přičemž obviněný vyrobil a distribuoval téměř 5,5 kg báze MDMA, a k tomu ještě disponoval s přibližně 75 g báze kokainu a 49 g báze amfetaminu.

34. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že přitěžující okolnost kvantitativního charakteru ve smyslu „velkého rozsahu“ byla v případě jednání dovolatele naplněna mimořádně intenzivním způsobem. Tomu ostatně odpovídají i finanční výnosy pocházející z trestné činnosti, které se staly východiskem pro uložení trestu propadnutí věci. Nicméně i v tomto ohledu je třeba zdůraznit, že dotčený trest obviněnému odčerpal toliko přímé výnosy z páchané trestné činnosti, navíc nikoli v celém rozsahu, tzn. že majetkovou sféru obviněného nad rámec jím páchané činnosti nikterak nepostihl.

35. Lze tedy shrnout, že ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu neobsahuje dovolací důvod, na který by mohl dovolatel odkázat s nárokem toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku, tedy pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Pakliže Vrchní soud v Praze obviněným namítané okolnosti zohlednil pouze při ukládání trestů v rámci polehčujících okolností, aniž by postupoval podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že pro jeho aplikaci nebyly splněny předepsané zákonné podmínky, nelze v jeho postupu shledat žádné pochybení. I za této situace přitom odvolací soud obviněnému s ohledem na řadu polehčujících okolností uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, když jej současně za účelem jeho výkonu podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil i do mírnějšího typu věznice.

V.

Závěr

36. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného T. T. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).Poučení: Proti tomuto usnesení

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru