Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 89/2020Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaHodnocení důkazů
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Odborné vyjádření
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.89.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1648/20


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 89/2020-4562

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněných G. O. R., nar. XY, státní příslušník Švýcarska, trvale bytem Spolková republika Německo, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, a H. G. S., nar. XY, státní příslušník Spolkové republiky Německo, trvale bytem Spolková republika Německo, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 15 To 60/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 3/2019, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného H. G. S. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného G. O. R. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 2 T 3/2019, byli obvinění G. O. R. a H. G. S. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že:

společně s obviněným S. R.

v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce října 2016 do 13. 2. 2018 v České republice, v obci Vejprty, v ulici XY, v objektu společnosti DREHVO, s.r.o. č. p. 894/24, v šestém nadzemním podlaží (v 5. patře objektu), neoprávněně pěstovali tzv. „indoor“ způsobem v jedenácti pěstebních místnostech za pomoci kvalifikovaného technického zařízení, kdy se jednalo o elektrotechnické předměty, a to výbojky, předřadníky, čerpadla, ventilátory, vzduchotechniku, měřicí přístroje, chemikálie a další věci v podobě substrátu, rostliny rodu konopí (Cannabis), kdy sklizeň rostlin rodu konopí probíhala nejméně jedenkrát měsíčně a vždy bylo sklízeno nejméně 194 ks rostlin, přičemž v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků, provedené dne 13. 2. 2018 na základě příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 2. 2018, sp. zn. 0 Nt 1711/2018, bylo v těchto prostorách nalezeno 2.747 kusů rostlin rodu konopí v různých fázích růstu o velikosti od nejmenších řízků rostliny rodu konopí výše 10 cm až do výše 190 cm vzrostlých rostlin rodu konopí, a 8.400 gramů sušiny rostliny rodu konopí včetně obalu, kdy provedeným odborným zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, bylo v zajištěných rostlinných materiálech prokázáno 1.379,7 gramů čisté base tetrahydrocannabinolů (Δ9-THC), které jsou obsahovými složkami rostliny konopí, kdy obvinění takto jednali v úmyslu pěstované rostliny rodu konopí sklidit a zpracovat je do jejich uživatelné formy za účelem další distribuce, přičemž konopí je jako omamná látka uvedená v Příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazená do Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.), a tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka uvedená v Příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazená do Seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), přičemž obvinění takto jednali bez příslušných povolení, neboť k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, přípravky a prekursory, je v souladu se zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, třeba povolení.

2. Za toto jednání byl obviněný G. O. R. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu sedmi let. Obviněný H. G. S. byl za dané jednání podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu sedmi let.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba výše jmenovaní obvinění odvolání. Vrchní soud v Praze však usnesením ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 15 To 60/2019, odvolání obviněných G. O. R. a H. G. S. podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k nim

4. Proti usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 15 To 60/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 2 T 3/2019, podali obvinění G. O. R. a H. G. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání.

5. Obviněný G. O. R. napadl citovaná rozhodnutí obou nižších soudů v celém jejich rozsahu, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný na základě judikatury Ústavního soudu staví své dovolání rovněž na zákonem výslovně neuvedeném dovolacím důvodu, který spočívá ve skutečnosti, že mu byl uložen exemplární trest, byť se jedná o trest v mezích zákonné trestní sazby pro danou právní kvalifikaci.

6. V prvé řadě dovolatel namítá, že se oba soudy nižších stupňů nezabývaly jeho obhajobou, jelikož neprovedly jím navrhované důkazy, kterými chtěl vyvrátit skutková zjištění učiněná na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Samotné odborné vyjádření je přitom nepřezkoumatelné, jelikož jeho součástí ani součástí procesního spisu nebyla metodika, která byla jeho zpracovatelkou použita při zkoumání zajištěného rostlinného materiálu. Dovolatel tedy nemohl odborné vyjádření přezkoumat ve smyslu jeho souladu se současnými právními předpisy, stavem judikatury a vědeckými poznatky. Dovolatel vyjma provedení metodiky navrhl rovněž přezkum závěrů odborného stanoviska prostřednictvím znaleckého posudku. V důsledku neprovedení těchto jím navrhovaných důkazů byl dle dovolatele porušen princip kontradiktornosti trestního řízení a zkráceno jeho právo na obhajobu. Zpracovatelka odborného vyjádření se přitom dle své výpovědi při výběru reprezentativního vzorku pro zkoumání obsahu účinné látky delta-9-THC dostatečně nezabývala fázemi růstu jednotlivých rostlin a odlišnostmi mezi různými druhy rostlin konopí, které byly v pěstírně označeny popisky. Dle dovolatele pak byl součástí materiálu ke zkoumání též odpad z rostliny, např. listy, který však nebyl prodejný a toxikomanicky zneužitelný, pročež jej tak obviněný ani nemohl přechovávat pro jiného. Z tohoto důvodu neměl být zahrnut do celkového zkoumání vyprodukovaného konopí, ježto ve vztahu k odpadu z rostliny chyběl úmysl obviněného k jeho distribuci. Vadný postup zpracovatelky odborného vyjádření se pak promítl v chybné právní kvalifikaci učiněné soudem, který nemohl bez jakýchkoli pochybností hodnotit množství vypěstovaných rostlin a naplnění kvalifikačního znaku trestného činu spočívajícího v rozsahu spáchané trestné činnosti, pročež měl postupovat podle zásady in dubio pro reo ve prospěch dovolatele.

7. Dovolatel dále uvedl, že soudy pochybily, pokud při stanovení právní kvalifikace nerozlišovaly vývojová stadia trestné činnosti ve vztahu k zajištěným rostlinám, které byly v různých fázích růstu. Dovolatel dle svého tvrzení nemohl před samotnou sklizní naplnit skutkovou podstatu dokonaného trestného činu, nýbrž se muselo jednat o přípravu trestného činu ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku nebo o pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel dále namítá i nesprávnost postupu soudu, který při dokazování stran opakovaných sklizní rostlin konopí od počátku trestné činnosti až do 13. 2. 2018 vycházel toliko z výpovědi spoluobviněných, aniž by do svých úvah zahrnul možnost, že by bylo pěstováno i technické konopí s obsahem delta-9-THC nižším než 0, 3 %.

8. V další námitce dovolatel uvedl, že je zapotřebí podrobit přezkumu stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, jelikož od doby jeho vyhlášení došlo k zásadní změně postoje společnosti k marihuaně a jejímu léčebnému, jakož i rekreačnímu využití. Vědecké poznatky, z nichž toto stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu vychází, považuje za překonané, a jelikož se v tomto pracuje s hodnotami určujícími „množství větší než malé“ a jeho násobky, je tyto hodnoty potřeba navýšit. Rozporuje také samotné užití stanoviska soudy nižších stupňů, kteréžto považuje za protiústavní, jelikož stanovisko Nejvyššího soudu nemůže nahradit právní normu. V navazující námitce dovolatel brojí proti uloženému trestu odnětí svobody, kterýžto v důsledku jeho přílišné přísnosti považuje za exemplární. Dovolatel nízkou společenskou škodlivost daného jednání opětovně opírá především o částečnou legalizaci konopí v některých zemích patřících do euroatlantického civilizačního okruhu a vede polemiku o tom, zda množství větší než malé, jež je v případě marihuany stanoveno v hodnotě 10 gramů, může být i při opakovaných podáních škodlivé pro lidské zdraví. Na konopí totiž dle dovolatele nevzniká žádná fyzická závislost, naopak má léčebné účinky.

9. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v celém rozsahu, a aby soudu prvního stupně danou věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

10. Obviněný H. G. S. napadl taktéž citovaná rozhodnutí obou nižších soudů v celém jejich rozsahu, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný úvodem svého dovolání rekapituluje skutkový stav a to v jeho vlastní verzi, která je v rozporu se skutkovým stavem zjištěným nalézacím soudem. Konkrétně dovolatel zdůrazňuje skutečnost, že byl přesvědčen o legálnosti pěstování konopí a za své zapojení do činnosti pěstírny nebyl nikterak finančně kompenzován.

11. Dovolatel současně namítá, že orgány činné v trestním řízení neunesly důkazní břemeno, v důsledku čehož je v daném případě dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, dále pak byl porušen princip presumpce neviny a dovolatelovo právo na spravedlivý proces. Své tvrzení ovšem opírá pouze o výčet námitek, kterými rozporuje zjištěný skutkový stav. Předně uvádí, že polovinu žalované doby, tj. od října 2016 do 13. 2. 2018, pobýval mimo území České republiky, a jeho činnost v pěstírně spočívala pouze v údržbě zařízení, přičemž byl údajně přesvědčen o legálnosti svého jednání, jelikož mu byla předložena licence k pěstování konopí. Dále bylo do celkové gramáže zkoumaného rostlinného materiálu zahrnuto velké množství odpadu, který byl určen k likvidaci, přičemž obsah účinné látky byl stanoven pouze odborným vyjádřením, ačkoli správně měly být v dané věci přibrány dvě osoby v postavení znalců. V důsledku těchto skutečností je dle dovolatele zcela zřejmé, že jednal v právním omylu, pročež je vyloučena jeho trestní odpovědnost za uvedené jednání.

12. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu, a aby soudu prvního stupně přikázal danou věc k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.

13. K dovolání obviněného G. O. R. zaslala státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) své stanovisko ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1215/2019-13, v němž úvodem poukázala na skutečnost, že ačkoli některé námitky odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, většinou svých argumentů obviněný pouze opakuje námitky převážně procesní a skutkové povahy, jež uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a se kterými se oba nižší soudy vypořádaly a řádně na ně reagovaly.

14. Za irelevantní považuje státní zástupkyně především dovolací námitky týkající se odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Provedení důkazu metodikou jeho zpracování bylo za situace, kdy se jeho zpracovatelka ke svému postupu velmi podrobně vyjádřila v rámci slyšení před soudem, ryze nadbytečné. Reprezentativní vzorek byl přitom odebírán z toxikomanicky zneužitelných částí rostlin, přičemž odpad v podobě stonků konopí a semen byl ze zkoumání s ohledem na velice nízký či nulový obsah vyloučen. Jelikož byly rostliny konopí v projednávaném případě pěstovány tzv. řízkováním, byly zajištění jedinci geneticky identičtí s rostlinami pěstovanými v předchozích sklizních, v důsledku čehož je dle státní zástupkyně irelevantní taktéž obecný argument existence technického konopí, jelikož tyto odrůdy nebyly mezi pěstovanými rostlinami zjištěny. Vyjádření zpracovatelky odborného vyjádření bylo pro soud zcela srozumitelné a logické a skutkový stav byl tedy zjištěn bez důvodných pochybností. Obviněný i jeho obhájce mohli klást zpracovatelce odborného vyjádření otázky vztahující se k metodice zkoumání rostlinného materiálu, tedy vše, co bylo potřebné vědět, mohlo být zodpovězeno, přičemž nalézací soud neměl o správnosti odborného vyjádření jakékoli pochybnosti.

15. Státní zástupkyně dále poukazuje na skutečnost, že při posuzování množství skutečně vyprodukovaného konopí vycházely soudy z výpovědí spoluobviněných ve spojení s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jakož i s odkazem na dobu páchání trestné činnosti. Všechna tato kritéria soudy využily při stanovení závěru, že trestná činnost byla obviněnými spáchána ve velkém rozsahu. Cílem této činnosti bylo vypěstování a prodej marihuany s co nejvyšším ziskem, tedy úmysl pachatelů byl jednoznačně zločinný. Soudy obou stupňů se dále zabývaly i argumentací obviněného k vývojovým stadiím trestné činnosti. Rozhodným je přitom fakt, že rostlina konopí obsahuje delta-9-THC již v raných i středních fázích růstu. Fakticky tak ke sklizni může dojít v kterékoli fázi kultivačního procesu. Sklizeň se odkládá jen z toho důvodu, že v pozdějších fázích růstu je možné z rostliny vytěžit vyšší množství omamné látky, což však na právní kvalifikaci nemá vliv.

16. Státní zástupkyně dále vyjádřila svůj nesouhlas s argumentací obviněného, dle které marihuana není společensky škodlivou drogou, či je její společenská nebezpečnost snížena. Na této skutečnosti ničeho nemění to, že na marihuaně nevzniká fyzická, nýbrž pouze psychická závislost, neboť užívání marihuany jakožto omamné látky má na její pravidelné konzumenty jednoznačně negativní účinky a je spojeno s mnohými nežádoucími následky. K námitce vztahující se k absenci zákonné právní úpravy státní zástupkyně uvádí, že odvolací soud tuto odvolací námitku obviněného odmítl s tím, že stanovení předpokladů pro naplnění zákonných znaků kvalifikovaných skutkových podstat drogové trestné činnosti judikaturou Nejvyššího soudu, která má sjednocující úlohu, umožňuje pružně reagovat na společenský vývoj v této oblasti.

17. Ani ve vztahu k námitce brojící proti uloženému trestu nedošlo dle státní zástupkyně k žádnému pochybení na straně soudů obou nižších stupňů. Tresty byly uloženy v rámci zákonné trestní sazby a bylo přihlédnuto ke všem relevantním okolnostem, včetně společenské škodlivosti jednání o, když se obviněný dle zjištění nižších soudů na území České republiky dopustil vysoce škodlivé drogové trestné činnosti.

18. Závěrem státní zástupkyně shrnula, že dovolání obviněného R. je zjevně neopodstatněné, pročež navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud navrhované či jiné rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

19. K dovolání obviněného H. G. S. pak státní zástupkyně zaslala své stanovisko ze dne 31. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1215/2019-47, v němž úvodem poukázala na skutečnost, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu, jelikož se obviněný pouze domáhá přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V dané věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť soudy obou nižších stupňů řádně zjistily skutkový stav, a to bez důvodných pochybností a po pečlivém hodnocení, přičemž se v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně zabývaly s námitkami obviněného, které řádně vypořádaly.

20. Podrobněji pak k dovolání obviněného S. státní zástupkyně uvádí, že tento dle zjištění soudu v pěstírně aktivně pracoval a staral se o rostliny konopí. Jeho námitka, že nevěděl, že se jedná o nelegální činnost, byla zcela vyvrácena skutkovými zjištěními soudů. Ani skutečnost, že se údajně spokojil s vyjádřením spoluobviněného R., že pěstují konopí pro nějakého Vietnamce, který má na tuto činnost povolení, přičemž toto povolení měl i vidět, nicméně si nepamatuje na jeho formu ani nerozuměl jeho obsahu, nemohla soudy přesvědčit o tvrzeném jednání v omylu. Námitka, že určité období pobýval mimo Českou republiku, je irelevantní, jelikož na jeho nelegální činnost nemají tvrzené přestávky žádný vliv, když podle výpovědi spoluobviněného měl v pěstírně pracovat od října 2016 a byl zde zadržen dne 13. 2. 2018, tzn. že konopí pěstoval, byť nepravidelně, po dobu minimálně roku a čtvrt. Do gramáže konopí, které bylo zkoumáno v rámci chemické kriminalistické expertízy, nebyl zahrnut žádný odpad. Zpracovatelka chemické expertízy se podrobně vyjádřila k postupu při zkoumání, jakož i k tomu, z jaké metodiky při zpracování odborného vyjádření vycházela. Do zkoumání se přitom zahrnují květy a listy, nikoli stonky a semena konopí, které mají téměř nulový obsah látky delta-9-THC. Jedná se o běžně používanou metodiku, podle které se postupuje při zkoumání hmotnosti a množství účinné látky delta-9-THC v obdobných případech v celé České republice. Pro přibrání dvou znalců podle § 105 odst. 4 tr. řádu přitom nebyl dle státní zástupkyně v dané věci shledán žádný podstatný důvod.

21. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud navrhované či jiné rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

IV.

Důvodnost dovolání

24. S ohledem na oběma obviněnými shodně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, nebo ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněných splňují kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.

25. Případy na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je dle dovolacích námitek napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

26. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obou obviněných splňují kritéria jimi uplatněného či jiného dovolacího důvodu.

V.

Dovolání obviněného G. O. R.

27. Nejvyšší soud po prostudování dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že námitky obsažené v dovolání obviněného G. O. R. odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen částečně. Dovolatel totiž podstatnou část svých námitek zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, a v návaznosti na to i proti zjištěnému skutkovému stavu. K dovolacím námitkám je nadto třeba uvést, že je obviněný uplatňoval již dříve v rámci řízení před soudy obou nižších stupňů, přičemž dané soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a vypořádaly je v odůvodnění svých rozhodnutí.

28. Obviněný R. ve svém dovolání usiloval především o zpochybnění skutkových závěrů soudů vztahujících se k celkovému množství zajištěného rostlinného materiálu a jeho obsahu účinné látky delta-9-THC, a to prostřednictvím námitek zaměřených proti odbornému vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Toto odborné vyjádření je dle obviněného nepřezkoumatelné z důvodu absence metodiky, dle které jeho zpracovatelka postupovala, přičemž obviněný poukazuje rovněž na některá domnělá pochybení, vztahující se především k odebírání reprezentativního vzorku, při němž nebyly zohledněny cedulky s názvy odrůd, kterými byly rostliny vybaveny, a tedy i k nedostatečnému zohlednění jednotlivých skupin konopí, které byly zasazeny v různé době a tedy se nacházely v různých stádiích růstu. Obviněný dále namítá, že do celkového množství zkoumaného rostlinného materiálu byla zahrnuta také nádoba s listy, které považuje za odpad, jenž nebyl určen k prodeji. Dle obviněného měl v důsledku pochybení zpracovatelky odborného vyjádření být zabavený rostlinný materiál přezkoumán znalcem v rámci znaleckého posouzení.

29. Takovéto námitky skutkové a procesní povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez odůvodněných pochybností. V dané věci totiž zpracovatelka odborného vyjádření v rámci hlavního líčení vyvrátila veškeré případné pochybnosti obhajoby o reprezentativnosti odebíraných vzorků, objektivnosti jejího postupu a správnosti jejích závěrů, když vysvětlila, jakým způsobem proběhlo zajištění vzorku rostlin pro jejich následné zkoumání, jakým způsobem bylo se vzorky dále nakládáno, kterak byl pořízen reprezentativní vzorek konopí ve vztahu k celkově pěstovanému konopí a podle jaké metodiky bylo postupováno. Ve zkoumaném rostlinném materiálu nebyly zahrnuty žádné toxikomanicky nezneužitelné části, ani nebyl zajištěn žádný rostlinný materiál pocházející z odrůd konopí, které by měly obsah účinné látky delta-9-THC nižší než 0,3 %. Samotné tvrzení obviněného, že usušená rostlinná hmota tvořící zajištěnou stopu č. 30, u níž byl odborným vyjádřením zjištěn obsah delta-9-THC ve výši 11,3 % nemohla být toxikomanicky zneužitelná a jednalo se odpad z produkce určený k likvidaci, v důsledku čehož měl být ze zkoumání vyloučen, je zcela irelevantní. Usušená hmota s ohledem na takto vysoký obsah delta-9-THC byla do celkového množství vyrobené omamné látky zařazena zcela důvodně a správně, kterak již ostatně uzavřel také nalézací soud v bodě 112. prvostupňového rozhodnutí a také odvolací soud v bodě 12. odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud pak v souladu se soudy nižších stupňů shledal, že v rámci vedeného řízení nevznikly jakékoli pochybnosti o správnosti odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie zpracovaného expertkou Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, a ze strany v dané věci činných soudů se tak v nyní posuzované věci nejednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V nyní posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba nižší soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly, přičemž s jejich argumentací se lze plně ztotožnit. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou nižších stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kterak je obviněným namítáno.

30. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal ani existenci dovolatelem tvrzených podmínek vymezených v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť v daném případě obviněný R. navrhl doplnit dokazování popisem metodiky, které bylo užito při vypracování odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, fyzikální chemie a chemie ze dne 14. 6. 2018. O tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl v rámci hlavního líčení tak, že jej jako nadbytečný podle § 216 odst. 1 tr. řádu zamítl, načež toto své rozhodnutí řádně odůvodnil (viz strana 24 odůvodnění rozsudku). Soud prvního stupně přitom logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětný návrh obhajoby za nadbytečný, a to za situace, kdy byla zpracovatelka dotčeného odborného vyjádření vyslechnuta v průběhu hlavního líčení, tzn. že obhajobou vznesený návrh učinil předmětem svých úvah. S námitkou neprovedení této metodiky, jíž obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání, se následně řádným způsobem vypořádal i soud druhého stupně, kterak je patrné z odůvodnění jeho usnesení (strana 5), jímž odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Soudy obou nižších stupňů přitom konstatovaly, že v dané trestní věci nebyla zjištěna jediná skutečnost, která by zavdávala pochybnost ohledně kvality tohoto důkazu, přičemž odvolací soud k tomuto doplnil, že metodika zkoumání konopí, která je využívána expertními pracovištěmi policie v České republice, vychází ze směrnice Evropské sítě forenzních institucí (ENFSI), jež je forenzním institucím doporučená a na stránkách této instituce veřejně dostupná. Obviněnému, jakož i jeho obhájci byl v rámci hlavního líčení poskytnut dostatečný prostor pro případné kladení dotazů zpracovatelce odborného vyjádření vztahujících se k metodice zkoumání rostlin konopí, tzn. že vše, co bylo potřebné vědět, mohlo být zodpovězeno. Nejvyšší soud k tomuto doplňuje, že odborné vyjádření nemá žádným právním předpisem stanovené přesné obsahové náležitosti, přičemž ze své podstaty se jedná o důkazní materiál mnohem stručnější, než znalecký posudek. Jak již konstatoval odvolací soud, s ohledem na existenci doporučených odborných postupů, relativní jednoduchost zkoumané otázky a přesvědčivost vyjádření zpracovatelky odborného vyjádření při hlavním líčení za současné absence přesvědčivých argumentů obhajoby, které by vyvrátily její závěry, je na místě konstatovat, že v daném případě nebylo pro soud nutné přezkoumávat věrohodnost a objektivitu, resp. správnost postupů, na základě kterých zpracovatelka odborného vyjádření dospěla k odpovědi na položenou otázku.

31. Obviněný R. dále namítá, že v důsledku nezákonnosti odborného vyjádření a přetrvávajících pochybností ohledně zjištěného skutkového stavu měly nižší soudy zadat vypracování znaleckého posudku, kterým by byl opětovně zkoumán zajištěný rostlinný materiál, včetně obsahu účinné látky delta-9-THC. Také o tomto návrhu odvolací soud rozhodl tak, že jej jako nadbytečný podle § 216 odst. 1 tr. řádu zamítl, načež toto své rozhodnutí řádně odůvodnil (viz strana 5 odůvodnění jeho usnesení), přičemž logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětný návrh obhajoby na vypracování znaleckého posudku k obsahu látky delta-9-THC v zajištěných rostlinách za nadbytečný, tzn. že obhajobou vznesený návrh řádně učinil předmětem svých úvah. Konkrétně odvolací soud konstatoval, že nejenže nemá žádných pochybností o správnosti postupu, kterým bylo vypracováno odborné vyjádření, ale není v důsledku uskladnění rostlin technicky možné a ani ekonomické zkoumat obsah účinné látky delta-9-THC u každé rostliny zvlášť. K tomuto Nejvyšší soud doplňuje, že za zcela nepřijatelný a s ohledem na délku uskladnění rostlin také technicky nemožný je nutno považovat postup navrhovaný v dovolání obviněným, dle kterého by se znalec při odběru reprezentativního vzorku měl řídit podle popisků, kterými tyto rostliny před více než dvěma lety označil obviněný, na to rostliny rozdělit dle jejich stáří a zároveň ze zkoumání vyloučit vše, co obviněný označí za odpad, který neměl v úmyslu prodat.

32. Za této situace tak nelze souhlasit s námitkou dovolatele stran podstatné vady spočívající v opomenutí důkazů a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. Respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soudy nižších stupňů v dané věci také řádně učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v dané trestní věci z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též výše citovanému stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů.

33. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud shledal námitky obviněného směřující do oblasti právního posouzení skutku, jimiž obviněný v dovolání rozporoval právní kvalifikaci dotčeného skutku podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Těžištěm daných námitek je tvrzení, že nedošlo k naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího ve spáchání činu ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou v daném případě zjevně neopodstatněné.

34. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.

35. Předně je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud svým stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. U marihuany – konopí se dle této přílohy za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů drogy marihuany, která musí obsahovat nejméně 1 gram účinné psychotropní látky delta-9-THC, přičemž znak „velký rozsah“ je dán hranicí 10.000 gramů drogy při obsahu alespoň 1.000 gramů účinné látky delta-9-THC. K výkladu příslušných rozsahů spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti.

36. Nalézací soud přitom v souladu s těmito judikatorními východisky svůj závěr o naplnění znaku „velkého rozsahu“ opřel zejména o skutečnosti vyplývající z výpovědí spoluobviněných S. a R. k době a rozsahu páchané trestné činnosti ve spojení se skutečnostmi vyplývajícími z protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 13. 2. 2018, včetně na něj navazujících závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Z těchto důkazů se podává, že v pěstírně ve Vejprtech bylo vypěstováno a sklizeno až několikanásobně větší množství marihuany, než zajištěných 2.747 kusů rostlin rodu konopí a 8.400 gramů sušiny rostliny rodu konopí obsahujících celkem 1.379,7 gramů látky delta-9-THC. Je sice pravdou, že v tomto případě nebylo zjištěno přesné množství konopí vypěstovaného za celou dobu fungování této pěstírny, ani celkový objem jeho účinné látky, nicméně podle logických závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, a svědeckých výpovědí je možno beze vší pochybnosti učinit závěr o tom, že zajištěné rostliny, kteréžto patřily k odrůdám kultivovaným s vysokým obsahem látky delta-9-THC pro toxikomanické zneužití, byly rozmnoženy řízkováním z dříve vypěstovaných jedinců, tedy že byly geneticky identické s rostlinami pěstovanými v předchozích sklizních, tzn. že celkové množství rostliny konopí vyprodukované obviněnými značně převyšovalo množství rostliny konopí, které bylo zajištěno orgány činnými v trestním řízení. V nyní posuzovaném případě je tedy evidentní, že kvalifikační znak „velkého rozsahu“ ve vztahu k množství účinné látky delta-9-THC byl v daném případě naplněn, pročež se nalézací soud svým postupem nikterak nedostal do střetu se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch). V tomto kontextu je přitom třeba konstatovat, že zjištěnou hodnotu účinné látky nelze považovat za hraniční, přičemž nalézací soud neopomenul ve svém rozhodnutí přistoupit i k posouzení dalších tzv. vedlejších kritérií, když shledal, že o velkém rozsahu spáchání posuzovaného činu svědčí nepochybně též skutečnost, že dovolatel předmětnou trestnou činnost páchal po delší dobu.

37. Relevantní byla Nejvyšším soudem shledána také námitka, jíž obviněný rozporuje právní kvalifikaci dotčeného skutku s ohledem na vývojová stádia trestné činnosti, když podle něj samotné pěstování konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba omamné a psychotropní látky“. Již na tomto místě je třeba upozornit, že s touto námitkou se oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně zabývaly a vypořádaly ji, přičemž ve shodě s jejich závěry shledal Nejvyšší soud danou námitku zcela neopodstatněnou.

38. Z provedeného dokazování bylo s ohledem na naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (viz výše), zjištěno, že obviněný pěstoval rostliny konopí, které následně zpracovával sušením s cílem vyrobit rostlinnou hmotu využitelnou pro toxikomanické účely, jež byla určena k prodeji, přičemž část zajištěného rostlinného materiálu představovaly rostliny v různých stádiích růstu, a část byla tvořena již sklizenou a usušenou hmotou rostliny konopí. Tímto jednáním obviněný částečně vyrobil omamnou a psychotropní látku ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by k takové výrobě disponoval patřičným povolením podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a částečně přechovával rostliny obsahující účinnou omamnou látku delta-9-THC pro jiného. Toto hmotněprávní posouzení soudu je přitom zcela v souladu s obviněným odkazovaným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 300/2014, v němž je konstatováno, že „... neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§ 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která sama o sobě obsahuje konopí jako omamnou látku nyní ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou látku. Tak tomu bude s ohledem na množství vypěstovaných rostlin (např. jde-li o jejich větší množství zjevně přesahující možnou osobní potřebu pachatele), způsob jejich pěstování (např. jde-li o tzv. velkopěstírnu, která umožňuje vypěstovat v určitém období velké množství rostlin a která předpokládá jejich další rychlé zpracování a distribuci jiným osobám) a na další okolnosti (např. na zjištění, že pachatel vůbec neužívá drogy a pěstování rostlin konopí nemůže sloužit jeho vlastní potřebě).“. V daném případě je přitom skutečnost, že obviněný pěstoval konopí za účelem dalšího prodeje, nezpochybnitelná, jelikož obviněný sofistikovaným způsobem pěstoval rostliny s vysokým obsahem účinné látky delta-9-THC, jejichž sklizeň odkládal za účelem zvýšení výnosnosti omamné látky, přičemž tyto sklizně byly prováděny po delší dobu a za kontinuálního množení rostlin.

39. Lze tedy konstatovat, že soudy obou stupňů nepochybily, pokud za dané situace kvalifikovaly jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se obviněný ve vztahu ke sklizenému a usušenému rostlinnému materiálu dopustil formou výroby a ve vztahu k nesklizeným rostlinám formou přechovávání pro jiného.

40. Další námitka obviněného se vztahuje k absenci zákonné právní úpravy, jelikož dovolatel považuje za protiústavní situaci, kdy ke sjednocení soudní praxe došlo pouhým stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu, které je doplněno přílohou, v níž je ohledně jednotlivých typů drog mimo jiné stanoveno, jaké je nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Tuto námitku přednesl obviněný již ve svém odvolání, přičemž odvolací soud tuto námitku odmítl s tím, že stanovení hodnot pro posouzení naplnění kvalifikovaných skutkových podstat drogové trestné činnosti sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu umožňuje reagovat na společenský vývoj a potřebu potírání trestné činnosti. K tomu Nejvyšší soud dodává, že samotný institut sjednocujících stanovisek má zákonný podklad v § 14 odst. 3 a § 21 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud při přijímání stanovisek vychází především z dlouhodobého sledování dané problematiky a do stanoviska promítá zkušenosti z rozhodování věcí v dané oblasti, přičemž ani Ústavní soud na tomto institutu nikdy neshledal ničeho protiústavního. Obviněným napadané stanovisko poskytuje návod k řešení právního problému spočívajícího ve výkladu pojmů kvalifikačního znaku dotčeného trestného činu, v žádném případě nenahrazuje individuální posouzení v průběhu nalézacího řízení, v jehož rámci je zapotřebí zkoumat veškeré relevantní okolnosti, ani nalézací soud nezavazuje ke konkrétním závěrům.

41. Za nesprávné je nutno označit též úvahy obviněného o tom, že je nutno revidovat přílohy stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, resp. hodnot v něm uvedených, a to v důsledku změny společenského vnímání marihuany ve vztahu k jejím léčivým účinkům i rekreačnímu využití. Tuto námitku obviněný opírá o obecnou, povrchní a neurčitou argumentaci odkazující na postupnou legalizaci konopí v některých zemích euroatlantického okruhu a blíže nespecifikované „vědecké studie“, dle kterých se látkou delta-9-THC nelze předávkovat. Argumenty obviněného R. vztahující se k novým vědeckým poznatkům a posunu ve společenském vnímání rekreačního užívání konopí jsou ovšem zcela irelevantní ve vztahu k jemu vytýkanému jednání, v jehož rámci obviněný za účelem zisku nedovolenou a nekontrolovanou výrobou omamné a psychotropní látky ohrozil zájem státu na ochraně společnosti a lidí před toxikomanií a s ní přidruženými negativními jevy. V této oblasti přitom, na rozdíl od zákonodárcem implementovaného zmírnění postihu samozásobitelství v privilegované skutkové podstatě § 285 tr. zákoníku, nelze sledovat žádné legislativní změny. Jakákoli argumentace vztahující se k absenci společenské škodlivosti neoprávněného prodeje měkkých drog a potřebě jeho „částečné dekriminalizace“ tedy nemá zcela žádnou oporu v právním řádu České republiky, není předmětem obdobných návrhů či diskuzí z řad odborné veřejnosti, ani nevyplývá ze zkušeností z rozhodovací praxe orgánů činných v trestním řízení v dané oblasti. Ze zjištěného skutkového stavu není pochyb o tom, že obviněný si byl vědom, že svým jednáním porušuje zákon, a jednal tak zcela záměrně, dlouhodobě a za účelem dosažení zisku. V daném případě zákonodárce vyjádřil v právním řádu způsob nakládání s konopím obsahujícím omamnou a psychotropní látku, přičemž vymezil podmínky, za kterých lze s touto rostlinou legálně nakládat kupř. jako s léčivem. Má-li obviněný odlišný názor na to, jaká by právní úprava měla být, může se jej snažit prosadit např. přesvědčováním, resp. lobováním u členů zákonodárného sboru stran potřeby příslušné zákonné změny apod. Pokud však volí cestu porušování právních norem, musí být připraven na riziko nesení následků trestní odpovědnosti za toto své jednání.

42. Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadal též výrok o uloženém trestu, pak v tomto ohledu neuplatnil žádnou konkrétní námitku k tvrzené exemplárnosti trestu vzhledem k okolnostem daného případu či jeho osobě, nýbrž se omezuje pouze na opakování své argumentace o neexistující společenské škodlivosti konopí a jeho omamné látky delta-9-THC, v jejímž důsledku se mu uložený trest jeví nepřiměřeným, s níž se však Nejvyšší soud vypořádal již výše. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

43. V daném případě nelze přehlédnout, že obviněný byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, na který zákon stanoví trest odnětí svobody v sazbě od osmi do dvanáct let. Nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře deseti let je tak trestem uloženým přesně v polovině trestní sazby stanovené zákonem. Také trest vyhoštění byl obviněnému uložen v zákonném rozpětí a za splnění podmínek obsažených v ustanovení § 80 tr. zákoníku, pročež lze konstatovat, že výše i druh uložených trestů odpovídají kritériím uvedeným v § 37 až § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, jeho postavení v procesu páchání trestné činnosti, významu chráněného zájmu a způsobu provedení činu.

VI.

Dovolání obviněného H. G. S.

44. Taktéž obviněný H. G. S. své námitky formálně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž v rámci zvolené dovolací argumentace nikterak nenapadl hmotněprávní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, nýbrž rozporoval skutková zjištění nižších soudů, resp. procesní postupy, kterými byla tato zjištění získána. Obviněný konkrétně rozporuje dobu, po kterou páchal předmětnou trestnou činnost, jakož i rozsah činností, které prováděl, když opakovaně tvrdí, že nebyl seznámen s nelegálností provozu pěstírny, přičemž rozporuje i množství zajištěného konopí a jeho účinné látky, načež závěrem namítá, že za účelem jejího zjištění měli být v tomto trestním řízení přibráni dva znalci.

45. V nyní posuzované věci je, stejně jako pro posouzení námitek dovolání obviněného R., nutno zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu uplatněného obviněným S. již nelze relevantně namítat skutková pochybení, neboť pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný v rámci nalézacího, popř. doplněný v rámci odvolacího řízení již daný. Obviněný přitom svojí argumentací namítá porušení práva na spravedlivý proces, ačkoli z jeho námitek nebylo možné dovodit zásadní exces, který by odůvodnil výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších instancí. Veškeré vznesené výhrady jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se obviněný neztotožnil.

46. Obviněný přitom již v úvodu svého dovolání předkládá ničím nepodloženou vlastní verzi o průběhu skutkového děje, z níž vyvozuje, že v důsledku absence jakéhokoli finančního ohodnocení, dále skutečnosti, že pouze udržoval zařízení pěstírny, jakož i ve spojení s dalšími okolnostmi fungování předmětné pěstírny, je nepochybné, že jednal v právním omylu a je tedy vyloučen jeho úmysl páchat danou trestnou činnost. Toto tvrzení je ovšem nejen v přímém rozporu s četnými zjištěními nalézacího soudu, ale též s jeho vlastní výpovědí, když v rámci hlavního líčení konaného dne 23. 5. 2019 uvedl, že bez pracovní smlouvy „…dostával 3,80 Euro na hodinu, měl končit v dubnu 2018, a pak měl dostat ještě jednorázovou odměnu zhruba 10.000 Euro“. Dále rovněž vypověděl, že vykonával kompletní zahradnickou činnost, když zasazoval řízky nových rostlin, rostliny zaléval, sušil, stříhal, a nastříhané části rostlin následně ukládal do připravených krabic. Jelikož k listinám, z nichž měl dle svého tvrzení usuzovat o legálnosti pěstírny, vypověděl pouze to, že v předmětné pěstírně viděl různé texty „pravděpodobně ve vietnamštině“, jeví se jeho tvrzení s ohledem na konspirativní charakter způsobu spáchání trestné činnosti a obviněným pomlčené okolnosti jako zcela účelové, jelikož jeho jednání v žádném aspektu nevykazuje znaky tvrzené nezištné výpomoci v dobré víře. Stejně tak je nutné za nepřípustné a zcela neodůvodněné považovat tvrzení, že byl do celkového množství zajištěného konopí zahrnut rovněž odpad z rostlin (přičemž se obviněný v dovolání spokojil toliko s tímto holým konstatováním, aniž by byť jen označil, o jakou část rostlinného materiálu by se mělo jednat), jakož i tvrzení, kterým obviněný namítá svoji nepřítomnost v pěstírně nejméně v rozsahu poloviny zjištěné doby páchaného jednání, aniž by však tato svá tvrzení jakkoli blíže specifikoval či jakkoli vyvracel konkrétní skutková zjištění nalézacího soudu.

47. Taktéž procesní námitku obviněného, dle kterého měly být za účelem stanovení množství konopí a obsahu účinné látky delta-9-THC v souladu s ustanovením § 105 odst. 4 tr. řádu přibrány dvě osoby v postavení znalců, shledal Nejvyšší soud zcela irelevantní, jelikož je to pouze příslušný orgán činný v trestním řízení, který je nejen oprávněn, ale i povinen předběžně posoudit jednak složitost určité otázky, kterou je třeba objasnit, jakož i to, zda složitost této otázky vyžaduje přibrání znalce či zda k jejímu zodpovězení postačí zpracování odborného vyjádření. V daném případě přitom Nejvyšší soud ve shodně se soudy nižších stupňů shledal, že pro přibrání dvou znalců podle § 105 odst. 4 tr. řádu nebyl v dané věci žádný podstatný důvod. Tvrzení o nedostatečnosti odborného vyjádření není obviněným nikterak odůvodněno, přičemž v daném případě se nejednalo o složitou znaleckou otázku, u níž by bylo třeba zvolit nejvhodnější z vícero dostupných metod, když ve vztahu k předmětné trestné činnosti lze množství účinné látky obsažené v zabavených rostlinách konopí určit nikterak složitým a ustáleným postupem, který není na místě označit za jakkoli problematický. Postupem orgánů činných v trestním řízení, včetně obou soudů nižších stupňů, tak v dané věci v žádném ohledu nedošlo k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces.

48. Závěrem lze proto shrnout, že obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

VII. Závěr

49. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že oba obvinění veškerými svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních v podstatě jen opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhají přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení podstatné části klíčových důkazů. V dané věci přitom nebylo shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jimi napadeného usnesení vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněných, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci řádně vypořádal. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.

50. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit obecně platnou premisu, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu procesnímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).

51. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

52. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu oběma obviněnými podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněného G. O. R. nedošlo k porušení zákona ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež bylo toto dovolání, opírající se pouze zčásti o námitky hmotněprávního charakteru, v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Obviněný H. G. S. pak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu, pročež Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru