Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 769/2016Usnesení NS ze dne 15.09.2016

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.769.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 769/2016-33

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2016 dovolání obviněného F. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 To 42/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 64/2015 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného F. H. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 10 T 64/2015, byl F. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, sp. zn. 101 T 193/2009, ze dne 30. 11. 2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 6 To 645/2009, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, který vykonal dne 22. 11. 2012, přesto od přesně nezjištěné doby, nejméně však v období od jara roku 2013 do měsíce srpna roku 2014, vyjma období od 2. 3. 2014 do 2. 5. 2014, kdy byl hospitalizován, na různých místech města O., například v O.-V., O. – M. H. a na dalších místech, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku metamfetamin, zvaný pervitin, opakovaně, v četnosti nejméně dvakrát měsíčně tuto nelegálně vyráběl vždy v minimálním množství 12 gramů v jednotlivém případě, kdy z uvedeného množství vždy dvě třetiny sám spotřeboval a jednu třetinu s vědomím, o jakou látku se jedná, obeznámen s jejími psychotropními účinky na lidský organismus, poskytoval za účelem zneužívání dalším nejméně šesti níže jmenovaným osobám, mezi nimi i osobám jménem D. Š., v období od jara roku 2013 do 19. 7. 2013 ve dvou případech poskytl za přesně nezjištěnou finanční částku pervitin v celkovém množství 6 gramů, L. F., kterému v přesně nezjištěný den na podzim roku 2013 v O.-V. poskytl nejméně 2 gramy pervitinu výměnou za nábytek, P. M., kterému takto v období měsíců srpna a září 2014 v O. – M. H., v místě jejich tehdejšího společného bydliště na ulici M. poskytl zdarma nejméně ve čtyřech případech vždy dávku pervitinu v množství 0,5 gramu, celkově tedy množství nejméně 2 gramy, P. M., kterému v blíže nezjištěném období v průběhu roku 2014 do svého zadržení dne 4. 12. 2014 z části úplatně a z části bezúplatně opakovaně poskytl pervitin v blíže nezjištěném množství do 10 gramů, D. K., které v období léta roku 2014 v O. – M. H. v nejméně pěti případech ke společnému užití zdarma poskytl dávku pervitinu v celkovém množství nejméně 1,2 gramu, D. S., které na jaře roku 2013 poskytl zdarma v jednom případě pervitin v množství nejméně 0,2 gramy, přičemž metamfetamin, zvaný pervitin, je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění v § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a nakládal tak s vyjmenovanou látkou v rozporu podmínkami stanovenými citovaným zákonem pro legální nakládání s těmito látkami a bez úmyslu tyto podmínky splnit, tedy protiprávně.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 To 42/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Švábenské dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný namítl, že soud nevyřešil otázku, zda mohl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu naplnit znaky posuzovaného trestného činu po stránce subjektivní. Poukázal na to, že je osobou závislou na pervitinu, který požívá již třicet let. Vzhledem k tomu, že tuto látku nemohl získat legální cestou, opatřoval si ji její výrobou. Jeho zdravotní stav měl být proto zkoumán znalci z oboru psychiatrie a toxikologie a soudy měly vzít v úvahu možnost, že se jednání dopustil ve stavu nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti.

Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 10 T 64/2015, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 To 42/2016, a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. I v případě subjektivní stránky je totiž závěr o jejím naplnění v konkrétní formě založen na skutkovém zjištění ohledně vnitřního vztahu obviněného ke spáchanému skutku. Nad rámec dovolacího řízení pak lze k argumentaci obviněného uvést tolik, že zcela opomíjí tu část spáchaného skutku, v rámci které pervitin poskytoval dalším osobám, což s jeho vlastní potřebou danou látku konzumovat sotva mohlo souviset. Pokud jde o část jednání, v rámci kterého vyráběl pervitin pro svou potřebu, pak lze poukázat jednak na skutečnost, že podle vlastní výpovědi obviněný při hospitalizaci v nemocnici pervitin neužíval, dále pak na to, že se v přípravném řízení k trestné činnosti doznal. V předchozím řízení a to ani v rámci svého odvolání nezmiňoval, že by byly jeho rozpoznávací či ovládací schopnosti ve vztahu ke spáchanému skutku snížené. Přitom byl před svým výslechem v přípravném řízení vyšetřen psychiatričkou, která jej považovala za orientovaného a schopného procesních úkonů. Orgány činné v trestním řízení tak neměly žádný důvod zkoumat otázku příčetnosti obviněného. Lze tedy shrnout, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný F. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. září 2016

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru