Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 765/2019Usnesení NS ze dne 20.11.2019

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Souhrnný trest
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.765.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř.

§ 265l odst. 1 tr. ř.

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 765/2019-824

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2019 dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného M. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 30/2017, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, byl obviněný M. J. pod body 1) až 6) uznán vinným spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění, že:

1) v přesně nezjištěné době, minimálně od konce března 2016 do 3. 4. 2016, v Praze, ul. XY, neoprávněně přechovával laboratorní sklo, teploměr, fosfor, kyselinu fosforečnou a další věci tvořící tzv. varnu pervitinu, na které vyráběl spolu s odděleně stíhaným L. P. drogu metamfetamin v blíže nezjištěném množství z léků Nurofen s obsahem prekursoru pseudoefedrinu,

2) dne 5. 7. 2016 v Praze, ul. XY přechovával ve svém bydlišti 6 ks transparentních plastových sáčků s přítlačným lištovým uzávěrem o jednotných rozměrech 8 x 4 cm, které obsahují morfologicky identickou bílou krystalickou látku, kdy dle vyžádaného odborného vyjádření odboru kriminalistické techniky a expertíz Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo zjištěno, že se jedná o látku metamfetamin o celkové hmotnosti 0,427 g netto,

3) v přesně nezjištěné době, minimálně od léta roku 2015 do 9. 1. 2017 převážně v Praze 10 a Praze 6 minimálně v 50 případech pomocí nezbytných chemikálií a laboratorního skla, které byly u něj dne 9. 1. 2017 v 16:05 hod. v Praze 10, ul. XY, u NC E. zajištěny, kdy se jednalo o skleněnou baňku 100 ml, dvě hnědé skleněné lahvičky s bílým uzávěrem se zbytkem stříbřité látky, bílou láhev s označením hydroxid sodný 500 ml do 3/4 plnou bílé sypké látky, bílou láhev 1 litr s obsahem bílé tekutiny, litrovou láhev Jupí se zbytkem červené tekutiny, 1,5 litrovou láhev se zbytkem nažloutlé tekutiny do výše 3 cm ode dna, skleněný trychtýř se zbytkem buničiny a bílé krystalické látky, dózu na kinofilm se zbytkem nažloutlé látky, skleněný teploměr v pouzdře o rozsahu 0 - 150 °C, zbytek stříkačky, buničinu, digitální váhy, zapalovač a držák na baňku, inzulinky se zbytkem tekutin, sáček s červenou látkou a plastovou lžičku vyrobil pro vlastní potřebu drogu metamfetamin vždy v množství 1,5 - 2,5 gramu,

4) dne 15. 4. 2016 v čase 02:45 hod. v Praze, XY, přechovával u sebe v látkové cestovní tašce mimo jiné látky a předměty sloužící k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, tzv. varnu metamfetaminu, jako laboratorní sklo, teploměr, fosfor, kyselina chlorovodíková, jód, hydroxid sodný, kyselina fosforečná, toluen apod., kdy dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika odvětví chemie, předložené předměty lze využít k výrobě omamné a psychotropní látky a v předložených stopách byly zjištěny látky, které lze využít k výrobě metamfetaminu,

5) dne 5. 7. 2016 v Praze, ul. XY, přechovával u sebe mimo jiné digitální váhu a chemické látky potřebné k výrobě omamné a psychotropní látky, konkrétně se jednalo o plastovou zkumavku se žlutým plastovým uzávěrem obsahující šedočerné kuličky – pro potřeby zkoumání znalcem označeno jako stopa č. 4A, skleněnou lékovku s obsahem červenohnědé práškovité látky – označeno jako stopa č. 4B, 3x zlatnický sáček s obsahem sypké červenohnědé práškovité látky – označeno jako stopa č. 4C, kdy dle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie, vyplývá, že v případě stopy č. 4A se jedná o jód v množství 7,962 g netto, v případě stopy č. 4B se jedná o práškový červený fosfor o hmotnosti 0,100 g netto a v případě stopy č. 4C se jedná o práškový fosfor o hmotnosti 2,873 g netto, přičemž syntéza, tj. substituce efedrinu či pseudoefedrinu sloučeninami jódu a fosforu, je jednou z řady metod ilegální výroby metamfetaminu,

6) od blíže neurčené doby do dne 28. 2. 2016 do 17:00 hod., v Praze, v ulici XY, přechovával u sebe prekursory a předměty určené k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetaminu, konkrétně dva kusy originálně uzavřených blistrů hromadně vyráběného léčivého přípravku "Nurofen Stop Grip", které obsahovaly celkem 24 kusů tablet, kdy výrobcem je deklarován obsah pseudoefedrinu hydrochloridu 30 mg v jedné potahované tabletě, tedy ve 24 tabletách je celkový obsah pseudoefedrinu 0,72 gramů, tedy hromadně vyráběný léčivý přípravek s obsahem pseudoefedrinu sloužící jako prekurzor k výrobě metamfetaminu, dále již připravený tzv. mateční louh v množství 240 ml s obsahem efedrinu, tedy prekursor k výrobě metamfetaminu získaný z hromadně vyráběných léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu, dále hydroxid sodný, toluen, práškový červený fosfor, jód, kyselinu chlorovodíkovou a kyselinu fosforečnou, tedy chemikálie a činidla, které lze využít k ilegální výrobě, čištění a izolaci metamfetaminu, a dále laboratorní sklo - varnou reakční baňku, laboratorní pomůcky - dva skleněné tály zn. Simax (odpařovací misky), skleněný teploměr s rozsahem do 150°C, injekční stříkačky, zkumavky, a plastovou nálevku, kdy tyto předměty jsou pomůckami a zařízeními použitelnými při výrobě metamfetaminu, a znaleckým zkoumáním odboru kriminalistické techniky a expertíz Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, bylo zjištěno, že na těchto předmětech jsou přítomny stopy efedrinu a metamfetaminu, tedy již k výrobě metamfetaminu sloužily, k manipulaci s drogami neměl žádné oprávnění,

přičemž látka metamfetamin je uvedena jako látka psychotropní v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

2. Za tento přečin byl obviněný podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku obvodního soudu.

3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to do výroků o vině a trestu, na jehož podkladě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017, podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného na podkladě skutkových zjištění učiněných obvodním soudem uznal vinným přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měl za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Následně Nejvyšší soud jako soud dovolací na podkladě mimořádného opravného prostředku podaného nejvyšším státním zástupcem napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017, podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil s tím, že podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž městskému soudu podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí jasně deklaroval, že odvolací soud skutek obviněného nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pročež Městský soud v Praze své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

6. Po opětovném projednání odvolání obviněného, jež podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017, tento řádný opravným prostředek podle § 256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného M. J. dovolání s poukazem na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť bylo učiněno jiné hmotněprávní posouzení.

8. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce předně poukázal na skutečnost, že projednání dříve podaného dovolání Nejvyšším soudem předcházelo další pravomocné odsouzení obviněného, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, jímž byl uznán vinným přečinem neoprávněného padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 14. 12. 2016. Za tento přečin byl obviněnému uložen podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku jednak souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, a dále trest propadnutí věci, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017.

9. V novém odvolacím řízení se Městský soud v Praze dle nejvyššího státního zástupce zabýval mimo jiné i posouzením možného souběhu trestné činnosti projednávané v nyní předkládané věci a ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2017. Ve vztahu k výroku o souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, pak odvolací soud dovodil, že nastalou situaci je třeba řešit podáním návrhu na povolení obnovy řízení, k čemuž zároveň dal ve smyslu § 280 odst. 5 tr. řádu podnět státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze, a to i přes znalost právního názoru vysloveného usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu

ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018. Při přezkumu výroku o trestu odvolací soud výslovně vycházel z „dosavadní praxe“, přičemž argumentoval tím, že výše citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 195/2018 doposud nebylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí trestních a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 204/2018, učiněné v nyní předkládané věci, problematiku ukládání trestu nikterak neřeší.

10. S výše uvedenými závěry odvolacího soudu ve vztahu k posouzení podmínek pro uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestné činnosti projednávané v nyní předkládané trestní věci a věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2017 se však dle nejvyššího státního zástupce nelze ztotožnit, pročež své dovolací námitky zaměřil proti výroku o trestu, avšak z důvodu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení s tím, že takové námitky lze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit. Z obsahu dovoláním napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že odvolací Městský soud v Praze nikterak nepromítl odsouzení obviněného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. 24 T 107/2017, jehož si byl vědom, do případných úvah o nutnosti uložit za obojí sbíhající se trestnou činnost jeden souhrnný trest ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

11. V souvislosti s uplatněnými dovolacími námitkami nejvyšší státní zástupce odkázal na výklad ustanovení § 265k odst. 2 věty druhé tr. řádu, zaujatý v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018, s tím, že podle tohoto rozhodnutí se za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného dovolání podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. řádu považuje mimo jiné i obsahově navazující rozhodnutí vydané v jiné trestní věci vedené proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok, eventuálně jeho část, obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Citované usnesení pak výslovně za takové obsahově navazující rozhodnutí označuje i výrok o souhrnném trestu vydaný v jiné trestní věci, jímž byl zároveň postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu ve věci napadené dovoláním. Ve smyslu uvedených závěrů velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu tak lze v nyní předkládané věci za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené předchozím usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 204/2018, dle nejvyššího státního zástupce považovat též výrok o uložení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, jímž byl postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku napadeného (předchozím) dovoláním.

12. Za tohoto stavu tak dle nejvyššího státního zástupce nelze akceptovat postup městského soudu, který existenci vztahu souběhu a s tím spojenou nutnost ukládat za oba sbíhající se trestné činy souhrnný trest fakticky pominul, neboť Městskému soudu v Praze nic nebránilo v tom, aby uložením souhrnného trestu za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 nastolil stav souladný s hmotněprávním posouzením souběhu obou trestných činů.

13. K argumentaci Městského soudu v Praze, že Nejvyšší soud se ve svém předchozím kasačním rozhodnutí výslovně nezabýval existencí výroku o uložení souhrnného trestu z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7, nejvyšší státní zástupce doplnil, že ani tato skutečnost nemá vliv na závěry o existenci souběhu obou trestných činů. Nadto ani z citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu nevyplývá, že by tato obsahově navazující rozhodnutí měla být v kasačním výroku výslovně uvedena s konstitutivními účinky, když nosný právní závěr tohoto usnesení toliko deklaruje, jaká další rozhodnutí je třeba za rozhodnutí obsahově navazující považovat, nikoli již povinnost Nejvyššího soudu taková obsahově navazující rozhodnutí ve výroku zmínit výslovně. Z tohoto hlediska tak není podstatné, zda ve výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 204/2018, bylo zrušení výroku o uložení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 výslovně vyjádřeno, či nikoli.

14. Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupce uvádí, že takto podaný mimořádný opravný prostředek může podstatně ovlivnit postavení obviněného, neboť na podkladě závěrů městského soudu i nadále panuje nejistota ohledně existence či vztahu obou dotčených výroků o trestech týkajících se týchž trestných činů. Tím, že městský soud odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl, ačkoli byly na podkladě podaného opravného prostředku dány procesní předpoklady pro správné právní posouzení otázky souběhu v úvahu připadajících trestných činů a s tím související nutnost uložit obviněnému jediný souhrnný trest, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017, a dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to za současného rozhodnutí o vazbě obviněného.

15. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kamila Nového vyjádřil obviněný M. J. K samotnému dovolání uvedl, že se ztotožňuje s námitkou nejvyššího státního zástupce, neboť odvolací soud, jehož usnesení bylo dovoláním napadeno, ve svém rozhodnutí nikterak nepromítl právní dopady rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, stran úvah o nutnosti uložení souhrnného trestu za sbíhající se trestnou činnost ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto ohledu pak odkázal mimo jiné na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018, s tím, že dopadem dovoláním napadeného usnesení městského soudu je skutečnost, že zde vedle sebe existují dvě pravomocná rozhodnutí soudů, jimiž byl obviněný uznán vinným totožným skutkem a jimiž mu byly uloženy dva tresty. Za této situace tak obviněný ve shodě s nejvyšším státním zástupcem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté věc přikázal odvolacímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí. Naopak se obviněný neztotožňuje s návrhem nejvyššího státního zástupce stran rozhodnutí o vzetí jeho osoby do vazby.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo dovolání podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.

IV. Důvodnost dovolání

17. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

18. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle§ 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přitom v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci nejvyšší státní zástupce citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ.

19. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak Nejvyšší soud připomíná, že za užití tohoto ustanovení lze dovolání podat tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, kterak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, nýbrž procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, byť se může týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak je nesprávně vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží.

20. Skutečnosti, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou přitom již zcela jednoznačně uvedeny mimo jiné i v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.

21. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

22. Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je přitom rozhodné posouzení otázky, zda rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, jímž byl obviněnému M. J. postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, tj. za současného zrušení výroku o trestu z dříve vyhlášeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017, uložen souhrnný trest, představuje další rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí (popř. jeho část), jež bylo zrušeno usnesením dovolacího soudu (tj. v tomto případě na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017) ve smyslu § 265k odst. 2 tr. řádu, či nikoli.

23. V této souvislosti je nutné připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., které bylo uveřejněno pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr., podle kterého je třeba za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí, jež bylo zrušeno na podkladě podaného dovolání podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. řádu, považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní věci, v níž bylo podáno dovolání (např. rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí o nákladech trestního řízení, rozhodnutí o zápočtu vazby apod.), rovněž obsahově navazující rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Nejvyšší soud přitom v citovaném usnesení výslovně deklaroval, že za takové obsahově navazující rozhodnutí lze označit mimo jiné i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

24. Shora citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I. (uveřejněné pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.) tak přímo řeší obdobnou situaci, která nastala v případě obviněného M. J. poté, co byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 204/2018, v důsledku (předchozího) dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017, včetně všech dalších na tento rozsudek obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, když takovýmto obsahově navazujícím rozhodnutím byl mimo jiné výrok o uložení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, jímž byl postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen právě výrok o trestu z citovaného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017.

25. Za tohoto stavu tak byl Městský soud v Praze poté, co mu byla daná věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí po zrušení jím vyhlášeného rozsudku ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017 (k předchozímu dovolání nejvyššího státního zástupce), povinen se zabývat otázkou případného souběhu trestné činnosti obviněného M. J. v nyní posuzované věci, a trestné činnosti projednávané v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2017. V okamžiku konání opětovného veřejného zasedání o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, (tj. ke dni 10. 10. 2018) přitom bylo Městskému soudu v Praze známo (viz bod 15. odůvodnění jeho usnesení), že v mezidobí, tj. od vyhlášení rozsudku tímto soudem v nyní projednávané věci, ke kterému došlo dne 15. 6. 2017, byl obviněný uznán vinným pro další trestnou činnost, a to citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 To 195/2018. Městský soud přitom pochybil, pokud v nyní posuzované věci nepromítl odsouzení obviněného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 24 T 107/2017, jehož si byl dobře vědom, do svých úvah o nutnosti uložit obviněnému za obojí sbíhající se trestnou činnost jeden souhrnný trest za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku, tzn. že neaplikoval právní závěry vyjádřené mimo jiné ve shora citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., stran výkladu pojmu „rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí, jež bylo zrušeno na podkladě podaného dovolání podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. řádu“, nýbrž postupoval podle § 280 odst. 5 tr. řádu s odkazem na dosavadní zažitou právní praxi s ne zcela přiléhavou argumentací, že předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu doposud nebylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle Nejvyššího soudu však tato argumentace dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nemůže obstát, neboť uvedené závěry Městského soudu v Praze jsou z právního hlediska nesprávné, a jako takové naplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž se opírá mimo jiné o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Pouze nad rámec výše uvedeného pak dovolací soud připomíná, že předmětné usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu bylo v mezidobí uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2019.

26. Za nepřípadnou je třeba označit též argumentaci Městského soudu v Praze v tom smyslu, že Nejvyšší soud se ve svém předchozím kasačním rozhodnutí (tj. v usnesení ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 204/2018) výslovně nezabýval existencí výroku o uložení souhrnného trestu z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7, neboť tato skutečnost nemá jakýkoli vliv na právní závěry o existenci souběhu obou trestných činů. Jak přitom správně poukázal nejvyšší státní zástupce, z výše citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ani nevyplývá, že by tato obsahově navazující rozhodnutí měla být v kasačním výroku výslovně uvedena s konstitutivními účinky, když nosný právní závěr tohoto usnesení toliko deklaruje, jaká další rozhodnutí je třeba za rozhodnutí obsahově navazující považovat, nikoli již povinnost Nejvyššího soudu taková obsahově navazující rozhodnutí ve výroku výslovně zmínit. Z tohoto hlediska tedy není podstatné, zda ve výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018 sp. zn. 11 Tdo 204/2018, bylo zrušení výroku o uložení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, explicitně vyjádřeno, či nikoli.

27. Jak již bylo výše uvedeno, z obsahu příslušného spisového materiálu je zřejmé, že se Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení konaného dne 10. 10. 2018 otázkou posouzení možného souběhu trestné činnosti obviněného M. J., jíž byl uznán vinným v nyní posuzované věci (vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 30/2017), a trestné činnosti, jíž byl uznán vinným v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2017, zabýval, jak je ostatně zjevné i z bodu 15. odůvodnění napadeného usnesení. Z obsahu příslušného spisového materiálu současně plyne, že dříve, než bylo Nejvyšším soudem v nyní posuzované věci (vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 30/2017) projednáno dříve podané dovolání nejvyššího státního zástupce (v rámci neveřejného zasedání konaného dne 18. 7. 2018 pod sp. zn. 11 Tdo 204/2018), došlo k pravomocnému odsouzení obviněného M. J. pro přečin neoprávněného padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 To 195/2018. Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 byl přitom obviněnému podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti osmi měsíců (a dále trest propadnutí věci), a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 44 To 250/2017, jímž byl uznán vinným přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku.

28. V mezidobí, tj. od spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný M. J. uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017 (jehož se dopouštěl v období od léta roku 2015 do 9. 1. 2017), až do spáchání přečinu neoprávněného padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017 (kterého se dopustil dne 14. 12. 2016), přitom nedošlo k vyhlášení žádného odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za kterýkoli z těchto trestných činů, popř. k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně či k doručení trestního příkazu osobě obviněného pro jakoukoli další jím páchanou trestnou činnost. Za daného stavu je tak mezi trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným jednak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, a jednak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, dán vztah vícečinného souběhu, pročež bylo namístě za oba sbíhající se trestné činy tomuto za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku ukládat jeden souhrnný trest.

29. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

30. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin je třeba rozumět rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl pachatel uznán vinným trestným činem a byl mu uložen trest, popř. bylo podmíněně upouštěno od potrestání s dohledem, přičemž se jedná o rozsudek, který byl vyhlášen v pořadí jako první. Současně se musí jednat o rozhodnutí, které není takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (viz § 43 odst. 4 tr. zákoníku). Z hlediska posouzení podmínek pro uložení souhrnného trestu přitom není nikterak právně významné, zda v pořadí první vyhlášený odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl následně v rámci řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku zrušen, pakliže toto řízení o opravném prostředku bylo opětovně skončeno pravomocným odsouzením daného pachatele (srov. Augustinová, P. in Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha:Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 355).

31. Za tohoto stavu tak nelze než přisvědčit dovolací námitce nejvyššího státního zástupce, že s ohledem na výše uvedené měl být Městským soudem v Praze v rámci projednání odvolání podaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, obviněnému ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 To 195/2018, což však odvolací soud neučinil.

32. Byť se Městský soud v Praze v napadeném usnesení úvahami o souběhu trestné činnosti projednávané v nyní posuzované věci a ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2017 zabýval, nelze se podle dovolacího soudu s odkazem na aktuální právní názory obsažené ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu s učiněnými závěry odvolacího soudu ztotožnit. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že Nejvyšším soudem bylo v rámci jeho judikaturní činnosti jednoznačně konstatováno, že za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí, jež bylo zrušeno na podkladě podaného dovolání podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. řádu, je třeba považovat mimo jiné i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

33. Tím, že městský soud v projednávané věci postupoval nikoli v duchu výše citované judikatury Nejvyššího soudu a oproti shora citovanému rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (které je třeba považovat z hlediska právního řešení nyní projednávané věci za zcela relevantní), dospěl k jiným právním závěrům, tak nesprávně rozhodl stran otázky trestu, v důsledku čehož své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jeho rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

34. Argumentaci nejvyššího státního zástupce je třeba přisvědčit i v tom ohledu, že podané dovolání může podstatným způsobem ovlivnit postavení obviněného M. J., neboť na podkladě závěrů obsažených v napadeném usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017, i nadále panuje nejistota ohledně existence či vztahu obou dotčených výroků o trestech týkajících se týchž trestných činů.

V. Závěr

35. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, pročež podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení odvolacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

36. Úkolem Městského soudu v Praze, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, jakož i s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu (vyjádřený mimo jiné v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněném pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.), věc na podkladě odvolání podaného obviněným M. J. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že odvolací soud při stávajících skutkových zjištěních ve vztahu k jednání obviněného na podkladě posouzení souběhu trestné činnosti spáchané v nyní posuzované věci a ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2017 znovu adekvátně posoudí otázku naplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu ve smyslu 43 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 To 195/2018. Zároveň je ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.

37. S odkazem na výše uvedené závěry prezentované v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I. (uveřejněném pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.), lze ve shodě s dovolacími námitkami nejvyššího státního zástupce konstatovat, že při novém ukládání souhrnného trestu již není třeba explicitně vyslovit zrušení časově předcházejícího výroku o uložení souhrnného trestu ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku, který již byl de iure zrušen, tzn. že postačí, že ke zrušení tohoto výroku došlo již předtím na podkladě kasačního výroku v rámci rozhodnutí dovolacího soudu (tj. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 204/2018, ve smyslu § 265k odst. 2 tr. řádu). V tomto směru lze přisvědčit věcně i logicky správné argumentaci nejvyššího státního zástupce, že smyslem příkazu zákonodárce ke zrušení výroku o trestu z rozsudku pro sbíhající se trestnou činnost ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku je zamezit právní existenci paralelních výroků o trestu ohledně sbíhající se trestné činnosti. Za tohoto stavu tak již není třeba zrušení předchozího výroku o trestu v rámci později vyhlášeného rozhodnutí opětovně vyslovovat, neboť daný výrok o trestu byl již dříve zrušen, a to vzhledem k již předtím nastalým kasačním důsledkům dovolacího rozhodnutí ve smyslu § 265k odst. 2 tr. řádu. I v takovém případě však výše uvedený smysl § 43 odst. 2 tr. zákoníku, tedy postižení pachatele sbíhající se trestné činnosti toliko jedním trestem, zůstává zachován.

38. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle

§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

39. Jelikož obviněný M. J. dle sdělení Vězeňské služby ČR v současné době nevykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen v nyní projednávané věci, tj. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 3 T 30/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 44 To 250/2017, resp. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 24 T 107/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 To 195/2018, neboť momentálně vykonává (a to až do 20. 3. 2020) trest, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 4 T 124/2015 (načež by měl zahájit výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 1 T 23/2012), nebyly ve vztahu k jeho osobě dány podmínky § 265l odst. 4 tr. řádu pro rozhodování o vazbě.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru