Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 753/2020Usnesení NS ze dne 21.10.2020

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.753.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 265f odst. 2 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 753/2020-5264

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 10. 2020 o dovolání obviněných L. Ž., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň a L. Š., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. rovněž ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, č. j. 11 To 39/2019-5026, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 8/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. Ž. a L. Š. odmítají.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Obviněný L. Ž. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 1. 2019, č. j. 5 T 8/2017-4881, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod body 1 a) až g) a pod bodem 2]. Týmž rozsudkem soud prvního stupně uznal obviněného L. Š. vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod body 1 d) a f) a pod bodem 3 a)] a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 3 b)]. Vedle shora uvedených obviněných pak soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu i dalších dvou spoluobviněných, a to L. Š. a R. T.

2. Za shora uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému Ž. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil dále obviněnému Ž. i trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Obviněnému Š. soud prvního stupně za shora uvedené sbíhající se trestné činy uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku současně soud prvního stupně uložil obviněnému Š. trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku rovněž podrobně specifikoval.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění, jakož i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni (v neprospěch obviněných Ž. a Š.) odvolání. Z podnětu odvolání obviněných Ž., Š. a Š. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v bodech 1, 2 a 3 a) výroku o vině a v celém výroku o trestu ohledně uvedených obviněných. Nově odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve vztahu ke zrušené části výroku o vině formuloval tzv. skutkovou větu, kdy na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně – která dílem korigoval – uznal obviněné vinnými tím, že:

aniž by disponovali povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, přičemž mezi omamné látky patří i kokain, který je jako tato látka obsažen v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., a u kterého je účinnou látkou methylester benzoylekgoninu, respektive hydrochlorid methylester benzoylekgoninu, tak

1. obvinění L. Ž., L. Š. a L. Š.

poté, co se za nezjištěných okolností a v blíže nezjištěné době, nejpozději však v srpnu 2015, v Plzni, Praze a na dalších místech nejprve L. Ž. a L. Š., k nimž se při dílčích aktech uvedených pod body 1 d) a 1 f) výroku tohoto rozsudku připojil i L. Š., dohodli, že budou z území Nizozemského království (dále jen „Nizozemí“) do České republiky dopravovat kokain a na území České republiky budou zajišťovat jeho distribuci různým odběratelům, tak

a) po předchozí domluvě se L. Ž. a L. Š. dne 25. 8. 2015 setkali v restauraci N. R. v obci H., okres Rokycany (dále jen obec H.), kde projednali organizační zabezpečení cesty do Nizozemí, jejímž cílem bylo obstarání a dovoz kokainu do České republiky, a dále dobu a místo jejich setkání v Nizozemí, v duchu domluvených podmínek pak dne 7. 9. 2015 L. Ž. vycestoval na dobu do 8. 9. 2015 z České republiky do Nizozemí, kde obstaral nejméně 0,5 kg kokainu, dne 8. 9. 2015 L. Š. společně s V. P., nar. XY, vycestovali vozidlem Volvo S80, registrační značky XY, z České republiky přes území Spolkové republiky Německo do Nizozemí do města XY, kde v přesně nezjištěné kavárně L. Ž. předal igelitovou tašku s balíčkem obsahujícím nejméně 0,5 kg kokainu L. Š., který poté tašku s v balíčku uloženým kokainem ukryl do vzduchového filtru ve vozidle Volvo S80, registrační značky XY, a skrytým způsobem zásilku dne 9. 9. 2015 dopravil na území České republiky, téhož dne ji pak dle předchozí dohody předal na benzínové pumpě O. v Plzni, XY, L. Ž.,

b) po předchozí domluvě se L. Ž. a L. Š. dne 6. 10. 2015 setkali v restauraci N. R. v obci H., kde projednali organizační zabezpečení cesty do Nizozemí, jejímž cílem bylo obstarání a dovoz kokainu do České republiky, v duchu domluvených podmínek dne 8. 10. 2015 L. Ž. vycestoval na dobu do 9. 10. 2015 z České republiky do Nizozemí, kde dojednal podmínky obstarání a dodání kokainu, následně dne 17. 10. 2015 se v restauraci N. R. v obci H. setkali L. Ž. a L. Š. a účelem výměny dalších instrukcí k cestě do Nizozemí, dne 19. 10. 2015 dle předchozí domluvy L. Ž. znovu odcestoval z České republiky do Nizozemí na dobu do 20. 10. 2015 a v době z 19. 10. 2015 na 20. 10. 2015 L. Š. odcestoval vozidlem Volvo S80, registrační značky XY, z České republiky přes území Spolkové republiky Německo do Nizozemí do města XY, kde v přesně nezjištěné restauraci L. Ž. předal L. Š. igelitovou tašku s balíčkem obsahujícím nejméně 0,5 kg kokainu, který následně L. Š. ukryl ve vzduchovém filtru vozidla Volvo S80, registrační značky XY, a skrytým způsobem jej dne 20. 10. 2015 v nočních hodinách převezl na území České republiky, kde balíček poté dle předchozí úmluvy předal na přesně nezjištěném místě v Plzni L. Ž.,

c) po předchozí domluvě se L. Ž. a L. Š. dne 16. 12. 2015 setkali v restauraci N. R. v obci H., kde projednali organizační zabezpečení cesty do Nizozemí, jejímž cílem bylo obstarání a dovoz kokainu do České republiky, v duchu domluvených podmínek dne 23. 1. 2016 v 09.30 hodin L. Ž. vycestoval vozidlem VW Golf Sportsvan, registrační značky XY, na dobu do 25. 1. 2016 z České republiky do Nizozemí, kam odvezl finanční hotovost ve výši 25.000 EUR určenou jako zálohu k nákupu kokainu, zde dojednal podmínky obstarání a dodání kokainu, po předchozí telefonické domluvě uskutečněné dne 4. 2. 2016 v 10.19 hodin se L. Ž. a L. Š. dne 4. 2. 2016 znovu setkali v restauraci N. R. v obci H. za účelem výměny dalších instrukcí k cestě do Nizozemí, zvláště určení místa a času setkání, poté ve dnech 8. 2. 2016 a 9. 2. 2016 telefonicky pomocí SMS zpráv si upřesnili čas setkání v Nizozemí, dne 13. 2. 2016 L. Ž. znovu odcestoval z České republiky do Nizozemí na dobu do 15. 2. 2016 a dne 13. 2. 2016 L. Š. společně s V. P., nar. XY, vycestovali vozidlem Volvo S80, registrační značky XY, z České republiky přes území Spolkové republiky Německo do Nizozemí do města XY, kde v přesně nezjištěné kavárně L. Ž. předal balíček obsahující nejméně 0,5 kg kokainu L. Š., který balíček s kokainem ukryl ve vzduchovém filtru vozidla Volvo S80, registrační značky XY, a skrytým způsobem jej v nočních hodinách dne 14. 2. 2016 dopravil na území České republiky a v přesně nezjištěném dni následujícím po dni 14. 2. 2016 balíček předal v restauraci P. v XY ul. č. XY L. Ž.,

d) po předchozí telefonické domluvě uskutečněné dne 18. 4. 2016 formou SMS zpráv se L. Ž. a L. Š. dne 19. 4. 2016 setkali v restauraci N. R. v obci H., kde projednali organizační zabezpečení cesty do Nizozemí, jejímž cílem bylo obstarání a dovoz kokainu do České republiky, v duchu domluvených podmínek pak dne 23. 4. 2016 L. Ž. vycestoval na dobu do 24. 4. 2016 z České republiky do Nizozemí, kde dojednal podmínky obstarání a dodání kokainu, poté po telefonické komunikaci vedené formou SMS zpráv ve dnech 29. 4. 2016 a 1. 5. 2016 se v restauraci N. R. v obci H. setkali L. Ž., L. Š. a L. Š. za účelem výměny dalších instrukcí k cestě do Nizozemí, dne 4. 5. 2016 v telefonickém rozhovoru vedeném na straně L. Ž. z veřejného telefonního automatu si L. Ž. a L. Š. dojednali, že se potkají v sobotu, načež v nočních hodinách dne 5. 5. 2016 L. Ž. znovu odcestoval z České republiky do Nizozemí, aby tam dopravil finanční hotovost ve výši nejméně 20.000 EUR určenou na nákup kokainu, téhož dne L. Š. se telefonicky domluvil s L. H., nar. XY, že jej bude doprovázet na cestě do Nizozemí, a dne 6. 5. 2016 společně s ní v nočních hodinách odcestoval z Prahy vozidlem Volvo S80, registrační značky XY, z České republiky přes území Spolkové republiky Německo do Nizozemí, zpět na území České republiky se vrátili v nočních hodinách z 7. 5. 2016 na 8. 5. 2016, přičemž L. Š. takto do České republiky z Nizozemí dopravil v uvedeném vozidle uschovaný kokain o hmotnosti nejméně 50 gramů, s vozidlem zaparkoval dne 8. 5. 2016 kolem 00.20 hodin před svým bydlištěm v Praze v XY ulici č. XY, v 02.08 hodin téhož dne pak poslal L. Ž. SMS zprávu o tom, že je vše v pořádku, následně se L. Ž. a L. Š. po předchozí telefonické komunikaci setkali dne 17. 5. 2016 kolem 11.30 hodin v restauraci P. v XY ul. č. XY v Plzni, kde L. Š. předal výše uvedený z Nizozemí dovozený kokain uložený v igelitové tašce fialovočervené barvy L. Ž., jenž s touto taškou a v něm uloženým kokainem odešel do svého bydliště v domě č. XY na XY v Plzni, odkud se vrátil v 11.51 hodin zpět do restaurace P. a po příchodu předal L. Š. bílou igelitovou tašku s logem Kaufland, v níž byl uložen dovezený kokain v množství nejméně 50 gramů určený pro L. Š.,

e) po předchozí telefonické domluvě ze dne 13. 6. 2016 se L. Ž. a L. Š. setkali v restauraci N. R. v obci H., kde projednali organizační zabezpečení další cesty do Nizozemí, dne 20. 6. 2016 pak L. Ž. vycestoval za účelem dojednání podmínek obstarání a dodání kokainu do Nizozemí, dne 21. 6. 2016 se letecky vrátil zpět do České republiky, dne 8. 7. 2016 se L. Ž., L. Š. setkali v restauraci N. R. v obci H. a po této schůzce dne 13. 7. 2016 L. Ž. letecky opět odcestoval do Nizozemí, odkud se vrátil dne 14. 7. 2016 kolem 22.00 hodin, dne 13. 7. 2016 po 21.00 hodin do Nizozemí z Prahy odcestoval vozidlem Volvo S80, registrační značky XY i L. Š., tentokrát doprovázený V. P., nar. XY, odkud se vrátil dne 14. 7. 2016 po 23.00 hodin, dne 15. 7. 2016 L. Š. přicestoval vozidlem Volvo S80, registrační značky XY, do Plzně, zaparkoval na XY poblíž restaurace P. v XY ul. č. XY, kde se setkal s L. Ž. a předal mu kokain o hmotnosti nejméně 0,5 kg, který dovezl z Nizozemí, aby se L. Ž. postaral o jeho další distribuci,

f) dne 7. 8. 2016 se po předchozí telefonické domluvě L. Ž. v obci XY setkal s uživatelem holandské telefonní stanice číslo XY, ustanoveným jako P. L., nar. XY, následně dne 13. 8. 2016 se v obci H. v restauraci N. R. setkali L. Ž. a L. Š., k čemuž došlo po předchozí telefonické komunikaci uskutečněné mezi nimi ve dnech 8. 8., 9. 8. a 12. 8. 2016, dne 27. 8. 2016 L. Ž. a L. Š. dojednali další osobní setkání v restauraci N. R. v obci H., k němuž došlo dne 28. 8. 2016 po 18.00 hodin, a jehož se zúčastnil i L. Š., když předmětem těchto setkání bylo dojednání podmínek další cesty pro kokain do Nizozemí, L. Ž. pak dne 31. 8. 2016 odcestoval do Nizozemí a zpět do České republiky se vrátil dne 1. 9. 2016 v 17.45 hodin, mezitím dne 1. 9. 2016 v 02.25 hodin z Prahy přes hraniční přechod XY do Nizozemí odcestoval i L. Š., jehož úkolem bylo po předchozí dohodě do České republiky dopravit zásilku kokainu, L. Š. tuto cestu uskutečnil v doprovodu L. H., nar. XY, a zpět do České republiky se vrátil dne 2. 9. 2016 kolem 06.55 hodin, téhož dne v 10.41 hodin L. Š. zapakoval před svým bydlištěm na adrese XY č. XY, Praha 3 – XY, z vozidla vynosil do bydliště zavazadla, a poté v 13.20 hodin se v bydlišti setkal s L. Š., který na místo přijel vozidlem Volvo S60, registrační značky XY, a do bydliště L. Š. přinesl batoh fialové barvy, s nímž ve 13.25 hodin vstoupil do bydliště L. Š., kde od něj převzal zásilku kokainu o hmotnosti nejméně 0,5 kg dovezenou L. Š. a odvezl ji vozidlem Volvo S60, registrační značky XY, do XY ulice k domu č. XY v Praze, kde batoh s uloženým kokainem v 13.34 hodin předal P. H., nar. XY, jenž po jeho převzetí z místa setkání odjel vozidlem VW Golf, registrační značky XY, na neznámé místo,

g) po telefonické komunikaci uskutečněné prostřednictvím SMS zpráv mezi L. Ž. a L. Š. ve dnech 17. 9. 2016 a 22. 9. 2016 a osobním setkání ze dne 22. 9. 2016 po 17.00 hodin v obci H. v restauraci N. R., kde L. Ž. a L. Š. projednali organizační zabezpečení cesty do Nizozemí, dne 24. 9. 2016 v 06.31 hodin odcestoval L. Ž. z Plzně přes hraniční přechod v XY a území Spolkové republiky Německo do Nizozemí, aby tam dojednal obstarání a dodání kokainu, do České republiky se vrátil téhož dne ve 23.53 hodin, po další telefonické komunikaci ze dne 4. 10. 2016 se v prostorách M. Z. setkali L. Ž., L. Š., kteří vedli další jednání týkající se plánované cesty do Nizozemí, odkud měl být do České republiky dopraven tam zajištěný kokain, dne 8. 10. 2016 v 07.41 hodin L. Ž. znovu odjel z České republiky do Nizozemí, když území České republiky opustil přes hraniční přechod v XY, přes tento hraniční přechod se vrátil zpět do 9. 10. 2016 ve 21.21 hodin, dne 8. 10. 2016 z Prahy do Nizozemí odcestoval i L. Š., který hranice do Spolkové republiky Německo svým vozidlem Volvo S80 překročil dne 8. 10. 2016 ve 23.06 hodin a zpět do České republiky se vrátil dne 10. 10. 2016 v 00.25 hodin přes hraniční přechod XY, následně dne 10. 10. 2016 v 01.53 hodin byl L. Š. zadržen v Praze a při prohlídce jiných prostor provedené v jím řízeném motorovém vozidle Volvo S80, registrační značky XY, byly ve vozidle nalezeny a zajištěny dva balíčky, jeden obsahoval bílou látku o hmotnosti 991,07 gramů, přičemž kvantitativní analýzou byl v bílé látce zjištěn kokain 97,4 % čistoty, což představuje 956,30 gramů čistého hydrochloridu methylester benzoylekgnoninu, druhý balíček obsahoval bílou látku o hmotnosti 988,31 gramů, přičemž kvantitativní analýzou byl v bílé látce zjištěn kokain 99,8 % čistoty, což představuje 986,33 gramů čistého hydrochloridu methylester benzoylekgnoninu, která byla určená pro L. Ž.,

2. obžalovaný L. Ž.

poté, co zorganizoval nelegální dovoz kokainu z Nizozemí na území České republiky, který dovezl na území České republiky prostřednictvím kurýra L. Š., od něhož kokain na předem dohodnutém místě převzal, tento od přesně nezjištěné doby do 10. 10. 2016 v bytě č. 12, na adrese XY č. XY, Plzeň, přechovával pro jiného, a to celkem 259,23 gramů této látky, obsahující 146,47 gramů hydrochloridu methylester benzoylekgoninu čistého (kokainu),

3. obžalovaný L. Š.

a) v době od 17. 5. 2016 do 10. 10. 2016 v bytové jednotce č. XY na adrese XY, Praha 2, přechovával pro jiného kokain o hmotnosti nejméně 35,38 gramů, obsahující 28,06 gramů hydrochloridu methylesteru benzoylekgnoninu (čistého kokainu), který získal dne 17. 5. 2016 od L. Š., který jej na základě pokynů L. Ž. dopravil dne 7. 5. 2016 z Nizozemí na území České republiky skrytým způsobem vozidlem Volvo S80, registrační značky XY, a dne 17. 5. 2016 kolem 11.30 hodin jej v P. v XY ul. č. XY v Plzni předal L. Ž., který pak podle předchozí úmluvy předal kokain o hmotnosti nejméně 50 gramů L. Š., jenž následně kokain předal v místě svého faktického pobytu na adrese XY, Praha 3, L. Š.

4. Zde popsané jednání obviněných odvolací soud právně posoudil tak, že obviněného Ž. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 1 a) až g) a pod bodem 2]. Obviněného Š. pak odvolací soud uznal vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 1 d) a f) a pod bodem 3 a)].

5. Za uvedený trestný čin odvolací soud obviněnému Ž. uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku nově odvolací soud uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž výši jedné denní sazby stanovil na 1 000 Kč, celkem tedy ve výměře 500 000 Kč. Pro případ nevykonání uloženého peněžitého trestu ve stanovené lhůtě dále odvolací soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Konečně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil odvolací soud obviněnému trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně specifikoval ve výroku svého rozsudku. Obviněnému Š. pak odvolací soud za shora popsaný trestný čin, jakož i za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku [ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně pod bodem 3 b) výroku o vině nezměněn] uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku nově odvolací soud uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb, přičemž výši jedné denní sazby stanovil na 1 000 Kč, celkem tedy ve výměře 300 000 Kč. Pro případ nevykonání uloženého peněžitého trestu ve stanovené lhůtě dále odvolací soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. V poslední řadě odvolací soud uložil obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně specifikoval ve výroku svého rozsudku.

6. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že nově odvolací soud rozhodl o vině a trestu i ohledně obviněného Š. Odvolání obviněného T. naopak odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k nim

7. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění L. Ž. a L. Š. prostřednictvím svých obhájců dovolání, která výslovně opírají o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

8. Obviněný L. Ž. v rámci svého mimořádného opravného prostředku předně uvádí, že prostřednictvím svého dovolání napadá jak výrok o vině rozsudku odvolacího soudu, tak i jeho výrok o trestu. Důvodnost svého dovolání následně opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadený rozsudek dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítaná pochybení přitom dle obviněného dosahují takové intenzity, že je nutno na ně nahlížet jako na porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [dále jen „Úmluva“]. Obviněný ve vztahu k uvedenému dále připomíná, že dle judikatury Ústavního soudu je Nejvyšší soud povinen zasáhnout i v případech kdy je dán tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

9. Pokud jde o samotný napadený rozsudek odvolacího soudu, namítá obviněný, že tento se zabýval jednotlivými námitkami obhajoby a současně připustil vady zrušeného rozsudku soudu prvního stupně, které následně sám napravil, avšak způsobem, který obviněný považuje za nepřípustný. Odvolací soud totiž uvedl, že dílčí okolnosti uváděné ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nelze pokládat za zcela správné a odpovídající výsledkům provedeného dokazování, případně je nelze považovat za dostatečně přesné, úplné a srozumitelné – načež naznačené nedostatky výroku o vině bez obtíží napravil, kdy v této souvislosti zopakoval některé důkazy provedené v hlavním líčení. S takovým postupem odvolacího soudu obviněný nesouhlasí, kdy za flagrantní pochybení označuje závěr odvolacího soudu o neoprávněnosti jeho námitky týkající se otázky, zda a popřípadě jakou drogu spoluobviněný Š. dovážel z Nizozemského království (dále jen „Nizozemí“) do České republiky a zda si charakteru jím převážené látky byl vědom, resp. že z jeho výpovědi nelze jednoznačně dovodit, co vlastně v případech uvedených pod body 1 a) až 1 f) skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu do České republiky dopravoval. Z výpovědi obviněného Š. (včetně jejího doplnění ve veřejném zasedání před odvolacím soudem) totiž vyplynulo, že převáženou látku nikdy fyzicky neviděl (tato byla vždy zabalena) a při konverzaci mezi ním a spoluobviněnými se o kokainu nehovořilo. Obviněný má proto za to, že z žádného z provedených důkazů v řízení před soudy obou stupňů nevyplynulo, že obviněný Š. převážel kokain.

10. Obviněný dále tvrdí, že přestože veškeré jeho námitky odvolací soud shledal neopodstatněnými a přestože připustil, že v určitých bodech je rozsudek soudu prvního stupně nepřesvědčivý, zasáhl do skutkové věty výroku o vině s odůvodněním, že závěr soudu prvního stupně o množství kokainu dopraveného z Nizozemí do České republiky v případech uvedených shora pod body 1 a) až 1 c), 1 e) a 1 f) neměl oporu v provedeném dokazování [když obviněný Š., pokud měl určit hmotnost každého z převážených balíčků, uváděl hodnoty od 0,5 do 1 kg]. Naznačený postup odvolacího soudu přitom dle obviněného porušuje veškeré zásady trestního řízení i práva na spravedlivý proces.

11. Stran výroku o trestu pak obviněný připomíná, k návrhu státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v Plzni mu byl odvolacím soudem uložen peněžitý trest v celkové výměře 500 000 Kč, kdy pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců. Obviněný ve vztahu k uvedenému poukazuje na důvody uložení daného trestu uvedené v napadeném rozsudku odvolacího soudu a namítá, že nebyl objednatelem kokainu, potažmo žádné nedovolené látky (jak uvádí odvolací soud). Orgány činnými v trestním řízení byl monitorován a sledován po dobu téměř dvou roků, a pokud by tak úvaha o tom, že byl objednatelem a distributorem kokainu v České republice byla správná, jistě by takové jednání bylo během tak dlouhé doby odhaleno. Naznačená úvaha odvolacího soudu tak dle obviněného nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž i navazující úvahy odvolacího soudu o tom, že obviněný je v produktivním věku, netrpí žádnými vážnějšími zdravotními problémy či omezeními, které by mu bránily ve výdělečné činnosti, a po hmotné stránce jistě nestrádá, pročež mu byl peněžitý trest uložen legitimně, je spíše „pocitová“. Obviněný sice totiž má legální zdroj příjmů, ale nemá žádné úspory či hodnotnější movitý nebo nemovitý majetek. Úhrada peněžitého trestu je pro něj proto de facto likvidační, anebo znamená automaticky výkon náhradního trestu – v takovém případě je ale snížení uloženého trestu odnětí svobody odvolacím soudem z původních deseti na devět let zcela bezpředmětné. Na okraj pak obviněný konstatuje, že spolu s napadeným rozsudkem odvolacího soudu mu byla doručena výzva k uhrazení peněžitého trestu do 15 dnů od jejího doručení. Současně byl ale obviněný povinen nastoupit do sedmi pracovních dnů výkon trestu odnětí svobody a lhůta pro úhradu peněžitého trestu tak byla ve skutečnosti sedmidenní. Obviněný sice požádal o možnost splátek peněžitého trestu, avšak stanovené výši splátky ve výši 50 000 Kč není – při doloženém příjmu – možné vyhovět.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem týkajícím se především otázky jeho viny shora popsaným trestným činem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal.

13. Obviněný následně své dovolání doplnil, a to o nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, s tím, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Naplnění označeného dovolacího důvodu obviněný spatřuje v tom, že dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu námitka zjevné nedobytnosti uloženého peněžitého trestu odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě. Základním předpokladem závěru o dobytnosti či nedobytnosti peněžitého trestu a nutnou podmínkou pro řešení otázky, zda existují důvody pro uložení takového druhu trestu je totiž zjištění osobních a majetkových poměrů pachatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, uveřejněné pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.). Ani soud prvního stupně, ani odvolací soud však majetkové poměry obviněného nikdy nezkoumaly a nevedly k nim žádné dokazování a peněžitý trest tak byl odvolacím soudem uložen s odůvodněním, které se opíralo o pouhé domněnky. Následně obviněný ozřejmuje své majetkové poměry, jež mu dle jeho názoru úhradu daného trestu neumožňují, přičemž vzhledem k tomu, že dne 1. 4. 2020 nastoupil výkon trestu odnětí svobody (a šance, že by si v jeho rámci vydělal 500 000 Kč je mizivá), nepřichází v úvahu ani možnost financovat daný trest prostřednictvím úvěru či kamarádské půjčky. Obviněný má tak za to, že peněžitý trest mu nikdy neměl být uložen.

14. Obviněný L. Š. ve svém dovolání konstatuje, že rozsudek odvolacího soudu napadá z důvodu extrémního rozporu mezi provedenými, resp. neprovedenými, důkazy a skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně (k čemuž obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019). Onen extrémní rozpor obviněný spatřuje u výše popsaného jednání pod bodem 1 f), jímž byl uznán vinným nyní napadeným rozsudkem, když ve věci nebyl proveden jím navrhovaný důkaz – výslech svědka P. H. (jemuž měl dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů předat batoh s uloženým kokainem o hmotnosti nejméně 0,5 kg). Obviněný je z uvedeného důvodu přesvědčen, že neexistuje žádný důkaz o tom, že k uvedenému jednání skutečně došlo, přičemž související odůvodnění odvolacího soudu pod bodem 62. jeho rozsudku nemůže dle jeho mínění při objektivní komparaci provedených důkazů obstát. Obviněný dále nastiňuje možné důvody toho, proč k provedení daného důkazu nedošlo, včetně úvahy o možné nepřípustné policejní provokaci ze strany orgánů činných v trestním řízení. Neúplné dokazování musí přitom mít dle obviněného za následek odchýlení se od skutkových zjištění soudů nižších stupňů, přičemž pochybnosti o správnosti jejich skutkových zjištění mají svůj význam pro do úvahy o správnosti použité právní kvalifikace jednání obviněného [ve vztahu ke znakům podle § 283 odst. 2 písm. a) a c) tr. zákoníku].

15. Z těchto důvodů tak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o vině a o trestu, které se jej týkají a dále rozsudek soudu prvního stupně, ve výroku o vině týkajícím se jeho osoby, a konečně přikázal soudu prvního stupně danou trestní věc k novému projednání a rozhodnutí.

16. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněných stran dovolání obviněného Ž. uvádí, že námitky tohoto obviněného mají z podstatné části skutkovou a procesní povahu (stejně jako námitky obviněného Š. – viz níže), kdy jejich jádrem je v dovolacím řízení nepřípustné zpochybňování skutkových zjištění soudů nižších stupňů. K tomu státní zástupce připomíná, že podle těchto obviněný mimo jiné v Nizozemsku kokain obstarával a předával jej tam spoluobviněnému Š. vystupujícímu v postavení kurýra převážejícího tuto omamnou látku do České republiky. Obviněného je proto nutné považovat za „objednatele“ kokainu a hlavního protagonistu všech vytýkaných protizákonných transakcí s touto drogou. Obviněný Š. jej přitom z daného jednání spolehlivě usvědčil a zároveň i sám potvrdil svou vědomost o tom, že převážen je právě kokain. Tato droga o hmotnosti téměř 2 kg ostatně byla policejním orgánem v rámci prohlídky obviněným Š. řízeného motorového vozidla nalezena. Přípustným – byť pouze podpůrným důkazem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1063/2012) – jsou pachové stopy obviněného Ž. zajištěné na obou balíčcích. Se vším poté dle mínění státního zástupce korespondují další důkazy, kterými jsou (vyjma jiných) záznamy telekomunikačního provozu mezi obviněnými a výsledky sledování jejich osob a věcí. Verze, podle níž by snad mělo být spoluobviněným Š. převáženo něco jiného než kokain z žádného důkazu anebo i indicie nevyplývá a nic takového netvrdil během řízení ani sám obviněný Ž. Při domovní prohlídce v jeho bydlišti bylo taktéž nalezeno významné množství kokainu, jenž si dle vlastní výpovědi vzal od spoluobviněného Š. jako zástavu, když ten mu dlužil 200 000 Kč. Pokud jde o samotný druh a kvalitu oné omamné látky, ty byly objektivizovány znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie. V této části jsou tudíž dle státního zástupce dovolací námitky obviněného úplně bezpředmětné a k žádnému, natožpak extrémnímu, rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními soudů nedošlo, na čemž nic nemění ani neobjasnění přesného finálního osudu distribuovaného kokainu. Argument obviněného o nutném odhalení jeho dalších převodů kokainu policisty uskutečňujícími sledování má státní zástupce za lichý, když veškeré jeho aktivity nemohly být monitorovány nepřetržitě po dobu 24 hodin každého jednotlivého dne.

17. Co se týče obviněným rozporovaného postupu odvolacího soudu, má státní zástupce za to, že tento nenarušil žádné zásady trestního řízení a nikterak neomezil právo obviněného na spravedlivý proces. Skutkovým zjištěním prvostupňového soudu z rozhodující části přisvědčil, a pokud v nich spatřil určité nejasnosti, pak poté, co znovu provedl některé důkazy, rozhodl ve věci sám rozsudkem. Odvolací soud tak dodržel ustanovení § 259 odst. 3 písm. a) a § 263 odst. 6, 7 a další související ustanovení trestního řádu. Svůj postup i vlastní rozhodnutí odvolací soud následně vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž skutková zjištění změnil ve prospěch obviněného, když v pochybnostech snížil množství inkriminovaného kokainu, následkem čehož také zmírnil jemu uložený trest.

18. Stran námitky obviněného týkající se uloženého peněžitého trestu a jeho údajné faktické nedobytnosti, jakou má na mysli § 68 odst. 6 tr. zákoníku, státní zástupce konstatuje, že takový druh námitek obecně nelze subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale obvykle naplňuje dovolací důvod dle § § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, přičemž formálně chybné označení dovolacího důvodu obviněným nemusí bránit posouzení této námitky dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, uveřejněné pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr., ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014, anebo ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 829/2015).

19. Výhrady obviněného jsou však v tomto případě dle státního zástupce zjevně neopodstatněné. Soud druhého stupně kvalitně odůvodnil v bodu 97. svého rozsudku i uložení tohoto druhu trestu, kdy zmínil kromě zištné motivace obviněného pro páchání trestné činnosti jeho pravidelný příjem i nezanedbatelnou peněžní hotovost v různých měnách zajištěnou u něj při domovní prohlídce. Uložení peněžitého trestu je tedy rozhodnutím řádně odůvodněným a nikoliv „pocitovým“ jak je nazváno obviněným v dovolání. K tomu státní zástupce dodává, že příjmy obviněného z trestné činnosti jistě musely být i s ohledem na množství zobchodovaného kokainu výrazné, když vyplácel odměny též spoluobviněnému Š. a podle vlastní výpovědi se věnuje nákladným zálibám, jakými jsou jachting nebo surfování. Ani výstupy odposlechů telekomunikačního provozu a sledování jeho osoby dokumentující kromě jiného jeho životní styl nenasvědčují dle státního zástupce tomu, že by měl být osobou trpící ekonomickými potížemi a nedostatkem. Trest tak určitě nelze nazvat likvidačním. Příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby peněžitého trestu, mohou být stanoveny odhadem soudu. Není podstatné, že se nepodařilo prokázat, jaký měl obviněný z uvedeného výnosu trestné činnosti přesný osobní prospěch (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 8 Tdo 762/2019). K uvedenému dále státní zástupe dodává, že postup soudu ve vykonávacím řízení samozřejmě není předmětem dovolacího přezkumu, rozhodnutí o povolení splácení peněžitého trestu po částkách učiněné dle § 342 odst. 1 písm. b) tr. řádu je k obviněnému vstřícné. Nařízení náhradního trestu odnětí svobody potom jistě není automatické, ale naopak podle 69 odst. 2 tr. zákoníku jej může soud přeměnit v tresty domácího vězení anebo obecně prospěšných prací. V krajní variantě pak podle státního zástupce nelze vyloučit ani upuštění od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku ve smyslu § 344 odst. 1 tr. řádu.

20. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ž. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.

21. Co se týče dovolacích námitek obviněného Š., konstatuje státní zástupce, že tyto jím uplatněnému, ale ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají, když platí, že s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Daný dovolací důvod není ostatně možné naplnit ani námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (k tomu státní zástupce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002, ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 684/2017, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 682/2015, či ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1051/2011).

22. Podle státního zástupce současně platí, že ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními – naopak soudy obou stupňů, zvláště pak soud odvolací, v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu) a zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu). V tomto směru státní zástupce plně odkazuje na výstižně a velice důkladně vylíčená skutková zjištění soudů nižších stupňů a z nich vycházející právní posouzení, a to včetně obviněným rozporované problematiky (viz body 39. až 92. rozsudku odvolacího soudu), s nimiž se zcela ztotožňuje.

23. V návaznosti na uvedené následně státní zástupce připomíná, že tvrzení obviněného obsažená v jeho dovolání mají zřejmě za cíl zasáhnout do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, kdy však obviněný přehlíží, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Platí, totiž, že pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (k tomu státní zástupce připomíná závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 a řada dalších rozhodnutí – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 684/2017). Státní zástupce dále připomíná, že zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů Nejvyšším soudem je samozřejmě možný v případě tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 4 Tdo 11/2019). V této trestní věci sice obviněný formálně učinil takovou námitku předmětem svého dovolání tak, jak je to judikaturou vyžadováno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), ale takový extrémní rozpor zde podle přesvědčení státního zástupce není možné dovodit.

24. Otázkou nadbytečnosti výslechu svědka P. H. se přitom dle státního zástupce dostatečně zabýval odvolací soud, a to konkrétně v bodech 62. a 63. odůvodnění rozsudku, přičemž se velmi precizně vyrovnal s celou důkazní situací a jeho vývodům nemá státní zástupce co vytknout. Úmyslné předání kokainu ze strany obviněného P. H. totiž vyplynulo z již provedeného dokazování a ani eventuální svědecká výpověď této osoby by na tomto skutkovém závěru nemohla nic změnit, ať už by se jmenovaný k záležitosti vyjadřoval jakýmkoliv myslitelným způsobem. Jeho výpověď by navíc musela být hodnocena kriticky už jen proto, že i kdyby nevyužil práva k jejímu odmítnutí, pak jestliže by obviněné usvědčoval, sám by se v nezanedbatelné intenzitě vystavil podezření ze spáchání trestného činu. Naproti tomu jiné řádně provedené důkazy, a to zejména původní výpovědi spoluobviněného L. Š., na základě odposlechů zajištěné záznamy telekomunikačního provozu i výsledky sledování osob a věcí potvrzují předmětné předání inkriminované omamné látky obviněným právě P. H. To bylo ostatně dle státního zástupce zachyceno na fotodokumentaci pořízené při sledování. Vědomé zapojení obviněného do nelegálního obchodu s kokainem stvrdil ve výpovědi právě v tomto směru věrohodný a sám se k trestné činnosti doznávající spoluobviněný Š. (přestože při pozdějších výsleších se snažil rozsah jeho účasti na projednávané kriminalitě umenšovat, a to zjevně z důvodu, že obviněný Š. je druhem jeho dcery). Soudy se pečlivě zabývaly obhajobou obviněného spočívající hlavně v tom, že v batohu odevzdaném jím P. H. nebyl kokain, ale plovací vesta pro psa, a přesvědčivě odůvodnily, proč jí ve světle ostatních důkazů neuvěřily, přičemž obviněného nevěrohodná verze průběhu události zůstala úplně osamocena. Fakticky je přitom i z přítomnosti kokainu v batohu usvědčován též spoluobviněným Š., ačkoliv ten je pro něj relativně dosti blízkým člověkem nemajícím žádný zájem mu jakkoliv uškodit (když jejich vzájemný vztah prakticky odpovídající vztahu rodinnému není nijak narušen). Totožnost P. H. jakožto příjemce batohu byla pak osvědčena především porovnáním fotodokumentace ze sledování s jeho fotografií v evidenci obyvatel. Druhově shodný batoh se zavazadlem převzatým od dovolatele byl u P. H. zajištěn při domovní prohlídce stejně jako např. digitální váha se stopami kokainu. Podle státního zástupce dále vůbec nic z důkazních materiálů nenasvědčuje ani náznakem tomu, že by se mělo jednat o policejní provokaci. Ani v dovolání obviněný neuvádí jakékoliv konkrétní poznatky, jež by něco takového naznačovaly. Naopak podle skutkových zjištění soudů pramenících z výše zmíněných a dalších důkazů obviněný činil veškeré vytýkané protiprávní chování z vlastní iniciativy a dobrovolně.

25. K tomu státní zástupce dále poukazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1531/2019, v němž Nejvyšší soud připomenul případy, jež spadají pod pojem tzv. opomenutých důkazů ve smyslu příslušné judikatury Ústavního soudu (k tomu blíže viz nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, či ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. II. ÚS 213/2000 a další). Přitom platí, že tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení byl důkaz výslechem svědka P. H. navrhován, bylo v dosavadním řízení už bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno, resp. vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Dle státního zástupce navíc vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit, což se zde stalo. Odvolací soud se důkazy a důkazními návrhy obviněného zabýval a jeho návrhy zamítl, protože shledal jejich nadbytečnost. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu § 2 odst. 5 trestního řádu), přičemž je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). V této konkrétní věci je z napadených rozhodnutí obou soudů zjevné, že považovaly provedené dokazování za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Není zde proto důvod, aby dovolací soud výjimečně zasahoval do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, když takto je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1154/2019, uveřejněné pod č. 17/2020 Sb. rozh. tr., a to v návaznosti na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

26. Státní zástupce dále toliko připomíná, že ačkoliv obviněný Š. v dovolání namítl i nesprávnost užité právní kvalifikace jeho jednání spáchaného členem organizované skupiny a ve značném rozsahu [srov. § 283 odst. 2 písm. a) a c) tr. zákoníku], nelze tyto jeho námitky dle státního zástupce pod jím deklarovaný, a ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit. Je tomu tak proto, že ve skutečnosti nezakládá obviněný svou v tomto ohledu strohou a formální argumentaci na nesprávném hmotněprávním posouzení zjištěného skutkového stavu, nýbrž pro dovolací řízení nepřípustně na vlastní verzi skutkových událostí, z níž pak vyvstávají jeho pochybnosti o správnosti právní kvalifikace skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 4 Tdo 856/2019, či ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 306/2020). S důvody pro dovolání se tak i zde obviněný dle mínění státního zástupce naprosto míjí.

27. Ve vztahu k dovolání obviněného Š. tak státní zástupce uzavírá, že jeho námitky neodpovídají § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani jinému dovolacímu důvodu, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

28. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud obviněným, resp. jejich obhájcům, k případným replikám, které však do dnešního dne neobdržel.

III.

Přípustnost dovolání

29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

30. Současně ale Nejvyšší soud musí doplnit, že ve vztahu k osobě obviněného Ž. uplynula zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1 tr. řádu již dne 20. 5. 2020, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl tomuto obviněnému doručen dne 20. 3. 2020 (viz č. l. 5069 verte) a jeho obhájkyni dne 4. 3. 2020 (viz tamtéž) [k počítání lhůty stanovené podle měsíců srov. ustanovení § 60 odst. 2 tr. řádu]. Jak však Nejvyšší soud zjistil, doplnění dovolání obviněného bylo u soudu prvního stupně podáno osobně až dne 21. 5. 2020 (viz č. l. 5213). Podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. řádu pak platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Z tohoto důvodů – v souladu s ustanovením § 265f odst. 2 tr. řádu (a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, bod 15., popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 1030/18) – proto Nejvyšší soud k doplnění dovolací argumentace obviněného Ž. o nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a navazující argumentaci již nemohl přihlížet.

31. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

32. Oba obvinění uplatnili pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

33. Uvedený dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

34. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

35. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.

Důvodnost dovolání

36. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s průběhem jemu předcházejícího trestního řízení, je nucen konstatovat, že dovolací námitky ani jednoho z obviněných neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu. Obvinění totiž pouze rozporují skutková zjištění soudů nižších stupňů, eventuálně předkládají vlastní hodnocení provedených důkazů a teprve na jejich základu se snaží negovat hodnotící úvahy odvolacího soudu (popř. soudu prvního stupně). Takto formulované dovolací námitky obviněných však nemohou naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

37. Protože ale obvinění do svých dovolání vtělili i námitku extrémního nesouladu (viz body 8., 11. a 14. tohoto usnesení) mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a součástí svých dovolání tak učinili i tvrzení o porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to právě ve světle dané výhrady obviněných. Již nyní zároveň Nejvyšší soud konstatuje, že ani v tomto směru neposoudil dovolání obviněných jako důvodná, když tvrzenými vadami rozsudek odvolacího soudu zjevně netrpí.

IV. A

K dovolání obviněného L. Ž.

38. Obviněný Ž. prostřednictvím jím podaného dovolání brojí v prvé řadě proti výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, a to v tom směru, že byť odvolací soud v postupu soudu prvního stupně – co do hodnocení provedených důkazů a navazujících skutkových závěrů – konstatoval dílčí pochybení, přesto následně jeho odvolací námitky označil za neoprávněné. In concreto obviněný namítá, že z provedeného dokazování se nepodává, zda a popřípadě jakou drogu spoluobviněný Š. dovážel z Nizozemí do České republiky a zda si charakteru jím převážené látky byl vědom.

39. K uvedenému považuje Nejvyšší soud za nezbytné na úvod připomenout, že takto formulovaná dovolací námitka neodpovídá obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu]. To z toho důvodu, jelikož zjevně směřuje do oblasti hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů a nijak se netýká samotného právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení. Jak však připomenul Nejvyšší soud výše, v rámci dovolacího řízení zásadně nelze brojit proti hodnocení ve věci provedených důkazů, neboť jsou to právě soudy nižších stupňů, které v rámci hlavního líčení (v případě soudu prvního stupně), anebo ve veřejném zasedání (jde-li o odvolací soud) provádí jednotlivé důkazy a tyto i následně hodnotí, a to nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Právě hlavní líčení, potažmo veřejné zasedání, jakožto formy jednání soudu v trestním řízení, poskytují rozhodujícímu soudnímu tělesu nezbytný prostor pro to, aby v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti (§ 2 odst. 11 a § 2 odst. 12 tr. řádu), jakož i se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu) bylo dosaženo účelu trestního řízení, jímž je nalezení materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu.

40. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je přitom namístě toliko tehdy, pokud (zjednodušeně řečeno) jimi učiněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a navazující právní posouzení je tak materiálně neudržitelné, neboť vychází ze skutkového stavu, který nebyl zjištěn ústavně konformním způsobem. O takový případ ale podle zjištění Nejvyššího soudu v trestní věci obviněného nejde.

41. Předmětnou námitkou obviněného se totiž již dříve a náležitě zabýval soud odvolací v bodu 49. svého rozsudku. V něm zdůraznil, že ačkoliv obviněný Š. nikdy jím přepravovanou látku fyzicky neviděl (když tato byla vždy zabalena) a při konverzaci mezi spoluobviněnými se o látce kokain výslovně nehovořilo (ale užívalo se jiných pojmů, např. „bílý“), je z kontextu výpovědí obviněného Š. (ale i dalších provedených důkazů) zjevné, že jak jemu tak i ostatním spoluobviněným bylo jasné, o jakou látku jde.

42. K tomu lze poukázat kupř. na výpověď obviněného Š. ze dne 11. 10. 2016 (č. l. 3969), na niž odkazuje i soud prvního stupně v bodu 12. svého rozsudku, v rámci níž tento uvedl, že „po několika jízdách, které jsem pro L. absolvoval, mi L. řekl, že v balíčku se nachází kokain“. Obdobně lze poukázat na výpověď obviněného Š. ze dne 9. 12. 2019 (č. l. 3980), na niž odkazuje soud prvního stupně v bodu 18. svého rozsudku. V této obviněný Š. nejprve sdělil, že mu bylo známo, co je obsahem balíčku, který dne 9. 9. 2015 předal spoluobviněnému Ž. (totiž, že šlo o látku kokain) a následně k dotazu policejního orgánu doplnil (mimo jiné): „Vždy se přede mnou mluvilo o tom ‚bílém‘. Mluvil o tom L. Já jsem nikdy nevěděl ani neviděl, co bylo obsahem toho balíčku.“ Odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – následně výpověď obviněného Š., jakož i poznatky o cestách a jim předcházejících dohodách mezi spoluobviněnými, zasadil do kontextu dalších skutkových zjištění, mimo jiné zadržení obviněného Š. dne 10. 10. 2016 s bezmála dvěma kilogramy látky kokain, kdy na obou zajištěných balíčcích obsahujících danou látku byla zjištěna pachová stopa obviněného Ž. (srov. body 42. a 43. rozsudku soudu prvního stupně), či zdokumentované předání látky kokain obviněným Š. obviněnému Ž. a následně předání 50 gramů téže látky obviněným Ž. obviněnému Š., který jej poté poskytl obviněnému Š. (viz bod 23. rozsudku soudu prvního stupně), anebo zajištění 259,23 gramů látky kokain při domovní prohlídce v obydlí obviněného Ž. (viz bod 64. rozsudku soudu prvního stupně) a 35,38 gramů látky kokain při domovní prohlídce v obydlí obviněného Š. (viz bod 65. rozsudku soudu prvního stupně).

43. Jestliže na takto ustáleném skutkovém základu (kdy pro stručnost Nejvyšší soud odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu) soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný Š. věděl, jakou látku z Nizozemí do České republiky dováží a že touto látkou byl skutečně kokain, pak nelze takový závěr dle Nejvyššího soudu označit za jakkoliv extrémní.

44. Brojí-li dále obviněný proti postupu odvolacího soudu, který zjistil, že závěr soudu prvního stupně o množství látky kokain dopravené z Nizozemí do České republiky v případě jednání uvedeného pod body 1 a) až 1 c), 1 e) a 1 f) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování, pak je třeba dle Nejvyššího soudu říci, že následující postup odvolacího soudu rozhodně nevedl k porušení „veškerých zásad trestního řízení“ či práva obviněného na spravedlivý proces, jak se tento domnívá. Právě naopak.

45. V situaci, kdy na základě námitky obhajoby odvolací soud stran množství dopravené látky pojal pochybnosti ohledně toho, kolik kokainu obviněný Š. do České republiky v jednotlivých případech dopravoval, postupoval zcela v souladu s ustanoveními § 259 odst. 3 písm. a) a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu pakliže přistoupil k opětovnému výslechu obviněného Š.. Na jeho základu pak zjistil, že měl-li tento určit hmotnost každého z balíčků převážených jím v dřívějších případech [tj. s výjimkou jednání pode bodem 1 f) při němž byl zadržen] – uváděl hodnoty od 0,5 do 1 kg. Za takového důkazního stavu pak bylo zcela na místě postupovat v souladu s pravidlem in dubio pro reo, kdy smysl tohoto pravidla spočívá v příkazu, že pokud nebylo v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09).

46. Jestliže přitom za shora popsané situace odvolací soud za bezpečně prokázané považoval vždy obviněným Š. uváděné nejmenší množství látky kokain, tj. 0,5 kg dané látky (srov. bod 69. rozsudku odvolacího soudu), postupoval zcela v souladu s pravidlem in dubio pro reo a jeho postupu nemá Nejvyšší soud co vytknout. Pouze na okraj lze dodat, že i v případě jednání pod bodem 1 d), potažmo 3 a) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu došlo ke změně skutkových zjištění stran množství látky kokain, s níž spoluobvinění nedovoleně nakládali, a to v jejich prospěch (srov. bod 70. rozsudku odvolacího soudu). K odůvodnění dalších – byť ryze formulačních – změn výroku o vině Nejvyšší soud odkazuje na bod 72. rozsudku odvolacího soudu.

47. Pokud jde o zbývající část dovolací argumentace obviněného Ž., která směřuje proti výroku o trestu, resp. proti uložení peněžitého trestu, musí Nejvyšší soud na úvod připomenout, že námitky vůči stanovení druhu a výměry trestu nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

48. Platí totiž, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

49. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015).

50. Jak však Nejvyšší soud zjistil, obviněný prostřednictvím této části dovolání opět vznáší námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, když rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu, jimiž tento odůvodnil uložení peněžitého trestu podle § 67 odst. 1 a § 69 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z nálezu Ústavního soudu ze dne ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 [v němž se daný soud zabýval ústavně konformním výkladem § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu co do podřaditelnosti vybraných námitek směřujících proti výroku o trestu pod jím daný dovolací důvod], se přitom podává, že dovolací řízení v trestním řízení se v žádném případě nevymyká z požadavků na ústavně konformní průběh soudního řízení (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl․ÚS-st. 38/14, bod 26.). Proto nelze přijmout takový výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který by umožňoval z formálních důvodů odmítnout dovolání jen proto, že je naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřováno v rozhodnutí o trestu, byť by bylo zcela zřejmé, že nejde o zákonnou diskreci, nýbrž o svévolné porušení některého ústavně zaručeného základního práva či svobody dovolatele.

51. Tak by tomu podle Ústavního soudu mohlo být v případech, kdy by rozhodnutí o trestu bylo nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nacházelo se mimo zákonná kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu, či by bylo založeno na skutkovém stavu stiženém stejnou vadou, která by zakládala dovolací důvod, jednalo-li by se o otázku viny. Tak by se mohlo stát např. tehdy, pokud by soud vzal za prokázanou takovou skutkovou okolnost relevantní z hlediska trestu (např. by v ní spatřoval přitěžující okolnost), která by byla v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, která by byla zjištěna nezákonným způsobem či jejíž zjišťování by bylo nekompletní v důsledku tzv. opomenutých důkazů.

52. Ve světle výše uvedených závěrů Ústavního soudu proto Nejvyšší soud přistoupil k posouzením zda obviněným Ž. zpochybňovaná skutková zjištění (tj. že tento byl objednatelem látky kokain, který obviněný Š. do České republiky z Nizozemí dopravoval, a dále že je v produktivním věku, netrpí žádnými vážnějšími zdravotními problémy či omezeními, které by mu bránily ve výdělečné činnosti a po hmotné stránce nestrádá) mají oporu v provedených důkazech, či nikoliv. Pouze pro pořádek Nejvyšší soud dodává, že posouzením zákonných podmínek pro uložení daného druhu trestu se odvolací soud zabýval v bodu 97. svého rozsudku.

53. Pokud jde o otázku postavení obviněného jako objednatele látky kokain, pak platí, že odpověď na ni se zřetelně podává z výpovědi obviněného Š. (viz bod 12. a násl. a dále bod 30. rozsudku soudu prvního stupně), kterou dokreslují další ve věci provedené důkazy (viz bod 31. a násl., již vzpomenutý bod 43. a dále bod 45. rozsudku soudu prvního stupně). V tomto směru lze rovněž poukázat na rozbor důkazní situace dokumentující iniciativu obviněného Ž. ve vztahu k obviněnému Š. v bodu 54. rozsudku odvolacího soudu (co se týče mobilní komunikace mezi těmito spoluobviněnými), jakož i následné schůzky obviněných poté, co se obviněný Š. z Nizozemí vrátil a obviněného Ž. informoval o hladkém průběhu své cesty (viz bod 55. rozsudku odvolacího soudu). Tvrdí-li dále obviněný, že ačkoliv byl orgány činnými v trestním řízení monitorován po dobu téměř dvou roků, nebylo odhaleno, že by obviněným Š. dovezený kokain dále distribuoval, pak se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s úvahou státního zástupce, že ačkoliv byl obviněný Ž. policejním orgánem v rámci přípravného řízení sledován, veškeré jeho aktivity nemohly být monitorovány zcela nepřetržitě.

54. Stran obviněným rozporovaných skutkových zjištění týkajících se jeho osoby, jeho výdělečných schopností, popř. zdravotního stavu, pak platí, že i v tomto směru se úvahy odvolacího soudu opírají o provedené dokazování a nelze říci, že by odvolací soud při ukládání daného trestu postupoval „pocitově“. K tomu je třeba v prvé řadě zmínit výpovědi samotných spoluobviněných, zvláště obviněným Ž. zmiňované nákladné záliby jako surfing či jachting, přičemž prvou z nich zmiňuje i obviněný Š. (k tomu srov. body 2. a 7. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i obviněným Š. zmíněné odměňování za jeho služby kurýra ve výši 500 EUR, popř. 1 000 EUR (srov. body 12. až 16. rozsudku soudu prvního stupně). Dále nelze opomenout výsledky domovní prohlídky provedené v bydlišti obviněného Ž., při níž byla zajištěna – mimo jiné – finanční hotovost ve výši 76 281 Kč, 390 GBP a 3 770 EUR (viz č. l. 2686 a násl.), popř. další poznatky soudu prvního stupně, totiž že obviněný je svobodný a pracuje jako prokurista dvou obchodních společností (viz bod 83. rozsudku soudu prvního stupně). Z uvedených skutečností lze rovněž zcela logicky dovodit, že obviněný není nijak zdravotně indisponován, když opačný stav by jeho shora uvedené volnočasové záliby jistě vylučoval. Ani v tomto ohledu proto Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného nemohl přitakat.

55. Konečně co se týče námitek obviněného ohledně samotného výkonu peněžitého trestu (viz bod 11. tohoto usnesení), nezbývá než – ve shodě s vyjádřením státního zástupce – říci, že popsanými se Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení zabývat nemohl, neboť nejde o otázku související s přezkumem napadeného rozsudku odvolacího soudu, nýbrž jeho samotného výkonu ve smyslu § 315 a násl. tr. řádu.

56. Nejvyšší soud tak stran dovolání obviněného Ž. uzavírá, že jeho dovolací argumentaci nemohl přisvědčit a napadený rozsudek odvolacího soudu nevykazuje žádné z obviněným namítaných vad, pro které by musel přistoupit k jeho zrušení ve smyslu § 265k odst. 1 tr. řádu.

IV. B

K dovolání obviněného L. Š.

57. Obviněný Š. své dovolání fakticky vystavěl pouze na námitce, že jednáním uvedeným pod bodem 1 f) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu byl uznán vinným, ačkoliv ve věci nebyl proveden jím navrhovaný důkaz – výslech svědka P. H. (jemuž předat batoh a v něm uloženou látkou kokain o hmotnosti nejméně 0,5 kg).

58. Ačkoliv takto formulovaná dovolací námitka obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, platí, že obviněný se jejím prostřednictvím dovolává doktríny tzv. opomenutých důkazů. Jak přitom ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, Ústavní soud připomenul, nesprávná realizace důkazního řízení může mít za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces, přičemž jedním z případů, které takovýto zásah mohou způsobit (vedle shora obsáhle vzpomenuté problematiky získání důkazu procesně nepřípustným způsobem) jsou právě i tzv. opomenuté důkazy. O ty jde podle Ústavního soudu tehdy, pokud „bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut (…) Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj., soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny.“ (srov. také další rozhodnutí Ústavního soudu uvedená výše pod bodem 25. tohoto usnesení).

59. Jak ale Nejvyšší soud zjistil z rozsudku odvolacího soudu (v podrobnostech srov. bod 62. jeho odůvodnění), ani o jeden z těchto případů v dané trestní věci nejde. Právě naopak, odvolací soud v uvedeném bodu velice podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč nepovažoval provedení výslechu P. H. za nutné pro objasnění skutkového stavu dané trestní věci, a to i přesto, že právě této osobě obviněný předal batoh obsahující nejméně 0,5 kg látky kokainu. Popsaná skutečnost se totiž – jak připomenul odvolací soud – podává jednak z výpovědi obviněného Š. (viz bod 15. rozsudku soudu prvního stupně), dále ze záznamu telekomunikačního provozu a z protokolu o sledování osob a věcí (viz bod 49. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i ze srovnání podoby osoby, které obviněný Š. předmětný batoh předal a jež byla zachycena na fotodokumentaci, s podobou P. H. v rámci centrální evidence osob (viz č. l. 58) a v neposlední řadě – byť velmi nepřímo –iz poznatků týkajících se domovní prohlídky provedené dne 18. 1. 2017 v bydlišti P. H., v němž byl nalezen druhově shodný batoh, jako ten, který obviněný Š. předal obviněnému Š. a dále digitální váha na níž byly zjištěny stopy látky kokain (viz č. l. 3548 a násl. a č. l. 3593 a 3594).

60. Nejvyšší soud tak má za to, že právě při srovnání s dalšími provedenými důkazy závěr odvolacího soudu (byť explicite nevyjádřený) o nadbytečnosti výslechu P. H. obstojí, a to i přesto, že zajištění a vyslechnutí dané osoby odvolacím soudem v zásadě nic nebránilo. Lze toliko dodat, že odmítnutí důkazu pro jeho nadbytečnost, tj. proto, že určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno, představuje jeden ze tří důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu obviněného (resp. obecně účastníka – strany jakéhokoliv soudního řízení) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09]. Pouze na okraj Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným naznačenými úvahami o tom, proč daný svědek nebyl vyslechnut, se již nezabýval, neboť jsou čistě spekulativního charakteru.

61. Ve vztahu k obviněnému Š. proto Nejvyšší soud uzavírá, že nevyhovění jeho důkaznímu návrhu nelze kvalifikovat jako případ tzv. opomenutého důkazu, jenž by měl za následek porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, neboť odvolací soud náležitě a argumentačně přesvědčivě vysvětlil, proč provedení výslechu P. H. považoval již za nadbytečné. Lze toliko dodat, že právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku plně odpovídá skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a v situaci, kdy její nesprávnost obviněný argumentačně podložil toliko nesouhlasem s hodnocením důkazní situace týkající se jeho jednání uvedeného pod bodem 1 f) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, nemá Nejvyšší soud, co by k související námitce obviněného dodal.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

62. Nejvyšší soud shrnuje, že uplatněným dovolacím námitkám obviněných nepřisvědčil, neboť jak vyplývá z jeho ustálené rozhodovací praxe, tzv. extrémní nesoulad nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 707/2015, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 605/2018, anebo ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 1632/2018). To je i případ nyní projednávané trestní věci.

63. Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky obviněných L. Ž. ani L. Š. jako způsobilé dovodit závěr o nezbytnosti jeho kasačního zásahu, nezbylo mu, než dovolání obviněných odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, což učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. 10. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru