Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 747/2005Usnesení NS ze dne 28.06.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.747.2005.1

přidejte vlastní popisek

11 Tdo 747/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. června 2005 dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2004, sp. zn. 3 To 701/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 51/2004, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný R. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2004, sp. zn. 3 To 701/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. května 2004, sp. zn. 74 T 51/2004, kterým byl uznán vinným (ve spolupachatelství s obviněným R. Š.) trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci - mobilního telefonu a 2 ks maket pistolí.

Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě zopakoval námitky uplatněné již v odvolacím řízení, když uvedl, že v řízení před oběma soudy došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci. Má za to, že soudy se nedostatečně vypořádaly s výpovědí jeho matky a sestry, když jejich svědectví vyhodnotily jako nevěrohodná. Naproti tomu byla nesprávně pokládána za věrohodnou výpověď spoluobviněného R. Š.. Na základě toho pak dovolatel dovozuje, že nebyla prokázána jeho vina trestným činem loupeže, jehož se měl dopustit útoky uvedenými pod body 1) – 6) obžaloby. V této souvislosti zdůrazňuje, že neměl žádný motiv k páchání trestné činnosti. Vytýká, že závěry soudů jsou založeny toliko na výpovědi spoluobviněného R. Š., kterou považuje za účelovou a smyšlenou. Popírá svoji přítomnost na místě spáchání trestné činnosti, a protože se trestné činnosti vůbec nedopustil, tak ji ani nemohl organizovat. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný a důvody pro jeho uložení za odporující právu.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, a to i přes výzvu soudu prvního stupně, pouze to, že „složení senátu odvolacího soudu neodpovídalo tomu, kterým jsem byl obeslán a který měl rozhodovat ve veřejném zasedání o mém odvolání.“ Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 74 T 51/2004, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 3 To 701/2004, a zprostil jej obžaloby.

K podanému dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněný v této části dovolání namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, a dále nepřiměřenou přísnost uloženého trestu odnětí svobody. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou, přičemž podotýká, že přezkoumáním provedeného trestního řízení ve smyslu zásad formální logiky žádné extrémní rozpory ve skutkových zjištěních shledány nebyly. Výrok o uložení trestu lze napadnout výhradně prostřednictvím důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které však obviněný nenamítá. Z uvedených důvodů by bylo na místě v této části dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Námitku k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. považuje obecně za relevantní, avšak s ohledem na materiály, které má k dispozici se k ní nemůže odpovědně vyjádřit. Navrhl proto alternativně, aby v případě, že posledně uplatněná námitka bude dovolacím soudem shledána nedůvodnou, bylo podané dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, a naopak v případě, že posledně uplatněná námitka bude dovolacím soudem shledána důvodnou, aby bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 3 To 701/2004, zrušeno a přikázáno Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 až 5 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

To znamená, že citovaný dovolací důvod obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem může jít také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s tou výjimkou, že tato vada není založena tím, pokud místo samosoudce rozhodoval senát). Ve vztahu k posuzované věci posledně uvedená alternativa bude dopadat na případy, kdy obsazení soudu neodpovídá ustanovení § 31 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších právních předpisů. Ve smyslu tohoto ustanovení platí, že krajský soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců (pokud procesní zákony výslovně nestanoví, že rozhoduje samosoudcem a pokud nerozhoduje jako soud prvního stupně v trestních věcech).

Uplatněný dovolací důvod spočívající v námitce nenáležitého obsazení soudu tak ve vztahu k posuzované věci bude dán zejména tehdy, rozhodne-li namísto senátu samosoudce, anebo ačkoliv měl rozhodovat senát složený z předsedy senátu a dvou soudců, rozhodl senát složený z předsedy senátu a dvou přísedících; dále bylo-li rozhodnuto v neúplném složení senátu apod. Dané ustanovení tedy dopadá na situace, kdy je třeba po procesní stránce posoudit, zda-li obsazení soudu je správné a v souladu se zákonem.

Dovolatel sice formálně odkázal na dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ovšem pod tento dovolací důvod podřadil námitky, které jej obsahově nenaplňují.

Obviněný totiž skutečnost, že soud nebyl náležitě obsazen spatřuje v tom, že složení senátu odvolacího soudu údajně neodpovídalo „…tomu, kterým jsem byl obeslán,…“, čímž má zřejmě na mysli, že ve vyrozumění o veřejném zasedání byl uveden jako předseda senátu jiný soudce, než ten, který posléze v rámci vlastního veřejného zasedání působil jako předseda senátu. Obviněný tuto námitku dále již nerozvádí a neuvádí žádné konkrétní vady v obsazení senátu ve shora naznačeném smyslu. Pakliže měl obviněný svojí námitkou namysli jen to, že senátu předsedal jiný soudce, než který byl případně podepsán na vyrozumění o veřejném zasedání, pak se nejedná o nesprávné obsazení senátu, pokud senát věc (tj. odvolání obviněného) projednal a rozhodl v takovém složení, jež odpovídá požadavkům ustanovení § 31 výše citovaného zákona. Zaměřil-li obviněný námitku na případnou změnu v osobě člena senátu oproti stavu, který byl dán v době, kdy byl vyrozumíván o veřejném zasedání, je zřejmé, že dovolání formálně se opírající o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. podal ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v tomto ustanovení. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že ze spisového materiálu zjistil, že o odvolání obviněného v odvolacím řízení rozhodoval Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání dne 6. září 2004 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Dvořákové a soudců Mgr. Miroslava Vrbaty a JUDr. Vladislava Topiarze. Soud tak rozhodoval v náležitém obsazení ve smyslu ustanovení § 31 zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť jako soud druhého stupně rozhodoval senát složený z předsedy senátu a dvou soudců. Námitku, že o veřejném zasedání byl případně vyrozuměn jiným soudcem, než tím, který později předsedal odvolacímu senátu, nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný dále uplatnil, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných na základě postupu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 73/03, II. ÚS 578/04). V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky dovolatele, o které opíral deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají, a tedy jej věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou výhrady výlučně skutkové povahy, neboť uplatnil pouze námitky, které především směřovaly proti způsobu jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se ztotožnil v napadeném rozhodnutí i odvolací soud. Obviněný konkrétně vytýkal, že soud prvního stupně nezjistil náležitě skutkový stav, neboť se nedostatečně vypořádal s výpověďmi jeho matky a sestry, které nesprávně vyhodnotil jako nevěrohodné. Nedostatečně prověřil výpověď spoluobviněného R. Š., kterou naopak nesprávně hodnotil jako věrohodnou a postavil na ní závěr o vině dovolatele skutkem, jehož se vůbec nedopustil. Pochybení v právním posouzení je tedy obviněným vyvozováno pouze z nesprávnosti, či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Vůči právnímu posouzení soudy zjištěného skutku jako trestného činu loupeže dovolatel však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Co se týče výtky dovolatele ohledně výroku o trestu („ …trest je nepřiměřeně přísný…“), pak ani tato námitka není podřaditelná pod žádný dovolací důvod, neboť výrok o trestu (pomine-li se možnost podat dovolání proti uložení doživotního trestu odnětí svobody, popřípadě možnost namítnout nesprávnou aplikaci některých hmotně právních ustanovení při ukládání např. souhrnného trestu) lze zásadně napadnout z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tzn. že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové vady však dovolatel nenamítl a napadené rozhodnutí jimi ve skutečnosti ani netrpí.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvody předvídané ustanovením § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř., avšak své dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2005

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru