Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 744/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.744.2017.2
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 16 odst. 1 tr. zákoníku

§ 283 odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 744/2017-72

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 dovolání, která podali obvinění J. P. a P. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 2 To 91/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 1/2016 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 2 To 91/2016, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 31 T 1/2016, v částech týkajících se obviněných J. P. a P. S.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 31 T 1/2016, byli J. P. v bodě 1 a P. S. v bodech 1 a 2 uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byli za použití § 58 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit společně a nerozdílně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 214 127 Kč a poškozené M. M. nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Tato poškozená byla dále se svým nárokem na náhradu nemajetkové škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupce odvolání. Na podkladě odvolání obviněných Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 2 To 91/2016, podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obou obviněných ve výroku o náhradě škody a nově rozhodl tak, že obvinění jsou povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 107 063,50 Kč. Se zbytkem nároku byla Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, stejně jako poškozená M. M. s celým svým nárokem. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění uvedené trestné činnosti dopustili tím, že

1. J. P. a P. S.: dne 4. 4. 2015 kolem 21:15 hodin ve F.-M., na ulici J. z P., před vstupem do hudebního klubu S., J. P., na základě předchozí výslovné žádosti poškozené M. M. a následné vzájemné domluvy, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, prodal jmenované za částku 800 Kč 4 kusy tablet růžové barvy s vyraženým písmenem „S“ obsahujících účinnou látku PMMA, chemicky definovanou jako para-metoxy-metamfetamin, kdy prodeji byl bezprostředně přítomen P. S., který předchozího dne tyto tablety, společně s další půlkou tablety, tedy v celkovém počtu čtyři a půl tablety, prodal za částku 900 Kč J. P., přičemž poškozená minimálně jednu z tablet nedlouho po zakoupení požila, v důsledku čehož u ní došlo k intoxikaci organismu PMMA provázené selháváním srdce, jater a ledvin včetně metabolické acidózy, hypoglykémie, poruchy srážlivosti krve a rabdomyolýzy (rozpadu kosterní svaloviny), což ji bezprostředně ohrožovalo na životě, avšak po nástupu intoxikace poškozená opakovaně odmítla nabídku obou obviněných na přivolání lékařské pomoci, nicméně rozvoj intoxikace u ní vedl ke kolapsovému stavu, jemuž obvinění přítomni nebyli, proto byla nezjištěnými osobami přivolána rychlá záchranná služba, která poškozenou dne 5. 4. 2015 v 0:56 hodin odvezla z prostoru před klubem S. k následné hospitalizaci, jež trvala do 14. 4. 2015, přičemž PMMA je uvedena v příloze č. 4 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, a svým jednáním tak nakládali s vyjmenovanou látkou v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaném zákoně, ačkoliv mohli vědět, že její aplikací může dojít k vážné poruše zdraví, včetně poškození důležitého orgánu, kdy v konkrétním případě pouze včasným poskytnutím vysoce odborné péče spojené s hospitalizací poškozené nedošlo k její smrti,

2. P. S.: v blíže nezjištěném období několika měsíců do 6. 4. 2015 na různých místech ve F.-M., s vědomím, že se jedná o návykovou látku, v blíže nezjištěném počtu případů, prodal nebo daroval přesně nezjištěné množství marihuany dalším uživatelům, přičemž marihuana je drogou z konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 4 citovaného vládního nařízení jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, a svým jednáním nakládal s vyjmenovanou látkou v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaném zákoně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání. Obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Micky a obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radima Ševčíka.

Obviněný J. P. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V textu svého dovolání uvedl, že mu nebylo známo složení látek MDMA a PMMA, rozdíl mezi nimi ani to, kterou látku obsahují tablety od spoluobviněného S. Domníval se, že se jedná o klasickou taneční drogu extázi, která obsahuje MDMA. obviněný nemá námitky proti právní kvalifikaci, pokud jde o základní skutkovou podstatu. Nesouhlasí však se závěrem o naplnění § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. On i spoluobviněný S. poškozenou upozorňovali, aby užila jen polovinu tablety. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu, podle kterého právě z toho plyne jejich povědomí, že extáze mohla obsahovat větší množství účinné látky nebo právě látku PMMA namísto MDMA. Tento závěr obviněný považuje za absurdní, neboť on a spoluobviněný neměli tušení, co tyto zkratky vyjadřují a jaký je mezi látkami rozdíl. Opakovali pouze informaci od obviněného B., že je to silné, ať si berou jen polovinu tablety. Obviněný neměl s drogami žádné zkušenosti, mimo podobná setkání v klubech, kdy někdo ze známých užil extázi. Jeho zkušenost byla, že extáze je drogou lehkou, a žádný případ těžké újmy na zdraví mu nebyl znám. K tomu obviněný upozornil na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 728/02. V rámci znaleckého zkoumání měla být zodpovězena otázka, zda vůbec a k jaké újmě by došlo, kdyby poškozená užila extázi s účinnou látkou MDMA.

Dále obviněný poukázal na skutečnost, že žádná z tablet nebyla zajištěna. Polovinu nebo celou tabletu přitom užily i další osoby a u nikoho z nich to nemělo tak dramatický průběh jako u poškozené. Poškozená navíc po propuštění z nemocnice experimentovala s dalšími drogami. Podle obviněného nebyla prokázána příčinná souvislost mezi poskytnutím tablety extáze a zdravotními potížemi poškozené. Z vyjádření znalkyň navíc vyplynulo, že s uvedeným typem tablet extáze obsahujících látku PMMA nemají zkušenosti a při zpracování posudku vycházely ze zahraniční literatury.

Obviněný dále poukazuje na fakt, že jednání spoluobviněného B., spočívající v nákupu 500 ks tablet extáze, bylo kvalifikováno jako zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku, ačkoli dle jeho vlastní výpovědi jeho jednání naplnilo znak jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává § 283 odst. 1 tr. zákoníku a vzhledem k množství tablet i znak značného rozsahu. Odvolací soud vyslovil názor, že pachatel zločinu podle § 283 tr. zákoníku si musí být vědom, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná. Každý prodejce drogy tak zcela vědomě riskuje, že může jinému člověku přivodit smrt. V tomto duchu by měl být spoluobviněný B. postihnut přísněji, než obviněný a spoluobviněný S.

Obviněný dále nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že opakované odmítnutí nabídky přivolání lékařské pomoci ze strany poškozené nemá na právní kvalifikaci jednání obviněných vliv a že on a obviněný S. jsou odpovědní za předání čtyř kusů tablet, aniž by měli kontrolu nad tím, co s nimi poškozená udělá. Poškozená obviněným uvedla, že drogu nemá pro sebe, ale pro známé.

Soud měl podle obviněného v rámci znaleckého zkoumání vyžádat odpověď na otázku, k jaké újmě na zdraví by došlo v případě, že by byla lékařská pomoc poškozené poskytnuta cca do jedné hodiny po požití drogy. Konstatování odvolacího soudu, že poškozenou opustili a nepomohli jí, není pravdivé. U poškozené došlo ke zlepšení zdravotního stavu a se svou kamarádkou odešla na dámskou toaletu, kam obvinění nepovažovali za vhodné vstupovat. Pak se jim již pouze dostalo informace, že poškozená byla nalezena na toaletě ve špatném stavu. K odmítnutí přivolání záchranné služby poškozenou pak obviněný odkazuje na § 23 odst. 2 zákona o péči o zdraví lidu a na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 20/1981 Sb. rozh. tr. (okolnosti mající základ v porušení povinnosti jinou osobou lze podle něj nahradit za nesouhlas poškozené podrobit se lékařské péči).

Obviněný je toho názoru, že byla porušena jeho práva zakotvená v Ústavě a Listině základních práv a svobod, a to právo na spravedlivý proces. Z důvodů v trestním spise nepřezkoumatelných totiž nebylo vedeno společné řízení podle § 20 tr. ř. s poškozenou, která objednala pro další osoby extázi, asJ. V., který prodal 500 ks předmětných tablet obviněnému B. Pokud by poškozená byla v postavení spoluobviněné, nemohla by současně vykonávat práva poškozené. Soud by pak musel jinak hodnotit její aktivní jednání v páchané trestné činnosti i svědecky prokázané pokračování v užívání drog a hazardování s vlastním zdravím.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 31 T 1/2016, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 2 To 91/2016, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný P. S. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V textu svého dovolání uvedl, že podle soudu prvního stupně byl přítomen předání tablet poškozené jako konečné spotřebitelce, proto byl odsouzen podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud v Olomouci však uvádí jinou tezi, a to že tablety obvinění předali, aniž by měli kontrolu nad tím, co s nimi poškozená udělá. K tomu obviněný připomíná, že P. B. držel těchto tablet 500 ks a tyto v přesně nezjištěném množství předal dále. Čtyři kusy se pak dostaly až k poškozené. P. B. však dostal zcela nepochopitelně podmíněný trest, ačkoli držel drogy v množství přesahujícím běžný rámec a taktéž nevěděl, kde následně skončí.

Obviněný dále nesouhlasí se zamítnutím navržených důkazů. Kdyby vrchní soud četl obsah spisu, pak by podle obviněného věděl, že byl s poškozenou až do doby, než odešla s N. Č. na dámskou toaletu, kam s nimi nemohl. Obviněný neměl tušení, že tablety obsahují látku PMMA, otázkou je navíc, zda ji skutečně obsahovaly, neboť se žádná nezachovala a není vyloučeno, že poškozená požila i tablety jiné. Poškozená navíc obviněným tvrdila, že tablety nemá pro sebe, ti proto nemohou být odpovědní za následek, který u ní nastal. Navíc zřejmě užila dvě tablety nebo minimálně jednu a půl tablety, není také vyloučeno, že se chtěla cíleně předávkovat. Také obviněný je toho názoru, že mělo být vedeno společné řízení i proti J. V. a proti poškozené. Spatřuje v tom porušení svého práva na spravedlivý proces a podle něj z toho plyne, že dle názoru státního zastupitelství a soudu prvního stupně mají být přísně postiženy osoby na konci distribučního řetězce, které si drogu předají mezi sebou, zatímco hlavní dodavatelé a výrobci zůstanou bez postihu nebo s mírným postihem.

Obviněný rovněž zdůraznil, že měl snahu poškozené zavolat rychlou záchrannou službu a nedošlo k tomu pouze proto, že ta to odmítala. Kdyby poškozená souhlasila, pak by podle výpovědi znalkyně následek, který by se dostavil, nebyl zdaleka tak dramatický. Obviněný nesouhlasí ani se závěrem, že u poškozené nastala těžká újma na zdraví, neboť žádný orgán nebyl trvale poškozen a poškozená byla do domácího léčení propuštěna po pár dnech. Pokud soud spatřoval jeho vědomí o látce PMMA v tom, že poškozenou upozorňoval, že si má dát jen půlku tablety, pak obviněný zdůrazňuje, že pouze „papouškoval“ to, co mu bylo sděleno spoluobviněným B., aniž by věděl, proč tomu tak je. Soud měl podle obviněného provést znalecký posudek, kterým by bylo jednoznačně prokázáno, zda epilepsie poškozené a užívané léky nějak ovlivňují účinek, nástup apod. požité drogy. Znalkyně, které vypovídaly u soudu, tuto skutečnost nepotvrdily ani nevyvrátily. Obviněný pak dále spatřuje „extrémní nepoměr v odůvodnění soudů obou stupňů“, neboť soud prvního stupně odsoudil obviněné, protože znali konečného spotřebitele, zatímco soud odvolací uvedl, že není rozhodné, zda zná konečného spotřebitele, ale že neměl drogy pod kontrolou. Na závěr obviněný pokládá řečnickou otázku, zda P. B. měl drogy pod kontrolou, když „utržil“ pouze podmíněný trest.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 2 To 91/2016, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 31 T 1/2016, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že námitky obviněných uplatněnému dovolacímu důvodu v dílčí části neodpovídají, a to v tom směru, v němž namítají neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost skutkových zjištění soudů, popřípadě pokud jde o zcela spekulativní závěr obviněného J. P., že poškozená mohla být intoxikována jinou tabletou, než tou, kterou od obviněného obdržela, a obdobně spekulativní (a poněkud nemístný) závěr obviněného P. S., že se poškozená mohla chtít sama předávkovat. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

Oběma podaným dovoláním pak lze podle státního zástupce vytknout rovněž uplatnění námitek obsahově nepřípustných, pokud se obdobně zaměřují proti právnímu posouzení jednání spoluobviněného P. B. Tyto námitky jsou formulovány v neprospěch tohoto obviněného, k čemuž však ani jeden z dovolatelů není oprávněn [srov. § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že v neprospěch spoluobviněného P. B. nejvyšší státní zástupce dovolání nepodal, nelze se takovými námitkami na podkladě dovolání obou obviněných jakkoli zabývat.

Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu stojí podle státního zástupce rovněž námitky obou dovolatelů, pokud upozorňují na nevedení společného řízení s dalšími osobami, které s dotčenými tabletami přišly do styku, či dokonce se domáhají stíhání poškozené M. M.. Taková skutečnost není jakkoli způsobilá zasáhnout do subjektivních práv obviněných a nemohlo tak dojít ani k porušení práva na spravedlivý proces. Povinnost vést společné řízení při objektivní souvislosti není zcela bezvýjimečná, jak vyplývá již ze samotného znění ustanovení § 20 tr. ř.

K dovolání obviněného J. P. pak státní zástupce konkrétně uvedl, že za hmotně právně relevantní lze považovat námitku obviněného, jíž zpochybňuje své zavinění ve vztahu k nastalé újmě na zdraví poškozené a příčinný vztah mezi jeho jednáním a následkem. S touto námitkou se však státní zástupce neztotožňuje. Jak vyplývá z § 17 písm. a) tr. zákoníku, k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. V daném případě takový těžší následek spočívá v těžké újmě na zdraví, přičemž ve vztahu k tomuto následku tak muselo být dáno zavinění ve formě nedbalosti. Ze skutkových zjištění soudů se podává, že obviněný si na základě předchozí objednávky poškozené opatřil od spoluobviněného P. S. drogu ve formě tablet, jež byla deklarována jako tzv. extáze, které následně poškozené v počtu čtyř kusů předal v přítomnosti tohoto spoluobviněného. Lze přitom oprávněně předpokládat, že každý průměrně disponovaný člověk, tím spíše osoba, která je v kontaktu s psychotropními látkami, si je vědom skutečnosti, že aplikace psychotropní látky, zejména u osoby, jež není jejím pravidelným uživatelem, může vést k závažným zdravotním komplikacím. Ze skutkových zjištění přitom plyne, že obviněný si byl vědom toho, že takto jimi opatřovaná droga je „silná“, tj. tím spíše si musel být vědom i toho, že taková droga může přivodit popřípadě i závažnější zdravotní obtíže, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. V jeho jednání tak lze bezpečně dovodit zavinění ve formě vědomé nedbalosti, jak má na mysli § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Zpochybňuje-li obviněný J. P. svou vědomost o konkrétní povaze účinné látky v poskytnutých tabletách, nelze to podle státního zástupce z hlediska jeho trestní odpovědnosti považovat za podstatné. Taková okolnost by totiž byla významná ryze hypoteticky v případě úvah o srozumění s nastalým následkem, tj. při úvahách o zavinění úmyslném, což však obviněnému v nyní přezkoumávané věci nebylo vůbec kladeno za vinu. Z hlediska nedbalostního zavinění je však třeba zdůraznit, že obviněný poškozené předával tablety s vědomím, že obsahují psychotropní látku, přičemž není rozhodné, zda věděl o konkrétním chemickém složení takové tablety. Nedbalost obviněného by tak zde byla dána již v tom, že poskytl další osobě takové tablety přesto, že si nebyl jejich složením, a tím i jejich potenciální nebezpečností, zcela jist. Tato obviněným zdůrazňovaná okolnost tak v podstatě naopak svědčí o jeho zavinění, a to minimálně ve formě nedbalosti nevědomé. V nyní projednávané věci k tomu však přistupuje další, výše zmíněná, okolnost, že sám obviněný o nestandardních vlastnostech deklarované extáze věděl. Tato okolnost pak zavinění posouvá právě k nedbalosti vědomé ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak soudy uzavřely. Z tohoto důvodu jsou i bezpředmětné hypotetické úvahy obviněného, jakou újmu by poškozená utrpěla v případě užití „pravé extáze“, neboť i tyto úvahy by snad mohly mít význam pouze z hlediska posouzení konkrétní formy úmyslného zavinění.

Ani s námitkami ve vztahu k přerušení příčinné souvislosti se státní zástupce neztotožňuje. Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal. V daném případě bylo příčinou újmy na zdraví poskytnutí psychotropní látky obviněným poškozené, jež na její pravidelnou aplikaci nebyla zvyklá. Na tom ničeho nemůže změnit ani skutečnost, zda poškozená deklarovala, že takovou látku má pro sebe, či nikoli. Skutečnost, že takovou látku poškozená užije sama, zde jistě mohla být zahrnuta v představě obviněného, o čemž konečně svědčí i samotné vyjádření obviněných, kteří měli poškozenou opakovaně upozorňovat na možné vyšší účinky předaných tablet.

Pokud obviněný poukazuje na to, že poškozená odmítla přivolání záchranné služby, státní zástupce se ztotožňuje s názorem soudů, že tato okolnost nemá z hlediska trestní odpovědnosti podstatný vliv. Odvolací soud pak náležitě tuto okolnost zohlednil při svých úvahách o spoluzavinění poškozené z hlediska posouzení nároku zdravotní pojišťovny na náhradu škody. Ze skutkových zjištění soudů dle názoru státního zástupce nelze nijak dovodit, že v případě neodmítnutí přivolání záchranné služby poškozenou, by následek spočívající v těžké újmě na zdraví nenastal, popřípadě nenastal způsobem, jakým nastal, tj. že by toto jednání poškozené bylo právě onou skutečností, jež by příčinnou souvislost přerušovalo. V této souvislosti je třeba poukázat na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, že poškozená měla v organismu „toxickou až letální“ dávku paramethoxymethamphetaminu, v důsledku čehož byla bezprostředně ohrožena na životě. Ani z dovolání obviněného se přitom nepodává, jaký vliv by na tuto objektivně zjištěnou toxickou hladinu psychotropní látky v organismu poškozené mělo mít dřívější přivolání záchranné služby. Pokud obviněný v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 23 (již zrušeného) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, není patrné, jakou relevanci má tato námitka ve vztahu k trestní odpovědnosti obviněných. Zcela nepřípadný je zde i odkaz obviněného na rozhodnutí č. 20/1981 Sb. rozh. tr., neboť tam řešená problematika je podstatně odlišná. Citované rozhodnutí totiž řešilo otázku posouzení příčinné souvislosti v případě přistoupení další okolnosti spočívající v porušení povinnosti jinou osobou. Sama poškozená však prvotním odmítnutím přivolání záchranné služby žádnou svou povinnost neporušila a nemohlo se tak jednat ani z tohoto pohledu o okolnost přerušující příčinnou souvislost. Snaha obviněných pomoci poškozené byla náležitým způsobem zohledněna ve výroku o trestu uloženém oběma obviněným pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za současné aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

K dovolání obviněného P. S. pak státní zástupce doplnil, že toto je obsahově ještě výrazněji zaměřeno „v neprospěch“ spoluobviněného P. B. Dovolací námitky pod bodem II spočívají v obsáhlé polemice s dílčí pasáží odůvodnění rozsudku vrchního soudu, čímž se však tyto námitky dostávají do kolize s mezemi dovolacích námitek ve smyslu § 265a odst. 4 tr. ř. Obdobně je pouhou polemikou s odůvodněním napadeného rozsudku námitka pod bodem III dovolání, třebaže ji obviněný vztahuje k tvrzení o údajně opomenutém důkazu. V této souvislosti však dle názoru státního zástupce o opomenutém důkazu hovořit nelze, neboť za takový důkaz nelze považovat jakýkoli neprovedený důkaz, ale pouze takový, jehož neprovedení nebylo relevantním způsobem odůvodněno. Tak tomu ovšem v předkládané věci nebylo. K tomu pak lze odkázat na výše uvedené úvahy o významu odmítnutí poškozené, aby obvinění přivolali záchrannou službu.

Za jistý náznak hmotně právně relevantní námitky státní zástupce považuje poukaz obviněného na skutečnost, že nemohl tušit, že poškozená bude konečnou konzumentkou. I zde je však třeba podle státního zástupce dovodit vědomost obviněného, že takto opatřenou látku může užít právě poškozená, o čemž svědčí výslovné (a obviněným paradoxně zdůrazňované) jeho opakované upozorňování na její vyšší účinnost. Z širšího hlediska, třebaže to obviněný neformuluje zcela jednoznačně, je pak třeba se zabývat i skutečností, že sám obviněný P. S. nebyl tím, kdo poškozené M. M. tablety s deklarovanou extází předal. Dle názoru státního zástupce však ve světle všech rozhodných skutkových zjištění není tato okolnost právně zcela významná. Obviněný P. S. přijal objednávku spoluobviněného J. P. na dodávku extáze s vědomím, že tato bude pro další osobu, třebaže nevěděl přesně, o koho jde. Pro trestní odpovědnost obviněného P. S. ve vztahu k nastalému následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozené pak je významné, že tento obviněný nejenže byl přítomen přímo předávce tablet poškozené, ale do této předávky i přímo sám ingeroval. Svým aktivním jednáním se tak obviněný P. S. zapojil do jednání spoluobviněného J. P., čímž sám sebe postavil do pozice spolupachatele. Z tohoto hlediska lze i na jednání obviněného P. S. vztáhnout výše předestřené závěry ohledně zachování příčinné souvislosti mezi jednáním obou obviněných a nastalým následkem. Z hlediska posouzení zavinění a relevance vědomosti obviněného P. S. o pravé povaze účinné látky pak státní zástupce rovněž odkazuje na výše uvedené vyjádření k dovolání obviněného J. P.

Za hmotně právně relevantní lze považovat rovněž námitku obviněného P. S., že poškozené nebyla způsobena těžká újma na zdraví, s poukazem na to, že poškození důležitého orgánu nebylo trvalé. Za poškození důležitého orgánu však nelze považovat pouze nevratné změny takového orgánu. Musí zde jít o takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déletrvající nebo trvalý následek. Vznik trvalého následku tak představuje pouze jednu z možných variantních okolností, kterou lze podřadit pod pojem poškození důležitého orgánu, když přitom postačí i „jen“ déletrvající následek, či vznik nebezpečí pro život. Tyto podmínky přitom byly v případě zdravotního stavu poškozené jednoznačně splněny, neboť v důsledku intoxikace u ní došlo mj. k selhávání srdce, jater a ledvin, tj. evidentně takových změn funkcí orgánů, které bezprostředně ohrožovaly život poškozené, přičemž jde zároveň jednoznačně o orgány důležité.

Pokud obviněný namítá neprovedení důkazu „studií“ o možném vlivu onemocnění poškozené na rozvoj intoxikace, ani v tomto směru se podle státního zástupce nejedná o důkaz opomenutý, neboť s tímto důkazním návrhem se odvolací soud náležitým způsobem vypořádal (str. 15 rozsudku). Přitom se odvolací soud opíral o přesvědčivé závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a toxikologie, jež podobnou souvislost vyloučily. Tento nyní opětovně vznášený požadavek obviněného tak obsahově nevykročil z rámce pouhé polemiky se skutkovými zjištěními soudů.

Poukazuje-li obviněný P. S. na „absolutně nepřiměřenou tvrdost rozhodnutí“, se značnou mírou nejistoty, danou nesrozumitelností této námitky, se lze podle státního zástupce domnívat, že jde o námitku směřující proti výroku o trestu. K tomu uvádí, že proti výroku o trestu lze brojit zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný nejenže neuplatnil, ale z jeho hlediska ani nemůže být dán. Byl mu totiž sice uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu, avšak výrazně pod její spodní hranici, což je okolnost, již by mohl v neprospěch obviněného namítat pouze nejvyšší státní zástupce, který tak však v nyní předkládané věci neučinil. Takto formulovaná námitka tak žádnému ze zákonných dovolacích důvodů obsahově neodpovídá.

Pokud obviněný P. S. v závěru svých dovolacích námitek výslovně (i graficky) zdůrazňuje „extrémní nepoměr odůvodnění soudů obou stupňů“, nelze podle státního zástupce z takto formulované námitky seznat relevantní vztah k právnímu posouzení jednání obviněného. Dle názoru státního zástupce se jedná o poněkud samoúčelnou polemiku s dílčími a z kontextu vytrženými fragmenty odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Tato námitka tak zcela zřetelně vybočuje z rámce daného ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných jsou důvodná. Námitky obou dovolatelů jsou zaměřeny proti závěru soudů o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v případě obviněného S. pak lze mít pochybnost, zda lze vůbec v jeho jednání tak, jak je popsáno pod bodem 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně, spatřovat naplnění základní skutkové podstaty ve vztahu k prodeji drogy poškozené, jak bude dále vysvětleno.

Ve vztahu k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví, obvinění soudům vytýkají mimo jiné to, že poškozenou upozorňovali, že má užít pouze polovinu tablety. Ačkoli to není ve výroku rozsudku výslovně zmíněno, soudy dospěly ke stejnému skutkovému závěru, přičemž z této skutečnosti dovodily povědomí obviněných, že extáze obsahovala látku PMMA, případně že byla silnější, než je obvyklé. Tato skutečnost tedy má svědčit v neprospěch obviněných, přičemž soudy dovodily, že obvinění předali poškozené čtyři tablety extáze, aniž by měli kontrolu nad tím, co s nimi poškozená udělá. Soudy současně vzaly za prokázané, že poškozená požila minimálně celou jednu tabletu předmětné extáze, ale pravděpodobně i více než jednu (Nejvyšší soud připomíná, že je nutno v této otázce vycházet z pravděpodobnosti nejméně dvou požitých tablet, neboť tato skutečnost je z hlediska posuzování trestní odpovědnosti obviněných pro ně příznivější). Zavinění dovolatelů ve vztahu k tomuto znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo shledáno ve formě vědomé nedbalosti. Nejvyšší soud je oproti tomu toho názoru, že zavinění na straně obviněných ve vztahu k této okolnosti není dáno, resp. že zavinění nepokrývá celou příčinnou souvislost mezi jednáním obviněných a těžším následkem.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, obvinění předali poškozené jim dostupnou informaci, že má užít pouze polovinu tablety, přičemž tato informace byla pravděpodobně relevantní a dostačující. Pokud by se poškozená tímto pokynem řídila, a nepožila by vlastně čtyřnásobnou dávku oproti doporučené, ke vzniku těžšího následku by nejspíš nedošlo, alespoň co lze usuzovat na základě výpovědí svědků, kteří také požili předmětnou drogu. Poškozená přitom v dané době byla dospělou a plně svéprávnou osobou a ze skutkových okolností nevyplynulo žádné zjištění v tom smyslu, že by v době převzetí tablet byla její psychika již nějakou jinou látkou ovlivněna do té míry, aby obvinění měli a mohli mít pochybnost o tom, že je schopna se jejich pokynem řídit. Skutečnost, že omamnou a psychotropní látkou se lze předávkovat, což může vést k poškození zdraví, je přitom obecně známá a musela tedy být známa i poškozené jakožto dospělé a svéprávné osobě, i z tohoto předpokladu obvinění mohli vycházet. Dovolatelé tak měli dle názoru Nejvyššího soudu v dané situaci přiměřený důvod [ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] se domnívat, že poškozená bude jejich pokyn respektovat, nepřekročí jej tak výrazným až nepochopitelným způsobem a k následku nedojde, neboť lze obecně očekávat, že dospělá, rozumně uvažující osoba si nechce způsobit újmu na zdraví takovým hazardováním s bezpečnou dávkou. Argumentace soudů obou stupňů oproti tomu jako zcela nepodstatný přehlíží moment jednání poškozené spočívající jednak v užití výrazně většího množství drogy, než jí bylo sděleno, jednak také v odmítání přivolání záchranné služby (o tom bude ještě dále pojednáno). Pokud bychom však přistoupili na právní názor, že relevantní je pouze předání drogy poškozené bez další kontroly nad tím, co s ní udělá, museli bychom stejně tak např. vyvodit trestní odpovědnost lékárníka, který vydá pacientovi předepsaný lék v množství způsobilém mu přivodit těžkou újmu na zdraví. Jde přitom o zcela běžnou situaci. Stěží si lze představit, že pacientovi budou vydávány tablety pouze v množství jednotlivých dávek, stejně tak by se jevilo jako absurdní za újmu na zdraví pacienta, který se úmyslně či neúmyslně lékem předávkoval, činit odpovědným lékárníka spolu s lékařem, který dané léčivo v určitém množství předepsal. Podobně je „bez kontroly nad tím, co s nimi kupující udělá“ prodávána řada jiných látek, které nejsou určeny k vnitřnímu užití a jsou způsobilé při požití poškodit lidské zdraví, např. přípravky na úklid, lepidla, postřiky na hubení škůdců a další. Jediné, co v daném případě prodejce poskytuje, jsou informace od výrobce na obalu. Nikdo nemá kontrolu nad tím, co s nimi další osoby udělají, zda se budou pokyny řídit, zda přípravky např. uloží mimo dosah dětí atd. Nejvyšší soud tak má za to, že výše popsané charakteristiky poškozené byly pro obviněné přiměřeným důvodem, aby se mohli spoléhat, že k porušení či ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, spočívajícího v tomto případě ve zdraví poškozené, nedojde.

Oba obvinění ve svých dovoláních nepřípustně (v neprospěch spoluobviněného P. B.) namítají také to, že tento spoluobviněný, ačkoli zakoupil 500 ks předmětných tablet, z nichž část rozdal kamarádům, a to také zcela bez kontroly nad tím, co s nimi udělají, byl postižen pouze podmíněným trestem a v popsaném jednání byla shledána pouze základní skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Ačkoli je tato námitka v dovolacím řízení ze strany obviněných nepřípustná, dovolí si Nejvyšší soud nad jeho rámec konstatovat, že skutečně argumentace soudů je v tomto směru pokulhávající až vnitřně rozporná a uvedenou nelogičnost nelze přehlédnout. Stejně tak se jaksi „selským rozumem“ jeví, že obvinění i poškozená byli součástí stejné sociální skupiny osob, všichni mladí a do značné míry nezodpovědně se chovající lidé, kteří s drogami nakládají lehkovážným způsobem, obvinění však nebyli pravidelnými distributory omamných a psychotropních látek zajišťujícími si tímto způsobem svůj příjem. Ačkoli se soudy tuto okolnost snažily zohlednit ve výroku o trestu, který mimořádně snížily pod dolní hranici zákonné trestní sazby, přesto se uložený trest na první pohled jeví jako vůči nim velmi tvrdý. Spatřování veškeré odpovědnosti za způsobený následek na straně obviněných a upozadnění aktivního jednání poškozené tak působí poněkud uměle.

Pokud jde o aktivní zapojení poškozené do skutkového děje a její podíl na vzniklém následku, nelze mimo užití většího množství tablet přehlédnout také její odmítání přivolání rychlé záchranné služby. Ačkoli v tomto případě se jedná spíše o námitku, kterou obvinění napadají skutková zjištění, vzhledem k tomu, že je napadené rozhodnutí založeno na výše popsaném nesprávném právním posouzení skutku, soudy této okolnosti v zásadě nevěnovaly patřičnou pozornost a z napadeného rozhodnutí ani ze spisového materiálu tak nelze vyčíst, zda by skutečně následek v podobě těžké újmy na zdraví nastal nebo zda by nastal popsaným způsobem, pokud by byla zdravotnická služba přivolána dříve. Je otázka, nakolik obvinění mohli na základě projevů poškozené pozorovat naléhavost situace, zda se mohli oprávněně domnívat, že by se v případě přivolání lékařské pomoci poškozená nenechala ošetřit apod. Ačkoli tedy odvolací soud hodnotil výše popsané aktivní zapojení poškozené do průběhu skutkového děje v rámci přezkoumání výroku o náhradě škody a v tomto případě jej shledal dosti významným, v rámci přezkumu výroku o vině jeho význam naopak nepochopitelně podcenil. V této souvislosti se také jeví jako ne zcela podložený (spíše podpůrný) závěr odvolacího soudu, že obvinění poškozenou opustili a nechali bez pomoci. Z výpovědí obviněných a svědků se totiž podává, že poškozená odešla s kamarádkou na toaletu. Odvolací soud tak, aniž by měl podklad ve skutkových zjištěních, nakolik se obvinění mohli či nemohli domnívat, že poškozené je lépe a že o ni bude dále postaráno, uzavřel, že obvinění poškozenou zanechali bez pomoci.

Pokud jde o obviněného S., jak již bylo výše naznačeno, má Nejvyšší soud pochybnost o správnosti samotného závěru o jeho vině skutkem spočívajícím v prodeji předmětných tablet poškozené. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně se totiž podává, že samotného prodeje poškozené se tento obviněný zúčastnil víceméně náhodou a zapojil se pouze tím způsobem, že poškozenou varoval, aby užila jen polovinu tablety. Obviněný S. tedy v danou chvíli již tabletami nedisponoval a stěží mohl ovlivnit, co s nimi obviněný P. udělá. V předání pokynu poškozené ohledně užití tablet tak lze sotva spatřovat naplnění znaku „prodá“ základní skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Žádná dohoda mezi obviněnými ohledně prodeje tablet poškozené nebyla zjištěna. Ve varování poškozené pak stejně dobře jako připojení se k jednání obviněného P. lze vidět pouhou snahu obviněného S. minimalizovat případný škodlivý následek jednání svého kamaráda. V momentě předání tablet obviněnému P. předchozího dne přitom patrně obviněný S. nevěděl, pro koho jsou určeny. Alespoň se to podává z výpovědí obviněných citovaných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ačkoli tedy jednání obviněného S. i podle jeho vlastní výpovědi nasvědčuje tomu, že se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami dopustil, lze se domnívat, že se tak stalo jinak, než je popsáno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud napadený rozsudek podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a to v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Ostravě opětovně projedná tuto trestní věc. Při respektování výše uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu znovu právně posoudí jednání obviněných a znovu rozhodne.

V rámci nového rozhodnutí ve věci je Krajský soud v Ostravě povinen postupovat podle § 265s odst. 1 tr. ř. a je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněných J. P. a P. S. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 9. 2017

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru