Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 728/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.728.2017.1
Důvod dovolání
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Dotčené předpisy
§ 283 odst. 1,2,3 tr. zákoníku|§ 286 odst. 1,2 tr. zákoníku
Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 218/18 ze dne 31.08.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jan Filip


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 728/2017-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovoláních obviněných D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., D. T. N., N. V. H., N. G. Q. a J. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 12 To 96/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 1/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q. odmítají.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných H. S., D. T. N. a J. Š. odmítají.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 34 T 1/2014, byli obvinění:

Ad 1) C. S. L., D. T. N., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku,

Ad 2) – 3) C. S. L. a D. S. H. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,

Ad 4) C. S. L. a D. S. H. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 5) C. S. L., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 6) N. V. H.uznán vinným z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 7) N. V. H. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 8) N. G. Q. a J. Š. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 9), 10) a 11) N. G. Q. a J. Š. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,

Ad 12) N. G. Q. a J. Š. uznáni vinnými ze spáchání přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku,

a to vše na podkladě skutkových zjištění, že:

1. obvinění C. S. L., D. T. N., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch.

v rámci činnosti obchodní firmy SP8 družstvo, se sídlem Slovanská alej 1861/32, Plzeň (dále jen SP8 družstvo), které užívalo také neformální označení „I. G.“ a jehož byl obviněný C. S. L. předsedou, obvinění D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. zaměstnanci a obviněná D. T. N. zde působila jako družka obviněného C. S. L., obvinění C. S. L., C. S. L. a D. S. H. v době nejméně od počátku února 2012 do 21. 1. 2013, obviněný Ch. V. Ch. v době nejméně od počátku února 2012 do 4. 12. 2012 a obviněný H. S. v době nejméně od poloviny března 2012 do 21. 1. 2013, v P., P. a na dalších přesně nezjištěných místech nakupovali, skladovali a se ziskem prodávali jednak agrotechnické prostředky potřebné pro pěstování rostlin tzv. indoor způsobem, tedy při umělém osvětlení, vytápění i zavzdušnění a při intenzivním hnojení a zavlažování, konkrétně pěstební nádoby, boxy a stany, pěstební substráty, vodní čerpadla, různé typy folií, hnojiva a rostlinné stimulátory, hadice, přípravky na ošetřování rostlin, měřící přístroje, lampy, stínidla, výbojky, předřadníky, elektrické kabely, jističe, rozvodné desky, časové spínače a další elektrotechnické předměty a součástky, ventilátory, vzduchové hadice, uhlíkové filtry, termostaty a další součásti vzduchotechniky, jednak řezací přístroje s označením Lazy Boy a OK Trimmer, takto obviněnými opatřené, skladované a prodávané předměty a komponenty byly určeny jednak pro zřízení a provoz indoor pěstíren určených pro nelegální pěstování rostlin konopí, jednak pro zpracování vypěstovaných a vysušených rostlin konopí, to vše s cílem získat marihuanu s vysokým podílem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen THC), přičemž obvinění svou činnost vzájemně koordinovali tak, že obvinění C. S. L. a C. S. L. zejména u zahraničních firem působících především v Nizozemí a Velké Británii objednávali a zajišťovali dopravu výše uvedených agrotechnických prostředků a přístrojů do České republiky, obvinění D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. pak zejména na základě pokynů obviněného C. S. L. tyto prostředky a přístroje uskladňovali v objektech na adresách S. a., P., V., P., a P., P., které mělo SP8 družstvo pronajaty, a návazně je vydávali, případně i dopravovali odběratelům především vietnamského původu, všichni obvinění si byli vědomi, k jakému účelu jsou výše uvedené agrotechnické prostředky a přístroje určeny, jen v době od 9. 2. 2012 do 20. 11. 2012 bylo do shora označených skladových prostor SP8 družstva ze zahraničí dopraveno kamionovou přepravou nejméně 36 zásilek obsahujících výše specifikované agrotechnické předměty a komponenty a ke dni 21. 1. 2013 bylo ve skladových prostorách SP8 družstva na adresách V., P., a P., P., uskladněno vedle dalších předmětů nejméně 5.099 kanystrů a lahví různých tekutých hnojiv a prostředků podporujících růst rostlin, 6.796 ks pytlů různých pěstebních substrátů, 191 lahviček s různými přípravky na ošetřování rostlin, 38.059 ks různých květináčů, 503 krabic spiropotrubí, 17 ks balení vzduchotechniky, 287 ks různých ventilátorů, 48 ks předřadníků, 70 ks časových spínačů – z toho 51 ks s termostatem, 214 ks jističů, 47 ks lamp a zářivek, 292 krabic stínidel, 48 ks balení elektrických kabelů, 186 ks výbojek, 12 ks elektrických rozvaděčů, 323 ks termostatů, 5 ks topných těles s ventilátory, 197 ks testerů vody, 579 uhlíkových filtrů, 230 ks hliníkových a plastových folií, 2 ks vodních čerpadel, 5 ks plastových kádí a 2 ks pěstebních stanů,

2. obvinění C. S. L. a D. S. H.

na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. ve dnech 11. 2. 2012 a 13. 2. 2012 podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním ve dvou případech dopravil dodávkovým vozidlem značky Iveco Daily, ze skladových prostor SP8 družstva umístěných na adrese Plzeň, Slovanská alej 1861/32, nezjištěné množství pěstebních substrátů do rodinného domu v ulici U T. v obci N.-D., okres P.-j., v němž byla v dané době nezjištěnými osobami vietnamského původu provozována nelegální indoor pěstírna konopí, ve které bylo při využití mimo jiné uvedeným způsobem dopravených pěstebních substrátů až do poloviny března 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstováno nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany,přičemž oba obvinění si byli vědomi, že jimi poskytnuté pěstební substráty budou dalšími osobami využity k nelegálnímu pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu,

3. obvinění C. S. L. a D. S. H.

na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. ve dnech 23. 2. 2012 a 1. 3. 2012 podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním naložil ve dvou případech ve skladových prostorách SP8 družstva umístěných na adrese Plzeň, Slovanská alej 1861/32, nezjištěné agrotechnické prostředky do dodávkového vozidla značky Iveco Daily, vozidlo následně předal dalším osobám, které v něm naložené agrotechnické prostředky dopravily do rodinného domu v obci K.u B., okres T., v němž byla v dané době nezjištěnými osobami vietnamského původu provozována nelegální indoor pěstírna konopí, ve které bylo při využití mimo jiné uvedeným způsobem dopravených agrotechnických prostředků až do 27. 6. 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstováno nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, a ke dni 27. 6. 2012 zde bylo pěstováno dalších 374 sazenic konopí, kdy kompletním vysušením uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 427,4 gramů a obsahující 11,1 gramů účinné látky THC, přičemž oba obvinění si byli vědomi, že jimi poskytnuté agrotechnické prostředky budou využity dalšími osobami k nelegálnímu pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu,

4. obvinění C. S. L. a D. S. H.

na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním dne 10. 5. 2012 v době od 9.08 hodin do 17.34 hodin s další nezjištěnou osobou vietnamského původu dopravil dodávkovým vozidlem značky Iveco Daily, ze skladových prostor SP8 družstva umístěných na adrese P., P., nejméně čtyři velké cívky elektrického kabelu a nezjištěné množství pytlů s pěstebním substrátem do haly v areálu společnosti KOVO J., s. r. o., na adrese S., S., okres P.-j., na stavební parcele v katastrálním území S., kde v dané době byla nezjištěnými osobami vietnamského původu zřizována rozsáhlá nelegální indoor pěstírna konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, přičemž popsaným způsobem dopravené komponenty byly určeny a užity právě k budování a provozu této pěstírny, čehož si oba obvinění byli vědomi, ve zřízené indoor pěstírně pak byly nejméně již odsouzeným N. H. T., v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 1. 8. 2012 skrytým způsobem za použití umělého osvětlení, zabudované ventilace, vzduchotechniky, speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovány rostliny konopí, ke dni 1. 8. 2012 se jednalo o 613 vzrostlých rostlin o velikosti 60 – 100 cm, 509 vzrostlých rostlin o velikosti 50 – 90 cm a 837 vzrostlých rostlin o velikosti 30 – 55 cm, tedy celkem 1.959 vzrostlých rostlin konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.402,85 gramů a obsahující 2.039,38 gramů účinné látky THC,

5. obvinění C. S. L., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch.

vždy na základě pokynů obviněného C. S. L., jenž přijal objednávku od již odsouzených T. V. T. a D. Q. L., anebo od dalších nezjištěných osob vietnamského původu jednajících v součinnosti se jmenovanými odsouzenými na dodání komponentů potřebných pro zřízení nelegální pěstírny konopí, nejprve obviněný H. S. v době od 5. 10. 2012 do 8. 10. 2012 v P. v prodejně společnosti E. koupil větší množství elektrických kabelů, které pak za částku nejméně 150.000,--Kč v témže městě předal odsouzeným T. V. T. a D. Q. L., návazně obvinění D. S. H. a Ch. V. Ch. dne 17. 10. 2012 v odpoledních hodinách ve skladových prostorách SP8 družstva umístěných na adrese P., V., naložili do dodávkového vozidla značky Iveco Daily, části vzduchotechniky, elektrotechnické součástky, pěstební substráty a další nezjištěné komponenty, vše v prodejní ceně nejméně 300.000,--Kč, které poté obviněný D. S. H. dopravil uvedeným vozidlem do P., kde vozidlo předal dalším nezjištěným osobám vietnamského původu, které s vozidlem odjely do objektu zemědělské usedlosti v obci T., okres P.-s., a dopravené komponenty zde vyložily, přičemž veškeré shora specifikované předměty byly určeny a již odsouzenými T. V. T. a D. Q. L. i dalšími nezjištěnými osobami využity k vybudování rozsáhlé nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, čehož si všichni obvinění byli vědomi,

ve zřízené indoor pěstírně pak již odsouzení T. V. T. a D. Q. L. v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 10. 1. 2013 za použití umělého osvětlení, vytápění, odvětrávání, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovali rostliny konopí s cílem získat vysušením jejich vrcholíků marihuanu, ke dni 10. ledna 2013 takto v pěstírně sušili vrcholíky získané ze zde již vypěstovaných rostlin konopí, a to o celkové váze 66,298 kg, dále zde ještě pěstovali 20 kusů rostlin konopí o výšce 60 až 70 cm a 198 kusů rostlin konopí o výšce 10 až 15 cm, kdy kompletním vysušením všeho uvedeného rostlinného materiálu by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.429,8 gramů a obsahující 5.033,59 gramů účinné látky THC,

6. obviněný N. V. H.

v době od dubna 2012 do července 2012 v P., S., okres P.-j., případně na dalších nezjištěných místech v České republice se podílel na vzniku a trvání nájemního vztahu k objektu haly v areálu společnosti KOVO J., s. r. o., na adrese S., S., okres P.-j., nacházející se na stavební parcele v katastrálním území S., kterou uvedená obchodní společnost od 1. 5. 2012 pronajala nezjištěným osobám vietnamského původu, z nichž jedna při uzavření nájemní smlouvy datované dnem 1. 5. 2012 vystupovala pod cizí identitou jako N. V. K., a v této souvislosti předložila cestovní pas jmenovaného, přičemž zmíněné nezjištěné osoby vietnamského původu následně v takto pronajatém objektu zřídily rozsáhlou nelegální indoor pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, ve které pak byly nejméně již odsouzeným N. H. T., v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 1. 8. 2012 skrytým způsobem za použití umělého osvětlení, zabudované ventilace, vzduchotechniky, speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovány rostliny konopí, ke dni 1. 8. 2012 se jednalo o 613 vzrostlých rostlin o velikosti 60 – 100 cm, 509 vzrostlých rostlin o velikosti 50 – 90 cm a 837 vzrostlých rostlin o velikosti 30 – 55 cm, tedy celkem 1.959 vzrostlých rostlin konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.402,85 gramů a obsahující 2.039,38 gramů účinné látky THC, konkrétně obviněný vždy s vědomím, že v uvedeném objektu bude zřízena a provozována rozsáhlá nelegální indoor pěstírna konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin marihuanu, nejprve nezjištěný den v průběhu měsíce dubna 2012 vystupoval jako tlumočník při nejméně jednom jednání o nájmu objektu mezi oněmi nezjištěnými osobami vietnamského původu a jednatelem společnosti KOVO J., s. r. o., D. J., návazně v témže měsíci v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy předal oněm nezjištěným osobám vietnamského původu výše uvedený cestovní pas osoby N. V. K., který měl do té doby ve své dispozici, následně dne 16. 5. 2012 při telefonickém hovoru s jedním z jednatelů společnosti KOVO J., s. r. o., O. J. se vydával za osobu N. V. K. a ujišťoval uvedeného jednatele, že sjednané nájemné bude řádně hrazeno, a zároveň rozptyloval jeho obavy, že v objektu dochází k větším stavebním úpravám, a nakonec v druhé polovině července 2012 vystupoval jako tlumočník při jednání mezi jednou z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a jednatelem společnosti KOVO J., s. r. o., D. J., při kterém tato osoba vietnamského původu předávala jmenovanému jednateli společnosti částku 150.000,--Kč jako platbu za spotřebovanou elektrickou energii, jejímž poskytnutím tento jednatel společnosti podmiňoval další přísun elektrické energie do pronajatého objektu,

7. obviněný N. V. H.

v rozporu s ustanoveními § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, poté, co si v přesně nezjištěný den následující po 27. 11. 2012 na nezjištěném místě a za nezjištěných okolností opatřil nejméně 1.095,4 gramů marihuany, tedy vysušených vrcholíků vypěstovaných rostlin konopí, obsahující 239,89 gramů účinné látky THC, přechovával uvedenou marihuanu za účelem její další distribuce až do dne 22. 1. 2013 v jím užívaném bytě na adrese L., P.,

8. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu si od 15. 8. 2011 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od K. A. objekt bývalé truhlárny nacházející se na parcele v obci P. u P., katastrální území P. u P., zapsané na LV, a následně zde vybudovaly rozsáhlou nelegální indoor pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, ve které v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 14. 8. 2012 za použití umělého osvětlení, vytápění, odvětrávání, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovaly rostliny konopí, přičemž ke dni 14. 8. 2012 se v objektu nacházelo 945 kusů rostlin konopí degradovaných plísní, z toho 435 kusů výšky kolem 80 cm a 510 kusů výšky kolem 45 cm, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 16.483,5 gramů a obsahující 604,7 gramů účinné látky THC, obviněný J. Š. nejprve na žádost obviněného N. G. Q., jenž byl v kontaktu s výše zmíněnými nezjištěnými osobami vietnamského původu, nezjištěný den v průběhu jarních či letních měsíců 2011 před 15. 8. 2011 zprostředkoval prvotní osobní kontakt jedné z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a obviněného N. G. Q. s majitelem shora specifikovaného objektu K. A., při tomto setkání, jakož i při dalších dvou jednáních, při nichž již byla uzavřena nájemní smlouva k objektu, obviněný N. G. Q. vystupoval jako tlumočník mezi K. A. a oněmi nezjištěnými osobami vietnamského původu, následně po uzavření uvedené nájemní smlouvy obviněný J. Š. vždy na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. v nezjištěné dny v období od 15. 8. 2011 do jarních měsíců roku 2012 postupně do objektu nejméně ve třech případech dopravil různé předměty, které zde sloužily pro vybudování či provoz pěstírny, nejméně ve dvou případech do objektu dopravil nezjištěné osoby vietnamského původu, které se zde podílely na budování pěstírny anebo již na pěstování rostlin konopí, nejméně v jednom případě provedl opravu dodávky vody do objektu a nejméně v jednom případě z objektu vyvezl nezjištěný odpad vzniklý v souvislosti s budováním pěstírny či již s pěstováním rostlin konopí,

přičemž obviněný N. G. Q. si od počátku svého shora popsaného počínání byl vědom, že uvedený objekt je nezjištěnými osobami vietnamského původu pronajímán a následně i užíván za účelem zřízení a provozování rozsáhlé nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, a obviněný J. Š. vědomí o takové okolnosti nabyl nejpozději v době, kdy do objektu začal dopravovat výše popsaným způsobem předměty a osoby,

9. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu v pronajatém rodinném domě v ulici U T. v obci N.-D., okres P.-j., v době po 2. 6. 2010 vybudovaly indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do poloviny března 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, oba obvinění s vědomím, že v uvedeném rodinném domě jsou nelegálně pěstovány rostliny konopí s cílem získat z nich marihuanu, nejprve obviněný J. Š. na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. ve dnech 13. 2. 2012 a 14. 2. 2012 vždy v dopoledních hodinách celkem ve dvou případech odvezl vozidlem značky Iveco Daily, z parkoviště u obchodního centra O. v P. ul. v P. na skládku v obci D., část V., okres P.-j., přesně nezjištěný odpadový materiál, jenž vznikl v souvislosti s nelegálním pěstováním rostlin konopí v pěstírně zřízené ve výše uvedeném rodinném domě, následně obviněný J. Š. opět na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. dne 14. 3. 2012 ve dvou případech a dne 15. 3. 2012 v jednom případě společně s dalšími nezjištěnými osobami vietnamského původu zajistil odvoz komponentů užitých při pěstování rostlin konopí z uvedeného rodinného domu do jím užívané garáže nacházející se na stavební parcele v obci P., okres P.-j., kde byly uskladněny,

10. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu v pronajatém rodinném domě v obci K. u B., okres T., v době po 16. 12. 2010 vybudovaly indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do 27. 6. 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství konopí, ze kterého bylo získáno nezjištěné množství marihuany, a ke dni 27. 6. 2012 zde pěstovaly dalších 374 malých sazenic konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 427,4 gramů a obsahující 11,1 gramů účinné látky THC, oba obvinění s vědomím, že v uvedeném rodinném domě jsou nelegálně pěstovány rostliny konopí s cílem získat z nich marihuanu, obviněný J. Š. na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. ve dnech 24. 2. 2012 a 1. 3. 2012 celkem ve dvou případech společně s dalšími nezjištěnými osobami vietnamského původu odvezl vozidlem značky Iveco Daily, v něm se nacházející nezjištěné agrotechnické prostředky, které byly krátce předtím naloženy do vozidla ve skladových prostorách SP8 družstva při jednání popsaném pod bodem 3) výroku tohoto rozsudku, z parkoviště u obchodního centra O. v P. ul. v P. do pěstírny konopí zřízené ve výše uvedeném rodinném domě, kde byly vyloženy a posléze použity v rámci provozu pěstírny,

dále obviněný J. Š. opět na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. dne 2. 3. 2012 týmž vozidlem odvezl z parkoviště u obchodního centra O. v P. ul. v P. na skládku v obci D., část V., okres P.-j., odpadový materiál, jenž vznikl v souvislosti s nelegálním pěstováním rostlin konopí v pěstírně zřízené ve výše uvedeném rodinném domě a který sestával zejména z použité zeminy se zbytky kořínků, částí rostlin konopí nepoužitých pro výrobu marihuany a plastových kanystrů se zbytky tekutých hnojiv,

11. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu si od 31. 5. 2012 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od obchodní společnosti Sontera, s. r. o. se sídlem Přeštice, zastoupené B. K., objekt ubytovny nacházející se na adrese U K. v obci Ch., okres P.-j., a následně zde vybudovaly nelegální indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do počátku listopadu 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, obviněný J. Š. nejprve na žádost obviněného N. G. Q., jenž byl v kontaktu s výše zmíněnými nezjištěnými osobami vietnamského původu, nezjištěný den v průběhu měsíce května 2012 zprostředkoval kontakt jedné z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a obviněného N. G. Q. se zástupkyní společnosti Sontera, s. r. o., B. K., při tomto setkání i při následné prohlídce výše uvedeného objektu, které nakonec vyústily v uzavření nájemní smlouvy k objektu, obviněný N. G. Q. vystupoval jako tlumočník mezi B. K. a onou nezjištěnou osobou vietnamského původu, následně po uzavření uvedené nájemní smlouvy k objektu obviněný J. Š. vždy na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. v nezjištěné dny v období od 31. 5. 2012 do počátku listopadu 2012 v daném objektu nejprve provedl rozvody vody a další přesně nezjištěné opravy a úpravy potřebné pro zřízení a provoz pěstírny konopí a po ukončení pěstování rostlin konopí z objektu vyklidil jednotlivé komponenty tvořící pěstírnu konopí, přičemž oba obvinění si od počátku svého shora popsaného počínání byli vědomi, že daný objekt je nezjištěnými osobami vietnamského původu najímán a následně užíván za účelem zřízení a provozování nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu,

12. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v době od počátku listopadu 2012 do 21. 1. 2013 obviněný J. Š. vždy na základě žádosti

a podle pokynů obviněného N. G. Q. nejprve od počátku uvedeného období do poloviny ledna 2013 přechovával v jím užívané garáži č. 6 nacházející se na stavební parcele v obci P., okres P.-j., mimo jiné 6 ks kovových filtrů, 2 ks ventilátorů, 101 ks jističů, 4 ks spínačů a 1 ks dřevěné desky, 774 ks plastových květináčů o průměru 30cm, 637 ks plastových květináčů o průměru 15cm, 56 ks plastových květináčů o průměru 16 cm, 11 ks pytlů o obsahu 50 l s pěstebními substráty, 99 ks předřadníků, 2 ks stojanových větráků, 97 ks kompletních lamp se žárovkami 600W a stínítky, různé části vzduchotechniky, přičemž všechny uvedené předměty byly do uvedené garáže přemístěny z indoor pěstírny vybudované v objektu ubytovny nacházející se na adrese U K. v obci Ch., okres P.-j., kde byly dříve užívány či alespoň určeny k nelegálnímu pěstování konopí, následně v polovině ledna 2013 společně s nezjištěnými osobami vietnamského původu všechny shora popsané předměty přemístil do objektu bývalé truhlárny na adrese H., P., okres P.-j., který si nezjištěné osoby vietnamského původu od 11. 1. 2013 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od S. K., a to za součinnosti obou obviněného, neboť obviněný J. Š. uvedené osoby seznámil se S. K. a obviněný N. G. Q. vystupoval při jednáních mezi oněmi osobami a S. K. o nájmu objektu jako tlumočník, přičemž účelem nájmu uvedeného objektu nezjištěnými osobami vietnamského původu bylo při využití mimo jiné shora popsaných předmětů vybudovat a provozovat zde v nezjištěném rozsahu nelegální pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí nezjištěné množství marihuany, čehož si oba obvinění byli vědomi, ke zřízení a provozu takové pěstírny však z důvodu zásahu Policie ČR nedošlo,

přičemž

konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a v době všech výše popsaných jednání pod body 1) až 12) bylo jako tato látka uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., a delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a v době všech výše popsaných jednání byl jako tato látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb.,

2. Za uvedené trestné činy byli obvinění:

· C. S. L. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci.

· D. S. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

· H. S. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci.

· Ch. V. Ch. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

· D. T. N. podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci.

· N. V. H.byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí.

· N. G. Q. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

· J. Š. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

3. Naproti tomu byli pod bodem B. obvinění C. S. L., D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., N. V. H., podle § 226 písm. c) tr. ř., zproštěni obžaloby pro skutky, jimiž se měli dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

4. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali všichni obvinění, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 12 To 96/2016, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadli obvinění D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., D. T. N., N. V. H., N. G. Q. a J. Š. prostřednictvím svých obhájců dovoláními, která všichni shodně opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž kromě obviněné D. T. N. uplatnili také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

6. Obviněný D. S. H. v prvé řadě v rámci svého dovolání namítá několik pochybení soudu v procesní rovině. Jako první procesní pochybení shledává absenci nosiče záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013. Za další procesní pochybení pak považuje nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu k jeho námitkám, v čemž shledává rozpor s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. Dále dovolatel namítá, že v řízení nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by bylo možno dovodit jeho vědomost o užití zboží, s nímž jakožto skladník a nákupčí nakládal. Za nedostatek rovněž spatřuje to, že se soudy nižších stupňů nezabývaly legalitou jeho činnosti, když byl v řádném pracovním poměru a odváděl daně a další povinné platby. Soudy se pak dle jeho názoru v rozporu s ustanovením § 125 tr. ř. nevypořádaly ani s jeho obhajobou. Obviněný taktéž rozporuje závěr soudů o rozšířenosti pěstování konopí u osob vietnamské komunity, z čehož je pak také dovozována jeho vědomost o účelu skladovaného zboží, přičemž toto považuje za nepřípustnou paušalizaci, která nemá oporu v provedených důkazech. V rámci svého dovolání pak D. S. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil k novému řízení.

7. Obviněný H. S. v dovolání namítá nesprávnost právní kvalifikace jednání pod bodem 5) rozsudku Krajského soudu v Plzni, když má za to, že se jednalo o další útok pokračujícího zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Popis jednání nesvědčí o jeho účastenství ve formě pomoci na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přičemž v popisu skutku je nedostatečně individualizováno jednání jednotlivých osob z hlediska objektivní a subjektivní stránky. Upozorňuje i na časovou prodlevu mezi opatřením příslušného materiálu a jeho odvozem do prostoru pěstírny, z které je evidentní oddělenost jeho jednání a jednání spoluobviněných. Obviněný také zpochybňuje naplnění subjektivní stránky spočívající v jeho vědomosti o konkrétní pěstírně či její kapacitě, přičemž její existence ze skutkové věty nevyplývá. Nikdo z obviněných nevezl zboží přímo do nelegální pěstírny, což vyplývá i ze skutkové věty, že zboží měly dodat nezjištěné osoby vietnamského původu. Přitom v době, kdy měla být zásilka dodána, nebyla pěstírna ještě zřízena, pravděpodobně byla ve fázi příprav, a proto obvinění jen těžko mohli znát její velikost a výrobní kapacitu. Dovolatel taktéž podotýká, že si sice uvědomil účel nakupovaného zboží, avšak to dle jeho názoru svědčí pouze o naplnění znaků skutkové podstaty mírněji trestného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky podle § 286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. V závěru dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

8. Obviněný Ch. V. Ch. v dovolání použil zcela totožné námitky a argumentaci, které uplatnil v dovolání spoluobviněný D. S. H. Shodně s D. S. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání.

9. Obviněná D. T. N. v dovolání namítá, že její jednání není a ani nemůže být posuzováno jako trestný čin. Soudy obou stupňů zcela nesprávně a v rozporu s důkazní situací učinily závěr o tom, že to byla i ona, jež nakupovala, skladovala a se ziskem prodávala jak agrotechnické prostředky potřebné pro pěstování marihuany indoor způsobem, tak i řezací přístroje s označením Lazy Boy a OK Trimmer. Dovolatelka rovněž odmítla, že by si měla být zcela vědoma skutečnosti, že byla součástí koordinované činnosti organizované skupiny, jejímž úkolem bylo u zahraničních společností objednávat a zajišťovat dopravu předmětných agrotechnických prostředků, a že by si byla vědoma, k jakému účelu slouží přístroje Lazy Boy a Ok Trimmer. Obviněná rozebírá skutkový stav a následně pak konstatuje, že skutkové závěry soudu, z kterých byla dovozena její vina, nemají oporu v důkazech. Jedná se o její vědomost o užití komponentů objednávaných v zahraničí ke zřízení a provozu indoor pěstírny, jakož i srozumění s tím, že přístroje Lazy Boy a OK Timmer jsou určeny pro pěstování a sklizeň marihuany. Soudům dále vytýká, že nesprávně a v rozporu s důkazním stavem vyhodnotily odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, obrazové záznamy (videozáznamy a fotografie), jakož i prostorové odposlechy či výpovědi spoluobviněných, bylo-li na základě nich dovozeno vědomí obviněné o určení obchodovaného zboží k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky či jedu. K subjektivní stránce ve vztahu k nakládání s komponenty pro pěstování konopí poukazuje dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015, kde byly stanoveny atributy jednání, které zakládají trestnost, tyto však nebyly v projednávaném případě zjištěny. Neobjednávala žádné propagační materiály, nebylo prokázáno, že by zboží fyzicky přebrala a měla tak možnost se s ním, případně s jeho složením, blíže seznámit, přičemž nemá v této oblasti ani žádné vzdělání. Obviněná rovněž zdůrazňuje, že komponenty měly jednoznačně víceúčelové využití a zároveň, že nebyla prokázána její svobodná vůle objednat, skladovat a dodávat zboží sloužící toliko k výrobě omamných a psychotropních látek. Dovolatelka zdůrazňuje, že se podílela na zcela legálním podnikání, kdy objednávala a zajišťovala přepravu zboží, které nebylo v ČR nijak zakázáno, a v této souvislosti se dovolává jednak ustanovení o právním omylu a jednak porušení zásady subsidiarity trestní represe a nutnosti zohlednění společenského konsenzu v oblasti kriminalizace a dekriminalizace drogových deliktů v posledních desetiletích. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, a následně aby věc vrátil Krajskému soudu v Plzni spolu se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí věci.

10. Dovolatel N. V. H. předně v dovolání shodně se spoluobviněnými D. S. H. a Ch. V. Ch. argumentuje procesním pochybením spočívajícím v absenci nosiče záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013. Jako další procesní pochybení shodně shledává nedostatečné odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze. Soudy podle obviněného zcela pominuly, že jeho přítomnost byla prokázána pouze v jednom případe, kdy i svědek J. vypověděl, že obviněný vystupoval jako tlumočník, nikoliv jako osoba znalá provozní činnost objektu. Soudům dále vytýká, že se nevypořádaly ve smyslu § 125 tr. ř. s námitkami obhajoby. Důkazní situace podle obviněného neprokazuje jakoukoliv jeho trestnou činnost, která měla spočívat v podílení se na pronájmu objektů za účelem pěstování konopí. Ohrazuje se také vůči paušalizaci pěstování konopí u osob vietnamské národnosti, z čehož soudy nepřípustně dovodily jeho vědomost o účelu pronajímaných objektů. Výhrady dovolatel uplatňuje také k důkazní situaci ohledně vlastnictví drogy, která byla zajištěna domovní prohlídkou v bytě, ve kterém žije obviněný spolu s manželkou. Ačkoliv při domovní prohlídce obviněný prohlásil, že nalezené konopí je jeho vlastnictvím, tak v řízení před soudem upřesnil, že tak učinil pouze z důvodu, že zasahující policisté u prohlídky uvedli, že pokud neprohlásí vlastnictví nalezené drogy, bude do vazby vzata i jeho družka. Nalézací soud na tuto změnu výpovědi nijak nereagoval a nepředvolal příslušníky policejního orgánu k podání svědecké výpovědi. Dovolatel taktéž zdůrazňuje, že jeho doznání v rámci řízení v žádném případě nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti prokázat jeho vinu. Závěrem Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc vrátil k novému řízení.

11. Dovolatel N. G. Q. ve svém dovolání (koncipované stejným obhájcem jako v případě obviněných D. S. H., Ch. V. Ch. a N. V. H.) v prvé řadě namítá pochybení v rovině procesní, kdy ve spise absentoval nosič záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013, v němž byl k jeho osobě vyslýchán spoluobviněný J. Š. a kdy byl tento vyzván k identifikaci jeho osoby jako osoby s přezdívkou „K.“. Dovolatel namítá, že v tomto případě byla předmětným úkonem nahrazena rekognice podle § 104b odst. 2 tr. ř., která nemá požadované náležitosti a z procesního hlediska jde tak o úkon absolutně nepoužitelný. V návaznosti na to dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS 37/01, vztahující se k podmínkám provádění rekognice, přičemž v nálezu vysloveným požadavkům soudy dle jeho mínění nedostály, přesto však dle něj z tohoto úkonu posléze vycházely. Obviněný dále rozporuje hodnocení důkazů soudem prvního stupně s tím, že nebyla prokázána jeho přítomnost u jednání k pronájmu prostor k pěstování konopí. Nesouhlasí s hodnocením pozice GPS jednoho z pronajatých vozidel, přičemž není ani zřejmé, na základě čeho je dovozována přítomnost obviněného v tomto vozidle a dále namítá dezinterpretaci výpovědi spoluobviněného Š. ohledně totožnosti Vietnamce jménem „K.“. Domnívá se, že jeho totožnost s osobou „K.“ nebyla v řízení prokázána, jelikož soudu se nikdy nepovedlo bez pochybností jej ztotožnit s osobou pod přezdívkou “K.“, přičemž toto nahrazoval rekognicí v jednací místnosti, jako např. u svědka K., avšak při tomto nebyl označen ani jeden z obviněných přítomných v jednací síni. Přitom podle obviněného existuje celá řada důkazů, že jej nelze ztotožnit s osobou vystupující pod přezdívkou „K.“. Namítá, že v okamžiku, kdy se obžaloba dostala do důkazní nouze, zastupuje ji nalézací soud tvrzeními, která nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatel proto závěrem svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc byla následně vrácena k novému řízení.

12. Dovolatel J. Š. především rozporuje naplnění subjektivní stránky, když si nebyl vědom protiprávnosti svého jednání. Zdůrazňuje, že nikdy neměl v úmyslu spáchat trestný čin a svoji práci považoval jen za službu. O povaze činnosti jakožto trestného činu se dozvěděl až s postupem času. Vadu právní kvalifikace shledává v aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když měl být totiž uznán vinným maximálně v mezích základní skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož jeho jednání mělo pouze dílčí charakter, neměl povědomí o rozsahu páchané trestné činnosti a nijak se na vypěstování, prodeji, výnosu či zisku nepodílel. Obviněný dále uplatnil námitky ve vztahu k výroku o trestu, kdy má za to, že došlo k uložení trestu v rozporu se zásadami stanovenými pro ukládání trestu, jelikož soudy nezohlednily hlubší individualizaci ukládaného trestu, nevzaly v potaz jeho poměry, dlouhodobou bezúhonnost, vyšší věk, další polehčující okolnosti, a také samotný charakter a smysl nepodmíněného trestu odnětí svobody, jakož i aplikaci zásady subsidiarity při ukládání nepodmíněného trestu. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.

13. K dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství a konstatoval, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ty námitky obviněných, které směřují k přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Dle názoru státního zástupce nelze v projednávané věci shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak dle jeho názoru došlo k zjištění řádného skutkového stavu věci, a to bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí. Státní zástupce v rámci svého vyjádření rovněž vyzdvihuje mimořádně podrobné a pečlivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Za vadu naopak neshledává absenci takto podrobného odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, neboť tento se plně ztotožnil se soudem prvního stupně a takovéto odůvodnění by bylo v předmětném rozhodnutí už nadbytečné. K dovoláním obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. uvedl, že s ohledem na jejich obdobnou argumentaci, budou posuzovány společně. Na počátku shrnul, že obviněnými uplatňované námitky neodpovídají uplatňovanému dovolacímu důvodu. Nedostatek spisového materiálu spočívající v absenci nahrávky, jakož i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné zařadit. Státní zástupce následně zdůrazňuje, že nelze souhlasit ani s údajnou absencí vypořádání se s námitkami dovolatelů, neboť tyto byť nejsou ve formálně oddělené části rozhodnutí, jsou v něm řádně na několika místech obsaženy. K údajné absenci řádného odůvodnění odvolacího soudu státní zástupce opět poukázal na skutečnost, že ztotožní-li se plně odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, není zapotřebí podávat tak podrobné odůvodnění, jako to učinil právě soud prvního stupně a je možné na něj v podrobnostech i odkázat. Státní zástupce se rovněž vyjádřil k tvrzeným paušalizujícím závěrům soudů o etnicitě obviněných, kdy toto vyjádření je dle jeho názoru pouze okrajové ve vztahu k posouzení subjektivní stránky jednání obviněných a není na základě něj činěn závěr o jejich vině. K námitce N. V. H.ohledně marihuany zajištěné v jeho bytě dodává, že se opět jedná toliko o otázku skutkovou, jakož i námitka dovolatele N. G. Q. ve vztahu ke ztotožnění jeho osoby jakožto „K.“, s nímž měl jednat obviněný J. Š., je námitkou skutkové povahy. K absenci řádně provedené rekognice státní zástupce poznamenal, že tato v předmětném případě vůbec provedena nebyla. Namísto ní byla užita metoda agnoskace, která je od rekognice odlišná a pravidla pro rekognici na ni není tedy možné aplikovat. Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu týkající se rekognice tak postrádá v předmětném případě opodstatnění. K rozporovaným skutkovým zjištěním soudu ze strany N. G. Q., pak státní zástupce opětovně poukázal na limity dovolacího přezkumu a shrnul, že v tomto případě se jedná jen o polemiku s hodnocením důkazů. Na základě toho státní zástupce závěrem uvedl, že dovolání shora uvedených obviněných neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů dle § 265b tr. ř. Dále se státní zástupce vyjádřil k dovolání H. S. Dle něj se nelze ztotožnit s námitkou dovolatele, že jeho jednání pod bodem 5/ rozsudku soudu prvního stupně by mělo být považováno za „dílčí útok“ pokračujícího trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu k jednání, jímž byl uznán vinným pod bodem 1/ rozsudku. Považuje za sporné, zda lze i ve vztahu k trestnému činu podle § 286 tr. zákoníku vztáhnout aktuální judikatorní závěry vztahující se k posouzení trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, z nichž vyplývá, že se jedná o trestný čin trvající, který se (zpravidla) nerozpadá na dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Státní zástupce zdůrazňuje, že jednání pachatele i zde totiž spočívá v kontinuálním držení takových předmětů, což naopak nasvědčuje charakteru tohoto trestného činu jakožto trestného činu trvajícího. Státní zástupce nicméně podotýká, že jde o úvahu ryze akademickou, jelikož skutková zjištění ve vztahu k jednání pod bodem 5/ vylučují úvahu o aplikaci § 286 tr. zákoníku. Dále státní zástupce uvádí, že za obsahově relevantní lze považovat naopak dílčí námitku dovolatele H. S., že v popisu skutku absentuje náležité vyjádření subjektivní stránky a dále vědomost obviněného o konkrétním rozsahu dané pěstírny. Nicméně ani s touto námitkou se státní zástupce neztotožnil a uvedl, že vědomost obviněného o vybavení konkrétní pěstírny lze v daném případě bez problému nalézt. Obviněný měl totiž podle skutkových zjištění postupovat „v součinnosti“ s již odsouzenými pachateli, přičemž pořízený materiál předal přímo těmto pachatelům, kdy takto jednal mimo pravidelné prodejní prostory společnosti, pro niž pracoval. Státní zástupce dále podotýká, že o tomto svědčí například i záznam telekomunikačního provozu, jak krajský soud podrobně rozebírá na str. 119–120 rozsudku, či samotný objem finančních prostředků. K námitce časové prodlevy mezi jednáním státní zástupce uvedl, že tato není v projednávané věci dle jeho názoru relevantní a významnou. Dále se státní zástupce vyjádřil k dovolání D. T. N., jejíž námitky odpovídají dovolacímu důvodu dle jeho názoru toliko částečně a konstatoval, že většina uplatněných námitek obviněné pak směřuje jen vůči skutkovým zjištěním soudů, zejména pak jde-li o námitky týkající se její účasti na zajišťování agrotechnického sortimentu. Na tomto místě státní zástupce odkázal také na str. 94 a str. 95 rozsudku Krajského soudu v Plzni. K odkazu dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedl, že je odkazem nepřípadným. Za hmotněprávně relevantní lze naopak dle státního zástupce považovat poukaz na subsidiaritu trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nicméně dle jeho vyjádření tato v projednávané věci nepředstavuje situaci, kdy společenská škodlivost jednání obviněné by byla natolik nízká, že by ani nedosahovala spodní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů dané základní skutkové podstaty. Naopak je na tomto místě poukázáno na dlouhodobost či rozsah jednání, které nízkou škodlivost vyvracejí. Nakonec se státní zástupce vyjádřil i k dovolání J. Š.. V rámci tohoto vyjádření opět odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni a na jeho odůvodnění, konkrétně pak na str. 151–153. Následně shrnul, že v daném případě musela být vzhledem k okolnostem každá průměrná osoba srozuměna s tím, že se podílí na spáchání trestného činu a zároveň zpochybnil tvrzení obviněného, že by se o činnosti dozvěděl až postupem času, když uvedl, že vědomost obviněného byla dána již před uváděným datem. S námitkou dovolatele týkající se vady výroku o trestu se nelze dle názoru státního zástupce rovněž ztotožnit, neboť tuto lze uplatnit jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil. Státní zástupce poté shrnul, že tato námitka nicméně není namístě v případě, kdy uložený trest je přípustný, stejně jako druh trestu, a jeho výměra se pak navíc pohybuje výrazně ve spodní polovině zákonné trestní sazby, což se přesně stalo v projednávaném případě. Státní zástupce shrnul, že i individualizace při ukládání trestu byla v předmětném případě dostatečná a na závěr podotkl, že uložený trest není nijak excesivním či exemplárním. V závěru státní zástupce poznamenal, že námitky H. S., D. T. N. a J. Š. vyjádřené v jednotlivých dovoláních, byly již uplatňovány v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi řádně a dostatečné vypořádaly. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce zdůraznil, že takto uplatněný důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být takto uplatněný důvod dovolání ani naplněn. V úplném závěru svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Stejně tak navrhl státní zástupce odmítnout i dovolání H. S., D. T. N. a J. Š., a to dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jakožto dovolání zjevně neopodstatněná.

III.

Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že všechna dovolání obviněných jsou přípustná (§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.), byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.).

15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

IV.

Důvodnost dovolání

16. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

17. Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí postupně vyjádří ke všem námitkám, které jednotliví dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili. Z důvodu přehlednosti jsou pak obsahově shodné argumenty dovolatelů posouzeny společně. Nejvyšší soud se nejprve bude zabývat shodnými námitkami uplatněnými v rámci dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q.

18. Shora označení dovolatelé ve svých dovoláních shodně uplatňují argument vztahující se k údajnému procesnímu pochybení soudu spočívajícímu v absenci nahrávky z hlavního líčení, jakož i k procesnímu pochybení odvolacího soudu, které mělo spočívat v údajně nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. U těchto námitek směřujících k domnělému porušení procesních pravidel je dle Nejvyššího soudu nutné primárně připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, nýbrž je zaměřen výlučně k nápravě hmotně právních vad, a proto se zásadně vyžaduje, aby i argumentace směrovala k nápravě těchto vad, nikoliv ke zpochybňování procesního postupu soudů.

19. Nadto považuje Nejvyšší soud za vhodné rovněž zmínit, že za procesní pochybení nelze dle ustálené judikatury shledávat situaci, kdy odvolací soud odůvodní své rozhodnutí stručnějším způsobem oproti soudu prvního stupně, dospěje-li při svém rozhodování ke stejnému závěru, jaký učinil již soud prvního stupně. Jak vyplývá například z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, odvolací soud se přirozeně může v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc po skutkové a právní stránce, jeho rozhodnutí se však prostým konstatováním takového souhlasu nesmí vyčerpat. Současně je třeba, aby nastínil vlastní nosné úvahy, které jej k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly. Odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je především pak vhodné v jeho podrobnostech, nicméně paušální odkaz na něj bez jakékoli vlastní argumentace nelze akceptovat. V posuzovaném případě odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl nosné myšlenky, jakož i vlastní úvahy, a v podrobnostech, které se týkaly například provedených důkazů a jejich přesného obsahu, odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně. Lze tedy shrnout, že při odůvodnění svého rozhodnutí postupoval odvolací soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu.

20. Relevance nebyla shledána ani v námitce obviněných, že se v době nahlédnutí do spisu v něm nenacházel nosič zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne 23. 5. 2013. Především je nutno poznamenat, že obvinění měli zřejmě na mysli hlavní líčení konané dne 23. 5. 2014, když v roce 2013 ještě neprobíhalo ani řízení před soudem. Obžaloba byla totiž soudu doručena dne 10. 1. 2014 (č. l. 10827 spisu), přičemž první hlavní líčení se konalo dne 22. 5. 2014 (č. l. 12154 spisu). V protokolu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2014 (č. l. 12174 spisu) je přímo uvedeno, že o průběhu hlavního líčení byl pořizován zvukový záznam, jehož technický nosič je založen v trestní kanceláři Krajského soudu v Plzni pod poř. č. 11/2014. Zvukový záznam tedy byl pro obviněné dostupný a stačilo si jej vyžádat v trestní kanceláři Krajského soudu v Plzni. Obvinění přitom nezpochybňují ani jeho nedostupnost, pouze namítají, že nebyl založen při jejich nahlédnutí ve spisu, přičemž ani neuvedli datum tohoto nahlédnutí. Krajský soud v Plzni se tak nedopustil žádného procesního pochybení, jelikož právo obviněného spočívá v možnosti seznámení se zvukovým záznamem z hlavního líčení a nikoliv k jeho umístění ve spisu.

21. Další námitka dovolatelů D. S. H. a Ch. V. Ch. se týkala nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy dle jejich mínění nebyl proveden jediný důkaz, jenž podporoval tvrzení soudu o vědomí obviněných o užití prodávaného zboží, o odběratelích tohoto zboží a dalších skutečnostech. Dle dovolatelů tak nebyl proveden jediný důkaz, jenž by je v samotné podstatě usvědčoval z trestné činnosti. Takovouto námitku je dle Nejvyššího soudu nutno považovat za námitku skutkového charakteru týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Touto námitkou se dovolatelé primárně domáhají změny skutkových zjištění, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutků, pro které byli stíháni. Proto ani tuto námitku nelze subsumovat pod rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Stejně je tomu i v případě námitky dovolatele N. V. H., kdy tento namítal, že soudem nebyl proveden jediný důkaz, který by podporoval tvrzení o tom, že se měl podílet na uzavírání nájemních smluv, když odůvodnění jak nalézacího, tak i soudu odvolacího jsou dle jeho názoru v rozporu se zjištěnými skutečnostmi a nemají oporu v provedených důkazech. Nadto dovolatel namítá, že nalézací soud postavil své rozhodnutí jen na čtyřech důkazech, přičemž tyto nikterak neprokazují jeho trestnou činnost. Za irelevantní je pak dle Nejvyššího soudu nutné považovat i námitky dovolatele, kterými vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci tvrzením, že při určování vlastnictví k cca jednomu kilogramu marihuany, které bylo nalezeno při domovní prohlídce v jeho bytě, nedošlo k užití nezpochybnitelných důkazů, jakými jsou biologické vzorky či daktyloskopické otisky, a při určování jeho vlastnictví se vycházelo toliko z policejního záznamu, ve kterém dovolatel explicitně uvedl, že marihuana patří právě jemu. I touto námitkou dovolatel dle Nejvyššího soudu pouze nabízí vlastní hodnocení provedených důkazů a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav. Právě též tímto se dovolatel primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné trestné činnosti nedopustil. Ani tyto námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Obdobně to platí i pro námitky dovolatele vztahující se k hodnocení důkazů, kdy údajně nedošlo ze strany svědků ke zřetelnému popisu osoby, která s nimi měla jednat o pronájmu prostor užívaných k indoor pěstování konopí. I v tomto případě má Nejvyšší soud za to, že se jedná o námitky irelevantní, neboť námitka spočívající v brojení proti hodnocení důkazů není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a nenaplňuje nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod podle trestního řádu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 429/2017). Obdobně je dle Nejvyššího soudu potřeba postupovat i v případě námitek dovolatele N. G. Q. týkajících se hodnocení důkazů ohledně provozu nákladního automobilu či posuzování výpovědi spoluobviněného Š.

23. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje ze strany shora uvedených dovolatelů považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

24. Nejvyšší soud pak pro pořádek podotýká, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obvinění D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q. se v podaném dovolání existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním výslovně nedovolávají. Pokud by tak učinili a rozpor by zde skutečně byl, je v takovém případě zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by pak bylo nutné považovat za učiněné v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení či zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. – viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05 či nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost jako je tomu v posuzovaném případě.

25. Ke společné námitce všech čtyř shora označených dovolatelů týkající se nevypořádání jejich obhajoby a k tvrzenému porušení ustanovení § 125 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je nicméně klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28.6.2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08. Soudy obou stupňů tento požadavek z pohledu Nejvyššího soudu naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněných.

26. Další námitka dovolatelů D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q. spočívala v údajné paušalizaci ze strany soudu ve vztahu k jejich národnosti, když soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že pěstování konopí je u osob vietnamské národnosti známou činností, a právě toto dle dovolatelů hrálo při posuzování jejich viny značnou roli, či dokonce zakládalo jejich kolektivní vinu. Nejvyšší soud sice připouští, že nalézací soud poukázal na určité charakteristické rozšíření trestné činnosti obdobného typu mezi vietnamskou komunitou, učinil tak ale pouhým konstatováním, a následnou komparací s jinou činností, jako je například lesnictví, když výslovně uvedl, že mu není z úřední činnosti známo, že by členové vietnamské komunity více participovali na lesnictví, naopak je mu však známo, že se vícero jejich příslušníků účastnilo na pěstování marihuany, bylo za toto jednání stíháno a následně i odsouzeno. Dále pak krajský soud sám výslovně konstatoval, že až po zvážení všech ostatních skutečností daného případu jak v jejich souhrnu, tak i samostatně, a nadto s určitým přihlédnutím k rozšířenosti informovanosti o pěstování marihuany v rámci vietnamské komunity, by bylo naivní se domnívat, že dovolatelé si nebyli vědomi pravé povahy konkrétní činnosti, kterou vykonávali. Nejvyšší soud se v tomto případě kloní též k názoru státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, že se jednalo pouze o okrajovou zmínku ve vztahu k posouzení subjektivní stránky jednání obviněných, tedy ohledně jejich vědomosti o pravé povaze činnosti, nikoli o základní skutečnost, na níž by byl vystavěn závěr o vině obviněných, což explicitně vyplývá i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který k jakési informovanosti přihlédl až na samotném konci a po zhodnocení všech ostatních relevantních skutečností.

27. Námitka dovolatele N. G. Q. týkající se ztotožnění jeho osoby s osobou „K.“, s nímž měl jednat obviněný J. Š., taktéž neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, nehledě na skutečnost, že ani z věcného hlediska není důvodná. Jak totiž vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně, rekognice, při níž by měl být obviněný N. G. Q. poznávanou osobou, ve věci vůbec provedena nebyla. Dovolatel byl s osobou „K.“ ztotožněn hned na základě souhrnu několika důkazů. Jedním z nich byla tzv. agnoskace. Ústavní soud se ke konformitě agnoskace s ústavně zaručenými právy vyjádřil např. v usnesení ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1335/11, či v usnesení ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 2/03, v nichž agnoskaci akceptoval jako další způsob ztotožnění osoby či věci v trestním řízení, byť v trestním řádu výslovně neupravený. Ve druhém citovaném usnesení Ústavní soud uvedl, že výslech svědka před obecným soudem sice přirozeně nemá v dílčí části týkající se identifikace pachatele kvalitu důkazního prostředku rekognicí ve smyslu § 104b tr. ř., nicméně byl-li použit v daném směru jako důkaz, ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že mu může být i v tomto ohledu v mezích svědecké výpovědi přiznána odpovídající důkazní síla, což bylo v předmětném případě mimo jiné obecnými soudy také učiněno. Přitom v kontextu celé důkazní situace sloužil tento důkaz toliko jako jeden z důkazů, které spolu s ostatními vytvořily nezbytnou logickou, nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, jež založily ztotožnění dovolatele s osobou „K.“. Nad rámec toho pak Nejvyšší soud shrnuje, že mimo agnoskaci vzaly obecné soudy při tomto ztotožnění v úvahu také důkaz poskytnutý K. A. a S. K. v rámci fotorekognice, kdy tito popsali fyziognomii a vzhled muže vietnamského původu, o němž hovořili jako o tlumočníkovi, takovým způsobem, který neodporuje osobě obviněného N. G. Q. Jako další doplňující důkaz byly ze strany soudu zohledněny i informace, že osoba „K.“ mluvila plynule česky, žila v P. a provozovala bojová umění, což rovněž odpovídalo osobě dovolatele. Posledním střípkem v rámci řetězce důkazů ztotožňující dovolatele s osobou „K.“ je pak dle soudu také výpověď spoluobviněného J. Š. o rekreačním objektu, kam mělo být zboží dováženo a který dle listu vlastnictví patřil rodičům dovolatele. Nejvyšší soud se tak ztotožňuje se závěrem obecných soudů, že osoba dovolatele byla s osobou „K.“ ztotožněna dostatečně, přičemž shrnuje, že dovolatel se v rámci svého dovolání omezil jen na izolaci jednotlivých nuancí, opomněl však skutečnost, že důkazy jsou ze strany soudu posuzovány vždy nejen samostatně, ale i ve vzájemné souvislosti. Nadto Nejvyšší soud opakovaně podotýká, to co již bylo uvedeno výše, a sice že hodnocení důkazů ani námitku vůči němu směřující nelze subsumovat pod rozsah dovolacího důvodu vyjádřeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. Nejvyšší soud tak k dovoláním obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q. uzavírá, že neobsahovaly žádnou námitku, která by byla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, přičemž námitkám uplatněným v dovoláních nebyla shledána jakákoliv relevance ani z hlediska ústavně chráněných práv a svobod.

29. Nejvyšší soud se dále bude zabývat argumenty uplatněnými v rámci dovolání obviněného H. S. Obviněný namítá, že jeho jednání pod bodem 5/ rozsudku soudu prvního stupně, tedy účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby či jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, by mělo být považováno za „dílčí útok“ pokračujícího trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu k jednání, jímž byl uznán vinným pod bodem 1/ rozsudku. Jedná se o námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou. Trestný čin podle § 286 tr. zákoníku je ve vztahu k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy subsidiární. V rámci posuzování skutečnosti o jaký trestný čin se jedná, zda o trestný čin dle § 283 tr. zákoníku, nebo trestný čin dle § 286 tr. zákoníku, má být tedy trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy za podmínek naplnění skutkové podstaty obou trestných činů dána přednost, a to i za situace, kdy se jedná o přípravu k trestnému činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03, uveřejněné pod číslem 19/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

30. Rozdíl mezi trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a přípravou k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1, § 283 odst. 1 a 2 (též 3 nebo 4) tr. zákoníku spočívá v tom, že příprava musí vždy směřovat k individuálně určenému trestnému činu (srov. i § 14 odst. 3 tr. zákoníku). Naproti tomu podle § 286 tr. zákoníku je trestný pachatel, který vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří nebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, který je však pouze obecně určen k takové nedovolené výrobě, bez vztahu ke konkrétnímu, individuálně určenému trestnému činu. Trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku je totiž již sama jeho výroba, opatření nebo přechovávání, bez ohledu na to, zda jich pachatel nebo někdo jiný zamýšlí použít k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku buď vůbec, nebo v dohledné době. K přechovávání takového předmětu určeného k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek nebo přípravku je obsahujícího nebo jedu může dojít i po vykonání (dokonání) trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2896.)

31. Skutek pod bodem 5/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spočíval ohledně tohoto obviněného v tom, že nakoupil v prodejně E. větší množství elektrických kabelů, které a za částku nejméně 150.000 Kč předal odsouzeným T. V. T. a D. Q. L., přičemž tyto elektrické kabely byly určeny a využity odsouzenými T. V. T. a D. Q. L. a dalšími nezjištěnými osobami k vybudování rozsáhlé nelegální indoor pěstírny, ve které došlo k vypěstování rostlin konopí ve velkém rozsahu. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když takto učiněná skutková zjištění hodnotil jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož zde již obviněný H. S. zcela úmyslně opatřil dalším osobám prostředky s vědomím, že tyto osoby je použijí k vybudování nelegální pěstírny konopí. Nelze tak již vůbec uvažovat o aplikaci § 286 tr. zákoníku, jelikož zde nešlo o výrobu či držení předmětu sloužícího k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, nýbrž k obstarání a předání prostředků, které sloužily k vybudování velkopěstírny konopí, a tudíž tím obviněný dopomohl již odsouzeným pachatelům k pokusu výroby zakázané látky.

32. Další hmotněprávní námitka obviněného H. S. se vztahovala k absenci náležitého vyjádření subjektivní stránky v popisu skutku a k jeho vědomosti o konkrétním rozsahu trestné činnosti v rámci určité pěstírny. Dovolatel v dovolání uvedl, že si převážně uvědomoval, za jakým účelem zákazníci zboží nakupovali (a to zejména pro nelegální pěstování konopí), avšak jen v obecné rovině bez znalosti konkrétního určení zboží pro konkrétní pěstírny či rozsahu činnosti těchto pěstíren. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že byť dovolatel nedisponoval přesnou vědomostí o každém detailu obchodu či rozsahu vybavení pěstírny, nevylučuje to jeho úmysl k naplnění spáchaného trestného činu, tedy že dovolatel věděl, že svým jednáním může porušení či ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Nadto soud podotýká, že o samotné vědomosti obviněného týkající se opatřovaných potřeb pro pěstování, jejich účelu, jakož i rozsahu potřeb pro pěstírny, mimo jiné svědčí například záznamy hovorů mezi obviněnými, které jsou podrobně rozebrány v rámci odůvodnění na str. 119–120 rozhodnutí soudu prvního stupně. Opodstatněnost dovolání tak nemohla být konstatována ani ve vztahu k této námitce obviněného.

33. Poslední námitka tohoto dovolatele směřovala k časové prodlevě mezi ukončením jeho jednání a jednáním ostatních spoluobviněných, když namítl, že jeho činnost byla oddělena od činnosti ostatních spoluobviněných a došlo tak k přerušení skutkového děje. Dle dovolatele se tak stalo v případě, kdy měl v období od 5. 10. 2012 do 8. 10. 2012 koupit větší množství elektrických kabelů a následně je předat dalším spoluobviněným. Tito pak dne 17. 10. 2012 kabely naložili do užitkového vozidla a následně byly kabely dopraveny do pěstírny. I tato námitka je nicméně dle Nejvyššího soudu neopodstatněná, neboť časová prodleva v jednání mezi jednotlivými účastníky nehrála žádnou roli. Na tomto místě Nejvyšší soud podotýká, že napadané jednání dovolatele bylo kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku pak za pomocníka na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu označuje toho, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Odpovědnost za účastenství je vždy podmíněna příčinným vztahem mezi činem účastníka a činem pachatele, nikoliv časovým horizontem mezi jednáním dovolatele a ostatních účastníků či pachatelů. Nadto je dle Nejvyššího soudu nutné vzít do úvahy i to, že bez jednání dovolatele by nemohlo ve shora popsaném případě dojít k následným krokům vedoucím ke konečnému dodání kabelů a ostatních komponentů do pěstírny a jejich následnému využití ke spáchání trestného činu. Fakt, že k němu došlo až po několika dnech, je dle soudu zcela marginální a irelevantní.

34. Obviněná D. T. N. v rámci svého dovolání uplatnila námitky podřaditelné pod dovolací důvod pouze částečně. Za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají, se řadí především výhrady směřující proti skutkovým zjištěním soudů ohledně její účasti na nákupu, skladování a zisku z prodeje agrotechnických prostředků. V tomto bodě Nejvyšší soud znova zdůrazňuje skutečnost, že v rámci rozhodování o dovolání vychází zásadně ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení a hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví. Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. se nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněné na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

35. Dovolatelka dále namítá, že soudy obou stupňů zcela nesprávně a v rozporu s důkazním stavem vyhodnotily záznamy telekomunikačního provozu, obrazové záznamy (videozáznamy a fotografie), jakož i prostorové odposlechy, bylo-li na základě nich dovozeno vědomí dovolatelky o využití komponentů, jakož i přístrojů Lazy Boy a OK Trimmer toliko k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu. Nejvyšší soud pak s ohledem na tyto námitky obviněné konstatuje, že tyto rovněž neodpovídají požadavkům hmotněprávní argumentace pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují pouze rozsah dokazování a hodnocení důkazní situace. Dovolatelka tak i v tomto případě uplatnila námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno její jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustila předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání obviněné, vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výlučně do procesu dokazování.

36. Obviněná dále rozporuje existenci subjektivní stránky zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, k čemuž v podstatě směřovaly i výše zmíněné námitky skutkové povahy. Nejvyšší soud především připomíná, že trestného činu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jed. Námitka obviněné o absenci subjektivní stránky skutkové podstaty shora popsaného trestného činu je nicméně dle Nejvyššího soudu spolehlivě vyvrácena provedeným dokazováním soudu prvního stupně, když z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že dovolatelka se opakovaně podílela na nákupu komponentů určených pro pěstování konopí, překládala objednávky či komunikaci v rámci obchodování, sama komunikovala se zahraničními dodavateli o jednotlivých objednávaných komponentech, zajímala se o nově nabízené výrobky či vyjednávala slevy. Mimo klasické komponenty pro pěstování konopí rovněž zajišťovala nákup vysoce specializovaných předmětů, jako jsou řezací přístroje Lazy Boy či OK Trimmer, kdy jí byly při nákupu prostřednictvím emailu poskytnuty i odkazy na videa, jak řezací stroje fungují, což tvrzení dovolatelky o absenci vědomí o pravé činnosti družstva vylučuje. E-mailové korespondence mezi obžalovanou D. T. N. a představitelem nizozemské společnosti PG Worldwide (č. l. 5084–5085), který jmenované obžalované v zaslaném e-mailu nabídl k odebrání právě „Lazy Boy, řezací stroj“ za výhodnou (zlevněnou) cenu a odkázal na jeho prezentaci na internetovém portálu „www.youtube.com“. Současně nelze přikládat jakoukoliv relevanci tvrzení obviněné, že její vzdělání má základ v humanitárních oborech, a tedy nemohla vědět, k čemu slouží objednávané předměty. Ke zjištění potřebných postupů a nezbytných předmětů k vypěstování konopí, nevyžaduje vzdělaní v daném oboru, jelikož lze získat takovéto informace prostřednictvím informačních technologií, resp. internetových stránek. Okolnost, že firma SP8 družstvo měla ve svém sortimentu přístroj OK Trimmer, zase prokazují výpověď obžalovaného C. S. L. (připustil, že dva kusy tohoto přístroje na přání zákazníků opatřil a poté jim je prodal), v odůvodnění již zmíněný záznam telefonického hovoru mezi jmenovaným obžalovaným a zástupcem společnosti Growman Plains, s. r. o., ze dne 23. 5. 2012, z něhož se podává, že obžalovaný u uvedené společnosti daný přístroj kupoval (č. l. 12760-12761 spisu), jakož i také soudem již konstatovaný e-mail (č. l. 5547-5548 spisu, č. l. 5551-5552 spisu), v rámci něhož obžalovaná D. T. N. u jednoho z nizozemských dodavatelů firmy objednala 60 kusů tohoto přístroje (a současně v tomto e-mailu poznamenala, že „…půjdou-li obchody hladce, objednáme další zboží…“). Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že obviněná emaily nepsala pod vlastním jménem, nýbrž vystupovala pod přezdívkou „K.“, což také podporuje určitou vědomost o nelegální činnosti obviněné, která zatajovala své skutečné jméno, přičemž v běžném obchodním styku není obvyklé, aby osoby vystupovaly pod přezdívkami nebo pseudonymy. V hovoru dovolatelka například také uvedla, že určitý výrobce měl zavřeno, neboť jej zatkli, ale už ho zase pustili. Jednání obviněné, jakož i její vědomost o účelu předmětného zboží nalézací soud podrobně rozebírá na str. 75–76, str. 93–95 odůvodnění rozsudku. Dovolatelka u námitky absence subjektivní stránky trestného činu dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015. Především je nutno konstatovat, že v odkazovaném případě byla předmětem posouzení subjektivní stránka trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kdy se jednalo o otázku nakládání s konopnými semeny ve vztahu k trestnému činu šíření toxikomanie dle § 287 tr. zákoníku. V projednávaném případě obviněná vystupovala jako členka organizované skupiny, v rámci které vystupovala na prvopočátku trestné činnosti, kdy zabezpečovala ve velkém objemu předměty specifické pro vybavení pěstíren konopí, kdy následně dalšími osobami byly po naskladnění tyto předměty poskytnuty k vybudování velkopěstíren. Obviněné se zde nedává za vinu, že by propagovala toxikomanii, případně pouhé nakládání s konopnými semeny, nýbrž obstarání předmětů pro vybavení velkopěstíren konopí, k čemuž od počátku směrovala činnost dovolatelky a dalších osob, jako organizované skupiny. Současně lze zmínit, že „nakládání a obstarávání“ je u objektivní stránky trestného činu podle § 286 tr. zákoníku na rozdíl od trestného činu podle § 287 tr. zákoníku explicitně vymezeno. K subjektivní stránce dále obviněná namítala, že neměla potřebné technické vzdělání k rozpoznání účelu komponentů či specializovaných řezacích přístrojů. Ani tento argument však v daném případě neobstojí, neboť jak již Nejvyšší soud uvedl shora u dovolatele H. S., úmysl pachatele či účastníka nemusí u tohoto trestného činu zahrnovat zcela přesně vědomí o tom, k čemu jednotlivé komponenty slouží, jak přesně fungují atd., ale postačí, zahrnuje-li aspoň obecnou představu o jejich použití k pěstování konopí. Nadto je dle soudu vhodné opakovaně poukázat na skutečnost, že například u vyjednávání nákupu specializovaných řezacích přístrojů Lazy Boy bylo dodavatelem odkázáno na internetové stránky obsahující prezentaci, jak stroj přesně funguje, což opět argument dovolatelky o nevědomosti využití komponentů a strojů k pěstování konopí zásadně oslabuje. Nejvyšší soud je tak stejně jako soudy obecné přesvědčen, že všechny zmíněné skutečnosti ve svém souhrnu poskytují dostatečný podklad pro závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 286 tr. zákoníku obviněnou. Ani tuto námitku dovolatelky tak nelze dle Nejvyššího soudu považovat za relevantní.

37. Další námitka obviněné se opírala o nutnost reflexe ustanovení o právním omylu. Podle § 19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané. Rovněž je třeba poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl je výslovně upraven trestním zákoníkem. V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov. č 47/2011Sb. rozh. tr. – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v § 196 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany povinnost vyživovat takové dítě (srov. č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr vyplývá i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr. Pokud se týče otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze skutkových okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta alternativa obsažená v ustanovení § 19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“. Je všeobecně známou a dokonce i diskutovanou otázkou v poměrech České republiky, že pěstování konopí je protiprávní, jakož je protiprávní i jakékoliv umožnění nebo podílení se na této trestné činnosti, případně obstarání jakýchkoliv způsobilých prostředků k pěstování konopí, zejména je-li tak učiněno v takovém rozsahu jak v posuzovaném případě. Z výše uvedených závěrů ohledně hodnocení subjektivní stránky trestného činu podle § 286 tr. zákoníku nepochybně vyplývá, že ustanovení o právním omylu nemohou být v případě obviněné aplikovány, jelikož důkazní situace a na ni navazující skutková zjištění svědčí o jejím vědomí, že zboží objednávala za účelem jeho poskytnutí dalším osobám k vybudování pěstíren konopí, přičemž samotná realizace předání těchto předmětů byla realizována dalšími osobami podílejícími se s obviněnou na trestné činnosti. Ačkoliv nelze vyloučit, že družstvo SP8, za které činila obviněná předmětné objednávky, obchodovalo i se zbožím určeným k legálním účelům, prim celé činnosti této obchodní korporace, a tedy i obviněných, spočíval v opatření a distribuování předmětů sloužících k vybudování pěstíren konopí. Obviněná se přitom aktivně zajímala o objednávané zboží, o možné novinky, případně stav jednotlivých obchodů, přičemž objednávala zcela specializované předměty specifické pro pěstování konopí a navíc v komunikaci vystupovala pod vymyšleným pseudonymem „K.“. Na základě těchto skutečností je zjevné, že obviněná jednala s vědomím protiprávnosti svého počínání.

38. Poslední hmotněprávní námitkou obviněné bylo porušení principu subsidiarity trestní represe a užití trestního práva jako prostředku ultima ratio vyjádřeného v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Dle něho trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Princip použití trestního práva jako krajního prostředku pouze v případech, kdy již nepostačí užití nástrojů jiných právních odvětví, samozřejmě nelze zpochybňovat. To však na straně druhé neznamená, že by existence jiné právní normy, umožňující nápravu závadného stavu vyvolaného pachatelem, vždy zakládala nutnost postupovat jen podle této normy s odkazem na zásadu ultima ratio, bez možnosti vyvození trestní odpovědnosti pachatelů společensky škodlivých činů. Závěr o tom, zda jde o čin, který by pro nedostatek škodlivosti neměl být považován za trestný, přichází v úvahu pouze v těch případech, kdy posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Zde by se pak mohla uplatnit odpovědnost podle jiné právní normy, například podle zákona o přestupcích (k tomu srov. zejména stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, Tpjn 301/2012, uveřejněné pod číslem 26/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1035/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 338/2016, aj.). O takový případ se však v předmětné trestní věci nejedná, když jednání obviněné nelze mít za natolik nezávažné a bagatelní, aby bylo namístě řešit odpovědnost za něj prostředky jiného právního odvětví namísto trestní represe, což vyplývá už ze samotné skutečnosti, že byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku. Jednání obviněné nebylo jen ojedinělé, opakovalo se, trvalo po delší dobu, rozsah předmětů určených k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky nebyl zanedbatelný, přičemž obviněná byla součástí organizované skupiny, kdy její funkce spočívající v objednávání předmětů sloužících k pěstování konopí byla hned na prvopočátku trestné činnosti této skupiny. Uvedené skutečnosti z pohledu soudu v případě dovolatelky aplikaci zásady subsidiarity trestní represe zcela vylučují.

39. Obviněný J. Š. v dovolání zpochybňuje existenci subjektivní stránky trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu již nalézací soud na str. 74 odůvodnění rozsudku konstatoval, že ačkoliv obviněný popírá, že by si už při svém jednání byl vědom, že osoby vietnamského původu se chystají vybudovat velkopěstírnu konopí, současně jasně prohlásil, že ke dni 30. 7. 2012 si uvědomil, k jakému účelu objekty pronajímané Vietnamci mají sloužit, respektive již slouží, přičemž část úkonů vztahujících se k objektům v obcích Ch. a P. prováděl podle vlastního vyjádření po uvedeném datu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný neoprávněně přechovával ve své garáži podstatnou část komponentů tvořících pěstírnu, jakož i různě zpracované semena konopí (viz str. 97 a str. 153 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni), nebo napomáhal jinému opatřit přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, když se opakovaně podílel na přepravě předmětů do jednotlivých objektů (viz str. 152 rozsudku Krajského soudu v Plzni). Současně je ve vztahu k posouzení subjektivní stránky předmětného trestného činu nutno vzít v potaz způsob komunikace dovolatele a ostatních obviněných, která probíhala výlučně k tomu určeným mobilním telefonem a prostřednictvím předem dohodnutého textu zprávy, či zvláštní způsob dopravy jednotlivých komponentů, tak jak je popsáno na str. 152 rozsudku Krajského soudu v Plzni. Ze všech především nalézacím soudem podrobně rozebraných skutečností ani Nejvyšší soud nepochybuje o naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

40. Dovolatel spatřoval pochybení v právním posouzení skutku při kvalifikaci jeho jednání jakožto účastenství ve formě pomoci na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy v rámci kvalifikované skutkové podstaty, když namítá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno maximálně v rámci skutkové podstaty základní. Nejvyšší soud především konstatuje, že obviněný byl kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uznán vinným ve vztahu ke skutku pod bodem 8) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Ze skutkových zjištění pod bodem 8) vyplynulo, že obviněný aktivně napomáhal vybudovat velkopěstírnu konopí, kdy od 15. 8. 2011 do jarních měsíců 2012 do objektu dopravoval různé předměty sloužící k vybudování či provozu pěstírny, dopravoval do objektu osoby vietnamského původu podílející se na budování pěstírny, či přímo pěstování rostlin konopí, provedl opravu dodávky vody do objektu a vyvezl z objektu nezjištěný odpad vzniklý v souvislosti s budováním pěstírny, případně s pěstováním rostlin konopí. Dle soudu je nutné zohlednit především množství nalezených komponentů v nemovitostech dovolatele, objem jím přepravených komponentů či odpadu, opakované poskytnutí součinnosti ostatním obviněným při přepravě či dobu jeho působení na této činnosti, což podrobně rozebírá v odůvodnění rozsudku nalézací soud. Přitom je nutno poznamenat, že k naplnění znaku „ve značném rozsahu“, a tedy ke kvalifikaci jednání podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku postačí zavinění ve formě nedbalosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, který stanoví, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. Nejvyšší soud tak uzavírá, že nalézací soud správně kvalifikoval jednání dovolatele jakožto pomoc na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tudíž byla tato námitka shledána zjevně neopodstatněnou.

41. Poslední námitka dovolatele se vztahuje k uloženému trestu, jeho výši a údajně opomenuté hlubší individualizaci při jeho ukládání. Předmětnou námitku obviněného nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. V úvahu by mohl přicházet důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se k takto dovolatelem uplatněné námitce a poukazuje především na skutečnost, že obviněnému byl v posuzovaném případě uložen trest odnětí svobody na spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby za spáchaný trestný čin, přičemž soud zohlednil veškeré relevantní skutečnosti při ukládání trestu, jak to vyžaduje ustanovení § 39 tr. zákoníku.

42. K námitkám dovolatelů H. S., D. T. N. a J. Š. je rovněž potřeba uvést, že tyto byly shodně uplatněny jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím, přičemž oba soudy se s námitkami dovolatelů ve svých odůvodněních řádně a podrobně vypořádaly. Zde pak dle ustálené judikatury, například dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, platí, že opakuje-li obviněný námitky, které již uvedl před soudem prvního či druhého stupně a soudy se s těmito námitkami řádně vypořádaly, bude se zpravidla podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jednat o dovolání zjevně neopodstatněné.

43. Obvinění D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., , N. V. H., N. G. Q. a J. Š. uplatnili též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy zákon vymezuje ve dvou alternativách. Jednak pro případ, kdy nesprávným procesním postupem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku (srov. např. § 253 odst. 1, 3 tr. ř.) a v důsledku toho došlo k porušení principu dvouinstančnosti řízení (např. zamítnutím odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. pro údajnou opožděnost, ačkoliv odvolání bylo podáno včas). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že soud druhého stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny pod písmeny a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

44. První alternativa v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, jelikož odvolací soud jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Pokud pak jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, v situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by námitky obviněných naplňovaly jimi uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze konstatovat, že shora uvedenými námitkami není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 969/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 11 Tdo 844/2013). V podrobnostech proto lze odkázat na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

45. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. odmítl, neboť tato byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se zohledněním shora uvedeného dále odmítl dovolání obviněných H. S., D. T. N. a J. Š., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 9. 2017

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru