Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 698/2017Usnesení NS ze dne 14.09.2017

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.698.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

čl. 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 698/2017-53

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání obv. J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 4 To 8/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 174/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. Š. odmítá .

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2016, sp. zn. 10 T 174/2016, byl obv. J. Š. uznán vinným ze spáchání

· zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a

· přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku.

Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

2. Spolu s obv. J. Š. byli odsouzeni také R. A. a R. Š. Obv. R. A. byl Okresním soudem v Ostravě uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku (z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 73 T 69/2016, který mu byl doručen dne 28. 6. 2016 a právní moci nabyl dne 8. 7. 2016), byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, přičemž položkový seznam těchto věcí soud přesně vymezil. Obv. R. Š.byl tímtéž soudem uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 15 T 31/2016 (který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 7 To 193/2016 ze dne 5. 10. 2016) byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidle v trvání 2 (dvou) roků.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce a obvinění Š. a Š. odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 4 To 8/2017 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Podle skutkových zjištění obv. J. Š. :

v blíže nezjištěném období, nejméně však od léta roku 2015 do doby svého zatčení pro trestní věc vedenou Městským soudem v Brně pod sp. zn. 1 T 120/2015 dne 9. 12. 2015 na různých místech v O., zejména pak v O. – M. O. na ulici N. H. v domě č. ... v bytě č. ..., kde v té době bydlel obviněný R. A., a ve sklepě přináležejícímu k uvedenému bytu, i jinde, za využití laboratorního skla, tvořícího provizorní laboratorní zařízení určeného k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. skleněných baněk, skleněných zapékacích mís, chladičů, plastových nádobek a láhví, ručního mlýnku, vařiče, dále za využití chemikálií používaných při nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. jódu, červeného fosforu, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné, alkalického hydroxidu či rozpouštědel, které si obstarával sám nebo mu je obstarali např. obviněný R. A. nebo samostatně stíhaný E. B., a dále s pomocí různého počtu balení léků obsahujících pseudoefedrin hydrochloridu ve snadno extrahovatelné formě, jako např. Cirrus a Sudafed, které si opatřil sám nebo mu je opatřil obviněný R. A. v množství nejméně 20 kusů balení na 1 var, příp. je opatřily další osoby, opakovaně, v nepravidelných intervalech, v četnosti 1-2x za 14 dnů, tedy nejméně v 11 případech, vyráběl buď sám nebo po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti společně s obviněným R. A., v množstvích od 30 gramů do 40 gramů směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin v 1 varu, avšak celkem za uvedené období vyrobil nejméně 330 gramů směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin, kdy jím vyrobený celkový objem psychotropní látky pervitin z části užil pro vlastní potřebu a z části, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a s vědomím jejích negativních účinků na lidský organizmus, neoprávněně poskytl za úplatu, bezúplatně k dalšímu užití jiným osobám,

a dále v přesně nezjištěném období, nejméně však od 8. 5. 2015 do dne 9. 12. 2015 na různých místech města O. i jinde, poté co si opatřil psychotropní látku pervitin tím, že si ji sám vyrobil, nebo obstaral od jiných osob, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin a dále s vědomím negativních účinků této psychotropní látky na lidsky organismus, tuto psychotropní látku neoprávněně poskytl za úplatu či bezúplatně k dalšímu užití jiným osobám, mezi nimi i

· E. B., nar. ..., kterému v přesně nezjištěném období od 8. 5. 2015 do 9. 12. 2015 nejméně v jednom případě poskytl za finanční částku 200,- Kč nejméně jednu spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství asi 0,2 gramu,

· V. K., přezdívanému „F.“, nar. ..., kterému v období od 8. 5. 2015 do 9. 12. 2015 v nezjištěném počtu případů poskytl za finanční částky 200,- nebo 300,- Kč blíže nezjištěné množství psychotropní látky pervitin,

· N. K., nar. ..., které v přesně nezjištěném období od měsíce prosince roku 2015 do 9. 12. 2015 nejméně ve 2 případech vědomě umožnil bezúplatně odebrat psychotropní látku pervitin v množstvích 0,3 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl ji celkem nejméně 0,6 gramu této psychotropní látky,

· L. M., nar. ..., kterému od měsíce října roku 2015 do 9. 12. 2015 nejméně ve 20 případech poskytl za finanční částky od 800,- Kč do 2.000,- Kč psychotropní látku pervitin v množstvích od 1 gramu do 2 gramů v jednotlivých případech, tedy poskytl mu celkem nejméně 20 gramů této psychotropní látky,

· R. Š., nar. ..., kterému ačkoli si byl vědom skutečnosti, že jmenovaný vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12-ti měsíců, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. 71 T 13/2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2014 sp. zn. 5 To 165/2014, ve Věznici Vinařice, a že je tedy povinen dodržovat povinnosti a zákazy uvedené v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, zejména pak zákaz vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky uvedený v § 28 odstavec 3 písmeno b) citovaného zákona, po předchozí vzájemné telefonické dohodě ze dnů 28. 11. 2015, 1. 12. 2015 a 6. 12. 2015 o způsobu ukrytí a zaslání psychotropní látky pervitin do věznice, na žádost obviněného R. Š., s úmyslem umožnit mu aplikaci psychotropní látky pervitin ve věznici, všitím do obruby slipových trenýrek modré barvy ukryl 0,5063 gramu žlutohnědé sypké krystalické látky s nezjištěným obsahem účinné látky metamfetamin, kteréžto spodní prádlo s uvedenou látkou uložil do zásilky, kterou v přesně nezjištěný den, nejméně však ode dne 6. 12. 2015 do 8. 12. 2015, odeslal jako fiktivní osoba A. N., H., O., z České pošty v O.- Z., R., evidovanou pod číslem ..., do Věznice Vinařice k rukám odsouzeného R. N., který o skutečném obsahu zásilky nevěděl, avšak k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 8. 12. 2015 při kontrole pracovníky Vězeňské služby České republiky Věznice Vinařice zadržena.

5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 4 To 8/2017, podal obv. J. Š. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., neboť: „skutkový stav, který zjistil soud nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu, zejm. v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku“. Dovolatel tvrdí, že provedené důkazy jsou v rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího i odvolacího soudu a v návaznosti i v rozporu s jimi učiněnými právními závěry o spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku i přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Zejména skutek, který je mu kladen za vinu, byl nesprávně právně kvalifikován jako zločin, dle jeho názoru jde pouze o přečin.

6. Obviněný poukázal v první námitce na to, že byl odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [v dovolání je mylně uveden odst. 3 písm. c) tr. zákoníku], přestože mu nebylo prokázáno spáchání činu ve značném rozsahu. V této souvislosti dovolatel podotkl, že ze spáchání tohoto činu jej neusvědčuje ani obv. A., ani nikdo z vyslechnutých svědků. Množství 330 gramů vyrobeného pervitinu nevyplynulo ani z realizovaných odposlechů, ani z údajů o nákupech surovin pro výrobu této drogy. Proto je obv. Š. přesvědčen o tom, že měl být uznán vinným pouze pro spáchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

7. Jako druhou námitku vznesl obviněný to, že mezi trestem, který byl uložen jemu a trestem, který byl uložen spoluobv. R. A. spatřuje zásadní nepoměr. Nicméně i za situace, kdy u něj bude nutné použít kvalifikovanou skutkovou podstatu s trestní sazbou od 2 do 10 let, tak není namístě, aby mu byl uložen trest ve výměře 6 let a 4 měsíce, neboť takový trest je nepřiměřeně přísný a nerespektující kritéria § 39 tr. zákoníku.

8. Ke své první námitce obviněný ještě dodal, že i přes rozsáhlost odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně nelze ani matematickým součtem dospět k tomu, že dovolatel vyrobil 330 gramů pervitinu. V případech, kdy svědci připustili, že pervitin od dovolatele obdrželi, se jednalo o množství jednotek gramů či jeho zlomků, které nemohou ve svém souhrnu dosáhnout vytýkaného množství. Proto závěr soudu I. i II. stupně o množství distribuovaného pervitinu je v rozporu nejen s § 2 odst. 5 tr. zákoníku, ale i s ustálenou judikaturou dovolacího soudu – k tomu obviněný citoval vybrané části rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně sp. zn. 4 Tz 172/2001 a č. j. 11 Tdo 1190/2014-22 a 6 Tdo 164/2015-25.

9. Na základě toho dovolatel shrnul, že jeho jednání nemělo být posouzeno (pro neprokázání vytýkaného jednání ani nepřímými důkazy) jako zločin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [opět chybně uvedeno odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Mimo to je obviněný přesvědčený, že soud ignoroval zásadu in dubio pro reo, neboť „opačný postup je extrémním nesouladem skutkových a právních závěrů neumožňující výrok o vině při spolehlivém zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti“. V návaznosti na to dovolatel považuje za nezákonný i výrok o uloženém trestu, který by „měl korespondovat s jednáním, za které by mohl být nejvýše uznán ve skutečně prokázaném rozsahu“.

10. Proto obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 265l odst. 1, odst. 2 odst. 4 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil, přikázal věc tomuto soudu k novému projednání, aby ten věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požaduje, aby byl propuštěn z výkonu trestu. Mimo to ve svém dovolání obv. Š. navrhl, aby Krajský soud v Ostravě postupoval podle § 265h odst. 3 tr. ř. a navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu rozhodnutí ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2016, č. j. 10 T 174/2016-1232, a aby Nejvyšší soud tomuto návrhu dle ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. vyhověl a odložil výkon rozhodnutí ve vztahu k výroku o trestu.

11. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 504/2017-6 ze dne 10. 5. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

II. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

14. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že

- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo

- není vůbec žádným trestným činem.

Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

15. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

16. Obv. J. Š. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vyčerpávajícím způsobem vypořádal již Okresní soud v Ostravě, a poté i Krajský soud v Ostravě. Obviněný ve svém dovolání v podstatě vznesl dvě zásadní námitky – a sice že mu údajně nebylo prokázáno, že spáchal předmětný skutek ve značném rozsahu, a že vnímá nepoměr mezi trestem, který byl uložen jemu a trestem, který byl uložen spoluobviněnému R. A., v důsledku čehož považuje svůj trest za nepřiměřeně přísný.

17. Obecně platí, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I za této situace však Nejvyšší soud zpravidla přezkoumá, zda vznesené námitky obviněného jsou oprávněné či nikoliv.

18. První námitka se týká výroku o vině. Dovolatel se v ní snaží zpochybnit celé dokazování, když uvádí, že byl neoprávněně odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože jeho jednání „nevykazuje znaky jako složky objektivní stránky trestného činu, zejména v jeho kvalifikované skutkové podstatě“, konkrétně ve znaku značného rozsahu. Obviněný totiž popírá zejména zjištění soudů, že měl vyrobit nejméně 330 gramů pervitinu s poukazem na svědecké výpovědi svědků – odběratelů. Touto argumentací však dovolatel zcela minul předepsaný zákonný požadavek, který vyplývá z § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve smyslu možnosti uplatnění námitky hmotněprávního pochybení v dovolacím řízení – neboť Nejvyšší soud ke skutkovým výhradám dovolatele již nemá právo přihlížet.

19. Nejvyšší soud v této souvislosti dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. Plénum v VI. části svého stanoviska, která se bezprostředně zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, v čl. 23 uvádí toto:

„Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod] je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz. § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností 12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“

20. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud v napadeném rozhodnutí objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.

21. Pokud tedy obviněný pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. Š. je však neoprávněné nejen z hledisek ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného (resp. z pozice vznesené námitky, že předmětný trestný čin údajně nespáchal ve značném rozsahu). Na základě svého přezkumu Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že tato námitka je nepravdivá.

22. Ze spáchání činu (výroby pervitinu) ve značném rozsahu byl obv. Š. v prvé řadě usvědčen výpovědí obv. R. A., který se vyjádřil jak k otázce frekvence jednotlivých varů, tak i k jednotlivým množstvím vyrobené drogy. Tento obviněný uvedl, že drogu vyráběl po dobu zhruba jednoho roku, a to jednou až dvakrát za 14 dní. Výtěžnost čisté drogy z každého varu se pohybovala mezi 30 až 40 gramy, když celkově odhadl, že takto vyrobil cca 960 g pervitinu. Současně obv. A. uvedl, že obv. Š. (a E. B.) umožnil vyrábět pervitin zhruba v 10-ti až 15-ti případech (č. l. 260 a_násl.).

23. Současně však soud I. stupně zjevně postupoval v duchu zásady in dubio pro reo, když celková gramáž pervitinu, kterou obv. Š. „připsal k tíži“, je ve skutečnosti množstvím nejnižším. Z provedených důkazů (zejména ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů, především však z odposlechů telekomunikačního provozu) vyplynulo, že objem produkované drogy se pohyboval řádově v desítkách až stovkách gramů. Z provedených důkazů vyplynulo, že minimálně jednou obv. Š. vyrobil 139 g pervitinu, jak sám dne 25. 11. 2015 udal v zaznamenaném hovoru s obv. Š. a jindy zase zmínil, že mu praskla baňka s 39 g pervitinu – tuto informaci dokonce uvedl dvakrát – jednou telefonicky a podruhé v dopise adresovaném obv. A.

24. Nelze tedy souhlasit s výroky dovolatele o údajně „nezákonném“ výroku o vině, kterým dle obviněného není prokázáno ani nepřímými důkazy, a stejně tak o „nezákonném“ výroku o trestu, který jak obviněný uvedl „měl korespondovat s jednáním, za které by mohl být obviněný uznán nejvýše v prokázaném rozsahu“. Za prokázaný rozsah považuje dovolatel nejspíše 100 g vyrobeného pervitinu, které během hlavního líčení sám přiznal. Okresní soud v Ostravě se však gramáží vyrobené drogy zabýval velmi podrobně, když k výslednému množství 330 gramů pervitinu dospěl tak, že vynásobil u 11-ti varů spodní uváděnou hranicí množství drogy, tj. 30 gramy. Tento výsledný objem byl řádně prokázán, a to i s ohledem na zásadu in dubio pro reo. [Obhajobě obv. Š., že vyrobil max. 100 g pervitinu (č. l. 1147) soudy nižších stupňů neuvěřily, přičemž svou argumentaci ohledně této otázky rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, sp. zn. 10 T 174/2016 na s. 50-51, č. l. 1256/2-1257, a sp. zn. 4 To 8/2017 na s. 6, č. l. 1349].

25. Mimo to znak výroby pervitinu ve značném rozsahu byl bezpochyby naplněn, protože kvalifikační hranice značného rozsahu je stanovena množstvím 150 g pervitinu. Současně však soud I. stupně zcela správně vycházel nejenom z objemu vyrobené drogy, ale také z dalších prokázaných skutečností – zejména z doby páchání trestné činnosti a četnosti dodávání drogy dalším narkomanům – a to v souladu s výkladovým stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013. Pokud má obviněný a jeho obhajoba pochybnosti o skutkových závěrech soudu I. stupně, které beze zbytku potvrdil i soud II. stupně, tak se jedná o pochybnosti ryze subjektivní. Trestná činnost obviněného ve vztahu k naplnění objektivní stránky i množství vyrobené drogy však byla beze zbytku prokázána.

26. Druhá námitka obv. Š. se týká výroku o trestu. Dovolatel v ní porovnává svůj trest s trestem, který byl uložený spoluobv. A. a zdůrazňuje, že jeho trest je nepřiměřeně přísným. Především platí, že takto formulovaná námitka není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatelova argumentace nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Otázky výměry uloženého trestu pod tento dovolací důvod nespadají.

27. Proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou tr. zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obv. Š. neodkázal, patrně proto, že si je dobře vědom toho, že trest mu byl uložen v rámci zákonem předepsané trestní sazby. Skutečnost, že jej i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je však z hlediska dovolacích důvodů zcela irelevantní. Platný trestní řád totiž neumožňuje tuto námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 odst. g) a h) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v ust. § 265b odst. 1 tr. ř.

28. Navíc Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu zjistil, že Okresní soud v Ostravě své závěry o uloženém trestu řádně a velmi podrobně odůvodnil. Především soud I. stupně při svých úvahách o trestu neshledal žádnou polehčující okolnost (jeho částečné doznání správně označil jako účelové, neboť se týkalo pouze části trestné činnosti, která již byla nepochybně prokázána). U dovolatele však shledal řadu přitěžujících okolností (viz str. 55 rozsudku soudu I. stupně).

29. Z opisu rejstříku trestů navíc vyplynulo, že dovolatel má celkem 16 záznamů, takže lze bez nadsázky říct, že je (vzhledem ke svému věku 31 let) v permanentní kolizi s právním řádem ČR. Obviněný se totiž další trestné činnosti dopouští v podstatě ihned poté, co je propuštěn z výkonu vazby, event. trestu odnětí svobody. Ani postupný výkon jednotlivých trestů, kterým byl podroben, nevedl k žádoucí korekci jeho jednání, takže možnost nápravy je v současnosti v podstatě iluzorní. Proto je hlavní účel ukládaného trestu především represivní a zábranný – ve vztahu k obviněnému, a ochranný – ve vztahu ke společnosti.

30. Je tedy zcela v souladu se zákonem, když Okresní soud v Ostravě přistoupil k uložení trestu, který má výrazně represivní účel, a který se nachází v druhé polovině zákonné trestní sazby, konkrétně ve výši 6 (šesti) let a 4 (čtyř) měsíců. Takto uložený trest nelze vzhledem k řadě přitěžujících okolností (a při absenci okolností polehčujících) hodnotit jako trest nepřiměřený, naopak by byl odůvodnitelný i trest mnohem vyšší.

31. I námitku dovolatele o údajném nepoměru mezi tresty uloženými jemu a obv. A. Nejvyšší soud rovněž odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost. Je sice pravdou, že trest obv. Š. byl vyměřen v horní polovině předmětné trestní sazby. Přesto však nejde o žádnou disproporci v neprospěch dovolatele. Obv. A. sice vyrobil a prodal větší množství pervitinu, ale v jeho prospěch svědčí řada významných polehčujících okolností: zejména je to jeho doznání a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, a to již během přípravného řízení. Navíc okresní soud zcela správně zohlednil, že tento obviněný je prvopachatel, na rozdíl od chronického recidivisty Š. Vzhledem k těmto skutečnostem vyjádřil Okresní soud v Ostravě naději, že trest obv. A. splní svůj výchovný účel, zatímco u obv. Š. plní trest zejména společensky represivně ochrannou funkci (byť ani v tomto případě nelze zcela rezignovat na výchovný účel trestu).

32. Kromě toho tvrzená (údajná) disproporce trestů uložených v jedné trestní věci různým obviněným nenaplňuje žádný dovolací důvod a námitka proti údajné nepřiměřenosti trestu, není podřaditelná pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., a tedy ani pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Proto ji Nejvyšší soud odmítl.

33. V záhlaví svého dovolání obv. Š. odkázal i na dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže ve věci některý výrok chybí nebo je neúplný. Na tento odkaz však obviněný již nenavázal žádnou argumentací. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud není povinen jej za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. 6 Tdo 435/2013, podobně i I. ÚS 452/07). Protože obv. Š. nepodřadil pod odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. žádnou námitku, tak se Nejvyšší soud ani nemohl nijak vyjádřit.

V. Závěr

34. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Ostravě provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas také Krajský soud v Ostravě, který odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě a obviněných Š. a Š. zamítl.

35. Nejvyšší soud konstatuje, že právní kvalifikace ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je odpovídající zákonu. K námitce ohledně uloženého trestu Nejvyšší soud odkazuje na body 31 a 32 tohoto rozhodnutí. Vznesené dovolací výhrady tak Nejvyšší soud vyhodnotil jako pouhou nepodloženou polemiku se skutkovými a hmotněprávními závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky irelevantní.

36. Protože v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. k porušení zákona, Nejvyšší soud dovolání obv. J. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 9. 2017

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru