Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 687/2018Usnesení NS ze dne 13.09.2018

HeslaDovolací důvody
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.687.2018.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 687/2018-100

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2018 dovolání, která podali obvinění S. Z. a J. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 16/2015 a rozhodl takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. Z. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, byl obviněný S. Z. uznán vinným pod body I/1-3 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dalším výrokem byl obviněný zproštěn obžaloby.

Obviněný J. S. byl citovaným rozsudkem uznán vinným pod body I/1, 3 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem III přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dalším výrokem byl obviněný zproštěn obžaloby.

Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupce v jejich neprospěch odvolání, na jejichž základě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, napadený rozsudek ohledně obviněných zrušil v odsuzující části a nově rozhodl téměř shodně jako soud prvního stupně s tím rozdílem, že obviněné pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou, a opravil některé nepřesnosti. Ve zprošťující části pak k odvolání státního zástupce rozsudek ohledně obou obviněných zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že

I. nejméně od 12. 8. 2014 do 8. 11. 2014 především na území hlavního města Prahy se podíleli na výrobě pervitinu – metamfetaminu, přičemž spolupracovali se zločineckou skupinou působící na území Spolkové republiky Německo ve městě L., kterou vedl P. P. F., který provozoval společnost Ch. & P. D. F. a disponoval s látkou 1S2S-(I)-chloropseudoefedrin v množství přesahujícím 4 000 kg, obvinění přes prostředníka Z. S., tuto látku od P. P. F. odebírali a z odebraného chloropseudoefedrinu na území České republiky vyráběli pervitin, přičemž S. Z. zabezpečoval kontakt se Z. S., který od P. P. F. zajišťoval za úplatu dodávky chloropseudoefedrinu, který S. Z. minimálně v jednom případě sám a v jednom případě společně s J. S. dovezl do České republiky, kde ho skladovali na neznámém místě, ale také v areálu Nákladového nádraží Ž. v P., a to za účelem výroby pervitinu z chloropseudoefedrinu dovezeného v přesně nezjištěném množství, který následně předávali různým osobám, také R. K., k výrobě metamfetaminu, přičemž pervitin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, na čemž se obvinění S. Z., J. S., a již odsouzení A. J. W. a R. S. podíleli následujícím způsobem:

1) S. Z. a J. S. nejméně dne 12. 8. 2014 uskutečnili vlakem cestu do L. ve Spolkové republice Německo, kde se zdrželi na nádraží, uskutečnili několik telefonických hovorů a následně nastoupili na vlak do České republiky, při zpáteční cestě oba obvinění telefonicky sháněli na následující den automobil, což se podařilo v 19:30 hod. S. Z. v autopůjčovně MAD Auto, v P., ul. P., téhož dne v ranních hodinách P. P. F. naložil dva pytle chloropseudoefedrinu v nezjištěném množství ze skladu v L., R. S., do automobilu tov. zn. VW Golf, a automobil zaparkoval v E., dne 13. 8. 2014 odcestovali S. Z. a J. S. půjčeným automobilem tov. zn. Peugeot 208, do Spolkové republiky Německo, do E. v L. dorazili v 13:30 hod., J. S. přistoupil k automobilu tov. zn. VW Golf, a přenesl zásilku chloropseudoefedrinu na zadní sedadla automobilu tov. zn. Peugeot 208, . odjeli směrem k R., kde J. S. předal něco přes okno Z. S., S. Z. zaparkoval automobil v R., S. Z. a J. S. vystoupili, J. S. zůstal stát u automobilu, S. Z. šel zpět k Z. S., otevřel kufr automobilu VW Golf, z něhož vyndal bílý sáček, společně se vrátili k automobilu Peugeot, do kterého S. Z. dal bílý sáček, nasedl asJ. S. se vrátili do České republiky se zásilkou chloropseudoefederinu s úmyslem z něj vyrobit pervitin, v souvislosti s touto zásilkou po opakovaných a naléhavých telefonických urgencích Z. S. S. Z. přislíbil přivézt 21 500 Euro, dne 20. 8. 2014 po 16:00 hod. odjel S. Z. společně s L. Č. a T. Š., automobilem tov. zn. Audi A6, do Spolkové republiky Německo, kde se po 20:00 hod. setkal u restaurace McDonalds v T., v ulici O.-S.-S. se Z. S., ve 20:16 hod. S. Z. z přihrádky u sedadla řidiče vyjmul červený igelitový sáček a předal jej Z. S.,

2) S. Z. dne 26. 9. 2014 odjel s neustanoveným mužem automobilem tov. zn. Audi A6, a spolu s J. Č. automobilem tov. zn. Škoda Octavia, do Spolkové republiky Německo, kde P. P. F. v době od 11:56 hod. do 12:08 hod. ve skladu v L., R. S., vyzvedl černý pytel s nezjištěným množstvím chloropseudoefedrinu a převezl ho za současné telefonické komunikace se Z. S., automobilem tov. zn. VW Golf, na parkoviště před pobočku společnosti Mercedes-Benz v Torgauer Strasse 333, kam ve 14:17 hod. přijel svým automobilem J. Č. a ve 14:22 hod. svým automobilem S. Z. s neznámým mužem, na parkoviště se dostavil Z. S., který se přivítal s P. P. F. a S. Z., ve 14:38 hod. se Z. S. a S. Z. vydali do zadní části parkoviště, kde do automobilu tov. zn. Škoda Octavia, přeložili zásilku chloropseudoefedrinu z automobilu tov. zn. VW Golf, a následně S. Z. a J. Č. odjeli zpět do České republiky, přičemž S. Z. věděl, že z dovezeného chloropseudoefedrinu bude vyroben pervitin, přičemž převzatý chloropseudoefedrin po opakovaných naléhavých telefonických urgencích Z. S. uhradil S. Z. prostřednictvím J. Č., který dovezl do Spolkové republiky Německo dne 15. 10. 2014 částku 17 500 Euro, které předal Z. S.,

3) J. S., R. S., A. J. W. a S. Z.: dne 1. 10. 2014 J. S. požádal R. S. o obstarání kontaktu na osobu, která umí uvařit větší množství pervitinu, a to z efedrinu od S. Z., čemuž R. S. vyhověl a přes J. K. sehnal kontakt na R. K., jehož telefonní číslo předal J. S., a který se s obviněným S. následně sešel, J. S. R. K. sdělil, že má až 1 kg efedrinu za cenu 200-250 tis. Kč, což R. K. odmítl z důvodu nedostatku finančních prostředků, následně dne 2. 10. 2014 kontaktoval a poté urgoval J. S. S. Z., který měl chloropseudoefedrin dodat a který ho skladoval mimo jiné i na N. nádraží Ž. v P., kdy v dřevěné komodě v recepci bývalého pneuservisu měl v bílé tubě jeden sáček s bílou látkou, přičemž bílá látka byla následně identifikována jako 513,923 gramu 1S2S-(I)-chloropseudoefedrin hydrochloridu, z něhož bylo možné vyrobit pervitin s výtěžností kolem 80 %, poté se S. Z. setkal s obviněnými J. S. a ods. A. J. W. ve V. ul. a chlorefedrin předal J. S., který poté nejprve neúspěšně sháněl telefonicky R. K., kdy požádal opět o pomoc s jeho kontaktováním R. S., který mu vyhověl a sdělil K., že ho J. S. shání, následně se J. S. s R. K. telefonicky domluvil a sešli se na schůzce i společně s ods. A. J. W., při které veškeré podmínky výroby a dodání pervitinu konzultoval J. S. s ods. A. J. W., a následně ods. A. J. W. vyndal pytel o hmotnosti 500 gramů s chloropseudoefedrinem z kufru svého vozidla, se kterým na schůzku přijel společně s J. S., předal jej J. S., a ten pytel předal R. K., aby z něj vyrobil pervitin, k předání vyrobeného pervitinu J. S. a ods. A. J. W. však již nedošlo, neboť s vyrobeným metamfetaminem hydrochloridem o hmotnosti 321,78 gramů obsahujícím přibližně 240 gramů účinné látky metamfetaminu, byl R. K. zadržen při silniční kontrole provedené dne 8. 10. 2014 v B. n. L., okres P.-v.,

II. S. Z. od přesně nezjištěné doby do 8. 11. 2014 v Praze 3, v areálu N. nádraží Ž., v dílně bývalého pneuservisu, v horním patře trezoru přechovával 72 sáčků s přítlačným lištovým uzávěrem, které obsahovaly celkem 61,52 g bílé látky, který byla identifikována jako směs kokainu hydrochloridu, lidokainu, kofeinu, fenacetinu a manitolu s obsahem 6,09 g účinné látky, tedy 9,9 % kokainu base, přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka,

III. J. S. od přesně nezjištěné doby do 8. 11. 2014 v N., ul. K., v místě svého bydliště přechovával tři papírové krabičky označené Testonon Injection, výrobce AFA, v každé z krabiček se nacházela skleněná ampule 1 ml obsahující čirou tekutinu, a papírovou krabičku označenou Depo-Test 250 Testosteron Enanhate Injection USP 5 Ampules, výrobce Unigen Life Scientisc, která obsahovala plastový držák se skleněnou ampulí s nápisem Depo-Test 250, obsahující testosteron, přičemž testosteron je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ze dne 7. 12. 2009, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, jako látka s anabolickým účinkem.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný S. Z. prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Macka a obviněný J. S. prostřednictvím obhájce JUDr. Alana Korbela.

Obviněný S. Z. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak bude dále vysvětleno, jeho dovolání je v převážné části nepřípustné, dále je proto citována pouze pasáž, v níž napadá výrok o vině pod bodem II. Zde uvedl, že mu nebylo prokázáno přechovávání kokainu pro jiného. Soud podle něj pominul zásadu subsidiarity trestní represe, kterou měl aplikovat s ohledem na to, že u něj bylo zajištěno jen něco málo přes 6 g účinné látky. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. S. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a své dovolání podrobně odůvodnil. Z důvodu jeho nepřípustnosti však nejsou na tomto místě námitky citovány. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, a předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, a zprostil jej obžaloby nebo přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že podstatná část námitek obviněného Z. a všechny námitky obviněného S. směřují do té části napadeného rozsudku, která byla následně podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, a jsou proto nepřípustné. Za přípustné státní zástupce považuje pouze námitky obviněného S. Z. směřující do výroku o vině pod bodem II. K nim poukázal na fakt, že obviněný přechovával více než 60 g kokainu, což přesahuje obvyklou potřebu uživatele, navíc byl rozdělen do 72 sáčků. Kokain nepřechovával přímo u sebe, jak by v případě osobní potřeby bylo možno předpokládat. Objem účinné látky nebyl příliš vysoký, ale tato okolnost sama o sobě společenskou škodlivost nesnižuje a jednalo se o běžnou „pouliční“ čistotu. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného S. Z. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného J. S. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) musel nejprve posoudit, zda jsou dovolání obviněných přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.]. Shledal, že dovolání obviněného J. S. zcela a dovolání obviněného S. Z. zčásti směřují do výroků napadeného rozsudku, které byly následně zrušeny rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku a v současné době tedy již neexistují. V souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu je proto třeba učinit závěr, že dovolání J. S. jako celek a dovolání S. Z. v označené části nejsou přípustná [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007: „Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu, či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a ) tr. ř.“].

Ohledně další části dovolání S. Z. směřující do výroku o vině pod bodem II pak Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Dále Nejvyšší soud zvážil, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.

Z naznačeného výkladu je patrné, že uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá námitka obviněného, že mu nebylo prokázáno přechovávání kokainu pro jiného. Pouze nad rámec dovolacího řízení lze říci, že pro tento závěr svědčí již okolnost, že byl kokain rozdělen do 72 malých sáčků s přítlačnou lištou, nazývaných lidově „dealeráky“. Uplatněnému dovolacímu důvodu pak lze podřadit námitku, podle které měl soud aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe. V této části je však dovolání zjevně neopodstatněné, neboť aplikace této zásady nepřicházela v úvahu. Obviněný přechovával 61,52 g kokainu hydrochloridu s obsahem 6,09 g účinné látky. U takového množství je za trestné považováno i jeho přechovávání pro vlastní potřebu (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. 3. 2014, publikované pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., kde je v případě kokainu za větší než malé množství považován 1 g směsi nebo 0,6 g účinné látky v případě hydrochloridu). U obviněného pak nebyly dány žádné okolnosti, které by snad měly soud vést k úvaze o nižší společenské škodlivosti jeho jednání.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného S. Z. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Dovolání obviněného J. S. pak odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. O odmítnutí dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).Poučení:

V Brně dne 13. 9. 2018

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru