Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 686/2016Usnesení NS ze dne 31.05.2016

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.686.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2870/16 ze dne 20.06.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 686/2016-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2016 o dovolání obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2015, č. j. 6 To 525/2015-367, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 67/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, ze dne 30. 9. 2015, č. j. 4 T 67/2015-322, byl obviněný P. J. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15.5.2014, č.j. 20 T 268/2013-322, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, v průběhu večerních hodin dne 25.11.2014 v N. J., na ulici M. v přízemí domu čp. ... započal s výrobou metamfetaminu – pervitinu tzv. „českou cestou“, když z 55 krabic balení léku zn. Cirrus, obsahujícího pseudoefedrin, které rozdrtil a vytřepal v chemickém roztoku izoloval efedrin, přičemž následně chtěl ve výrobě pokračovat na nezjištěném místě v B., k čemuž nedošlo, neboť byl dne 26.11.2014 ve 12.15 hod. při převozu vybavení „domácí laboratoře“, roztoku obsahujícího rozpuštěné léčivo a chemikálií k výrobě pervitinu zadržen při policejní kontrole ve vozidle Ford Focus. V podrobnostech lze stran popisu skutkového děje odkázat na předmětný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně.

Za danou trestnou činnost byl obviněnému uložen trest odnětí svobody podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, ve výměře 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2015, č. j. 6 To 525/2015-367, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení krajského soudu pak obviněný podal k Nejvyššímu soudu dovolání, které opřel o zákonný důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.

V rámci odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v jeho případě nedošlo k naplnění zákonného znaku zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v žádném stadiu. Toto nesprávné právní posouzení skutku spočívá i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o spáchání trestního činu. Dovolatel připomněl, že již od počátku trestního stíhání popíral, že by se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání. Popsal svou verzi, kterou uplatnil v rámci své obhajoby před oběma nižšími soudy, tedy, že po příjezdu z Anglie, kde pracoval, se setkal s J. K., který jej seznámil s dalšími osobami, které v hotelu P. konzumovaly návykové látky. Byl to pak svědek Ku., kdo přišel s nápadem vyrobit drogy, což se obviněný dozvěděl až po cestě do F.-M.. Obviněný poukázal na skutečnost, že v průběhu dokazování nebylo zjištěno, že by držel v ruce jakoukoli věc z tzv. „domácí laboratoře“, což prokazuje též odborné vyjádření OKTE z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, které sám inicioval. Drogu vyráběl právě svědek Ku., dovolatel byl pouhým pasivním pozorovatelem. Dále obviněný napadl výpovědi slyšených svědků D., H., H., T., Ky., P. a Ku. Tyto výpovědi podrobně rozebírá a označuje za nevěrohodné, neprůkazné a ovlivněné, ať již požitím návykových látek (svědek Ky.) či zejména svědkem Ku. Byl to právě on, kdo stál od počátku za výrobou drogy, nicméně svědkovo zavinění bylo eliminováno pro jeho postavení jako policejního informátora, potažmo pro blízký vztah k jednomu z policistů Ko. Dále obviněný vytkl nižším soudům neprovedení jím navrhovaných důkazů v podobě výslechu lékaře MUDr. W., který jej prohlížel po vzetí do vazby, a jehož zpráva je v rozporu s výsledky předchozí tělesné prohlídky policejním orgánem, kdy bylo zjištěno poranění, které mu měl způsobit J. Ku. přitom, kdy jej týráním nutil do přípravy drogy. K posledně jmenovanému svědkovi pak nebyla čtena propouštěcí zpráva z výkonu trestu, která měla prokázat finanční zdroje, s nimiž měl disponovat. V neposlední řadě pak dovolatel poukazuje na absenci subjektivní stránky trestného činu, když chybí motiv, který by měl k jeho páchání. Obviněný se vrátil z Anglie, měl prostředky k zajištění živobytí, práci, rodinné zázemí, narodilo se mu dítě, chtěl pečovat o nemocnou matku a již několik měsíců nepožíval návykové látky, což potvrdila i znalkyně z odvětví psychiatrie. Oproti tomu Ku., který nedisponoval žádnými finančními prostředky, takový motiv evidentně měl. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2015, č. j. 6 To 525/2015-367, jakož i Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 9. 2015, č. j. 4 T 67/2015-322, a přikázal věc k novému projednání.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužila svého oprávnění vyjádřit se k podanému dovolání a vyslovila toliko souhlas, aby Nejvyšší soud věc rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) primárně konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Věcí by se mohl dále zabývat jen tehdy, pokud by zjistil, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a je tak porušeno ústavní právo obviněného na spravedlivý proces. O to však v tomto případě nejde.

Nejvyšší soud po posouzení napadených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jakož i Okresního soudu v Novém Jičíně, a řízení jim předcházejících, to vše ve světle obviněným uplatněného dovolacího důvodu, dospěl k následujícímu závěru. Obviněný v rámci svých námitek brojí proti posouzení svého jednání jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dle svého vyjádření nedopustil v žádném zákonem stanoveném stadiu. Své výtky vůči rozhodnutím nižších soudů směřuje do rozsahu a hodnocení provedených důkazů, když skutková zjištění nepostačují k závěru o jeho vině. V daném směru zejména napadá věrohodnost slyšených svědků, jejichž výpovědi má za ovlivněné osobou J. Ku. Byl to právě tento svědek, kdo se rozhodl realizovat výrobu pervitinu a obviněného fyzicky nutil, aby mu v tomto byl nápomocen. Poté, co byli zadrženi policií, však svědek Ku. svalil veškerou odpovědnost na obviněného, což se mu podařilo i s ohledem na jeho postavení, coby informátora policie a blízký vztah k jednomu z policistů. Na žádné ze zajištěných věcí se přitom nenašly otisky obviněného, což má svědčit o pravdivosti jeho tvrzení. Dovolatel rovněž poukázal na rozpory, které nižší soudy neodstranily prostřednictvím jím navrhovaných důkazů (slyšení vězeňského lékaře MUDr. W. a čtením propouštěcí zprávy J. Ku. z výkonu trestu). Současně má za to, že ve vztahu k němu není dána existence subjektivní stránky v podobě motivu k páchání trestné činnosti.

Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené musí konstatovat, že takto prezentované námitky obviněného byly použity již v rámci jeho obhajoby před soudy prvého i druhého stupně. Přitom takto uplatněná argumentace směřuje toliko vůči skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, resp. neúplnosti dokazování a nemůže mít povahu právně relevantních námitek, které předpokládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze toliko stručně odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu (str. 10–13), kde se nalézací soud velmi podrobně zaobírá otázkou věrohodnosti jednotlivých svědeckých výpovědí, které usvědčují obviněného ze spáchání trestného činu. Poukázal naopak na rozpory ve výpovědi obviněného, které se týkají jeho údajného poranění, které mu měl způsobit J. Ku., byť si zbývající svědci žádných sporů mezi nimi nepovšimli, potažmo obviněný tuto skutečnost uváděl pouze účelově při svých výsleších, zatímco s jinými osobami při neformálním styku žádné napadání nezmiňoval. Naopak svědci P., Ky. i H. shodně označili obviněného jako osobu, která vyvíjela aktivitu směrem k výrobě drogy. Pokud naopak obviněný namítá k jednotlivým svědkům jejich nevěrohodnost, ke každému z nich nalézací soud tyto námitky posoudil a řádně se s nimi vypořádal. Pozornost věnoval též otázce avizovaného kontaktu svědka Ku. s policisty, k čemuž hodnotil zejména výslech svědka Ž., jenž potvrdil, že policista Ko. se neúčastnil žádných úkonů po zahájení trestního řízení. Mimo to byl svědeckým výpovědím přítomen vždy zástupce obhajoby, a postup policie v tomto směru nebyl napadán. Nalézací soud pak své závěry o vině nevystavěl toliko na výpovědích slyšených svědků, ale tyto dal do souvislostí s dalšími okolnostmi případu, které se pojí k osobě obviněného (znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie), jeho trestní minulosti či okolnostem zadržení a ohledáním vozidla, v němž byly nalezeny věci spojené s výrobou návykové látky. Rovněž okresní soud řádně odůvodnil, proč neprovedl obviněným navrhované doplnění dokazování zejména ve vztahu k lékařské prohlídce MUDr. W. Pokud se s takovými závěry ztotožnil i soud odvolací a poukázal, že zdůvodnění okresního soudu je logické, přesvědčivé a vnitřně konzistentní, nemůže Nejvyšší soud než vyslovit názor totožný. Byť je zřejmé, že stejně jako v obdobných případech drogové trestné činnosti je třeba obezřetně přistupovat k hodnocení důkazů, zejména v podobě protichůdných výpovědí svědků, kteří jsou konzumenty návykových látek, takové povinnosti oba nižší soudy plně dostály.

Ač obviněný v průběhu trestního řízení podával odlišné verze své účasti na výrobě návykové látky, od původního připuštění aktivní role, přes následné násilné nucení ze strany svědka Ku. až po zcela pasivní postoj, soudy prvého a druhého stupně tyto výpovědi náležitě posoudily a při maximálním šetření práv obviněného a zachování základních zásad trestního řízení dospěly k přesvědčivému zdůvodnění závěru o vině P. J. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Jmenovaný se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby neoprávněně vyrobil (tzv. „českou cestou“) psychotropní látku (metamfetamin-pervitin) a čin spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen (rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 5. 2014, č. j. 20 T 268/2013-322) a tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, neboť byl zadržen spolu s dalšími osobami při převozu věcí sloužících k finální přípravě látky policejní hlídkou. Dotčené soudy zvolily při řádném posouzení všech klíčových okolností případu odpovídající právní kvalifikaci a rovněž tak uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, jakož i soud prvého stupně. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Naopak, byť obviněný formálně svůj dovolací důvod podřadil pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky, které pod něj subsumoval, směřují toliko ke snaze dosáhnout jiného, pro něj příznivějšího hodnocení důkazů, než jak to učinily soudní orgány činné v trestním řízení. K takovéto nápravě, která se ovšem nedotýká nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, však dovolací soud povolán není. S ohledem na to Nejvyšší soud dovolání obviněného P. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b) tr. ř., a učinil tak, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Vyhotovil:

JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru