Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 686/2004Usnesení NS ze dne 22.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.686.2004.1

přidejte vlastní popisek

11 Tdo 686/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 dovolání podané obviněným J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2004, sp. zn. 8 To 43/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 52/2003, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, byl J. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání čtyř let.

Podle skutkových zjištění obvodního soudu se J. H. uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 27. 4. 2003 kolem 3.00 hod. v P., V. 729/11, ve společném bytě opakovaně napadl údery pěstí do hlavy svoji manželku M. H., kterou udeřil malíkovou hranou ruky zezadu do krku, poté ji udeřil dřevěnou stoličkou do levé ruky, přičemž tímto jednáním způsobil poškozené podvrtnutí a natažení kloubu a vazu krční páteře, projevující se bolestivou blokádou a omezením hybnosti krční páteře, pohmoždění hlavy, pohmoždění zevní strany levé paže nad loktem s krevním výronem o průměru 8 cm, kdy poškozená utrpěla středně těžký úraz a léčení trvá při nekomplikovaném průběhu obvykle tři až pět týdnů, někdy i déle než šest týdnů.

Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2004, sp. zn. 8 To 43/2004, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou let. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému dne 16. 3. 2004, jeho obhájci dne 11. 3. 2004 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 10. 3. 2004.

Proti shora citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný dne 17. 5. 2004 (dáno na poštu dne 14. 5. 2004) prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, kterým napadl výrok o trestu tohoto rozhodnutí ve spojení s výrokem o vině z rozsudku nalézacího soudu. Jako důvod dovolání uvedl, že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného právního posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že oba soudy v předchozím řízení přes vážné rozpory v důkazech došly zcela neobjektivně k přesvědčení, že k události došlo tak, jak předestírá obžaloba, čímž porušily ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Namítnul, že soud neprovedl jím navrhované důkazy, které byly pro jeho rozhodnutí relevantní, a to zejména výslech MUDr. D. P., znalecký posudek z oboru zdravotnictví ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu a rekonstrukci na místě činu. Nezabýval se také věrohodností poškozené. V průběhu hlavního líčení byly vyslechnuty pouze tři osoby, on, poškozená a jejich dvanáctiletá dcera. Co se týče jeho zdravotního stavu, tak z lékařského hlediska má za prokazatelné, že činu uvedeného ve výrokové části rozsudku nebyl schopen. Těmito skutečnostmi se však orgány činné v trestním řízení nezabývaly. Soud v hlavním líčení také zamítl většinu jeho otázek směrem k poškozené. Dále pak dovolatel podrobně popsal důvody pro nezbytné jím navrhované doplnění dokazování, poukázal na nevěrohodnost výpovědi poškozené a popsal vlastní verzi průběhu skutkového stavu. Dovodil z toho, že odvolací soud se ve svém přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně nedostatečně zabýval otázkou naplnění zásady objektivní pravdy podle § 2 odst. 5 tr. ř. Rovněž jím nebyla dodržena zásada, že státní zástupce a obviněný mohou v řízení před soudem na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Konečně byla porušena i zásada uvedená v § 2 odst. 6 tr. ř., podle které orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek městského soudu zrušil a sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že jej zprostí obžaloby.

K podanému dovolání se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že dovolatelem uváděný důvod dovolání nekoresponduje s žádným ze zákonných dovolacích důvodů, zejména ne s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod naplňují námitky vedené v tom smyslu, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky, které směřují proti správnosti skutkových zjištění, proti způsobu hodnocení důkazů, proti rozsahu provedeného dokazování apod., jsou mimo rámec tohoto dovolacího důvodu a není možné je uplatňovat v dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Podstata dovolání zde spočívá v nesouhlasu obviněného s dostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků objektivní stránky trestného činu. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení od jím namítaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Dovolací soud pak není oprávněn k těmto námitkám přihlížet, neboť je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. září 2004

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru