Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 676/2020Usnesení NS ze dne 15.09.2020

HeslaDokazování
Důvody dovolání
Spravedlivý proces
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.676.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 tr. ř.

§ 219 odst. 3 tr. ř.

§ 2 odst. 12 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 676/2020-4507

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 9. 2020 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných Š. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a J. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 12 To 16/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 3/2012, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. H. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 56 T 3/2012, byl obviněný Š. H. uznán vinným v bodech I., II./ zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na č. l. 14 výroku rozsudku.

2. Obviněný J. Č. byl uznán vinným v bodech I., II./ zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a v bodě III./ přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 17 T 153/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 31 To 554/2015, a dále byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na č. l. 13 a 14 výroku rozsudku.

3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných P. H., P. Č., W. L. a A. S.

4. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:

I. obvinění J. Č., P. H., P. Č., Š. H., A. S. a W. L.

v době od ledna 2011 do 23. 5. 2011 na různých místech v okrese Česká Lípa a Mladá Boleslav J. Č. a P. H. jako organizátoři této skupiny zajišťovali pervitin od nezjištěné osoby a dále od výrobců pervitinu K. J., nar. XY a ods. T. L., a to přesně podle objednávky W. L., ods. T. L. pervitin vyráběl v obci XY v domě čp. XY, když mu za tímto účelem J. Č. a P. H. zajišťovali pomůcky k výrobě pervitinu, financovali nákup chemikálií a léčiv potřebných k výrobě pervitinu, za pomocí řidičů P. Č., Š. H. a A. S. jezdili na schůzky s W. L., který jezdil z Rakouska do České republiky přes hraniční přechod XY, a na různých místech okresu Česká Lípa a Mladá Boleslav W. L. pervitin prodávali a řidiči P. Č., Š. H. a A. S. kromě toho, že vozili J. Č. a P. H., neboť oba mají zákaz řízení motorových vozidel, k prodejům pervitinu W. L., nejméně v jednom případě jeli na místo schůzky s W. L. dříve a kontrolovali bezpečnost prostoru, kde mělo dojít k prodeji pervitinu, před policií, nebo jezdili na schůzky více vozidly opět za účelem ztížení jejich odhalení při prodeji pervitinu, přičemž obž. L. nakupoval z části pervitin za účelem jeho dalšího prodeje a tak

1) dne 25. 1. 2011 v 15.11 hodin W. L. z telefonního čísla XY pomocí SMS zprávy objednal u J. Č. na telefonním čísle XY, 40 gramů pervitinu na pátek, tedy na den 28. 1.2011, za cenu 900,- Kč za 1 gram, následně dne 28. 1. 2011 P. H. po domluvě s J. Č. zajistil uvedené množství pervitinu od nezjištěné osoby a téhož dne po 23. hodině dovezl A. S. P. H. a J. Č. do Mimoně na benzinovou čerpací stanici P., kde neoprávněně prodali W. L. 40 g pervitinu za částku 40.000,- Kč,

2) dne 2. 2. 2011 v 12.11 hodin W. L. z telefonního čísla XY pomocí SMS zprávy objednal u J. Č. na telefonním čísle XY, 70 gramů pervitinu ve formě krystalů na pátek, tedy 4. 2. 2011, za cenu 850,- Kč za 1 gram, následně dne 3. 2. 2011 ods. T. L. přijel k J. Č. a P. H. a předal jim nejméně 35 g pervitinu, který vyrobil v předcházejících dnech a druhou část pervitinu, tedy 35 g, zajistil téhož dne J. Č. od K. J., nar. XY, a A. S., nar. XY, kam ho zavezl A. S., a poté dne 5. 2. 2011 kolem 00.30 hodin v XY u obchodního domu T. neoprávněně prodali W. L. 70 g pervitinu za částku 59.500,- Kč,

3) dne 7. 2. 2011 W. L. z telefonního čísla XY pomocí SMS zprávy objednal u J. Č. na telefonním čísle XY, 50 gramů pervitinu na pátek, tedy 11. 2. 2011, následně dne 10. 2. 2011 J. Č. s P. H. obstarali pervitin pro L. od nezjištěné osoby a dne 13. 2. 2011 odvezl A. S. J. Č. s P. H. z XY do XY k hotelu S., kde kolem 22.20 hodin neoprávněně prodali W. L. 50 g pervitinu za částku nejméně 45.000,- Kč, přičemž na místě zaplatil W. L. asi 27.000,- Kč a 19.437,68 Kč poslal dne 15. 2. 2011 peněžní službou Western Union na jméno ods. I. K., která peníze následně vybrala na pobočce pošty v XY, kam ji zavezl A. S. a předala je J. Č.,

4) dne 15. 2. 2011 v 18.29 hodin W. L. z telefonního čísla XY napsal J. Č. SMS zprávu na telefonní číslo XY, že přijede v pátek, na což J. Č. reagoval tak, že oznámil P. H., že si to v pátek zopakují, a následně dne 19. 2. 2011 J. Č. po poradě s P. H. obstaral od K. J., nar. XY, 50 g pervitinu, které dne 20. 2. 2011 v XY kolem 21.30 hodin neoprávněně prodal W. L. za částku nejméně 45.000,- Kč, přičemž na místě W. L. zaplatil asi 25.000,- Kč a 20.000,- Kč poslal dne 22. 2. 2011 peněžní službou Western Union na jméno ods. I. K., která následně peníze vybrala na pobočce pošty v XY, kam ji zavezl A. S. a předala je J. Č.,

5) dne 24. 2. 2011 ve 13.32 hodin J. Č. z telefonního čísla XY napsal SMS zprávu W. L. na telefonní číslo s rakouskou předvolbou XY, jestli s ním má počítat, na což W. L. reagoval tak, že téhož dne ve 13.45 hodin SMS zprávou objednal u J. Č. na neděli, tedy na 27. 2. 2011 50 gramů pervitinu ve formě krystalů, jehož výrobu dne 26. 2. 2011 domluvil J. Č. s ods. T. L., kdy jednání s ods. L. asL. průběžně konzultoval s P. H., následně dne 27. 2. 2011 T. L. předal vyrobený pervitin J. Č., a ten společně s P. H. jel ve vozidle, které řídil P. Č., do Mladé Boleslavi na parkoviště před obchodní dům O., kde W. L. neoprávněně prodali 50 g pervitinu za částku 45.000,- Kč, přičemž na místě W. L. zaplatil 34.000,- Kč a 11.000,- Kč poslal v následujících dnech peněžní službou Western Union, které vybrala ods. I. K.,

6) dne 5. 3. 2011 se J. Č. domluvil s P. H. na obstarání pervitinu pro W. L., který měl přijet dne 6. 3. 2011 v 10.00 hodin, a požadoval 10 g pervitinu, přičemž část tohoto množství přivezl J. Č. ods. T. L. a část zajistil P. H. a téhož dne kolem 17.00 hodin J. Č. společně s P. H. v Mladé Boleslavi neoprávněně prodali 10 g pervitinu W. L.,

7) dne 16. 3. 2011 ve 22.16 hodin J. Č. z telefonního čísla XY napsal SMS zprávu W. L. na telefonní číslo XY, že to pro něj má připravené na pátek, tedy na 18. 3. 2011 a L. objednávku potvrdil, následně dne 18. 3. 2011 vezl Š. H. J. Č. ke K. J., nar. XY, pro 50 g pervitinu, poté si P. H. z důvodu zastírání své trestné činnosti půjčil od nezjištěné osoby jiné vozidlo, které řídil Š. H., a společně ještě s J. Č. jeli do Mladé Boleslavi k O., kde se setkali s P. Č., který vyjel samotný ve vozidle VW Golf z místa bydliště J. Č. dříve, aby maskoval odjezd J. Č., P. H. a Š. H. na schůzku s W. L., přičemž v Mladé Boleslavi na parkovišti před prodejnou O. po 22. hodině neoprávněně prodali W. L. 50 g pervitinu,

8) dne 24. 3. 2011 v 13.06 hodin W. L. z telefonního čísla XY objednal u J. Č. SMS zprávou na telefonní číslo XY, 70 gramů pervitinu na druhý den, tedy na 25. 3. 2011, následně dne 25. 3. 2011 J. Č. po domluvě s P. H. zajistil 80 g pervitinu ve formě krystalů od K. J., nar. XY, kdy pro uvedený pervitin zavezl J. Č. Š. H., a téhož dne kolem 15.40 hodin přijeli J. Č. s P. H. vozidlem zn. Škoda Superb, RZ XY do XY k obchodnímu domu T., kde W. L. neoprávněně prodali 70 g pervitinu za částku 56.000,- Kč,

když tedy celkem za uvedené období neoprávněně prodali W. L. nejméně 390 gramů pervitinu,

a tohoto jednání se dopustili bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků,

II. obvinění J. Č., P. Č., P. H., Š. H., A. S.

nejméně od srpna 2010 do 23. 5. 2011 na různých místech v okrese Česká Lípa a Mladá Boleslav každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené a fungující za účelem neoprávněné výroby a následné distribuce pervitinu ve značném rozsahu, kdy J. Č. a P. H. jako organizátoři této skupiny zajišťovali pervitin od nezjištěných osob z Teplic, z XY, dále od K. J., nar. XY, z České Lípy, za kterými jezdili v intervalu 2x týdně, a každý kupoval nejméně 20 až 30 gramů pervitinu, přičemž nejméně v jednom případě koupili na jeden odběr až 200 gramů pervitinu, od února 2011 pervitin kupovali také od ods. T. L., který pervitin vyráběl v obci XY v domě čp. XY, přičemž nejméně v jednom případě P. H. obstaral blíže nezjištěné množství balení léčiva Sudafed obsahující v jednom balení 12 ks tablet, kdy každá obsahuje 60 mg pseudoefedrinu, a tyto tablety společně s J. Č. v bytě P. H. vyloupali z blistrů a takto upravené tablety dodali výrobci pervitinu ods. T. L., který z nich následně vyrobil pervitin a za pomoci řidičů P. Č., Š. H. a A. S., J. Č. a P. H. jezdili na schůzky s dodavateli pervitinu, od kterých pervitin kupovali, a na schůzky s odběrateli pervitinu, kterým pervitin sami prodávali, přičemž v některých případech J. Č. po domluvě s P. H. nařizoval P. Č., Š. H. a A. S., kam mají s pervitinem jet, jaké množství mají dovézt konkrétnímu odběrateli a zpět přivézt peníze, přičemž J. Č. prodával pervitin i ve svém bytě a pokud nebyl doma, tak pověřil svou přítelkyni, již odsouzenou I. K., aby připravila konkrétní množství pervitinu a následně pervitin prodala jím uvedeným odběratelům nebo pervitin předala řidičům P. Č., Š. H. a A. S., kteří také na pokyn Č. pervitin vozili a prodávali konkrétním odběratelům, přičemž sami za provedené jízdy s pervitinem a jeho prodej dostávali od J. Č. a P. H. pervitin a všichni kromě toho, že vozili J. Č. a P. H. k nákupům a prodejům pervitinu, kontrolovali bezpečnost prostoru, kde mělo dojít k prodeji pervitinu, před policií nebo jezdili na schůzky více vozidly, opět za účelem ztížení jejich odhalení při prodeji pervitinu, přičemž se výše uvedení obžalovaní podíleli v rámci organizované skupiny každý svým přispěním a chováním na obchodování s pervitinem (včetně prodeje pervitinu W. L.), když konkrétně:

1)

a) dne 3. 3. 2011 ve 14.50 hodin v XY, v ulici XY na parkovišti před P. M. J. Č. neoprávněně prodal K. K. (utajený svědek dle § 102a tr. řádu) 19,9 g pervitinu s obsahem 73% čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 20.000,- Kč,

b) dne 15. 3. 2011 J. Č. po domluvě s P. H. zajistil pervitin od T. L., který pro ně pervitin ve dnech 16. a 17. 3. 2011 vyrobil, a nejméně 50 g pervitinu dovezl dne 17. 3. 2011 J. Č. do XY, následně téhož dne kolem 11.30 hodin napsal J. Č. z telefonního čísla XY SMS zprávu Š. H. na telefonní číslo XY, aby byl ve 12.30 hodin na místě, protože on tam má být ve 13.00 hodin, Š. H. tedy šel v XY k obchodnímu domu T. a P. M., kde na pokyn J. Č. hlídal místo, kde mělo dojít k prodeji pervitinu, a volal Č., co se na parkovišti děje, poté ve 13.00 hodin přišel k obchodnímu domu T. J. Č. a neoprávněně prodal K. K. (utajenému svědkovi dle § 102a tr. řádu) 47,5 gramu pervitinu s obsahem 71% čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 50.000,- Kč,

c) dne 7. 4. 2011 řidič Š. H. odvezl J. Č. a P. H. ke K. J., nar. 25. 6. 1974, od kterého J. Č. koupil pervitin, poté všichni tři odjeli vozidlem zn. Škoda Superb, RZ XY do Mladé Boleslavi, ulici XY, na parkoviště společné obchodním domům O., I. a O., kde Š. H. s P. H. hlídali prostor na parkovišti, J. Č. šel k vozidlu K. K. (utajený svědek dle § 102a tr. řádu) a neoprávněně mu prodal 19 gramů pervitinu s obsahem 54,4% čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 10.000,- Kč, přičemž po prodeji opět nastoupil do vozidla zn. Škoda Superb a všichni tři z místa odjeli

d) dne 23. 5. 2011 po 21. hodině přijeli P. H., který řídil vozidlo zn. Škoda Superb, RZ XY, společně s J. Č. do Mladé Boleslavi, ulici XY, na parkoviště společné obchodním domům O., I. a O., kde J. Č. nasedl do vozidla K. K. (utajený svědek dle § 102a tr. řádu) a neoprávněně mu prodal 199,8 gramů pervitinu s obsahem 64,9% čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 170.000,- Kč, kdy při tomto prodeji byli obžalovaní zadrženi Policií ČR, tedy v rámci předstíraných převodů neoprávněně prodali 286,2 gramů pervitinu, přičemž z tohoto množství T. L. neoprávněně vyrobil nejméně 47,5 gramů pervitinu,

2)

a) v období od podzimu roku 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, a dále ve XY v okolí bydliště J. M. a na dalších místech okresu Česká Lípa J. Č. 4x týdně neoprávněně osobně prodával nebo s pervitinem posílal řidiče P. Č., Š. H. a A. S., aby dovezli J. M., nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu, přičemž nejméně ve 4 případech pervitin převzala V. O., nar. XY, kdy mu za uvedené období takto prodal nejméně ve 144 případech 144 gramů pervitinu,

b) v období od srpna 2010 do března 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, na parkovišti u T. a také na dalších místech okresu Česká Lípa J. Č. 1x týdně neoprávněně prodával K. Č., nar. XY, 0,7 až 0,8 gramu pervitinu za částku 1.000,- Kč, výjimečně mu prodal pervitin za částku až 2.000,- Kč, kdy mu takto za uvedené období prodal nejméně ve 32 případech nejméně 22,4 gramů pervitinu, přičemž nejméně v 15 případech po domluvě prodeje pervitinu poslal s pervitinem za K. Č. A. S.,

c) v období od října 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídlliště XY, na pokyn J. Č. připravovala I. K. Č. řečené množství pervitinu a následně pervitin neoprávněně prodávala či předávala zdarma níže uvedeným a dalším neustanoveným osobám, kdy konkrétně:

ca) v období od října nebo listopadu 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, na pokyn J. Č. neoprávněně prodávala a předávala zdarma 2x až 3x týdně P. Č., nar. XY, pervitin v množství celkem nejméně 80 gramů,

cb) v období od října 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, neoprávněně prodala nejméně v 7 případech J. M., nar. XY, celkem nejméně 9 gramů pervitinu,

cc) v období od října 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, neoprávněně prodala nejméně ve 3 případech A. S., nar. XY, celkem nejméně 3 gramy pervitinu,

cd) v období od Silvestra 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, neoprávněně za protislužby předávala jednou týdně P. N., nar. XY, dávku pervitinu, kdy mu takto předala ve 20 případech celkem nejméně 2 gramy pervitinu,

ce) v období od ledna 2011 do dubna 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídiště XY, na pokyn J. Č. neoprávněně předala zdarma ve dvou případech O. K., nar. XY, celkem 1 gram pervitinu,

cf) v období od září nebo října 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídiště XY, neoprávněně předávala zdarma 2x až 3x měsíčně N. K., nar. XY, dávku pervitinu, kdy jí takto celkem předala nejméně ve 20 případech nejméně 2 gramy pervitinu, tedy ods. I. K. celkem v uvedených případech v rámci organizované skupiny na pokyn J. Č. neoprávněně prodala a předala zdarma celkem nejméně 97 gramů pervitinu,

3)

3.1) v období od léta 2010 do března 2011 v České Lípě, XY a na různých místech v XY J. Č. neoprávněně prodal O. K., nar. XY, celkem nejméně 5 gramů pervitinu,

3.2) v období od ledna 2011 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY J. Č. neoprávněně prodal nejméně ve 4 případech A. U., nar. XY, pervitin za částku 500,- Kč za jeden prodej, kdy jí takto prodal pervitin za celkovou částku 2.000,- Kč,

3.3) v období od srpna 2010 do února 2011, kromě dvou měsíců na podzim 2010, v XY v blízkosti svého bydliště, u obchodního domu T. a v České Lípě, XY, před domem čp. XY neoprávněně J. Č. J. Š., nar. XY, prodal celkem nejméně 7,5 g pervitinu,

3.4) v období od léta 2010 do 23. 5.2011 ve XY J. Č. částečně neoprávněně prodal a částečně předal zdarma 1x měsíčně Ž. F., nar. XY, pervitin za částku 200,- Kč za jeden prodej, kdy nejméně v jednom případě poslal místo sebe s pervitinem A. S., který přijel za Ž. F. ve vozidle, kterým jezdil J. Č., a prodal jí pervitin za částku 200,- Kč, kdy jí celkem předal nejméně v deseti případech celkem nejméně 1,5 g pervitinu,

3.5) v období od ledna 2011 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY čp. 581 a na jiných místech v XY P. H. neoprávněně prodával v měsíci lednu 2011 2x až 3x týdně a od února 2011 v intervalu 3x týdně O. M., nar. XY, pervitin nejméně v 58 případech za částku celkem nejméně 17.400,- Kč,

3:6) v období od srpna 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídiště XY J. Č. neoprávněně prodáva12x týdně D. T., nar. XY, pervitin za částku celkem nejméně 24.000,- Kč,

3.7) v období od listopadu 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídiště XY a v XY J. Č. neoprávněně prodával nejméně 3x měsíčně R. F., nar. XY, pervitin za částku 500,- až 1.000,­- Kč zajeden prodej, čímž mu takto celkem prodal nejméně 20 g pervitinu,

3.8) v období od 30. 4. 2010 do července 2010 v XY, na adrese XY P. Č. neoprávněně prodal nejméně ve 4 případech D. T., nar. XY, pervitin za částku 300,- Kč za jeden prodej, čímž mu takto celkem prodal pervitin za částku 1.200,- Kč,

3.9) v období od března 2011 do 23. 5. 2011 ve XY, ulici XY Š. H. neoprávněně prodal nejméně ve 3 případech L. H., nar. XY, pervitin za částku 100,- až 200,- Kč za jeden prodej, tedy celkem nejméně za 300,- Kč

3.10) v období od října 2010 do 23. 5. 2011 po telefonické objednávce množství pervitinu od F. P., nar. XY, nebo K. M., nar. XY, 2x až 3x měsíčně, od ledna 2011 1x až 2x týdně J. Č. za pomocí řidičů A. S. nebo Š. H., kteří s vědomím, že se jedná o distribuci pervitinu, odvezli J. Č. s objednaným množstvím pervitinu na adresu XY, kde J. Č. neoprávněně prodal pervitin F. P., nar. XY, nebo poslal s pervitinem pouze samotné řidiče A. S. a Š. H., kteří v nezjištěném množství případů na adrese XY předali pervitin F. P., nar. XY, kdy se jednak; o množství pervitinu v ceně od 200,- Kč po 1.000,- Kč, nejčastěji však za 500,- Kč za jeden prodej, kdy mu takto celkem prodali pervitin za celkovou částku 32.000,-Kč,

3.11) v období od ledna 2011 do 23. 5.2011 na různých místech v XY J. Č. neoprávněně předal zdarma nejméně v 5 případech M. P., nar. XY, celkem nejméně 5 g pervitinu,

3.12) v období od prosince 2010 do 23. 5. 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídiště XY a na dalších místech v XY J. Č. neoprávněně prodával 2x až 5x měsíčně T. B., nar. XY, pervitin za částku od 100,- do 300,- Kč za jeden prodej, kdy mu takto celkem prodal pervitin nejméně v 18 případech za částku celkem nejméně 3.600,- Kč,

3.13) v období od listopadu 2010 do března 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY, P. Č. neoprávněně předával zdarma 2x až 3x týdně M. P., nar. XY, dávku pervitinu, čímž jí takto celkem předal nejméně v 50 případech dávku pervitinu, celkem nejméně 22,5 g

3.14) v období od léta 2010 do prosince 2010 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY a v obci XY P. Č. neoprávněně prodal nejméně v 5 případech a v jednom případě předal zdarma B. H., nar. XY, pervitin za částku celkem nejméně 1000,- Kč,

3.15) v období od ledna 2011 do května 2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY P. Č. neoprávněně předal zdarma v jednom až ve dvou případech T. B., nar. XY, dávku pervitinu,

3.16) v blíže nezjištěné době roku 2010 ve svém vozidle v obci XY P. Č. nejméně v jednom případě neoprávněně předal zdarma a v jednom případě předala dobití kreditu do mobilního telefonu v částce 200,- Kč K. N., nar. XY, dávku pervitinu,

3.17) v období od dubna do května 2011 v XY u kina a na zastávce v XY P. Č. neoprávněně prodal nejméně ve dvou případech J. Č., nar. XY, pervitin za celkovou částku 1.500,- Kč,

3.18) v období od zimy 2010 do dubna 2011 na různých místech v XY P. Č. nejméně ve dvou případech neoprávněně prodal za částku 500,- Kč a nejméně v pěti případech neoprávněně předal zdarma E. V., nar. XY, dávku pervitinu, celkem nejméně 3 g,

3.19) v období od léta 2010 po dobu 7 až 8 měsíců v místě svého bydliště na adrese XY, Sídliště XY a u letiště v obci XY P. Č. neoprávněně prodával 2x měsíčně K. S., nar. XY, pervitin za částku celkem nejméně 5.250,- Kč,

3.20) v období od září 2010 do 23. 5.2011 v místě svého bydliště na adrese XY, Sídiště XY a v okolí Mimoně J. Č. neoprávněně prodával 2x týdně R. S., nar. XY,0,25 až 0,3 g pervitinu za částku 400,- až 500,- Kč za jeden prodej, kdy mu takto celkem prodal nejméně v 72 případech nejméně 19 g pervitinu za částku nejméně 32.400,- Kč,

3.21) v období od listopadu 2010 do března 2011 v XY J. Č. neoprávněně předával pervitin A. S., který jej následně dovezl do České Lípy a předal ho Z. J., nar. XY, nebo J. Č. v České Lípě pervitin sám předával za půjčení bytu a později prodával Z. J., přičemž v měsíci dubnu 2011 a květnu 2011 ve třech až čtyřech případech vezl Š. H. s vědomím, že se jedná o prodej pervitinu, J. Č. s pervitinem za Z. J. a Z. H., nar. XY, kterým následně J. Č. prodával 0,5 g pervitinu za částku 500,- Kč a dále v období od dubna do května 2011 asi v pěti případech dovezl A. S. za účelem nákupu pervitinu Z. H. do XY za J. Č., který jí pokaždé prodal 0,5 g pervitinu, kdy v období od listopadu 2010 do března 2011 se jednalo o jednu dávku pervitinu týdně, dále nejméně v deseti případech se jednalo o 0,5 g pervitinu po 500,-Kč a ve dvou případech se jednalo o 1 g pervitinu po 1.000,- Kč,

3.22) v období od listopadu 2010 do května 2011 na různých místech v Jablonném v XY J. Č. neoprávněně prodával 2x měsíčně Z. H., nar. XY, 1 g pervitinu za 1.000,- Kč, přičemž v období od listopadu 2010 do března 2011 J. Č. za Z. H. vozil A. S. s vědomím, že se jedná o prodej pervitinu nebo J. Č. dal pervitin A. S. a ten na jeho pokyn pervitin Z. H. dovezl a ve dvou případech ho dovezl P. V., nar. XY, čímž jim takto celkem prodal nejméně ve 14 případech celkem nejméně 14 g pervitinu,

3.23) v období od září až října 2010 do února 2011 v XY na parkovišti u OD T. a v XY na náměstí v blízkosti obchodu B. nebo u domu čp. 830 v ulici XY J. Č. sám nebo prostřednictvím A. S. nebo P. Č., kteří bud' J. Č. za I. D. vozili nebo mu vozili pervitin a utržené peníze dávali J. Č., neoprávněně prodával 1x až 2x týdně I. D., nar. XY, pervitin, a to od 2 g do 5 g, nejčastěji 2 g až 3 g najeden prodej, kdy za jeden gram požadoval 1.000,- Kč, a takto mu celkem prodal nejméně ve 36 případech celkem nejméně 90 g pervitinu,

a tohoto jednání se dopustili bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků,

III. obviněný J. Č.

- v roce 2007 v místě svého bydliště v XY u nemocnice a na dalších místech v XY 3x měsíčně J. G., nar. XY, pervitin za částku od 500,- do 1.000,- Kč, čímž mu takto celkem prodal pervitin v množství 18 g celkem, přičemž tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků,

5. O odvoláních jednak obviněných J. Č., P. Č., P. H., Š. H. a W. L., jednak státní zástupkyně Krajského zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podanému v neprospěch obviněných J. Č., P. H., P. Č., Š. H., W. L. a A. S., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 12 To 16/2018 tak, že:

I./ K odvolání obviněných J. Č., P. Č., P. H. W. L., jakož i k odvolání státní zástupkyně ve vztahu k jmenovaným obviněným napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněných J. Č., P. Č., P. H. a W. L. ve výroku o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. Č. za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jeho výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem znovu rozhodl i o trestech odnětí svobody ohledně P. Č., P. H. a W. L.

II./Odvolání obviněného Š. H. a státní zástupkyně ohledně obviněných Š. H. a A. S. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

6. Z hlediska rekapitulace dosavadního řízení je třeba připomenout, že ve věci poprvé rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 56 T 3/2012, jímž rozhodl o vině a trestech obviněných J. Č., P. Č., P. H., T. L., Š. H., A. S., W. L. a I. K.. O odvolání obviněných J. Č., P. Č., P. H., T. L., Š. H., W. L. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci podanému v neprospěch těchto obviněných a obviněného A. S. rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 12 To 91/2013 tak, že z podnětu těchto odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c). d), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. V návaznosti na to Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 56 T 3/2012, nově rozhodl o vině a trestech obviněných J. Č., P. Č., P. H., T. L., Š. H. a W. L.. O odvoláních podaných proti tomuto rozsudku, a to jednak ze strany obviněných J. Č., P. Č., P. H., Š. H. a W. L., jednak ze strany státní zástupkyně podanému v neprospěch těchto obviněných a obviněného T. L., rozhodl následně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 12 To 12/2015 tak, že k odvolání obviněného W. L. a státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněnému W. L. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně jeho osoby znovu rozhodl. Podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně ve vztahu k obviněnému T. L. zamítl. Z podnětu odvolání obviněných J. Č., P. Č., P. H., Š. H. a státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k těmto obviněným zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci k novému rozhodnutí. Pro úplnost lze dodat, že k dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného W. L. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 222/2016 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 12 To 12/2015 i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 56 T 3/2012 ohledně tohoto obviněného a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V návaznosti na to pak Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci výše již citovaným rozsudkem ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 56 T 3/2012, znovu rozhodl o vině a trestech ohledně obviněných J. Č., P. Č., P. H., Š. H., W. L. a A. S..

II.

Dovolání obviněných a vyjádření k nim

7. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění Š. H. a J. Č.

8. Obviněný Š. H. své dovolání, jímž napadá výrok o vině i trestu opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Je přesvědčen, že oba soudy nevyhodnotily správně důkazy, které vedly k rozhodnutí o jeho vině a trestu.

9. Pokud je mu kladeno za vinu, že se podílel na prodeji pervitinu tím, že sloužil jako dopravce, tak uvádí, že žádnou vědomost o povaze jím vykonávaných jízd neměl, byl pouze řidičem bez jakéhokoliv dalšího úkolu. Nepopřel, že by vozil J. Č. na určená místa, nikdy však nevěděl, že jde o dopravu pervitinu, sám jej nikdy nepředával ani nikdy neinkasoval žádné peníze. Toliko Č. a případně H. na jejich žádost vozil, kam potřebovali, aniž by mu však byl znám účel jejich cest, což nelze považovat za důkaz páchání trestné činnosti. O to se nezajímal, neměl v tu dobu práci, a proto službu poskytl za slib darování auta, se kterým jezdili.

10. Poukázal, že ani žádný ze svědků neuvedl, že by měl o nějaké droze povědomí, že by něco osobně někomu dovezl, prodal nebo daroval. Nikdy žádné peníze za drogy, které měly určité osoby dostat, neinkasoval, ani žádným způsobem nebylo prokázáno, že by měl z prodeje pervitinu nějaký finanční prospěch. Hlavní osoba v celé věci – J. Č. výslovně uvedl, že „H. o distribuci drog nevěděl“, samotného s nějakou drogou jej nikdy neposlal.

11. Rovněž neexistuje žádný důkaz, že by něco věděl o občanu Rakouska a o předávání pervitinu. Ani žádný ze svědků nepotvrdil, že by jim vozil a předal pervitin, případně uvedli, že jej vůbec neznají nebo znají z jiných okolností. Pokud je uváděno, že prodal ve třech případech drogu L. H., ta výslovně uvedla, že se to nezakládá na pravdě. Jediný, kdo o jeho osobě něco v souvislosti s drogou uvedl, byl A. S., který uvedl, že H. asi o droze věděl, neboť měl slyšet, že se o pervitinu před ním hovoří, ne že by s ním nějak obchodoval, vozil jej apod. Toto jeho tvrzení soud shledal jako nepřímý důkaz, ačkoli se Simon jevil jako málo věrohodný svědek, neboť před soudem nikdy nevypovídal, před policií pouze přečetl napsanou výpověď. Není tedy zřejmé, na základě jakých důkazů byl uznán vinným uvedeným zločinem a byl mu uložen trest. Okolnost, že všichni zúčastnění jsou přibližně ze stejného okruhu místa bydliště, nemůže nasvědčovat tomu, že museli také všichni vědět o obchodování s pervitinem. Rovněž zdůraznil, že ačkoliv věc je projednávána již několik let, přesto byl i přes nedostatek důkazů opětovně uznán vinným. Pokud jde o trest, ten se sice neustále snižuje, ale ani uložený podmíněný trest neodpovídá tomu, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám podle § 265m tr. ř. ve věci rozhodl.

12. Pokud jde o dovolání obviněného J. Č., přestože v něm výslovně neuplatnil konkrétní dovolací důvod, z obsahu jeho námitek lze dovodit, že jej zřejmě opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.

13. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně namítá, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 219 odst. 3 tr. ř., když jednání dne 18. 1. 2017 proběhlo v jiném složení senátu, přičemž toto není poznamenáno v protokolu o hlavním líčení, a ani nikdo z přítomných na souhlas s postupem ve smyslu § 219 odst. 3 tr. ř. nebyl dotázán. Krajský soud tak řízení zatížil procesní vadou, kterou nenapravil ani odvolací soud, když toliko v napadeném rozsudku konstatoval, že šlo pouze o formální pochybení, které nezpůsobilo zkrácení procesních práv dovolatele ani ostatních obviněných. Pokud odvolací soud ke zdůvodnění tohoto svého závěru uvedl, že si v rámci přípravy veřejného zasedání přehrál zvukový záznam pořízený při hlavním líčení 18. 1. 2017, tak se s námitkou obviněného o zkrácení jeho práva na obhajobu vypořádal na podkladě zjištění, která ve veřejném zasedání k důkazu neprovedl a konal tak v rozporu se základními zásadami trestního řízení, obsaženými zejména v § 2 odst. 10, 11 a 12 tr. ř. Obviněný má za to, že jestliže rozhodnutí o jeho námitce odvolací soud postavil na důkazu, který při jednání neprovedl a učinil o něm zmínku pouze v odůvodnění rozsudku, porušil tím rovněž zásadu veřejnosti. V této souvislosti dovolatel poukázal též na celkovou délku řízení a časové odstupy mezi jednotlivými hlavními líčeními, důsledkem čehož soud neměl možnost seznámit se řádně se všemi provedenými důkazy, což také zakládá porušení jeho práva na obhajobu.

14 V další části svého dovolání obviněný namítal nesprávnost skutkových zjištění, především ohledně množství distribuovaného pervitinu, když svědci vypovídali v přípravném řízení tak, že toliko odhadovali množství, které odebírali. Rovněž nesouhlasí s metodou přepočtu jednotlivých veličin ke stanovení rozsahu trestné činnosti, tj. přepočet na množství z ceny nebo počtu dávek. Množství účinné látky bylo zjištěno toliko u dodávky pro svědka K. Odvolací soud se též řádně nevypořádal s jeho obhajobou, že ne všechny látky, jejichž distribucí byl uznán vinným, byly v době, kdy měl trestnou činnost páchat, skutečně na seznamu zakázaných látek, a ne všem odběratelům, jejichž jména výrok rozsudku a jeho odůvodnění obsahuje, zakázané látky předával. V tomto ohledu uvedl, že některé látky byly legálně nakupovány v obchodní síti (např. v tzv. Amsterdam shopech), a to pod oficiálním obchodním sortimentem jako sběratelské předměty. Bylo využíváno skutečnosti, že za rychlostí a vynalézavosti při syntetizaci nových látek zaostávala legislativa, která až zpětně reagovala na rozšíření a konzumaci nových drog, dodávaných původně zejména z Polska. Takto byl dovážen i mefedron, s účinky podobnými metamfetaminu, zakázaný až s odstupem času, a sice až po dovršení legislativního procesu, který byl pomalejší než vývoj a výroba nových omamných látek či jejich různých derivátů. Konkrétně poukazoval při své obhajobě na práškovitou látku s názvem Speedy Gonzáles. Namítl tedy, že získával (a přenechával i jiným osobám) tehdy nezakázané látky i z jiných zdrojů a od jiných dodavatelů než právě jen z výše uvedených Amsterdam shopů. Tehdy nezakázaných látek se měly týkat i pořízené policejní odposlechy, zejména ty, jež byly pořízeny ještě před zahájením jeho trestního stíhání. Drobným odběratelům tak prodával Speed, tedy nikoli zakázanou látku.

15. Ve vztahu k výroku o trestu uvedl, že ve věci činné soudy se nesprávně vypořádaly s podmínkami pro uložení souhrnného trestu, k čemuž si neopatřily potřebné podklady. Takto nesprávně rozhodl i soud odvolací, přestože se podmínkami o uložení či naopak neuložení souhrnného trestu v odůvodnění napadeného rozsudku zabýval. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem v podrobnostech shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů.

17. K dovolacím námitkám obou obviněných státní zástupce předně uvedl, že v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatelé snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení verzí skutkového stavu odpovídající jejich představám. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Ve věci státní zástupce neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a v dané věci soudy obou stupňů postupovaly zcela v souladu s požadavky vyplývajícími z § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř.

18. Pokud jde o dovolání obviněného J. Č., za toliko procesní povahy a zákonným dovolacím důvodům neodpovídající označil státní zástupce námitku směřující proti údajnému porušení ustanovení § 219 odst. 3 tr. ř. , která není důvodná ani z hlediska věcného, když podle odvolacího soudu k porušení postupu soudu při změně ve složení senátu věcně nedošlo, toliko nebylo v protokole o hlavním líčení poznamenáno zjištění stanoviska stran. Ani s navazující námitkou, že zvukový záznam o hlavním líčení nebyl ve veřejném zasedání odvolacího soudu proveden, se státní zástupce neztotožnil, neboť zvukový záznam nepředstavuje důkaz ve smyslu § 2 odst. 12 tr. ř., ale jde o skutečnost dokumentující postup soudu, s níž se odvolací soud mohl seznámit i mimo rámec veřejného zasedání obdobně, jako se obecně seznamuje s obsahem spisu při přípravě na veřejné zasedání. Poslech zvukového záznamu přitom zjevně nesloužil k prokazování skutkového stavu, ale pouze k náležitému posouzení námitky obviněného. V tomto postupu tedy státní zástupce neshledal žádnou vadu, ani se nejednalo o zásah do práva obviněného na spravedlivý proces.

19. Pokud jde o další námitky obviněného, jedná se toliko o polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy a předkládání vlastní verze skutkových zjištění, což však obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Předmětnou námitkou se zabývaly již nižší soudy, přičemž na podkladě hodnocení dalších provedených důkazů dospěly k závěru, že o povaze obviněným distribuované látky jako pervitinu nejsou žádné pochybnosti.

20. Oproti tomu za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu státní zástupce shledal námitky obviněného zaměřené proti výroku o trestu z hlediska vad při posouzení možného vztahu souběhu s jinou jeho trestnou činností. Třebaže je tato námitka v podstatné míře zaměřena na postup odvolacího soudu, který podle jeho názoru nevycházel z dostatečných podkladů, vyslovuje zároveň hmotněprávně relevantní závěr, že nesprávně rozhodl „o uložení souhrnného trestu, kde to bylo namístě“. Podle státního zástupce nicméně tato zcela kusá námitka otevřela procesní prostor pro přezkoumání výroku o trestu z hlediska podmínek pro uložení souhrnného trestu, a proto lze v tomto směru dovolání považovat za důvodné.

21. Soud prvního stupně v případě obviněného J. Č. dovodil vztah souběhu k trestné činnosti, o níž rozhodoval Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 17 T 153/2015, a proto výrok o trestu z tohoto rozsudku postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil. V rámci ukládání souhrnného trestu pak současně ze zrušovaného výroku o trestu převzal též výrok o trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu však byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného J. Č. zrušen toliko „ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu“, když vrchní soud dovodil, že v dané věci podmínky pro uložení souhrnného trestu dány nejsou. Patrně však přehlédl, že v rozsudku soudu prvního stupně zůstal nedotčen nejen výrok o trestu propadnutí věci, ale i výše zmíněný výrok o trestu zákazu činnosti, který se však věcně projednávané trestné činnosti nijak netýká. Státní zástupce má za to, že tato vada je přímým důsledkem jiného nesprávného hmotněprávního posouzení souběhu trestných činů ve vztahu k výroku o trestu a je třeba na ni reagovat kasačním výrokem.

22. Pokud jde o obviněným obecně namítaný vztah souběhu, státní zástupce se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že datum vyhlášení prvotního odsuzujícího rozsudku v nyní předkládané věci dne 23. 7. 2013 vylučuje vztah souběhu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 5 T 118/2014, stejně jako vylučuje vztah souběhu i k odsouzení uvažovanému soudem prvního stupně, tj. rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 17 T 153/2015. Jak dále uvedl, obviněný byl uznán vinným dvěma trestnými činy, přičemž jeden trestný čin spáchal v období roku 2010–2011 (body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně), a druhý trestný čin v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2007 (bod III. v rozsudku soudu prvního stupně), přičemž vztah souběhu je třeba u obou těchto časově vzdálenějších trestných činů posuzovat samostatně. Trestný čin pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, spáchaný v roce 2007, byl přitom spáchán zjevně předtím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 1 T 124/2008, jímž byl obviněnému uložen společný trest též za pokračující trestný čin, o němž bylo rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 17 T 130/2008, doručeným dne 10. 3. 2009.

23. Podle státního zástupce se tak nabízí úvaha, že přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem III. byl ve vztahu souběhu s výše uvedenými odsouzeními obviněného v trestních věcech vedených u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 17 T 130/2008 a sp. zn. 1 T 124/2008. Současně zdůraznil, že takový závěr by však ve výsledku nebyl ve prospěch obviněného, neboť jeho důsledkem by oproti současnému pouze jedinému trestu úhrnnému bylo uložení dvou trestů, a to jednak souhrnného trestu za jednání uvedené pod bodem III. z rozsudku soudu prvního stupně a za sbíhající se trestnou činnost, a dále samostatného trestu za jednání uvedené pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně. Z tohoto hlediska není podle státního zástupce na podkladě dovolání obviněného a s přihlédnutím k zásadě zákazu reformationis in peius v uvedeném směru ke kasaci napadeného rozhodnutí důvod.

24. Z obsahu dovolání obviněného Š. H. je zjevné, že se jedná o pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, když tento setrvává na své obhajobě, že neměl vědomost o drogových obchodech. Tato jeho verze však byla provedeným dokazováním vyvrácena, jak oba soudy logicky a přesvědčivě dovodily. Obviněného nijak nevyviňuje ani skutečnost, že v zachycených odposleších a záznamech telekomunikačního provozu se nehovoří o přepravě pervitinu, když obsah zachycené komunikace je třeba posuzovat v kontextu s ostatními zjištěnými skutečnostmi. Nadto je notorietou, že elektronická komunikace o drogách je mezi zainteresovanými osobami zásadně vedena konspirativně a účastníci takové komunikace se vysloveně vyhýbají tomu, aby danou komoditu označovali přímo. Tvrdí-li dále, že neměl vědomost o předání drogy občanu Rakouska, jde nejen o námitku obsahově skutkovou, ale v prvé řadě zcela bez významu pro právní posouzení, v němž oproti žalované právní kvalifikaci již není obsažen mezinárodní prvek ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný Š. H. ve svém dovolání nevznesl žádné hmotněprávně relevantní námitky, na jejichž podkladě by byl v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu dán důvod k přezkumu právního posouzení. Dovolání obviněného tak obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

25. Dovolání obviněného J. Č. oproti tomu shledal za důvodné v té dílčí části, jež se z výše uvedených důvodů týká výroku o trestu. Z hlediska procesní hospodárnosti má státní zástupce nicméně za to, že uvedenou vadu lze v dovolacím řízení odstranit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2018, č. j. 12 To 16/2018-3824, i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2017, č. j. 56 T 3/2012-3548, ve vztahu k obviněnému J. Č. zrušil v celém výroku trestu, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265m odst. 1 tr. ř.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

27. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

28. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

29. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

30. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

Dovolání obviněného Š. H.

31. Ohledně dovolání obviněného Š. H. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že toto je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, které zakládá na tvrzení, že přisouzené jednání mu „nebylo prokázáno“, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména tvrzením, že byl pouze řidič bez jakéhokoliv dalšího úkolu, že vozil pouze Č. a případně H., kam potřebovali, že neměl žádnou vědomost o tom, co vozí, že nevěděl, že jde o dopravu pervitinu, že žádný za svědků neuvedl, že by měl jakékoli povědomí o nějaké droze, že by osobně něco někomu dovezl, prodal nebo daroval, že nikdy žádné peníze za drogy, které měly určité osoby dostávat, neinkasoval, že soudy učinily závěr pouze na základě nevěrohodné výpovědí A. S., že neexistuje žádný důkaz o tom, že by něco věděl o občanovi Rakouska a o předání pervitinu, ani nebylo prokázáno, že by měl z prodeje pervitinu nějaký finanční prospěch, že není zřejmé, na základě jakých důkazů byl shledán vinným a další). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti kladené mu za vinu, nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.

32. Stejně tak se Nejvyšší soud nemůže ztotožnit s námitkami směřujícími do naplnění subjektivní stránky trestného činu, kdy dovolatel vytýká absenci vědomí o tom, že se podílí na trestné činnosti organizované skupiny zabývající se distribucí pervitinu. Tak je tomu v případě, pokud zpochybňuje závěry soudu prvního stupně vyplývající z provedeného dokazování, kupř. tvrzením, že vozil-li jako řidič obviněné J. Č. a P. H. kam potřebovali, nelze z této skutečnosti dovodit jeho vědomost o tom, že jde o dopravu pervitinu, že tato nebyla žádným důkazem prokázána atd. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobné dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku vědomí obviněného o charakteru činnosti celé skupiny, tak i jeho osobního zapojení do ní.

33. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do oblasti skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

34. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

35. Nejvyšší soud ve shodě s výše citovanou judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.

36. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. O takový případ se však v posuzované věci nejedná.

37. Jestliže obviněný Š. H. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá též výrok o uloženém trestu, z obsahu jeho dovolacích námitek opírajících se o tvrzení, že ani uložený podmíněný trest neodpovídá tomu, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána, lze dovodit, že jimi směřuje proti nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody. Nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

38. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“

39. Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.

40. K tomu lze odkázat i na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”

41. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s horní hranici trestní sazby odnětí svobody deset let, tedy dopustil se trestné činnosti vysoce společensky škodlivé – zvlášť závažného zločinu. Soud prvního stupně svůj postup při ukládání trestu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, odůvodnil tím, že obviněnému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody zejména pro jeho menší podíl na trestné činnosti, jakož i příznivou trestní minulost. Rovněž vzal v úvahu také jeho evidentní snahu zapojit se do prospěšné činnosti a snahu po rekvalifikaci a nalezení trvalého zaměstnání, jakož i spolupráci s probačním úředníkem, zohlednil, že od podání obžaloby se chová řádně, nebyl znovu soudně trestán a jeho snaha po nápravě je jednoznačná (str. 38 odůvodnění rozsudku soudu právního stupně). Nebylo možno opomenout ani délku doby, která uplynula od spáchání posuzované trestné činnosti. Lze tedy konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odnětí svobody, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen, odpovídá kritériím uvedeným v § 37 – § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Byl-li tedy obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou (2) roků, jenž mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, nebyl s ohledem na výše rozvedené skutečnosti obviněnému uložen trest odnětí svobody mimo rámec trestní sazby, ani nebylo shledáno pochybení ohledně uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

42. S ohledem na shora uvedené je tedy patrno, že skutečnosti uvedené v dovolání obviněného Š. H. nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když směřují toliko do sféry skutkových zjištění a nikoliv hmotněprávního posouzení věci. Současně lze konstatovat, že uplatněné námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Dovolání obviněného Š. H. tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a jako takové bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Dovolání obviněného J. Č.

43. Obviněný J. Č. v rámci své dovolací argumentace uplatnil námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze částečně. Za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají, se řadí především výhrady směřující proti skutkovým zjištěním soudů spočívající zejména v tvrzení, že o jeho vině neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, kdy zpochybňuje závěry soudů ohledně množství svědky odebíraného pervitinu, nesouhlasí s metodou přepočtu jednotlivých veličin ke stanovení rozsahu trestné činnosti z ceny nebo počtu dávek, atd. Dále vytýká, že se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou, že nedistribuoval pouze pervitin, ale že se mělo jednat i o látky legální. K této výhradě lze jen připomenout, že ze skutkových zjištění napadených rozhodnutí vyplývá, že dovolatel byl uznán vinným toliko nezákonným nakládáním s pervitinem, takže tato námitka je nepřípadná.

44. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že v rámci rozhodování o dovolání vychází zásadně ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení a hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není zásadně možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví. Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. se nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu zásadně nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, pokud by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

45. Námitky dovolatele ohledně údajného porušení ustanovení § 219 odst. 3 tr. ř. spočívající v tvrzení, že pokud dne 18. 1. 2017 proběhlo hlavní líčení v jiném složení senátu, není toto poznamenáno v protokole o hlavním líčení a ani nikdo z přítomných nebyl dotázán na souhlas s postupem podle § 219 odst. 3 tr. ř., jsou procesního charakteru, stejně tak jako jeho výhrady vůči celkové délce řízení a časovým odstupům mezi jednotlivými hlavními líčení, které údajně vedly k tomu, že soud neměl možnost se řádně seznámit s provedenými důkazy (což mělo založit porušení jeho práva na obhajobu). Tyto námitky nemohou být právně relevantně uplatněny nejen z hlediska zvoleného dovolacího důvodu, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání.

46. Podle § 219 odst. 3 tr. ř. jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.

47. K tomu nutno připomenout, že vrchní soud se námitkou obviněného stran údajného nedodržení ustanovení § 219 odst. 3 věta druhá tr. ř. v případě změny složení senátu, k níž došlo před soudem prvního stupně, a to jednak dne 3. 11. 2015 a zejména dne 18. 1. 2017, podrobně zabýval, přičemž se vyjádřil tak, že k žádnému procesnímu pochybení nedošlo a obvinění, včetně obviněného J. Č., na svých procesních právech nebyli nikterak zkráceni.

48. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 11. 2015 Nejvyšší soud zjistil, že senát soudu prvního stupně ve věci rozhodoval ve složení předseda senátu Mgr. Petr Neuman a přísedící Jana Svobodová a PaedDr. Bohuslava Nevrklová. Poté, co k dotazu předsedy senátu přítomné strany včetně obviněných Š. H., P. H. a J. Č. vyslovily souhlas s postupem podle § 219 odst. 3 tr. ř., byla věc bez dalšího odročena (č. l. 3307 - 3308 spisu).

49. Souhlas se změnou senátu, která byla soudem prvního stupně avizována obhájcům obviněných i státnímu zástupci, jakož i souhlas dotčených subjektů s postupem podle § 219 odst. 3 tr. ř. rovněž vyplývá z obsahu přípisů založených na č. l. 3268, 3277, 3280, 3289, 3266, 3510 spisu. V hlavním líčení bylo pokračováno až dne 18. 1. 2017, kdy jak je zřejmé z protokolu o hlavním líčení z téhož dne, opětovně došlo ke změně, kdy senát rozhodoval ve složení předseda senátu Mgr. Petr Neuman a přísedící Bc. Alan Mário Uhura a PaedDr. Bohuslava Nevrklová, a v tomto složení také senát posuzovanou věc dále projednával a rozhodl napadeným rozsudkem (č. l. 3507 - 3509 spisu).

50. Odvolací soud, který se námitkou obviněného stran porušení práva na obhajobu zabýval v rámci jeho odvolací argumentace, v tomto směru konstatoval, že: „Je pravdou, že předmětný protokol neobsahuje dotaz, resp. vyžádání souhlasu stran s postupem ve smyslu § 219 odst. 3, věta druhá tr. ř. s ohledem na změnu ve složení senátu. Senát odvolacího soudu v rámci přípravy veřejného zasedání si vzhledem k námitce obviněného přehrál zvukový nosič záznamu z hlavního líčení dne 18. 1. 2017, přičemž zjistil, že na počátku hlavního líčení byly strany upozorněny na změnu složení senátu a byl avizován postup nalézacího soudu ve smyslu § 219 odst. 3 tr. ř. s dotazem, zda přítomné strany, tj. včetně obviněného J. Č., mají proti tomuto postupu nějaké námitky, přičemž žádné námitky vzneseny nebyly“.

51. Rovněž Nejvyšší soud ze zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 18. 1. 2017 zjistil, že na počátku hlavního líčení předseda senátu procesní strany upozornil na změnu ve složení senátu, poté se souhlasem státního zástupce a obviněného (obviněných) signalizoval postup ve smyslu ustanovení § 219 odst. 3 věty druhé tr. ř. a zopakoval dosavadní výsledky provedeného dokazování, přičemž vůči tomuto postupu nebyly vzneseny žádné námitky. I podle Nejvyššího soudu postupem soudu prvního stupně v hlavním líčení při změně ve složení senátu věcně nedošlo k porušení citovaného ustanovení, neboť jen tu skutečnost, že v písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 1. 2017 soud nepoznamenal upozornění na tento postup, lze pokládat za toliko formální pochybení, jež nepředstavuje dovolatelem tvrzený zásah do jeho práva na spravedlivý proces. V této souvislosti lze též připomenout rozhodnutí uveřejněné pod č. 58/2005–III Sb. rozh. tr., podle něhož „Rozhodujícím podkladem pro závěr o tom, co bylo v hlavním líčení kýmkoli řečeno, je zvukový záznam pořízený v hlavním líčení podle § 55b odst. 1 tr. ř. Z písemně vyhotoveného protokolu o hlavním líčení (§ 55b odst. 2 tr. ř.) soud při svém rozhodování vychází za předpokladu, že se nevyskytne žádná pochybnost o jeho správnosti ve smyslu obsahového souladu se zvukovým záznamem“.

52. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani další dovolací námitce obviněného, podle níž došlo k dotčení jeho práva na spravedlivý proces též postupem odvolacího soudu, pokud ve veřejném zasedání konaném o odvolání nebyl přehrán zvukový nosič záznamu z hlavního líčení dne 18. 1. 2017, nýbrž senát odvolacího soudu se s jeho obsahem seznámil jen v rámci přípravy na projednání podaných odvolání. Z toho dovolatel patrně dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu se opírá o důkaz, který nebyl proveden za jeho účasti a k němuž se tedy ani nemohl vyjádřit, a tedy o nezákonný důkaz. Nejvyšší soud, ve shodě i s vyjádřením státního zástupce, zdůrazňuje, že v tomto kontextu zvukový záznam nepředstavuje důkaz ve smyslu § 2 odst. 12 tr. ř., ale jde o skutečnost dokumentující postup soudu, s níž se odvolací soud mohl seznámit v rámci přípravy na projednání věci, a tedy mimo rámec veřejného zasedání. Účel jeho přehrání nesloužil k prokazování skutkového stavu věci, ale pouze k ověření postupu soudu prvního stupně v hlavním líčení s ohledem na formální pochybení při písemném vyhotovení protokolu o předmětném hlavním líčení.

53. K této problematice lze přiměřeně poukázat též na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 8 Tdo 557/2020, vztahující se k provádění důkazu obsahem videonahrávky, podle nichž „…není pochybením, jestliže se odvolací soud s jeho obsahem seznámí mimo veřejné zasedání tím, že si jej sám promítne v rámci přípravy, aby jeho obsah pro účely veřejného zasedání znal a mohl na základě jeho obsahu případně reagovat na obhajobu obviněného…“.

54. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř., popř. § 134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.

55. Nejvyšší soud konstatuje, že i přes výše citované formální nedostatky z uvedeného nikterak nevyplývá, že řízení trpí namítanými vadami, které by mohly mít vliv na správnost obou soudních rozhodnutí, s nimiž obviněný spojoval porušení zásady veřejnosti, jakož i práva na obhajobu a spravedlivý proces. V tomto směru nejsou dovolací námitky obviněného opodstatněné.

56. Pokud obviněný ve vztahu k výroku o trestu odnětí svobody toliko namítá, že „…soudy rozhodující v jeho věci neplnily povinnost obstarat si před svým rozhodnutím veškeré jeho spisy a správně rozhodnout o uložení souhrnného trestu, kde to bylo namístě. Takto vytýká, že nesprávně rozhodl i soud odvolací, přestože se podmínkami o uložení či naopak neuložení souhrnného trestu zabýval“, tak ačkoli tyto námitky typově spadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., touto svou argumentací, kterou nikterak blíže neodůvodnil, obviněný tento dovolací důvod nenaplnil. V této souvislosti je třeba připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně nepodloženým námitkám obviněného, z nichž není zřejmé, jak se toto tvrzené pochybení a konkrétně ve vztahu k jakým soudním rozhodnutím mělo dotýkat osoby dovolatele, Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Zvláště jde-li o obviněného, který byl v rozhodném období vícekrát odsouzen a není tak zřejmé ke kterému z jeho vícerých odsouzení (od roku 2007 byl obviněný desetkrát soudně trestán) se má vztahovat dovolací námitka týkající se uložení (či neuložení) souhrnného trestu. Jak již bylo výše uvedeno, za takové situace neurčitost dovolací námitky neumožňuje Nejvyššímu soudu přezkoumání její opodstatněnosti. Lze též připomenout, že obviněný je oprávněn podat dovolání jen prostřednictvím svého obhájce, což má mimo jiné garantovat i náležité jeho odůvodnění, a to i s konkrétní dovolací argumentací. Proto se Nejvyšší soud touto dovolací námitkou nemohl zabývat, když dovolatel nevymezil prostor pro její přezkoumání.

57. S ohledem na shora uvedené je tedy patrno, že část námitek obviněného J. Č. pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, ostatní jsou pak neopodstatněné, a proto bylo jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

58. Lze také navíc konstatovat, že dovolací námitky obou dovolatelů byly v podstatné míře podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém je uplatňovali, přičemž též již soud prvního stupně se jimi náležitě zabýval. Na podkladě obou dovoláními zpochybňovaných rozhodnutí je tedy patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že oba obvinění spáchali předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud proto považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Současně konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo, jak dovozuje obviněný Š. H.

59. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.

IV.

Závěrečné shrnutí

60. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů a obviněnými konkrétně tvrzených dovolacích námitek nedošlo. Obviněný Š. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání obviněného J. Č. Nejvyšší soud odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 9. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru