Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 668/2017Usnesení NS ze dne 14.06.2017

HeslaŠíření toxikomanie
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.668.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 287 odst. 1 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3069/17 ze dne 07.08.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 668/2017-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2017 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 4 To 66/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 139/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 9 T 139/2015, byl obviněný R. K. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku.

2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že obviněný jako jediný jednatel obchodní společnosti K., s. r. o., se sídlem O. – M. H., ul. D. č. …, s vědomím a srozuměním, že svým jednáním může podněcovat a svádět široký okruh osob ke zneužívání návykové látky marihuany, s jejímiž účinky byl sám obeznámen, vyzdvihujíc její „pozitivní účinky“ se zamlčením jejich účinků negativních, navozujíc účelově dojem legality pěstování rostlin konopí setého s vědomím, že je zakázáno pěstovat druhy a odrůdy rostlin konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů,

od přesně nezjištěné doby, nejméně však od přesně nezjištěného dne měsíce dubna roku 2010 do konce měsíce června roku 2013 v O. – M. H. na ulici D. č. … v prodejně K. a následně od 2. 7. 2013 do 4. 11. 2013 v O. – M. H. na ulici D. č. … v prodejně K. a v období od měsíce března roku 2012 do konce měsíce června roku 2013 v H., na ulici D. t. č. … v prodejně K., která byla zřízena jako pobočka prodejny K. nacházející se v O., v prostorách obou prodejen a současně nejméně od přesně nezjištěného dne měsíce dubna roku 2010 do konce měsíce června roku 2013 prostřednictvím internetového obchodu, umístěného na internetové doméně k....cz a od 1. 7. 2013 do 4. 11. 2013 prostřednictvím internetového obchodu, umístěného na internetové doméně k….cz, nabízel k prodeji a prodával semena rostlin konopí setého, a to zejména semena feminizovaná mj. zn. Green House seed, Royal Queen seeds, Pyramid seeds, Pandora seeds, Ministry of Cannabis, Dinafem seeds, Paradise seeds, Dutch Passion seed company, Serious seeds, Cann a game, T. H. seeds, DNA Generics Reserva privada, vše různých kultivárů, a dalších značek, o kterých je všeobecně známo, že z nich vyrůstá nejvhodnější konopí seté pro potřeby užívání ve formě marihuany, ze kterého se jeho zpracováním získává největší obsah účinné látky THC, prostředky k pěstování rostlin konopí setého jako např. pěstební stany tzv. home boxy, předřadníky s kabeláží, plechová stínítka, svítidla, filtry, neutralizéry, ventilátory, zavlažovací systémy, hnojiva, substráty, květináče apod. současně s tím veřejně prezentoval dosud nezjištěnému širokému okruhu osob písemné materiály určené k pěstování rostlin se zaměřením na rostliny konopí, zejména podrobně popisující charakteristiky jednotlivých odrůd konopí co do chuti, vzrůstu, vzhledu, doby pěstování a sklizně, výnosnosti, koncentrace účinné látky s tím, že takto nabízel výše uvedená semena, pěstební prostředky a propagační materiály, jejichž prostřednictvím bylo možno rostliny konopí pěstovat bez nutnosti nákupu dalších pěstebních komponent mimo uvedené prodejny a domény, což bylo způsobilé vzbudit v osobách drogy z konopí neužívající úmysl tyto pěstovat či užívat a u uživatelů těchto látek v jejich užívání dále pokračovat,

přičemž marihuana je drogou z konopí setého a je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrokannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 4 To 66/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozsudkem znovu rozhodl tak, že obviněného nově odsoudil podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu současně uložil trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn.

II.

4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že skutek, jímž byl uznán vinným, není možno podřadit pod ustanovení § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Vytýká, že skutková věta je nesrozumitelná a vadně formulovaná, neboť nereflektuje rozdíl mezi jednatelem společnosti a společností samotnou, když přisouzeného jednání se dopouštěla právnická osoba a nikoli on jako fyzická osoba, a stejně tak zboží nabízela (prostřednictvím zaměstnanců) také společnost. Rozporuje, že by prodej jakéhokoliv zboží, tím spíše zboží legálního, naplňoval znak „podněcování“ a uvádí, že jeho jednání nebylo způsobilé vzbudit náladu vedoucí ke zneužívání látek, k čemuž cituje z adiktologické literatury. Domnívá se, že svádivá může (ale i nemusí) být reklama, nikoli prodej samotný, když je navíc třeba rozlišit, k čemu ono svádění směřuje. Je přesvědčen, že nabídka a prodej zboží v prodejnách společnosti K., s. r. o., nebyly způsobilé vzbudit v širokém okruhu osob náladu vedoucí k vypěstování a následně zneužití zakázaných látek, přičemž nic takového neplyne ani z výslechu svědků – zákazníků a ani z jiných důkazů. Ve vztahu k pojmu „zneužívání“ pak předkládá rozbor obsahu slova „užívání“, přičemž dospívá k závěru, že trestné je pouze podněcování ke zneužívání, nikoli k samotnému užívání, kterýžto aspekt oba nižší soudy zcela pominuly. V další části svého podání obviněný vytýká soudu prvého stupně, že své skutkové závěry řádně neformuloval, toliko rekapituloval provedené důkazy. Skutková věta tak není popisem jeho konkrétního jednání, když současně vytýká její gramatické nedostatky a podrobně rozebírá konkrétní užité formulace jak ze sémantického, tak i gramatického hlediska. K odůvodnění prvostupňového rozsudku uvádí, že neobsahuje shrnutí skutkových zjištění, ale toliko výčet provedených důkazů bez jejich vyhodnocení, když pouze částečně lze úvahy soudu dovodit z pasáží odůvodnění, zabývajících se vyvrácením jeho obhajoby. Rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný, neboť chybí řádná formulace skutkových zjištění, co, kde a kdy bylo prodáváno. Odvolací soud se však těmito jeho výhradami zabýval nedostatečně. Obviněný rovněž namítá extrémní rozpor, pokud je ve skutkové větě rozsudku nesprávně uvedeno, že v obou provozovnách v D. ulici v době časově po sobě navazující prodával kompletní sortiment, přestože naopak v jedné z provozoven byly nabízeny pěstební prostředky a v druhé semena konopí, což však ze skutkové věty nevyplývá. Stran trestu propadnutí věci konstatuje neexistenci podmínek pro uložení trestu propadnutí věci – čtyř igelitových sáčků s uzávěrem, neboť má za to, že jeho vlastnictví k daným věcem nebylo prokázáno. Prodejnu provozovala společnost, nikoli on jako fyzická osoba, přičemž do psacího stolu, kde byly sáčky nalezeny, a který se nacházel v zázemí prodejny, měli přístup i prodavači, kteří prostory též užívali. Za překvapivé rovněž označuje závěry odvolacího soudu ve vztahu k závěrům odborného vyjádření z oboru genetiky, když nebylo postaveno najisto, zda a na kterém ze sáčků se jeho DNA skutečně nacházela, přičemž poukazuje, že i kdyby tomu tak bylo, ani tento fakt by o jeho vlastnictví nesvědčil. Vzhledem k výše uvedenému proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, č. j. 4 To 66/2016-1172, a současně i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2015, č. j. 9 T 139/2015-1125.

5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají toliko zčásti, nicméně se s nimi neztotožňuje, s výjimkou námitky, že soud prvního stupně použil nesprávný rod přechodníku ve skutkové větě svého rozsudku. Za neopodstatněnou označil námitku, že přisouzeného jednání se dopouštěla společnost jako právnická osoba, neboť třebaže nominálně byla předmětná obchodní činnost zaštítěna firmou právnické osoby, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé, že jednání popsaného ve skutkové větě rozsudku prvostupňového se dopouštěl obviněný. Skutečnost, že v daném případě nelze vyloučit i trestní odpovědnost právnické osoby, tak nemá vliv na trestní odpovědnost obviněného jako osoby fyzické. Neopodstatněnou shledal stání zástupce též námitku údajné absence popisu konkrétního jednání obviněného. Pokud jde o pojem „podněcování“, ztotožnil se s interpretací soudů obou stupňů, že prodej daného uceleného sortimentu zboží ve spojení s prezentací konkrétních informací o „toxikomanických kvalitách“ nabízených semen konopí je jednáním způsobilým ovlivnit rozhodování dalších osob, k čemuž odkázal na souhrn relevantní judikatury na str. 9 rozsudku odvolacího soudu. K námitce, že svádivá může být reklama nikoli však prodej samotný, státní zástupce poukázal, že činnost obviněného spočívala mj. i v prezentaci jeho sortimentu, která obsahovala i pochvalné prvky. Státní zástupce rovněž odmítl, že jednání obviněného nebylo způsobilé vzbudit v širokém okruhu osob náladu vedoucí k vypěstování konopí, naopak poukazuje, že činnost obdobného druhu spojená právě s propagací konkrétních psychoaktivních účinků marihuany je způsobilá vyvolat zájem jak u osob již se oddávajících škodlivému užívání (zneužívání) marihuany, tak i osob, které tak doposud nečinily. Nepochybným rovněž shledal naplnění znaku „zneužívání“, neboť pokud činnost obviněného (mj.) spočívala ve zprostředkování informací o tom, jak intenzivní a euforický „high“ způsobí užití konopí vypěstovaného z jím nabízených feminizovaných semen, jedná se o srozumění s tím, že takové prostředky budou sloužit právě ke zneužívání, tj. zde ve smyslu škodlivého užívání pro psychoaktivní účinky. Toliko za polemiku s formulací odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.) shledal námitky v části IV. dovolání, naopak odůvodnění obou rozsudků označil za podrobná a přesvědčivá. Nepřisvědčil ani výtce údajné absence skutkových zjištění v rozsudku soudu prvního stupně, neboť hodnocení provedených důkazů a z nich učiněná skutková zjištění se nacházejí na str. 11-16 tohoto rozsudku. Skutečnost, že obviněný není spokojen s konkrétní stylistikou či strukturou odůvodnění rozsudku, dovolacím důvodem není. I přes nepřesnost popisu skutku stran „časového snímku“ činností a jejích rozsahu v jednotlivých provozovnách, neshledal státní zástupce ani extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními. Protože předmětné námitky obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se jimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vypořádaly, odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002. Uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají ani výhrady proti trestu propadnutí věci, a to ani pokud jde o případný v úvahu připadající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který však obviněný záměrně neuplatnil). Námitka nemožnosti uložení daného druhu trestu tvrzením, že jeho vlastnictví k daným věcem nebylo prokázáno (obviněný nerozlišuje pojem „vlastnictví věci“ a pojem „věc náležející pachateli“) je podle státního zástupce založena pouze na polemice se skutkovými zjištěními soudů, resp. na jeho vlastním hodnocení provedených důkazů, s nímž se však soudy neztotožnily. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

III.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

7. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

8. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

9. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

IV.

10. Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu předně zjistil, že citované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení v rámci obhajoby, kterou učinil v řízení před soudy obou stupňů, a především byly podstatou odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Ze závěrů konstantní judikatury přitom vyplývá, že pokud obviněný opakuje v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1211/2006, a ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 11 Tdo 93/2013).

11. S ohledem na výše již uvedené je dále nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, pokud brojí proti hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a postupu soudu prvního stupně při provádění důkazů, neboť tím uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů s tím, že se nedopustil inkriminovaného jednání, rozebírá celkovou důkazní situaci (kupř. tvrzením, že z výslechu svědků – zákazníků, ani z jiných důkazů nevyplývá, že by nabídka a prodej zboží v prodejnách společnosti K., s. r. o., byly způsobilé vzbudit náladu vedoucí k vypěstování a zneužití konopí, popírá, že by v obou provozovnách v O., D. ulici v době časově navazující prodával kompletní sortiment zboží), a tvrdí tak, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána. Obviněný se tedy primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.

12. Pokud jde o námitky obviněného proti formulaci popisu skutku spočívající v tvrzení, že skutková věta neobsahuje přesný popis jeho konkrétního jednání, vytýká gramatické nedostatky, lze přes důvodnost námitky o použití nesprávného rodu přechodníku ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně konstatovat, že po formální stránce splňuje rozsudek soudu prvního stupně kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr. ř. z hlediska jeho struktury a taktéž obsahuje náležitosti stanovené v § 125 tr. ř., přičemž soud prvního stupně v souladu s citovaným ustanovením § 125 tr. ř. vyložil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.

13. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

14. Na straně druhé Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného týkající se nesprávné právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou neopodstatněné.

15. Přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

16. Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v § 130 tr. zákoníku tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba, aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba. Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet. Za podněcování obecně se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností, ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový projev vůle činí. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol lze rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u svádění), ale i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903).

17. Podle § 15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

18. V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ostravě (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „podněcoval jiné ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a dílem čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Na tomto místě je třeba připomenout podstatu zjištění soudů nižších stupňů, které výstižně vyjádřily znaky předmětného přečinu tak, že obviněný ve svých kamenných obchodech K. a K. a současně prostřednictvím internetového obchodu umístěného na veřejně přístupných internetových stránkách www.k....cz a www.k....cz nabízel k prodeji jednak semena konopí setého, a to zejména semena feminizovaná mj. zn. Green House seed, Royal Queen seeds, Pyramid seeds, Pandora seeds, Ministry of Cannabis, Dinafem seeds, Paradise seeds, Dutch Passion seed cornpany, Serious seeds, Cann a game, T. H. seeds, DNA Generics Reserva privada, vše různých kultivárů, a dalších značek, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem účinné látky tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“), přičemž marihuana je drogou z konopí setého a je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, jednak i ucelený sortiment evidentně sloužící k nedovolené produkci rostliny konopí. Ze skutkových zjištění soudů tedy vyplývá, že smyslem činnosti obviněného byla podpora užívání konopí (jež je samo o sobě omamnou látkou ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013), obsahující účinnou látku tetrahydrocannabinol, jež je látkou psychotropní ve smyslu zákona o návykových látkách.

19. Znak podněcování obviněný konkrétně naplnil tím způsobem, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízel k prodeji především feminizovaná semena kultivarů konopí indického, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, a současně nabízel materiály evidentně určené pro pěstitele a konzumenty marihuany. Popsané prostředky nabízel v nezaměnitelném kontextu, jenž zcela zjevně směřoval k podpoře pěstování a užívání konopí, a to právě specificky pro jeho psychoaktivní účinky. Obviněný rovněž tento prodej podporoval na svých internetových doménách podrobným popisem u jednotlivých rostlin zahrnující podíl THC, účinky konopí, způsob pěstování, produkci omamné látky na jednu rostlinu, u každé nabízené odrůdy konopí na internetových stránkách navíc uvedl fotku vzrostlých rostlin ve spojení s informacemi o účinku jednotlivých odrůd konopí včetně způsobu jejich užívání a vychvalování vlivu na lidský organismus. Neuváděl však žádné odrazující informace ani objektivní informace o negativním působení a zdravotních důsledcích užívání marihuany. Účelem popisků jednotlivých semen konopí indického bylo seznámit zákazníka s možnostmi získání publikovaných prožitků z psychotropních účinků konkrétního druhu semene a dát mu vodítko k jejich výběru. Rovněž je zřejmé, že nabízená semena nebyla zjevně určena k hospodářsky využitelným účelům, ale pro pěstitele a konzumenty marihuany, přičemž informace uváděné na stránkách jeho internetového obchodu byly zaměřeny na specifický okruh zákazníků, tj. tyto informace byly adresovány i poučeným lidem, pro něž mohou být důležité konkrétní informace o jednotlivých specifických odrůdách rostlin. V uvedených popiscích obviněný totiž rovněž pochvalným způsobem hodnotil nejen rychlost dosažení výpěstku v počtu dnů, produkci rostliny, ale zejména obsah THC ve výpěstku a konkrétní účinky vypěstované drogy. Pokud jde o výsledky odborných expertiz, pak znalecký posudek z odvětví biologie ve spojitosti s odbornou chemickou analýzou, jednoznačně prokázal, že ze všech odrůd obviněným nabízených semen bylo reálně možno vypěstovat rostliny konopí s vysokým obsahem THC (od 2,2 % do 13,3 %). Podstatné je též zjištění vyplývající ze závěrů citovaného znaleckého posudku, že při použití speciálních substrátů, které byly v prodejnách obviněným provozovaných současně se semeny nabízeny a propagovány, dosahovaly vypěstované rostliny až 3x vyšší pěstební výnos oproti kontrolnímu vzorku, který v takovém substrátu pěstován nebyl. Pěstební výnos daných rostlin bylo možno maximalizovat právě za použití hnojiv, substrátů a dalších pomocných přípravků nabízených v obchodech obviněného. Obviněný navíc jako doplňkový prodej nabízel celý sortiment zboží, které je určeno k zajišťování ideálních podmínek růstu rostlin konopí, prodávaného s cílem napomoci kupujícímu k dosažení maximálního pěstebního výnosu co do obsahu účinných látek (konkrétně např. pěstební stany tzv. home boxy, předřadníky s kabeláží, plechová stínítka, svítidla, filtry, neutralizéry, ventilátory, zavlažovací systémy, hnojiva, substráty, květináče). I toto zboží v prodejnách bylo doplněno o velmi konkrétní a obrazově doplněné propagační materiály, vztahující se k prodávaným semenům rostlin konopí, které obsahovaly nejen popis a vyobrazení jednotlivých typů odrůd, včetně detailního fotografického vyobrazení účinných částí rostliny, ale také např. popis délky pěstebního cyklu vnitřního pěstování, podrobnosti ohledně produkce pryskyřice a další podrobnosti, o jejichž významu není nutno pochybovat. Je tedy evidentní, že se jednalo o obchod, v němž si zákazníci mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy - marihuany.

20. Je tedy zjevné, že obviněný vyvíjel takovou činnost, při jejímž provozování věděl, že může ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby si koupily semena, která nabízel, rovněž i zařízení, které k pěstování ve své prodejně měl k dispozici, a to v celém uvedeném sortimentu. Tím, že zájemcům, svým zákazníkům, předkládal jednoduchý návod a možnost zakoupit si v jeho obchodě v zásadě vše, co je k pěstování konopí a k vypěstování této rostliny zapotřebí, a to i tím, že vedle těchto prostředků směřujících k pěstování konopí současně nabízel i další prostředky sloužící ke kouření marihuany, věděl, že svým jednáním může v potencionálních zájemcích vyvolávat zcela konkrétní a zřejmé nutkání uvedené zboží zakoupit a vlastním přičiněním si posléze tuto rostlinu pro její využití jako drogy bez větších potíží vypěstovat, z čehož se logicky podává i srozumění s další konzumací ve formě drogy marihuany a u již dřívějších uživatelů v konzumaci pokračovat. Je třeba zdůraznit, že jeho jednání směřovalo vůči osobám zajímajícím se o marihuanu a podněcovalo je k vlastnímu pěstování konopí jako rostliny způsobem, jenž měl jeho pěstitelům zajistit maximální možný výnos, a tudíž co možná největší množství z rostlin získané drogy v co možná nejlepší kvalitě, přičemž k tomu, jak mají zájemci postupovat, měli rovněž od pachatele vcelku jasný návod. Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytl tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové látky THC, což lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).

21. V tomto kontextu lze upozornit též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014, publikované pod č. 34/2015-I. Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že: „pro naplnění znaku podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku, jenž je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují (např. listy konopí s vysokým obsahem THC), ale postačí, pokud veřejně prezentují ucelený sortiment takových produktů, látek, nástrojů či výrobků apod., které se ke zneužívání omamných a psychotropních látek obvykle používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní látky připomínají nebo na ně v různých souvislostech poukazují (např. znázorněním kvetoucího nebo plodonosného vrcholíku rostliny konopí). Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k takovému účinku skutečně došlo (k tomu obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, sp. zn. 11 Tdo 879/2015 a již výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).

22. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud nižším soudům přisvědčil, že v posuzovaném případě byly znaky objektivní stránky obviněnému přisouzeného přečinu bezezbytku naplněny a v rozsudku soudu prvního stupně i přiléhavě vyjádřeny, neboť již samo nabízení uvedených předmětů vyjadřovalo vůli obviněného, aby si další osoby takové předměty pořídily ke škodlivému zneužívání dané návykové látky. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, bylo podle Nejvyššího soudu v jednání obviněného správně oběma soudy shledáno zavinění ve formě minimálně úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku za použití § 15 odst. 2 tr. zákoníku, které kromě shora uvedeného jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné činnosti, kdy se nejednalo o jednorázový či náhodný čin, nýbrž o promyšlené a komplexní jednání, které nutně předpokládá existenci k tomu směřující vůle obviněného. Tyto úvahy lze doplnit konstatováním, že záměrem obviněného bylo jiné k toxikomanii podněcovat, přičemž musel být nejméně srozuměn s tím, že prodejem uceleného sortimentu k pěstování rostlin konopí setého, ze kterého lze vyprodukovat drogu marihuanu, v kontextu s prodejem konopných semen a poskytnutím detailních informací o těchto, se zamlčením negativních účinků těchto látek a nelegálnosti jejich pěstování a nakládání s nimi, takto vzbuzuje v širokém okruhu osob náladu vedoucí k vypěstování a následně zneužití těchto látek a takovýto následek si musel být schopen představit alespoň jako možný, když zároveň nedeklaroval jiné využití těchto látek a rostlin. Rovněž tím, že od 1. 7. 2013 obviněný rozdělil prodej celého, do té doby společně prodávaného sortimentu zboží, na obchod se semeny a obchod s ostatními potřebami, jednoznačně sám navenek deklaroval svou vědomost o protiprávnosti svého jednání a tímto způsobem se pouze pokusil zakrýt svůj skutečný a do té doby ničím nezastíraný úmysl. Není tudíž žádných pochyb o tom, že se obviněný posuzované trestné činnosti dopustil jako osoba fyzická v roli jednatele obchodní společnosti K., s. r. o., byť formálně byla firmou právnické osoby předmětná obchodní činnost zaštítěna.

23. Nejvyšší soud, který se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, považuje za nutné k námitkám obviněného znovu zdůraznit, že soudy zcela správně ve svých úvahách vycházely z povahy všech zjištěných skutečností, když především posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky určeny a k čemu reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou stupňů dostatečně postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti obviněného, totiž že nabízeným zbožím hodlá přilákat především zájemce o marihuanu jakožto nejsnazší toxikomanické užití konopí formou kouření částí vzrostlé rostliny. I když obviněný nabízel a prodával ve svých prodejnách i v internetovém obchodě zboží, které je jinak možno používat i k jiným účelům než výhradně k pěstování rostlin konopí s vysokým obsahem THC, či k výrobě a následnému kouření drogy marihuany, tato skutečnost není významná, stejně jako okolnost, že obdobné předměty je možno získat i jinde a jiným způsobem, neboť od běžného prodeje pěstitelských potřeb jednání obviněného odlišoval právě specifický záměr spočívající v podněcování k produkci a zneužívání konopí právě pro jeho psychoaktivní účinky.

24. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

25. Dovolací námitky obviněného v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu směřují i proti výroku o uloženém trestu propadnutí věci ve smyslu § 70 odst. 2 písm a) tr. zákoníku.

26. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 6. 2015) soud může uložit trest propadnutí věci, které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.

27. Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, když v tomto směru za chybný označil závěr obou soudů, že předmětné věci, a to igelitový sáček s uzávěrem se zelenou drtí, igelitový sáček s uzávěrem s hnědou tvrdou látkou a 2 ks igelitových sáčků s uzávěrem se zbytky bílé sypké látky, jsou jeho vlastnictvím, neboť s ohledem na ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku může být tento trest uložen, jen jde-li o věc náležející pachateli.

28. Je třeba předeslat, že soudy obou stupňů svá skutková zjištění, a to především skutkový závěr, že předměty specifikované na str. 2 výroku rozsudku odvolacího soudu, ohledně nichž byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 6. 2015, trest propadnutí věci uložen, a které byly zajištěny v zadní místnosti prodejny K., na ulici D. č. …vO. – M. H., v zásuvce psacího stolu, kde se nacházely i další osobní věci obviněného, mu prokazatelně patřily, založily na relevantních důkazech. Jak ze závěru odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie vyplývá, byly v těchto nalezeny zbytky drog, konkrétně delta-9-tetrahydrocannabinolu, MDMA, kokainu či lidokainu, přičemž s ohledem na charakter projednávané trestné činnosti se nepochybně jednalo o věci užité, případně určené ke spáchání trestného činu. Tvrdí-li tedy obviněný, že tyto věci mu nepatří, neboť do psacího stolu, kde byly sáčky nalezeny, a který se nacházel v zázemí prodejny, měli přístup i prodavači, kteří prostory též užívali, a proto nemohou být předmětem trestu propadnutí věci, pak těmto jeho námitkám nelze přisvědčit. Že se jedná o věci náležející obviněnému nakonec vyplývá z listinných důkazů – zejména protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 4. 11. 2013 v prodejně K., na ulici D. č. … v O. – M. H., včetně fotodokumentace (č. l. 120 – 187 spisu), když v tomto směru lze za výstižné označit hodnotící úvahy odvolacího soudu, který konstatoval, že tvrzení obviněného je zpochybněno rovněž skutečností, že věci byly zajištěny v zásuvce psacího stolu, kde se nacházely i jeho další osobní věci, které byly podrobeny zkoumání kriminalistickou genetickou expertízou, kdy ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetiky vyplývá, že na jednom z igelitových sáčků se podařilo izolovat DNA pro následnou analýzu, načež byla nalezena shoda s profilem DNA obviněného. Soudy proto správně tyto věci považovaly za věci náležející obviněnému, které byly užity, případně určeny ke spáchání trestného činu. Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze proto konstatovat, že obviněnému nebyl uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem, a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy.

29. S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného jako přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí žádnou z vytýkaných vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.

30. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 6. 2017

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru