Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 661/2017Usnesení NS ze dne 14.09.2017

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.661.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

čl. 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 661/2017-36

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání, které podal obv. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 4 To 388/2016 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 122/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. K. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 4 T 122/2016, byl obv. J. K. uznán vinným pod body 1) a 2) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a pod bodem 3) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – a to 17,41 g metamfetaminu (bez obalu), a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci – konkrétně finanční částky 6.500 Kč.

2. Proti tomuto rozhodnutí obv. J. K. podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 4 To 388/2016, a to tak, že:

· podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci, a to finanční částky 6.500 Kč, a

· podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný se odsuzuje podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Teplicích obv. J. K.:

a) nejpozději v září roku 2014, v T., u hotelu D. S., v ulici M. t., v jednom případě prodal M. L., drogu pervitin běžné kvality o hmotnosti nejméně 0,3 g za částku 300,- Kč, kterou zabalil do tzv. gripu,

b) od 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015, v B., u prodejny Penny Market, v ulici P., ve třech případech prodal M. Š., drogu pervitin běžné kvality, a to vždy v množství 0,2 g za částku 200,- Kč, tedy celkem takto prodal 0,6 g pervitinu běžné kvality,

přičemž droga známá jako pervitin obsahuje (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších právních předpisů, a obviněný neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s touto látkou,

ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem v trestní věci sp. zn. 49 T 22/2010 ze dne 24. 2. 2011, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2011, uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, kdy následně dne 15. 11. 2012 byl Okresním soudem v Karlových Varech ve věci sp. zn. 40 PP 726/2012 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř roků,

c) dne 29. 3. 2016 v 17.25 hod., v B., okres T., u prodejny Penny Market, v ulici P., měl u sebe drogu pervitin o hmotnosti 17,6 g bez obalu, který obsahoval 13,27 g čistého (+)-1-fenyl-2-methylaminopropanu, a to za účelem zneužívání postupnou konzumací.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Obv. J. K. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 4 To 388/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 4 T 122/2016, dovolání, a to proti výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně je dovolatel přesvědčen o tom, že byl uznán vinným ze tří skutků, z nichž v prvních dvou na základě rozporných výpovědí (z přípravného řízení a z hlavního líčení) navíc vždy jen jediného svědka, a ve třetím skutku byl uznán vinným, aniž by byl skutek objektivně prokázán.

5. Podle tvrzení obviněného okresní soud vycházel u skutku ad 1) pouze z výpovědi svědka M. L., který v přípravném řízení uvedl, že obv. K. mu v jednom případě prodal pervitin, ale během hlavního líčení to popřel. Dovolatel namítl, že vztah mezi ním a tímto svědkem je vyhrocený, protože M. L. žil po dobu výkonu jeho posledního trestu odnětí svobody s jeho družkou, se kterou má (obviněný) dvě nezletilé děti. Z tohoto důvodu se domnívá, že soud I. stupně se dostatečně nevypořádal s věrohodností tohoto svědka – také odůvodnění k tomuto skutku považuje za ledabylé a nepřezkoumatelné.

6. Ze skutku ad 2) byl okresním soudem obv. K. usvědčen na základě výpovědi z přípravného řízení svědka M. Š., a to i přesto, že během hlavního líčení Š. naopak vypověděl, že dovolatele vidí poprvé a vyloučil, že by od něj drogy koupil. Dovolatel zdůrazňuje, že rozdíly mezi oběma výpověďmi nemusí být rozporné a dodává, že v domě mohl bydlet např. synovec dovolatele, který se jmenuje stejně. Okresní soud však nezvažoval jiné možné logické varianty a nezabýval se skutečnostmi, které by svědčily ve prospěch obviněného. Proto má dovolatel za to, že soud nectil zásadu in dubio pro reo, zásadu volného hodnocení důkazů i princip spravedlivého procesu.

7. Ze skutku ad 3) má být obviněný usvědčen výpověďmi svědků D. P. a L. B., kteří jsou drogově závislí a trestně stíhaní za drogové trestné činy. Současně soud nevyslechl jím navrhované svědky M. P. a O. Š., (kteří byli při zatýkání na místě), majitele zastavárny (bazaru), a R. G. (nebo G. – ve spise jsou uváděny obě varianty), který užíval vozidlo, ve kterém byla nalezena krabička s pervitinem.

8. Dovolatel shrnul, že Okresní soud v Teplicích pochybil, když při posuzování jeho věrohodnosti významně zohledňoval jeho trestní minulost a touto optikou v rozporu se zásadou nezávislosti a objektivity posoudil i věrohodnost jeho obrany. Proto proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci a odsoudil jej k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 roků a 6 měsíců. Z věcného hlediska však konstatoval, že dosavadní řízení není zatíženo žádnou procesní vadou, s čímž dovolatel nesouhlasí.

9. Krajský soud se, pokud jde o skutky ad 1) a ad 2), přiklonil k názoru okresního soudu, že výpovědi svědků z přípravného řízení jsou pravdivé. U obviněného naopak konstatoval nevěrohodnost – svědkové L. a Š. se navzájem neznali, a proto jsou jejich svědectví na sobě nezávislá. Toto hodnocení odvolacího soudu považuje dovolatel za „zcela svévolné“, protože „postrádá logiku“. Oba svědky totiž spojovalo stejné prostředí, stejný způsob uvažování, což významně zvyšuje motivaci k fabulacím a lžím.

10. Pokud jde o skutek ad 3), zde se dovolatel pozastavil nad tím, že odvolací soud vyhodnotil za stěžejní důkaz protokol o vydání věci z 29. 3. 2016, který má prokazovat, že dovolatel měl u sebe krabičku s pervitinem – a to přesto, že na krabičce nebyly jeho otisky, a automobil byl v zastavárně a předtím ho užíval R. G. Mimo to se dovolatel ohradil proti tomu, že paní H. „je aktivní uživatelka návykových látek“, jak tvrdí odvolací soud. Obviněný zdůraznil, že poslední její testy dokazují opak. Jak on, tak družka H., vedli řádný život a vychovávali děti a od drogové minulosti se oprostili.

11. Jelikož byl obv. K.:

· u skutků ad 1) a ad 2) – uznán vinným pouze na základě rozporných svědectví vždy jediného svědka a rozpory v těchto výpovědích nebyly odstraněny, a

· u skutku ad 3) – měl být usvědčen přesto, že Policie ČR nezajistila otisky prstů na krabičce s pervitinem a nebyli slyšeni svědkové R. G., M. P., O. Š., a také majitel zastavárny,

má dovolatel za to, že byla založena vada tzv. opomenutého důkazu, a i nadále má o skutkovém stavu stále důvodné pochybnosti, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces – čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby ten s ohledem na ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 4 To 388/2016-210 ze dne 26. 10. 2016, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Teplicích, č. j. 4 T 122/2016 ze dne 19. 9. 2016 a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

13. K výše uvedenému dovolání se vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 452/2017-10 ze dne 5. 5. 2017.

14. Státní zástupce nejprve předeslal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. primárně neumožňuje domáhat se opravy skutkových zjištění. Naopak má za to, že rozpory ve výpovědích svědků u skutků pod body ad 1) a ad 2) byly soudy přesvědčivě odstraněny. Také doplnění dokazování důkazy navrhovanými obviněným by výsledek dokazování nezvrátilo. Dle státního zástupce je zjištěný skutkový stav správný, úplný a je také logickým způsobem vyhodnocen.

15. U skutku pod bodem ad 3) je dle jeho náhledu zásadním usvědčujícím důkazem protokol o vydání věci. Věci zde specifikované obviněný vydal dobrovolně a po poučení uvedl k pouzdru oranžové barvy, že ho našel ve vozidle a že uvnitř v papírových psaníčkách je pervitin, a také červený prášek, který odhadl na červený fosfor. Jelikož obviněný předmětné pouzdro ve vozidle našel a otevřel ho, nebyl důvod, aby policejní orgán z daného předmětu zajišťoval daktyloskopické stopy. Mimo to je dle jeho názoru nerozhodné, zda obviněný přechovával pervitin vlastní či cizí, a proto shrnul, že závěr o vině obviněného je i v tomto skutku jednoznačný a logický.

16. I když obviněný formálně citoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., věcně tento dovolací důvod nenaplnil, a proto státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. K. v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť jej podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas s tím, aby bylo učiněno v neveřejném zasedání i jiné rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda dovolatelovy konkrétní argumenty naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

18. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

19. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze pouze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán pouze tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.

V. K meritu věci

20. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se podrobně ve svém rozsudku vypořádal již Okresní soud v Teplicích, a s jeho skutkovými i právními závěry vyjádřil souhlas i Krajský soud v Ústí nad Labem (který pouze snížil výši nepodmíněného trestu odnětí svobody a zrušil výrok o trestu propadnutí věci).

21. Obv. K. ve svém dovolání usiloval zpochybnit skutková zjištění. U skutků popsaných pod body ad 1) a ad 2) vznesl námitku, že byl uznán vinným pouze na základě rozporných svědectví vždy jediného svědka, přičemž rozpory v těchto výpovědích nebyly odstraněny. U skutku popsaného pod bodem ad 3) protestuje proti tomu, že byl usvědčen z jeho spáchání přesto, že Policie ČR nezajistila otisky prstů na krabičce s pervitinem a nebyli slyšeni svědkové, které navrhoval (R. G., M. P., O. Š. a nejmenovaný majitel zastavárny). V důsledku toho je přesvědčen o tom, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

22. Nejvyšší soud nejprve dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. V části VI., která se bezprostředně zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, konkrétně v čl. 23 Plénum jasně uvádí: „Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod] je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz. § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností 12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“

23. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečné naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud skutečně objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. K tomu by došlo:

· při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních (a z nich plynoucích právních závěrech)

· při objektivně zjištěné a zcela zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo

· když zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů (popř. jsou založena na důkazech, které zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce pravým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování), atp.

24. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Pokud tedy obviněný pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. K. je však neoprávněné nejen z hledisek ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného.

25. Dovolatelova obhajoba spočívá v tom, že jemu přisuzovaná trestná činnost – dle jeho názoru – nevyplynula z provedených důkazů. Pokud má však obviněný a jeho obhajoba pochybnosti o skutkových závěrech soudu I. stupně, které beze zbytku potvrdil i soud II. stupně, tak se jedná o pochybnosti ryze subjektivní. Trestná činnost (zahrnující tři dílčí skutky) byla totiž bezezbytku prokázána z výpovědí svědků M. L., M. Š., D. P. a L. B. a dále z listinných důkazů, mezi kterými dominuje protokol o zadržení a protokol o vydání věci z 29. 3. 2016, týkající se oranžového pouzdra s psaníčky, ve kterých dle odborného posouzení OKTE bylo zjištěno 13,27 g čistého (+)-1-fenyl-2-methylaminopropanu a neupřesněné množství červeného fosforu. Navíc z důkazu leteckými pohledy bylo ověřeno, že místo bydliště obviněného na adrese B., P. ..., se nachází naproti místními Penny marketu, kde docházelo k prodeji drogy.

26. U skutku ad 1) dovolatel interpretoval rozpor ve výpovědích svědka M. L. ve svůj prospěch, když poukázal na jejich vyhrocený vztah, neboť tento svědek žil po dobu výkonu trestu odnětí svobody dovolatele v období od 12. 5. 2010 do 15. 11. 2012 s jeho družkou. Nejvyšší soud však ve spisovém materiálu ověřil, že není pravdou, že by se soud I. stupně nevypořádal s věrohodností tohoto svědka. Svědek L. sice vypovídal během hlavního líčení odlišně jak v přípravném řízení, Okresní soud v Teplicích ho však vyzval k logickému objasnění tohoto rozporu. Na to svědek uvedl, že jeho výpověď z přípravného řízení (č. l. 71-72) je pravdivá, a pokud se od této výpovědi během své výpovědi při hlavním líčení odchýlil, tak se k tomu nechce vyjadřovat (č. l. 172-173). V důsledku toho vzal rozpor v obou výpovědích svědka L. za objasněný a i přesto, že dovolatel pokládá takové odůvodnění za ledabylé či dokonce nepřezkoumatelné, Nejvyšší soud hodnotí takto zjištěný skutkový stav za dostatečně průkazný, logický a zcela dostačující.

27. Skutek popsaný pod bodem ad 2) svědecky doložil pouze svědek M. Š., který v přípravném řízení vypověděl, že J. K. zná rok nebo dva a „když chtěl sehnat pervitin, tak on mu ho prodal“. Postup prodeje popsal tak, že zašel k domu, kde bydlel, dole na něj zazvonil a „do zvonku“ řekl, že shání K. Dále doslova uvedl: „vylezl K., řekl, že má počkat před Penny, tam čekal 15 nebo 20 minut, on potom přišel a dal mu za 200 Kč 0,2 gr pervitinu“(č. l. 88). Během hlavního líčení dne 19. 9. 2016 však tuto výpověď zásadně popřel, když uvedl, že „přítomného obžalovaného nepoznává, vidí ho poprvé v životě“ (a po chvíli k dotazu přísedící) dodal, že: „pokaždé mu prodal tu drogu někdo jiný, takže nemůže přesně popsat toho pana K.“ (č. l. 169-170). Obviněný v dovolání namítl, že rozdíly mezi oběma výpověďmi nemusí být rozporné, protože v domě mohl bydlet např. synovec dovolatele, který se jmenuje stejně. Okresní soud však nezvažoval jiné možné logické varianty, čímž se provinil proti zásadě in dubio pro reo.

28. Nejvyšší soud obecně zdůrazňuje, že je velmi častým jevem, že narkoman, který má u hlavního líčení svědčit v neprospěch svého bývalého dealera, svou výpověď z přípravného řízení popírá. Když je poté vyzván předsedou senátu, aby soudu objasnil zásadní rozpor mezi oběma výpověďmi, zpravidla ji zdůvodňuje výmluvami – nejčastěji špatnou pamětí, délkou času, který uběhl, apod. Tento jev je poměrně logický, neboť bývalý zákazník se svým dealerem často navázal nejen obchodní, ale také osobní vztah, a proto nechce, aby se u soudu v jeho bezprostřední blízkosti ukázal jako „práskač“.

29. V projednávaném případě však svědčí pro tento častý jev především provedené důkazy. Podstatné je to, že svědek Š. neměl v přípravném řízení o identitě obviněného žádné pochybnosti. Proto před vyšetřovatelem poukázal na to, že obviněný bydlí v panelovém domě na ul. P. ... v B., který je situovaný před Penny marketem, a že před vchodem byl umístěn jen jediný zvonek se jménem K. (což potvrdila i svědkyně B.). Je však zcela vyloučené, aby Š. fyzicky neznal K. (o kterém v přípravném řízení tvrdil, že ho zná rok nebo dva), a že by pokaždé po předchozí dohodě (u vchodu do domu) čekal na smluveném místě před Penny marketem a oslovoval neznámé kolemjdoucí osoby za účelem koupě pervitinu.

30. Z tohoto důvodu Okresní soud v Teplicích zcela správně vyhodnotil výpověď Š. z 19. 9. 2016 za nevěrohodnou a vycházel z jeho výpovědi z přípravného řízení, kterou obv. K. z projednávané trestné činnosti usvědčil. Nejvyšší soud odmítá i dovolatelovu výtku o tom, že soud I. stupně měl zvažovat i „jiné možné logické varianty, které by svědčily v jeho prospěch“, neboť žádné jiné varianty (vč. té o možné záměně obviněného s jeho synovcem téhož jména) nepřicházejí v úvahu.

31. Skutek ad 3) byl prokázán jednak výpověďmi D. P. a L. B. (kteří jsou drogově závislí a trestně stíhaní za drogové trestné činy), a také protokolem o vydání věci ze dne 29. 3. 2016.

32. Především skutečnost, že svědkové P. a B. jsou narkomané pohybující se v drogovém prostředí, a priori neznamená, že by jejich výpověď měla být odmítnuta jako nevěrohodná, event. by měla bez dalšího vést k závěru o křivém svědectví. Koneckonců sám obv. K. patří ke komunitě uživatelů drog, a soud I. stupně rovněž jeho výpověď tímto způsobem „nesmetl ze stolu“, ale pečlivě se zabýval věrohodností jeho výpovědi.

33. Svědek P. (v přípravném řízení, ale i u hlavního líčení) vyloučil, že by ve vozidle zanechal cokoli, co by bylo trestného, tím méně drogy. Auto Toyota Yaris přivezli s B. do zastavárny za účelem prodeje (č. l. 81, 171). Svědkyně B. k tomu dodala, že byla osobně za obv. K. v místě jeho bydliště, kde „měli řešit papíry k autu“, ale prohlídka auta jí už ze strany K. a jeho přítelkyně H. nebyla umožněna (a to i přesto, že o to žádala, neboť se domnívala, že v autě možná zanechala nějaké oblečení či jiné osobní věci, č. l. 65, 172). Mimo to – z protokolu o vydání věci vyplynulo, že pouzdro oranžové barvy se nacházelo ve vozidle, kde byl K. zadržen, a že uvnitř byl v psaníčkách pervitin (což K. věděl přesně, protože ho vyzkoušel) a také červený prášek, který obviněný odhadl na červený fosfor (č. l. 44).

34. Soud I. stupně zcela správně vyhodnotil svědecké výpovědi jako spolehlivé, neboť pozdní argumentace obv. K. z hlavního líčení, že v autě zajištěný pervitin nepatřil jemu, ale prodejcům P. a B., je krajně nevěrohodná. Především z obsahu předávacího protokolu vyplynulo, že obviněný obsah pouzdra podrobně popsal, vč. obsahu zde umístěných psaníček. Také z logiky věci je jasné, že zastavárna (bazar) při přebírání vozidla by předmětné pouzdro, event. další zapomenuté věci, zcela jistě zaznamenala. Proto soudy I. a II. stupně uzavřely, že pouzdro nemohlo v Toyotě Yaris zůstat bez vědomí dovolatele až do jeho zadržení.

35. Obviněný ve svém dovolání také protestoval proti tomu, že byl usvědčen ze spáchání tohoto skutku i přesto, že

· Policie ČR nezajistila otisky prstů na krabičce s pervitinem a rovněž, že

· nebyli slyšeni svědkové, které navrhoval (konkrétně R. G., M. P., O. Š. a nejmenovaný majitel zastavárny).

36. Z § 78 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že kdo má u sebe věc důležitou pro trestní stíhání, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Předmětné pouzdro obviněný našel ve vozidle, měl ho u sebe a – jak sám přiznal – otevřel ho a prozkoumal. Z tohoto důvodu bylo pořizování daktyloskopických stop zcela nadbytečné. Daktyloskopické stopy policie zajišťuje pouze v případě, že by tento předmět ve vozidle našla sama, a proto by zkoumala, kdo s pouzdrem naposledy nakládal. Celkovou důkazní situaci dokreslil i fakt, že obviněný rozpoznal červený fosfor, což je látka, která je pro spotřebitele narkotik nezajímavá. I tato skutečnost napovídá, že pouzdro skutečně nepatří svědkům P. a B., kteří byli pouhými konzumenty pervitinu, zatímco obv. K. byl nejen narkoman, ale i osobou znalou jeho výroby.

37. Také k námitce, že nebyli slyšeni svědkové, které dovolatel navrhoval, zaujal Nejvyšší soud odmítavé stanovisko. Je to nejenom proto, že námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také proto, že zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, projednávajícího daný případ. Je sice pravdou, že každý obviněný má navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy (viz § 2 odst. 5 tr. řádu). Ale soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit – resp. posoudit věrohodnost nabízeného důkazu i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. A pokud tento soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen provedení tohoto důkazu odmítnout. Proto soudy I. a II. stupně, posuzující případ obv. K. nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést výslechy svědků, které by při stávající skutkové situaci předmětnou trestnou činnost nepomohly nijak objasnit, a proto jejich provedení soudy nižších instancí zcela správně vyhodnotily jako nadbytečné. Naopak provedením takového důkazu by se provinily proti zásadě rychlosti řízení.

38. Lze tedy shrnout, že za daných okolností není možné relevantně vznášet výhradu údajného nedodržení zásady spravedlivého procesu. Lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Rozhodnutí soudů I. a II. stupně by bylo rozporné s tímto ústavou zaručeným právem pouze v případech, kdyby právní závěry neměly žádnou obsahovou návaznost na učiněná skutková zjištění. Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.

VI. Závěr

39. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Teplicích provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas krajský soud, který výrok o vině ponechal beze změny a upravil pouze výrok o trestu.

40. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že první dva skutky vykazují všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a třetí skutek všechny znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Dále konstatuje, že mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry, popsanými v tzv. skutkové větě na straně druhé, neexistuje žádný rozpor, tím méně rozpor extrémní. Proto také právo obv. K. na spravedlivý proces zůstalo nedotčeno.

41. Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, tak Nejvyšší soud dovolání obv. J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 9. 2017

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru