Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 62/2020Usnesení NS ze dne 11.03.2020

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.62.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 134 odst. 2 tr. ř.

§ 254 odst. 1 tr. ř.

§ 17 odst. 1, 4 předpisu č. 300/2008 Sb.

§ 64 odst. 4, 5 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 62/2020-629

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2020 o dovolání obviněného M. V., narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2019, č. j. 12 To 187/2019-597, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 3/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Obviněný M. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 4. 2019, č. j. 2 T 3/2019-543, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:

od přesně nezjištěné doby první poloviny roku 2009 do 27. 6. 2018, kdy byl jako podezřelý zadržen dle § 76 odst. 1 tr. řádu policejními orgány SKPV Rychnov nad Kněžnou, na území města XY a v blízkém okolí neoprávněně prodal, poskytl či jinak jinému opatřil v okruhu svých známých, kamarádů a zájemců o drogu

- metamfetamin zvaný pervitin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) uvedenou v § 1 písm. e) nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v příloze č. 5 v seznamu 5, přičemž k jejímu nakládání je potřebné povolení Ministerstva zdravotnictví ČR,

- konopí, tedy omamnou látku zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1995 Sb.) uvedenou v § 1 písm. c) nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v příloze 3 v seznamu 3, přičemž k jejímu nakládání je potřebné povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, a to nejméně osobám

1. Z. T., nar. XY

- 100x prodal pervitin v množství na 1 až 2 čáry v částkách od 200 Kč do 300 Kč za celkovou částku 20.000 Kč, příp. směnou za spotřební elektroniku a šperky, v období let 2014 - 2018 s frekvencí 1x – 2x týdně v XY, zvl. na XY,

- poskytoval marihuanu zdarma formou společného kouření jointa v období let 2014-2018 20x za týden v XY,

2. F. K., nar. XY

- poskytl pervitin nejméně v 10-ti případech nejméně za 5000 Kč v období od roku 2016 do února 2018 na různých místech v XY,

- 15x mu poskytl marihuanu formou společného kouření,

3. R. K., nar. XY

- poskytl pervitin v dávkách za 0,1 gramu po 500 Kč nejméně za 10 000 Kč, stejné množství drogy mu dal zdarma v období od roku 2016 v XY,

4. J. J., nar. XY

- nejméně 30x prodal pervitin v částkách po 500 Kč za celkovou částku 15 000 Kč v období od roku 2016 do května 2018 na různých místech XY,

5. S. N., nar. XY

- nejméně 5x prodal pervitin za 500 Kč do začátku roku 2018 v XY,

- 1x mu poskytl marihuanu na „brko“,

6. D. S., nar. XY

- nejméně 10x v rozsahu dávky nejméně 0,1 gramu mu poskytl pervitin zdarma po 18. roku věku (duben 2012) a po návratu svědka z výkonu trestu odnětí svobody od listopadu 2017 s ním směnil 0,2 gramu pervitinu za mobilní telefon

- opakovaně 2-5x za týden poskytl 16-18 ti letému D. S. marihuanu zdarma ke společnému kouření v dávkách na jednu skleněnku (0,2 g) zejména v obci XY, kde svědek s obžalovaným bydlel ve společné domácnosti, od listopadu 2017 po vykonání nepodmíněného trestu odnětí svobody svědkem mu drogu prodal ještě nejméně 4x - 1 gram za 100 Kč,

7. D. S., nar. XY

- poskytl nejméně 13x pervitin, z toho 5x zdarma a 8x prodal, případně směnil za spotřební elektroniku v dávkách po 0,2 gramu za 500 Kč v první polovině roku 2018 na různých místech města XY, zejména u bývalé hasičské zbrojnice, přičemž do 4. 2. 2018 jí drogu poskytoval jako osobě mladší 18 let,

- 10x poskytl marihuanu zdarma formou společného kouření v období od února 2018 do 27. 6. 2018 v XY a v XY,

8. K. T., nar. XY

- 100x poskytl pervitin v období let 2016-2018 1x za týden, naposledy dne 27. 2. 2018, celkem nejméně 20 gramů, který mu dílem prodal v dávkách po 0,2 gramu za 500 Kč nebo směnou za spotřební věci nebo zdarma především v XY, do 8. 5. 2018 mu pervitin poskytoval jako osobě mladší 18 let,

9. P. N., nar. XY

- 50x poskytl pervitin, v méně případech i zdarma v množství 0,1 g, obvykle v dávkách po 0,2 g za 500 Kč, výjimečně i 2-3 gramy za 3 000 Kč, celkem 30 gramů, když dílem pervitin směnil za spotřební věci v období posledních 2 let do 1. 1. 2018, v období do 29. 8. 2017 mu pervitin poskytoval jako dítěti mladšímu 18 let v celkovém množství 5 gramů,

- 6x prodal marihuanu v celkovém množství 20 gramů za částku 2.000 Kč, z toho 3x mu prodal celkem 10 g marihuany za 1.000 Kč jako dítěti do 18 let a 3x mu prodal 10 g marihuany za 1.000 Kč po dovršení zletilosti v XY,

10. M. G., nar. XY

- maximálně 2x prodal pervitin v částkách kolem 300 Kč za přibližně 0,15 gramů v období od jara do léta 2018 v XY,

11. V. Š., nar. XY

- 3x prodal pervitin v dávkách po 0,1 gramu za 500 Kč v roce 2016 v XY,

12. V. V., nar. XY

- maximálně 5x poskytl pervitin zdarma v dávkách přibližně kolem 0,15 gramů v XY v přesně nezjištěné době koncem roku 2017 a začátkem roku 2018,

13. T. K., nar. XY

- 2x poskytl pervitin bezplatně „na čáru“ v období roku 2016 v bydlišti svědka v XY,

14. M. G., nar. XY

- 7x poskytl pervitin v dávkách za 500 Kč, z toho mu jej 3x prodal a 4x poskytl zdarma v XY, např. u vlakového nádraží v období od počátku roku 2018 do května 2018,

- asi 10x prodal marihuanu v dávkách po 100 Kč za 1 gram, 5x poskytl marihuanu zdarma v množství po 1 gramu a dále 6x poskytl marihuanu zdarma formou společného kouření jointa, v období od roku 2014 do května 2018 na různých místech XY,

15. J. K., nar. XY

- 20x prodal marihuanu v dávkách 2 - 3 gramy, příp. 5 gramů za cenu od 100-200 Kč/1 gram, za celkovou částku do 8.000 Kč, z toho v období do 28. 1. 2011 mu prodal marihuanu jako dítěti do 18 let 10x v celkovém množství 20 gramů v XY,

16. F. Z., nar. XY

- poskytl marihuanu zdarma nejméně 4x formou společného kouření v období posledních dvou let od roku 2016,

17. D. T., nar. XY

- opakovaně 1x za týden v období od srpna 2017 do 27. 6. 2018 poskytoval pervitin zdarma ke společnému užití v množství po 0,1 gramu pervitinu v XY,

18. M. T., nar. XY

- 20x poskytl pervitin zdarma ke společnému kouření v období do 23. 9. 2016,

19. J. K., nar. XY

- 10x prodal pervitin v dávkách po 0,2 gramu za 500 Kč za celkovou částku 5.000 Kč v období od ledna 2017 do srpna 2017 v XY,

20. P. Ch., nar. XY

- 5x prodal pervitin v dávkách převážně po 0,2 gramu za 200 Kč, z toho 1x 0,5 gramu za 500 Kč,

- nejméně 10x poskytl marihuanu zdarma v množství 1-2 gramy v období od listopadu 2016 do konce února 2017 v XY,

21. Š. F., nar. XY

- 2x poskytl pervitin „na čáru“ ke společné konzumaci v období roku 2017,

- poskytl marihuanu zdarma ke společnému kouření jointa o hmotnosti 1 gram 1x za týden v období od října 2016 po dobu jednoho roku,

22. M. S., nar. XY

- nejméně 3x poskytl pervitin zdarma v množství na jednu dávku v období od léta 2016 do Vánoc 2017 v XY v baru XY,

23. F. D., nar. XY

- 12x poskytl pervitin, z toho 1x zdarma na čáru, 6x mu prodal pervitin v množství po 0,2 gramu za 500 Kč až 1.000 Kč a 5x pervitin (0,2 g) směnil za elektroniku v hodnotě 1.000 Kč v období od dubna 2015 do února 2018 v XY,

- 10x poskytl marihuanu jako splátku dluhu v celkovém množství 10 gramů v období od léta 2015 do února 2018 v XY,

24. Š. B., nar. XY

- 30x poskytl pervitin, z toho 10x prodal množství po přibližně 0,15 g za částky 500 Kč, případně 300 Kč a 20x vzájemně směnili pervitin v období let 2016-2018 v XY, většinou na parkovišti u XY,

25. D. B., nar. XY

- 7x poskytl pervitin výměnou za věci denní potřeby v množství na jednu čáru nebo zdarma, v období roku 2017 v XY,

26. D. M., nar. XY

- 20x poskytl pervitin v celkovém množství 10 gramů v dávkách od 0,1 g do 3,5 g za částky od 100 Kč do 5.000 Kč, a dílem zdarma v období od ledna 2017 do prosince 2017 v XY,

- 40x poskytl marihuanu v množství po 1 gramu za částky od 100 Kč do 200 Kč v období od ledna 2017 do prosince 2017 v XY,

27. K. T., nar. XY

- 30x poskytl pervitin, z toho 10x prodal v dávkách po 500 Kč, celkem za 5.000 Kč a v ostatních případech směnil pervitin za věci běžné spotřeby či opakovaně poskytl zdarma v období od března 2017 do konce roku 2017,

28. ml. AAAAA, nar. XY

- 100x v průběhu let 2017-2018 poskytl pervitin v množství na jednu dávku převážně v průměru za 500 Kč, v méně případech pak směnou za různou elektroniku, do 20. 6. 2017 tak činil v polovině případů ve vztahu ke svědkovi mladšímu 15 let,

- 50x poskytl marihuanu v dávkách po 1 gramu, z toho 5x mu ji poskytl zdarma a ve zbytku za částky 100-150 Kč, jako 15-letému svědkovi v XY,

29. K. K., nar. XY

- 10x prodal pervitin v dávkách po 0,1 gramu zejména za částku 500 Kč, příp. za 300 Kč, celkem za částku 4.000 Kč v období od poloviny roku 2016 do prosince 2017 v XY,

30. P. Č., nar. XY

- 4x prodal pervitin, z toho 2x po 500 Kč a 2x za částky do 300 Kč v XY a 1x v XY v období od konce roku 2016 do začátku roku 2017,

31. B. L., nar. XY

- 2x poskytl pervitin zdarma v dávkách na 1 lajnu dlouhou 4 cm v měsíci březen 2018 v XY.

2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně specifikoval ve výroku svého rozsudku.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupkyně odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) podle § 256 tr. řádu zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu s tím, že existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byla v dané trestní věci dána již ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně.

5. Obviněný předně obecně namítá nesprávnost postupu odvolacího soudu, který zamítl jeho odvolání, byť námitky v něm uplatněné byly důvodné, neboť řízení před soudem prvního stupně trpělo vadami, které mohly mít vliv na správnost a zákonnost rozsudku, kdy navíc došlo k porušení trestního zákoníku při právní kvalifikaci skutku a ukládání trestu. Uvedená pochybení pak obviněný opírá o tvrzení, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu „skýtá toliko jednu normostranu“, a proto není možné dovodit, jakými úvahami se odvolací soud řídil, když lakonicky uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je správný. V tomto směru má obviněný napadené usnesení za nepřezkoumatelné a jeho odvolání tak bylo zamítnuto, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky. Správně však podle obviněného mělo být jeho námitce nesprávného provádění důkazu výslechem svědků vyhověno a napadený rozsudek soudu prvního stupně měl být zrušen.

6. Další pochybení soudů nižších stupňů obviněný shledává v tom, že jej soud prvního stupně „uznal vinným skutky, jichž není možno se dopustit už proto, že takový rozsah zneužívání omamných a psychotropních látek lidské tělo není schopno unést. Jmenovitě má obžalovaný na mysli skutečnost, že soud uvěřil výpovědi svědka, který uvedl, že s obžalovaným společně kouřil marihuanu 20 x týdně, tedy 3 x denně po dobu několika let. Samo o sobě by to bylo uvěřitelné, ale když navíc soud uznal obviněného vinným i z dalších skutků, které s tímto časově kolidují a měly být rovněž spáchány spoluužíváním marihuany. V takovém případě by pak obviněný nevyšel z rauše po dobu 4 let a toto by na něm zanechalo fyziologické stopy, což však znalec vyloučil.“ Obviněný tak má za to, že soudy nižších stupňů se vůbec nezabývaly reálností provedení skutků, které mu kladou za vinu.

7. Konečně obviněný uvádí, že soud prvního stupně uvěřil skutečnosti, že „jeden z nezletilých odběratelů“ byl schopen – ač sám bez příjmů – obstarat si takové množství finančních prostředků, aby za marihuanu zaplatil řádově desítky tisíc korun. Současně se podle obviněného soud prvního stupně ani nezabýval tím, na základě čeho dospěl daný nezletilý odběratel k závěru o počtu předání a naznačuje, že tento za něj provedl policejní orgán.

8. S ohledem na shora uvedené závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a dále přikázal soudu prvního stupně podle § 265l odst. 1 tr. řádu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve uvedl, že podle informace trestní kanceláře soudu prvního stupně bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obhájci obviněného dne 17. 9. 2019 a obviněnému dne 23. 9. 2019. V takovém případě, protože konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadl na sobotu 23. 11. 2019, byl posledním dnem lhůty pro podání dovolání 25. 11. 2019. Jestliže je však dovolání datováno dnem 27. 11. 2019, je třeba jej označit za opožděné a jako takové by jej měl nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítnout.

10. Pro úplnost dále státní zástupce dodává, že i pokud by dovolání bylo podáno včas, jeho obsah neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů, neboť skrze něj obviněný brojí výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním, a to aniž by výslovně namítl jejich extrémní rozpor s provedeným dokazováním. Co se týče námitky obviněného proti rozsahu odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, namítá státní zástupce, že uvedené čítá 10 stran textu, z čehož dvě strany zabírají úvahy a argumentace odvolacího soudu k odvolacím námitkám obviněného. Nadto státní zástupce doplňuje, že porušením procesních podmínek ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je míněna absence věcného přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí, nikoliv to, jak dostatečně se odvolací soud vypořádá s odvolacími námitkami. Naznačené pochybení však dle státního zástupce napadené usnesení odvolacího soudu nevykazuje.

11. Co se týče dalších námitek obviněného, státní zástupce připomíná, že společné kouření marihuany je uvedeno v bodech 1., 6., 7., 14., 16. a 21. výroku rozsudku, kdy toliko v bodu 1. je uvedena vysoká frekvence kouření marihuany (20x týdně) a ostatní případy měly naopak proběhnout v natolik dlouhém časovém období, že jejich frekvence mohla být velmi nízká. Nadto obviněný podle státního zástupce kouření marihuany se svědkem Z. T. v předchozím průběhu řízení nezpochybňoval a v hlavním líčení na potvrzení četnosti kouření marihuany tímto svědkem nijak nereagoval a z podstaty společného kouření tzv. jointa podle státního zástupce plyne skutečnost, že obviněný kouřením vstřebával toliko podíl škodlivých látek, což až do podání dovolání nepovažoval za jakkoliv problematické. Ani závěr o společném kouření jointa 20x týdně tedy nesvědčí o rozporu, tím méně extrémním, mezi tímto skutkovým zjištěním a zjištěním stran zdravotního stavu obviněného. Konečně rozporuje-li obviněný hodnocení svědecké výpovědi „jednoho z nezletilých odběratelů“, jde o natolik obecnou námitku, že se k ní nelze blíže vyjádřit.

12. Státní zástupce tak uzavírá, že i kdyby dovolání obviněného bylo podáno včas, byl by zde dán důvod pro jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

13. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud obviněnému k případné replice, kterou však do dnešního dne neobdržel.

III.

Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu.

15. Co se týče otázky včasnosti podaného dovolání, považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že podle obsahu spisu soudu prvního stupně bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému do vlastních rukou dne 23. 9. 2019 a obhájci obviněného prostřednictvím datové schránky dne 1. 10. 2019 (viz č. l. 615 verte). Ačkoliv k dodání usnesení odvolacího soudu do datové schránky obhájce obviněného došlo již dne 17. 9. 2019, je třeba říci, že postup podle § 17 odst. 1, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, jenž upravuje tzv. náhradní doručení v případě, že ve lhůtě 10 dnů od dodání dokumentu se do datové schránky nepřihlásí oprávněná osoba, byl v tomto případě vyloučen, a to podle § 64 odst. 4, odst. 5 písm. b) tr. řádu. Jak se totiž podává z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 615 verte, náhradní doručení bylo v tomto případě explicitně vyloučeno. Jestliže tedy dovolání obviněného bylo doručeno do datové schránky soudu prvního stupně dne 27. 11. 2019, platí, že bylo podáno včas, když lhůta pro jeho podání uplynula až dne 1. 12. 2019.

16. Protože dovolání obviněného bylo podáno včas a splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že i tomuto zákonnému požadavku dovolání obviněného odpovídá.

17. Protože dále platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud vyhodnotit, zda lze dovolací argumentaci obviněného podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

18. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

19. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu platí, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

21. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

22. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.

Důvodnost dovolání

24. Nejvyšší soud předně konstatuje, že žádná z obviněným vznesených námitek neodpovídá jím primárně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž prostřednictvím podaného dovolání namítá jednak nesprávnost procesního postupu odvolacího soudu, nepřezkoumatelnost odůvodnění jeho usnesení, soudům nižších stupňů vytýká nereálnost jejich hodnotících úvah a v neposlední řadě rozporuje hodnocení výpovědi blíže neurčeného svědka. Jak je přitom z tohoto stručného výčtu zřejmé, ani jedna z uvedených námitek není vybudována na tvrzení nesprávného právního posouzení skutku, nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vytýká-li současně obviněný usnesení odvolacího soudu, že jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, je třeba říci, že uvedená námitka nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť obviněným předestřená alternativa tohoto dovolacího důvodu směřuje na situace, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání (k tomu viz výše), což ale není případ trestní věci obviněného.

25. Ačkoliv Nejvyšší soud jednotlivé dovolací námitky obviněného neshledal způsobilými naplnit jakýkoliv ze zákonných dovolacích důvodů, má za to, že přinejmenším částí dovolací argumentace bylo třeba se zabývat. Jejich prostřednictvím totiž obviněný de facto (byť tak explicite nečiní) namítá zásah do svého práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, bod 20.). Proto co se týče výhrad obviněného proti usnesení odvolacího soudu, považuje Nejvyšší soud za potřebné vyzdvihnout svá následující zjištění.

26. Odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu splňuje veškeré zákonné náležitosti stanovené § 134 odst. 2 tr. řádu, jakož i § 254 odst. 1 tr. řádu, přičemž veškeré odvolací námitky obviněného jsou v něm náležitým způsobem – tj. logicky, srozumitelně a dostatečně přesvědčivě vypořádány, a to způsobem, který odpovídá míře jejich samotné konkretizace obviněným. Z obsahu podaného odvolání (č. l. 572-573) se podává, že obviněný vznesl fakticky tři odvolací námitky. Jednak soudu prvního stupně vytýkal způsob provádění výslechu jednotlivých svědků, dále brojil proti hodnocení provedených důkazů, které označil obecně za nedostačující (soud prvního stupně prý neměl uvést, proč v některých případech vycházel z výpovědí svědků z přípravného řízení a ne z hlavního líčení, popř. se k některým skutkům neměl vyjádřit vůbec) a v neposlední řadě označil obžalobu za „vše, jenom ne objektivní“.

27. Jak se však podává z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jednotlivé námitky obviněného odvolací soud bez dalšího neodmítl, ale naopak se s těmito zcela adekvátně a přesvědčivě vypořádal. Tak v bodu 9. svého usnesení ve vztahu k prvé odvolací námitce obviněného uvedl, že nesdílí výhrady týkající se výslechu svědků soudem prvního stupně, který měl těmto předestřít údaje obsažené v obžalobě, když podle odvolacího soudu bylo v tomto směru stěžejní, že tito měli možnost se k jednotlivým skutkům sami vyjádřit, byť tak ne všichni svědci učinili (obojí je zřejmé i z jednotlivých protokolů o hlavním líčení – viz č. l. 495-498, 508 až 512, 517-520, 526 a 537). Obdobně stran námitky týkající se hodnocení ve věci provedených důkazů odvolací soud přezkoumal hodnotící úvahy soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho postupem, kdy v případě rozporů ve výpovědích jednotlivých svědků učiněných v přípravném řízení a v hlavním líčení vyšel z prve uvedených výpovědí, a to s ohledem na postupné zapomínání jednotlivých trestněprávně relevantních skutečností. Jak přitom odvolací soud zdůraznil, prvostupňový soud takto nepostupoval automaticky, ale v případě pochybností se přiklonil k výpovědím, které byly pro obviněného příznivější (k jednotlivým výpovědím srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu). Za situace, kdy navíc obviněný nerozporoval hodnocení výpovědí konkrétních svědků, ale toliko povšechně namítnul, že „k některým skutkům“ se soud prvního stupně v rámci odůvodnění svého rozsudku ani nevyjádřil, se odvolací soud, s ohledem na princip vymezeného přezkoumání na němž je odvolání v trestních věcech vybudováno (srov. § 254 odst. 1 tr. řádu), touto další námitkou ani blíže zabývat nemohl. Směřovala-li zbývající část odvolacích námitek proti postupu státního zastupitelství v dané trestní věci, nelze tuto jakkoliv vztahovat vůči postupu soudu prvního stupně, a proto ani nebylo namístě, aby se k ní odvolací soud jakkoliv vyslovoval. Dlužno dodat, že způsobu stanovení množství pervitinu (distribuovaného obviněným) ze strany státního zastupitelství se věnoval již soud prvního stupně, který tento neakceptoval a naopak přistoupil k výraznému snížení celkového množství obviněným distribuovaného pervitinu (z původních 168 gramů na 118,95 gramu, tj. téměř o jednu třetinu).

28. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud nepřijal zásadní dovolací námitku obviněného, podle něhož je odůvodnění usnesení odvolacího soudu nepřezkoumatelné a naopak dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu v tomto směru nelze nic zásadního vytknout.

29. Co se týče navazující dovolací argumentace obviněného, totiž že jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že takto formulovaná dovolací argumentace nespadá pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (v jeho první alternativě). Ten totiž dopadá toliko na případy, kdo odvolací soud odmítl či zamítl podané odvolání podle § 253 odst. 1 a 3 tr. řádu, ačkoliv pro takový jeho postup nebyly splněny zákonné podmínky a obviněný tak byl ukrácen na svém ústavně zaručeném právu na dvojinstanční soudní řízení v trestních věcech (jež je garantováno článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). O takový případ však v projednávané trestní věci nejde, když odvolací soud odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. řádu, tedy poté, co se jím věcně zabýval (co se týče důvodnosti zamítnutí odvolání obviněného srov. výše).

30. Obviněný dále v podaném dovolání uvádí, že skutků, jimiž byl uznán vinným, se nemohl dopustit už proto, že takový rozsah zneužívání omamných a psychotropních látek lidské tělo není schopno unést. K tomu Nejvyšší soud považuje za adekvátní poukázat na přiléhavou poznámku státního zástupce, který připomíná, že obviněnému je sice kladeno za vinu, že svědku Z. T. poskytoval zdarma marihuanu formou společného kouření jointa v období let 2014 až 2018, a to 20x týdně, nicméně další případy společného kouření marihuany, které by s těmito mohly kolidovat, byly v řádech jednotek, max. desítek případů za období dvou, popř. i více let (srov. skutky pod body 2., 6., 7., 14., 16., 21.); obdobně tomu bylo i v případě společného užívání pervitinu (viz skutky pod body 17., 18. a 21.). Jinými slovy toliko z četnosti užívání omamných a psychotropních látek obviněným, avšak bez znalosti bližších podrobností, nelze automaticky presumovat konkrétní stupeň devastace jeho organismu. Nad rámec výše uvedeného pak považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že danou námitku obviněný nevznesl během svého trestního stíhání, ačkoliv byl ve věci zpracován i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 78-92).

31. Konečně Nejvyšší soud konstatuje, že ani poslední skupina námitek obviněného, jimiž brojí proti hodnocení svědecké výpovědi „jednoho z nezletilých odběratelů“, nespadá pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

32. Odhlédne-li Nejvyšší soud od procesního charakteru dané námitky, včetně skutečnosti, že obviněný v rámci svého dovolání nenamítá tzv. extrémní nesoulad v tom smyslu, jak jej Nejvyšší soud vysvětlil výše, musí se i co do jejího posouzení plně ztotožnit se státním zástupcem. Obviněný totiž nijak blíže nekonkretizuje onu osobu svědka, již má na mysli, a proto je třeba danou námitku označit za nepřezkoumatelnou. Není přitom úlohou Nejvyššího soudu domýšlet, ve vztahu k jakému ze svědků daná námitka obviněného směřuje, resp. hodnotit výpovědi všech v úvahu přicházejících svědků vůči nimž by bylo teoreticky možné danou námitku vztáhnout (k tomu přiměřeně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 11 Tdo 540/2018). Současně považuje Nejvyšší soud za nezbytné akcentovat skutečnost, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, u něhož zákonodárce v ustanovení § 265d odst. 2 tr. řádu stanovil tzv. advokátní přímus, tj. povinné zastoupení advokátem, resp. obhájcem, jenž by měl být odborně vybaven na to, aby dokázal jednotlivé námitky dostatečně specifikovat tak, aby se k těmto mohl příslušný soud přiléhavě vyslovit.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

33. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolací námitky obviněného M. V. neodpovídají žádnému z jím deklarovaných, ale ani žádných jiných, zákonných dovolacích důvodů. Za takové situace jej musel Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru