Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 605/2020Usnesení NS ze dne 17.06.2020

HeslaDůvody dovolání
Vyloučení soudce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.605.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 30 odst. 1,2 tr. ř.

§ 265b odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 605/2020-1062

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný G. S., nar. XY v XY, státní občan České republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 31 To 437/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 4/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 2 T 4/2019, byl obviněný G. S. uznán vinným ze spáchání

pod bodem 1-17) zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

1) v přesně nezjištěné době přibližně od ledna 2018 do května 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl v jednom případě zdarma tzv. lajnu, tj. blíže nezjištěné množství metamfetaminu zvaného pervitin, a nejméně ve čtyřech případech celkem přibližně 5 gramů metamfetaminu zvaného pervitin za částky 800 Kč nebo 1 000 Kč za jeden gram L. P., narozenému XY,

2) v přesně nezjištěné době od listopadu 2017 do března 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl v pěti případech vždy za částku 1 000 Kč celkem maximálně pět gramů metamfetaminu zvaného pervitin P. M., narozené XY,

3) v přesně nezjištěné době od května 2018 do června 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY a na dosud přesně nezjištěném místě v obci XY poskytl metamfetamin zvaný pervitin ve třech případech za protislužbu spočívající v opravě telefonu a připojení IP kamery vždy v dávce 0,5 gramu a ve třech případech poskytl celkem tři gramy metamfetaminu zvaného pervitin za celkovou částku 3 000 Kč A. K., narozenému XY,

4) v přesně nezjištěné době od ledna 2018 do května 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl ve dvou případech výměnou za nalezené věci dvě dávky přesně nezjištěného množství metamfetaminu zvaného pervitin E. H., narozenému XY,

5) v přesně nezjištěné době od února 2017 do května 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl nejméně ve třech případech zdarma tzv. lajnu o velikosti 2 - 3 cm, tj. blíže nezjištěné množství metamfetaminu zvaného pervitin L. T., narozené XY,

6) v přesně nezjištěné době od ledna 2018 nejpozději do 5. 6. 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl ve dvaceti případech metamfetamin zvaný pervitin za protislužbu ve formě odvozu nebo opravy motocyklu vždy v dávce po 0,5 gramu a ve dvaceti případech poskytl metamfetamin zvaný pervitin za částky 1 000 Kč za jednu dávku po jednom gramu D. D., narozenému XY,

7) v přesně nezjištěné době v květnu 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl ve dvou případech zdarma blíže nezjištěné množství metamfetaminu zvaného pervitin v celkové hodnotě 200 Kč S. N., narozené XY,

8) v přesně nezjištěné době na začátku ledna 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl v jednom případě 0,9 gramu metamfetaminu zvaného pervitin za částku 1000 Kč D. Z., narozené XY,

9) v přesně nezjištěné době od srpna 2017 nebo září 2017 do května 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl v blíže nezjištěném počtu případů dohromady nejméně 250 gramů metamfetaminu zvaného pervitin za cenu 1 000 Kč za jeden gram, tj. celkem za přibližnou cenu 250 000 Kč I. H., narozené XY,

10) v přesně nezjištěné době od ledna 2018 nejpozději do 5. 6. 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl nejméně v deseti případech přibližně celkem 8 gramů metamfetaminu zvaného pervitin za cenu 1 000 Kč za 1 gram R. V., narozenému XY,

11) v přesně nezjištěné době od roku 2017 do ledna 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl v blíže nezjištěném počtu případů přibližně jednou měsíčně 0,5 gramu nebo 1 gram metamfetaminu zvaného pervitin a v přesně nezjištěné době od února 2018 do května 2018 poskytl přibližně jednou týdně 0,5 g nebo 1 gram metamfetaminu zvaného pervitin za cenu od 600 Kč do 700 Kč za 0,5 g a 1 300 Kč až 1 400 Kč za 1 gram D. P., narozenému XY,

12) v přesně nezjištěné době od července 2017 nebo srpna 2017 do září 2017 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl prostřednictvím dosud neustanovené osoby jménem K. v pěti případech dohromady 1,5 gramu metamfetaminu zvaného pervitin vždy v dávce po 0,3 gramu za částku 500 Kč M. R., narozenému XY,

13) v přesně nezjištěné době od března 2018 do května 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl v jednom případě jeden gram metamfetaminu zvaného pervitin za částku 1 000 Kč J. Ď., narozenému XY,

14) v přesně nezjištěné době od ledna 2018 do dubna 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl dohromady nejvíce v deseti případech metamfetamin zvaný pervitin v dávkách přibližně od 0,25 gramu až 0,5 gramu buď za částku 500 Kč za dávku nebo za protislužbu spočívající v nákupu jídla J. D., narozené XY,

15) v přesně nezjištěné době od ledna 2018 nejpozději do 5. 6. 2018 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytl přibližně ve sto případech dohromady 100 gramů metamfetaminu zvaného pervitin za cenu 1 000 Kč za 1 gram T. N., narozenému XY,

16) v přesně nezjištěné době od léta 2017 do 24. 12. 2017 v místě svého bydliště v XY č. p. XY poskytoval zdarma téměř každý den 0,25 gramu až 0,5 gramu metamfetaminu zvaného pervitin K. A., narozené XY, který užila nitrožilní aplikací,

17) od dosud přesně nezjištěné doby do dne 5. 6. 2018 v místě svého bydliště na adrese XY č. p. XY, kde byla provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, měl v obývacím pokoji uschováno za účelem distribuce celkem 96,35 gramu metamfetaminu s obsahem 75,72 gramu báze metamfetaminu,

přičemž metamfetamin je psychotropní látka, která je uvedena v příloze č. 5 vyhlášky č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků, uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že se o takovou látku jedná, a ačkoliv nedisponoval povolením k zacházení s psychotropními látkami,

a jednání pod body 1-17/ se zároveň dopustil přesto, že byl za spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 2 T 85/2014-31 ze dne 30. 4. 2014, který nabyl právní moci dne 24. 6. 2014, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání pět let, tj. do 24. 6. 2019,

pod bodem 18) zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

od dosud přesně nezjištěné doby do dne 5. 6. 2018, v místě svého bydliště na adrese XY č. p. XY, kde byla provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, měl bez oprávnění k nakládání s chemickými látkami v garáži bez čísla evidenčního na pozemku parc. č. XY uloženou rtuť o hmotnosti 12 694 gramů, tedy jed uvedený v příloze č. 1 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely tr. zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, a to pro vlastní potřebu k získání zlata z elektrosoučástek, a dále měl v obývacím pokoji rodinného domu č. p. XY pro svoji potřebu uložen sušený rostlinný materiál o hmotnosti 9,8 g, v němž bylo znaleckým zkoumáním zjištěno 0,29 g čisté látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, která patří mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků, a která je obsahovou složkou rostliny konopí, přičemž konopí patří mezi omamné látky uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků,

pod bodem 19) přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že

od přesně nezjištěné doby do dne 5. 6. 2018 ve svém bydlišti v domě č. p. XY v obci XY, kde byla provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu, zbrojní licence ani muničního průkazu ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), měl uložené, v rozsudku specifikované zbraně, střelivo, výbušniny a pyrotechnické prostředky, a to zakázané zbraně kategorie A podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, zbraň kategorie B podléhající povolení podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o zbraních, zbraň kategorie C podléhající ohlášení podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, střelivo určené pro použití ve zbraních kategorie A podle zákona o zbraních, určených pouze pro vojenské použití, náboje různých ráží, výrobců a provedení - střelivo určené pro použití ve zbraních kategorie B, C podle zákona o zbraních, a dále munici definovanou v bodu 1 písm. m) přílohy č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb., zákon o zbraních, jako výbušné předměty výcvikového a speciálního určení obsahující zejména pyrotechnické slože nebo výbušniny, a dále pyrotechnické prostředky.

2. Za výše uvedená jednání byl obviněný odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí a ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě.

3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a to usnesením ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 To 437/2019, kdy podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné, a stejně tak zamítl jako nedůvodné odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu.

II.

Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce napadl v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., když ve věci rozhodl vyloučený orgán, podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudů spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný předložil v podstatě čtyři dovolací námitky. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podřadil tvrzení, že v prvním stupni ve věci rozhodoval vyloučený soudce, ačkoliv tuto okolnost opakovaně namítal v průběhu trestního řízení. K této námitce blíže uvedl, že okolnost zakládající vyloučení soudce spatřuje v tom, že předseda senátu nalézacího soudu rozhodl v přípravném řízení o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho telefonu, přitom rozhodnutí o nařízení odposlechu obsahuje hodnotící úsudky o vině obviněného. Již v té době byl tudíž předseda senátu informován o skutečnostech, které mohly ovlivnit jeho pozdější rozhodnutí o vině obviněného. Z uvedených důvodů obviněný trvá na tom, že dotčený předseda senátu měl být vyloučen z rozhodování v jeho trestní věci.

6. Svou další námitku směřoval obviněný do skutku pod bodem 18), jímž mu je kladeno za vinu jednání spočívající v nedovoleném přechovávání rtuti. Tuto rtuť obviněný nalezl ve vojenském prostoru před více než 20 lety, kdy ji plánoval určitým způsobem využít, následně ji však uschoval a zapomněl na ni. Jelikož však našel rtuť v době, kdy ještě nebyla v seznamu jedů, nemůže obstát právní kvalifikace jeho jednání podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (správně patří:§ 284 odst. 2,4 tr. zákoníku). Nalézací soud se s touto námitkou opomněl vypořádat a odvolací soud následně jen uzavřel, že v tomto případě jde o trvající trestný čin. V době nálezu a uskladnění rtuti se však nejednalo o jednání, které by bylo trestné, neboť trestným se mohlo stát až od 15. 6. 1999, kdy vešlo v platnost nařízení vlády č. 114/1999 Sb., jímž byla rtuť zařazena do seznamu jedů. Pokud tedy obviněný rtuť uskladnil a zapomněl na ni, pak by v rámci trestního řízení muselo být prokázáno, že po 15. 6. 1999 o uskladnění rtuti věděl nebo musel vědět.

7. Obviněný dále namítl, že napadeným rozhodnutím mu byl nesprávně uložen trest propadnutí zajištěných finančních prostředků ve výši 90 351,25 Kč. Zajištěné finanční prostředky nebyly jeho vlastnictvím, neboť patřily jeho dceři T. S. z titulu pobíraného sirotčího důchodu. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 579/2010, nebylo spolehlivě prokázáno, že finanční prostředky byly určeny ke spáchání trestného činu či byly získány trestným činem nebo jako odměna za něj. Za spolehlivé prokázání totiž nelze brát volnou úvahu soudu o tom, zda osobě žijící v jednočlenné domácnosti postačil příjem z invalidního důchodu, vdovského důchodu a příspěvku na bydlení k naplnění jeho životních potřeb. Odvolací soud zcela přešel skutečnost, že sirotčí důchod je příjmem dítěte a jemu nikdy nenáležel. Proto byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

8. Poslední námitkou obviněný vytýká, že pokud jej soudy uznaly vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, pak je dán tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, a to zejména u skutků pod body 6), 9) 12) a 15). K této námitce obviněný dodal, že byl zkrácen na svém právu na obhajobu, když v přípravném řízení byli poškození vyslechnuti ke skutkům, pro něž mu nebylo sděleno obvinění a zahájeno trestní stíhání podle § 160 tr. ř., ač byly tyto skutky následně zařazeny do obžaloby. Dále namítá, že z důvodu odlišností či nevěrohodnosti výpovědí těchto svědků u hlavního líčení byly jejich dřívější výpovědi čteny a je z nich vycházeno při rozhodování o jeho vině. Nesprávná realizace důkazního řízení tak měla za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu. Tuto námitku obviněný směřoval do výroku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku, kterým byl uznán vinným ze spáchání skutků pod body 6), 9), 12) a 15) a v důsledku toho do právní kvalifikace skutků pod body 1) až 17) z rozsudku nalézacího soudu.

9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 31 To 437/2019, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a následně se vyjádřil k jednotlivým námitkám obviněného.

11. K námitce, že ve věci obviněného rozhodoval vyloučený soudce, státní zástupce uvedl, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce v projednávané věci nebyly splněny a v podrobnostech odkázal na relevantní judikaturu, v níž tato problematika již byla řešena, a s nimiž se státní zástupce zcela ztotožnil.

12. Pokud se jedná o námitku směřující do skutku popsaného pod bodem 18) rozsudku nalézacího soudu, státní zástupce konstatoval, že tyto námitky nenaplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení. Námitky obviněného směřují do oblasti skutkové, kdy obviněný skrze ně pouze prosazuje svou vlastní verzi skutkového děje. Státní zástupce zejména neakceptoval tvrzení, že obviněný na rtuť zapomněl. Vzhledem k všeobecně známé vysoké nebezpečnosti rtuti a její relativně velké množství zajištěné u obviněného, které by teoreticky postačilo k usmrcení více než 12 000 lidí, je bez důvodných pochybností možné vyloučit, že by obviněný na takovou látku v takovém množství zapomněl, když navíc bylo zjištěno, že obviněný s uvedenou látkou též manipuloval.

13. Námitka směřující do nesprávně uloženého trestu propadnutí věcí podle státního zástupce brojí primárně proti skutkovým zjištěním soudů, což je však v dovolacím řízení v podstatě vyloučeno. S ohledem na odůvodnění napadeného rozhodnutí tuto námitku státní zástupce nepovažuje za opodstatněnou ani v obecné rovině, neboť neexistuje žádný podklad, z něhož by vyplývalo, že se jedná o prostředky patřící dceři obviněného.

14. Konečně pak ohledně námitky, že neobstojí ani právní kvalifikace jednání obviněného zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, státní zástupce konstatoval, že v rámci této námitky obviněný sice naznačuje zásah do svých základních práv a svobod, avšak z jejího obsahu je patrné, že mu ve skutečnosti jde pouze o zpochybnění hodnocení důkazů ze strany soudů, potažmo o zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění, což není v rámci uplatněného dovolacího důvodu možné. Okolnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů nebo že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není tímto ani jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce neshledal pochybení soudů ohledně zákonnosti provedených důkazů v souvislosti se čtením některých svědeckých výpovědí, když navíc obviněný v tomto směru nebyl ani dostatečně konkrétní, v čem tvrzenou nezákonnost spatřuje.

15. Vzhledem k uvedenému státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně státní zástupce udělil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu udělil rovněž souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

18. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

19. Pokud obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., je třeba uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

20. V posuzovaném případě by mohlo být relevantní ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř., podle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.

21. Výčet těchto tří způsobů, jimiž soudce zasahuje do přípravného řízení, je taxativní, což znamená, že jiné způsoby jeho ingerence do přípravného řízení samy o sobě nejsou důvodem jeho vyloučení podle § 30 odst. 2 tr. ř. Z toho vyplývá, že pokud soudce v přípravném řízení nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu, není tato skutečnost bez dalšího důvodem jeho vyloučení podle § 30 odst. 2 tr. ř.

22. Je však třeba zvažovat, zda v souvislosti s tím, že soudce vystupoval v přípravném řízení jiným způsobem, než který je uveden v § 30 odst. 2 tr. ř., nemohl být po podání obžaloby jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se přímo týkají jeho úkony, ovlivněn tak, že u něho lze mít pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat, a to ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. O takový případ by mohlo jít zejména tehdy, jestliže by si v přípravném řízení soudce činil, byť jen předběžný úsudek o tom, zda byl spáchán nějaký trestný čin a zda jeho pachatelem je obviněný, obdobně jako např. při rozhodování o vazbě a při vydání příkazu k zatčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 598/2012).

23. Nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je podle § 88 odst. 1 tr. ř. podmíněno tím, že je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Již z toho, jak jsou koncipovány podmínky nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je zřejmé, že soudce nemusí činit žádné závěry o důvodnosti podezření ze spáchání trestného činu, zejména ne ve vztahu ke konkrétní osobě, a zaujímat tak, byť jen předběžně a v úrovni pravděpodobnosti, stanovisko k otázce viny určitého obviněného.

24. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný dne 14. 2. 2019 vznesl námitku podjatosti, která spočívala v tom, že předseda senátu Okresního soudu v České Lípě Mgr. Milan Vencl, rozhodující v předmětné věci, má být vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci, protože v přípravném řízení rozhodoval o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Okresní soud v České Lípě o této námitce rozhodl usnesením ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 2 T 4/2019, tak, že předseda senátu Okresního soudu v České Lípě Mgr. Milan Vencl není podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 odst. 2 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v posuzované věci obviněného. Toto rozhodnutí soud odůvodnil tím, že cílem vydaného příkazu bylo obecně zadokumentování skutečností významných pro trestní řízení. Předseda senátu vydáním příkazu nezaujal k osobě obviněného a k věci žádný poměr, který by mohl být důvodem pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení.

25. Proti citovanému usnesení podal obviněný stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 31 To 90/2019, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Stížnostní soud rozhodnutí odůvodnil tím, že namítaný předseda senátu v rámci přípravného řízení nečinil předběžný úsudek o tom, zda byl spáchán předmětný trestný čin, jehož pachatelem je obviněný. Vyšetřování obviněného navíc bylo v době vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na úplném počátku, což odpovídá i důkazům, které mohl soudce přípravného řízení hodnotit. Soudce neřešil žádné jiné otázky a nebyl konfrontován s žádnými okolnostmi, které by jakkoliv prejudikovaly jeho rozhodnutí o vině v řízení před soudem. Z provedeného přezkumu tudíž nevyplynulo, že by předseda senátu Mgr. Milan Vencl činil jakékoli, byť předběžné, úsudky o vině obviněného a uplatněnou námitku stížnostní soud shledal jako nedůvodnou.

26. Námitku obviněného, že soudce, který rozhodoval o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neměl daný případ rozhodovat v řízení po podání obžaloby a měl být kvůli podjatosti vyloučen, také Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou. Podle § 30 odst. 2 věty druhé tr. ř. je po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Jak již bylo výše zmíněno, uvedený výčet je taxativní, a proto nemožno jej volně rozšiřovat o další úkony, na základě kterých by mohlo dojít k vyloučení pro podjatost. Tato problematika je výslovně rozebírána v komentáři k trestnímu řádu ((ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. § 30 [Podjatost]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371.)), který uvádí též úkony, které nevylučují soudce činného v přípravném řízení. Jeden z uvedených je právě úkon o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho prodloužení (§ 88 odst. 1, 2 tr. ř.). Vystupování soudce v přípravném řízení, ať již má formu rozhodnutí, anebo se uplatňuje jinak, není obecně samo o sobě důvodem vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení ve stadiu po podání obžaloby, nejde-li o taxativně stanovené důvody podle § 30 odst. 2 tr. ř. Pokud tedy soudce v přípravném řízení nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř., není to důvodem jeho vyloučení podle § 30 odst. 2 tr. ř. Je však třeba zvažovat, zda v souvislosti s tím, že soudce vystupoval v přípravném řízení jiným způsobem, než který je uveden v § 30 odst. 2 tr. ř., nemohl být po podání obžaloby jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se přímo týkají jeho úkony, ovlivněn tak, aby u něho vznikly důvodné pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat, a to ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. O takový případ by mohlo jít zejména tehdy, jestliže by si v přípravném řízení soudce učinil byť jen předběžný úsudek o tom, zda byl spáchán nějaký trestný čin a zda jeho pachatelem je obviněný, obdobně jako např. při rozhodování o vazbě a při vydání příkazu k zatčení. Z toho, jak jsou koncipovány podmínky nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že soudce nemusí činit žádné závěry o důvodnosti podezření ze spáchání trestného činu, zejména nikoli ve vztahu ke konkrétní osobě, a nemusí tak zaujímat, byť jen předběžně a v úrovni pravděpodobnosti, stanovisko k otázce viny určitého obviněného (srov. Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 33/2007-T 965 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 598/2012). Z obsahu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 25. 1. 2018, který vydal soudce Okresního soudu v České Lípě Mgr. Milan Vencl, nevyplývá nic, co by svědčilo o tom, že by v této souvislosti si dotčený soudce učinil předběžný závěr o vině obviněného posuzovanou trestnou činností. Obsah příkazu naopak zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř.

27. Obviněný zároveň uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

28. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

29. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).

30. Pokud obviněný namítá, že rtuť získal v době, kdy tato ještě nebyla zařazena mezi jedy, k čemuž došlo až nařízením vlády č. 114/1999 Sb., a tudíž jeho jednání nemohlo být trestné, pak se jedná o účelové tvrzení, jímž se obviněný snaží předložit pro něj příznivější skutkový stav. Jde navíc o námitku směřující do skutkových zjištění nižších soudů, kdy taková námitka není způsobilá naplnit uplatněný ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožnil se závěry odvolacího soudu, který uvedl, že k přechovávání zajištěného množství rtuti došlo sice od přesně nezjištěné doby, ale až do dne 5. 6. 2018, kdy byla v rámci domovní prohlídky rtuť nalezena. Z konstrukce trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku je pak patrné, že se jedná o trestný čin trvající, když jde o situaci, kdy obviněný protiprávní stav spočívající v přechovávání jedu udržoval, a to až do 5. 6. 2018. Tento protiprávní stav obviněný udržoval nejméně od roku 1999, kdy byla rtuť zařazena mezi jedy výše uvedeným nařízením vlády. Není proto podstatné, jak dlouho je tento stav udržován, nicméně toto hledisko má vliv na úvahy o trestu. Nadto tvrzení, že obviněný zapomněl, že má rtuť uschovanou, neobstojí, neboť nemá oporu v provedených důkazech (srov. zejména protokol o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků na č. l. 76), kdy obviněný mimo jiné uvedl, že si myslí, že rtuť není čistá, že je v tom nějaká příměs, na což přišel, když se snažil získat zlato a platinu z elektrosoučástek přibližně před 15 lety. V té době již byla rtuť zařazena mezi jedy nařízením vlády č. 114/1999 Sb. V podrobnostech pak Nejvyšší soud odkazuje na body 24. – 25. usnesení odvolacího soudu, případně na bod 8 rozsudku nalézacího soudu, kdy s ohledem na povahu tohoto jedu a jeho množství soudy jeho obhajobu důvodně pokládaly za účelovou.

31. K námitce, že neobstojí právní kvalifikace jednání obviněného stran zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku z důvodu existence tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, Nejvyšší soud konstatuje, že ani tato námitka bez dalšího nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Pokud jde o čtení protokolů o výpovědích svědků, pak tyto byly před soudem prvního stupně čteny v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., a to se souhlasem státního zástupce i obviněného. Obviněný v rámci této námitky rozporoval i postup orgánů činných v trestním řízení s tím, že jím označení svědci měli být vyslechnuti ke skutkům, pro které mu nebylo sděleno obvinění a zahájeno trestní stíhání ve smyslu § 160 tr. ř.

32. Ze spisového materiálu však vyplývá, že pro jednání uvedené v obžalobě Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 2 ZT 123/2018 (dále jen „obžaloba“), pod body 1), 3) – 9) a 13) bylo usnesením Policie České republiky ze dne 6. 6. 2018, č. j. KRPL-4910-109/TČ-2018-180171-21, zahájeno trestní stíhání obviněného pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Pro jednání pod bodem 2) bylo usnesením Policie České republiky ze dne 12. 6. 2018, č. j. KRPL-4910-140/TČ-2018-180171-21, zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Usnesením Policie České republiky ze dne 24. 8. 2018, č. j. KRPL-4910-348/TČ-2018-180171-21, bylo mimo jiné pro jednání pod bodem 17) obžaloby zahájeno trestní stíhání obviněného pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dne 6. 12. 2018 policejní orgán následně obviněnému skrze jeho obhájce sdělil, že došlo ke změně popisu skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání, jelikož v průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že se zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku dopustil rovněž jednáním, které je v obžalobě uvedeno pod body 10) – 12) a 14) – 16). Popis uvedených jednání číselně i věcně odpovídá i skutkové větě obsažené v rozsudku nalézacího soudu.

33. Pokud dovolatel tímto vytýkal porušení zásady totožnosti skutku, tak Nejvyšší soud připomíná, že totožnost skutku není soudní praxí ani právní teorií chápána jen jako naprostá shoda mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda postavení obžalovaného zlepšují nebo zhoršují. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud má s ohledem na závěry o skutkovém stavu upřesnit nepřiléhavý popis skutku z obžaloby, nesmí se ovšem změnit podstata skutku (srov. rozhodnutí č. 6/1962, č. 19/1964, č. 64/1973, č. 24/1981-II.Sb. rozh. tr.).

34. Totožnost skutku je zachována (v poměru mezi obžalobou a rozhodnutím soudu o ní) kromě jiných případů i tehdy, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, nebo je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, anebo jednání nebo následek (nebo obojí) jsou alespoň částečně shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu; podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I.). O totožný skutek jde i tehdy, je-li totožná podstata skutku, tj. je-li zachována alespoň částečná totožnost jednání nebo alespoň částečná totožnost následku (srov. rozhodnutí č. 23/1972 a č. 21/2010 Sb. rozh. tr., a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, uveřejněné pod č. 21/2002 ve svazku 27 na str. 261 Sb. n. a u.).

35. Uvedená pravidla totožnosti skutku se uplatní i ve vztahu k totožnosti skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě, kdy podle § 176 odst. 2 věty první tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 tr. ř.

36. Nadto z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku jsou jednotlivé případy prodeje drogy jediným nedělitelným skutkem. Nejedná se tak například o dílčí útoky pokračujícího trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012).

37. Na základě výše učiněných závěrů Nejvyšší soud uzavírá, že v trestním řízení vedeném vůči obviněnému byla zachována totožnost skutku, když obviněný byl obžalován za skutek, pro který bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. Obviněným uplatněná námitka tudíž není důvodná. Obviněný měl navíc možnost svědkům pokládat otázky a uplatňovat svá obhajovací práva jednak osobně, jednak prostřednictvím ustanoveného obhájce. Postupem nižších soudů, potažmo orgánů činných v trestním řízení, nebyl obviněný zkrácen na svém právu na spravedlivý proces.

38. Konečně pak Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal žádný, natož pak obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

39. Nejvyšší soud na podkladě spisu navíc rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací skutků v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací.

40. K uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod slouží téměř výlučně k nápravě vad ve výroku o trestu. Pod tímto dovolacím důvodem lze především vytýkat, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ v dané věci však nejde. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, seš. 6, č. T 701-1.).

41. Obviněný námitkou ohledně propadnutí zajištěných finančních prostředků ve výši 90.351,25 Kč však ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním nižších soudů. Vzhledem k výše uvedenému taková námitka nenaplňuje uplatněný ani jiný dovolací důvod. Ze spisového materiálu navíc vyplývá, že finanční prostředky, které byly předmětem trestu propadnutí věci, nejsou sirotčím důchodem dcery, nýbrž se jedná o peníze, které obviněný získal prodejem pervitinu (jen na okraj, jeho příjem z jednání pod body 1-17/ představuje částku nejméně 400 000 Kč). S uplatněnou námitkou se navíc zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal již soud odvolací ve svém usnesení (viz bod 28.) a soud nalézací (viz bod 6.), kdy oba soudy shodně a důvodně poukázaly na to, že obviněný se nacházel v insolvenci a nedisponoval žádnými významnými finančními prostředky, jimiž by zabezpečil svou základní obživu. Nejvyšší soud neshledal v postupu nižších soudů při ukládání trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku žádné pochybení.

42. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 6. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru