Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 517/2019Usnesení NS ze dne 29.08.2019

HeslaMimořádné snížení trestu odnětí svobody
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.517.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 58 odst. 5 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 517/2019-1363

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných X. H. B., nar. dne XY, a D. T. T., nar. dne XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 13/2016, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se u obviněných D. T. T. a X. H. B. ve výroku o trestech zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný X. H. B., nar. XY, bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř.

III. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 53 T 13/2016, byl obviněný D. T. T. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami

a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za to, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od 19. 11. 2015 do 10. 1. 2016 v Liberci v hale bez č. p. stojící na parc. č. XY v katastrálním území XY neoprávněně pěstoval rostliny konopí v celkovém množství 700 kusů, a to v indoorové pěstírně odborně vybavené

mj. vzduchotechnikou se 3 kusy stojanových ventilátorů a 3 kusy radiálních ventilátorů,

5 kusy uhlíkových filtrů, 55 kusy svítidel s výbojkami, 60 kusy předřadníků, 3 teploměry

a chemikáliemi zlepšujícími prosperitu rostlin, kdy k tomuto účelu bylo v objektu uzpůsobeno sedm místností, přičemž rostliny se nacházely ve třech místnostech a byly rozděleny podle fáze jejich růstu, kdy se konkrétně jednalo o 312 ks rostlin, tzv. „řízků“, a 388 ks rostlin ve fázi růstu o výšce 35 až 45 cm, přičemž celkové množství účinné látky v zajištěných rostlinách činilo celkem nejméně 21,6 g Δ9-THC, a takto jednal v úmyslu sklidit pěstované rostliny konopí a zpracovat je do uživatelné formy, tzv. marihuany, přičemž mohl získat nejméně 20 125 g sušiny obsahující nejméně 12 % Δ9-tetrahydcrocannabinolu

o obsahu nejméně 2 415 g, a s vědomím, že pěstování takovýchto rostlin je zakázáno, neboť konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn

a doplňků, a Δ9-tetrahydcrocannabinol je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb.,

o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle

§ 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Dále mu byl rovněž uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.

2. Obviněný X. H. B. byl týmž rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za to, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od měsíce října 2015 do 10. 1. 2016 v Liberci v hale bez č. p. stojící na parc. č. XY v katastrálním území XY pomáhal dosud neustanoveným osobám

a obviněnému D. T. T. s výše uvedeným jednáním, a to tak, že nejméně dne 27. 10. 2015 přenášel díly užité technologie a zařízení pro pěstování rostlin konopí do inkriminovaného objektu, nejméně ve dnech 24. 12. 2015 a 5. 1. 2016 navštívil obviněného D. T. T. v inkriminovaném objektu a pohyboval se v pěstebních prostorách a dále se podílel na likvidaci pěstírny, dále si pronajal na žádost dosud neustanovené osoby dne 10. 1. 2016 nákladní motorové vozidlo zn. VW Crafter, RZ XY, kterým téhož dne kolem 15:00 hodin přijel společně s obviněným D. T. T. a T. K. D., nar. XY, do Liberce a započal s demontáží užitých technologií a zařízení, v čemž mu bylo zabráněno policejním orgánem. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí uvedených ve výroku rozsudku.

3. Oba obvinění podali proti výše uvedenému rozsudku odvolání směřující do všech jeho výroků k Vrchnímu soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017, Vrchní soud v Praze zrušil napadený rozsudek ve vztahu k obviněným podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného D. T. T., na skutkovém základě, jak je uveden shora, uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věcí, a to mobilního telefonu zn. Nokia (Microsoft) 105, IMEI: 358588063269569, se SIM kartou Lebara ICCID 89490200001180851407, SIM karty spol. Vodafone, výr. číslo 18157080374680Z0162, SIM karty spol. Life 2300328163620.

4. Obviněného X. H. B., na shora uvedeném skutkovém základě, uznal vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný X. H. B. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to substrátu z nákladového prostoru vozidla VW Crafter, mobilního telefonu Nokia 1110i, typ RH-93, IMEI: 353644013625387, se SIM kartou ICCID: 894202069980214043 a finanční hotovosti v celkové výši 146,- Kč.

II.

Dovolání nejvyššího státního zástupce

5. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017, napadl v neprospěch obou obviněných nejvyšší státní zástupce dovoláním směřujícím pouze proti výroku o trestech, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněným byly napadeným rozsudkem uloženy tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce namítl, že Vrchní soud v Praze stran výroku o uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby jen stručně zmínil, že u obviněných D. T. T. a X. H. B. přihlédl k tomu, že pěstované konopí bylo zadrženo a nedostalo se na drogovou scénu, dále k podílu, jímž se jednotliví obvinění na trestné činnosti podíleli, a že vzal do úvahy i osobní poměry obviněných. Jen na základě toho dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 58 odst. 5 tr. zákoníku a oběma obviněným uložil tresty odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, která při dané kvalifikaci činí 8 let.

6. Dle nejvyššího státního zástupce moderační ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku umožňuje soudu snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby v případě, že pachatele trestného činu odsuzuje za pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. I když aplikace § 58 odst. 5 tr. zákoníku, na rozdíl od podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neváže uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby na zvláštní okolnosti případu či zvláštní poměry pachatele, je nicméně podle znění zákona nezbytné, aby vzhledem k povaze

a závažnosti pokusu bylo možné mít za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Nejvyšší státní zástupce souhlasí s tím, že pokus trestného činu, popřípadě jeho příprava, mohou být méně závažné, nežli dokonaný trestný čin, avšak zákonodárce zároveň v § 21 odst. 2 tr. zákoníku jasně stanovil, že i na případ pokusu trestného činu se obecně vzato aplikuje stejná trestní sazba jako na trestný čin dokonaný. Je tedy zřejmé, že i pro použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku musí být dány specifické okolnosti jak na straně pachatele, tak zejména okolnosti týkající se škodlivosti jeho protiprávního jednání, neboť samotná skutečnost, že trestný čin dokonán nebyl, není bez dalšího důvodem pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.

7. Nejvyšší státní zástupce dovozuje, že z výše uvedených obecných hledisek je nutné posoudit důvody, které vedly Vrchní soud v Praze k tomu, aby obviněným uložil trest odnětí svobody za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku. V této souvislosti především považuje za zcela irelevantní úvahu, že možnost uložení tohoto trestu pod zákonnou trestní sazbu lze shledávat ve skutečnosti, že ve věci absentuje škodlivý následek, tedy že konopí bylo zadrženo

a nedostalo se tak na drogový trh, a že tak trestný čin zůstal pouze ve stadiu pokusu. Vrchní soud v Praze posoudil podle názoru nejvyššího státního zástupce jako významnou skutečnost umožňující uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku již samotnou zákonnou podmínku uvedenou v dotčeném ustanovení, tedy že nedošlo k dokonání činu. K tomuto nejvyšší státní zástupce dále zdůrazňuje, že k dokonání trestného činu nedošlo jen z důvodu zásahu Policie ČR, která omamné látky zajistila, a zabránila tak jejich vyvedení na drogovou scénu, přičemž tato okolnost nastala zcela nezávisle na vůli obviněných, kteří naopak ze svého pohledu učinili vše pro jeho dokonání. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje ani s dalšími důvody, které vedly Vrchní soud v Praze k závěru o možnosti užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody obviněným. Pokud měl odvolací soud na mysli, že obvinění zřejmě nebyli těmi, kdo trestnou činnost organizovali či finančně zajišťovali, pak nejvyšší státní zástupce naznačil, že by bylo možné s touto argumentací souhlasit, ale nelze přehlédnout skutečnost, že na předmětné drogové trestné činnosti se obvinění podíleli významnou a nezastupitelnou měrou, když bez jejich účasti by uvedená pěstírna nemohla vůbec fungovat.

8. K osobám obviněných nejvyšší státní zástupce uvádí, že obviněný D. T. T. byl klasickým „zahradníkem“, který se celodenně o provoz pěstírny staral, kdy rostliny přemisťoval, zaléval a hnojil, což vyplynulo z protokolu o sledování osob a věcí. K obviněnému X. H. B. uvedl, že se rovněž pohyboval v prostorách pěstírny, když obviněného D. T. T. do pěstírny dopravil, zabezpečoval mu jídlo, obstarával potřebné chemikálie pro pěstování rostlin konopí a ostatně mu i poskytl návod, jak konopí efektivně pěstovat a konečně i pronajal vozidlo za účelem přepravy drog z pěstírny. Nejvyšší státní zástupce shrnuje, že bez činnosti těchto obviněných by tato forma drogové trestné činnosti nemohla být vůbec páchána. Právě tedy tito dva obvinění měli fakticky na starosti „zdárný“ provoz pěstírny konopí a v plném rozsahu zabezpečovali pěstování rostlin, tedy nezastupitelné suroviny nezbytné pro výrobu drogy. Za této situace je závažnost jednání obou obviněných taková (tedy oproti obvyklým podobným případům nesnížená), že v podstatě vylučuje možnost užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku.

9. Nejvyšší státní zástupce dále namítá, že odvolací soud při ukládání trestu měl údajně též přihlédnout k osobním poměrům obviněných, avšak tyto skutečnosti nijak neodůvodnil a neuvedl, jaké konkrétní okolnosti jej z tohoto pohledu vedly k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody. Napadený rozsudek tak považuje v této části za nepřezkoumatelný, nicméně lze vycházet z údajů vyplývajících z obhajoby obviněných. Obviněný D. T. T. poukázal na cestu z Vietnamu do Evropy za vidinou lepšího života, kde mu však byly odebrány osobní doklady. Nejprve pracoval v Berlíně v bistru, aniž by za to dostával jakoukoliv odměnu, později byl převezen do České republiky do pěstírny, kde byl zadržen, aniž věděl, v jaké zemi se nachází. Bylo mu údajně řečeno, že práce je zcela v pořádku, že nejde o nic protiprávního, že se jedná o pěstování léčivých rostlin. Obviněný je jeden z mnoha „ekonomických migrantů“ z Vietnamu, kteří do Evropy přilétají za vidinou zlepšení své ekonomické situace. Nejvyšší státní zástupce nezpochybňuje, že se obviněný D. T. T. ocitl v České republice bez dokladů totožnosti, bez znalosti cizího jazyka, bez finančních prostředků. Současně však nejvyšší státní zástupce poukazuje na skutečnost, že obviněnému D. T. T. bylo jednoznačně prokázáno zavinění ve formě úmyslu, když navíc drogová trestná činnost je postihována ve většině zemí světa a ke konkrétnímu pěstování rostlin konopí docházelo zjevně konspirativním způsobem, tedy nikoliv způsobem běžným pro legální zemědělskou rostlinnou výrobu, za maximálního využití slunečního svitu apod. Tyto skutečnosti zohlednil krajský soud tak, že mu uložil trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 283 odst. 3 tr. zákoníku. Z těchto skutečností však podle dovolatele nevyplývá nic, co by samo osobě odůvodňovalo postup odvolacího soudu za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný X. H. B. poukázal na to, že je otcem dítěte, což je dle nejvyššího státního zástupce okolnost, která opět sama o sobě, a v daném případě ani ve vztahu k okolnostem případu a osobám obviněných, nemůže vést k úvahám o možném uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obvinění byli součástí sofistikovaného jednání směřujícího k zajištění a uvedení na trh velkého množství drogy, cca dvou a půl násobně převyšujícího stanovenou hranici ve smyslu aplikované skutkové podstaty, a tohoto jednání se účastnili nikoliv omezeně, např. jednorázovým úkonem, ale přibližně tři měsíce trvající aktivitou.

10. V závěrečném shrnutí nejvyšší státní zástupce uvádí, že pokud Vrchní soud v Praze uložil oběma obviněným tresty odnětí svobody za užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, a to za situace, kdy k takovému postupu nebyly dány zákonné podmínky, značí to, že v konečném důsledku jim uložený trest odnětí svobody je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro přisouzený trestný čin. Popsaný stav tudíž zakládá existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nad rámec této argumentace nejvyšší státní zástupce doplňuje, že s rozsudkem odvolacího soudu ve výrocích o trestu lze souhlasit, pokud byly obviněným podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženy tresty propadnutí věci a obviněnému D. T. T. podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let, avšak s ohledem na zásadu ne bis in idem nejvyšší státní zástupce navrhuje zrušení celého výroku o trestech u obou obviněných a nové rozhodnutí o trestech.

11. S ohledem na své závěry nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle

§ 265k odst. 1,2 tr. ř. za podmínky dle § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017 ve výrocích o trestech, týkajících se obviněných D. T. T. a X. H. B., dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III.

Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit

(§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

13. Důvod dovolání je podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku (resp. v § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, příp. trestních opatření uvedených v § 24 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě pachateli za určitý čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Druhá alternativa je dána v případě, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

14. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

IV.

Důvodnost dovolání

15. Nejvyšší státní zástupce v dovolání zaměřeném pouze proti výroku o trestu vytýkal, že odvolací soud na případ obviněných nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, když podmínky pro toto moderační ustanovení nebyly splněny a skutečnosti, které odvolací soud uváděl na podporu svého závěru, nejvyšší státní zástupce neshledal významnými do té míry, aby je bylo možné považovat za natolik mimořádné, že by mohly naplnit požadavek § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Nešlo o neobvyklé okolnosti odůvodňující možnost snížení trestu pod jeho dolní hranici.

16. Nejvyšší soud na základě posouzení obsahu podaného dovolání a vymezeného dovolacího důvodu zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo uplatněno v souladu s podmínkami § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze napadnout výrok o trestu, jímž byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky nejvyššího státního zástupce proti výroku o trestu odnětí svobody, který byl oběma obviněným uložen pod dolní hranici trestní sazby, jsou jednak podřaditelné pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a jednak jsou i důvodné.

17. V posuzovaném případě dovolatel napadá nesplnění podmínek stanovených v § 58 odst. 5 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody odvolacím soudem, což lze označit za vadu spočívající v uložení tohoto trestu mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, popřípadě o jehož pokus, jimiž byli obvinění uznáni vinnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné

v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, svazek 26, č. T 617). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících

v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou, trestu zákazu pobytu. V případě trestu odnětí svobody možnost uplatnění této alternativy nastupuje též tehdy, byl-li napadeným rozsudkem uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou pro konkrétní trestný čin – pod jeho dolní hranici při aplikaci § 58 tr. zákoníku, aniž byly splněny všechny zákonné podmínky pro takový postup.

V takovém případě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných z těchto důvodů deklarovaný důvod naplňuje. Naopak zpravidla opačný závěr by bylo nezbytné učinit, pokud by se obviněný prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu domáhal nového uložení trestu odnětí svobody nikoli v rámci zákonného rozpětí dané trestní sazby, nýbrž pod její dolní hranici.

18. Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku sice není výslovně vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné určit jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a zda výměra trestu v rámci zákonné trestní sazby by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Protože u přípravy, pokusu a pomoci jde podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných obvyklých případů. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 798 799).

19. Jedná se o „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“, nikoliv o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti (polehčující okolnosti) ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití tohoto institutu je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. č. I/1965 Sb. rozh. tr.). Pro aplikaci tohoto ustanovení je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech výše uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných, např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod. (srov. rozhodnutí pod č. 24/2015-I., Sb. rozh. tr.).

20. V kontextu s výše uvedeným je tedy potřebné při aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku umožňujícího uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby pachateli, jenž se dopustil pokusu trestného činu či pomoci k trestnému činu (k jeho pokusu), vycházet z podrobného a přesvědčivého zhodnocení naplnění zákonných podmínek, na něž je snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby vázáno. Důvodnost závěru o možnosti aplikace tohoto ustanovení musí být primárně založena na zhodnocení konkrétních skutečností charakterizující čin pachatele, které naplňují znaky pokusu trestného činu či pomoci k trestnému činu (k jeho pokusu) a osoby pachatele.

21. Pro aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku musejí být splněny následující podmínky:

a) s ohledem na povahu a závažnost pokusu, resp. pomoci k trestnému činu (k jeho pokusu) by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené tímto zákonem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a

b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.

22. V souvislosti s otázkou trestu ukládaného podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku pod dolní hranici zákonné trestní sazby považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit, že z rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci nelze dovodit, jaké skutečnosti mohou ovlivnit závěr, že nápravy obviněných lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval aplikací § 58 odst. 5 tr. zákoníku pouze v bodě 67. napadeného rozsudku. Omezil se však pouze na konstatování, že byly splněny podmínky § 58 odst. 5 tr. zákoníku a oběma obviněným je možné uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to v podstatě jen z těchto důvodů: 1) že pěstované konopí bylo zadrženo a nedostalo se tak na drogovou scénu, 2) že přihlédl k podílu, jakým se jednotliví obvinění na trestné činnosti podíleli, a 3) že nepřehlédl osobní poměry obviněných. Toto jen zcela kusé odůvodnění však nemůže odůvodnit aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Při odůvodnění postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku především nemůže obstát argument odvolacího soudu, že podmínky pro uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby odůvodňuje skutečnost, že pěstované konopí bylo zadrženo a nedostalo se na drogovou scénu, když odvolací soud přehlíží fakt, že se tak stalo v důsledku zásahu Policie České republiky, a nikoliv proto, že by obvinění od svého dalšího protiprávního jednání sami upustili. Obviněný D. T. T. nejenže věděl, že se dopouští protiprávního jednání, ale takto konat i chtěl. Účastenství obviněného X. H. B. bylo vybudováno na základě akcesority, kdy tento umožnil jinému páchání trestné činnosti, když pomáhal pěstírnu instalovat, technicky, metodicky a materiálně podporoval obviněného D. T. T. a nakonec participoval na likvidaci a odvozu vybavení pěstírny, tedy věděl, že se dopouští protiprávního jednání a chtěl takto konat, přičemž jeho jednání bylo závažnější a společensky škodlivější než jednání obviněného D. T. T. Navíc v souvislosti s aplikací § 58 odst. 5 tr. zákoníku je nevýznamná úvaha o rozdílném podílu obou obviněných na posuzované trestné činnosti. Zcela neurčité je pak tvrzení odvolacího soudu, že nepřehlédl osobní poměry obviněných, „jak na ně upozornili jejich obhájci“. Za této situace je přinejmenším nepřesvědčivý závěr odvolacího soudu, že nedokonání trestné činnosti, různý podíl obou obviněných na jejím páchání a jejich osobní poměry, bez bližší konkretizace, odůvodňují uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku.

23. Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním § 38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům. Tedy, aby v tomto směru působil jako jasný signál adresovaný ostatním členům společnosti stran vymezení toho, jaké jednání je nežádoucí, v čem je smysl trestněprávních norem a jaké důsledky jsou neodvratně spjaty s pácháním trestných činů (srov. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. B. Beck, 2012. s. 555.).

24. Vzhledem k tomu, že učiněná skutková zjištění a argumentace odvolacího soudu nepodporují u obou obviněných důvodnost aplikace § 58 odst. 5 tr. zákoníku, musel Nejvyšší soud dospět k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl v posuzované věci naplněn.

25. Oba obvinění s ohledem na vyslovenou vinu zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, popřípadě pomoci k pokusu tohoto zločinu, byli ohroženi uložením trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby od osmi do dvanácti let. Odvolací soud svým postupem při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici této trestní sazby pochybil, když ani řádně neodůvodnil z jakých důvodů k aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku přistoupil a jaké jsou tedy ty výjimečné okolnosti, pro které trest odnětí svobody obviněným takto snížil. Skutečnost, že trestná činnost obviněných zůstala jen ve stadiu pokusu (resp. pomoci k pokusu) sama o sobě neodůvodňuje aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť ta je podmíněna existencí jak okolností majících vliv na povahu a závažnost posuzované trestné činnosti, která zůstala ve stadiu pokusu, tak okolností spolehlivě odůvodňujících závěr, že k nápravě pachatele postačí i trest kratšího trvání než je vymezen v rámci zákonné trestní sazby. Pokud by zákonodárce v případech přípravy, pokusu či pomoci k trestnému činu zamýšlel bez dalšího uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici, pak by tento postup v § 58 odst. 5 tr. zákoníku výslovně uvedl. V tomto ustanovení jde však o postup fakultativní, který musí soud řádně podložit splněním výše již uvedených zákonných podmínek. To se v posuzované věci rozhodně nestalo. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o trestech odnětí svobody u obviněného D. T. T. a obviněného X. H. B., a s ohledem na zásadu ne bis in idem založenou překážkou rei iudicatae, Nejvyšší soud u nich rovněž zrušil výrok o trestech propadnutí věcí, a ve vztahu k obviněnému D. T. T. též výrok o trestu vyhoštění (k tomu srov. rozhodnutí pod č. 10/1997 a č. 40/2011 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, jež zrušením pozbyla svého podkladu.

26. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obou obviněných znovu projednal v rozsahu zrušení dovoláním napadeného rozsudku a v souladu se zákonem rozhodl o trestech u obou obviněných. Při novém projednání věci a rozhodování o ní je Vrchní soud povinen řídit se výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu. Pokud Vrchní soud v Praze přesto shledá existenci prostoru pro aplikaci moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, je povinen případné mimořádné snížení trestu odnětí svobody u jednotlivých obviněných v rozhodnutí řádně odůvodnit, především s akcentem na výjimečné okolnosti, které jej povedou k užití uvedeného ustanovení, a tedy k případnému uložení trestu odnětí svobody pod zákonnou trestní sazbou stanovenou na trestný čin, kterým byli oba obvinění již pravomocně uznáni vinnými.

27. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci u obviněného X. H. B.; obviněný D. T. T. byl v mezidobí již vyhoštěn z území České republiky) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

28. Obviněný X. H. B. v rámci výslechu dne 28. 8. 2019 poukázal na to, že se mu přisouzené trestné činnosti nedopustil, že došlo k nedorozumění a v případě propuštění na svobodu by se mohl účinně hájit. V České republice žije 11 let, má zde manželku a tříleté dítě, přičemž povolení k pobytu mu skončilo dne 26. 4. 2017 a nebylo zatím prodlouženo s ohledem na trestní stíhání v této věci. Do výkonu trestu odnětí svobody byl sice dodán, ale výzva k nástupu trestu mu nebyla řádně doručena. V Praze má bydliště i možnost zaměstnání, do Vietnamu jezdí pravidelně na návštěvu za svou rodinou. V případě propuštění na svobodu by souhlasil i s elektronickým náramkem, podrobil by se i dohledu probačního úředníka a omezení spočívající v zákazu vycestování. Současně předložil nabídku písemného slibu nahrazujícího vazbu.

29. Je třeba připomenout, že obviněný X. H. B. byl, a to i přes kasační zásah Nejvyššího soudu, již pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který je ohrožen uložením trestu odnětí svobody v trvání od osmi let až do dvanácti let. Přitom v posuzované věci mu byl soudem prvního stupně, byť nepravomocně, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti let. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva se ve vztahu k takovým situacím podává, že „(…) zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy (‚zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání‘), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy.“ (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, § 9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2998/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018).

30. Dle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu o to více, pokud se jedná o nepravomocné odsouzení k výraznému trestu odnětí svobody, jenž je pro obviněného velmi citelný. Riziko vyhýbání se trestu obviněným je objektivně o to vyšší, k čím vyššímu trestu byl obviněný, byť nepravomocně, odsouzen. Oproti pouze hrozícímu trestu, u nepravomocného odsouzení nastupuje takové riziko v mnohem reálnější a hmatatelnější podobě. V tomto smyslu v řadě svých usnesení Ústavní soud vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest, z vnitřní logiky věci v určité výměře, může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před takovýmto trestem; v každém případě je hrozba útěku nebo skrývání se značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, dále ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. II. ÚS 775/02, ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08, a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1217/16). Za výši nepravomocně uloženého trestu odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval i dobu šesti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10), či sedmi let (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03).

31. Rovněž nelze přehlédnout, že v posuzované věci dovolací soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch tohoto obviněného do výroku o trestu, a že v dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu ohledně ukládání trestu odnětí svobody obviněnému. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ze shora uvedených zjištění vyplývá důvodná obava, že v současném stadiu trestního řízení v případě propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu bude mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestu vyhnul. V takovém případě by se obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by byl účel celého trestního stíhání zmařen, nebo podstatně ztížen.

32. Pro účely rozhodování o vazbě naopak nelze přikládat zásadní význam tvrzením obviněného X. H. B. o funkčním rodinném zázemí či možnostech zaměstnání, neboť se nejedná o natolik podstatné skutečnosti, které by byly způsobilé významně oslabit obavu z útěku nebo skrývání se před hrozícím vysokým trestem. Zvláště když v souvislosti s tímto trestním stíháním obviněnému X. H. B. skončilo povolení k pobytu na území České republiky a obviněný vcelku pravidelně cestuje do Vietnamu. Výhrady obviněného vůči výroku o vině jsou v této spojitosti bezpředmětné, když tento výrok již nabyl právní moci.

33. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v současném stadiu řízení jsou u obviněného X. H. B. dány konkrétní skutečnosti, které naplňují zákonné důvody pro jeho vzetí do vazby předvídané ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud má současně za to, že s ohledem na výše již uvedené skutečnosti vazbu obviněného nelze nahradit přijetím jeho písemného slibu (§ 73 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), popřípadě nabídkou dalších institutů, jimiž lze vazbu nahradit. Proto Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný X. H. B. bere z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. do vazby.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 8. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru