Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 496/2015Usnesení NS ze dne 06.05.2015

HeslaDůvody dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.496.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 496/2015-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2015 o dovolání, které podal obviněný M. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 9 To 503/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 67/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 2 T 67/2014, byl obviněný M. T. (dále též jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným v bodech 1) až 7), 9) až 10), 12) až 15) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a v bodě 16) přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 se obviněný dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

1) od blíže nezjištěné doby, nejméně však od ledna roku 2013 do svého zadržení dne 23. 4. 2014 v P. .., v ulici Č. č. ..., v bytě číslo ..., tedy v místě svého současného faktického bydliště, aniž by disponoval příslušným oprávněním, nelegálně vyráběl z léku Nurofen StopGrip, příp. dalších léků Nagaiho syntézou tzv. českou cestou návykovou látku pervitin za účelem následné distribuce ze zde uložených chemikálií, konkrétně z hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, toluenu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové, acetonu, technického benzínu a efedrinu pomocí zde uložených laboratorních pomůcek a předmětů jako jsou skleněné baňky, nálevka, pipeta, laboratorní teploměr, indikátorové papírky, skleněný tál a digitální váhy, přičemž za tuto dobu vyrobil nejméně 200 gramů pervitinu,

2) v přesně nezjištěných dnech v období od června 2013 do srpna 2013 v blízkosti svého faktického pobytu v P. .., v ulici Č. nebo přímo ve svém bytě č. ... na uvedené adrese, poskytoval obvykle po předchozí telefonické dohodě osobě M. K., ...., pervitin v četnosti 1 gram denně jako protislužbu a navíc po uvedené období denně ještě prodával M. K. 1 gram pervitinu za 750,- Kč, případně 0,5 gramu pervitinu za 300,- Kč,

3) v přesně nezjištěných dnech v období od léta roku 2013 do 16. 4. 2014 v P. .., v ulici Č. č. ... v místě svého faktického pobytu, v bytě č. ..., poskytl bezplatně osobě P. H., ...., nejméně v deseti případech pervitin v podobě tzv. „lajny“, kdy se jednalo celkově za všechny případy o 1 gram pervitinu,

4) v přesně nezjištěných dnech v období od července roku 2013 do dubna roku 2014 v P. ..., v ulici Č. v domě č. ..., v místě svého faktického pobytu, v bytě č. ..., poskytl bezplatně osobě J. N., ...., opakovaně, v nezjištěném počtu případů, pervitin v podobě tzv. „lajny“ v přesně nezjištěném množství,

5) v přesně nezjištěných dnech v období od měsíce února 2014 do měsíce dubna roku 2014 v P. ..., v ulici Č. v domě č. ..., v místě svého faktického pobytu, v bytě č. ..., poskytl bezplatně nebo výměnou za počítačové komponenty či hodinky osobě D. P., ...., nejméně ve čtyřech případech pervitin v podobě tzv. „lajny“, kdy se jednalo celkově za všechny případy o 1 gram pervitinu,

6) v přesně nezjištěných dnech v období od ledna roku 2014 do 17. 4. 2014 v P. ..., v okolí nákupního centra H., v ulici Č., prodával obvykle po předchozí telefonické dohodě osobě J. H., ...., pervitin minimálně ve dvanácti případech, v každé jednotlivé dávce se jednalo o 0,2 g za 200,- Kč,

7) v přesně nezjištěných dnech v období od září 2013 do října roku 2013 v místě svého faktického pobytu v P. ..., v ulici Č. č. .... prodal po předchozí telefonické dohodě osobě V. K., ...., pervitin nejméně v osmi případech, kdy se jednalo o množství do 1,5 gramu pervitinu za 500,- Kč - 1.500,- Kč v každém jednom případě,

8) v přesně nezjištěných dnech v období od června 2013 do dubna 2014 v místě svého faktického pobytu nebo v jeho blízkém okolí v P. ..., v ulici Č. č. .... prodával či bezplatně poskytoval jako náhradu dluhu osobě M. B., ...., marihuanu, a to 3x - 4x měsíčně za částku 200,- Kč - 1.000,- Kč, celkově za uvedené období uhradila M. B. obžalovanému za poskytnutou marihuanu asi 5.000,- Kč

9) v přesně nezjištěných dnech v období od března 2014 do dubna roku 2014 v blízkosti svého faktického pobytu v P. ..., v ulici Č. č. .... poskytl bezplatně, obvykle po předchozí telefonické dohodě nejméně ve dvou případech osobě M. K., ...., pervitin, a to min. 0,2 gramu této látky v každém jednom případě,

12) v přesně nezjištěných dnech v období od února 2014 do dubna 2014 v blízkosti svého faktického pobytu v P. ..., v ulici Č. č. ... poskytl bezplatně obvykle po předchozí telefonické dohodě osobě D. B., ..., pervitin nejméně v deseti případech, kdy se jednalo o 1 gram pervitinu v každém jednom případě,

13) v přesně nezjištěných dnech v období od září 2013 do konce dubna roku 2014 v P. .. v místě svého faktického pobytu v ulici Č. č. ... či v jeho blízkém okolí prodal osobě L. H., ...., obvykle po předchozích telefonických dohodách pervitin v četnosti jednou do týdně 1 gram pervitinu za částku 1.000,- Kč v každém jednom případě,

14) v přesně nezjištěných dnech v období od srpna 2013 do října 2013 v P. ... v blízkosti ulice Č., ve směru k 02 Aréně prodal obvykle po předchozí telefonické dohodě nejméně v pěti případech osobě V. V., ..., pervitin, a to 0,5 gramu za 500,- Kč v každém jednom případě,

15) v přesně nezjištěných dnech v období od května 2013 do srpna 2013 na různých místech v P. ..., v ulici Č., u metra stanice Č., u OD Lidl poblíž ulice Č., ale i na P. .. na P. prodal obvykle po předchozí telefonické dohodě nejméně v pěti případech osobě M. S., ...., pervitin, a to 0,5 gramu za 500,- Kč v každém jednom případě,

- přičemž hlavní účinnou složkou pervitinu je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako látka psychotropní zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,

- přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, jejíž hlavní psychoaktivní složkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, který je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,

16) nejméně dne 23. 4. 2014 v době provedení domovní prohlídky v místě svého faktického pobytu v P. ..., v ulici Č. č. ...., byt č. ..... v pátém patře, neoprávněně, aniž by byl držitelem zbrojního průkazu pro jakoukoliv skupinu, přechovával papírovou krabičku s obsahem 50 ks nábojů 9mm Luger non-tox, výrobce Sellier & Bellot, přičemž ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, se jedná o funkční střelivo do zbraní podléhajících registraci.

Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 1 ZT 127/2014, pro jednání uvedené pod body 8) a 11), v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Odvolání, které proti odsuzující části rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 9 To 503/2014, jako nedůvodné zamítnuto.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že zjištěný skutkový stav věci byl chybně posouzen jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ač měl být posouzen toliko podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto směru soudům vytýká, že učinily nesprávná skutková zjištění, že jím vyrobené množství drogy přesáhlo 200 g, když toliko na základě jeho výpovědi o množství jím spotřebovaného a vyrobeného pervitinu dovodily, že denně spotřeboval minimálně 1 g pervitinu, a proto musel vyrobit minimálně 180 g drogy. Rovněž učinily nesprávná skutková zjištění proto, že mylně jako nevěrohodnou hodnotily výpověď svědka M. K. u hlavního líčení, který jeho osobu neztotožnil a uvedl, že od něj žádné drogy nepřevzal ani mu žádné neprodal, přičemž jím nebyl ztotožněn ani v přípravném řízení při fotorekognici. V této souvislosti obviněný připomíná zásadu presumpce neviny. Dále konstatuje, že ze svědeckých výpovědí M. K., P. H., J. N., D. P., J. H., V. K., M. B., M. K., D. B., L. H., V. V. a M. S. vyplývá, že jim mohl poskytnout nejvýše 45 g pervitinu a 20 g marihuany. Dále uvádí, že i kdyby pouze teoreticky pro svou potřebu vyrobil až 90 g pervitinu a svědkům shora poskytl 43,6 g pervitinu, celkem by vyrobil 133,6 g pervitinu. Ačkoliv toto množství nedosahuje množství 150 g drogy, jež je podmínkou pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, soudy přesto dospěly k nesprávnému skutkovému zjištění, že celkem vyrobil více jak 200 g drogy. Dále namítá, že rozsah spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy nelze redukovat jen na množství vyrobené příslušné drogy, ale při jeho stanovení je třeba se zabývat i kvalitou drogy. Množství látky THC obsažené v sušině marihuany však zjišťováno nebylo. Současně zdůrazňuje, že k dosažení rozsudkem požadovaného množství drogy pro značný rozsah by musel vyrobit množství převyšující aktuální judikaturou stanovené množství 150 g pervitinu, což vyloučil (v tomto ohledu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn 15 Tdo 1003/2012, a sp. zn. 3 Tdo 1258/2013). Znak ve značném rozsahu tak nebyl naplněn. Soudy rovněž náležitě nezhodnotily, že drogy cíleně nedistribuoval, ani v tomto směru nečinil žádná opatření, fakticky se neobohatil a ani tak s tímto záměrem nečinil. Svědci drogu obdrželi bezplatně, případně si ji sami vzali, bez protislužby či protiplnění. Protože měli s drogami zkušenosti, nevznikla jim ani žádná újma. Dodává, že škodlivost jeho jednání je výrazně nižší, než by byla škodlivost dealera, který je prodejem závislým lidem motivován osobním ziskem. S odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu a zásadu spravedlivého procesu dále připomíná, že Nejvyšší soud může výjimečně zasáhnout do skutkových zjištění soudů, jsou-li tato v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 9 To 503/2014, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 2 T 67/2014.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně, že soudy mylně vyhodnotily výpověď jeho i svědků ohledně množství jím vyrobené a poskytnuté drogy a výpověď svědka M. K. ohledně ztotožnění jeho osoby), a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že nebylo zkoumáno množství látky THC v sušině marihuany), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by soudy učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl uznán vinným. To však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.

Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpověď svědka M. K. z přípravného řízení, která obviněného usvědčuje z výroby drogy a její distribuce, přičemž se soudy věrohodným způsobem vypořádaly s rozpory v jeho tvrzeních u hlavního líčení, kde popřel, že by obviněného znal, oproti výpovědi z řízení přípravného. Soudy rovněž vycházely z výpovědí svědků V. V., P. H., J. H., V. K., M. B., M. K., J. N., L. H., D. B., D. P. a M. S., jimž obviněný drogu poskytoval. Citovaná svědectví, která si spolu navzájem korespondují, jsou též podporována dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit především protokol o fotorekognicích, záznam o odposleších telekomunikačního provozu zachycující hovory a sms zprávy probíhající mezi obviněným a jednotlivými svědky, jakož i protokol o provedení domovní prohlídky v bydlišti obviněného, při níž byla nalezena zařízení sloužící k výrobě pervitinu, což je zjevné z provedené fotodokumentace. Z protokolu o vyhodnocení mobilního telefonu obviněného bylo zjištěno, že zde má uloženy kontakty na osoby slyšené u hlavního líčení, stejně jako fotografii pořízenou dne 11. 4. 2014, na které je zachycena varna. Taktéž lze odkázat na znalecké posudky a odborná vyjádření, jež byly ve věci vypracovány. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie vyplývá, že ve stopách č. 11, 22 a 24, které byly předloženy ke zkoumání, byla zjištěna přítomnost psychotropní látky, konkrétně metamfetaminu. O tom, že výroba metamfetaminu byla prováděna, svědčí též stopa č. 15 a č. 34. Pokud se jedná o množství vyrobeného pervitinu, je nesporné, že toto množství jednoznačně přesáhlo hranici 200 g, přičemž již při výrobě či nakládání s více jak 150 g pervitinu se dle ustálené soudní praxe jedná o množství značné. V daném případě bylo prokázáno, že obviněný nevařil pervitin pouze pro svou potřebu, ale i pro řadu dalších osob, kterým tento pervitin ať již zdarma či za finanční obnos distribuoval. Nutno konstatovat, že množství drogy, kterou obviněný vyrobil, tedy výrazně přesahuje 150 g hranici, kterou stanovil ve svých posledních rozhodnutích Nejvyšší soud jako rozhodnou při určování značného množství drogy pervitin. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil v rozsahu, jímž byl uznán vinným, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný neoprávněně vyrobil, jinému prodal a jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku a takový čin spáchal ve značném rozsahu. Svým jednáním tak po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Námitky obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno toliko podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, vycházejí z jiných skutkových závěrů, než ke kterým dospěly soudy činné v posuzované věci. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 11 až 15 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 až 7 usnesení odvolacího soudu. Pokud jde o tvrzení obviněného, že soudy náležitě nezhodnotily, že drogy cíleně nedistribuoval, neobohatil se, že svědci drogu obdrželi bezplatně, nebo si ji sami vzali bez protislužby či protiplnění, a že jim nevznikla žádná újma, a celkově poukazuje na nízkou škodlivost svého jednání, přičemž tuto nijak blíže nekonkretizuje, je nutno v této souvislosti zdůraznit, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl obviněný v úmyslu takovou námitku naplnit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2015

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru