Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 449/2017Usnesení NS ze dne 21.06.2017

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.449.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku

§ 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 449/2017-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. 6. 2017 dovolání obviněné M. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 571/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 198/2016, a rozhodl takto: :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. N. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 2 T 198/2016, byla obviněná M. N. uznána vinnou zločinem (pozn. správně zvlášť závažným zločinem) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná M. N. dopustila trestné činnosti tím, že

,,ačkoli byla rozsudkem Okresního soudu Beroun sp. zn. 2T 133/2014 ze dne 30. 10. 2014, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2014, odsouzena pro spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody o výměře 20ti měsíců se zařazením výkonu trestu s ostrahou, jenž vykonala dne 25. 1. 2016 za současného uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 1. 2016 do 13:05 hodin dne 25. 7. 2016 hodin, kdy byla zadržena Policií České republiky, v N., R., okr. P. – z., jakož i dalších místech v okr. K., B., aniž by k takové činnosti měla oprávnění, poskytla za úplatu i zdarma osobám z řad koncových uživatelů, jednak látku metamfetamin (pervitin), kterou si z části v době od konce ledna 2016 do 5. 6. 2016 opatřila zejména od S. S. a dalších nezjištěných osob, a jednak omamnou látku konopí, a to následujícím způsobem:

-J. B. v únoru 2016 v B. u herny "V." ve čtyřech případech prodala metamfetamin v nezjištěném množství za částky v rozmezí od 500,-Kč do 1.000,-Kč,

-M. B. v období od března 2016 do června 2016 v R., okr. P.-z., v K., B., v pěti případech prodala metamfetamin v nezjištěném množství vždy za částku 500,-Kč a v pěti případech poskytla zdarma metamfetamin vždy v množství 0,2 g za odvozy vozidlem,

-T. F. v období od února 2016 do května 2016 v B. v deseti případech prodala metamfetamin v množství vždy 0,2 g za částky v rozmezí od 500,-Kč až 1.000,-Kč,

-L. F. v období od dubna 2016 do května 2016 v K. prodala metamfetamin v množství 3 g za částku 3.600,-Kč,

-J. H. v červnu 2016 v K. ve třech případech prodala metamfetamin v nezjištěném množství vždy za částku 500,-Kč,

-J. K v období od března 2016 do května 2016 v R., okr. P.-z., i jinde ve třech případech prodala metamfetamin v celkovém množství 6 g za částku 6.000,-Kč,

-D. K. v období od března 2016 do května 2016 v B. u herny "V." i dalších místech celkem ve třech případech prodala i poskytla zdarma metamfetamin v celkovém množství 0,6 g,

-J. M. v červnu 2016 v K. u herny "D." ve dvou případech prodala látku konopí v celkovém množství 2 g za částku 400,-Kč, ve stejném období nejméně v jednom případě nabídla k prodeji látku metamfetamin v nezjištěném množství,

-F. M. v únoru 2016 v R., okr. P.-z., v B., ve dvou případech poskytla metamfetamin v množství 0,4 g výměnou za mobilní telefon zn. Samsung v hodnotě 600,-Kč, ve stejném období nejméně ve třech případech mu nabídla k prodeji metamfetamin v nezjištěném množství,

-D. M. v zimě 2016 v R., okr. P.-z., ve třech případech poskytla metamfetamin v množství vždy na jednu dávku,

-A. P. v období od března 2016 do dubna 2016 v R., okr. P.-z., ve čtyřech případech poskytla zdarma či za protislužbu spočívající v drobných opravách elektroniky metamfetamin vždy v množství 0,2 g,

-L. R. v období od března 2016 do dubna 2016 v R., okr. P.-z., prodala metamfetamin v nezjištěném množství za částku 1.000,-Kč,

-P. R. v květnu 2016 v N. a D., okr. P.-z., v pěti případech prodala metamfetamin v celkovém množství 1 g za částku 1.000,-Kč,

-J. T. v období od 26. 1. 2016 do února 2016 v R., N., okr. P.-z., dále v B., prodala metamfetamin v celkovém množství 2 g za částky v rozmezí 300,-Kč až 800,-Kč,

-D. S. na jaře 2016 v B. v jednom případě zdarma poskytla látku konopí v množství na jednoho "jointa",

-M. V. v březnu 2016 v P. – S., ve třech případech poskytla metamfetamin v celkovém množství nejméně 0,6 g za odvozy vozidlem,

přičemž látka metamfetamin je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného dle ustanovení § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, jako látka psychotropní,

konopí je zapsáno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného dle ustanovení § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, jako látka omamná, účinná látka delta-9-tetrahydrokannabinol (THC), je jako psychotropní látka zapsána v příloze č. 4 nařízeni vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného dle ustanovení § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění“.

3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podala obviněná odvolání směřující jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací toto odvolání projednal a usnesením ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 571/2016, jej podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná M. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. V podaném dovolání obviněná předně namítla, že odvolací soud pochybil, pokud její jednání neposoudil jako dílčí útoky pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Odvolací soud se navíc s námitkami uplatněnými obviněnou v odvolání vůbec nezabýval a pouze s odkazem na určitou dosavadní judikaturu poněkud laxně konstatoval, že hmotněprávní názor obviněné je vadný. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy s ohledem na absenci jakéhokoliv odůvodnění vytýkaného hmotněprávního posouzení nepřezkoumatelné.

6. Dále namítla, že v jejím případě bylo nutno hodnotit každý z dílčích prodejů drogy jako samostatný dílčí útok pokračujícího trestného činu, neboť jej lze časově vyhranit a upřesnit a její jednání se tak skládalo z jednotlivých na sebe navazujících útoků, z nichž každý sám je trestným činem a má svůj počátek, průběh a ukončení. V návaznosti na to pak uvedla, že konkrétní judikatura, na kterou odkázal odvolací soud ve svém rozhodnutí, se týká jiné podstaty a odlišných skutkových okolností, než je tomu v případě obviněné. Jednání obviněné je tak nutno považovat za pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, o jehož všech dílčích skutcích je třeba rozhodnout.

7. Závěrem obviněná namítla, že uvedeným chybným hmotněprávním posouzením skutku došlo také k vadné aplikaci ustanovení trestněprávních předpisů z hlediska totožnosti skutku, když obviněná byla odsouzena pro skutky, pro které nebylo zahájeno trestní stíhání.

8. S ohledem na shora uvedené důvody obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 571/2016, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.

9. K dovolání obviněné M. N. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 237/2017 ze dne 31. 3. 2017). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že ačkoli námitky vznesené v dovolání obviněné obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, přesto se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.

10. Státní zástupce konstatoval, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích správně vycházely z aktuální judikatury stran posouzení povahy trestných činů spojených s nedovoleným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, na kterou státní zástupce rovněž odkázal. Z uvedené judikatury lze totiž dovodit, že jednání pachatele drogové trestné činnosti se nerozpadá na jednotlivé distribuční akty, jež by samy o sobě představovaly dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Ze skutkových zjištění soudů je pak patrné, že distribuční činnost obviněné probíhala kontinuálně od 26. 1. 2016 do 25. 7. 2016, přičemž jednotlivé distribuční akty se vzájemně časově prolínaly, popřípadě k nim docházelo souběžně. V jednání obviněné tak nelze vysledovat žádné konkrétní dělící momenty, které by opodstatňovaly závěr, že v daném případě se její jednání časově rozpadalo do časově oddělitelných dílčích útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Současně též zdůraznil, že závěr o trvající povaze drogové trestné činnosti rozhodně není v neprospěch obviněné, neboť případné rozhodnutí o skutku vymezeném určitým obdobím zároveň představuje překážku věci rozhodnuté i pro jiné distribuční akty, které by vyšly najevo později.

11. Pokud obviněná dále obecně namítla, že došlo k chybné aplikaci ustanovení trestněprávních předpisů z hlediska totožnosti skutku, jedná se dle státního zástupce pouze o obecné tvrzení bez náležitého argumentačního doprovodu a z toho důvodu se k této námitce nelze jakkoli vyjádřit. Pouze obecně tak uvedl, že z nastíněné judikatury lze bez zřejmých obtíží dovodit závěr, že pouhé upřesnění okruhu odběratelů není důvodem k postupu podle § 160 odst. 5 tr. ř., jak správně uvedl i Krajský soud v Praze. Soudy užité právní posouzení proto státní zástupce považuje za zcela správné a zákonu odpovídající.

12. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněné je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelka výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, a nic nebrání jeho projednání.

IV. Důvodnost dovolání

14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněnou uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

15. V podaném dovolání obviněná své argumenty subsumovala pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

16. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

17. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

18. Nejvyšší soud pak v návaznosti na námitku, že jednání obviněné mělo být kvalifikováno jako pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, a nikoli jako jeden skutek, konstatuje, že takto postavenou argumentaci lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Na základě svého přezkumu však dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

19. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména usnesení ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, usnesení ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, usnesení ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, usnesení ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012, usnesení ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, usnesení ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 159/2016, usnesení ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1450/2016, a další) totiž vyplývá, že jednání pachatele, který distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, nepředstavuje dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, ale takové jednání tvoří z hlediska trestního práva hmotného i procesního jeden skutek.

20. Nejvyšší soud dále připomíná, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku lze spáchat více různými způsoby, a to jak výrobou, dovozem, vývozem, průvozem, nabídnutím, zprostředkováním, prodejem, jiným opatřením jiné osobě či přechováním pro jinou osobu. V konkrétním případě se tak může jednat o situaci, kdy pachatel vyrobí např. určité množství drogy, které následně rozprodává více lidem, a v mezidobí jej pro tyto osoby přechovává. Právě z tohoto důvodu bylo výše citovanou judikaturou vysvětleno, že výroba tohoto určitého množství je jednotícím prvkem, díky kterému nelze např. v prodeji různým osobám či v tom, že k prodeji docházelo s časovým odstupem, spatřovat důvod pro rozdělení jednání do jednotlivých skutků. Z logiky věci se však podává, že stejným jednotícím prvkem může být také přechovávání určitého množství pro jinou osobu nebo osoby či např. opatření určitého množství drogy najednou, které pachatel následně rozprodává po částech.

21. O takový citovanou judikaturou předpokládaný případ se jedná i v nyní posuzované věci, byť je obviněná odlišného názoru. Při srovnání období, kdy obviněná drogu poskytovala dalším osobám (nejméně od 26. 1. 2016 do 25. 7. 2016), je totiž patrné, že jednotlivé distribuční akty se vzájemně časově prolínaly, případně k nim docházelo souběžně a v jednání obviněné tak nelze shledat žádné konkrétní dělící časové úseky, které by odůvodňovaly závěr o oddělitelnosti dílčích útoků trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání obviněné vymezené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně proto tvořilo z hlediska hmotného práva jeden (trvající) skutek, a nikoli dílčí útoky pokračujícího trestného činu podle § 116 tr. zákoníku. Odvolací soud tak postupoval v naprostém souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (na kterou ostatně i přiléhavě odkázal – viz č. l. 634), přičemž odůvodnění jeho rozhodnutí v tomto směru naplnilo i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu § 134 tr. ř. Nejvyšší soud proto shledal, že námitka obviněné je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná.

22. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že pokud obviněná dále obecně namítla, že chybným hmotněprávním posouzením jejího jednání jako jediného skutku došlo k také k chybné aplikaci ustanovení trestněprávních předpisů z hlediska totožnosti skutku, jedná se pouze o obecné tvrzení bez náležité a konkrétní argumentace, které navíc není v žádném směru opodstatněné. Na tomto místě pak nutno zdůraznit, že úkolem dovolacího soudu není, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nezbývá než zopakovat, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto dovolatelky takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněná hodlala uplatnit a na které hodlala stavět svoji obhajobu.

23. Pouze nad rámec tak lze připomenout, že podle § 220 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V tomto ustavení je promítnuta obžalovací zásada (§ 2 odst. 8 tr. ř.), jejíž podstatou je rozdělení procesních funkcí mezi obžalobu, obhajobu a soud, přičemž trestní stíhání před soudem je možné jen na podkladě obžaloby, kterou podává a před soudem zastupuje státní zástupce (§ 180 odst. 1 tr. ř.). Obžaloba tím stanoví obsah a rozsah soudního rozhodování, protože vymezuje předmět soudního rozhodnutí, a to osobou obžalovaného a stíhaným skutkem, který je obžalovanému kladen za vinu. Povinnost soudu rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, je pak důsledkem uplatnění obžalovací zásady. Zároveň je tím formulován požadavek zachovat totožnost skutku, protože v hlavním líčení je soud limitován podanou obžalobou v tom směru, že může rozhodovat jen o stejném skutku a o stejném obžalovaném, jak je uvedeno v obžalobě.

24. Totožnost skutku však nelze chápat jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí totiž shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obžalovaného. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud může upřesnit nepřesný popis z obžaloby, nesmí se ovšem změnit podstata skutku. Závěr o tom, do jaké míry je soud oprávněn odchýlit se od obžaloby, aby byla ještě zachována totožnost skutku, bude pak záležet na zhodnocení charakteru, významu a rozsahu odchylek. Soud tedy nesmí zahrnout do rozhodnutí takové okolnosti, které už tvoří jiný skutek, na druhé straně je však povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři, zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní, a promítnout do něj výsledky hlavního líčení. Na zachování totožnosti skutku tak nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání není dotčena (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2722-2723).

25. V návaznosti na tato obecná východiska Nejvyšší soud konstatuje, že soudy obou stupňů postupovaly v naprostém souladu s § 220 odst. 1 tr. ř. (i s dalšími navazujícími ustanoveními trestního řádu), neboť mezi skutkem vymezeným ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně a skutkem vymezeným v žalobním návrhu Okresního státního zastupitelství Praha-západ byla plně zachována jeho totožnost (srov. č. l. 544-546 a č. l. 604-606). Pro úplnost pak lze připomenout, že předmětnou problematikou se zabýval již soud odvolací (č. l. 634), který navíc správně poznamenal, že upřesnil-li se v průběhu trestního stíhání okruh osob, kterým pachatel prodával omamné nebo psychotropní látky, oproti vymezení těchto osob v usnesení o zahájení trestního stíhání, pak taková změna není důvodem k postupu podle § 160 odst. 5 tr. ř., tj. k zahájení trestního stíhání pro další skutek. S ohledem na všechny rozvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud nemohl uplatněnou argumentaci obviněné shledat v žádném směru opodstatněnou.

26. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněné M. N. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto její dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. 6. 2017

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru