Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 437/2017Usnesení NS ze dne 18.05.2017

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.437.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 437/2017-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2017 dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 4 To 332/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 11/2016 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. M. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 15 T 11/2016, byl P. M. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, ale to finanční hotovosti a věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že

- od blíže nezjištěné doby, nejméně od začátku roku 2014 do doby svého zadržení dne 25. 11. 2015, na přesně nezjištěných místech v okrese L. a Ch. distribuoval převážně za úplatu psychotropní látku pervitin, a to zejména již odsouzenému F. M., který takto získaný pervitin zčásti dále distribuoval koncovým uživatelům a zčásti sám zkonzumoval, kdy k prodeji docházelo nejméně od června 2015 do 25. 11. 2015, a to nejméně v množství 100 g pervitinu,

- prodal pervitin převážně po předchozí telefonické domluvě J. Š., v přesně nezjištěné době od začátku roku 2014 na různých místech v obci B. a v Ch. nejméně v 50 případech přesně nezjištěné množství pervitinu, zpravidla vždy za částku 400 Kč až 600 Kč v jednotlivém případu v gripu,

- dále prodal pervitin převážně po předchozí telefonické domluvě S. K., v přesně nezjištěné době od března 2015 do září 2015 u lesoparku nebo u garáže P. M. v Ch. nejméně ve 20 případech zpravidla vždy za částku 200 Kč až 500 Kč v jednotlivém případu v papíru nebo v gripu, přesně nezjištěné množství pervitinu okolo čtvrt až půl gramu,

- dále prodal pervitin převážně po předchozí telefonické domluvě D. F., v přesně nezjištěné době od konce roku 2014 do září 2015 u garáže P. M. v Ch. nebo u viaduktu v ul. D. v obci P., nejméně ve 25 až 30 případech většinou za částku 1 000 Kč za 1 gram pervitinu v jednotlivém případu v gripu, celkem zakoupil D. F. od P. M. 25 až 30 gramů pervitinu za celkovou částku ve výši 25 až 30 tisíc Kč,

- dále prodal pervitin převážně po předchozí telefonické domluvě V. Š., v přesně nezjištěné době od začátku roku 2014 do léta 2015 u garáže P. M. v Ch. nebo u kruhového objezdu u obce B. nejméně ve 20 případech většinou za částku 300 Kč až 1 000 Kč za 1 gram až 0,2 gramu pervitinu, v jednotlivém případu v gripu, celkem zakoupil V. Š. od P. M. pervitin za celkovou částku ve výši nejméně 10 000 Kč,

- dále prodal pervitin převážně po předchozí telefonické domluvě J. B., v přesně nezjištěné době nejméně od července, srpna 2015 do listopadu 2015 na přesně nezjištěném místě v J. nejméně v 10 případech, většinou za částku 300 Kč až 500 Kč, přesně nezjištěné množství pervitinu v jednotlivém případu v gripu,

přičemž pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, látku uvedenou v nařízení vlády č. 463/2013 Sb. přičemž P. M. neměl k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, což je psychotropní látka uvedená v seznamu č. 4 - psychotropní látky, zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhl. pod č. 62/1989 Sb., a v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 4 To 332/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kateřiny Bártové dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V textu svého dovolání obviněný uvedl, že jednání popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Zjištěný skutkový stav je přitom v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy. Některými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že se uvedeného přečinu, jak je mu kladeno za vinu, dopustit nemohl. Jeho vina je nepřímo dovozována z výpovědi dříve odsouzeného F. M., ačkoli ten vypověděl, že od obviněného pervitin neodebíral, a jako svého dodavatele uvádí zcela odlišnou osobu. V případě dalších svědků se pak jedná o osoby závislé na omamných a psychotropních látkách, čímž je oslabena jejich věrohodnost. Navíc jejich výpovědi jsou značně rozporuplné.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 4 To 332/2016, a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 15 T 11/2016, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nehodlá věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Obviněný pouze formálně uvádí, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno. Veškerá konkretizující argumentace pak směřuje proti hodnocení provedených důkazů. K tomu je možno nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Dovolací námitky již byly uplatněny v odvolacím řízení a v rozhodnutí odvolacího soudu dostatečně reflektovány.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 5. 2017

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru