Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 384/2015Usnesení NS ze dne 17.06.2015

HeslaPropadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.384.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 39 až 42 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 384/2015-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 dovolání podané obviněným G. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 11 To 98/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 3/2014 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. P.

odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 9 T 3/2014, byl obviněný G. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku věcí: plastová drtička na marihuanu transparentní barvy, plechová krabička s vánočním motivem – pestrobarevná s obsahem obalu s obrázkem marihuany nápisem Vertigo a sáčku s nápisem female seeds so easy!, plechová krabička modré barvy, reklama na Orbit, uvnitř zbytky nezjištěné látky, 1 ks plastové oválné krabičky vínové barvy s obsahem nezjištěného množství rostlinného materiálu, 1 ks plastové krabičky s označením Haribo s obsahem nezjištěného množství rostlinného materiálu, plechová dóza stříbrné barvy s dětskými motivy, s nápisem TRASH PACK, s obsahem nezjištěného množství rostlinného materiálu, 2 igelitové sáčky tzv. gripáky, s obsahem nezjištěného množství rostlinného materiálu, 1 ks digitální váhy CDS-500, v plastovém obalu ve tvaru obalu na CD s nápisem HARD TO BEAT, uloženo v koženkovém pouzdře černé barvy, igelitový pytel modré barvy s obsahem nezjištěného množství rostlinného materiálu, 1 ks digitální váhy stříbrné barvy, bez označení, osobní automobil Audi A8, reg. zn. ......; a podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku věcí: plastová krabička vínové barvy s označením ALO diamons, s obsahem jednoho kusu prstýnku z bílého kovu, tmavě modrý kámen, dva malé čiré kamínky, na obvodovém kroužku zevnitř vyraženo číslo ..., plastová krabička vínové barvy s označením ALO diamons, s obsahem jednoho kusu prstýnku ze žlutého kovu, obsahující čirou kuličku, které se dotýkají dva malé čiré kamínky, na obvodovém kroužku zevnitř vyraženo číslo ..., 1 ks tabletu žluté barvy zn. Samsung 7 palců, s nabíječkou a dokladem o zakoupení ze dne 23. 12. 2013, krabička zelené barvy s označením 55 oranžové barvy, s obsahem jednoho kusu hodinek zn. Diesel s kovovým řemínkem, jednoho kusu hodinek zn. STORM s koženým řemínkem modré barvy, včetně dokladu o zakoupení a záručního listu ze dne 17. 2. 2012 k hodinkám Diessel, 1 ks fotoaparátu zn. NIKON D 5100 černé barvy, v. č. ...., s látkovým popruhem, uložené v černém látkovém pouzdře zn. Lowepro, 1 ks notebooku zn. Toshiba satelite, Sline, bílé barvy, uložen v černém koženkovém pouzdru s ozn. PUMA, 1 ks pánských hodinek zn. FESTINA, s koženým řemínkem černé barvy, r. č. ....., 1 ks pánských hodinek zn. BOSS ORANGE, s látkovokoženkovým řemínkem béžovooranžové barvy. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech dalších spoluobviněných.

Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti s dalšími spoluobviněnými tím, že nejméně v době od poloviny července 2011 do zadržení policejním orgánem dne 6. 3. 2014 organizoval obchodování se sušinou rostliny konopí – drogou marihuanou a její vývoz do Polské republiky v množství nejméně několika desítek kilogramů tak, že na základě jeho požadavků a instrukcí mu J. B. zprostředkovával odběr v místě bydliště v P., J. u. č. p. ...., a na dalších neustanovených místech od neustanovených pěstitelů v rámci P. kraje sušené rostliny konopí, a takto získanou sušinu konopí G. P., J. B., R. P. a další neustanovené osoby polské národnosti vážili a vakuově balili a následně ji G. P. prostřednictvím kurýrů převážel odběratelům do Polské republiky, přičemž

- J. B. takto vyvezl do Polské republiky v průběhu roku 2011 nejméně v 5ti případech blíže nezjištěné množství marihuany a další neustanovené osoby polské národnosti vyvezly do Polské republiky od konce roku 2012 do 6. 3. 2014 blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž k vývozům J. B. a neustanovené osoby polské národnosti používali osobní automobil zn. AUDI A8, RZ ...., patřící G. P., a další vozidla zapůjčená v autopůjčovnách,

- R. P. jako kurýr s úmyslem vyvézt sušinu konopí do Polské republiky

a osobně ji předat dosud přesně neustanoveným osobám na dosud přesně nezjištěném místě převážel za finanční provizi ve výši 8 000 Kč, kterou obdržel od dosud neustanovené osoby polské národnosti, dne 19. 10. 2013 okolo 12.00 hodin z obce P., P. kraj, osobním vozidlem zn. Škoda Octavia modré barvy, RZV: ...., ve dvou látkových taškách černé barvy celkem 72 sáčků marihuany o celkové hmotnosti sušiny 17.789,2 g s obsahem delta-9-THC od 6,92 % do 8,33 % hmotnostních, přes obec L. B. v P. kraji, kde byl ve 12.25 hodin v ulici D. T. kontrolován hlídkou Policie České republiky a uvedená droga byla zajištěna,

přičemž tohoto jednání se dopustil bez povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, tvořícího zároveň přílohu č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce v jeho neprospěch odvolání, která Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 11 To 98/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl (rozsudek soudu prvního stupně byl pouze částečně zrušen a bylo nově rozhodnuto ohledně spoluobviněného S. P. k odvolání státního zástupce).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Aleše Mikla. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

V textu svého dovolání obviněný nejprve k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že v řízení nebyly provedeny důkazy svědčící pro závěr o spáchání činu ve značném rozsahu. Soudy ani žádný ze svědků a spoluobviněných nebyli schopni specifikovat množství marihuany, na jehož vývozu do Polska se měl podílet. Závěru vyslovenému odvolacím soudem, že se mělo jednat o 70 až 200 kg, žádný z provedených důkazů nenasvědčuje. Pokud odvolací soud uvádí, že již jen množství zajištěné při pokusu o převoz dne 19. 10. 2013 splňuje zákonná kritéria pro použití kvalifikované skutkové podstaty § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, namítá obviněný, že o jeho účasti na tomto skutku nebyl přinesen žádný důkaz. Pokud by již podle obviněného bylo namístě přisvědčit argumentaci soudů v tom směru, že se na obchodu s marihuanou podílel, pak by se mohlo jednat maximálně o kvalifikaci podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku.

Jedinými důkazy svědčícími proti obviněnému jsou výpovědi dvou spoluobviněných a jednoho svědka, u nichž se však soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s jejich věrohodností a motivy usvědčit obviněného. Nalézací soud se také nevypořádal s výpovědí spoluobviněného S. P., který zcela vyloučil jak svou účast, tak i účast obviněného na předmětné trestné činnosti. Spoluobviněného S. P. přitom soud prvního stupně části obžaloby zprostil, ačkoli i on byl usvědčován výpověďmi spoluobviněných.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byl uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to dvou kusů zlatých prstýnků s kamínky, 4 kusů hodinek, tabletu, fotoaparátu a notebooku, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k vozidlu Audi A8, reg. zn. ...., ačkoli v celém průběhu trestního řízení nebyl proveden ani jeden důkaz, z něhož by bylo možné dovodit, že všechny tyto věci jsou jeho vlastnictvím. S ohledem na ustanovení § 70 odst. 2 tr. zákoníku mu proto nebylo možné takový trest uložit.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedla, že kvantifikace rozsahu u trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jak je vymezena zákonnými znaky vyjádřenými slovy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ (§ 283 odst. 2 písm. c), d) odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku), musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů, přičemž je třeba, aby uvedené znaky spáchání předmětného trestného činu zajišťovaly ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, kterým je vyjádřena typově rozdílná míra, ve které je dotčen zákonem chráněný zájem a tím potažmo i samotná sazba trestu. Podle sjednocujícího výkladu přijatého usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, představuje velký rozsah 15.000 g sušiny nebo 1.500 g účinné látky, což odpovídá desetinásobku značného rozsahu, který je desetinásobkem většího rozsahu, kdy pro uvedené desetinásobky se vychází z množství většího než malého, které u této drogy činní 1,5 g účinné látky nebo 15 g sušiny. Z uvedeného množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů podle státní zástupkyně namístě vycházet i nadále, přestože v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/2012, pozbývá dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Je tomu tak nejen proto, že se interterporální účinky nálezu odvíjí ex nunc – nosné důvody lze proto uplatnit pouze pro futuro, nikoliv pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy, ale rovněž z toho důvodu, že takto stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organizmus, způsob zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušené nařízení vlády se při stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opíralo o výsledky činnosti široké mezirezortní expertní skupiny. Obecně vzato je tedy podle státní zástupkyně možné ze stanovených rozsahů vycházet jak přede dnem 22. 8. 2013, kdy byl nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, uveřejněn ve Sbírce zákonů, tak i po tomto datu, neboť uvedené rozhraničení odpovídajícím způsobem zrcadlí škodlivost omamných a psychotropních látek a jedů ve společnosti. V uvedeném ohledu je možné podle státní zástupkyně připomenout rovněž právní názory uvedené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013. Trestní kolegium Nejvyššího soudu dokonce snížilo v tabulce obsažené v příloze k tomuto stanovisku minimální množství definované účinné látky – THC v případě marihuany na 1g, neboť odvozené použití výchozí hodnoty množství většího než malého pro stanovení rozsahu drogové trestné činnosti ukazuje nutnost zpřísnění postihového vztahu k marihuaně (konopí), zejména při zohlednění trendu zneužívání marihuany v České republice a také rozvoji velkokapacitních pěstíren konopí umožňujících produkci uvedené drogy v podstatně větším rozsahu a s větším obsahem množství účinné látky THC. Současně proporcionálně snížilo i prahové množství „většího než malého“ na více než 10 g sušiny marihuany (konopí), zatímco prahová množství účinné látky THC a množství „většího než malého“ u hašiše ponechala beze změny. Z uvedeného je podle státní zástupkyně zřejmé, že Nejvyšší soud nahlíží velmi přísnou optikou na neoprávněné nakládání s předmětnou drogou.

Soudům obou stupňů je proto třeba podle státní zástupkyně přisvědčit, pokud v rozsudečném výroku popsané jednání obviněného G. P. podřadily pod ustanovení o zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť již údaj o tom, že při jednom převozu bylo zajištěno 17.789,2 g sušiny rostliny konopí postačuje k naplnění tohoto velkého rozsahu. Jestliže pak ze svědeckých výpovědí a z odůvodnění předmětného rozhodnutí vyplývá, že ve skutečnosti mohl být obchodovaný objem marihuany ještě vyšší (a to 70 – 200 kg), nelze o správnosti zmíněné právní kvalifikace pochybovat vůbec.

Pouze pro úplnost je třeba podle státní zástupkyně doplnit, že námitky obviněného zpochybňující správnost hodnocení ve věci provedených důkazů pod jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

Jako další obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž zpochybnil správnost uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. a) a c) tr. zákoníku. V posuzované trestní věci podle státní zástupkyně žádné pochybnosti o vlastnictví obviněného k věcem postiženým trestem propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebyly zaznamenány. Předmětné věci byly zajištěny u obviněného, bylo prokázáno, že je užívá a žádná osoba se k uvedeným věcem jako vlastník nehlásila. Výhrady proti uložení tohoto trestu je třeba proto hodnotit jako zjevně neopodstatněné.

Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky, které obviněný podřadil citovanému dovolacímu důvodu, mu ve skutečnosti neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Obviněný totiž neuvádí žádné argumenty, proč by soudy na základě zjištěných skutkových okolností, mimo jiné i množství drogy, které obviněný nechal vyvézt do Polska, neměly dospět k závěru o spáchání činu ve velkém rozsahu, ale zpochybňuje samotné množství, které však dostatečně vyplynulo zejména z výpovědí spoluobviněných. Současně uvádí, že nebyl přinesen žádný důkaz o jeho účasti na skutku, u něhož jako jediného bylo zajištěno 17 789,2 g marihuany, což (jak správně vysvětlila státní zástupkyně) již samo o sobě pro naplnění daného kvalifikačního znaku postačuje. Ovšem ani v tomto případě není toto tvrzení obviněného pravdivé (pomineme-li, že taková námitka uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá). Nad rámec dovolacího řízení lze totiž i zde konstatovat, že účast obviněného na tomto skutku dostatečně vyplynula z výpovědí spoluobviněných, zejména R. P..

Lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný ostatně ani neuvádí žádné důvody, proč by jej spoluobvinění a svědek měli chtít lživě usvědčit z trestné činnosti, pouze obecně uvádí, že se s jejich věrohodností soud prvního stupně nevypořádal (což však není pravda, soud se touto otázkou v odůvodnění rozsudku zabýval).

Pokud pak jde o spoluobviněného S. P., který byl určité části trestné činnosti zproštěn, je z odůvodnění rozsudku patrné, že u tohoto obviněného nastala zcela jiná situace, neboť o jeho údajné účasti na daném skutku se zmínil pouze spoluobviněný B. v rámci výpovědi v přípravném řízení, v hlavním líčení však vyšlo najevo, že ve skutečnosti tento spoluobviněný nic relevantního neviděl. Oproti tomu o trestné činnosti obviněného G. P. vypovídali spoluobvinění B. i P. velmi podrobně, jejich výpovědi pak korespondují i s výpovědí dalšího svědka.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitka obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, nelze jí však přisvědčit. Jak správně podotýká i státní zástupkyně, předmětem trestu propadnutí věci se staly věci zajištěné u obviněného při domovní prohlídce, u nichž nevznikla žádná pochybnost ohledně vlastnického práva obviněného k nim. Obviněný opět neuvádí, komu by předměty měly patřit, pouze formálně namítá, že nebyl proveden důkaz, z nějž by bylo možné vlastnictví dovodit. Většinou se přitom jedná o předměty, u nichž lze vlastnické právo těžko dovozovat z jiné skutečnosti, než že je měl obviněný v držení, pakliže se o ně v průběhu řízení nepřihlásila jiná osoba. Obviněný se tedy domáhá něčeho de facto neproveditelného a jeho argumentace je v tomto směru scestná.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného G. P. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. června 2015

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru