Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 365/2017Usnesení NS ze dne 20.07.2017

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.365.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 365/2017-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2017 dovolání, které podala obviněná K. L, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 12 To 209/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 189/2015 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné K. L. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 17 T 189/2015, byla K. L. uznána vinnou v bodě III zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Podle skutkových zjištění (bod III rozsudku soudu prvního stupně) se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od 1. 10. 2014 do 20:35 hodin dne 11. 3. 2015, kdy byla zadržena Policií České republiky, v obci H., R., okr. P.-z., i jinde, aniž by k takové činnosti měla oprávnění, distribuovala psychotropní látku metamfetamin, kterou si opatřila zejména od obviněného P. M., a obviněného R. K., a z části i z jiného zdroje, a za úplatu i zdarma ji poskytovala koncovým uživatelům a dalším distributorům této látky, nejméně těmto osobám:

- obviněnému K. Ž., kterému opakovaně poskytla pervitin v přesně nezjištěném množství,

- obviněnému J. J., kterému společně s obviněným Ž. poskytla pervitin v celkovém množství nejméně 20 g,

- J. M., kterému jednak sama, jednak společně s obviněným Ž., prodala pervitin nejméně ve dvaceti čtyřech případech v celkovém množství 36 g,

- M. K., které poskytla pervitin nejméně ve dvanácti případech v celkovém množství cca 2,7 g,

- A. K., které na jaře roku 2014 prodala pervitin nejméně ve dvou případech v celkovém množství cca 0,2 g,

- přičemž látka metamfetamin je zařazena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

a uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. 9 T 25/2013, ze dne 23. 7. 2013, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2013, odsouzena mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 42 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a dále k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž rozhodnutím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 14 P 21/2014, ze dne 4. 4. 2014 byla podmíněně propuštěna se stanovením zkušební doby do 4. 4. 2019.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, na základě kterého Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 12 To 209/2016, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a znovu rozhodl tak, že obviněné uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Sylvy Sedláčkové dovolání, které výslovně zaměřila do výroku o trestu. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněná namítla, že přestože jí odvolací soud původně uložený trest snížil, neuložil jej v souladu se zásadami pro ukládání trestů. Spoluobviněným P. M. a K. Ž. byly tresty uloženy jako podmíněné, ačkoli se obviněná na trestné činnosti podílela ve stejném rozsahu jako její druh K. Ž. a v minulosti byla pouze jednou pro obdobnou trestnou činnost odsouzena, na rozdíl od obou jmenovaných, kteří byli stíhání mnohokrát. Soudu předložila příslib zaměstnání od společnosti Kosmas. Jako jediná přitom byla stíhána vazebně, přičemž se i ve vazbě snažila pracovat, nebyly s ní žádné konflikty. Se svým druhem chtěla založit rodinu, tedy výkon trestu v době, kdy je jí 35 let, tuto možnost resocializace prostřednictvím vytvoření rodinného zázemí výrazně omezuje. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 12 To 209/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle § 265m tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Obviněná své dovolání zaměřila výlučně do výroku o trestu a také její námitky nevybočují z tohoto rámce. K nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Je zřejmé, že obviněná se domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Navíc je z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrné, že odvolací soud uvedená hlediska zvážil a své závěry řádně odůvodnil.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněná K. L. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jí napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 7. 2017

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru