Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 351/2020Usnesení NS ze dne 28.04.2020

HeslaDůvody dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.351.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 351/2020-359

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání obviněného M. J., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 31 To 423/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 41/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 9. 2019, sp. zn. 14 T 41/2019, byl obviněný M. J. uznán vinným pod bodem 1./a), b) přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2./ přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, že:

1.

a) v XY od přesně nezjištěné doby měsíce února roku 2018 do 2. 5. 2018 v místě bydliště v ul. XY za účelem zvýšení sportovního výkonu, s vědomím, že k nakládání s anabolickými látkami není oprávněn, neboť není držitelem povolení k výrobě léčivých přípravků, ani není držitelem povolení k distribuci léčivých přípravků, není osobou provádějící zprostředkování humánních léčivých přípravků, ani není dovozcem léčivých látek za podmínek stanovených zákonem č. 378/2007 Sb. O léčivech ve znění pozdějších předpisů, a s vědomím, že se jedná o anabolické látky, které jsou uvedeny v Příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem na základě zmocnění v § 289 odst. 4 trestního zákoníku,

- v době od měsíce únor 2018 do 2. 5. 2018 nejméně 3x týdně po dobu tří až čtyř týdnů prodal a injekčně aplikoval do ramene anabolickou látku testosteron J. Ť., nar. XY,

- v přesně nezjištěné době měsíců března a dubna 2018 za účelem podpoření růstu svalové hmoty v jednom případě prodal jedno balení s obsahem 10 kusů ampulí anabolické látky testosteron R. K., nar. XY,

b) v XY od přesně nezjištěné doby do 2. 5. 2018 vědomě v místě bydliště v ul. XY v lednici v kuchyni skladoval za účelem zvýšení sportovního výkonu RIPPED-250mg/ml s 5 ampulemi s účinnou látkou testosteron propionát, trenbolon acetát a dromostanolon propionát, 1 ampuli s nápisem hGH Fragment 176 – 191, 8 ampulí Enantholic(testosterone Enanthate) s účinnou látkou testosteron propionát, Trenacet 100mg/ml s obsahem 2 balení po 5 ampulích, 5 ampulí s Nandrorapid s účinnou látkou nandrolon phenpropionát, 5 ampulí Testorapid s účinnou látkou testosteron propionát, Induject-250 s obsahem 10 ampulí ve 2 blistrech s účinnou látkou testosteron propionát, testosteron isocaproát, testosteron decanoát a testosteron phenpropionát, Rexobol Stanozol Tablets s obsahem 3 blistrů po 10 ks tablet a jeden blistr načatý s 4 ks tablet, celkem o obsahu 34 ks tablet s účinnou látkou stanozolol a testosteron propionát, Ovigil 5000 IU s obsahem 2 ampulí, jednu s nápisem Sodium Chloride a druhou s nápisem Chorionic gonadotropin, injekční stříkačky 2 ks inzulinových 0,5ml, 2 stříkačky 5ml bez jehel a 5 jehel, vše v originálním balení, kdy uvedené látky patří mezi androgenní anabolické steroidy a ostatní anabolické látky uvedené v Příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem na základě zmocnění v § 289 odst. 4 trestního zákoníku, s vědomím, že k nakládání s anabolickými látkami není oprávněn, neboť není držitelem povolení k výrobě léčivých přípravků, ani není držitelem povolení k distribuci léčivých přípravků, není osobou provádějící zprostředkování humánních léčivých přípravků, ani není dovozcem léčivých látek za podmínek stanovených zákonem č. 378/2007 Sb. o léčivech ve znění pozdějších předpisů, a s vědomím, že se jedná o anabolické látky a látky s hormonálním účinkem,

2.

v XY od přesně nezjištěné doby roku 2015 do 2. 5. 2018 bez příslušného povolení podle zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků v místě bydliště v ul. XY v bytě a ve sklepě skladoval v lepenkové krabici v dětském pokoji uhlíkový filtr, 3 ks ventilátorů, elektrický předřadník, elektrický zdroj, výbojku se stínidlem a kabelem k předřadníku, mechanické spínací hodiny, teploměr, vlhkoměr a dále ve sklepě v plastovém kbelíku přechovával 9 ks nádob s hnojivem nebo jeho zbytky a volně položenou výbojku se stínidlem a kabelem k předřadníku, a s vědomím toho, že uvedené věci jsou určeny k nedovolené výrobě omamné látky a byly použity k indoorovému pěstování rostlin konopí, neboť na všech zajištěných ventilátorech byla prokázána přítomnost kanabinoidních látek charakteristických a jedinečných pro rostlinu konopí, které je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.

2. Za to mu byl podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku.

3. O odvolání, které proti odsuzující části rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že je usnesením ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 31 To 423/2019, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II.

Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Citované rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou napadl obviněný M. J. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, směřujícím výslovně toliko do výroku o vině pod bodem 2/ a do výroku o trestu, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., když podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uvádí, že si je vědom, že taxativně vymezené dovolací důvody představují toliko právní vady rozhodnutí napadeného dovoláním nebo řízení mu předcházejícího, nikoli vady skutkové, z ustálené judikatury Ústavního soudu nicméně vyplývá, že ve výjimečných případech se lze zabývat i skutkovými námitkami, byl-li skutkový stav zjištěn způsobem neodpovídajícím zásadám spravedlivého procesu. V daném případě má za to, že učiněná skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

6. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýká, že soudy nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když při hodnocení důkazů nevzaly v úvahu důkazy svědčící v jeho prospěch, a to zejména v případě skutku pod bodem 2/, neboť nalezený flashdisk v krabici s věcmi, v nichž se mělo nalézat zařízení pro pěstování konopí indoor způsobem, nepatřil jemu stejně jako zařízení. Žádnými důkazy nebylo prokázáno, že by mohl mít jakoukoliv povědomost, k čemu toto zařízení slouží, ani že je lze použít k pěstování marihuany, neboť s jakoukoliv drogovou trestnou činností nikdy neměl co do činění ani nebyl nikdy prověřován či stíhán pro činnost s pěstováním marihuany související. Ohledně předmětného skutku se soudy nevypořádaly s absencí subjektivní stránky spočívající v zavinění úmyslném, když nelze dovozovat ani zavinění eventuální, čímž ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 482/2000) došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Má tedy za to, že podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. mělo být stíhání zastaveno. Za spekulativní a v rozporu s provedeným dokazováním označil též závěr soudů, že mohl znát hodnotu věcí v krabici, proto je uchovával v suchu a po tak dlouhou dobu. Uvádí, že prostory, v nichž byla při domovní prohlídce krabice nalezena, procházely rekonstrukcí, což odpovídá i v jejím rámci provedené fotodokumentaci. Ke třídění věcí a vyhazování odpadu docházelo průběžně a teprve po jejím ukončení by se řešilo, jak naložit s věcmi v nich uskladněnými. Je tedy jeho tvrzení, že nevěděl, co se v krabicích nachází, v souladu s výpovědí i dalších osob. Ani skutečnost, že hnojiva zajištěná v garáži domu nebyla přechovávána v originálních obalech, nemůže vést ke spekulativním závěrům soudů, že mohla sloužit k pěstování marihuany. V rámci provedeného dokazování nebylo zjištěno nic, co by tyto závěry soudů mohlo opodstatnit, ať již marihuana či v rámci zkoumání výpočetní techniky (jeho mobilního telefonu) cokoliv, co by souviselo s pěstováním marihuany a tedy jeho povědomí, k čemu mohlo zařízení v krabici sloužit. Tím, že soudy obou stupňů nehodnotily řádně důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů ani se nevypořádaly s jeho obhajobou, nebyly ohledně skutku pod bodem 2/ zjištěny odpovídající skutkové okolnosti, v důsledku čehož skutek nesprávně hmotně právně posoudily. V daném případě tak došlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry.

7. S ohledem na skutečnost, že řízení ohledně skutku pod bodem 2/ mělo být zastaveno, obviněný rovněž namítá, že se trest, který mu byl uložen za skutky dovoláním nenapadené, nachází mimo rámec zákonné sazby.

8. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí, že jestliže odvolací soud svým rozhodnutím zamítl jím uplatněný řádný opravný prostředek proti vadnému rozhodnutí soudu prvního stupně, došlo jeho postupem k jeho naplnění podle druhé alternativy, neboť nebylo napraveno vadné rozhodnutí nalézacího soudu, ačkoli bylo zatíženo vadou podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto směru namítá, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a řízení mu předcházející u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou bylo zatíženo výše namítanými hmotně právními vadami ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil, když se jím vytýkanými vadami rozsudku soudu prvního stupně vůbec nezabýval ani je nehodnotil.

9. V rámci své dovolací argumentace dále konstatuje, že za situace, kdy ohledně skutku pod bodem 2/ mělo být podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní stíhání zastaveno, byl naplněn rovněž dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 11. 2019, č. j. 31 To 423/2019-319 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 9. 2019, č. j. 14 T 41/2019-294, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

11. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel sice uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Je naopak nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a nalézací soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního, přičemž stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud. Svými námitkami se tak domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takovéto výhrady však podle státní zástupkyně nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a nespadají tak pod žádný dovolací důvod. Napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.].

13. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

14. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

15. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.

16. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

17. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo.

18. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky skutkového a procesního charakteru, jimiž obviněný napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňuje tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nejvyšší soud se bez dalšího nemohl zabývat ani námitkami, v nichž obviněný mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně, že nikdy neměl nic do činění s jakoukoli drogovou trestnou činností ani nebyl prověřován či stíhán s jakoukoliv činností související s pěstováním marihuany, aby mohl být obeznámen s věcmi sloužícími k pěstování marihuany, že nemohl znát hodnotu věcí v krabici, že i podle výpovědi dalších osob nevěděl, co v ní všechno je, že ani ohledně uložení hnojiv zajištěných v garáži domu nelze bez dalšího dovozovat, že tato měla sloužit k pěstování marihuany, že provedeným dokazováním /např. zkoumáním výpočetní techniky či mobilního telefonu/ nebylo zjištěno nic, co by souviselo s pěstováním marihuany). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti v bodě 2/ výroku rozsudku nedopustil. Je tak zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněného obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.

19. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).

20. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná.

21. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

22. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř., popř. § 134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.

23. Nejvyšší soud se nemůže ztotožnit ani s námitkami směřujícími do naplnění subjektivní stránky namítaného přečinu ve formě úmyslného jednání. Tak je tomu v případě pokud obviněný zpochybňuje závěry soudu prvního stupně vyplývající z provedeného dokazování kupř. tvrzením, že nebyly provedeny jakékoliv důkazy o tom, že mohl mít povědomost o tom, k čemu mohlo sloužit zařízení v krabici, zajištěné u něj v rámci domovní prohlídky, že mu muselo být známo, že se jedná o zařízení sloužící k pěstování marihuany, že ze skutečnosti, že byla zajištěna v garáži domu hnojiva uložená nikoli v originálních obalech, nelze dovodit jeho vědomost o tom, že se jednalo o prostředky sloužící k pěstování marihuany, přičemž tato nebyla žádným důkazem prokázána a další. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobné dokazování ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, které oběma soudům umožnilo učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky namítaného trestného činu, přičemž nedospěly k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o protiprávnosti jeho jednání.

24. Jak ze skutkových zjištění vyplývá, obviněný v místě svého bydliště skladoval v bytě v dětském pokoji lepenkovou krabici obsahující uhlíkový filtr, 3 ks ventilátorů, elektrický předřadník, elektrický zdroj, výbojku se stínidlem a kabelem k předřadníku, mechanické spínací hodiny, teploměr, vlhkoměr a dále ve sklepě v plastovém kbelíku přechovával 9 ks nádob s hnojivem nebo jeho zbytky a volně položenou výbojku se stínidlem a kabelem k předřadníku, s vědomím toho, že uvedené věci jsou určeny k nedovolené výrobě omamné látky a byly použity k indoorovému pěstování rostlin konopí, neboť na všech zajištěných ventilátorech byla prokázána přítomnost kanabinoidních látek charakteristických a jedinečných pro rostlinu konopí. Tvrdí-li obviněný, že nevěděl, co je obsahem krabice, provedeným dokazováním bylo naopak prokázáno, že s touto manipuloval, při rekonstrukci bytu přenášel, a je proto nepochybné, že musel být s obsahem uvedené krabice i dalšími předměty uloženými ve sklepě seznámen. O tom svědčí i skutečnost, že v krabici byl nalezen USB flash disk s rodinnými fotografiemi, přičemž soud prvního stupně neuvěřil vysvětlení obviněného, že do krabice musel náhodně spadnout při stěhování. Nakonec i z výpovědi manželky obviněného, tehdy přítelkyně z přípravného řízení J. Š., vyplývá, že ona i obviněný věděli, co je obsahem krabice, že se do krabice dívali, když i sám obviněný do protokolu o domovní prohlídce ze dne 2. 5. 2018 na č. l. 128 tr. spisu uvedl, že: „co se týče toho vybavení v dětském pokoji v papírové krabici, tak to mám v zástavě za 3.500 Kč, nikdy jsem nic nepěstoval, kdo to má u mě zastavené, zatím nebudu uvádět. Doma to mám již 1 rok. Ty věci ze sklepa jsou toho součástí, jsou také v zástavě, dostal jsem to najednou do zástavy“. Nepochybně tedy obviněný věděl, co je v krabici a ve sklepě složeno. I jako laikovi mu rovněž muselo být zřejmé, že uvedené předměty nemají běžné využití, ale jedná se o soubor předmětů mající speciální účel a význam, když jak krajský soud podotkl, v daném případě se nejednalo o ojedinělé předměty, ale prakticky o úplné zařízení sloužící k pěstování konopí. Musel tedy být přinejmenším srozuměn s tím, k čemu je možné uvedené předměty, které doma přechovává využít a lze tak přinejmenším dovodit nepřímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (str. 9 a 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

25. Za nepodstatné z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku nutno považovat rovněž tvrzení obviněného, že zajištěná papírová krabice zajištěná při domovní prohlídce v jím obývaném bytě, byť tuto měl u sebe po dobu jednoho roku, nepatřila jemu, ale byla mu pouze svěřena do úschovy na žádost jeho známého L. L.

26. Lze připomenout, že přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu.

27. Přechováváním předmětů určených k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících nebo jedů je jakákoliv forma jejich držení a nakládání s nimi s výjimkou jejich výroby a opatření. Zpravidla bezprostředně navazuje na některou z forem jejich nabytí a končí jejich použitím. Pachatel je může přechovávat nejen pro sebe, ale i pro kohokoliv jiného. Proto také jejich přechovávání nemusí nezbytně předcházet jejich nabytí pachatelem, stejně jako po něm nemusí následovat jejich použití. Pachatel, který je přechovává, si je totiž nemusí opatřit, ale může je pro jiného například ukrýt nebo uschovat, případně převézt z jednoho místa na jiné, a stejně tak je sám nemusí použít, ale třeba si je po jejich získání jen ponechat.

28. V tomto ohledu lze odkázat na závěry odvolacího soudu, že skutečnost, zda se jednalo o věci ve vlastnictví obviněného nebo o věci svěřené mu jinou osobou není pro posouzení věci směrodatná a jej vyviňující. V případě přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek není nutné, aby pachatel tyto předměty přechovával pro sebe, ale může je přechovávat pro sebe i pro kohokoliv jiného. Postihováno je i jednání spočívající v samotné výrobě, opatření a přechovávání takových předmětů, které jsou určeny k nedovolené výrobě omamné či psychotropní látky, a to bez ohledu na to, zda tyto předměty jejich výrobce či držitel vůbec chce použít k výrobě omamných a psychotropních látek. Není tedy rozhodné, zda uvedené předměty byly k nedovolené výrobě, pěstování konopí obviněným použity, postačí, pokud je obviněný toliko přechovával. Ve vztahu k projednávané věci je tak lhostejno, jak obviněný uvedené předměty do svého držení získal, že si je nemusel opatřit pro sebe, ale jak uvedl, tyto jen pro jiného uschoval, případně si je po jejich získání posléze jen ponechal. Je tak možno ve vztahu k přechovávání předmětu sloužícího k výrobě omamné látky dovodit úmyslné zavinění a naplnění všech znaků přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku. Jen pro úplnost lze dodat, že namítá-li obviněný, že nebylo prokázáno, že by marihuanu v jakémkoli množství pěstoval, pak tato námitka ve vztahu k posuzované trestné činnosti není přiléhavá, neboť toto jednání, které však není předmětem trestního řízení, by mělo odraz v jiné právní kvalifikaci (str. 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

29. Učiněné závěry soudů jsou podporovány i dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit zejména protokol o vydání věci, protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 2. 5. 2018 v bytě obývaném obviněným na ul. XY, v XY a ve sklepě domu včetně fotodokumentace, protokol o ohledání USB flash disku nalezeného v lepenkové krabici v dětském pokoji. Bez povšimnutí soudy neponechaly ani skutečnosti, vyplývající z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechnika, fyzikální chemie a chemie, že v případě věcí, nacházejících se v předmětné krabici, se jednalo prakticky o kompletní indoorovou pěstírnu konopí, a že zajištěné věci již byly k takovému pěstování použity, když na ventilátoru byly zajištěny kanabinoidní látky. Odvolací soud se ztotožnil též se závěry soudu prvního stupně, že rovněž uložení hnojiv v zavařovacích sklenicích namísto v originálních obalech nasvědčuje tomu, že rozhodně nesloužila k pěstování běžných pokojových rostlin či k hnojení zahrádky, jak obviněný uváděl.

30. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání v přisouzeném rozsahu nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním pod bodem 2./ po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku. K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1./a), b) dovolatel žádnou relevantní námitku neuvádí, naopak výslovně konstatuje, že napadá výrok o vině toliko v bodě 2/, a to z výše již rozvedených důvodů.

31. Pokud jde o námitku obviněného, opírající se o tvrzení, že „s ohledem na to, že skutek, kterého se měl dovolatel dopustit pod bodem č. 2, měl být správně zastaven, má dovolatel za to, že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.“, tuto nijak blíže nekonkretizoval.

32. Lze připomenout, že citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

33. Jak vyplývá z výše uvedeného, obviněný svou námitku opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., s ohledem na výše citované obecné konstatování, avšak v posuzované věci je zřejmé, že předestřená námitka nejen uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

34. Napadá-li obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. též výrok o uloženém trestu, z obsahu jeho dovolací námitky, že: „s ohledem na skutečnost, že řízení ohledně skutku č 2. mělo být zastaveno, je trest, který mu byl uložen za ostatní skutky mimo rámec trestní sazby“, lze dovodit, že tato jeho námitka obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Jedná se však o námitku nedůvodnou.

35. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

36. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“

37. Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.

38. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”

39. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody do jednoho roku a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody až na pět let. Soud prvního stupně svůj postup při ukládání trestu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, odůvodnil tím, že výše i druh uloženého trestu odnětí svobody, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen, odpovídá kritériím uvedeným v § 37 – § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Byl-li tedy obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jenž mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, nebyl s ohledem na výše rozvedené skutečnosti obviněnému uložen trest odnětí svobody mimo rámec trestní sazby, jak je jím namítáno. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

40. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný též poukázal, přičemž z obsahu jeho námitek lze dovodit, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

41. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože dovolací námitky obviněného M. J. uplatněné pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), a) tr. ř. nespadaly pod dané dovolací důvody, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jejich existenci založen.

IV.

Závěrečné shrnutí

42. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).Poučení:

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru