Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 326/2019Usnesení NS ze dne 15.05.2019

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Objektivní stránka trestného činu
Subjektivní stránka
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.326.2019.3
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 283 odst. 1 ,2 písm. a) tr. zákoníku

§ 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 326/2019-II-5714

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 o dovolání obviněné N. T. D., nar. XY v XY ve XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 To 141/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné N. T. D. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 46 T 9/2016, byla obviněná N. T. D. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byla podle § 283 odst. 3 a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

2. Mimo dovolatelky byli tímto rozsudkem odsouzeni také O. J., N. T. A., N. H. T., D.V. V., T.V. T., V. T. H. a M. S.

3. Tento rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej všichni obvinění, jakož i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, napadli odvoláními. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 To 141/2017, odvolání obviněné N. T. D. i odvolání státní zástupkyně podané v její neprospěch podle § 256 tr. řádu zamítl.

4. Projednávaná trestná činnost obviněné N. T. D. v podstatě spočívala v tom, že:

od blíže nezjištěné doby, nejméně od měsíce ledna 2015 do 27. 1. 2016, kdy došlo k zadržení obviněných, vyjma obžalovaného O. J., který byl zadržen už dne 16. 12. 2015, se na území České republiky, za účelem distribuce dalším dosud neustanoveným osobám, s cílem získat finanční prospěch, ve vzájemné součinnosti jako členové organizované skupiny, se každý svým dílem podíleli na neoprávněném nakládání s omamnou látkou, které spočívalo ve zřizování a provozování nelegálních tzv. „indoor“ pěstíren rostlin konopí, ve kterých za použití botanických a technických prostředků i vyspělé technologie velkokapacitně pěstovali rostliny konopí v různých stadiích růstu, s úmyslem získat jejich prošlechtěný kultivar s vysokým obsahem psychoaktivních kanabinoidních látek přesahujícím hodnotu 0,3% koncentrace delta-9-tetrahydrokanabinolu, a takto vypěstované rostliny po sklizni dále zpracovávali, když odstranili stonky a listy, a zbylá květenství sušili a usušené vrcholíky konopí s vysokým obsahem THC, ve stavu způsobilém ke spotřebě jako „marihuana“, dále balili a distribuovali. Přitom obviněný N. T. A. v pozici organizátora zabezpečoval provoz nelegálních pěstíren konopí tak, že prostřednictvím obžalovaného M. S. zajišťoval pronájem vhodných nemovitostí, finančně zabezpečoval vybudování pěstíren a jejich provoz, osobně pěstírny navštěvoval, telefonicky domlouval činnost dalších obžalovaných, z provozovaných pěstíren získané spotřebitelsky upravené konopí dodával jeho odběratelům či dalším zprostředkovatelům, a obviněná N. T. D. v době nepřítomnosti svého manžela obžalovaného N. T. A. jej ve všech těchto záležitostech a rozhodování zastupovala, kontrolovala vhodnost nemovitostí za účelem budoucího pěstování konopí, předávala rezervační zálohu pronajímateli objektu v ul. XY, byla přítomna u předávky zabaleného konopí určeného k distribuci v garáži v ul. XY, komunikovala s podřízenými členy skupiny, zejména s obžalovanými N. H. T. a M. S., kontrolovala kvalitu pěstovaných rostlin konopí, o čemž následně informovala svého manžela. V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětné rozsudky soudů prvého a druhého stupně.

II.

Dovolání obviněné a vyjádření k němu

5. Obviněná N. T. D. napadla rozsudky Vrchního soudu v Praze ve spojení s Městským soudem v Praze prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčena o tom, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, resp. zde existuje tzv. extrémní nesoulad, a zároveň namítla, že Vrchní soud v Praze zamítl její odvolání přesto, že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – resp. jak sama uvedla „vrchní soud zamítl její odvolání, neboť se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právním posouzením Městského soudu v Praze“.

6. V prvé řadě obviněná N. T. D. zpochybnila popis skutku obsažený ve skutkové větě a namítla, že takto vymezený skutek, i když se skutečně stal, nenaplňuje objektivní ani subjektivní stránku skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Následně odcitovala zákonné požadavky na naplnění objektivní stránky, aby zdůraznila, že nebyla stíhána ani odsouzena za žádnou formu trestné součinnosti, ať už v podobě spolupachatelství nebo účastenství, pročež je nutné, aby veškeré znaky objektivní stránky naplnila svým separátním jednáním, což se však nestalo. Skutková věta podle názoru dovolatelky neobsahuje ani popis subjektivní stránky, zejména ve vztahu k naplnění příčinné souvislosti a k úmyslnému porušení chráněného zájmu. Přitom zavinění musí být vždy prokázáno výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Nicméně takové závěry nejsou v rozsudku městského soudu transparentně doloženy.

7. Dále dovolatelka namítla, že rozsudek soudu prvého stupně je nepřezkoumatelný z důvodu existence tzv. extrémního nesouladu – neboť z jeho odůvodnění nevyplynula logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Městský soud sice shromáždil důkazy a uvedl, co z nich vyplývá, ale už nevyložil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil. Obviněná přitom soudu prvého stupně předložila vlastní věrohodnou verzi skutkového děje, která spočívá v tom, že po sledovanou dobu svého manžela pouze doprovázela a na základě jeho žádostí vykonávala jen dílčí trestně nezávadné činnosti. O manželovi věděla, že dělá zprostředkovatele nemovitostí a občas spolupracuje s obviněným S., s nímž byla jednou na obhlídce nemovitosti a makléři zaplatila zálohu 200 EUR. Ostatní obviněné blíže nezná. Tomu však soudy neuvěřily, a to přesto, že na podporu svých tvrzení rekapitulovala provedené důkazy (zejména výpovědi spoluobviněných, protokoly o sledování osob a věcí), a na jejich základě zdůraznila, že její trestná činnost nebyla prokázána. V rámci svého dovolání pak obviněná rovněž rozvedla výsledky jejího sledování ve dnech 9. 7. 2015, 6. 10. 2015 a 16. 12. 2015, z nichž však žádné nevyvrací jí podanou verzi. Ve vztahu k provedeným odposlechům záznamů telekomunikačního provozu navíc doplnila, že protokoly o těchto záznamech, které byly čteny u hlavního líčení, neobsahují náležitosti požadované trestním řádem a jedná se tak o důkaz provedený nezákonně. Nicméně ani z nich není možné dovodit, že by věděla, čím se její manžel ve skutečnosti zabývá. Právní závěry obou soudů nižších instancí jsou tedy skutečně v extrémním nesouladu se zjištěnými skutkovými zjištěními, přičemž nepřijetím jí podané verze soudy prvního a druhého stupně, která nebyla dále nikterak zpochybněna, natož vyvrácena, došlo závěrem o její vině trestnou činností k porušení zásady presumpce neviny a základních ústavně garantovaných práv obviněné.

8. Závěrem dovolatelka ještě uvedla, že je u ní dán důvod pro odložení výkonu trestu, neboť prodělala závažnou operaci srdeční chlopně a od té doby trpí zdravotními problémy, což doložila lékařskými zprávami. Proto navrhla, aby byl odložen výkon předmětných rozhodnutí, a dále aby Nejvyšší soud rozhodl, že předmětné rozsudky Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, v části týkající se její osoby ve výroku o vině i navazujícím výroku o trestu, ruší a věc se přikazuje Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

9. K podanému dovolání obviněné se vyjádřil rovněž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), když nejprve rekapituloval průběh trestního řízení, jakož i důvody, o které obviněná opřela své dovolání. Tyto považuje za obsahově odpovídající v té části, v níž obviněná namítá, že jí přisouzená právní kvalifikace není náležitě, co do objektivní a subjektivní stránky, vyjádřena v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Tyto námitky však považuje za zjevně neopodstatněné. Obviněná ze skutkové věty rozsudku vyjímá pouze dílčí fragmenty popisu jejího jednání, avšak opomíjí, že tento tvoří komplex jednání všech pachatelů na bázi organizované skupiny, kdy každý vykonával dílčí části jednání, které až ve svém souhrnu zakládají znaky objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty. Za chybu rozhodně není možno považovat absenci vyjádření, že se trestné činnosti obvinění dopustili jako spolupachatelé, neboť tento závěr nepředstavuje formu trestného činu a není tak nezbytné jej výslovně vyjadřovat ve výroku rozsudku.

10. Popis činnosti obviněné státní zástupce považuje za adekvátně vyjádřený, a to i v návaznosti na činnost jejího manžela – spoluobviněného N. T. A. Pro úplnost dodal, že charakter jednání obviněné vyloučil jeho posouzení jako pouhého účastenství, neboť pokud jmenovaná – mimo jiné – kontrolovala kvalitu pěstovaných rostlin a účastnila se předávky drogy, naplňovala tímto přímo znaky pachatelství přisouzeného trestného činu.

11. Stran vyjádření subjektivní stránky předmětného zločinu má státní zástupce za to, že zavinění ve formě přímého úmyslu lze z popisu jednání obviněného dovodit, byť by mohlo být skutečně podrobnější.

12. Ostatní námitky obviněné pak státní zástupce vyhodnotil jako obsahově neodpovídající dovolacímu důvodu, když se obviněná snaží cestou prezentace vlastní verze skutkového stavu dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak to učinily soudy prvního a druhého stupně, jejichž postup má za odpovídající zákonným kritériím. Bylo poukázáno na podrobné skutkové úvahy nalézacího soudu, které nevykazují znaky tvrzeného extrémního nesouladu. V případě namítaných pochybení ohledně provedeného důkazu odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nebylo obviněnou ani naznačeno, v čem by tato měla spočívat.

13. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a doplnil, že v případě návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, nepovažuje danou argumentaci za relevantně uplatnitelnou v dovolacím řízení, ale tato by mohla být důvodem pro další postup soudu prvního stupně ve vykonávacím řízení.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo učiněno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále dovolací soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněná výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné námitky jsou podřaditelné pod dovolací důvody, na kterých své mimořádné opravné prostředky vystavěla, v tomto případě podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.

17. Druhým důvodem dovolání, jenž byl uplatněn obviněnou podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

18. Při promítnutí výše uvedených zákonných podmínek do obsahu dovolání lze konstatovat následující. U dovolání N. T. D. je namístě podřazení části její argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu, brojí-li proti naplnění objektivní a subjektivní stránky zločinu, jímž byla uznána vinnou. Pro stručné připomenutí, namítané porušení obviněná spatřuje ve skutečnosti, že nebyla odsouzena pro žádnou formu trestné součinnosti, a je proto dle jejího názoru zapotřebí, aby veškeré znaky objektivní stránky naplnila svým separátním jednáním. Současně adresovala své námitky též do roviny naplnění subjektivní stránky trestného činu, která však ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu absentuje, a to zejména ve vztahu k úmyslnému porušení chráněného zájmu, jakož stran naplnění příčinné souvislosti.

19. S takovým hodnocením obviněné se ovšem Nejvyšší soud neztotožnil. K námitce směřující do vymezení skutku nalézacím soudem je nejprve třeba poukázat na odlišení pojmů skutek a jeho popis. Zatímco předmětem trestního stíhání je skutek, v němž je spatřován trestný čin a jeho podstatou je tedy trestněprávně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek, popis skutku (obsažený ve sdělení obvinění, v obžalobě a v meritorním rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení) musí odpovídat požadavkům vyplývajícím z příslušných ustanovení trestního řádu [srov. např. § 160 odst. 1, § 177 písm. c), § 120 odst. 3 tr. ř.]. Z těchto ustanovení lze dovodit, že v popisu skutku jsou zásadně obsaženy jen ty skutkové okolnosti, které jsou významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 11 Tz 129/2001, publikované pod č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.).

20. Je třeba rovněž připomenout, že obviněná se dopustila společně s dalšími osobami trestné činnosti v rámci organizované skupiny, pro kterou je typická dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jejich následná plánovitost a koordinovanost. Proto není nezbytné, aby se protiprávního jednání, které je ve výsledku takovému sdružení osob přisuzováno, účastnili všichni tito členové stejným dílem či způsobem. Naopak jednotliví pachatelé převážně provádí dílčí části jednání, a teprve jejich souhrn tvoří znaky objektivní stránky právně kvalifikované trestné činnosti.

21. Tak tomu bylo též v případě obviněných projednávaném v dotčené trestní věci Městským soudem v Praze. Ten v bodě 1) výroku svého rozsudku přesně vymezil nejen dobu a místo páchání trestné činnosti, ale též povahu činnosti jednotlivých obviněných, jejich cíl a způsob, jakým porušení zákonem chráněného zájmu dosahovali, přičemž bylo zdůrazněno, že protiprávního jednání se obvinění dopustili společně. Nelze opomenout, že za organizátora celé protiprávní činnosti byl označen manžel obviněné N. T. A., jenž zabezpečoval provoz nelegálních pěstíren konopí, když zejména zajišťoval pronájem vhodných nemovitostí, finančně zabezpečoval vybudování pěstíren a jejich provoz, pěstírny navštěvoval, telefonicky domlouval činnost dalších obviněných a získané konopí dodával odběratelům či zprostředkovatelům. Veškerá tato činnost přitom byla motivována cílem získat finanční prospěch. Jak nalézací soud na základě skutkových zjištění vymezil, obviněná N. T. D. v době nepřítomnosti svého manžela tohoto zastupovala ve výše uvedených činnostech, což bylo konkretizováno kontrolou vhodnosti nemovitostí za účelem pěstování konopí, předávání rezervační zálohy k objektu na ul. XY, přítomností při předání konopí, komunikací s dalšími podřízenými v rámci skupiny a kontrolou kvality konopí. Takové vymezení skutku, ve spojení s činností dalších obviněných a následkem v podobě vyprodukovaného množství rostliny konopí, obsahujícího účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol, jež několikanásobně přesáhla stanovenou hranici velkého rozsahu, je přitom třeba považovat za konkrétní, vymezující veškeré znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

22. Pokud obviněná vytkla již nalézacímu soudu neuvedení závěru o spolupachatelství, nelze než odkázat na výstižné vyjádření státního zástupce, který v tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 944/2003 či ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 368/2002. Z daných rozhodnutí shodně vyplývá, že spolupachatelství není žádnou zvláštní formou trestného činu, protože nijak nerozšiřuje trestní odpovědnost mimo rámec skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákoníku. Proto není nutné, aby ve výroku o vině bylo u spolupachatelů citováno příslušné zákonné ustanovení, na rozdíl od zvláštních forem trestného činu, jakými jsou příprava, pokus či účastenství. Státní zástupce též pregnantně poukázal na skutečnost, že o společné jednání jde nejen tehdy, pokud každý ze spolupachatelů naplní svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, ale i tehdy, kdy každý ze spolupachatelů představuje článek řetězce, v němž jednotlivé činnosti osob do něj zapojených současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti směřují k přímému vykonání trestného činu. Ostatně pokud bylo zjištěno, že obviněná přímo nakládala s omamnou látkou v podobě jejího předávání jiným osobám, či kontroly její kvality, není namístě vymezit takové jednání jinak než jako přímé pachatelství (resp. spolupachatelství) podle § 283 tr. zákoníku.

23. Stejně odmítavě lze přistoupit též k námitce ohledně absence vyjádření subjektivní stránky trestného činu. Nalézací soud na str. 47 odůvodnění svého rozsudku vymezil ve vztahu k obviněné její zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Takový závěr založil na vědomí obviněné (jakož i dalších osob), že se ve vzájemné součinnosti podílejí na produkci konopí, které je dále zpracováno do podoby omamné látky a distribuováno, přičemž k takovému jednání nedisponují žádným oprávněním, to vše s cílem získat finanční prospěch. Nutno doplnit, že vzhledem k manželským vazbám mezi obviněnou a N. T. A., který byl označen za hlavního organizátora celé trestné činnosti, jeho zastupování právě dovolatelkou, jakož i obsahu telefonních rozhovorů, které mezi nimi byly zajištěny, nebylo pochyb, že obviněná věděla, na jaké činnosti se podílí, postupovala tak záměrně a závěr o naplnění zavinění ve formě nepřímého úmyslu tak byl učiněn jako skutečně minimální varianta.

24. Další okruh námitek obviněné směřoval do existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které z nich nižší soudy dovodily. Je třeba zdůraznit, že dovolatelka v daném směru prezentovala svou verzi, kterou v rámci obhajoby uplatnila již v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Jmenovaná tak poukázala na nezájem o manželovy aktivity, neznalost ostatních obviněných i fakt, že z jedné schůzky s obviněným S., resp. uhrazení jedné zálohy, nelze dovozovat její vinu. Totéž platí i o obsahu protokolů o sledování, z nichž nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Obviněná též namítala chybné provedení důkazu v podobě čtení protokolů o záznamu telekomunikačního provozu, kdy toliko poukázala, že tyto neobsahují veškeré náležitosti vymíněné v § 88 odst. 6 tr. ř.

25. Jak Nejvyšší soud zdůraznil výše, těžiště dokazování se v trestním řízení nachází zásadně před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, soud druhého stupně. Ačkoliv dovolatelka akcentuje existenci mimořádné situace, v podobě extrémního nesouladu mezi soudy provedenými důkazy a z nich dovozenými skutkovými zjištěními, Nejvyšší soud po přezkumu daného procesu nemohl takovou skutečnost akceptovat. Již nalézací soud (zejména str. 42 odůvodnění jeho rozhodnutí) přesvědčivě vyložil, jaké důkazy považuje při stanovení viny obviněné za stěžejní a zcela ve smyslu formální logiky se vypořádal s obhajobou jmenované. Lze toliko připomenout, že mezi N. T. A. a N. T. D. probíhala v době nepřítomnosti prvně uvedeného v České republice komunikace, z níž bylo potvrzeno, že obviněná svého manžela zastupovala na setkání s obviněným S., s nímž komunikovala česky, ač znalost českého jazyka popírala, a společně ještě s obviněným N. H. T. navštívila nemovitost v ul. XY, kde předávala pronajímateli kauci ve výši 200 EUR. V přímé návaznosti na tuto skutečnost informovala svého manžela, že o nemovitost se zajímala také konkurence, s níž to měla obviněná „vyřešit“. Kromě toho nalézací soud poukázal na další kontakty, které evidentně byly mezi obviněnou a N. H. T., jenž prováděl výstavbu pěstíren, montoval příslušné technologické vybavení pro účinné pěstování konopí, zásoboval pěstírny surovinami a podílel se na sklizni, balení a převozu upraveného konopí. Bylo správně poukázáno na nelogičnost tvrzení dovolatelky, že s manželem, který stál na vrcholu celé skupiny a již z tohoto důvodu by bylo vysoce nepravděpodobné, že jeho manželka o trestné činnosti nevěděla, jezdila toliko z důvodu svého špatného zdravotního stavu, pro který ji chtěl mít stále pod dohledem. Tomuto tvrzení shora uvedená samostatná činnost obviněné vykonávaná dle pokynů manžela naprosto neodpovídá. Konečně pak bylo poukázáno na účast obviněné (byť pasivní) na předávkách konopí a zejména na rozhovor ze dne 9. 7. 2015, v němž manžela informuje, že „rostliny uvnitř objektu jsou OK“. Z výše uvedeného je proto zřejmé, že obviněná nejen, že věděla, jaká činnost je v objektech, v nichž byly zřízeny pěstírny, prováděna, ale byla též obeznámena s protiprávností takového jednání a na tomto se vědomě podílela. S danými závěry se pak ztotožnil též Vrchní soud v Praze (zejména str. 32 a 33 odůvodnění jeho rozsudku), když de facto odkázal na hodnotící závěry nalézacího soudu. Pokud se v rámci své obhajoby před soudy prvního a druhého stupně, jakož i nyní v dovolacím řízení, snaží obviněná prezentovat svou vlastní verzi, činí tak zcela účelově a při modifikování skutkových zjištění, které cíleně upravuje tak, aby co nejvíce odpovídaly její představě. V případě námitek do provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pak tyto nebyly blíže specifikovány, přičemž Nejvyšší soud neshledal žádnou nezákonnost, které by se nalézací soud při jejich provádění dopustil. Ostatně problematice použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu věnoval adekvátní pozornost již nalézací soud (str. 48 až 50 odůvodnění jeho rozsudku), když pregnantně rozvedl veškerou genezi jejich zajištění, od počátečních informací pramenících ze spolupráce s francouzskými celními orgány, přes povolení soudcem až po otázku důvodnosti jejich trvání. V podrobnostech lze na uvedenou argumentaci městského soudu plně odkázat.

26. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v trestním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněné v takovém rozsahu, jako to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněná formálně spojovala nesprávné právní posouzení jí přisouzené trestné činnosti ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. vzhledem ke skutečnosti, že se obviněná dovolávala stejných vad také ve vztahu k Městskému soudu v Praze, může Nejvyšší soud poukázat na své výše uvedené závěry, pro něž je zřejmé, že ani v řízení, které předcházelo rozhodnutí soudu druhého stupně, nebyl dán důvod dovolání tak, jak to předvídá § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

IV.

Závěrečné shrnutí

27. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 5. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru