Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 284/2015Usnesení NS ze dne 27.04.2015

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.284.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2003/15 ze dne 31.08.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek

I. ÚS 2002/15 ze dne 15.12.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 284/2015-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015 dovolání podané obviněnými K. H. , a S. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 2/2014 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných K. H. a S. H. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 54 T 2/2014, byli K. H. a S. H. shodně uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byli odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku K. H. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a S. H. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jim byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to částky 85 000 Kč uložené na bankovním účtu u ČNB.

Podle skutkových zjištění se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že v období nejméně od poloviny roku 2010 do měsíce dubna 2013 společným jednáním v rámci dlouhodobého manželského soužití ve společné domácnosti, spočívajícím ve vzájemné spolupráci a koordinaci úkonů při opatřování, ukrývání a distribuci drogy označované jako pervitin, obsahující metamfetamin, přestože jim bylo známo, že psychotropní látka metamfetamin (pervitin) je uvedena v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona číslo 167/1998 Sb. (aktuálně v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.), v zištném úmyslu vlastního obohacení distribucí pervitinu jeho přímým prodejem či výměnou za zboží či služby v adekvátní hodnotě si nákupy od jiné osoby postupně opatřovali vždy větší množství pervitinu, který po zakoupení ukrývali zakopáním na různá místa zahrady rodinného domu, v němž bydleli, v obci B. , okr. F.-M. , či na přilehlých pozemcích, následně pervitin rozvažovali na jednotlivé dávky do uzavíratelných plastových sáčků, tzv. dealeráků, a při přímém osobním kontaktu nebo na podkladě telefonické komunikace smluvenými kódy se zájemci o nákup pervitinu pervitin se ziskem prodávali jak osobně, tak případně prostřednictvím dalších osob, a to zejména v místě bydliště v domě č. p. ...... v obci B. nebo ve F.-M. či na jiných místech zejména F. , případně N. , nebo jej směňovali za různé věci či používali jako odměnu za práci vykonanou při stavebních úpravách označeného rodinného domu a přilehlých prostor, kdy takto byl jen (v rozsudku soudu prvního stupně podrobně) jmenovaným osobám, které tvoří jen část odběratelů, distribuován pervitin v množství 500,4 gramů, v ceně nejméně 564 000 Kč, avšak pervitin takto poskytovali i v řadě dalších případů, u nichž se nepodařilo přesně zjistit distribuované množství, i jiným osobám, některým přesně neustanoveným, označovaným různými jmény nebo přezdívkami, když prokazatelně nakoupili jen za období měsíců května 2012 až července 2012 nejméně ve třech případech po 500 g pervitinu, tedy celkem 1 500 g za cenu 500 Kč/g za celkovou částku 750 000 Kč, měsíců října 2012 až prosince 2012 nejméně ve dvou případech po 240 g a 200 g pervitinu, tedy cekem 440 g, za cenu 620 Kč/g, tj. za celkovou částku 272 800 Kč, měsíců ledna 2013 až března 2013 nejméně ve dvou případech po 40 g a 30 g pervitinu, tedy celkem 70 g za cenu nejvýše 620 Kč/g, tj. za celkovou částku 43 400 Kč, což představuje toliko v těchto případech celkový objem 2 010 g pervitinu určeného k distribuci – prodeji uživatelům, a při prodejní ceně nejméně 1 000 Kč za 0,8 g činí nejméně 2 512 500 Kč (při variantě prodeje 0,2 g za 500 Kč by se jednalo o prodejní cenu 2 500 Kč/g, tj. dokonce 5 025 000 Kč), což při odečtu nákupní ceny představuje finální čistý zisk v částce neméně 1 446 300 Kč (při druhé variantě prodeje dokonce 3 958 800 Kč).

K odvolání obviněných a státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty u obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněným uložil tresty propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to v případě obou obviněných částky 42 500 Kč každému jednotlivě a obviněnému K. H. dále propadnutí dvou digitálních vah a 211 plastových sáčků. Mimo to rozhodl o zabrání věci, a to 65 ks nábojů do brokovnice ráže 16. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, uvedli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázali na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný K. H. v textu svého dovolání uvedl, že jeho jednání mělo správně být kvalifikováno pouze podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Skutkový závěr soudu o tom, že nakoupil 2010 g pervitinu, je totiž v rozporu s provedenými důkazy, a to s výpověďmi svědků D. a R. a se záznamem o odposlechu telefonních stanic. Svědek D. uvedl, že byl přítomen pouze u dvou předávek pervitinu po 500 g, třetí předávku neviděl, byl pouze u jejího převážení. Následně svědek uvedl, že odcizil obviněnému 240 g pervitinu a tento vysypal před branku. Podle obviněného si tak svědek spletl skutečnou váhu pervitinu, v případě předávek nešlo o 500 g, ale o 200 g a 240 g, o čemž hovoří ve svém doznání obviněný a také svědek R. Je zřejmé, že svědek R. pravděpodobně hovoří o stejných předávkách drogy jako svědek D. Svědek R. v hlavním líčení využil svého práva nevypovídat, následně dvěma dopisy soudu signalizoval, že v přípravném řízení nemluvil pravdu a chce vypovídat znovu. Nevyslechnutí tohoto svědka považuje obviněný za porušení svého práva na obhajobu. Podle obviněného nelze na základě nesprávného skutkového závěru o tom, že nabyl 2 kg pervitinu, stanovit, že jeho jednání je natolik závažné a nebezpečné, že je třeba je kvalifikovat podle třetího odstavce § 283 tr. zákoníku.

V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 54 T 2/2014, a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Obviněná S. H. v textu svého dovolání uvedla, že skutkový závěr, že páchala trestnou činnost společně se svým manželem, je v rozporu s provedenými důkazy. Z výpovědí všech svědků je zřejmé, že hrála pouze podružnou roli v drogové aktivitě manžela, pouze v několika málo případech na jeho pokyn předala či prodala drogu. Také odposlechy telefonních stanic svědčí o tom, že její role byla druhořadá. Dvě třetiny odběratelů ji vůbec neznají a ona nezná je. Telefonními odposlechy je prokázán pouze kontakt s deseti odběrateli za velmi krátké období. Ani ve vztahu k jejímu manželovi nebylo vytýkané jednání co do rozsahu zcela prokázáno.

V závěru svého dovolání pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 1 To 76/2014, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 54 T 2/2014, a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a obsah obviněnými podaných dovolání a uvedla, že obvinění opět uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. Ohledně důkazů usvědčujících oba obviněné z trestné činnosti je především podle státní zástupkyně třeba poukázat na svědecké výpovědi M. D. , P. R. a J. S. Tyto výpovědi jsou částečně podporovány i výpověďmi dalších svědků, vzájemně spolu korespondují, a pokud tito svědci vypovídali opakovaně, jejich výpovědi byly v průběhu celého trestního řízení konzistentní bez významnějších rozporů. Naopak výpovědi obviněných takto podle státní zástupkyně hodnotit nelze, neboť například výpověď obviněného H. je sice totožná, avšak k trestné činnosti se doznal až poté, co byla provedena podstatná část důkazů před soudem, zejména výpověď svědka D. Ohledně tvrzení obviněné S. H. , že se na trestné činnosti podílela druhořadě, státní zástupkyně uvádí, že svědeckými výpověďmi byly prokázány významné aktivity této obviněné v zapojení do distribuce a prodeje pervitinu, podílela se také na vážení a dávkování drogy. Trestné činnosti se obvinění dopouštěli společně a společně z ní také profitovali. Bylo prokázáno, že bylo distribuováno a prodáno nejméně 500,4 g pervitinu v ceně nejméně 564 000 Kč. Bylo rovněž prokázáno minimální množství nakoupeného pervitinu tedy 2 010 g. Právní kvalifikace jednání obviněných je tak podle státní zástupkyně plně přiléhavá.

K tomu státní zástupkyně dodává, že řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazeného řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovoláních se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obvinění v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývají pouze otázkami skutkovými. Obvinění uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatelé však ve skutečnosti uplatňují námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jejich prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože byla podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Oba obvinění brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Na odlišných skutkových závěrech, než vyšly v řízení najevo, pak zakládají požadavek mírnější právní kvalifikace. K jejich námitkám tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obvinění pouze opakují svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění K. H. a S. H. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. dubna 2015

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru