Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 278/2020Usnesení NS ze dne 31.03.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.278.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 278/2020-15262

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání obviněného D. H., nar. XY, trvale bytem XY, okres Pardubice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 15 To 40/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 2/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, byl obviněný D. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutky popsané pod body VIII/1. až 4.). Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Současně byl obviněný D. H. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v době od 18. 4. 2015 do 24. 4. 2015 na blíže nezjištěném místě v XY prodal T. H. nejméně 2.000 gramů psychoaktivního konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, které bylo následně na základě pokynů obviněného M. J. vyvezeno kurýrem z ČR do SRN, čímž měl spáchat dílčí útok zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť podle závěrů soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že se tento skutek skutečně stal.

3. Pro úplnost je vhodné dodat, že stejným rozsudkem Městského soudu v Praze byli za identickou trestnou činnost odsouzeni rovněž spoluobvinění M. J., N. S. Š., Z. Ž., A. Š., M. P., J. Š., T. J. a L. F. V průběhu odvolacího řízení však byla trestní věc obviněného D. H. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019 vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, a to z důvodu onemocnění obhájce obviněného a s tím související neúčastí u veřejného zasedání v tomto dříve nařízeném termínu.

4. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný D. H., stejně jako státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, odvolání. O obou těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 28. 6. 2019, č. j. 15 To 40/2019-15025, kterým obě podaná odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. H. trestné činnosti popsané pod bodem VIII. dopustil tím, že:

1. dne 17. 4. 2015 na ubytovně v XY prodal obviněnému M. J. a samostatně na území SRN trestně stíhanému C. S. S., nar. XY, nejméně 2.000 gramů marihuany za částku 95.000 Kč za 1 kg,

2. v přesně nezjištěné době na začátku května 2015 na ubytovně v XY prodal obviněnému M. J. nejméně 2.000 gramů marihuany za částku 95.000 Kč za 1 kg,

3. v přesně nezjištěné době na začátku května 2015 prodal obviněnému M. J. nejméně 2.000 gramů marihuany za částku 95.000 Kč za 1 kg, přičemž tuto marihuanu si obviněný J. po předchozí dohodě s obviněným H. vyzvedl v jeho domě v obci XY, kde mu ji předala neztotožněná žena,

4. dne 14. 5. 2015 na ubytovně v XY prodal obviněnému M. J. nejméně 2.000 gramů marihuany za částku 95.000 Kč za 1 kg,

když účinná látka marihuany tetrahydrokanabinol (THC) je uveden v příloze č. 4 Nařízení vlády ze dne 18. 12. 2013 o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb. ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka, přičemž obvinění jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Obviněný D. H. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 15 To 40/2019-15025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, a jež směřoval proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

7. Stěžejní námitkou dovolatele je přitom tvrzení, že jediným důkazem svědčícím o jeho vině je toliko výpověď spolupracujícího obviněného M. J. K tomu s odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu namítl, že výpověď spolupracujícího obviněného nesmí jako důkaz stát osamoceně a ve vztahu k ostatním důkazům shromážděným v dané věci je třeba ji hodnotit mimořádně pečlivě. V návaznosti na to pak obviněný konstatoval, že v projednávaném případě neexistují mimo této výpovědi žádné jiné důkazy, které by jej z projednávané trestné činnosti usvědčovaly, pročež se jedná přesně o případ, na který poukazují ve svých judikátech Ústavní a Nejvyšší soud (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1315/2012).

8. K nyní projednávané trestné činnosti dovolatel dále namítl, že z výpovědi C. S. S. plyne, že jeho osobu vůbec nezná. Stejným způsobem se vyjádřila také N. S. Š., T. P. a T. H. Ačkoli mobilní a datová komunikace byla orgány činnými v trestním řízení velmi dobře zmapovaná, ani z té nebyla účast jeho osoby na trestné činnosti prokázána, s výjimkou jeho jména nalezeného v seznamu telefonních kontaktů spoluobviněného M. J. Tuto skutečnost nicméně dovolatel dle svého tvrzení racionálně objasnil.

9. Obviněný si je dle svého vyjádření vědom toho, že zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění je možný pouze v případech reálné existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Současně dovolatel namítl, že je přesvědčen o tom, že právě v tomto případě jsou skutková zjištění soudů nižších stupňů v extrémním rozporu s provedenými důkazy, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu tedy navrhl, aby Nejvyšší soud shledal toto dovolání důvodným a obě napadená rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu projednání.

10. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 1 NZO 1242/2019, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který námitky dovolatele vyhodnotil jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ačkoli totiž dovolatel formálně prohlásil naplnění tohoto dovolacího důvodu, ve skutečnosti vůbec nenamítl, že by skutková zjištění precizovaná v jednotlivých pasážích skutkové věty nenaplňovala znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Výše uplatněné námitky obviněného tak vyhodnotil jako skutkové a procesní povahy, které však nelze pod uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod, podřadit.

11. Ačkoli je pravdou, že klíčovou roli v usvědčení obviněného H. skutečně sehrála výpověď spolupracujícího obviněného M. J., státní zástupce nesouhlasí zejména s tím, že by tato výpověď byla důkazně izolovaná. Zdůraznil, že soudy nižších instancí naopak hodnotily tuto výpověď ve vazbě na ostatní důkazy, přičemž důvodně shrnuly, že do nich logicky i věcně zapadá. Spolupracující obviněný navíc popsal průběh jednotlivých uskutečněných „obchodů“ s omamnými látkami dostatečně podrobně i logicky, a to ve vztahu k osobám vícero dodavatelů, dealerů i odběratelů. Současně je zřejmé, že pokud byla marihuana převážena do SRN, musel ji někdo pro obviněného J. zajistit, pročež tento spoluobviněný neměl žádný smysluplný důvod, proč by právě k osobě dovolatele uváděl smyšlené informace.

12. Podle názoru státního zástupce tedy soudy nižších stupňů učinily správná skutková zjištění a důvodně shledaly naplněnými všechny znaky skutkové podstaty přisouzeného zločinu, načež jednání obviněného D. H. odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

IV.

Důvodnost dovolání

15. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

16. Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

18. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají. Dovolatel totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naopak nevznesl relevantní námitku, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Svými námitkami pouze negoval klíčová skutková zjištění nalézacího soudu, aby cestou dovolacího řízení dosáhl zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 15 To 40/2019-15025, jakož i jemu předcházejícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, a následného nového projednání věci. Z hlediska zákonem vymezených dovolacích důvodů však takový postup dovolatele nemohl být úspěšný.

19. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Městský soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Ke svým skutkovým zjištěním nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu.

20. I přesto však obviněný ve vztahu ke skutku popsanému ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod bodem VIII. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že byl usvědčen výhradně na základě výpovědi spolupracujícího obviněného M. J., která nebyla potvrzena žádnými dalšími důkazy. Tato dovolatelova argumentace přitom není v nyní posuzované věci ničím nová, neboť ji předestřel již dříve v rámci svého odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se však s obviněným předloženými námitkami podrobně vypořádal, jak je ostatně patrné zejména v bodě 12 odůvodnění jeho rozhodnutí. Nicméně s ohledem na dovolatelovu námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, resp. porušení jeho práva na spravedlivý proces, však tuto stěžejní námitku jeho obhajoby znovu přezkoumal Nejvyšší soud.

21. V prvé řadě je třeba souhlasit s dovolatelem provedenou citací judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, z níž plyne požadavek mimořádné pečlivosti při hodnocení otázky věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného, a to z důvodu zvýšeného rizika její účelovosti. Orgány činné v trestním řízení mají proto povinnost pečlivě se zabývat souladem výpovědi spolupracujícího obviněného s ostatními důkazy shromážděnými v jimi posuzované věci. Takový důkaz (v podobě výpovědi spolupracujícího obviněného) přitom nesmí stát osamoceně a je nutné jej hodnotit dostatečně kriticky (srov. zejména rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 859/13 a Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1315/2012).

22. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že soudy nižších stupňů těmto zákonným i judikatorním požadavkům plně vyhověly, neboť se velmi pečlivě zabývaly motivací, jakož i věrohodností výpovědi spolupracujícího obviněného M. J., a to v celé její šíři, zejména pak ověřením jeho výroků dalšími ve věci provedenými důkazy ve vztahu ke všem částem podané obžaloby. Ze strany soudů nižších stupňů nicméně nebylo zjištěno, že by tato výpověď byla účelová či manipulativní, v níž by spolupracující obviněný usiloval o bagatelizaci své vlastní viny či dokonce o vyvinění své osoby na úkor ostatních spoluobviněných. Naopak, spolupracující obviněný M. J. v této trestní věci podal výpověď úplnou, kompaktní, nerozpornou, a tedy celkově věrohodnou.

23. Rovněž ve vztahu k prokázání viny obviněného D. H. byla výpověď spolupracujícího obviněného M. J. klíčová. Rozhodně však nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že by byla důkazem jediným a tedy osamoceným. Z přiloženého spisového materiálu totiž vyplynulo, že dovolatel byl z předmětné trestné činnosti usvědčen i na základě dalších skutkových zjištění, která vyplynula z trestního řízení vedeného na území SRN, konkrétně výpovědí svědka C. S. S., který byl společně s B. Ž. a T. H. odsouzen pro danou drogovou trestnou činnost rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, sp. zn. 8 Ls 367 Js 162540/15, a který byl v přípravném řízení vyslechnut cestou právní pomoci. Svědek C. S. přitom ve své výpovědi potvrdil společnou cestu s M. J. do XY, kde jmenovaný obviněný nakoupil marihuanu, zatímco svědek zůstal ve vozidle (konkrétně se jednalo o dům nedaleko XY). Svědkyně B. Ž. sice využila svého zákonného práva a k této věci odmítla vypovídat, nicméně v rámci trestního řízení vedeného na území SRN se zmínila o muži jménem D., u kterého nakupoval marihuanu také T. H.

24. Pravdivost tvrzení obviněného J., jakož i svědků S. a Ž. přitom potvrdily rovněž údaje zjištěné v navigačním přístroji zn. TOM TOM, zajištěném ve vozidle obviněného T. H. po jeho zadržení v XY (č. l. 8324). V tomto zařízení byla mimo jiné uvedena i adresa v XY, kterou lze podle svědka C. S. přiřadit k muži jménem „D.“.

25. Do tohoto kontextu plně zapadla i zjištění, která vyplynula ze znaleckého posudku z oboru kybernetika č. 17/2015, vypracovaného znalcem Ing. Trezzim v trestní věci vedené proti obviněným J. a Š. u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 222/2015 (č. l. 310 - 329 + sv. 78). Dle tohoto znaleckého posudku byla ověřena data, získaná zkoumáním mobilního telefonu zn. Samsung, mobilního telefonu zn. iPhone a dvou SIM karet zn. O2, které vydal obviněný M. J. při svém zatčení. Z kontaktů v jeho mobilním telefonu byly zjištěny osoby, které marihuanu převážely, stejně jako její dodavatelé a příjemci (ve vztahu k projednávanému případu byly zajištěny kontakty např. na obviněné Š., Š., P., Š., F., J., dále na svědky H., Ž. i G.). Mezi těmito kontakty figuruje i jméno obviněného D. H. Předmětný znalecký posudek svědčí mimo jiné i o zajištěné telefonické komunikaci těchto osob v období duben až květen 2015, tedy i v období zahrnujícím nyní projednávanou trestnou činnost obviněného H.

26. Vzhledem k těmto skutečnostem Městský soud v Praze zcela správně vyhodnotil výpověď spolupracujícího obviněného M. J. za plně korespondující s výše uvedenými důkazy, a tedy jako věrohodnou. Naproti tomu výpověď obviněného D. H. logicky odmítl jako důkazně vyvrácenou (viz odůvodnění nalézacího soudu v bodě 36 na straně 38 an.). S těmito závěry se plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze (viz bod 12 na straně 5 odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí). Tento závěr obou soudů nižších instancí přitom nemohly zpochybnit žádné dovolatelovy námitky, mezi něž patří jak poukaz na to, že svědci či obvinění C. S., N. S. Š., T. P. a T. H. vypověděli, že osobu dovolatele neznají, tak upozornění dovolatele jednak na trestní minulost spolupracujícího obviněného M. J., jakož i na vlastní bezúhonnost a dosavadní řádný způsob obživy. Tyto skutečnosti totiž nemají sílu zvrátit důkazní situaci ve prospěch obviněného, zvláště ne tehdy, pokud je namítl v podaném dovolání, v rámci svých námitek ryze skutkové či procesní povahy.

27. Lze tedy shrnout, že z provedených důkazů bylo jednoznačně dovozeno, že dovolatel se na prodejích marihuany osobě obviněného M. J. osobně podílel tím, že mu celkem ve čtyřech případech prokazatelně prodal celkem 8.000 gramů sušené marihuany za částku 95.000 Kč za 1 kg, celkem tedy za 760.000 Kč.

28. Součástí námitek obviněného D. H. je rovněž jeho výtka, že soudy nižších stupňů vzhledem k provedenému dokazování nepostupovaly v jeho prospěch, tedy v duchu zásady in dubio pro reo. Ani tato námitka však není pravdivá. Obecně lze konstatovat, že Městský soud v Praze naopak postupoval při hodnocení všech provedených důkazů velmi obezřetně, a pokud se mu nepodařilo s jistotou prokázat všechny body obžaloby, postupoval v duchu výše uvedené zásady a některé obviněné u vymezených dílčích útoků (skutků) podané obžaloby zprostil, což je případ i dovolatele D. H. Tomu obžaloba kladla za vinu celkem pět útoků, v nichž měl prodat marihuanu osobě obviněného M. J., nicméně skutek (dílčí útok) spočívající v prodeji 2.000 g marihuany T. H., ke kterému mělo dojít v období mezi 18. 4. 2015 a 24. 4. 2015 v XY (bod VIII/5.), se mu nepodařilo s jistotou prokázat, neboť dovolatel sám spáchání (nejen) tohoto skutku popřel, zatímco svědek T. H. využil svého práva a odmítl k věci vypovídat, přičemž daný skutek nebyl fakticky prokázán ani z jiných v řízení provedených důkazů. Za tohoto důkazního stavu tak byl obviněný D. H. v tomto bodě obžaloby v duchu zásady in dubio pro reo nalézacím soudem zproštěn viny.

29. Z procesního hlediska tedy Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými výše rozvedenými námitkami vyjádřil toliko svůj nesouhlas se skutkovými závěry učiněnými oběma soudy nižších stupňů, čímž nejenže nenaplnil jím deklarovaný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantními námitkami, ale navíc jím uplatněné výhrady mají charakter účelové polemiky, jíž pouze sleduje pro něj příznivější hodnocení provedených důkazů. Takový postup je sice možný, nicméně se nemůže setkat s úspěchem, zvláště ne za situace, kdy Městský soud v Praze svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i soud odvolací, neboť skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně zcela korespondují s výsledky řádně provedeného dokazování.

30. Závěrem tak lze konstatovat, že obviněný D. H. svými námitkami v podstatě jen zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již dříve v řízení před odvolacím soudem, aniž by vznesl jakoukoli relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

31. V této souvislosti lze odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

V.

Závěr

32. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož tak bylo dovolání obviněného D. H. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík soudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru