Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 269/2020Usnesení NS ze dne 22.04.2020

HeslaDovolací důvody
Dovolání
Nejvyšší státní zastupitelství
Policejní provokace
Předstíraný převod
Spravedlivý proces
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.269.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 158c odst. 1 písm. a) tr. ř.

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 269/2020-2700

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných L. B., narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, M. S., narozené dne XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici ve Světlé nad Sázavou a M. D., narozeného dne XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2019, č. j. 15 To 85/2018-2428, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 52 T 8/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 7. 2018, č. j. 52 T 8/2016-2221, byl obviněný L. B. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným pod body I. 1a) až 1c), 2) až 5) ve výroku téhož rozsudku. Obviněná M. S. pak byla týmž rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila jednáním uvedeným pod body I. 1a) až 1c), 5) výroku daného rozsudku. Obviněný M. D. pak byl uznán vinným týmž rozsudkem soudu prvního stupně ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním uvedeným pod body I. 5), 6a) až 6g) výroku daného rozsudku, a dále přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal jednáním popsaným pod bodem 7) výroku téhož rozsudku. Dlužno dodat, že označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestu i dalších spoluobviněných, a to J. H., J. H. a T. T. N. [již dílem obžaloby zprostil podle § 226 písm. a) tř. řádu].

2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému B. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8,5 (osmi a půl) roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. řádu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné S. pak soud prvního stupně za shora označený trestný čin uložil podle 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž do věznice s ostrahou. Obviněnému D. soud prvního stupně za shora uvedené trestné činy uložil podle 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 (šesti a půl) roku, pro jehož výkon jej taktéž zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně všem obviněným uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval a v neposlední řadě podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodl o uložení ochranného opatření, a to zabrání věci, resp. věcí, které ve svém rozsudku rovněž náležitě individualizoval.

3. K odvolání státního zástupce, obviněných B., D., H. a S. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině obviněných B. a S., ve výroku o vině obviněného D. pod bodem I. 5. a 6., ve výroku o trestech, uložených těmto obviněným a podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil i ve výroku o trestu uloženém obviněnému H. V ostatních výrocích již ponechal napadený rozsudek nezměněný. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud ve věci znovu rozhodl (mimo jiné) tak, že obviněného B. uznal vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným pod body I. 1a) až 1c), 2) až 5) ve výroku téhož rozsudku. Obviněnou S. odvolací soud uznal vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila jednáním uvedeným pod body I. 1a) až 1c), 5) výroku daného rozsudku. Obviněného D. pak odvolací soud uznal vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním uvedeným pod body I. 5), 6a) až 6g) výroku daného rozsudku, a dále přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal jednáním popsaným pod bodem 7) výroku téhož rozsudku.

4. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění B., S. a D. dopustili shora označených trestných činů takto:

I. obžalovaní L. B., M. S. a M. D.

1. v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2014 do 19. ledna 2016 L. B. a M. S. společně nebo některý z nich po vzájemné dohodě nakupovali v Praze 4, ulici XY od obžalované T. T. N., nar. XY metamfetamin, který neoprávněně prodávali níže uvedeným osobám, a to:

a) v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2014 do 19. ledna 2016 na různých místech v okolí Mladé Boleslavi nebo v Dolním Bousově v intervalu 1x až 3x týdně neoprávněně prodávali za účelem dalšího prodeje M. D., nar. XY, 20 až 200 gramů metamfetaminu na jeden prodej, kdy konkrétně mu dne 4. 11. 2015 prodali nejméně 62 g metamfetaminu, dne 10. 11. 2015 100 gramů metamfetaminu, dne 11. 11. 2015 20 gramů metamfetaminu, dne 15. 11. 2015 100 gramů metamfetaminu, dne 17. 11. 2015 40 gramů metamfetaminu, dne 24. 11. 2015 100 gramů metamfetaminu, dne 9. 12. 2015 200 gramů metamfetaminu, dne 18. 12. 2015 100 gramů metamfetaminu, dne 3. 1. 2016 100 gramů metamfetaminu, dne 16. 1. 2016 50 gramů metamfetaminu, celkem tedy 872 g metamfetaminu,

b) v přesně nezjištěné době nejméně od května 2015 do 16. ledna 2016 na různých místech v České Lípě, nejméně v sedmi případech i za účelem další distribuce neoprávněně prodávali J. H., nar. XY, 5 až 10 gramů metamfetaminu na jeden prodej, čímž mu takto celkem prodali nejméně 80 gramů metamfetaminu,

c) v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2015 do 14. ledna 2016 na různých místech v České Lípě a na dalších místech Libereckého kraje za účelem další distribuce neoprávněně prodali S. P. nar. XY, nejméně 50 gramů metamfetaminu,

2. obž. L. B. v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2015 do 19. ledna 2016 na různých místech v Blatné a v Dolním Bousově v intervalu 1x týdně neoprávněně prodával za účelem za účelem další distribuce J. H., nar. XY, nejméně 10 až 70 gramů metamfetaminu na jeden prodej, čímž mu celkem prodal nejméně 331 gramů metamfetaminu,

3. obž. L. B. v přesně nezjištěné době v roce 2015 v XY v domě obžalovaného nejméně v jednom případě za vymalování domu neoprávněně předal J. K., nar. XY, 10 gramů metamfetaminu,

4. obž. L. B. v přesně nezjištěné době nejméně od podzimu 2014 do 19. ledna 2016 na různých místech v České Lípě nebo u XY u hřbitova nejméně ve třech případech neoprávněně předal T. Č., nar. XY, po 5 gramech metamfetaminu, čímž mu takto předal nejméně 15 gramů metamfetaminu,

5. obž. L. B., M. S. a M. D. se v předchozích dnech před 9. 12. 2015 domluvili na prodeji 300 gramů metamfetaminu P. F., který získali od obžalované T. T. N. a následně se dne 9. 12. 2015 v době od 13.05 hod. do 13.25 hodin před benzínovou čerpací stanicí Shell, v Praze 4, ulici XY, sešli P. F. (za využití § 105a trestního řádu) a J. H. (za využití § 105a trestního řádu) s M. D., který P. F. poslal na veřejný záchod, kde ji kontaktovala M. S. a neoprávněně jí prodala tři balíčky, každý zabalený v papírovém ubrousku bílé barvy, obsahující 293 gramů metamfetaminu s obsahem 58 % čisté psychoaktivní báze metamfetaminu, za který P. F. zaplatila M. S. částku ve výši 210.000,- Kč,

přičemž tohoto jednání se obžalovaní dopustili bez příslušného povolení, ačkoliv metamfetamin zvaný pervitin, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a s vědomím, že se o takové látky jedná,

obž. M. D.

6. v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2014 do 19. ledna 2016, za účelem další distribuce, nakupoval pervitin od obžalovaného L. B. a obžalované M. S., kdy takto od nich koupil nejméně 872 gramů metamfetaminu a následně ho na území Středočeského, Libereckého a Královéhradeckého kraje prodával níže uvedeným a dosud neustanoveným osobám, kdy konkrétně:

a) dne 13. 10. 2015 ve 14.42 hodin v Mladé Boleslavi, ul. XY, na parkovišti u provozovny McDonald’s neoprávněně prodal P. F. (za využití § 102a trestního řádu) 9,908 gramů metamfetaminu s obsahem 80 % čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 8.000,- Kč,

b) v přesně nezjištěné době nejméně od října 2015 do 16. ledna 2016 na různých místech v Jičíně v intervalu 1x až 2x týdně neoprávněně prodával za účelem další distribuce obžalovanému J. H., nar. XY, 5 až 45 gramů metamfetaminu na jeden prodej, přičemž dne 13. 10. 2015 mu prodal 10 gramů metamfetaminu, dne 23. 10. 2015 mu prodal 10 gramů metamfetaminu, dne 30. 10. 2015 mu prodal 5 gramů metamfetaminu, dne 31. 10. 2015 mu prodal 5 gramů metamfetaminu, 4. a 9. 11. 2015 po 35 gramech metamfetaminu, 15. 11. 2015 45 gramů metamfetaminu, 21. a 25. 11. 2015 po 35 gramech metamfetaminu, 28. 11. 2015 10 gramů metamfetaminu, 1. 12. 2015 35 gramů metamfetaminu, 19., 25., a 29. 12. 2015 po 10 gramech metamfetaminu, 3. a 6. 1. 2016 po 10 gramech metamfetaminu, čímž mu takto prodal nejméně 310 gramů metamfetaminu,

c) v přesně nezjištěné době nejméně od července 2015 do prosince 2015 na různých místech v Jičíně, ulice XY, v bytě svědkově, v intervalu 1x až 3x týdně neoprávněně prodával za účelem další distribuce M. J., nar. XY, 5 gramů metamfetaminu na jeden prodej za částku 4000, Kč, a to ve 14 případech, v 1 případě 10 gramů metamfetaminu za částku 8000,- Kč, a v 1 případě 37,5 gramu metamfetaminu za částku 30.000,- Kč, kdy jí takto celkem prodal nejméně 112,5 gramů metamfetaminu,

d) v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2015 do prosince 2015 v Jičíně, ulici XY ve vozidle obžalovaného nejméně v šesti případech neoprávněně prodal P. H., nar. XY, po 5 gramech metamfetaminu za částku 4000,- Kč na jeden prodej, čímž jí takto prodal nejméně 30 gramů metamfetaminu,

e) v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2015 do ledna 2016 na různých místech v Robousicích a v Jičíně u Tesca neoprávněně prodal T. K., nar. XY, ve 3 případech po 10 gramech metamfetaminu za částku 8000,- Kč a v 1 případě 5 gramů metamfetaminu za částku 4000,- Kč, čímž mu takto celkem prodal nejméně 35 gramů metamfetaminu,

f) v přesně nezjištěné době nejméně od května 2015 do ledna 2016 na různých místech v Mladé Boleslavi v intervalu 1x měsíčně neoprávněně prodával R. M., nar. XY, 1 gram metamfetaminu za částku 500,- Kč, čímž mu takto celkem prodal nejméně 9 gramů metamfetaminu,

g) v přesně nezjištěné době v druhé polovině roku 2015 na různých místech v Mladé Boleslavi a v Pískové Lhotě č. p. XY neoprávněně prodal P. B., nar. XY, nejméně ve dvou případech po 4 gramech metamfetaminu a v pěti případech po 1 gramu metamfetaminu, čímž mu takto celkem prodal nejméně 13 gramů metamfetaminu,

přičemž tohoto jednání se obžalovaný dopustil bez příslušného povolení, ačkoliv metamfetamin zvaný pervitin, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a s vědomím, že se o takové látky jedná,

5. Za shora popsaný trestný čin odvolací soud uložil obviněnému B. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8,5 (osmi a půl) roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. řádu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné S. pak odvolací soud za shora popsaný trestný čin uložil podle 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž do věznice s ostrahou. Obviněnému D. odvolací soud za shora popsaný trestný čin a za přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil podle 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 (šesti a půl) roku, pro jehož výkon jej taktéž zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně odvolací soud všem obviněným uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podává nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných B., S. a D. dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadený rozsudek podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

7. V úvodní části svého dovolání předně nejvyšší státní zástupce rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení, kdy připomíná, že v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu představuje v pořadí již jeho druhé rozhodnutí v dané trestní věci. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 52 T 8/2016, totiž byl (mimo jiné) každý z obviněných, tj. obvinění B., S. a D., uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný D. pak v souběhu s přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku). Na základě odvolání státní zástupkyně a uvedených obviněných, jakož i dalších spoluobviněných, odvolací soud usnesením ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 15 To 8/2018, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu a za použití § 261 tr. řádu, odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně soud prvního stupně rozhodl svým rozsudkem ze dne 20. 7. 2018, č. j. 52 T 8/2016-2221, na nějž navazuje i nyní napadený rozsudek odvolacího soudu. K poslednímu uvedenému rozhodnutí nejvyšší státní zástupce – z hlediska obsahovaného zaměření podaného dovolání – zdůrazňuje, že oproti prvému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně bylo jednání obviněných v druhém odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně i v napadeném rozsudku odvolacího soudu vymezeno v užším rozsahu. Z popisu skutku totiž byla soudy nižších stupňů vypuštěna část jednání obviněných vymezená v prvém odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně pod body I. 6 a I. 7b), spočívající v tom, že:

I. 6 obvinění L. B., M. S. a M. D.

se ve dnech 16. 1. 2016 a 17. 1. 2016 domluvili na prodeji 200 gramů metamfetaminu P. F., který získali od obžalované T. T. N. a následně se dne 19. 1. 2016 v době od 10:05 hodin do 10:20 hodin na parkovišti u benzínové čerpací stanice Shell, v Praze 4, XY, sešli P. F. (za využití § 102a trestního řádu) a J. H. (za využití § 102a trestního řádu) s M. D., který neoprávněně prodal J. H. 199,5 gramů metamfetaminu s obsahem 74 % čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 140.000 Kč, M. D. následně finanční hotovost předal L. B. a M. S., kteří poté z místa odjeli a po několika metrech byli zadrženi Policií ČR,

I. 7b) obviněný M. D.

dne 6. 11. 2015 v době od 10:41 hod do 11:05 hodin v Mladé Boleslavi, ul. XY, na parkovišti u provozovny McDonald’s neoprávněně prodal P. F. (za využití § 102a trestního řádu) 77,4 gramů metamfetaminu s obsahem 69,9 % čisté psychoaktivní báze metamfetaminu za částku 56.000,- Kč.

8. K těmto původně žalovaným částem jednání obviněných nejvyšší státní zástupce uvádí, že odvolací soud ve svém prvním kasačním rozsudku ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 15 To 8/2018, uvedl, že z odůvodnění prvého odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, zda se tento zabýval otázkou nutnosti provedení všech čtyř ve věci učiněných předstíraných převodů, kdy tato otázka byla podle odvolacího soudu podstatná pro posouzení, jaké konkrétní množství prodaného metamfetaminu lze přičítat jednotlivým obviněným. Pokud totiž podle odvolacího soudu mělo některým z těchto předstíraných převodů dojít k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu trestné činnosti, a tedy i ke změně právní kvalifikace jednání obviněných, bylo nutné takové jednání posoudit jako nepřípustnou policejní provokaci a přičtení takto policejními agenty zakoupeného množství metamfetaminu k celkově obviněnými prodanému množství drogy by bylo vyloučeno. Soud prvního stupně následně při novém projednání věci dospěl k závěru, že smyslem předstíraných převodů bylo zjistit, zda je distribuovanou látkou skutečně pervitin a zda jsou do jeho distribuce zapojeni shora uvedení obvinění. Z tohoto důvodu bylo třeba podle soudu prvního stupně brát v úvahu při vymezení skutkových zjištění toliko dva ze čtyř provedených předstíraných převodů, k čemuž jednak odkázal na předchozí závěry odvolacího soudu, ale také na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 828/16, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3801/13. Soud prvního stupně proto z tzv. skutkové věty svého odsuzujícího rozsudku vypustil shora uvedené jednání obviněných, jež bylo zjištěno na základě dalších dvou předstíraných převodů (konkrétně druhého a čtvrtého). Nejvyšší státní zástupce dále připomíná, že k námitkám státního zástupce uplatněným v odvolání proti druhému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud zdůraznil požadavek subsidiarity při použití operativně pátracích prostředků, přičemž informace, které jejich prostřednictvím měly být získány (získání samotných nelegálně držených drog, objasnění jejich zdroje, popř. dalších osob, které se na výrobě a distribuci podílejí, jakož i zadokumentování struktury odběratelů a porozumění konspirativním výrazům pro množství prodávaného metamfetaminu), byly již policejnímu orgánu vesměs známy a pro důkazní dokumentaci ohledně osob, které pervitin prodávaly, byly významné pouze první a třetí předstíraný převod. Zbylé dva předstírané převody proto považoval odvolací soud již za nadbytečné, neboť nesměřovaly k dosažení sledovaného účelu, pouze jimi byly potvrzeny již zjištěné skutečnosti. Tímto způsobem podle odvolacího soudu údajně policie záměrně podstatně navýšila rozsah činu spáchaného obviněnými, čímž došlo ke změně právní kvalifikace spáchaného činu k jejich tíži.

9. S uvedeným posouzením soudů nižších stupňů se nejvyšší státní zástupce neztotožňuje. V prvé řadě přitom zdůrazňuje, že zmíněné posouzení, zda předmětná část jednání obviněných není v důsledku údajné policejní provokace trestnou, je otázkou právní. Z hlediska skutkového jsou pak rozporované převody shora popsaného množství drogy obviněnými v rámci uskutečněných předstíraných převodů, jejich průběh i ingerence policejních orgánů podle nejvyššího státního zástupce nesporné.

10. Nejvyšší státní zástupce dále velice podrobně poukazuje na dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 497/2012) týkající se problematiky zákonnosti použití operativně pátracích prostředků v návaznosti na otázku tzv. policejní provokace, a to včetně připomenutí postojů části doktríny a relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Ve světle vyplynuvších závěrů pak podrobuje posouzení soudů nižších stupňů kritickému hodnocení, kdy dovozuje, že pokud se tyto nezabývaly náležitým vyhodnocením, v jaký konkrétní okamžik do skutkového děje policisté vstoupili a jakými poznatky o rozsahu páchané trestné činnosti obviněných relevantně disponovali, nelze podle něj jejich závěr stran nadbytečnosti dalších předstíraných převodů akceptovat. Nejvyšší státní zástupce rovněž nesouhlasí se závěrem, podle něhož předstíraný převod, jehož realizace vede ke změně právní kvalifikace v podobě překročení hranice velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, je třeba automaticky považovat za policejní provokaci, načež svoji argumentaci dále rozvíjí ve světle závěrů shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a konkrétních skutkových okolností projednávané trestní věci. Závěrem pak nejvyšší státní zástupce dovozuje, že veškeré provedené předstírané převody sledovaly legitimní cíl, kdy hodnotící úsudek soudů nižších stupňů, podle něhož opakované převody směřovaly k objasnění okolností, které byly policejnímu orgánu již známé, označuje za odporující skutečnosti. Opakované předstírané převody totiž měly za cíl odhalit konkrétního výrobce metamfetaminu, když spoluobviněná T. T. N. sama pervitin nevyráběla, ale získávala ho od doposud nezjištěné osoby. K významu takto sledovaného cíle z hlediska posouzení zákonnosti sporných předstíraných převodů přitom nejvyšší státní zástupce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 11 Tdo 239/2018.

11. Nejvyšší státní zástupce proto s ohledem na shora uvedené uzavírá, že není dán důvod k tomu, aby část jinak nepochybně zjištěného jednání obviněných spočívajícího v předávkách drogy v rámci takto řádně provedených předstíraných převodů nebyla považována za trestný čin. Zároveň je podle nejvyššího státního zástupce patrné, že vypuštění předmětné části jednání má vliv na právní kvalifikaci jednání obviněných S. a D., kdy při zohlednění prodejů metamfetaminu uskutečněných v rámci všech předstíraných převodů by bylo možné i u těchto obviněných dovodit naplnění znaku velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. U obviněného B. by sice aplikované ustanovení zůstalo zachováno, avšak za potřeby zohlednění většího objemu obchodované drogy se zásadním ovlivněním postavení tohoto obviněného.

12. Nejvyšší státní zástupce tak v tomto směru uzavírá, že jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, jednání obviněných nesprávně právně posoudily, když došly k závěru, že část žalovaného jednání nelze za trestný čin považovat. Svá rozhodnutí tak zatížily vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z hlediska hospodárnosti řízení má přitom nejvyšší státní zástupce za to, že postačí zrušení pouze napadeného rozsudku odvolacího soudu, když tento má na podkladu odvolání státního zástupce vytvořeny dostatečné procesní podmínky k nápravě uvedené vady.

13. Z těchto důvodů tak nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se obviněných B., S. a D. zrušil, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a v neposlední řadě podle § 265l odst. 4 tr. řádu rozhodl o vazbě obviněných, shledá-li pro to zákonné podmínky.

14. Nejvyšší soud zaslal dovolání nejvyššího státního zástupce jednotlivým obviněným k případnému vyjádření.

15. Obviněný B. ve svém vyjádření uvádí, že ze strany obhajoby bylo upozorňováno na patrnou tendenci obžaloby a orgánů činných v trestním řízení v průběhu celého trestního řízení obviněným přičítat za každou cenu obchodování s co nejvyšším množstvím zakázané látky a dostat tak obviněné do co nejvyšších kvalifikovaných skutkových podstat stíhaného trestného činu a uložit jim citelnější tresty. Tato tendence byla podle obviněného patrná zvláště u předstíraných převodů, kdy Národní protidrogová centrála v rozporu s přípustnými metodami vyšetřování uměle vyvolávala poptávku po metamfetaminu, což potvrdila při svém výslechu i svědkyně F. Následně obviněný poukazuje na shora uvedená usnesení Ústavního soudu a uvádí, že policejní orgán měl již po prvém, nejpozději po druhém, předstíraném převodu dostatek informací o zdroji metamfetaminu a nic mu nebránilo přistoupit k jejich zadržení. Poptávané množství v jednotkách stovek gramů pak obviněný označuje za exces v rámci celé skupiny, který byl z finančních i distribučních důvodů velmi problematicky realizovatelný. Podle obviněného šlo tak v daném případě o policejní provokaci, kdy předstíraný převod dne 19. 1. 2016 byl již pouze manifestací úspěšné akce ze strany Národní protidrogové centrály, která byla takto i prezentována v médiích, kdy byly navíc sdělovány klamavé informace o rozbití gangu zajišťujícího mezinárodní distribuci metamfetaminu. Postup odvolacího soudu tak považuje obviněný za zcela správný a navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné zamítl.

16. Obviněná S. ve svém vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce předně uvádí, že jeho podstatou je vlastně legalizace dvou předstíraných převodů, které byly vypuštěny z části jednání, jímž byla uznána vinnou napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Podle obviněné však byly nezákonné všechny předstírané převody, jež se jí týkaly, přičemž kritizuje postup policejní agentky před provedením prvního předstíraného převodu. Následně se obviněná velice podrobně vyjadřuje k průběhu přípravného řízení a k jednotlivým poznatkům policejního orgánu, které byly během tohoto získány, jakož i k odůvodnění legitimity provedení předstíraných převodů, které považuje za realizované v rozporu s požadavkem subsidiarity zakotveným v § 158b odst. 2 tr. řádu. Podle obviněné totiž účelu sledovaného prostřednictvím těchto operativně pátracích prostředků bylo možné dosáhnout jinak, a to s ohledem na množství informací, jimiž policejní orgán disponoval po roce sledování a odposlechu celé skupiny. Obviněná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, popřípadě jej zamítl podle § 265j tr. řádu jako nedůvodné.

17. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil rovněž obviněný D. Ten ve svém vyjádření úvodem deklaruje: „tímto se ztotožňuji s dovoláním k Nejvyššímu soudu v Brně (…)“, načež však uvádí, že opakované předstírané převody nebyly podle jeho názoru zcela legitimní, resp. dostatečně odůvodněné a svědčí pouze o následné dedukci a neschopnosti policie. Obviněný se domnívá, že postupem policejního orgánu by se – pokud by nešlo o psychotropní látky – „dali ‚nachytat‘ jistě 2/3 obyvatel jen v Č.R.“ S dovoláním se pak obviněný ztotožňuje toliko v tom bodě, který se týká nedostatečného rozkrytí důvodů nadbytečných předstíraných převodů, jejichž jediným cílem sice mělo být rozkrytí jakési organizace zabývající se distribucí omamných a psychotropních látek, později však šlo také o umělé navýšení trestné činnosti. Závěrem svého vyjádření pak obviněný dodává, že podle něj byla porušena Evropská úmluva o lidských právech, jejíž porušení by obviněný spatřoval i v tom, kdyby Nejvyšší soud k návrhu nejvyššího státního zástupce rozhodl v neveřejném zasedání, neboť je v jeho zájmu se zúčastnit jakéhokoliv rozhodování v dané trestní věci.

III.

Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

19. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr řádu je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

21. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

IV.

Důvodnost dovolání

22. Poté, co se Nejvyšší soud podrobně seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soud, jakož i spisového materiálu, konstatuje, že nejvyšším státním zástupcem vznesené dovolací námitky neodpovídají jím deklarovanému, jakož ani žádnému jinému, zákonnému dovolacímu důvodu.

23. Nejvyšší státní zástupce své dovolání vystavěl na tvrzeném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož podstatu Nejvyšší soud shrnul výše. Je třeba říci, že nejvyšší státní zástupce nezpochybňuje primárně právní posouzení skutku, resp. skutků, jimiž byli obvinění B., S. a D. uznáni vinnými (byť se tak snaží svoji argumentaci prezentovat), nýbrž namítá, že tyto byly nesprávně vymezeny v důsledku hodnotící úvahy soudu prvního stupně a odvolacího soudu, které dospěly k závěru, že předstírané převody uskutečněné dne 6. 11. 2015 (obviněný D.) a 19. 1. 2016 (obvinění B. a S.) a popsané výše, nelze považovat za procesně použitelné. Jinými slovy nejvyšší státní zástupce nejprve rozporuje hodnocení procesní použitelnosti druhého a čtvrtého předstíraného převodu učiněné soudy nižších stupňů, následně uvádí, že jednání obviněných uvedené výše mělo být součástí tzv. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu, a teprve poté – tedy po vybudování vlastní verze skutkového stavu, která se však liší od toho, jak byl tento zjištěn soudy nižších stupňů – namítá jeho nesprávné právní posouzení ve vztahu k obviněným S. a D. Takovýmto způsobem však nejvyšší státní zástupce (v dovolání podaném v neprospěch obviněných) úspěšně argumentovat nemůže.

24. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 497/2012, na něž nejvyšší státní zástupce poukazuje, se Nejvyšší soud problematikou procesní použitelnosti výsledků provedených předstíraných převodů, jež dovolatel označoval za uskutečněné v rámci nepřípustné policejní provokace, zabýval na podkladu námitky extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 11 Tdo 239/2018, na které nejvyšší státní zástupce rovněž poukazuje, pak Nejvyšší soud obdobné výhrady označil za námitky procesního charakteru, skrze něž dovolatel zpochybňoval zákonnost provedených důkazů, a které nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zároveň však explicite uvedl: „[p]okud by však byla existence policejní provokace zjištěna, jednalo by se v konkrétním případě o vadu (rozhodnutí by se pak opíralo o důkaz, ke kterému by nebylo možno přihlédnout v procesu dokazování), která by zasahovala do práva obviněného na spravedlivý proces.“

25. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že otázkou, zda šlo v případě druhého a čtvrtého předstíraného převodu v této trestní věci o nepřípustnou policejní provokaci (jak uzavřely soudy nižších stupňů) či nikoliv [jak se domnívá nejvyšší státní zástupce] by se Nejvyšší soud mohl zabývat toliko na podkladu námitky extrémního nesouladu, potažmo tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces v důsledku vadného procesního postupu orgánů činných v trestním řízení v podobě policejní provokace.

26. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18 (jehož závěry převzal i Nejvyšší soud v usnesení svého velkého senátu trestního kolegia ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1474/2018), však platí, že námitky extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými jsou námitkami, které se dotýkají porušení základních práv obviněného jakožto jednotlivce ve smyslu článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a práva na spravedlivý proces v souladu s článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

27. V případě, kdy Nejvyšší soud porušení těchto základních práv obviněného na základě namítnutého extrémního rozporu shledá, má zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení podklad v článku 4 a 90 Ústavy České republiky. Uvedená základní práva však chrání obviněného, jakožto „slabší“ procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této „slabší“ procesní strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněného na obhajobu byla stanovena na jeho ochranu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 486/2017). Podle zákonné úpravy dovolání není Nejvyšší soud obecnou třetí instancí, která by byla v zásadě zaměřena také na přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění, protože takto nebylo postavení Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání vymezeno. To vyplývá i z toho, že Nejvyšší soud zásadně neprovádí dokazování v dovolacím řízení (§ 265r odst. 7 tr. řádu). Ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, což samo o sobě ospravedlňuje restriktivní výklad dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a nikoli výklad extenzivní, jehož se nejvyšší státní zástupce domáhá – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016, a ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 46/2017). Výjimečně sice může Nejvyšší soud přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale podle judikatury Ústavního soudu tak může učinit toliko v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.

28. Právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí státnímu zástupci, který podal odvolání v neprospěch obviněného. Na základě uvedeného by tedy Nejvyšší soud ani nemohl z podnětu námitky extrémního nesouladu státním zástupcem v projednávaném případě zasáhnout do skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 425/2018). Nejvyšší státní zástupce proto může námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy v dovolání uplatnit pouze ve prospěch obviněného, ale nikoli v jeho neprospěch. Pokud nejvyšší státní zástupce tuto námitku uplatní v neprospěch obviněného, a nebude-li uplatněna jiná relevantní námitka, Nejvyšší soud bez věcného přezkumu dovolání nejvyššího státního zástupce odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. (viz usnesení svého velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1474/2018, bod 31.).

29. K uvedenému lze rovněž připomenout, že úprava dvou mimořádných opravných prostředků, dovolání a stížnosti pro porušení zákona, se liší nejen v okruhu subjektů, oprávněných tyto opravné prostředky podávat, ale zejména v definování důvodů pro jejich podání. Budeme-li porovnávat důvody procesního charakteru, tak zatímco stížnost pro porušení zákona lze podat z obecného důvodu vadného postupu řízení, důvodem pro dovolání jsou jen některá přesně specifikovaná procesní pochybení (srov. FENYK, J., Úvaha o dovolání v českém trestním řízení a možnosti uplatnění zákazu dvojího, resp. opětovného ohrožení in. GŘIVNA, T. (ed.) Pocta Pavlu Šámalovi k 65. narozeninám. Čtvrtstoletí hledání spravedlnosti na Nejvyšším soudě ČR. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 41). Dovolací důvody nelze k neprospěchu obviněného rozšiřovat a posunovat dovolací řízení do oblasti vyhrazené ministru spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, tím by byl negován význam nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/01 ze dne 31. 10. 2001, odmítajícího jiný než akademický výrok Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18, bod 37.).

30. Ačkoliv přitom nejvyšší státní zástupce v projednávané trestní věci sice neučinil námitku extrémní nesouladu, již Nejvyšší soud i Ústavní soud zmiňují ve shora citovaných rozhodnutích na prvém místě, je z jejich rozhodnutí patrné, že nejvyšší státní zástupce nemůže v dovolacím řízení účinně namítat porušení dílčích aspektů práva na spravedlivý proces v neprospěch obviněného. Mezi takové přitom patří i otázka hodnocení zákonnosti provedených důkazů, potažmo následně jejich procesní použitelnosti [rozuměj (ne)účinnosti] v trestním řízení.

31. Obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, Tpjn 301/2014, uveřejněného pod číslem 51/2014 Sb. rozh. tr. zjevně vyplývá, že co do procesní použitelnosti je důkaz získaný na základě policejní provokace absolutně neúčinný v trestním řízení vedeném proti vyprovokované osobě. Problematika policejní provokace tedy úzce souvisí s otázkou hodnocení důkazů, především posouzením jejich zákonnosti a toho, zda při jejich opatřování nedošlo k zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces, nikoliv posouzením trestnosti jako takové, jak zřejmě v tomto případě nejvyšší státní zástupce dovozuje.

32. Protože nejvyššímu státnímu zástupci dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu nepřísluší v dovolacím řízení uplatňovat v neprospěch obviněného námitky, jež mají svůj původ v údajném porušení práva na spravedlivý proces, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

33. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v dané trestní věci nebyly dány podmínky pro jeho případný kasační zásah. Nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací námitky totiž neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně platí, že nejvyšší státní zástupce není ani oprávněn (v souladu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu citovanou shora) prostřednictvím dovolání podaného v neprospěch obviněného úspěšně vznášet námitky odvíjející se od porušení práva na spravedlivý proces, resp. dovolávat se úspěšně nesprávného procesního postupu soudů nižších stupňů, jenž měl mít v tomto případě podobu nesprávného posouzení procesní použitelnosti důkazů získaných na základě provedených předstíraných převodů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily jako nepřípustnou policejní provokaci. Z tohoto důvodu byl Nejvyšší soud nucen dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. 4. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru