Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 230/2017Usnesení NS ze dne 18.05.2017

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.230.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku

§ 31 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 230/2017-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2017 dovolání, které podal obviněný L. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 3 To 371/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 167/2015 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného L. J. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 4 T 167/2015, byl L. J. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (bod 1) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2). Za zločin uvedený pod bodem 1 a za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 5 T 20/2015, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let a k trestům propadnutí věci, a to finanční hotovosti a věcí v rozsudku vyjmenovaných. Výrok o trestu z citovaného rozsudku byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen. Za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2) byl pak obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že

1. nejméně v době od 22. 10. 2014 do 4:00 hodin dne 17. 2. 2015 v hotelu S. a na dalších místech v obci H. V., dále na benzinové čerpací stanici v osadě Ř., a v penzionu U P. v osadě N. H., okres P., prováděl distribuci psychotropní látky pervitin (metamfetamin) jeho konzumentům, kdy nejméně v 10 případech prodal blíže nezjištěné množství pervitinu (vždy na 4 dávky) L. H., a Š. R., za částku od 400 do 500 Kč a v jednom případě za částku 15 Euro a v jednom případě za částku 20 Euro, když v jednom případě po jeho aplikaci došlo u obou jmenovaných ke zdravotním potížím s následným lékařským ošetřením v nemocnici v P., dále nejméně v 10 případech prodal blíže nezjištěné množství pervitinu (vždy nejméně na dvě dávky) za částku vždy nejméně 500 Kč M. K., a dále dal M. K., nejméně v jednom případě pervitin v blíže nezjištěném množství výměnou za sex, dále nejméně v 10 případech dal bezúplatně pervitin vždy v množství nejméně 0,1 gramu J. R., a dále nejméně ve 4 případech prodal vždy nejméně jeden gram marihuany – sušenou paličku rostliny konopí L. H., vždy za částku 200 Kč,

když metamfetamin (pervitin) je psychotropní látka zařazená v Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, návykovými látkami, z nichž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které neměl, a marihuana pod názvem konopí seté (Cannabis), je omamná látka zařazená v Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 471965 Sb.) a v ní obsažená látka delta-9-tetrahydrocanabinnol náleží mezi psychotropní látky podle Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), když omamné a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, návykovými látkami, z nichž konopí je uvedeno v příloze č. 3 a delta-9-tetrahydrocanabinnol v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které neměl,

a to přesto, že byl za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 6. 2010, č. j. 1 T 79/2010-158, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2010, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 20. 9. 2012,

2. dne 21. 9. 2015 ve 22:25 hodin ve V., okres P., v ulici Š. směrem do centra města řídil osobní automobil tov. zn. VW Golf, reg. zn. …, kde byl před domem č. p. … zastaven hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR Vimperk, přesto, že mu rozhodnutím Městského úřadu Vimperk, č. j. OD 18434/14-SVECH 4479/2014 ze dne 10. 12. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2015, byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 2 T 116/2015, ze dne 19. 8. 2015, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2015, mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 3 To 371/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ivy Háječkové dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. c), g), h), k) a l) tr. ř.

Namítl, že pervitin neprodával, je odsouzen nespravedlivě. Skutkový stav, který zjistily soudy obou stupňů, nenaplňuje znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je extrémní rozpor. Dne 9. 10. 2014 měl obviněný autonehodu, po které byl propuštěn z nemocnice dne 22. 10. 2014. Nemohl chodit, maximálně se „dovlekl“ na záchod. Nemohl proto dát někomu pervitin. V H. V. či v N. H. po propuštění z nemocnice nebyl, starala se o něj jeho matka v L. Když bydlel v H. V. v hotelu S., dělala u něj policie domovní prohlídku a drogy nenašla. Když obviněný bydlel v penzionu v N. H., vykonával pro majitele různé práce. Pervitin nikomu neprodával, živil se prací. K tomu navrhuje vyslechnout svědky, kteří by mohli potvrdit, že řádně pracoval. Svědek J. R. přišel k soudu zfetovaný, nemohl ani stát, nebylo mu rozumět. Soud toto nijak nehodnotil. Tuto námitku „nezpůsobilosti svědka“ obviněný podřazuje dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Svědkyně M. K. u něj byla v době zásahu. Obviněný neví, co dělala, když spal. Drogy měla od svého známého a neměla důvod si je kupovat od obviněného, naopak mu je nabízela.

Vzhledem k tomu, že byl obviněnému soudem prvního stupně uložen souhrnný trest pro sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen Okresním soudem v Českých Budějovicích, vyjádřil se ve svém obsáhlém dovolání i k této trestné činnosti. Tuto část dovolání je neúčelné reprodukovat, neboť se jedná o jinou trestní věc.

K situaci, kdy se udělalo nevolno svědkům H. a R., obviněný uvádí, že jim nic neprodal, není to objektivně prokázáno. Není také pravda, že oba byli ošetřeni v nemocnici v P., jak je uvedeno v rozsudku. Obviněný se domnívá, že jim mohl něco namíchat L. T., který má střední chemickou školu. Orientační zkoušky moči nejsou podle obviněného průkazné, tedy není nezvratně prokázáno, že byli svědkové pod vlivem drog. Znalecký posudek nebyl vypracován.

Obviněný dále nesouhlasí s kvalifikací svého jednání podle druhého odstavce § 283 tr. zákoníku. Skutek, pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 6. 2010, není totožný s tím, kterým byl uznán vinným v nyní projednávané věci. Tehdy nebyl nikdo obviněn ani odsouzen pro prodej drog a v nyní projednávané věci není obviněn z výroby pervitinu.

Ke skutku uvedenému v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2 obviněný uvedl, že používání auta je v pohraničních lokalitách nutností. Popsal svůj zdravotní stav a pracovní život. S odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. dále konstatoval, že protokoly o podání vysvětlení byly pořízeny ke skutku kvalifikovanému podle prvního odstavce, zatímco protokoly o výslechu svědků v době, kdy byl obviněn podle odstavce druhého. Kvalifikaci podle druhého odstavce však obviněný zpochybňuje. Dále obviněný připomíná, že policie nikdy neporovnala pervitin, který dobrovolně odevzdal, s tím, který brali svědkové. Poukazuje na výpověď sestřenice pana H., která potvrdila, že obviněný pervitin neprodával. Ve výroku je pak podle něj nesprávně uvedeno, že měl v nejméně deseti případech prodat pervitin L. H. Tento svědek v rámci svého výslechu uvedl, že nikdy nekoupil pervitin přímo od něj. Nikdy také nezmínil, že šlo o deset případů. Stejně tak nemá oporu skutkové zjištění, že měl tomuto svědkovi čtyřikrát prodat paličku konopí. Nalezenou váhu používal obviněný na vltavíny. Při domovní prohlídce měl u sebe 0,6 g pervitinu, což prokazuje, že žádným dealerem nebyl.

Obviněný je dále toho názoru, že neměl být odsouzen za to, že jel autem pro pilu, která je jeho pracovním nástrojem. Nemůže mít tak dlouhý trest zákazu řízení, neboť je to k jeho osobním poměrům nepřiměřené, řidičský průkaz potřebuje k výkonu svého zaměstnání. Kromě toho obviněný má za to, že uložením dvou trestů zákazu činnosti jedním rozsudkem počíná jejich běh současně a kratší trest tak bude delším absorbován, což je nelogické. Soud měl podle něj vyjít z ustanovení § 31 odst. 1, 2 tr. zákoníku a neměl jej shledat vinným ze skutku uvedeného pod bodem 2. Dále pak obviněný vyjmenoval svědky, jejich výslech navrhuje za účelem prokázání, že pracoval. Soudy podle něj v době rozhodování neměly k dispozici veškeré důkazy a tím došlo k porušení zásady obsažené v § 2 odst. 12 tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dále obviněný uvádí, že se trestných činů nedopustil. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je podle něj dán, neboť v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok, kterým by jej soud zprostil obžaloby.

Závěrem obviněný nejprve navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 3 To 371/2016, a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 4 T 167/2015, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení nebo aby jej sám zprostil obžaloby.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného. K námitkám podřazeným dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že dovolatel, jehož námitky jsou obdobně jako u dalších dovolacích důvodů formulovány dosti nejasně a neuspořádaně, v podstatě namítá, že neměl obhájce již od počátku trestního stíhání, kdy jeho jednání bylo kvalifikováno pouze v základní skutkové podstatě podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle státního zástupce bylo trestní stíhání skutečně dne 17. 2. 2015 zahájeno a následně po určitou dobu vedeno bez účasti obhájce pro trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, u kterého s ohledem na trestní sazbu nejsou dány důvody nutné obhajoby (§ 36 odst. 3 tr. ř.). Nešlo podle jeho názoru o nějaké záměrné obcházení ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě, neboť policejní orgán zřejmě podmínky pro použití přísnější právní kvalifikace vůbec nezjistil a dne 1. 4. 2015 věc předložil státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby pro trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Poté, kdy státní zástupkyně vrátila věc k doplnění podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. ř., však byl obviněný upozorněn na změnu právní kvalifikace, dne 6. 5. 2015 mu byl ustanoven obhájce Mgr. Bohumil Vlček a byly opakovány úkony, u kterých přicházela účast obhájce v úvahu. Podatel nevytýká, že by i po změně právní kvalifikace nebyla u některého úkonu přípravného řízení umožněna účast obhájce, nebo že by soudy při svém rozhodování vycházely z důkazu provedeného ještě v době, kdy obviněný obhájce neměl. Pokud vůbec lze skutečnost, že jednání obviněného nebylo na počátku přiléhavě právně kvalifikováno a obviněný v důsledku toho neměl obhájce, považovat za formální porušení ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě, pak s ohledem na další průběh trestního stíhání nejde podle státního zástupce o takovou vadu, která by znamenala materiální porušení obhajovacích práv dovolatele a zakládala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

K námitkám přiřazeným dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvádí, že obviněný sice opakovaně vytýká, že skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů, resp. obsah skutkových vět nenaplňuje znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, činí tak však do značné míry formálně. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1 výroku o vině s jedinou výjimkou níže uvedenou nevznáší žádné konkrétní námitky, které by se týkaly nesouladu soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků zločinu podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku nebo jiného hmotněprávního posouzení. Podatel pouze na základě vlastního hodnocení důkazů a polemiky s úplností provedeného dokazování odmítá prakticky všechna skutková zjištění v tzv. skutkové větě uvedená. Na základě jeho rozvláčné a neuspořádané argumentace, u které někdy ani není zcela jasná souvislost se skutkovými okolnostmi trestné činnosti kladené mu za vinu, nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodňoval mimořádný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Podatel sice formálně vytýká, že skutková zjištění nemají obsahovou souvislost s důkazy a že z nich nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, nespecifikuje však, v čem má tento logický rozpor spočívat. Pokud se týká neakceptovaných důkazních návrhů, pak odvolací soud na str. 4 odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč nevyhověl návrhům dovolatele na provedení výslechu řady dalších svědků. Nelze tedy konstatovat ani existenci tzv. opomenutých důkazů.

Námitky směřující do oblasti skutkových zjištění podle státního zástupce neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Stejně tak se mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu nacházejí námitky týkající se nerespektování zásady in dubio pro reo a dalších procesních, nikoli hmotněprávních zásad trestního řízení. Totéž platí o obecných námitkách, podle kterých skutkový stav zjištěný soudy neodpovídá zákonným znakům stíhaného trestného činu. Dovolání je mimořádný opravný prostředek značně formalizovaný a dovolatel, který v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nesprávnost právní kvalifikace, je povinen konkrétně specifikovat, v čem má spočívat rozpor právní kvalifikace s učiněnými skutkovými zjištěními. Není povinností dovolacího soudu, aby sám ze všech možných hledisek přezkoumával soulad skutkových zjištění a zákonných znaků trestného činu, kterým byl dovolatel uznán vinným. Ve vztahu k základní skutkové podstatě podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku proto státní zástupce uvádí pouze tolik, že skutkové okolnosti uvedené v tzv. skutkové větě odpovídají znakům uvedeným ve větě právní, tj. že obviněný prodal a jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku.

S jistou dávkou tolerance lze podle státního zástupce pod deklarovaný dovolací důvod podřadit námitku týkající se znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tj. že dovolatel spáchal čin uvedený v § 283 odst. 1, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Uplatněnou námitku však nepovažuje za důvodnou. Pojmem „byl za takový trestný čin odsouzen“ se rozumí speciální recidiva pachatele, tedy dřívější pravomocné odsouzení za trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Nevyžaduje se však, aby dřívější a nově spáchaný trestný čin byly spáchány stejnými formami v § 283 odst. 1 tr. zákoníku alternativně uvedenými nebo dokonce, aby se shodovaly konkrétní skutkové okolnosti dřívější a nově spáchané trestné činnosti. Použití právní kvalifikace podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tedy nijak nebránila skutečnost, že trestná činnost souzená ve věci Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 1 T 79/2010 spočívala v účasti obviněného na výrobě drogy, kdežto trestná činnost nově spáchaná spočívala v tom, že dovolatel zakázanou látku jinému prodal, opatřil a přechovával.

Ve vztahu ke skutku pod bodem 2 výroku o vině lze za formálně relevantně uplatněnou podle státního zástupce považovat námitku, kterou se dovolatel domáhá aplikace ustanovení § 31 odst. 1, 2 tr. zákoníku o přípustném riziku, námitku však v žádném případě nelze považovat za důvodnou. Podle § 31 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin nespáchá ten, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Toto ustanovení se týká přípustného rizika při takových činnostech, jako je zavádění nových dosud nevyzkoušených výrobků a technologií do praxe, při zavádění nových léčebných postupů, při sportovních výkonech apod. Je naprosto evidentní, že při sebeširším výkladu nelze toto ustanovení vztáhnout na jednání pachatele, který řídí motorové vozidlo, ačkoli mu tato činnost byla rozhodnutím státního orgánu zakázána. Pokud by takovýto pachatel svým jednáním odvracel nebezpečí hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, např. odvážel těžce zraněnou osobu do nemocnice, bylo by možno uvažovat o aplikaci ustanovení § 28 tr. zákoníku o krajní nouzi; ani o takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejednalo. Jinak jsou důvody, pro které pachatel přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vykonává zakázanou činnost, z hlediska existence formálních znaků uvedeného přečinu irelevantní a mohou mít význam nanejvýše při rozhodování o trestu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze napadat výrok o vině a zcela bezpředmětné jsou proto námitky dovolatele, podle kterých mu trest neměl být vůbec ukládán, protože měl být zproštěn obžaloby. Jinak podatel namítá v podstatě pouze nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, zejména pokud jde o trest zákazu činnosti. Nepřiměřenou přísnost trestu, pokud jde jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, však nelze namítat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani v rámci žádného jiného dovolacího důvodu. K nepříliš jasným námitkám týkajícím se uložení dvou trestů zákazu činnosti jedním rozsudkem státní zástupce uvádí, že v případě, kdy je jedním rozsudkem ukládán za část trestné činnosti trest souhrnný a za další část trest samostatný, nic nebrání tomu, aby při splnění zákonných podmínek v rámci obou trestů byl uložen trest zákazu činnosti.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O chybějící výrok se podle státního zástupce jedná v případě, že v soudním rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který je jeho obligatorní součástí, a výroková část rozhodnutí je proto neúplná (např. by byla vyslovena vina, nebylo by však rozhodnuto o trestu ani o upuštění od potrestání.) Je ovšem poněkud absurdní, aby v případě odsuzujícího rozsudku byl za chybějící označen výrok o zproštění obžaloby. Námitky, kterými dovolatel fakticky odmítá závěr o jeho vině, se nacházejí zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

K poslednímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvádí, že uplatnění jeho první části nepřicházelo v předmětné věci v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání nikoli z formálních důvodů, např. pro opožděnost, ale jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkumu podle § 254 odst. 1 tr. ř. Protože v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dán žádný z dovolatelem uváděných dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 písm. c), g), h), k) tr. ř., není naplněna ani druhá část dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

K vyjádření státního zástupce se podáním z 6. 4. 2017 ještě vyjádřil obviněný. Poukazuje zejména na negativní důsledky, které pro něho uložený trest představuje. Žije v pohraničí, kde možnost získat práci je velmi omezená. Práce v lese je pro něho jediným reálným zaměstnáním. Zákaz řízení motorových vozidel mu její výkon znemožní. Dále opakuje některé námitky uvedené v dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Z argumentace, kterou obviněný tomuto dovolacímu důvodu podřadil, není zcela zřejmé, co přesně chce namítat. Popisuje totiž pouze situaci, kdy v přípravném řízení byl nejprve obviněn pouze podle § 283 odst. 1 tr. ř. a neměl obhájce. Následně byla kvalifikace změněna (a obhájce mu byl ustanoven), obviněný však tuto kvalifikaci zpochybňuje. Námitka, kterou obviněný zpochybňuje kvalifikaci podle druhého odstavce § 283 odst. 1 tr. ř. však tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení přitom není argumentaci obviněného jakkoli domýšlet a doplňovat.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že tomuto dovolacímu důvodu odpovídají dvě z námitek uplatněných v dovolání obviněného, ani jedné z nich však nelze přisvědčit. Jde jednak o námitku směřovanou proti naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy „ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“, přesněji dikce „takový čin“. S touto námitkou se však již správně vypořádal odvolací soud a odkázat lze i na výše citované vyjádření státního zástupce. Pod pojmem „takový čin“ zcela jistě nelze spatřovat pouze skutek spáchaný stejnou formou či ve všech okolnostech totožný, ale skutek naplňující znaky uvedené v odstavci 1 ustanovení § 283 tr. zákoníku, jak je patrné z návětí odstavce druhého „spáchá-li čin uvedený v odstavci 1“ v souvislosti se zněním písm. b) tohoto odstavce. Je tedy zcela zřejmé, že pojmem „takový čin“ se v dané souvislosti rozumí čin uvedený v odstavci prvním.

Druhá námitka odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak směřuje do skutku uvedeného v bodě 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně. Také zde se však lze zcela ztotožnit se stáním zástupcem v tom směru, že aplikace ustanovení § 31 odst. 1 tr. zákoníku v žádném případě nepřichází v úvahu, což je patrné i ze samotné dikce tohoto ustanovení. Pokud bychom již uvažovali o tom, že vyzvednutí motorové pily, kterou obviněný potřebuje k výkonu práce, by mělo být společensky prospěšnou činností (ačkoli na takové případy toto ustanovení zjevně necílí, neboť zde přínos pro společnost zdaleka není tak výrazný, aby bylo možno jej poměřovat s ohrožením zájmů chráněných trestním zákoníkem), zcela určitě se nejedná o případ, kdy by nebylo možno výsledku dosáhnout jinak. Další argumentace obviněného pak nasvědčuje domněnce, že uložený trest zákazu činnosti zkrátka není ochoten respektovat.

Pokud pak jde o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, lze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Ani z argumentace obviněného nevyplývá, že by měl být ve věci dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry, ačkoli to obviněný tvrdí, žádný takový případ však neuvádí. Pokud jde o námitku, že svědek L. H. nekupoval od obviněného pervitin osobně, lze dodat, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty není z pohledu obviněného relevantní, zda drogu prodal přímo L. H. nebo se tak stalo prostřednictvím další osoby.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Pokud tedy jde o námitky obviněného směřující do výroku o trestu, ani tyto neodpovídají obviněným uplatněným dovolacím důvodům, neboť obviněný namítá pouze to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Současně tomuto dovolacímu důvodu přiřazuje také námitku vztahující se k výroku o vině, resp. opakuje argumentaci uplatněnou už v případě výše uvedeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud pak jde o námitku údajné nelogičnosti uložení dvou trestů zákazu činnosti jedním rozhodnutím, přiléhavě se k ní vyjádřil státní zástupce. Nejvyšší soud dodává, že zkoumá napadené rozhodnutí z hlediska zákona, nikoli z hlediska toho, co se obviněnému jeví jako logické.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Pod tento dovolací důvod zjevně nelze podřadit námitku obviněného, který se domnívá, že namísto výroku o zamítnutí jeho odvolání měl být učiněn výrok o zproštění obžaloby, resp. že by snad tyto výroky měly stát vedle sebe, což se jeví jako zcela absurdní a svědčící pouze o neznalosti právní úpravy a jakémsi „střílení námitek od boku“.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

První alternativa jmenovaného dovolacího důvodu nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vady vytýkané obviněným na základě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g), h) a k) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.

Dále je třeba dodat, že se Nejvyšší soud nezabýval argumentací směřovanou proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, k němuž byl ukládán souhrnný trest, neboť se jedná o jinou trestní věc, než která je nyní projednávána.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g), h), k) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného L. J. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 5. 2017

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru