Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 221/2020Usnesení NS ze dne 31.03.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.221.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 221/2020-601

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný B. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 68 To 310/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 T 36/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. K. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 2 T 36/2019, byl obviněný B. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že

v období od počátku roku 2015 do 1. 7. 2018, kdy byl zadržen, si na různých místech v XY bez jakéhokoliv legálního oprávnění opatřoval regulovanou psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, kterou buď užíval pro vlastní potřebu, nebo ji úplatně i bezúplatně, zejména v místě svého bydliště, tj. nejdříve na ulici XY v XY a posléze na ulici XY v XY, předával dalším, ve výroku konkretizovaným osobám a takto jednal, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 6 T 165/2011, odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků, z něhož byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 13 To 224/2013, podmíněně propuštěn na zkušební dobu pěti roků, tj. do 15. 5. 2018, za stanovení dohledu probačního úředníka a zároveň takto jednal zejména v rozporu s Jednotnou Úmluvou o omamných látkách, která byla pro Českou republiku publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., kdy metamfetamin je uveden jako regulovaná psychotropní látka v seznamu č. 5, který je přílohou k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., provádějící zákon o návykových látkách č. 167/1998 Sb.

2. Za toto jednání byl obviněný podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí.

3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, a to usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 68 To 310/2019, kdy podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.

II.

Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně napadl v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání podle § 256 tr. ř. Dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, podle něhož mohou i zásadní procesní pochybení mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného skutku. Takové procesní námitky pak mohou být způsobilé založit přezkumnou činnost dovolacího soudu.

5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný v podstatě namítal, že v předcházejícím řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, což mělo vliv na následné správné posouzení skutku nebo na jiné hmotněprávní posouzení. Obviněný uvedl, že skutečnost, že došlo k porušení práva na obhajobu, připustil i odvolací soud, avšak toto zjištění se nikterak neodrazilo v právní kvalifikaci skutku, byť se tak mělo stát. Odvolací soud v napadeném usnesení vyslovil nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení přípravném, když policejní orgán zahájil trestní stíhání proti obviněnému pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ač měl podklady pro zahájení trestního stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, u něhož je pro trestní sazbu založen důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř., a obviněný tak měl mít obhájce již v době svého prvního výslechu v procesním postavení obviněného. Tímto způsobem získaná výpověď obviněného je podle odvolacího soudu sice nepoužitelná, a tak odvolací soud nepovažoval za potřebné zabývat se zdravotním stavem a schopností obviněného vypovídat při svém prvním výslechu dne 2. 7. 2018.

6. I přes uvedenou nepoužitelnost výpovědi obviněného nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že jej lze usvědčit z jednání uvedeného ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku na základě svědeckých výpovědí. Závěry odvolacího soudu o nepoužitelnosti výpovědi obviněného učiněné v přípravném řízení se však neodrazily v posouzení skutku týkajícího se svědka L. S., v jehož případě soudy v podstatě vycházely jednak z výpovědi obviněného ze dne 2. 7. 2018, jednak z obsahu vysvětlení tohoto svědka, což obviněný namítal již v odvolání, avšak odvolací soud tuto námitku nereflektoval.

7. V dovolání obviněný rovněž předložil námitky týkající se výpovědí jednotlivých svědků v přípravném řízení a hlavním líčení. Vzhledem k tomu, že nižší soudy vycházely z výpovědí těchto svědků učiněných v přípravném řízení, namísto u hlavního líčení, má za to, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť je nutné vycházet z výpovědí učiněných před soudem, a jsou-li mezi jednotlivými výpověďmi rozdíly, je soud povinen je v rámci hlavního líčení, v rámci daného výslechu svědka vyřešit. Nabídne-li svědek rozumné vysvětlení změny výpovědi, je třeba vycházet právě z té výpovědi, která byla učiněna před soudem.

8. Ke konkrétním svědeckým výpovědím obviněný uvedl, že přísnější trestní kvalifikace jeho jednání je odvozena z výpovědí svědkyně L. Š. a svědka V. B. V hodnocení těchto svědectví obviněný shledává porušení práva na spravedlivý proces, když u svědkyně L. Š. nižší soudy hodnotily její výpověď v rozporu se zásadou in dubio pro reo a porušily tak právo dovolatele na spravedlivý proces. Obdobně v případě svědecké výpovědi V. B. obviněný namítl, že je zjevné, že svědkovi B. byly při jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení vkládány odpovědi do úst a svědek vypověděl až v návaznosti na předložené doznání dovolatele, které však nelze považovat za přípustný důkaz. Obviněný proto při hlavním líčení navrhl, aby byl výslech svědka B. opakován, avšak soud prvního stupně tento návrh nereflektoval a ani o něm nerozhodl. Obviněný je proto toho názoru, že se jedná o opomenutý důkaz ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17.

9. Uvedenými pochybeními orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, přičemž zejména v případě těchto svědků mělo toto porušení vliv na hmotněprávní posouzení věci, tj. že jednání obviněného bylo posouzeno dle kvalifikované skutkové podstaty. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že podle rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, který rozhodoval o podmíněném propuštění obviněného z předchozího výkonu trestu odnětí svobody, se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, jak ostatně uvedl odvolací soud při veřejném zasedání.

10. Odvolacímu soudu dále vytkl, že se zcela opomněl vypořádat s námitkami obhajoby ohledně stavu nepříčetnosti v době spáchání skutku, a to vzhledem ke zdravotnímu stavu obviněného a jím užívaným lékům, kdy tyto léky mohly zapříčinit zhoršení kognitivních funkcí, které mohly mít vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Nižší soudy se danými námitkami či návrhem na vypracování znaleckého posudku nezabývaly, o tomto návrhu ani nijak nerozhodly, čímž došlo k opomenutí tohoto důkazu a k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

11. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 68 To 310/2019, a věc vrátil odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení se v podstatě ztotožnila s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu. K dovolacím námitkám uvedla, že obviněný ve svém dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. K tomuto je možné se ztotožnit s názorem druhoinstančního soudu, že v průběhu trestního řízení přípravného, poté, co bylo rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby a obviněný se vyjádřil tak, že žádá o ustanovení obhájce, byl obviněnému obhájce ustanoven a tento byl řádně vyrozumíván o konání výslechů svědků. S dovolacími námitkami obviněného se dostatečně podrobně zabýval odvolací soud, jehož závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, proto na ně státní zástupkyně bez výhrad odkázala. Pokud tedy řízení o odvolání proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

13. Dovolací námitky obviněného jsou nadto prakticky námitkami skutkovými, respektive komentují rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Tyto námitky neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Obviněný se pouze domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně má za to, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné a že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.

14. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

III.

Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

18. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, a dále též rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, popř. závěry vyplývající z č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298).

19. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).

IV.

Důvodnost dovolání

21. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

22. Obviněný ve svém dovolání namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, pokud bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, byť měly orgány činné v trestním řízení již podklady k tomu, aby zahájily trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy pro trestný čin, u něhož trestní sazba zakládá důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že tuto námitku obviněný uplatnil již v řízení o odvolání. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) ji shledal důvodnou, přičemž uvedl, že v tomto ohledu se neztotožnil s výše uvedeným nesprávným postupem orgánů činných v přípravném řízení. Policejní orgán měl v době zahájení trestního stíhání obviněného dostatek podkladů k tomu, aby zahájil jeho trestní stíhání pro přísnější právní kvalifikaci, neboť měl vědomost o odsouzení obviněného Okresním soudem v Olomouci ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 165/2011, které již v té době zakládalo právní kvalifikaci zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

23. Soud prvního stupně tudíž nepostupoval správně, pokud své rozhodnutí založil též na výpovědi obviněného získané při jeho výslechu dne 2. 7. 2018. Je zřejmé, a dovolatel to i v dovolání výslovně připouští, že odvolací soud při svém rozhodování z předmětné výpovědi obviněného nevycházel, avšak pro vyslovení viny posuzovanou trestnou činností shledal existenci dostatečného množství jiných důkazů, zejména svědeckých výpovědí z řad odběratelů pervitinu, jež obviněného spolehlivě usvědčovaly, přičemž tyto důkazy byly nižšími soudy hodnoceny v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí též podrobně a dostatečně vypořádal s námitkou obviněného stran porušení práva na obhajobu (viz bod 8. – 11. usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se může ztotožnit s těmito závěry vyslovenými odvolacím soudem, a proto v podrobnostech na něj odkazuje.

24. Obviněný dále vytýkal, že soudy se nijak nezabývaly otázkou jeho nepříčetnosti, i když v době spáchání skutku z důvodu svých zdravotních problémů užíval medikamenty, které zhoršovaly jeho kognitivní funkce, resp. mohly mít vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Přitom soudy nikterak nerozhodly o návrhu na vypracování znaleckého posudku k objasnění jeho duševního stavu v době spáchání činu.

25. Podle § 26 tr. zákoníku není ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, za své jednání odpovědný. Podle § 123 tr. zákoníku se duševní poruchou rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka.

26. Ze spisového materiálu se podává, že orgány činné v trestním řízení neshledaly v průběhu řízení důvody, z nichž by vyplývaly opodstatněné pochybnosti o tom, že obviněný byl v době spáchání skutku ve stavu nepříčetnosti ve smyslu výše citovaných ustanovení. Nalézací soud se ve svém rozhodnutí otázkou nepříčetnosti obviněného zabýval (bod 24. rozsudku nalézacího soudu), když uvedl, že považuje „za nadbytečné zpracovávat na osobu obžalovaného znalecký posudek ve smyslu, zda výpověď učiněnou na policii a před soudem ve vazebním zasedání neučinil ve stavu nepříčetnosti, který si zavinil jednak užitím návykových látek, léků a opiátů, když je zřejmé, že vypovídal spontánně a změna stanoviska je jednoznačně vedena až změnou právní kvalifikace, hrozbou většího trestu a nemá žádný reálný podklad.“ Nalézací soud dále uvedl, že se obviněný obdobně hájil již ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 T 165/2011. Rovněž odvolací soud ve svém usnesení reagoval na námitku nepříčetnosti obviněného, kdy považoval za bezpředmětné se nadále zabývat zdravotním stavem a schopností obviněného vypovídat dne 2. 7. 2018. Obviněný se tudíž opět brání podobným způsobem, a to poukazem na své údajné zdravotní problémy.

27. Nejvyšší soud tak může konstatovat, že soudy nižších stupňů se s výše uvedenou námitkou jistým způsobem vypořádaly, přičemž v průběhu řízení nebyl zjištěn důvod, pro který by bylo nutno provádět k této otázce dokazování. Proto se tedy nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz, kterým by bylo založeno porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

28. Pokud obviněný dále namítl, že přísnější kvalifikace jeho jednání se odvíjí od svědeckých výpovědí L. Š. a V. B., pak Nejvyšší soud považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou.

29. Obviněný byl v daném případě uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Ke spáchání posuzovaného jednání navíc došlo v době, kdy byl obviněný podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a to z odsouzení Okresním soudem v Olomouci ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 6 T 165/2011, tedy v době, kdy měl vést příkladný život a prokázat, že dosavadní výkon trestu byl pro něj dostatečným ponaučením a nebude páchat trestnou činnost, přičemž zde byl odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. K použití přísnější právní kvalifikace tedy došlo z důvodu recidivy předvídané ustanovením § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nikoliv z důvodu rozsahu nezákonné distribuce drog. Hodnocení svědeckých výpovědí svědkyně L. Š. a svědka V. B., tudíž nemohlo ovlivnit právní posouzení skutku, kdy toto není odvislé od počtu případů distribuce, nýbrž od opakovaného páchání trestné činnosti za podmínek speciální recidivy. Konečně na uvedenou právní kvalifikaci nemá vliv ani to, zda se obviněný osvědčil z podmíněného propuštění v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 T 165/2011.

30. Zbývající dovolací námitky nenaplňují uplatněný, ani žádný jiný dovolací důvod. Obviněný v nich prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a předkládá svou verzi skutkového stavu věci. Takové námitky nelze pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, a to s ohledem na výše uvedený výklad k předmětnému dovolacímu důvodu. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž, jak již uvedeno výše, nelze hodnotit správnost a úplnost soudy zjištěného skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud tak vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

31. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru