Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 210/2020Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaHodnocení důkazů
Souhrnný trest
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.210.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku

§ 43 odst. 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 210/2020-511

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného A. H. H., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Velké Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 9 To 225/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 80/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. H. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 1 T 80/2019, byl obviněný A. H. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 1 T 204/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 13 To 78/2019, byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 1 T 204/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 13 To 78/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně byl obviněnému za podmínek § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě mobilního telefonu zn. Samsung podrobně specifikovaného ve výrokové části citovaného rozsudku okresního soudu.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

v přesně nezjištěné době, nejméně od 22. 2. 2018 až do doby svého zadržení dne 19. 12. 2018, v zahradní chatce v Kladně-Dubí opakovaně bez povolení vyráběl drogu pervitin z různých léků, které obsahovaly efedrin a pseudoefedrin a přechovával chemikálie a věci potřebné k výrobě, vyrobenou drogu částečně užíval pro vlastní potřebu a částečně neoprávněně distribuoval přesně neurčenému okruhu uživatelů, zejména P. H., D. P. a dalším, přičemž droga pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., a tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Semily sp. zn. 4 T 210/2012 odsouzen dne 19. 12. 2012 pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který vykonal dne 29. 7. 2015.

3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný ve všech jeho výrocích odvoláním, které však bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 9 To 225/2019, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 9 To 225/2019, jímž bylo zamítnuto jím podané odvolání, podal obviněný A. H. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Své námitky přitom podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. řádu, neboť má za to, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, přestože byl v řízení tomuto usnesení předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

5. Dovolatel předně namítl, že soudy nižších stupňů nebylo bezpečně prokázáno, že bez povolení vyráběl drogu pervitin v zahradní chatce v Kladně-Dubí v období již od 22. 2. 2018, aniž by tuto svoji námitku dále jakkoli rozvedl. Současně obviněný namítá, že mu byl v dané trestní věci nižšími soudy sice správně uložen souhrnný trest ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku, nicméně nižšími soudy nebyly správně vyhodnoceny podmínky souhrnnosti ve vztahu k dalším rozhodnutím, zejména k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 T 98/2018. Soudy obou nižších stupňů se dle dovolatele zkoumáním rozsahu souhrnnosti nikterak dopodrobna nezabývaly, ačkoli tak činit měly, pročež dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení stran ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku pojednávajícího o souhrnném trestu. Za daného stavu mělo být dle obviněného doplněno dokazování o trestní spisy, ve kterých přicházelo do úvahy rozhodnutí o uložení souhrnného trestu, načež se měl s těmito materiály odvolací soud řádně vypořádat, což však neučinil. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k předneseným námitkám uvedla, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Námitky, jimiž obviněný brojí proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně stran řešení otázky, po jak dlouhou dobu bez povolení vyráběl pervitin v zahradní chatce v Kladně-Dubí, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů, tak dle státní zástupkyně výše uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť nižší soudy v dané věci ve svých rozhodnutích podrobně a přesvědčivě odůvodnily skutkovou verzi, na níž vystavěly odsuzující rozsudek.

7. Naproti tomu za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) dle státní zástupkyně považovat námitku dovolatele namířenou proti posouzení podmínek pro ukládání souhrnného trestu. Krajský soud v Praze v souvislosti s řešením otázky souběhu trestných činů řádně vysvětlil, že v nyní posuzované trestní věci nemůže jít o souběh trestných činů s delikty, jimiž byl obviněný uznán vinným v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 98/2018, kterak naznačoval dovolatel, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 T 98/2018, byl ukládán souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 2 T 63/2018, který byl obviněnému doručen dne 1. 10. 2018, což je datum rozhodné pro ukončení souběhu. Jestliže v posuzované trestní věci šlo o trvající trestný čin, pro který byl obviněný odsouzen, je dle státní zástupkyně správný závěr, že posuzovaná trestná činnost byla ukončena až k datu 19. 12. 2018, tedy po 1. 10. 2018, kdy byl obviněnému doručen citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 63/2018. Za tohoto stavu tak není možné zvažovat souběh uvedených trestných činů. Odvolací soud současně deklaroval, že identické závěry platí i pro další odsouzení obviněného z roku 2018, konkrétně ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 1 T 160/2018, jímž byl obviněnému ukládán souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 13. 7. 2018, sp. zn. 1 T 113/2018, který mu byl doručen dne 20. 9. 2018. S prezentovanými úvahami odvolacího soudu přitom státní zástupkyně vyjádřila souhlas, neboť jsou souladné s ustanovením § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Za daného stavu tak státní zástupkyně shledává dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.

III.

Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo rovněž nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplnily jím uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

IV.

Důvodnost dovolání

10. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a písm. g) tr. řádu, neboť usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ.

11. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud současně připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

12. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.

13. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v podaném dovolání ve značné míře pouze opakuje námitky, jež uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck). Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, kterak se toho obviněný domáhal.

14. Vyjma skutečnosti, že obviněný ve značné míře jen opakuje obhajobu uplatněnou v dosavadním průběhu trestního řízení, je pak z hlediska posouzení dovolání významné, že některé z jeho výhrad pod uplatněné dovolací důvody (ani žádné jiné, byť neuplatněné, ze zákonného taxativního výčtu dovolacích důvodů) podřadit nelze. Část v dovolání uplatněných námitek totiž směřuje do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění, v rámci kterých obviněný vznáší výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů nižších stupňů, což jsou námitky z hlediska deklarovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních) zcela irelevantní. Konkrétně se jedná o výtky obviněného ohledně posouzení délky období, po které v zahradní chatce v Kladně-Dubí bez povolení vyráběl pervitin, neboť podle jeho přesvědčení nebylo soudy nižších stupňů bezpečně prokázáno, že by k výrobě pervitinu docházelo již od 22. 2. 2018. Nejvyšší soud však v této souvislosti konstatuje, že se obviněný touto námitkou, jíž dále nikterak nerozvinul, pouze domáhá toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů, jež byly řádně provedeny v původním řízení, byly učiněny jiné skutkové závěry, než které učinil soud prvního stupně. Naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu ve vztahu k výše uvedené námitce přitom vyvozuje z vlastní verze skutkového děje, když dle jeho tvrzení (rozvedeného v předchozích fázích trestního řízení) nebyla bez zásadních pochybností objasněna skutečnost, že by se měl předmětné trestné činnosti dopouštět téměř po dobu jednoho roku. Ze strany obviněného se přitom jedná o identické námitky, které uplatnil již v rámci odvolacího řízení, s nimiž se však krajský soud ve svém rozhodnutí řádně vypořádal (viz bod 9. odůvodnění napadeného usnesení).

15. V souvislosti s dovolatelem tvrzeným nedostatečným prokázáním počátku, resp. celkové délky období, po které se měl dopouštět skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu relevantní judikatury Ústavního soudu. Naopak, oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení výpovědi obviněného či odposlechů a záznamů uskutečněného telekomunikačního provozu (jež byly zajištěny v trestní věci odděleně stíhané P. H.) a dalších důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Odvolací soud zejména v bodech 8. až 10. odůvodnění napadeného usnesení řádně vysvětlil, z jakých důvodů se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně vztahující se ke skutkovým otázkám, včetně rozsahu období, po které se obviněný předmětné trestné činnosti dopouštěl, s tím, že ji považuje za přiléhavou a správnou, načež sám provedl stručnou rekapitulaci výsledků provedených důkazů ve vztahu k závěrům o vině skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným, jež v kontextu uplatněných odvolacích námitek zcela vyvracejí tvrzení prezentovaná obviněným. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je přitom zřejmé, jaké skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a kterak postupovaly při jejich hodnocení. Soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se soud odvolací plně ztotožnil, v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, jaké prokázané skutečnosti jej vedou k závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, včetně vymezení počátku páchání protiprávního jednání obviněného dnem 22. 2. 2018, aniž by bylo v tomto ohledu třeba jakýmkoli způsobem provedené dokazování doplňovat.

16. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného stran nesprávného posouzení zákonných podmínek pro uložení souhrnného trestu odvolacím soudem s tím, že v dané věci měl být souhrnný trest, vyjma rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 1 T 204/2018, ukládán rovněž ve vztahu k dalším rozhodnutím, zejména k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 T 98/2018. Z obsahu příslušného spisového materiálu je totiž zřejmé, že skutku, jímž byl uznán vinným v nyní posuzované věci, se obviněný dopouštěl v období nejméně od 22. 2. 2018 až do svého zadržení, ke kterému došlo dne 19. 12. 2018. K dokonání daného trestného činu tedy došlo až okamžikem odstranění protiprávního stavu, který obviněný svým jednáním navodil a následně udržoval, tj. dnem 19. 12. 2018, kdy mu bylo v důsledku jeho zdržení zabráněno v další výrobě pervitinu. Naproti tomu k vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 98/2018, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pravomocně odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců a trestu zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti šesti měsíců za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu vydaného dne 29. 6. 2018 Obvodním soudem pro Prahu 8, sp. zn. 2 T 63/2018, jenž byl obviněnému doručen dne 1. 10. 2018, došlo již dne 1. 10. 2018, tedy ještě před dokonáním trestného činu v dovoláním dotčené trestní věci. Obdobně i k vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 160/2018, jímž byl obviněný uznán vinným rovněž přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pravomocně odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou a trestu zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu vydaného dne 13. 7. 2018 Okresním soudem v Kladně, sp. zn. 1 T 113/2018, jenž byl obviněnému doručen dne 20. 9. 2018, došlo dne 11. 12. 2018, tzn. ještě před zadržením obviněného v nyní posuzované věci (19. 12. 2018) a tedy i před dokonáním trvajícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 1 T 80/2019.

17. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že souhrnný trest soud uloží podle zásad uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku tehdy, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudkem za jiný jeho trestný čin. Souhrnný trest přitom přichází do úvahy jen v případě dvou a více trestných činů, které jsou projednávány nejméně ve dvou samostatných řízeních, přičemž mezi spácháním těchto trestných činů nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za kterýkoli z nich, a ani nebyl pachateli za kterýkoli z nich doručen trestní příkaz. Souhrnný trest tak naopak nelze uložit za situace, kdy pachatel spáchal další trestný čin až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, nebo po doručení trestního příkazu, za předchozí trestný čin.

18. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud připomíná, že při úvahách o tom, zda jsou dány podmínky pro ukládání souhrnného trestu, je vždy nezbytné správně vymezit okamžik, kdy byl daný trestný čin dokonán. V případě trvajícího trestného činu je přitom pro závěr o tom, zda je dán souběh s dalšími trestnými činy či nikoli, rozhodující okamžik, kdy byl odstraněn protiprávní stav, jehož udržování je znakem trvajících trestných činů. Pakliže pachatelem dříve navozený protiprávní stav trval (byl udržován) i po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně za jiný trestný čin téhož pachatele, nejedná se o souběh trestných činů, pročež nejsou splněny ani zákonné podmínky ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení souhrnného trestu. Za takového stavu se totiž jedná o recidivu (pravou či nepravou, stejnorodou či nestejnorodou), pročež je na místě pachateli za později dokonaný trvající trestný čin ukládat samostatný trest.

19. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jednání, jímž byl uznán vinným v nyní posuzované věci, obviněný dokonal dne 19. 12. 2018, tedy až poté, co byl dne 1. 10. 2018 Obvodním soudem pro Prahu 8 vyhlášen odsuzující rozsudek sp. zn. 1 T 98/2018, resp. poté, co byl dne 11. 12. 2018 Okresním soudem v Kladně vyhlášen odsuzující rozsudek sp. zn. 1 T 160/2018. Mezi skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 80/2019, a skutky, jimiž byl uznán vinným jednak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 98/2018 a jednak rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 160/2018, tak není dán vícečinný souběh, pročež odvolací soud, stejně jako soud nalézací, jednání obviněného v nyní posuzované věci ve vztahu k těmto dvěma předchozím rozhodnutím zcela správně vyhodnotil jako recidivu, za kterou mu nebylo možné uložit souhrnný trest, nýbrž trest samostatný. Oba soudy nižších stupňů tak došly ke správnému závěru, že za daného stavu byly splněny zákonné podmínky ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení souhrnného trestu toliko ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 1 T 204/2018, jímž byl obviněný ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 13 To 78/2019, uznán vinným sbíhajícím se přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť citovaný rozsudek za tuto trestnou činnost obviněného byl soudem prvního stupně vyhlášen až dne 7. 2. 2019, tj. poté, co obviněný dne 19. 12. 2018 dokonal drogový delikt v nyní posuzované věci.

V.

Závěr

20. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dovolání obviněného A. H. H. dospěl k jednoznačnému závěru, že v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Praze nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť soudy prvního a druhého stupně se v rámci svého rozhodnutí nedopustily obviněným vytýkaných vad, zejména porušení ústavním pořádkem garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.

21. Ježto obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž však v napadených rozhodnutích nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

22. Jelikož tak s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem nebylo Nejvyšším soudem shledáno, že by napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze či řízení, které mu předcházelo, trpělo obviněným A. H. H. vytýkanými vadami, bylo postupováno podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru