Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 209/2016Usnesení NS ze dne 21.04.2016

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.209.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 209/2016-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2016 dovolání obviněné J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2015, sp. zn. 5 To 236/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 11/2015 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné J. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 2 T 11/2015, byla J. K. uznána vinnou v bodě I přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v bodech II/1, 2, 3 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem III přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná, spoluobviněný a státní zástupkyně odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 5 To 236/2015, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodech II/3, III/2 a III/3 a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl v případě obviněné tak, že jí uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále bylo rozhodnuto o trestu spoluobviněného a oba obvinění byli zproštěni obžaloby pro útoky popsané pod výše uvedenými body výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Podle skutkových zjištění (ve výrocích, které zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny) se obviněná trestné činnosti dopustila se spoluobviněným P. S. tím, že

I. společně od blíže nezjištěné doby, nejpozději však do 24. 9. 2014, v P. K., ul. J. č. …, v řadovém domě, který společně obývali, měli dózu s nápisem Tesco medové oříšky obsahující látku kofein, plastové kapátko obsahující dihyrokodein, hydrokodon v množství 3 ml, lékařské recepty, plnou krabičku a balení Modafenu v blistrech, plný blistr léku Suboxon, dvě tablety léku Suboxon v blistru, skleněnou lahvičku s obsahem tekutiny, injekční stříkačku s obsahem tekutiny, plechovou dózu se sáčkem s obsahem máku, krabičku s obsahem blistrů léku Coaxil, igelitovou tašku s obsahem zbytku makovic, plastové dózy s obsahem máku, plastovou dózu obsahující látku kofein v množství 114,453 gramu, plastový sáček s lištovým uzávěrem s obsahem bílého prášku, skleněnou kádinku o objemu 250 ml v níž byla zjištěna přítomnost látky dihyrokodein, dihydromorfin, láhev s obsahem hydroxidu sodného, láhev s nápisem Acetan anhydrid, láhev s nápisem kyselina chlorovodíková, skleněnou lahvičku s obsahem černé tekutiny, pet láhev s obsahem hnědé kapaliny, pet láhev s obsahem dvoufázové tekutiny tvořené v horní vrstvě alkalickým hydroxidem, toluenem v množství 1 100 ml a ve spodní vrstvě dihydrokodeinem, hydrokodonem v množství 100 ml, skleněnou láhev s neoriginálním víčkem obsahující látku dihydrokodein, mekonin, plastovou nálevku s vatou obsahující látku dihydrokodein, dihydromorfin, mák v dóze a ve skleničce, skleněný tál, skleněný tál s obsahem látky Piracetam, kofein v množství 0,3 gramu a mák v igelitové tašce, přičemž dihydrokodein, který je uveden v seznamu č. 2 a hydrokodon, který je uveden v seznamu č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, jsou látky omamné a jsou hlavní složkou návykové látky známé jako „Braun“, založené na intramolekulární disproporcionaci kodeinu, který lze získat z rostliny mák setý a kyselina chlorovodíková, hydroxid sodný, toluen a běžné laboratorní sklo, nejméně pak baňky, kádinky, nálevky a dávkovací pomůcky a nejméně pak injekční stříkačka nebo kapátko jsou prostředky nezbytné k přípravě látky „Braun“, přičemž látky kofein a piracetam se běžně užívají k ředění omamných a psychotropních látek pro účely distribuce,

II. P. S. dílem sám, dílem za účasti J. K.

1) nejméně od května roku 2013 do června roku 2014 v P. – K., ul. J. …, v kuchyni řadového domu bez příslušného oprávnění pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, obviněný S. z látek, které společně s obviněnou K. stírali z makovic rostliny máku rostoucího na makových polích, jenž se nacházejí v P. – Ď. a v obci Z., a nejméně pak z léčiva Vendal, které si obstarával na nezjištěných místech, vařením za pomoci chemikálií, např. látky anhydryd, skleněných baněk a chemického skla vyprodukoval drogu heroin, přičemž obviněná K. se na produkci podílela tím, že mu nosila věci potřebné k vyprodukování drogy heroin, a následně takto získaný heroin společně rozdělovali do plastových sáčků a připravovali k distribuci,

2) nejméně od května roku 2013 do června roku 2014 v P. – K., ul. J. …, v kuchyni řadového domu bez příslušného oprávnění pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, obviněný S. vyráběl z léčiva Sudafet drogu pervitin, přičemž obviněná K. se na produkci podílela tím, že mu nosila věci potřebné k vyprodukování drogy pervitinu, a následně takto získaný pervitin společně rozdělovali do plastových sáčků a připravovali k distribuci,

3) (zrušen odvolacím soudem)

4) nejméně od roku 2013 do července roku 2014 v P. – K., ul. J. …, bez příslušného oprávnění pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy poskytl za úplatu J. S. nejméně ve 20 případech návykovou látku heroin, v každém jednotlivém případě za částku 1 000 Kč za jeden gram heroinu, a nejméně v 20 případech návykovou látku pervitin, v každém jednotlivém případě za částku 1 000 Kč za jeden gram pervitinu,

přičemž metamfetamin, nazývaný též pervitin, je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

přičemž heroin je uveden jako látka omamná v seznamu č. 3 omamných látek v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

III. J. K. sama

1) nejméně od roku 2013 do července 2014 v P. – K., ul. J. …, v řadovém domě, bez příslušného oprávnění pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy poskytla za úplatu J. S., nejméně ve 20 případech návykovou látku pervitin i heroin, v každém jednotlivém případě za částku 1 000 Kč za jeden gram pervitinu i heroinu,

2) (zrušen odvolacím soudem)

3) (zrušen odvolacím soudem)

přičemž metamfetamin, nazývaný též pervitin, je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

přičemž heroin je uveden jako látka omamná v seznamu č. 3 omamných látek v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Matouše Jíry dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázala na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V textu svého dovolání obviněná k výroku pod bodem I vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že je usvědčována protokolem o domovní prohlídce a znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Ona i spoluobviněný podrobně vysvětlili účel a původ věcí zabavených při domovní prohlídce. I ze znaleckého posudku vyplynulo, že sepsané věci jsou pro výrobu drogy „Braun“ nedostatečné. Obvinění byli silně závislí na návykových látkách, proto obviněná připravovala odvar z máku k utišení abstinenčních příznaků. Spoluobviněný pak za tímto účelem zkapalňoval léčiva s dihydrokodeinem, aby si vzniklou hmotu mohl aplikovat stříkačkou. K tomu užíval zajištěné věci, které jsou volně dostupné. Obviněná považuje za nepřípustné, aby soud dovozoval účel zajištěných věcí ze samotné skutečnosti, že ona a její přítel jsou závislí na tvrdých drogách a s dalšími závislými osobami se stýkali. Tím se podle obviněné zpronevěřil zásadě presumpce neviny.

Pokud jde o výrok pod bodem III/1, namítá obviněná závažné porušení práva na spravedlivý proces v souvislosti s výslechem svědka S., k němuž podle ní naprosto nelze přihlížet. Svědek v hlavním líčení dne 25. 2. 2015 při své volné výpovědi uvedl pouze to, že si v průběhu roku 2013 od obviněných koupil heroin a pervitin a za jakých podmínek. Následně bylo vyhlášeno usnesení, že se čte výpověď svědka z přípravného řízení podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., a soud v jejím čtení pokračoval i poté, co obhájce obviněné vznesl celkem tři námitky a požadoval, aby bylo před předestíráním protokolů jasně konstatováno, v čem konkrétně se svědek od svých dřívějších výpovědí odchyluje. Soud však jeho námitce nevyhověl a protokoly o výslechu svědka přečetl celé, čímž výslech zmařil. Podle obviněné nebyly naplněny podmínky § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., neboť svědek neodepřel vypovídat a nešlo o situaci, kdy by se od předchozí výpovědi v podstatných bodech odchyloval. Došlo tak k porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti řízení.

V závěru svého dovolání pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a sám obviněnou zprostil obžaloby.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněné věcně vyjadřovat nebude.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněná brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu provedení a hodnocení důkazů.

Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.

Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Pokud jde o námitky směřované proti výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, obviněná zmiňuje pouze některé z důkazů, na jejichž základě soud prvního stupně vyvodil popsaná skutková zjištění. Nelze proto souhlasit s jejím tvrzením, že by účel shromážděných věcí byl vyvozen pouze z její drogové závislosti a styků s dalšími závislými osobami.

K výroku uvedenému pod bodem II pak obviněná žádné námitky nevznáší. K výroku III/1 uvádí, že výpověď svědka S. nebyla řádně provedena. Touto námitkou se již podrobně zabýval odvolací soud na str. 11-12 svého rozhodnutí. Nad rámec jeho závěrů lze dodat, že pokud obviněná cituje z odborné literatury výklad § 211 odst. 3 tr. ř., části „nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi“, tedy že jde zejména o odchylky takové, kdy svědek uvádí o rozhodujících skutkových okolnostech údaje, které se navzájem vylučují s údaji uvedenými v dřívější výpovědi nebo jsou v jiném zřejmém rozporu, a to do takové míry, že mohou vést k zásadně odlišným skutkovým či právním závěrům, je třeba zdůraznit, že už samotná citace je uvozena slovem „zejména“, tedy je zřejmé, že nejde o jedinou v úvahu přicházející možnost. Samotný citovaný komentář jako další případ uvádí situaci, kdy svědek v některé ze srovnávaných výpovědí zamlčel skutečnosti podstatné pro rozhodnutí, které uváděl v druhé z nich (Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314 s. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2649). V posuzovaném případě jde o situaci, kdy svědek v hlavním líčení vypovídal stručněji, než v přípravném řízení. Odvolací soud na str. 9-10 svého rozhodnutí logicky vysvětlil, že podrobnosti, které jsou pro posouzení skutku podstatné, pro svědka představovaly banální opakované události, které i v přípravném řízení uváděl až na základě otázek kladených mu policejním orgánem a obhájci. Za případ, kdy se svědek v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi, tak lze zcela jistě považovat i situaci, kdy si svědek při své další výpovědi tyto podstatné body již nepamatuje.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná J. K. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jí napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. dubna 2016

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru