Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1646/2005Usnesení NS ze dne 30.01.2006

EcliECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1646.2005.1
Důvod dovolání

265b/1g


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1646/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2006 dovolání podané obviněným J. S. , Česká republika, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 15/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, sp. zn. 28 T 38/98, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. S. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 28 T 38/98 byl obviněný J. S. uznán vinným skutky, kvalifikovanými jako: [I. a)] trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., [I. b)] spolupachatelství k trestnému činu krádeže podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., spolupachatelství k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., (II.) pokus trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., spolupachatelství k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., (III.) spolupachatelství k trestnému činu krádeže podle § 9 odst. 2 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., spolupachatelství k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 9 odst. 2 tr. zák. , § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., za které byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň mu byl podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen trest propadnutí částky 29 265 Kč. Dále mu byla uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným manželům J. Č. a O. Č. , Česká republika, částku 147 356,40 Kč, přičemž byli poškození se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 22. 9. 2004, podali obvinění J. S. , P. S. a L. K. odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 15/2005 tak, že odvoláním napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ohledně obviněného J. S. ve výrocích o vině pod bodem [I. a) – I. b)] a bodem (III.) a současně ve výrocích o trestech, ohledně obviněného P. S. ve výroku o vině pod bodem (II.) a současně ve výroku o trestu, a ohledně obviněné L. K. ve výroku o vině pod bodem (III.) a současně ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak soud druhého stupně mimo jiné uznal obviněného J. S. vinným skutkem, který kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za pokus trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., o nichž výroky o vině zůstaly v rozsudku soudu prvního stupně (bod II.) nedotčeny, odsoudil podle § 219 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtrnácti roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou.

Odvolací soud přitom podle § 259 odst. 1 tr. ř. mimo jiné ve zrušené části napadeného rozsudku týkajícího se obviněného J. S. a L. K. ve výroku

o vině pod bodem (III.) věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. 4. 2005 byl doručen mimo jiné obviněnému J. S. dne 27. 6. 2005, jeho obhájci dne 21. 6. 2005, poškozeným dne 10. 6. 2005 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, pracovišti Liberec, dne 9. 6. 2005.

Podle skutkových zjištění soudu druhého stupně se obviněný dopustil trestného činu vraždy a trestného činu porušování domovní svobody tím, že v noci z 21. 9. 1997 na 22. 9. 1997 vylákal svého známého P. Č. , k cestě z Prahy do lesa u obce A. , okres Liberec, kam přijeli ještě ve společnosti P. S. osobním vozem zn. Škoda Felicia, který řídil J. S. , a po zastavení společně šli lesem k chatě, kterou mají poblíž příbuzní ženy J. S. a v průběhu cesty v úmyslu získat majetkový prospěch vystřelil tento z revolveru zn. Magnum, ráže 38 speciál, na poškozeného P. Č. a usmrtil jej třemi výstřely do hrudníku, krku a krajiny bederní, a poté společně s P. S. po vzájemné dohodě v dopoledních hodinách dne 22. 9. 1997 za použití klíčů nalezených v osobním voze zn. Škoda Felicia, jímž přijeli z lesa u obce A. , okres Liberec, které tam zanechal poškozený P. Č. , vnikli do bytu v Praze–6, kde odcizili ke škodě O. Č. různé zlaté a stříbrné šperky jako náhrdelníky, snubní prsteny, řetízky, přívěšky, náušnice, náramky, dva fotoaparáty zn. Olympus a Pentax, diktafon, telefonní přístroj se záznamníkem zn. Panasonic, kazety do diktafonu, záznamníku, videorekordéru, dále pak mobilní telefon s příslušenstvím a telefonními kartami, pistoli ČZ 75, ráže 9 mm, různé druhy nábojů, kupón na MHD Praha, elektrický šlehač, hnětač, toustovač, kalkulačku, plnící pera zn. Parker, videokazety, různé čistící prostředky, kosmetiku, peněžní hotovost ve výši 5 000 Kč a další věci, vše v hodnotě 126 909 Kč.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil pokusu trestného činu loupeže a trestného činu porušování domovní svobody spáchaného ve spolupachatelství (bod II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) tím, že dne 15. 10. 1997 po předchozí vzájemné domluvě a rozdělení úkolů přijeli automobilem zn. Felicie z Prahy do Kladna, kde obviněný J. S. , P. S. a A. D. Š. kolem 7:30 hod. v Kladně–Dubí vnikli do prodejny OVOCE–ZELENINA firmy V. , kde obviněný J. S. fyzicky napadl V. V. , kterého udeřil pěstí s tzv. boxerem do hlavy a obličeje, nakonec ho ještě udeřil skleněnou lahví od Mattoni do hlavy, přitom jej jmenovaný Š. ohrožoval pistolí, P. S. svojí přítomností zdůrazňoval naprostou fyzickou převahu pachatelů a marnost jakéhokoliv odporu a poté co poškozenému V. odcizili klíče od bytu z prodejny utekli a následně za použití těchto klíčů vnikli do bytu poškozeného v Kladně, v ulici F. , kde mu odcizil část sbírky mincí a medailí a obviněný J. S. mu ještě odcizil 1 500 Kč v hotovosti, řetízky, hodinky a pouzdra na mince, vše v hodnotě nejméně 97 300 Kč a ostatní v hodnotě nejméně 95 800 Kč a obviněný J. S. mu způsobil dlouhou řeznou ránu v levé krajině spánkové v délce 15 cm, tenkou zlomeninu lebeční kosti v levé krajině spánkové, pohmožděniny v obličeji a otřes mozku s předpokládanou dobou léčení 4–5 týdnů, přičemž jen náhodou nedošlo k jeho těžkému zranění.

Pro úplnost je třeba k výše uvedenému skutku říci, že soud druhého stupně mimo jiné zrušil pro obviněného P. S. výrok o vině, týkající se tohoto skutku, a věc v této části vrátil soudu prvního stupně.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. H. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, dne 22. 8. 2005.

Obviněný napadl svým dovoláním výrok o vině rozsudku soudu druhého stupně

a v návaznosti na to i výroky rozsudku soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním i věcném posouzení skutku, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v tom, že soud nepřihlédl k jeho námitkám a jím navrhovaným důkazům (resp. některé důkazy nepřipustil), nijak tyto námitky a návrhy nekomentoval, rozhodl pouze na základě domněnek (resp. nedostatečně zdůvodněných skutečností a odporujících si výpovědí). Obviněný dále namítá, že je na něj od počátku řízení hleděno jako na vinného z trestných činů, aniž z nich byl skutečně usvědčen nespornými důkazy, a že jsou upřednostňovány výpovědi obviněného Š. a obviněného P. S. , které jsou považovány soudem za věrohodné. Obviněný dále ve svém dovolání upozorňuje na to, že odvolací soud opakovaně konstatoval, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil, kvalifikoval a rozhodl, resp. nedržel se závěrů a doporučení soudu vyššího stupně a činil tak závěry, aniž by tyto byly doloženy a opřeny o důkazy. Obviněný rovněž považuje za nesprávný postup soudu, kdy řízení proti obviněnému Š. bylo vyloučeno ze společného řízení, přičemž obviněný J. S. namítá, že za této situace nelze řádně zjistit jeho vinu a podíl na jednotlivých trestných činech. Obviněný ve svém dovolání konečně poukazuje i na prohlášení učiněné obviněným P. S. před notářkou Mgr. N. A. dne 4. 8. 2005, jehož kopii přikládá ke svému dovolání, a z něhož je dle jeho názoru patrné, že zjištění soudu učiněná ve věci odporují skutečnému stavu.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání vyhověl a podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze

a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci a přikázal posledně jmenovanému soudu, aby věc nově projednal. Zároveň obviněný učinil vůči předsedovi senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, podnět, totiž aby podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu České republiky přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný vykonává, neboť je dle jeho názoru výkon trestu neopodstatněný a měl by být až do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky přerušen.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že v daném případě byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavě právně kvalifikován, přičemž se dále stručně zabýval jednotlivými v předchozím řízení provedenými důkazy. Dále pak uvedl, že k prohlášení P. S. přiloženému k dovolání obviněného nelze v rámci dovolacího řízení s ohledem na jeho obsah přihlížet, a že jako důkaz by mohlo sloužit pouze v řízení o povolení obnovy. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství dále konstatoval, že obviněný sice formálně deklaruje důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho námitky jsou obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i dalších dovolacích důvodů, přičemž dále zhodnotil napadené rozhodnutí tak, že netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstraňovat cestou dovolání.

Závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť je podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku stručně řečeno z důvodu, že bylo v předchozím řízení odmítnuto provedení jím navržených důkazů, z důvodu upřednostňování výpovědi některých obviněných, které byly nedůvodně považovány za věrohodné, z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, z důvodu vyloučení řízení proti obviněnému Š. ze společného řízení, které mělo být důvodem nesprávného zjištění skutkových okolností, atd. Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s dostatečností provedeného dokazování, rozsahem a hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Rovněž je třeba říci, že pokud obviněný shledává příčinu nesprávného právního posouzení skutku v nesprávném procesním postupu soudu v předchozím řízení (vyloučení řízení proti obviněnému Š. ze společného řízení), jde stejně jako v případě námitek proti rozsahu a způsobu dokazování o otázku správné aplikace procesních předpisů, zejména pak § 20 odst. 1 tr. ř. a § 23 odst. 1 tr. ř., tedy nikoliv o otázku aplikace hmotného práva. Proto i tuto námitku nelze v dovolacím řízení uplatnit. Pokud jde o prohlášení P. S. přiložené k dovolání obviněného, nelze v rámci dovolacího řízení k němu přihlížet, a to s ohledem na jeho obsah i vzhledem ke skutečnosti, že v rámci dovolání lze napadené rozhodnutí přezkoumávat jen z hlediska skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodnutí. Lze souhlasit s názorem Nejvyšší státní zástupkyně, že jako důkaz by mohlo sloužit pouze v řízení o povolení obnovy.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. ledna 2006

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru