Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 160/2002Usnesení NS ze dne 12.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.160.2002.1

přidejte vlastní popisek

11 Tdo 160/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2002 o dovolání obviněného J. Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 3 To 524/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 192/99 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 4 T 192/99, byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v období od měsíce března 1996 do měsíce září 1997, vyjma částky 500,-- Kč, kterou zaplatil v březnu 1996, částky 700,-- Kč, kterou zaplatil v dubnu 1996, částky 1.000,-- Kč, kterou zaplatil v červnu 1996 a částky 600, - Kč, kterou zaplatil v prosinci 1996, v B. ani jinde ničím nepřispěl na výživu svého syna D. Č., přesto, že mu vyživovací povinnost vyplývala ze zákona o rodině, a dále z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 1996, sp. zn. 25 Nc 29/96 a z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 8. 1996, sp. zn. 35 C 268/95, kterými byl zavázán přispívat na výživu svého syna částkou 700,-- Kč měsíčně, splatnou předem k rukám matky dítěte L. Č. a od doby zletilosti k rukám syna, a dluží tak za uvedené období na výživném k rukám matky dítěte L. Č. částku ve výši 6.300,-- Kč a k rukám syna D. částku ve výši 4.200,-- Kč.

Za toto své jednání byl odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s tím, že podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců.

Současně bylo obviněnému uloženo podle § 59 odst. 2 tr. zák. omezení, spočívající v povinnosti, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil zaplatil dlužné výživné.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který nezjistil pochybení soudu prvního stupně a svým usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 3 To 524/2001 podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Obviněný J. Č. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce dne 4. 4. 2002 přímo u Nejvyššího soudu České republiky. Uvedená okolnost je sice relevantní z hlediska běhu dovolací lhůty (§ 265e odst. 3 tr. ř.), avšak zvolený postup byl procesně vadný, neboť dovolatel nedodržel ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., jež stanoví, že dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Aby mohlo být provedeno řízení u prvoinstančního soudu podle § 265h tr. ř., bylo předmětné dovolání postoupeno Městskému soudu Brně podáním Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 55/2002.

Vzhledem k tomu, že podané dovolání nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., byl dovolatel Městským soudem v Brně vyzván, aby doplnil podané dovolání ve stanovené lhůtě.

Nejvyššímu soudu bylo doplněné dovolání předloženo Městským soudem v Brně dne 16. 5. 2002 s tím, že toto dovolání směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č. j. 3 To 524/2001 ze dne 16. 1. 2002. Důvod dovolání spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž druhoinstanční soud zvážil, že obviněný je osobou naprosto nezkušenou v soudním řízení a tudíž měl být poučen o právech na obhajobu. Dovolatel dále uvádí, že prvoinstanční soud neučinil ve věci správná a úplná zjištění, neshromáždil všechny potřebné důkazy, jejich hodnocení je pouze jednostranné a proti obviněnému a z výše uvedených důvodů tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu včetně řízení mu předcházejícího a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného J. Č. se dne 24. 6. 2002 vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně s tím, že dovolání se opírá o § 265b odst. 1 písm. k)

tr. ř. Tento dovolací důvod se vztahuje k procesním vadám odvolacího řízení, přičemž však v tomto směru dovolatel žádné námitky nevznáší, neboť jeho námitky se vztahují pouze k rozhodnutí odvolacího soudu a fakticky napadají skutková zjištění nalézacího soudu.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto zákonem předepsaným způsobem po řádném odvolacím řízení, tudíž k žádnému porušení procesněprávních norem nedošlo a tento důvod dovolání není proto zjevně dán. Pokud dovolatel napadá skutková zjištění nalézacího soudu, pak nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle citovaného zákonného ustanovení být nemohou. Z těchto důvodů tedy nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V případě, že by Nejvyšší soud ČR existenci dovolacího důvodu dle 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. shledal, potom souhlasí nejvyšší státní zástupce s projednáním věci v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a navrhuje dovolání podle § 265j tr. ř. zamítnout jako nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a konstatoval, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona a jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněný své dovolání opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ( po novele provedené zákonem č. 200/2002 s účinností od 24. 5. 2002 se jedná o ustanovení obsažené v § 265b odst. 1 písm. l) citovaného zákona).

Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že důvodem dovolání je skutečnost, že obviněný nebyl řádně poučen o svých právech na obhajobu, přičemž však připouští, že byl možná formálně poučen, ale nikoliv v každém období řízení a dále dovolatel namítá nesprávná skutková zjištění nalézacího soudu. Procesní vady odvolacího řízení dovolatel nenapadá.

Dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. k) tr. ř. záleží v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z toho, jak jsou dovolací důvody koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že dovolání nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Zde je třeba konstatovat, že dovolatel vznáší námitky právě proti těmto skutečnostem.

Přezkoumává-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným zamítl jej, a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno tento dovolací důvod uplatnit, jen byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k), § 265b odst. 1 tr. ř. V daném případě se jedná o neopodstatněnou námitku, že obviněný byl krácen v právu na obhajobu, tedy, že neměl v jednotlivých fázích řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. by se uplatnil pouze v případě, že by soud druhého stupně chybně zamítl odvolání obviněného podle § 253 odst.1 tr. ř. jako opožděné nebo jako podané neoprávněnou osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo že by chybně odmítl odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. V dané věci ale nejde o žádnou z těchto situací.

Nejvyšší soud proto konstatuje, že předmětné dovolání je přípustné, opírá se o zákonem stanovený důvod, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti. Nejvyšší soud dále zjistil, že napadené rozhodnutí nebo jemu předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami a návrhu dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu nelze vyhovět a rozhodnutí, jehož se dovolatel domáhá, nelze v dovolacím řízení ani v následném řízení v dané věci učinit. Vzhledem k tomu, že neopodstatněnost dovolání je zjevná ze samotného obsahu podaného dovolání, nebylo třeba, aby Nejvyšší soud prováděl úkony k objasnění dané věci ani doplňoval dokazování ve veřejném zasedání.

Protože námitky, které obviněný J. Č. uplatnil v rámci zákonného dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. prosince 2002

Předseda senátu:JUDr. Stanislav Rizman

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru