Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1539/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaNebezpečné vyhrožování
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1539.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.

§ 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1539/2019-1587

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného J. F., narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 4. 2019, č. j. 55 To 12/2019-1467, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 71/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. F. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Obviněný J. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 9. 2018, č. j. 2 T 71/2016-1380, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (skutky pod body 3. a 7.), přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (skutek pod bodem 4.), přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 5.) a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek pod bodem 6.). Označených trestných činů se přitom obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil (v případě skutku pod bodem 7. společně se spoluobviněným M. M.) následovně:

3.

v okrese Jablonec nad Nisou na parkovišti u cukrárny Ledo v Tanvaldu, v bytě na adrese XY v Tanvaldu, v podzemní garáži obchodního centra Albert v Jablonci nad Nisou, u herny Quatro v Desné a na dalších místech od začátku roku 2014 do 1. 3. 2015 bez zákonného důvodu po předchozí telefonické domluvě opakovaně prodal nebo daroval pervitin, který (metamfetamin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků

- od začátku roku 2014 do 20. 2. 2015 prodal spoluobžalovanému M. R., nar. XY pervitin v množství nejméně 70 g za finanční částku nejméně 70 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od jara 2014 do konce února 2015 prodal L. F., nar. XY pervitin v množství nejméně 1,2 g za finanční částku nejméně 1 200 Kč,

- od přesně nezjištěné doby června 2014 do listopadu 2014 prodal B. M. nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g za finanční částku nejméně 2 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do prosince 2014 prodal J. K., nar. XY pervitin v množství nejméně 4 g za finanční částku nejméně 4 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od poloviny ledna 2015 do 27. 2. 2015 prodal L. B., nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g za finanční částku nejméně 2 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od počátku roku 2014 do 1. 3. 2015 prodal J. N., nar. XY pervitin v množství nejméně 50 g za finanční částku nejméně 50 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od září 2014 do 2. 3. 2015 prodal K. J., nar. XY pervitin v množství nejméně 20 g za finanční částku nejméně 20 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do ledna 2015 prodal D. K., nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g za finanční částku nejméně 2 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od října 2014 do 1. 3. 2015 prodal D. K., nar. XY pervitin v množství nejméně 6 g za finanční částku nejméně 6 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od prosince 2014 do konce února 2015 prodal M. S., nar. XY pervitin v množství nejméně 5 g za finanční částku nejméně 5 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do února 2015 daroval M. H., nar. XY pervitin v množství nejméně 0,3 g,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do 1. 3. 2015 prodal M. L., nar. XY pervitin v množství nejméně 5 g za finanční částku nejméně 5 000,- Kč,

- v přesně nezjištěné době od prosince 2014 do poloviny února 2015 daroval spoluobviněnému M. M., nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do 1. 3. 2015 daroval I. V., nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g,

- v přesně nezjištěné době od října 2014 do 28. 2. 2015 prodal M. M., nar. XY pervitin v množství nejméně 5 g za finanční částku nejméně 10 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od září 2014 do ledna 2015 prodal R. B., nar. XY pervitin v množství nejméně 3,2 g za finanční částku nejméně 3 200 Kč,

a uvedeným osobám bez zákonného důvodu prodal, daroval nebo jinak opatřil pervitin v celkovém množství nejméně 179,7 g za finanční částku nejméně 180 400 Kč,

4.

v okrese Jablonec nad Nisou nejméně v době od 21. 1. 2015 do 20. 2. 2015 opakovaně zejména po Tanvaldu, v ulici XY k železničním závorám v Tanvaldu, v Plavech, do Liberce, k cukrárně Ledo v Tanvaldu, k hotelu Grand v Tanvaldu a k hotelu Britz ve Velkých Hamrech řídil osobní vozidlo zn. AUDI 100 C4L AAH, rz XY, r. v. 1995, barva ZELENÁ-TMAVÁ, vin XY, jehož byl majitelem, přestože věděl, že má platný zákaz řízení motorových vozidel a vozidlo užíval i za účelem předávání pervitinu odběratelům, kdy nejméně 10x, naposledy dne 20. 2. 2015 kolem 19.00 hodin po Tanvaldu od cukrárny Ledo k hotelu Grand a zpět s ním jel R. S., nar. XY, kterému během jízdy předal pervitin, a trest zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 17. 2. 2011, č. j. 2 T 188/2010 ve výměře 2 roky a trest vykonal dne 2. 3. 2015, a rozsudek nabyl právní moci dne 11. 5. 2011 ve spojení s usnesením KS Ústí nad Labem, pobočka Liberec sp. zn. 31 To 141/2011,

5.

v Jablonci nad Nisou dne 21. 7. 2013 předložil ve výkupně sběrných surovin v XY ulici občanský průkaz č. XY znějící na jméno D. P., když prodával měděnou střešní krytinu o hmotnosti 26,5 kg za finanční částku 2 915 Kč a věděl, že uvedený občanský průkaz padělal M. M., nar. XY, který ho v přesně nezjištěné době od října 2009 do března 2011 předal obžalovanému na přesně nezjištěném místě v Jablonci nad Nisou nebo v Tanvaldu a M. M. byl za uvedené jednání odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze 17. 7. 2014, č. j. 2 T 21/2014 a rozsudek nabyl právní moci dne 17. 7. 2014,

6.

v okrese Jablonec nad Nisou dne 7. 2. 2015 kolem 18.00 hodin v Plavech naproti domu č. XY vyhrožoval D. K., nar. XY, když řídil osobní vozidlo zn. Audi tak, že otočil vozidlo v křižovatce a z okna mu zvýšeným hlasem vyhrožoval, že pokud po něm bude něco chtít, tak se podívá na jeho rodinu a poškozený měl strach o život své přítelkyně M. B., nar. XY a jejích dvou malých dětí, a dne 8. 2. 2015 kolem 10:00 hodin obžalovaný ve vchodových dveřích svého bytu v XY ulici č. XY v Tanvaldu, kam na výzvu D. K. přišel poškozený J. P., nar. XY a vyzýval obžalovaného, aby poškozenému D. K. vydal nebo zaplatil notebook zn. Acer Aspire 5738 Z s příslušenstvím v hodnotě 3 000,- Kč, a na výzvu obviněný reagoval tak, že poškozenému vulgárně nadával, a poté sáhl pravou rukou pro nůž, který držel s čepelí o délce 15 cm v úrovni hrudníku poškozeného a vyzýval ho vulgárními výrazy, ať táhne a poškozený měl strach o život, a dne 8. 2. 2015 v 11:35 hodin obviněný z telefonního čísla XY na telefonní číslo poškozeného D. K. XY poslal SMS zprávu ve znění: „Hele ty blbečku ještě jednou sem ke mě někoho pošleš pro ten notes tak si zapamatuj že si pro tebe dojedu a uvidíš co zažiješ neser mě, mně si žádnej notes nedával tak se hodně rychle uklidni nebo tě vypleskám i s tím dilinakem co tu byl začínáš mě vytáčet ty trubko!!!!!“, čímž utvrdil poškozeného v obavě o zdraví své družky a dětí,

7.

po vzájemné předchozí domluvě s cílem vydělat si peníze, které neměli a na popud J. F., který nabídl M. M., že by mohli uvařit pervitin, dne 31. 1. 2015 za společné peníze asi 8 000,- Kč v obci Bogatyňa v Polsku, kam přijeli společně osobním vozidlem zn. Audi 100, RZ XY, koupili v lékárně 20 balení léku Cirrus 120 mg s celkovým obsahem 280 ks tablet, které ještě v Bogatyni vyloupali z blistrů a převezli do České republiky na adresu bydliště obžalovaného M. v ulici XY č. XY v Desné III a do 1. 2. 2015 na uvedené adrese, a dále v garáži domu XY v Tanvaldu společně vyrobili nejméně 18 – 20 g pervitinu, který si rozdělili na polovinu,

a dne 18. 2. 2015 shodným způsobem v obci Bogatyňa za finanční částku asi 9 000,- Kč nakoupili 45 balení léku zn. Cirrus 120 mg a vyloupáním z blistrů získali 630 ks tablet, které převezli do České republiky a opětovně v bytě na adrese XY v Desné III v době do 25. 2. 2015 společně vyrobili pouze nejméně 5 - 6 g pervitinu, protože jim k výrobě chyběl jód, který si rozdělili na polovinu,

a 1 tableta léku Cirrus obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, který je prekursorem ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog, kdy hydrochlorid pseudoefedrin slouží k výrobě psychotropní látky metamfetamin zvaný pervitin, který náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků.

2. Za tyto trestné činy, jakož i za řadu dalších sbíhajících se trestných činů (jimiž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 2 T 13/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 55 To 493/2014, a dále rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 2 T 205/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 31 To 40/2017), soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 84 (osmdesáti čtyř) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 15 (patnácti) měsíců. Dále soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 2 T 205/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 31 To 40/2017, a dále z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 2 T 13/2014, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle § 70 odst. 2 písmena a) tr. zákoníku obviněnému uložil i trest propadnutí věci, resp. věcí, a to dokladů od vozidla a osobního automobilu, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. F. a M. M., jakož i státní zástupkyně, odvolání, k němuž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) – mimo jiné – v záhlaví uvedeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b) a d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného J. F. ve výroku o vině pod body 3 a 7 a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se přitom obviněný podle skutkových zjištění odvolací soudu dopustil takto:

1.

v okrese Jablonec nad Nisou na parkovišti u cukrárny Ledo v Tanvaldu, v bytě na adrese XY v Tanvaldu, v podzemní garáži obchodního centra Albert v Jablonci nad Nisou, u herny Quatro v Desné a na dalších místech od začátku roku 2014 do 1. 3. 2015 bez zákonného důvodu po předchozí telefonické domluvě opakovaně prodal nebo daroval pervitin, který (metamfetamin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků

- od začátku roku 2014 do 20. 2. 2015 prodal spoluobžalovanému M. R., nar. XY pervitin v množství nejméně 70 g za finanční částku nejméně 70.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od jara 2014 do konce února 2015 prodal L. F., nar. XY pervitin v množství nejméně 1,2 g za finanční částku nejméně 1.200 Kč,

- od přesně nezjištěné doby června 2014 do listopadu 2014 prodal B. M. nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g za finanční částku nejméně 2.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do prosince 2014 prodal J. K., nar. XY pervitin v množství nejméně 4 g za finanční částku nejméně 4.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od počátku roku 2014 do 1. 3. 2015 prodal J. N., nar. XY pervitin v množství nejméně 50 g za finanční částku nejméně 50.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od září 2014 do 2. 3. 2015 prodal K. J., nar. XY pervitin v množství nejméně 20 g za finanční částku nejméně 20.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do ledna 2015 prodal D. K., nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g za finanční částku nejméně 2.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od října 2014 do 1. 3. 2015 prodal D. K., nar. XY pervitin v množství nejméně 6 g za finanční částku nejméně 6.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od prosince 2014 do konce února 2015 prodal M. S., nar. XY pervitin v množství nejméně 5 g za finanční částku nejméně 5.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do února 2015 daroval M. H., nar. XY pervitin v množství nejméně 0,3 g,

- v přesně nezjištěné době od listopadu 2014 do 1. 3. 2015 prodal M. L., nar. XY pervitin v množství nejméně 5 g za finanční částku nejméně 5.000,- Kč,

- v přesně nezjištěné době od prosince 2014 do poloviny února 2015 daroval spoluobviněnému M. M., nar. XY pervitin v množství nejméně 2 g,

- v přesně nezjištěné době od října 2014 do 28. 2. 2015 prodal M. M., nar. XY pervitin v množství nejméně 5 g za finanční částku nejméně 10.000 Kč,

- v přesně nezjištěné době od září 2014 do ledna 2015 prodal R. B., nar. XY pervitin v množství nejméně 3,2 g za finanční částku nejméně 3.200 Kč,

a uvedeným osobám bez zákonného důvodu prodal, daroval nebo jinak opatřil pervitin v celkovém množství nejméně 175,7 g za finanční částku nejméně 173.400 Kč,

2.

po vzájemné předchozí domluvě s cílem vydělat si peníze, které neměli, a na popud J. F., který nabídl M. M., že by mohli uvařit pervitin, dne 31. 1. 2015 za společné peníze asi 8.000,- Kč v obci Bogatyňa v Polsku, kam přijeli společně osobním vozidlem zn. Audi 100, RZ XY, koupili v lékárně 20 balení léku Cirrus 120 mg s celkovým obsahem 280 ks tablet, které ještě v Bogatyni vyloupali z blistrů a převezli do České republiky na adresu bydliště obžalovaného M. v ulici XY v Desné III a do 1. 2. 2015 na uvedené adrese, a dále v garáži domu XY v Tanvaldu společně vyrobili nejméně 18 – 20 g pervitinu, který si rozdělili na polovinu,

a dne 18. 2. 2015 shodným způsobem v obci Bogatyňa za finanční částku asi 9.000,- Kč nakoupili 45 balení léku zn. Cirrus 120 mg a vyloupáním z blistrů získali 630 ks tablet, které převezli do České republiky a opětovně v bytě na adrese XYv Desné III v době do 25. 2. 2015 společně vyrobili pouze nejméně 5 - 6 g pervitinu, protože jim k výrobě chyběl jód, který si rozdělili na polovinu,

kdy 1 tableta léku Cirrus obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, který je prekursorem ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog, kdy hydrochlorid pseudoefedrin slouží k výrobě psychotropní látky metamfetamin zvaný pervitin, který náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků.

4. Za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, které zůstaly v bodech 4 a 6 napadeného rozsudku soudu prvního stupně nezměněny, uložil odvolací soud podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud uložil obviněnému trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku. Dále pak odvolací soud podle § 44 tr. zákoníku ve vztahu k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, který zůstal v bodu 5. napadeného rozsudku nezměněn, rozhodl o upuštění od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestům, které byly obviněnému uloženy rozhodnutími označenými v bodu 2. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. Ve zbytku pak ponechal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněný.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

6. Naplnění označených dovolacích důvodů přitom obviněný spatřuje v tom, že soud prvního stupně si nepořídil veškeré důkazy v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu pro to, aby si mohl vytvořit podklady pro své skutkové závěry tak, aby nevznikly pochybnosti, jak uvádí odvolací soud. Vyhodnocení dokazování je podle obviněného v přímém rozporu se zásadou in dubio pro reo a zásadou zjištění objektivní pravdy.

7. K tomu obviněný namítá, že hodnocení provedených důkazů je v rozporu s výpovědí svědka N., když se soudy nižších stupňů nezabývaly rozdíly mezi jeho podaným vysvětlením (kdy uváděl nižší množství předaného pervitinu) a pozdější výpovědí zachycenou ve formě protokolu o výslechu svědka, jakož ani tím, že podle daného svědka měla nákup pervitinu hradit jeho přítelkyně, která však nebyla vyslechnuta, ač to bylo navrhováno. Dále obviněný tvrdí, že sama skutečnost, že přisvědčil údaji o množství drog prodaných svědku R., neznamená, že by se k tomuto množství přiznal. K tomu obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 864/11, podle něhož se obsah doznání obviněného považuje za věrohodný jen tehdy, je-li jeho věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důkazy. Jestliže v tomto směru obviněný uvedl, že si věc nepamatoval, pak takového jeho tvrzení nedosahuje úrovně doznání. Stran hodnocení provedených důkazů dále obviněný tvrdí, že výpověď svědka J. byla hodnocena nesprávně, resp. selektivně, když se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly důvody, proč svědek vypovídal odlišně v přípravném řízení a v rámci hlavního líčení, co se týče množství prodaného pervitinu, a při výpočtu jeho množství ani nepoužily metodu 1 000 Kč za 1 gram pervitinu.

8. Pokud jde o hodnocení výpovědí dalších svědků, namítá obviněný, že „ke svědkovi K. soud II. stupně žádným způsobem neuvádí koupi 6 g a ne 5 g pervitinu. Hodnocení výpovědi svědkyně F. je pouze úvahou soudů, nesvědčí proto žádný důkaz. Svědek L. opět pouze připustil 3,5 g pervitinu. Soud II. stupně zcela vynechal námitky k svědkům K. a H., kterými se je potřeba zabývat, neboť až v celkovém součtu distribuovaného pervitinu lze udělat úsudek o právní kvalifikaci a trestu.“

9. Co se týče výroku o vině pod bodem 6., uvádí obviněný, že soudy vychází z přesvědčení, pro které nejsou důkazy. Sám svědek K. měl při svém výslechu uvést, že mu obviněný nic neudělal, a kdyby padla slova vůči svědku K., tak tato nedosahovala úrovně, aby bylo možné takové jednání považovat za trestný čin. Došlo-li k tomuto, jde nanejvýš o nevhodné chování. Podle obviněného má naopak důvod lhát svědek K., kterému se prý nelíbila původní dohoda, kterou s obviněným uzavřel.

10. Obviněný dále uvádí, že nezastírá, že se dopustil distribuce pervitinu, avšak množství, které mu je kladeno za vinu, nikdy nedistribuoval. Vzhledem ke svým shora uvedeným námitkám tak má za to, že by oba napadené rozsudky měly být zrušeny za účelem přepočítání množství distribuovaného pervitinu, tak aby toto odpovídalo zákonným zásadám. Nadto obviněný dodává, že výpovědi svědků, kteří jsou uživateli drog, jsou nevěrohodné a ani jeden ze soudů se nevyjádřil k tomu, proč uvěřil výpovědím, které mu nejvíce přitěžují (v situaci, kdy danou námitku odvolací soud uznal ohledně obviněného M.). V tomto postupu soudů nižších stupňů obviněný opět shledává prvky selektivnosti při hodnocení důkazů.

11. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně a zároveň obviněného propustil z výkonu trestu odnětí svobody.

12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve rekapituluje dovolací námitky obviněného a dále připomíná podstatu uplatněných dovolacích důvodů. Stran samotné argumentace obviněného pak uvádí, že tato uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá, když její podstata spočívá ve zpochybnění správnosti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, resp. ve zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění. Námitky obviněného podle státního zástupce nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť žádnou související vadu obviněný ani netvrdí.

13. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného podle státního zástupce nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, kdy napadená rozhodnutí nevykazují ani vadu extrémních rozporů, která by výjimečně mohla odůvodnit zásah do oblasti dokazování a skutkových zjištění, navrhuje státní zástupce, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

14. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud obviněnému k případné replice. Tu však do dnešního dne neobdržel.

III.

Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

17. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

19. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

20. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

21. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je tento dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

22. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

23. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015, či ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004).

24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.

Důvodnost dovolání

25. Nejvyšší soud, poté co se podrobně seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i spisového materiálu, konstatuje, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím deklarovaným, jakož ani žádným jiným, zákonným dovolacím důvodům. Je tomu tak proto, neboť směřují výlučně do oblasti dokazování, resp. hodnocení důkazů, přičemž touto problematikou by se Nejvyšší soud v rámci své přezkumné činnosti mohl zabývat toliko tehdy, pokud by zjistil, že napadená rozhodnutí vykazují rysy extrémního nesouladu mezi právním posouzením skutku a učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkovými závěry a provedenými důkazy (viz shora uvedenou judikaturu). To však není případ nyní projednávané trestní věci. Naopak, veškerými nynějšími námitkami obviněného se podrobně zabýval již odvolací soud v bodech 10. a 11. svého rozsudku a Nejvyšší soud jejich vypořádání považuje za přesvědčivé, přiléhavé a nevzbuzující žádné pochybnosti. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud toliko připomene stěžejní hodnotící úvahy odvolacího soudu, popř. soudu prvního stupně, proti nimž se obviněný vymezuje.

26. Obviněný v podaném dovolání v prvé řadě brojí proti hodnocení svědecké výpovědi svědka N. Ten v hlavním líčení uvedl, že si na událost nepamatuje a na policii vypověděl vše pravdivě, přičemž poté, co byla danému svědkovi podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu přečtena jeho výpověď z přípravného řízení, v níž uvádí, že od obviněného „měl“ 50 gramů pervitinu za 50 000 Kč, kdy většinu z toho platila jeho přítelkyně, tuto potvrdil (srov. č. l. 292 a 1173; viz také bod 9. rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže se obviněný domáhá toho, aby v rámci hodnocení výpovědi daného svědka bylo přihlédnuto i k obsahu jím podaného vysvětlení podle § 158 odst. 3 písm. a), odst. 6 tr. řádu (založeno na č. l. 2295 a násl.), postačí připomenout to, co k dané námitce uvedl již odvolací soud, totiž že procesně použitelnými byly toliko výpovědi daného svědka učiněné v přípravném řízení a v hlavním líčení (nikoliv tedy podané vysvětlení) [viz bod 10. rozsudku odvolacího soudu]. Jinými slovy v dané trestní věci nebyly splněny nezbytné procesní předpoklady – jak uvedl odvolací soud – pro to, aby byl proveden důkaz úředním záznamem o podaném vysvětlení svědka N., přičemž soudům nižších stupňů nelze vytknout, že postupovaly v mezích příslušných ustanovení trestního řádu.

27. Jde-li o související výhradu obviněného týkající se výslechu tehdejší přítelkyně svědka N., M. P., která měla dle jeho výpovědi platit většinu pervitinu získaného od obviněného, je třeba říci, že tímto důkazním návrhem obhajoby se soud prvního stupně zabýval. In concreto v rámci hlavního líčení dne 9. 1. 2017 nejprve obhájce obviněného navrhl výslech dané svědkyně a uvedl, že její účast u hlavního líčení zajistí sám (viz č. l. 1178 verte), načež v průběhu hlavního líčení dne 7. 3. 2017 navrhl předvolání dané svědkyně (č. l. 1226 verte), kdy za tímto účelem bylo – mimo jiné – hlavní líčení odročeno. Následně soud prvního stupně během hlavního líčení dne 29. 5. 2017 obhájce obviněného informoval, že daná svědkyně byla obeslána, avšak nedostavila se, a proto jej vyzval, ať se pokusí účast dané svědkyně sám zajistit (č. l. 1279 verte). K tomu je třeba dodat, že soud prvního stupně se pokusil předvolání svědkyni M. P. k hlavnímu líčení doručit prostřednictvím místně příslušného policejního orgánu, který jej však informoval o tom, že svědkyně se ani na jedné z uváděných adres nezdržuje a její současná adresa není známa (srov. č. l. 1281). Nejvyšší soud s ohledem na tato zjištění konstatuje, že soud prvního stupně postupoval plně v souladu se zásadou vyhledávací (§ 2 odst. 5 tr. řádu) a nelze říci, že by důkaznímu návrhu obviněného bez dalšího nevyhověl a jeho postup by tak bylo možné zařadit do kategorie tzv. opomenutých důkazů (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, či ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 402/05).

28. Stran další námitky obviněného týkající se spoluobviněného R. považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně vycházel při stanovení množství prodaného pervitinu v prvé řadě z tvrzení obviněného, kdy tento sám připustil, že spoluobviněnému R. prodal pervitin v množství „možná 50, 60 i 70 gramů“ (viz č. l. 1176 verte a bod 37. rozsudku soudu prvního stupně). Spoluobviněný R. následně uvedl, že od obviněného mohl zakoupit pervitin v množství maximálně 60 gramů (viz č. l. 1176 verte a bod 4. rozsudku soudu prvního stupně in fine). Nejvyšší soud tak má za to, že závěr soudu prvního stupně i odvolacího soudu o celkovém množství předaného pervitinu ve výši 70 gramů má dostatečnou oporu v provedeném dokazování, neboť se dílem opírá i o výpověď spoluobviněného R. (co do výše 60 gramů), ve zbytku pak o samotné tvrzení obviněného, u kterého se nenabízí jiný důvod pro uvedení daného množství, než že jej spoluobviněnému R. skutečně prodal (blíže srov. navazující hodnotící úvahu odvolacího soudu v bodu 10., strana 11 jeho rozsudku). Odkazuje-li obviněný na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 864/11, je třeba říci, že v této trestní věci vedle jím připuštěného množství prodaného pervitinu figuruje rovněž výpověď spoluobviněného R., která se co do množství – s rozdílem 10 gramů – shoduje s jeho vlastním tvrzením. Naopak v trestní věci, jíž se zabývá shora označený nález Ústavního soudu, šlo o situaci, kdy doznání obviněného představovalo výlučný důkaz (srov. bod 20. daného nálezu), a proto jeho závěry nelze na nyní projednávanou trestní věc aplikovat.

29. Další námitka obviněného se týká hodnocení výpovědi svědka J. K uvedenému lze poukázat na bod 10. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento uvádí, že výpovědi svědků učiněných v přípravném řízení a zachycených ve formě protokolu hodnotil jako pravdivé a věrohodné v situaci, kdy si jednotliví svědci v řízení před soudem na skutek již nepamatovali, anebo označili svoji výpověď z přípravného řízení za pravdivou. To je případ i svědka J., který sice v rámci svého výslechu rámci hlavního líčení hovořil o tom, že od obviněného „měl“ 4 gramy pervitinu, následně ale uvedl, že „na policii“ vypovídal pravdivě. Poté, co byl daný svědek konfrontován se svojí výpovědí z přípravného řízení, konstatoval, že s obdobím poskytování pervitinu, jakož i se zde uvedeným množstvím (tj. 20 gramů) souhlasí [viz č. l. 1177]. Ačkoliv je pravdou, že soud prvního stupně ani odvolací soud se explicite nezabývají v rámci odůvodnění svých rozsudků důvody odlišnosti ve výpovědích daného svědka v hlavním líčení a v přípravném řízení, lze připomenout hodnotící úvahu odvolacího soudu, že tyto lze vzhledem k době, která uplynula mezi spácháním skutku a konáním hlavního líčení (tři roky) byly dány jednak časovým odstupem mezi spácháním skutku a následnou výpovědí v hlavním líčení a s ním spojeným vyhasínáním paměťových stop, tak i charakterem samotné trestné činnosti. Uvádí-li obviněný, že soud prvního stupně při výpočtu množství pervitinu prodaného obviněným danému svědkovi nepoužil metodu 1000 Kč za 1 gram drogy, je třeba říci, že toto tvrzení obviněného neodpovídá skutečnosti, neboť z protokolu o výslechu svědka J. z přípravného řízení naopak plyne, že daný svědek od obviněného nakupoval pervitin za ceny 0,5 gramu za 500 Kč, 1 gram za 1 000 Kč, ev. 2 gramy za 2 000 Kč (viz č. l. 282).

30. Pokud jde o hodnocení výpovědí svědků K., F., L., K. a H., považuje Nejvyšší soud za dostačující poukázat opět na bod 10. rozsudku odvolacího soudu, kde tento vysvětlil, proč vycházel právě z výpovědí svědků z přípravného řízení. Nad rámec výše uvedeného lze stran hodnocení rozdílů ve výpovědích svědků z přípravného řízení a hlavního líčení připomenout, že v případě svědka K. soud prvního stupně vyšel z jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení, kdy daný svědek uvedl, že od obviněného mohl mít pervitin minimálně o hmotnosti 6 gramů za částku cca 6 000 Kč (č. l. 377). V hlavním líčení pak svědek uvedl, že se na dané období již nepamatuje, načež dodal, že „oni sami řekli návrh těch 6 gramů“ a za to období půl roku toho bylo méně, a to 5 gramů za 5 000 Kč (viz č. l. 1224 verte). Obdobný závěr lze učinit i k výpovědi svědka L., který svoji výpověď z přípravného řízení potvrdil a toliko polemizoval co do skutečného množství pervitinu s tím, že jej nikdy nevážil (č. l. 397 verte a 1225). V případě svědkyně F. pak soud prvního stupně skutečně toliko vyšel z údaje o zaplacené kupní ceně za pervitin, nikoliv z údaje svědkyně o jeho množství (srov. č. l. 333). Navazující zjištění o tom, že svědkyně zakoupila od obviněného právě 1,2 gramu pervitinu, však neučinil libovolně, nýbrž naopak právě na základě výpovědí zbývajících svědků, z nichž se podávalo, že obviněný běžně prodával 1 gram pervitinu za 1 000 Kč. Co se týče námitek obviněného stran svědků K. a H., lze doplnit, že odvolací námitky obviněného nebyly odvolacím soudem oslyšeny. Naopak tento připomenul, že výslechu obou svědků v přípravném řízení byl přítomen obhájce obviněného, který měl možnost kontrolovat zákonnost jejich provedení, a proto odvolací soud vyloučil, že by na dané svědky byl ze strany policejního orgánu během jejich výslechu činěn jakýkoliv nátlak (srov. protokoly o výpovědích daných svědků na č. l. 343 a 490, 491) [uvedené lze vztáhnout i ve vztahu ke svědkyni F.]. Ani v tomto směru se proto Nejvyšší soud s výtkami obviněného neztotožnil.

31. Další díl námitek obviněného směřuje proti výroku o vině pod bodem 6. V tomto směru obviněný obecně namítá nedostatečnou důkazní oporu pro učiněné skutkové závěry soudu prvního stupně. K tomu je třeba říci, že soud prvního stupně zde vycházel z výpovědí poškozených P. (č. l. 177 verte a 1178), K. (č. l. 1254 verte, resp. č. l. 435-437) a svědkyně B. (č. l. 1255 a násl.), a dále z obsahu SMS zprávy zaslané obviněným poškozenému K. (č. l. 689 a 1178), které jsou vzájemně provázené a v podstatných rysech se shodují, pročež představují dostatečný a věrohodný základ pro skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně jednání obviněného (srov. bod 38. rozsudku soudu prvního stupně). V podrobnostech lze plně odkázat na hodnotící úvahu odvolacího soudu v bodu 11. jeho rozsudku, včetně skutečnosti, že dané jednání obviněného nepředstavovalo z jeho strany první případ trestné činnosti násilného charakteru. Lze toliko dodat, že obviněný byl uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterýžto má charakter verbálního trestného činu. Proto není rozhodné, že poškozený K. v přípravném řízení uvedl, že jej obviněný nikdy nezranil (č. l. 437). Uvádí-li dále obviněný, že jeho jednání nedosahovalo úrovně, aby jej bylo možné považovat za trestný čin, má Nejvyšší soud za to, že takto obecně formulovanou výtku nelze kvalifikovat jako námitku subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, již by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto postačí toliko dodat, že právní kvalifikací daného jednání se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně v bodu 17. svého rozsudku in fine, a to včetně posouzení konkrétní společenské škodlivosti jednání obviněného, o níž vypovídá reakce poškozeného P., který daný incident ihned oznámil Policii České republiky (viz č. l. 706).

32. Namítá-li konečně obviněný, že odvolací soud v jeho trestní věci postupoval selektivně, když odvolání spoluobviněného M. M. vyhověl, je třeba zdůraznit, že tak odvolací soud neučinil proto, že by se neztotožnil s hodnocením provedených důkazů (resp. se přiklonil k výpovědím svědků, které byly pro daného spoluobviněného příznivější), ale soudu prvního stupně vytknul celkovou absenci odůvodnění bodu 2. výroku o vině jeho rozsudku (viz bod 9. rozsudku odvolacího soudu). Jak přitom Nejvyšší soud naznačil výše, odůvodnění napadených rozsudků soudů nižších stupňů je, co se týče hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí a tedy i stanovení množství pervitinu distribuovaného obviněným, více než dostačující a přesvědčivé.

33. Ohledně obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu postačuje konstatovat, že v tomto směru dovolání neobsahuje žádné námitky, které by se byť jen dotýkaly uloženého úhrnného trestu odnětí svobody podle § 283 odst. 2 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku, či trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

34. Nejvyšší soud tak shrnuje, že – na rozdíl od obviněného – shledal skutkové závěry, jakož i hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů, plně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, především § 2 odst. 5 a 6 a § 125 odst. 1 tr. řádu. Sluší se dodat, že jestliže soud prvního stupně, ani odvolací soud, neměly stran správnosti dílčích skutkových zjištění žádné pochybnosti, nebyl dán prostor pro uplatnění obviněným akcentovaného pravidla in dubio pro reo. V takovém případě proto nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť uplatněné námitky nelze podřadit pod obviněným uvedené, ale ani žádné jiné, dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. F. nebyly dány podmínky pro jeho případný kasační zásah, protože obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Z tohoto důvodu byl nucen dovolání označeného obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru