Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1535/2017Usnesení NS ze dne 25.01.2018

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1535.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1535/2017-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2018 dovolání, které podal obviněný P. T. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 12 To 50/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 15/2015 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. D. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2017, sp. zn. 3 T 15/2015, byl P. T. D. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Dále bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí a obviněnému bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo na náhradě škody zaplatit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., částku 175 807 Kč.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že

1) v blíže nezjištěné době nejdříve od 16. 4. 2015 do 30. 6. 2015 v rodinném domě na adrese V., Ú. n. L., společně s dalšími doposud neustanovenými osobami neoprávněně pěstoval tzv. „indoor způsobem“ ve zřízené pěstírně rostliny rodu konopí (cannabis), kdy pěstírna se skládala z osmi pěstebních místností v přízemí a prvém patře předmětného objektu, a to za pomoci kvalifikovaného technického zařízení, kdy se jednalo o chemikálie, elektrotechnické předměty, výbojky, předřadníky, čerpadla, ventilátory, vzduchotechniku, a další věci v podobě měřících přístrojů, substrátu, přičemž v objektu bylo nalezeno a zajištěno 663 kusů vzrostlých rostlin rodu konopí ve fázi květu o výšce cca 60 cm, 10 kusů sušených rostlin rodu konopí o výšce cca 30 cm, o celkové hmotnosti 38 433 gramů jemné drti, v níž bylo stanoveno 4 460,8 gramů čisté báze tetrahydrokanabinolů (Δ 9 - THC), které jsou obsahovými složkami rostliny konopí, kdy takto jednal v úmyslu pěstované rostliny rodu konopí sklidit a zpracovat do jejich uživatelné formy za účelem další distribuce koncovým uživatelům, přičemž konopí je jako omamná látka uvedená v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazená do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.), a tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazená do seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.),

2) v době od 16. 4. 2015 do 30. 6. 2015 za účelem nelegálního provozování pěstírny omamné a psychotropní látky rostliny konopí v rodinném domě na adrese V., Ú. n. L., vědomě využíval ve sklepních prostorách domu neoprávněně napojeného elektrického kabelu H07 RN-F 4G35 na distribuční kabel AYKY 3x 120 + 70 mm k neoprávněnému odběru elektrické energie, kterým společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV. - Podmokly, způsobil škodu ve výši nejméně 175 807 Kč.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 12 To 50/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Václavka. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.

Uvedl, že chce poukázat na nesprávné hmotněprávní posouzení otázky jeho doznání a skutečnosti, že spáchaného činu upřímně litoval, což spadá pod ustanovení § 41 odst. 1 písm. n) tr. zákoníku a je výraznou polehčující okolností. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudů, které jeho lítost vyhodnotily jako účelovou, opožděnou a navíc dílčí. Toto hodnocení považuje obviněný za velmi formalistické. Soudy se tak dostaly do rozporu s § 39 a § 58 tr. zákoníku. Nepřihlédly také k jeho osobním a rodinným poměrům. Za nepřiměřený považuje obviněný uložený trest odnětí svobody, ale také trest vyhoštění. Nepřiměřenost trestu shledává vzhledem ke škodlivosti svého jednání, které se dotýkalo tzv. lehkých drog, jejichž škodlivost srovnává s alkoholem. K trestu vyhoštění pak dále podotýká, že zájem státu na potrestání pachatele vyhoštěním nesmí být uplatněn na úkor ještě výraznějších soukromých zájmů pachatele. Obviněný pak také ve svém případě nespatřuje riziko ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu, neboť v porovnání s trestnými činy proti samotné České republice je jeho zločin méně škodlivým. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a předchozí rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaného dovolání uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově v podstatné části neodpovídají. Dílčí část námitky by však bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť jej obviněný výslovně neuplatnil. Proti výroku o trestu lze brojit zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uložený trest odnětí svobody je v daném případě přípustným druhem trestu a byl obviněnému uložen zcela v rámci zákonné trestní sazby. Námitky obviněného přitom nelze považovat za námitky jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, neboť se dovolávají pouze obecných kritérií pro určení druhu trestu a jeho výměry, tj. námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, což však žádnému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Trest odnětí svobody uložený téměř na samé spodní hranici zákonné trestní sazby pak nelze považovat ani za jakkoli excesivní nebo exemplární.

Žádnému ze zákonných dovolacích důvodů podle státního zástupce neodpovídají ani námitky obviněného, kterými se domáhá aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Aplikace tohoto ustanovení je pouze fakultativní a již z tohoto důvodu se jí nelze domáhat v dovolacím řízení. Podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pak podle názoru státního zástupce obviněný nesplňuje ani z věcného hlediska, přičemž na podporu tohoto svého závěru obviněný neuvedl žádný relevantní argument. Nyní deklarovaná lítost obviněného je skutečně velmi pozdní, neboť k ní přikročil až poté, co bylo jeho předchozí odsouzení zrušeno v dovolacím řízení, přičemž se Nejvyšší soud neztotožnil s jeho dříve uplatňovanou obhajobou, že se daného trestného činu nedopustil. Právem tak soudy dospěly k závěru, že jde o doznání opožděné a ryze účelově uplatněné, které nevyjadřuje skutečnou reflexi spáchaného trestného činu. Z hlediska hodnocení osoby obviněného (byť k tomu pochopitelně nelze přihlížet jakožto k okolnosti přitěžující) nelze podle státního zástupce přehlédnout, že obviněný má sklony k páchání trestné činnosti stejného druhu. Stejně tak nelze přehlédnout, že z hlediska povahy a závažnosti obviněným spáchaný trestný čin nijak nevybočuje z rámce trestných činů obdobného druhu a obviněný nadto svým jednáním naplnil skutkovou podstatu dvou trestných činů. Soudy se pak podrobným způsobem vypořádaly i s argumentací obviněného ve vztahu k povaze marihuany jakožto drogy zpravidla méně nebezpečné, přičemž poukázaly na druhotné dopady zneužívání omamných a psychotropních látek včetně marihuany. Pokud jde o nižší škodlivost konopí, v daném případě jde o okolnost, která je v konfrontaci s množstvím, s nímž nakládal, okolností ryze podružnou. Množství rostlin konopí kvantitativní hranici velkého rozsahu přesáhlo v případě obsahu účinné látky tetrahydrocannabinolu (THC) více než čtyřikrát.

Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s výhradami obviněného proti uloženému trestu vyhoštění. Soudy se dostatečným způsobem zabývaly existencí případných výluk pro uložení tohoto druhu trestu ve smyslu § 80 odst. 3 tr. zákoníku, avšak žádnou z tam uvedených okolností u obviněného neshledaly. Pouze okrajově pak lze podle státního zástupce za obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., třebaže jej obviněný neuplatnil výslovně, považovat námitku, že nebyly splněny obecné podmínky pro uložení trestu vyhoštění spočívající v jeho nebezpečnosti a existence obecného zájmu. Námitky obviněného tak obsahově míří proti splnění obecné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu podle ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku. Ani s tímto názorem, ostatně nijak blíže odůvodněným, se však státní zástupce neztotožňuje, neboť obviněný spáchal zvlášť závažný zločin, nadto zločin obecně nebezpečný, přičemž jednání spočívající v nedovoleném nakládání s omamnými a psychotropními látkami nebo s jedy je jedním z nejzávažnějších druhů zločinnosti, v jehož důsledku dochází k ohrožení zdraví lidí a k dalším sekundárním sociálně nežádoucím jevům. V případě takové trestné činnost tak lze bez zřejmých pochybností hovořit o narušení zájmu na bezpečnosti lidí a o jiném obecném zájmu, jak má ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku na mysli. Takovou námitku proto státní zástupce hodnotí jako zjevně neopodstatněnou.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Ačkoli obviněný své dovolání výslovně neomezil do výroku o trestu, jiné námitky jeho mimořádný opravný prostředek neobsahuje. Je proto třeba říci, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Navíc je z odůvodnění obou rozhodnutí zřejmé, že soudy uvedená hlediska zvážily a své závěry řádně odůvodnily. V dovolacím řízení se nelze domáhat ani aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému byl zjevně uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby, svými námitkami se tak de facto domáhá, aby mu byl uložen trest mimo hranice trestní sazby, což však nepřipouští žádný ze zákonných dovolacích důvodů a navíc, jak správně uvádí státní zástupce, v případě § 58 odst. 1 tr. zákoníku se jedná o postup fakultativní, na nějž obviněný ani při splnění zde uvedených podmínek nemá nárok.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by bylo možno podřadit námitku obviněného, že zájem státu na potrestání pachatele vyhoštěním nesmí být uplatněn na úkor ještě výraznějších soukromých zájmů pachatele. Obviněný však neuvádí, o jaký soukromý zájem by se mělo jednat. Nad rámec dovolacího řízení tak lze podotknout, že takové zájmy zákonodárce již specifikoval ve třetím odstavci § 80 tr. zákoníku. Dále by bylo možno citovanému dovolacímu důvodu podřadit námitku obviněného, že v jeho případě není dáno ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu, neboť v porovnání s trestnými činy proti samotné České republice je jeho zločin méně škodlivým. Není však zřejmé, z čeho obviněný vyvozuje, že tato obecná podmínka uložení trestu vyhoštění vymezená v § 80 odst. 1 tr. zákoníku by se měla omezovat pouze na případy trestných činů proti České republice, když již ze samotné dikce vyplývá, že důvodem může být jak ochrana bezpečnosti lidí, tak majetku nebo i jiného obecného zájmu. Pokud by tedy obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil, jednalo by se o námitku zjevně neopodstatněnou.

Nad rámec dovolacího řízení pak lze odkázat v celém rozsahu na vyjádření státního zástupce, který se k námitkám obviněného, ač uplatněným mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu, podrobně a správně vyjádřil.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. T. D. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 1. 2018

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru