Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1510/2014Usnesení NS ze dne 18.03.2015

HeslaPokus trestného činu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1510.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1,2 tr. zákoníku

§ 21 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1510/2014-17

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 dovolání podané obviněným T. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 5 To 246/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 217/2013 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P.

odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 4. 2014, sp. zn. 2 T 217/2013, byl obviněný T. P. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 5 To 246/2014, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za který jej podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 6. 12. 2013 kolem 12.40 hodin v O. na T. ul. v Hypermarketu Globus uložil dva volně vystavené mobilní telefony zn. Samsung v hodnotě 4 990 Kč a zn. Imperius mini v hodnotě 2 500 Kč ke škodě Globus ČR, k. s., Praha 9 – Čakovice, IČO: 63473291, do nákupního vozíku, s oběma mobilními telefony zajel do oddělení zahrady, kde oba telefony vyňal z nákupního vozíku a kopáním je umístil k vratům oplocení oddělení zahrady v úmyslu se jich z vnější strany oplocení zmocnit, což se mu vzhledem k zadržení bezpečnostní službou nepodařilo, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 73 T 70/2011, odsouzen pro přečin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který vykonal dne 6. 8. 2012, a následně byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu, sp. zn. 72 T 109/2013, vydaným dne 5. 9. 2013, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2013, pro přečin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který dosud nevykonal.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Marka Urbiše. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V textu svého dovolání obviněný zdůraznil, že mobilní telefony neopustily ohraničené prostory patřící poškozené společnosti. Nedošlo tak k dokonání přečinu krádeže. Podle obviněného se proto jedná o porušení presumpce neviny, neboť byl před soud postaven naprosto neprávem.

V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl, že nalézacím soudem sice byl obviněný uznán vinným dokonaným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, ale odvolací soud zaujal právní názor, podle něhož vzhledem k vnitřnímu uspořádání prodejních prostor objektu hypermarketu Globus neodejmul obviněný mobilní telefony z dispozice jejich vlastníka, nenaplnil tedy tímto jednáním všechny znaky dokonaného přečinu krádeže a nelze tudíž v jeho jednání spatřovat přečin krádeže, avšak s tím, že se jedná o jeho pokus. V tomto směru proto krajský soud právní kvalifikaci jednání obviněného změnil.

Při posouzení správnosti hmotně právní kvalifikace činu obviněného je nutno podle státního zástupce brát zřetel na konkrétní okolnosti případu, které v daném případě byly podle zjištění soudů takové, že obviněný odkopl mobilní telefony k bezprostřední blízkosti oplocení zahradní části hypermarketu v úmyslu se jich z vnější strany přes výplň plotu zmocnit, avšak při svém jednání byl přistižen bezpečnostní ostrahou hypermarketu a následně i zadržen. Jinak řečeno, obviněný již začal naplňovat skutkovou podstatu trestného činu krádeže a realizované jednání přímo směřovalo k dokonání trestného činu (zmocnění se předmětných mobilních telefonů s úmyslem přisvojit si je), čímž by nastal následek předpokládaný trestním zákonem, avšak zákrokem bezpečnostní ostrahy (tedy důsledkem zásahu na jeho vůli nezávislém) mu v tom bylo zabráněno.

Byť tedy lze podle státního zástupce částečně obviněnému přisvědčit, že telefony neopustily prodejnu a tedy svým útokem nemohl dokonat předmětný přečin, zůstalo z jeho strany opomenuto, že odvolací soud popsanou skutečnost nepřehlédl a plně ji zohlednil tím, že jej shledal vinným pokusem přečinu, jehož znaky však již byly jednáním obviněného naplněny.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Z naznačeného výkladu je patrné, že argumentace obviněného sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, avšak je zcela zjevně neopodstatněná. Jak podrobně vysvětlil ve svém vyjádření státní zástupce, obviněný přehlíží skutečnost, že byl rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným přečinem krádeže ve stadiu pokusu, celá jeho argumentace spočívá v tom, že jeho čin nebyl dokonán, v čemž má jistě pravdu, nicméně se tak jeho námitka jaksi míjí s tím, jakou kvalifikaci odvolací soud jeho jednání přisoudil. Spíše se tak nabízí otázka, zda dovolací argumentace ve skutečnosti nesměřuje do rozsudku soudu prvního stupně, což by ovšem nebylo přípustné.

Nejvyšší soud proto nepovažuje za účelné na stručné dovolání obviněného reagovat rozsáhlým výkladem, jak konkrétně obviněný svým jednáním naplnil znaky pokusu přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, neboť to správně učinil odvolací soud a výše zopakoval také státní zástupce, na jehož vyjádření lze tímto také odkázat.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného T. P. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. března 2015

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru