Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 151/2017Usnesení NS ze dne 20.07.2017

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.151.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3350/17 ze dne 14.11.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 151/2017-61

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2017 o dovolání obv. J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 44/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 10/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. M. odmítá .

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 45 T 10/2015, byl obv. J. M. (společně se spoluobviněným Q. N. V.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu krajský soud podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil trest zabrání věcí, jejichž výčet taxativně jmenoval ve svém rozsudku.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal obv. J. M. odvolání. O něm rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 44/2016, a to tak, že jej v souladu s § 256 tr. ř. zamítl.

3. Oba obvinění se podle skutkových zjištění soudu I. stupně dopustili trestné činnosti tím, že:

v období od měsíce května 2012 do 15. 12. 2014 v obci L., okres B. na základě předchozí společné dohody týkající se využití prostor v průmyslovém objektu č. p. ..., jehož provozovatelem byla v dané době společnost Kolormad Proces, s.r.o., IČ: 29384958, pro pěstování rostlin s morfologickými znaky konopí setého, obeznámeni s psychotropními účinky látek v těchto rostlinách obsažených, aniž by byli držiteli oprávnění k nakládání s těmito látkami, na kteroužto ústní dohodu formálně navázali písemnou smlouvou o pronájmu uvedených nebytových prostor, oficiálně uzavřenou dne 1. 5. 2012 mezi obžalovaným J. M., zastupujícím na základě generální plné moci společnost Kolormad Proces, s.r.o., a osobou N. T. D., trvale bytem O.-Z., B. ..., IČ: ..., přičemž však fakticky byly osobami dané prostory si pronajímající obžalovaný Q. N. V., jakož i L. V. T., a osoba vystupující pod jménem H., kteří se oficiálně, dle písemné smlouvy o nájmu zavázali hradit obžalovanému J. M. nájemné v měsíční výši 10.000 Kč, kdy však skutečná platba činila 50.000 Kč za měsíc a další úhradu za spotřebovanou elektrickou energii pohybující se v měsíčních částkách kolem 200.000 Kč,

a následně, po provedení stavebních úprav pronajatých prostor umístěných v 1. a 2. patře průmyslového objektu, a to za součinnosti obžalovaného J. M., obv. Q. N. V., za součinnosti s L. V. T. a osobou H. obstarali potřebné vybavení, zejména světla, větráky, vzduchové filtry, hadice, čerpadla a květináče včetně zeminy, hnojiva i řízků samotných rostlin, které propojili do jednoho funkčního celku a napojili na elektrickou síť,

načež při umělém osvětlení, zvýšené teplotě a instalované ventilaci včetně ostatních uměle vytvořených podmínek v takto vybudované pěstírně v roce 2012 osoba jménem H., v roce 2013 L. V. T. a v roce 2014 osoba jménem P. V. G. (takzvaní zahradníci) zavlažovali a hnojili zasazené rostliny konopí setého, zatímco obžalovaný Q. N. V. zajišťoval nákup potravin pro uvedené zahradníky, jakož i dalších prostředků nezbytných pro úspěšný růst rostlin, tyto z důvodu zabránění objevení pěstírny po předchozí telefonické dohodě předával v H. B. obžalovanému J. M., který je pak svým vozidlem dovážel do areálu v L., kde je odevzdával jednotlivým zahradníkům,

a tímto způsobem ve shora specifikovaném období postupně vypěstovali několik tisíc rostlin konopí setého, které následně usušili, a tím vyrobili drogu marihuanu v celkovém množství dosahujícím nejméně 60 kg s tím, že obžalovaný J. M. v 6 případech, vždy po úspěšném sklizení a usušení rostlin konopí setého za úplatu ve výši 10.000 Kč převzal od osob zajišťujících chod pěstírny předem připravená balení takto vyrobené drogy marihuana, každé o hmotnosti nejméně 10 kg, a odvezl je na smluvená místa nacházející se v H. B., v O., případně na parkovišti vzdáleném asi 20 km od O., kde drogu předával obžalovanému Q. N. V., který ji vzápětí, za cenu ve výši 70.000 Kč/kg prodal dosud neztotožněným osobám vietnamské národnosti,

kdy k výrobě další drogy nedošlo pouze s ohledem na požár vzniklý dne 15.12.2014, v jehož důsledku byla pěstírna nalezena, a to včetně 630 kusů rostlin konopí setého o výšce 75 cm, tvořených celkem 14.642 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 337 g tetrahydrokanabinolu, 521 kusů již usušených stonků rostlin konopí setého tvořených celkem 14.760 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 1.934 g tetrahydrokanabinolu, většího množství vrcholíků rostlin konopí setého obsahujících celkem 1.120 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 159 g tetrahydrokanabinolu a rovněž 661 ks rostlin konopí setého o výšce 15 cm s blíže nezjištěným obsahem tetrahydrokanabinolu,

přičemž marihuana je drogou z rostliny konopí setého, které je zařazeno mezi omamné látky v seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v českém právním řádu v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a obsahuje psychoaktivní složku delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), který je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a dále v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaný na základě zmocnění uvedeného v § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obv. J. M. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., protože je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a navíc že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, protože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) tr. ř.

5. Společným jmenovatelem všech námitek je dovolatelovo tvrzení, že řada pro rozhodnutí významných skutkových závěrů je v rozporu s provedenými důkazy a řízení před odvolacím soudem se ocitlo mimo „mantinely spravedlivého procesu“ s ohledem na nezákonně vedené dokazování ze strany Vrchního soudu v Olomouci.

6. Konkrétně dovolatel zpochybnil tvrzení soudů nižších stupňů o tom, že prokázaly trestnou činnost na základě řady důkazů. Jedním z nich měla být spotřeba elektrické energie v daném objektu. V této souvislosti obviněný upozornil na to, že odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechniky, jehož zpracovatel je kpt. Ing. Jiří Ledvina, obsahuje „špatné výpočty“, protože „čísla uvedená v odborném vyjádření je třeba vynásobit číslovkou 24“. Jelikož nalézací soud odmítl návrh obhajoby na zpracování nového odborného vyjádření, obhajoba zadala nový znalecký posudek z oboru elektrotechnika, odvětví ekonomika, který byl zpracován Vysokou školou Báňskou, Technickou univerzitou Ostrava, Fakultou elektrotechniky a informatiky, a tento důkaz předložila v rámci veřejného zasedání s přesvědčením, že závěry tohoto posudku zpochybňují závěry o tom, že na základě vysoké spotřeby elektřiny pěstírnou musel obviněný vědět o její existenci. Vrchní soud v Olomouci však tento důkaz označil za nadbytečný, s odůvodněním, že nalézací soud shromáždil dostatek důkazů pro spolehlivý závěr o vině obviněného. Dovolatel a jeho obhajoba má za to, že soud má právo neprovést předložený důkaz, ale tento svůj postup musí náležitě zdůvodnit, což odvolací soud neučinil. Proto také dovolatel tento důkaz označil za opomenutý.

7. Další důkazy, které odvolací soud odmítl provést, jsou výslechy M. Č., M. Š. a V. B. Dle obhajoby tyto osoby v objektu pěstírny prováděly stavební úpravy a mohly potvrdit, že některé úpravy byly prováděny mnoho měsíců před tím, než se obviněný seznámil s obv. V., a tedy neměly žádnou souvislost s přípravou objektu na pěstování marihuany. Oba soudy nižších stupňů také odmítly návrh obhajoby na provedení místního šetření za účasti soudu, které by mohlo prověřit věrohodnost výpovědi obv. V. Postupem odvolacího soudu byla tedy porušena základní práva obviněného, zejm. právo na spravedlivý proces.

8. Základním důkazem, který měl obv. M. usvědčit z trestné činnosti, byla právě výpověď obv. Q. N. V. Dovolatel je přesvědčen o tom, že tato výpověď je v příkrém rozporu s provedenými důkazy a rozhodně se ohrazuje proti tvrzení soudů, že byla konzistentní po celou dobu trestního řízení. Naopak dle jeho názoru výpovědi obv. V. prodělaly „podstatný vývoj“ a navíc „o podstatných okolnostech nevypovídal shodně a logicky“.

9. Obv. Q. N. V. se opakovaně vyjadřoval k výši částky, kterou měl platit měsíčně obv. M. Dovolatel k tomu uvedl, že částka, kterou měl p. V. celkově každý měsíc platit, činila cca 250.000 Kč, a protože nájemní vztah trval celkem 31 měsíců, musela částka narůst do minimální výše 7.750.000 Kč. Mimo to dovolatel uvedl, že pokud bylo vyrobeno 60 kg marihuany a 1 kg byl prodáván za cenu 70.000 Kč, tak na prodeji drogy mohlo být vyděláno cca 4.200.000 Kč. Zisk z pěstování marihuany tak za celé období činil tuto částku, na druhou stranu z údajů uváděných obv. V. měla být obv. M. zaplacena celková částka ve výši 7.810.000,- Kč. Tato částka mnohonásobně převyšuje prostředky, které měly být získány na základě prodeje marihuany, z čehož podle dovolatele vyplývá, že celý zisk by zaplatili odsouzenému, a ještě by navíc částku cca 3.610.000 Kč museli doplácet „ze svého“.

10. Za absurdní označil obv. M. také závěr odvolacího soudu o tom, že „v případě obv. V. nebyl zjištěn žádný motiv msty ani jiné důvody, proč by měl, pokud jde o zapojení obv. M. do trestné činnosti, vypovídat lživě“. Dovolatel je přesvědčen o tom, že obv. V. se obv. M. začal mstít poté, co se seznámil s obsahem trestního spisu, kde zjistil, že byl policií obviněn za vydatné pomoci dovolatele.

11. Závěrem dovolatel uvedl, že výpověď obv. V. je rozporná jak sama o sobě, tak při porovnání s dalšími důkazy (viz např. výpověď svědka H. N. D.), a že závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V tomto případě mělo být rozhodnuto v duchu zásady in dubio pro reo, neboť v předmětné věci nastala situace, kdy jsou po provedeném dokazování dvě skutkové verze o tom, zda se obv. M. na trestné činnosti podílel či nikoliv. Proto soudy posuzující případ se měly přiklonit k verzi pro obviněného nejpříznivější. Z tohoto důvodu dovolatel a jeho obhajoba navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl rozsudkem a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 44/2016 (č. l. 1142), jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 45 T 10/2015, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. K projednávané věci státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém vyjádření ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 1 NZO 8/2017-18 Nejvyššímu soudu sdělil, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají.

13. V prvé řadě státní zástupce uvedl, že i když se závěr o vině obv. J. M. prioritně opírá o usvědčující výpověď spoluobviněného Q. N. V., tak tato výpověď je podporována dalšími, byť nepřímými usvědčujícími důkazy, zejm. výpovědí svědka R. M., vlastním umístěním pěstírny v obci L., zjištěním o odběru elektrické energie i výpisy z telefonické komunikace obou obviněných. Tyto důkazy důvodně zpochybnily obhajobu obviněného, že o provozu pěstírny nevěděl a pouze pronajímal příslušný prostor pro deklarovaný sklad textilu. Dovolatelova snaha o zpochybnění výpovědi spoluobviněného Q. N. V., pak v kontextu s ostatními důkazy vyzněla jako prostá polemika s hodnocením provedených důkazů soudy, která však obsahově nedosahuje parametrů tvrzené existence tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění. K tomu pak dodal, že s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.

14. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkami obviněného ohledně neprovedení důkazních návrhů obviněného v rámci hlavního líčení, neboť má za to, že z hlediska materiálního se o vadu důkazního řízení v intenzitě tzv. opomenutých důkazů nejedná. Je sice pravdou, že odvolací soud odmítnutí důkazních návrhů odůvodnil relativně stručně, ale toto odůvodnění je nutné hodnotit v kontextu s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, který se obdobným důkazním návrhem zabýval dosti podrobně. Posuzováno v celém souhrnu pak státní zástupce uzavřel, že soudy relevantně a důvodně dospěly k závěru, že takové obviněným navrhované dokazování je nadbytečné.

15. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil s výhradou dovolatele k doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení. V tomto směru vyjádřil údiv nad tím, z čeho obviněný dovodil procesní nepoužitelnost takového doplnění. Jak totiž vyplývá z usnesení odvolacího soudu, uvedené doplnění dokazování navrhl sám státní zástupce. Nadto je zjevné, že nesměřovalo k přehodnocení skutkových závěrů soudu I. stupně v neprospěch obviněného (což za dané situace ani nebylo možné vzhledem k zákazu reformationis in peius), ale pouze k ověření odvolací námitky obviněného. Uvedeným doplněním tak byla vyvrácena námitka obviněného ohledně údajného nepoměru hypotetického zisku spoluobviněného Q. N. V. a jeho nákladů za pronájem prostoru, aniž by tím však jakkoli bylo zhoršeno postavení obviněného.

16. K tomu státní zástupce zdůraznil, že zákaz reformationis in peius se nevztahuje na samotné řízení, ale na jeho výsledek, tj. na konečné rozhodnutí (k tomu srov. rozhodnutí č. 41/2007 Sb. rozh. tr.). Nyní napadeným rozhodnutím odvolacího soudu přitom nebylo právní postavení obviněného nijak dotčeno, neboť rozhodnutí soudu I. stupně nebylo žádným způsobem změněno. Pokud se obviněný domnívá, že k odvolací námitce obviněného není přípustný ze strany státního zástupce žádný důkaz takovou námitku vyvracející, je taková argumentace nejen v rozporu se zásadou rovnosti stran, ale nutně by vedla i ke zcela absurdním důsledkům, neboť odvolací námitky obviněného by fakticky nebylo možné posoudit.

17. Státní zástupce tedy shrnul, že obviněný ve svém dovolání nevznesl dostatečně konkrétní hmotněprávně relevantní námitky, čímž ani nevytvořil procesní prostor k přezkumu právního posouzení. Protože nebyla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání (která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně), tak státní zástupce odmítl také dovolatelovu argumentaci podřazenou pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v druhé alternativě. Závěrem tedy Nejvyššímu soudu navrhl, aby ten v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za tohoto stavu se pak státní zástupce neztotožnil ani s podnětem obviněného k přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

18. Obv. J. M. ke stanovisku nejvyššího státního zástupce zaslal prostřednictvím svého obhájce své vyjádření ze dne 10. 4. 2017. V něm setrval na svém postoji a ohradil se vůči tvrzení státního zástupce, že výpověď Q. N. V. je potvrzována dalšími usvědčujícími důkazy, zejm. výpovědí svědka R. M., samotným umístěním pěstírny, výpisy z telefonické komunikace obou obviněných, zjištěním o odběru elektrické energie. K tomu pak obviněný uvedl, že:

· svědectví R. M. o tom, že z pěstírny cítil zápach marihuany (který měli cítit všichni zaměstnanci, a proto na to upozornil obv. M.) je svědectví zcela ojedinělým,

· skutečnost, že pěstírna byla umístěna v obci L. č.p. ..., dle obviněného vylučuje, aby se tak stalo s jeho vědomím, neboť objekt se nachází v centru obce, takže v jeho blízkosti se nachází řada dalších nemovitostí, a je zde velký pohyb osob,

·az telefonické komunikace vyplynul pouze fakt, že obviněný a Q. N. V. byli mezi sebou ve vzájemném kontaktu.

19. Ohledně spotřeby elektrické energie dovolatel uvedl, že trvá na tom, že odvolací soud odmítl provést ústavní znalecký posudek týkající se spotřeby elektrické energie v objektu, kde byla umístěna pěstírna. V této souvislosti nesouhlasí s tím, že si musel povšimnout zvýšené spotřeby elektrické energie a zdůrazňuje, že právě jím předložený znalecký posudek se zabývá poměrem spotřeby elektrické energie provozů umístěných v objektu. Pokud by bylo předloženým ústavním znaleckým posudkem prokázáno, že rozdíl mezi množstvím spotřebované elektrické energie ze strany jednotlivých provozů nebyl markantní, tak by to v konečném důsledku znamenalo, že zde nebyl skokový nárůst spotřeby, kterého by si musel odsouzený povšimnout. Dovolatel je přesvědčen o tom, že doplnění dokazování ústavním znaleckým posudkem by mohlo podstatně změnit skutkové závěry týkající se spotřeby elektrické energie.

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

21. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že

· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo

· není vůbec žádným trestným činem.

Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

23. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

24. Obv. J. M. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Krajský soud v Ostravě (ve svém rozsudku sp. zn. 45 T 10/2015 ze dne 20. 4. 2016 na s. 25-30), a především Vrchní soud v Olomouci (ve svém usnesení sp. zn. 1 To 44/2016 ze dne 22. 9. 2016 na s. 9-16). Obv. M. a jeho obhajoba hned úvodem dovolání předeslali, že vady, které namítají (a které namítali už v předcházejících stadiích trestního řízení) „dosahují takové intenzity, že porušují základní práva účastníka řízení“. Konkrétně pak zdůraznili, že „řízení před odvolacím soudem se ocitlo mimo mantinely spravedlivého trestního procesu, a to s ohledem na nezákonně vedené dokazování ze strany Vrchního soudu v Olomouci“, a tedy, že „závěry odvolacího soudu byly učiněny v extrémním rozporu s provedenými důkazy“.

25. Následně se však zaměřili na intenzivní zpochybňování skutkových zjištění, která dle jejich názoru nemají žádnou obsahovou souvislost s provedenými důkazy. Tímto postupem se zcela zjevně vyhnuli předepsanému zákonnému požadavku, který vyplývá z § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve smyslu možnosti uplatnění námitky hmotněprávního pochybení v dovolacím řízení. Ke skutkovým výhradám dovolatele však Nejvyšší soud již nemá právo přihlížet.

26. Proto když obviněný cituje z nálezu ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/2005, o tom, že „Nejvyššímu soudu v rámci řízení o dovolání náleží toliko posouzení, zda ve výroku o vině skutková věta odpovídá větě právní“, zcela míjí podstatu prověřování skutkových závěrů soudů nižších stupňů ze strany Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení.

27. Naproti tomu Nejvyšší soud dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. V části VI., která se bezprostředně zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, v čl. 23 Plénum jasně uvádí: „Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod], je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností 12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“

28. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečné naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. K tomu by došlo:

· při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních (a z nich plynoucích právních závěrech)

· při objektivně zjištěné a zcela zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo

· když zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů (popř. jsou založena na důkazech, které zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce pravým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování), atp.

29. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. V této souvislosti lze odkázat i na Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

30. Pokud tedy dovolatel pod dovolací důvod podřadil pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. M. je však zjevně neoprávněné nejen z hlediska ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného (tj. z hlediska skutkových námitek).

31. Dovolatelova obhajoba, spočívající v tom, že po celou dobu páchání trestné činnosti (v rozmezí května 2012 a 15. 12. 2014) v průmyslovém objektu č.p. ... v obci L. nevěděl o zřízení a provozu velkokapacitní pěstírny konopí, byla důkazně spolehlivě vyvrácena. Z předmětné trestné činnosti byl obv. M. usvědčen celou řadou vzájemně provázaných důkazů, v jejichž centru stojí výpověď spoluobviněného Q. N. V. Ten v přípravném řízení dne 16. 9. 2015, a poté zcela shodně i při hlavním líčení dne 25. 1. 2016 uvedl, že obv. M. byl od počátku pravdivě informován, k jakému účelu bude objekt v L. využíván a souhlasil nejen s pěstováním konopí, ale také s úpravami prostor pro tento účel, přičemž to byl on, kdo zajistil stavební materiál k těmto úpravám – ty pak prováděli už společníci obv. V. Současně byl obv. M. zainteresován do distribuce sušiny konopí, kterou nabalenou do igelitových sáčků odvážel z pěstírny pryč a osobně ji předával právě obv. V. Za dva a půl roku fungování pěstírny obv. M. dovezl sklizenou marihuanu 5 až 6x k další distribuci vietnamským obchodníkům (č. l. 816 an.).

32. Námitka obviněného, že obv. V. měnil svou výpověď (a že jeho výpověď nebyla po celou dobu trestního řízení konzistentní), je irelevantní. To, že obv. V. dne 11. 3. 2015 uvedl něco jiného než 9. 6., 23. 6. a 19. 9. 2015 je zcela nepodstatné, neboť procesně použitelná vůči obv. M. je až posledně jmenovaná výpověď. Jenom ta byla provedena po sdělení obvinění obv. M. Následující výpověď obv. V. učiněná během hlavního líčení dne 25. 1. 2016 ve všem podstatném souhlasí, a je tedy skutečně shodná s předchozí výpovědí, učiněnou v přípravném řízení. Nelze tedy v žádném případě mluvit o tom, že „výpovědi p. V. prodělaly podstatný vývoj“, jak tvrdí dovolatel.

33. Rovněž námitka o údajném motivu msty ze strany obv. V., je ze strany obviněného M. čistou, ničím nepodloženou spekulací. Pokud dovolatel tvrdí, že p. V. začal vypovídat proti němu – ne od počátku stíhání, ale až s určitým časovým odstupem, kdy se „v mezidobí zcela jistě (!) seznámil s obsahem trestního spisu, kde zjistil, že byl policií obviněn za vydatné pomoci odsouzeného, a až teprve poté začíná vůči němu vypovídat.“ Ze spisového materiálu však vyplývá, že obv. M. převzal usnesení dle § 160 odst. 1 tr. ř. o zahájení trestního stíhání až 1. 9. 2015 a teprve tohoto dne byl zahájen jeho výslech jako osoby podezřelé (viz č. l. 474). Naproti tomu obv. Q. N. V. o trestné činnosti a úloze J. M. vypovídal už 11. 3., 9. 6. a 23. 6. 2015 (č. l. 452, 155, 462) a znovu 16. 9. 2015 (č. l. 466). První, kdo tedy o páchané trestné činnosti vypovídal, je obv. V. a ne obv. M. (Ten se pouze jako svědek vyjádřil k okolnostem nájmu a požáru ve dnech 15. a 17. 12. 2014.) I v tomto ohledu se tedy nejedná o mstu ze strany obv. Q. N. V., ale o nepodloženou smyšlenku ze strany dovolatele.

34. Především však věrohodnost výpovědi dnes již odsouzeného Q. N. V. byla podpořena celou řadou důkazů, které se dovolatel pokouší z různých důvodů zpochybnit, a to už od dob probíhajícího hlavního líčení. Zejména ve svém vyjádření ze dne 10. 4. 2017 (kterým ještě doplnil své dovolání), vznesl námitky proti výpovědi svědka R. M., samotného umístění pěstírny v obci L., odběru elektrické energie v průběhu páchání trestné činnosti i telefonické komunikaci mezi oběma obviněnými. (Pouze v poslední námitce správně uvedl, že tato komunikace dokládá pouze četnost vzájemných telefonických hovorů, v jednotlivých měsících, a nic víc. Tato skutečnost však byla konstatována už soudem I. stupně a je nesporná.)

35. Výpověď svědka R. M. dovolatel označil za „tvrzení zcela ojedinělé, které není potvrzováno výpověďmi dalších svědků“. Není však žádným tajemstvím, že při pěstování konopí vzniká charakteristický zápach (především v době květu konopí), pro jehož odstranění se používají filtry s aktivním uhlíkem, které při ventilaci zápach odstraňují. Tento svědek soudu potvrdil, že zná zápach kvetoucího konopí, a to byl také důvod, proč na to obv. M. opakovaně upozorňoval. Ten však situaci bagatelizoval s tím, že „necítí nic a že ani neví, jak by to mělo smrdět“. Později sice provedl prohlídku horních pater objektu, ale podle svých slov „nic podezřelého nenalezl“ (č. l. 923).

36. Toto svědectví není pochybné tím, že je ojedinělé, jak tvrdí dovolatel. Klíčová je informace o tom, že prohlídka byla provedena v době, kdy byla pěstírna prokazatelně v plném provozu. Kdyby tedy obv. M. skutečně provedl prohlídku, tak by zcela jistě nalezl pěstírnu, ze které rozhodně musel zápach unikat, a to i kdyby o ní skutečně nevěděl. Vzhledem k tomu, že však nic nenalezl, svědčí tento fakt o jeho zjevné informovanosti i snaze zakrývat páchanou trestnou činnost. Nelze totiž přistoupit na argument obhajoby, že dovolatel po dobu dvou a půl roku neměl přístup do pronajatých prostor a nevěděl, co se zde děje.

37. K umístění vlastní pěstírny v průmyslovém objektu v L. obviněný v dovolání uvedl, že by se musel chovat „sebevražedně, pokud by do daného objektu, který je umístěn v centru obce, umístil pěstírnu“. Jenomže z provedených důkazů vyplynulo, že instalace indoorové pěstírny do nadzemních částí průmyslového objektu v L. bylo promyšlené, a to tím, že průvodním jevem během výrobního procesu společnosti Kolormad Proces, s.r.o. a Benekov Therm byly zápachy vycházející ze svařovny, lakovny i z vypalovací pece. A právě tyto provozy zakryly pachy pocházející z páchané trestné činnosti.

38. Také faktury dokládající dodávky elektrické energie za období před a po dobu páchané trestné činnosti jednoznačně opisují věrohodnost výpovědí o provozu indoorové pěstírny. Konkrétně (oproti období od září 2011 do února 2012) od března 2012 došlo k výraznému zvýšení spotřeby elektrické energie, a to až do prosince 2014, kdy 15. 12. 2014 došlo k požáru. V následujících šesti měsících byla pak spotřeba elektřiny významně nižší, což koresponduje s faktem, že pěstírna již nebyla v provozu. Obv. M. tento pokles nijak blíže nevysvětlil, pouze se zmínil „o technologických problémech“.

39. Dodávky elektrické energie v rozhodném období se staly jádrem odlišného náhledu soudů projednávajících tento případ, a obhajobou obviněného, která opakovaně znevěrohodňovala odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechnika, zpracované kpt. Ing. Jiřím Ledvinou. Věrohodnost tohoto důkazu obviněný a jeho obhajoba opakovaně napadá, neboť dle jejich názoru je „chybné, jelikož obsahuje nesrovnalosti a špatné výpočty“. Proto také žádali o zpracování nového odborného vyjádření či znaleckého posudku.

40. Z výslechu kpt. Ledviny během hlavního líčení dne 7. 3. 2016 však vyplynulo, že při výpočtu denního příkonu došlo nedopatřením během výpočtu v tabulkovém procesoru Microsoft Excel k numerické chybě. Na její výskyt upozornil sám znalec u soudu během své výpovědi. Je pravdou, že tato chyba ovlivnila celkový výpočet spotřeby elektrické energie, ale jak sám znalec uvedl, je snadno napravitelná (neboť výsledné hodnoty deklarované v odborném vyjádření stačí vynásobit dvaceti čtyřmi), aby se soud dostal ke správným hodnotám. Tuto opravu učinil znalec během hlavního líčení a vzápětí dodal, že „vzhledem k rozloze pěstebních prostor tyto nové výpočty odpovídají běžné spotřebě pěstírny“. Znalec ještě dodal, že doposud prováděl cca 12 až 15 vyhodnocení takových větších pěstíren, a proto „má určitý přehled“ (č. l. 872).

41. Na základě toho, jak krajský, tak i vrchní soud uznaly toto odborné vyjádření jako hodnověrné, opakované apely ze strany obhajoby o zpracování nového materiálu odmítly jako nadbytečné. Nejvyšší soud s tímto postupem souhlasí a pro dokreslení celé situace ještě odkazuje na poznámku znalce, ve které zdůraznil, že „nasvorkování přívodního kabelu z rozvaděče RM7 umístěného v plášti budovy, bylo provedeno amatérsky – tedy nikoli přes svorky v rozvaděči. Přívod tak byl „napíchnut“ přímo a bez měření. Kabel v rozvaděči v opláštění budovy, který vedl do rozvaděče RM7, tedy nevedl přes řádné měření“ (č. l. 871).

42. Proto o svévoli ze strany soudů nižších stupňů v žádném případě nelze mluvit a nic na tom nemění ani fakt, že v průmyslovém objektu bylo umístěno více provozů (legální prášková lakovna a ilegální pěstírna). Je však vhodné ještě doplnit, že výsledné spotřební hodnoty elektrické energie je nezbytné chápat jako jeden z dílčích skutkových zjištění, tedy ve vzájemné provázanosti s dalšími skutkovými zjištěními, a nikoli izolovaně, jak to činí obviněný už od projednávání případu v hlavním líčení.

43. Nelze akceptovat ani další dovolatelovy námitky o neprovedení některých důkazů, resp. na doplnění dokazování. Jedná se o návrh na výslech svědků M. Č., M. Š. a V. B., dále o návrh na provedení místního šetření v průmyslovém objektu v L. za účasti soudu, nebo návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru toxikologie, který se měl vyjádřit k zápachu marihuany, apod.

44. Dá se samozřejmě předpokládat, že svědkové M. Č., M. Š. a V. B. by jistě potvrdili, že v předmětné budově prováděli stavební úpravy. O těchto úpravách však byly soudy nižších stupňů informovány prostřednictvím listinných důkazů. Především však tato svědectví nemohla vyvrátit tvrzení, že obv. M. po sjednání kontraktu s vietnamskými partnery – tedy bezprostředně před tím, než začali do dvou pater v budově v L. stěhovat vybavení pěstírny – umožnil provádět úpravy k přizpůsobení prostor k tomuto účelu. Tedy o úpravy prováděné těsně před tím, než do vyhrazených prostor začala být navážena elektrická zařízení, žárovky, ventilátory, květináče a sazenice, v hodnotě 600.000 až 700.000 Kč. Navíc v samotném kontextu následující trestné činnosti je však skutečnost o prováděných stavebních úpravách již velmi podružná.

45. Velkou pozornost věnoval dovolatel znaleckému posudku z oboru elektrotechnika, odvětví ekonomika, který nechal zpracovat Vysokou školou báňskou, Technickou univerzitou Ostrava, Fakultou elektrotechniky a informatiky, jehož úkolem dle zadavatele bylo posoudit podíl spotřeby elektřiny legální lakovny na celkové fakturované spotřebě elektrické energie. I když je jasné, že spotřeba elektřiny ze strany lakovny „byla značná“, přesto z ní nevyplynuly žádné klíčové skutkové závěry, které by mohly svou argumentační silou změnit celkový závěr o dovolatelově vině. Předně předmětem dokazování nebylo určení vzájemného poměru spotřeby elektrické energie mezi firmami Kolormad Proces a Benekov Therm na straně jedné a ilegální pěstírnou konopí na straně druhé. Šlo pouze o prověření skutečnosti, že provoz pěstírny vyvolal výrazné zvýšení spotřeby elektrické energie, která v žádném případě nemohla uniknout pozornosti obv. M. S tím zcela koresponduje i výpověď obv. V., který mj. opakovaně uvedl, že obv. M. měsíčně hradil na nákladech spotřebované elektrické energie částku cca 250.000 Kč, a to bez toho, že by si někdy ověřoval doklady o vyúčtování elektřiny. Proto jakékoli další upřesňování poměrů spotřeby jmenovaných provozů nemohlo a nemůže vnést do důkazně provázaných skutkových závěrů žádné zásadní „novum“.

46. Podobně Nejvyšší soud hodnotí i další výše uvedené návrhy obhajoby. Provádění navrhovaných důkazů by bylo skutečně nadbytečné, vzhledem k dostatečnému množství podkladů, které soudům obou stupňů poskytly dostatečný nadhled o stavu objektu v době páchané trestné činnosti, tedy v době než došlo v těchto prostorách k požáru. Nejvyšší soud tak souhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že „pro spolehlivý závěr o vině obv. M. Krajský soud v Ostravě shromáždil dostatek důkazů“. Naopak prováděním dalších nepotřebných důkazů by se odvolací soud zcela zjevně provinil proti zásadě rychlosti řízení.

47. Projednávaná trestná činnost tedy rozhodně byla dostatečně prokázána výslechem obv. Q. N. V., řadou svědeckých výpovědí zaměstnanců společností Kolormad Proces, s.r.o. a Benekov Therm, znaleckými posudky jednak z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, zpracované znalkyní Ing. Jarošovou, a dále z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo Mgr. Radima Mončky a celou řadou listinných důkazů, založených ve svazcích 1 až 5, jmenovaných v rozsudku krajského soudu. Pokud se za této situace obviněný stále už potřetí pokouší zpochybňovat skutkové závěry, které z těchto důkazů vyplynuly, jde o pouhou polemiku s hodnocením provedených důkazů, která však není schopna dosáhnout prokázání reálné existence tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění.

48. Na základě výše uvedených skutečností nejen Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Olomouci, ale také Nejvyšší soud vyjádřil souhlas s tím, že projednávaný skutek se skutečně stal tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě. Skutková zjištění soudu I. stupně, společně s přezkumem ze strany soudu II. stupně ve světle námitek obv. M. obstojí, neboť mají podklad v provedených důkazech. Z výše uvedených důvodů byla výpovědní verze obviněného soudy nižších stupňů zcela správně vyhodnocena jako nevěrohodná, nelogická a popírající provedené důkazy.

49. Mimo toho obv. M. ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v rozhodnutích soudů I. a II. stupně nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V. Závěr

50. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině i o trestu vyjádřil souhlas i Vrchní soud v Olomouci, když odvolání obv. J. M. v souladu s § 256 tr. ř. zamítl.

51. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Postupem soudů I. ani II. stupně nedošlo ani k porušení základních práv dovolatele. Vina obv. M. byla prokázána zákonným způsobem a základní zásady řízení, mezi které patří zásada rovnosti a kontradiktornosti, vč. práva na spravedlivý proces, byly během celého trestního řízení respektovány. Po tomto zjištění Nejvyšší soud dovolání obv. J. M. odmítl, a to s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř.

52. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 7. 2017

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru