Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1432/2014Usnesení NS ze dne 06.05.2015

HeslaPodvod
Poškození cizích práv
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1432.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 250 odst. 1 tr. zák.

§ 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1432/2014-12

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného Ing. Z. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2014, sp. zn. 7 To 252/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 248/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu s e dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava ze dne 12. 9. 2012, sp zn. KRPJ-3300/TČ-2011-160781, bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněného Ing. Z. Z. , pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“) a přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterých se měl dopustit tím, že dne 6. 11. 2005 bez svolení a vědomí F. F. , jeho jménem uzavřel s obchodní společností E.ON Energie, a.s., smlouvu o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí č. ........ s místem spotřeby R. , na které napodobil podpis F. F. , v důsledku čehož došlo k namontování nového elektroměru a podezřelý následně odebíral elektrický proud pro svoji potřebu, kdy za období od 5. 5. 2007 do 2. 10. 2008 mu byly vystaveny faktury na celkovou částku 22.554 Kč, které neuhradil, čímž obchodní společnosti E.ON Energie, a.s., se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, způsobil škodu v uvedené výši.

V důsledku jeho shora uvedeného jednání byla obchodní společností E.ON Energie, a.s., na F. F. podána žaloba na zaplacení částky 22.554,- Kč a Okresním soudem v Jihlavě byl pod č. j. 18 C 406/2009-13 dne 5. 1. 2010 vydán platební rozkaz, vůči němuž byl F. F. nucen se bránit v civilním řízení, které nakonec skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby žalobcem.

U Okresního soudu v Jihlavě byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Jihlavě dne 29. 10. 2012 v uvedené věci podána obžaloba, z jejíhož podnětu byl Okresním soudem v Jihlavě dne 30. 10. 2012 pod sp. zn. 13 T 248/2012 vydán trestní příkaz, jímž byl obviněný Ing. Z. Z. uznán vinným výše popsaným jednáním, kterým spáchal trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona a přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 181 odst. 1 trestního zákoníku, § 43 odst. 1 trestního zákoníku, § 62 odst. 1 trestního zákoníku a § 63 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto sedmdesáti hodin.

Proti trestnímu příkazu podal obviněný odpor, v rámci něhož vznesl námitku promlčení, kterou Okresní soud v Jihlavě přezkoumal, shledal důvodnou a usnesením ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 T 248/2012 podle § 231 odst. 1 trestního řádu, § 223 odst. 1 trestního řádu a § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že dne 6. 11. 2005 bez svolení a vědomí F. F. , jeho jménem uzavřel s obchodní společností E.ON Energie, a.s., smlouvu o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí č. ...... s místem spotřeby R. , na které napodobil podpis F. F. , v důsledku čehož došlo k namontování nového elektroměru a podezřelý následně odebíral elektrický proud pro svoji potřebu, kdy za období od 5. 5. 2007 do 2. 10. 2008 mu byly vystaveny faktury na celkovou částku 22.554,- Kč, které neuhradil, čímž společnosti E.ON Energie, a.s., sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, způsobil škodu v uvedené výši, přičemž v důsledku jeho shora uvedeného jednání byla obchodní společností E.ON Energie, a.s., na F. F. podána žaloba na zaplacení částky 22.554,- Kč, a Okresním soudem v Jihlavě byl pod č. j. 18 C 406/2009-13 dne 5. 1. 2010 vydán platební rozkaz, vůči němuž byl F. F. nucen bránit se v civilním řízení, které nakonec skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby žalobcem.

Proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě stížnost, přičemž vyslovil nesouhlas se závěry okresního soudu ve vztahu k podmínkám promlčení trestního stíhání. Uvedl, že obviněný Ing. Z. Z. odebíral od 5. 5. 2007 do 2. 10. 2008 elektřinu, aniž by ji uhradil, a tak došlo k naplnění zákonných znaků způsobení škody ve smyslu § 250 trestního zákona a tříletá promlčecí doba skončila dne 2. 10. 2011. Pokud jde o skutek, který je kvalifikován jako přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, státní zástupce dospívá k názoru, že zákonný znak objektivní stránky tohoto trestného činu spočívající ve způsobení vážné ujmy byl naplněn doručením platebního rozkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 1. 2010 poškozenému, když tímto mu bylo uloženo, aby obchodní společnosti E.ON zaplatil pohledávku ve výši 22.554,- Kč. S ohledem na podaný odpor dovozuje státní zástupce, že k naplnění znaků uvedeného trestného činu došlo někdy v měsíci únoru 2010 a z tohoto důvodu nemohlo dojít k promlčení trestního stíhání. Státní zástupce pak své úvahy ukončil tak, že v promlčecí době trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona se obviněný dopustil dalšího trestného činu, a to přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a proto začala běžet promlčecí doba nová.

O stížnosti státního zástupce rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 7 To 252/2014 tak, že stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl s tím, že se s úvahami Okresního soudu v Jihlavě v plném rozsahu ztotožnil, zejména v tom směru, že účinek není jedním ze znaků skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv ve smyslu § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného Ing. Z. Z. Odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c), přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že s usnesením soudu prvního stupně lze souhlasit, že jednání obviněného je nutné posuzovat jako jeden celek. Podle státního zástupce obviněný výše popsaným jednáním zasáhl do dvou objektů chráněných předpisy trestního práva, a to do zájmu společnosti na ochraně majetkových práv (pokud jde o poškozenou obchodní společnost E.ON Energie, a.s.) a současně do zájmu na ochraně práv nemajetkových (v případě poškozeného F. F. ). Státní zástupce souhlasí s tím, že jednání obviněného úmyslně směřovalo k tomu, uvést jiného v omyl, vyhnout se tak placení za dodávky elektrické energie a současně zakrýt svou pravou totožnost a vyhnout se tak odpovědnosti za své nezákonné jednání. Všechny projevy vůle pachatele navenek jsou v uvedeném případě kauzální pro vznik následků jeho jednání závažných z hlediska trestního práva, současně jsou zahrnuty jeho zaviněním a tvoří tak jeden skutek. Podstatou skutku je protiprávní jednání obviněného, k jehož ukončení došlo dne 2. 10. 2008, kdy obviněný přestal odebírat elektrickou energii. Obviněný tedy jedním skutkem naplnil skutkové podstaty dvou trestných činů. Státní zástupce dále souhlasí s tím, že pokud jde o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona, počala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu § 67 odst. 1 písm. d) trestního zákona dnem 2. 10. 2008, kdy obviněný naplnil všechny zákonné znaky tohoto trestného činu, neboť při souběhu trestných činů, jednočinném i vícečinném, běží promlčecí doby pro každý trestný čin samostatně. Státní zástupce nesouhlasí se závěry soudu, pokud jde o právní posouzení otázky promlčení druhé ze skutkových podstat trestného činu, která byla jednáním obviněného naplněna. Na podporu svého názoru zmínil, že jednočinný souběh skutkových podstat podle dřívějšího i nového trestního práva je vyloučen a na předmětné jednání je v souladu s § 2 odst. 1 a 4 trestního zákoníku třeba aplikovat právo dřívější a kvalifikovat je jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dále uvedl, že k naplnění znaků objektivní stránky trestného činu podvodu je nezbytné jednak jednání, které má povahu podvodného jednání a jednak následek, který spočívá ve způsobení vážné újmy na právech. V této souvislosti poukázal pro srovnání na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1260/2011. Připomněl, že obviněnému je kladeno za vinu, že bez svolení a vědomí poškozeného F. F. uzavřel jeho jménem s obchodní společností E.ON Energie, a.s., smlouvu o dodávce elektřiny, na které napodobil podpis poškozeného, v důsledku čehož došlo k namontování nového elektroměru a obviněný následně odebíral elektrický proud pro svoji potřebu, kdy za období od 5. 5. 2007 do 2. 10. 2008 byly vystaveny faktury na celkovou částku 22.554,- Kč, které nebyly uhrazeny a obchodní společností E.ON Energie, a.s., byla na F. F. podána žaloba na zaplacení uvedené částky a Okresním soudem v Jihlavě byl dne 5. 1. 2010 pod sp. zn. 18 C 406/2009 vydán platební rozkaz, vůči němuž byl F. F. nucen se bránit v civilním řízení. V posuzovaném případě vážnou újmu na právech je dle státního zástupce nutné spatřovat v porušení práva poškozeného vystupovat pod svou osobní identitou, práva samostatně vstupovat do závazkových vztahů a podstupovat tak riziko, v důsledku něhož je možné stát se účastníkem soudních či jiných řízení. Podle státního zástupce následkem protiprávního jednání obviněného bylo, že poškozený F. F. se stal dlužníkem a ocitnul se v nedobrovolném postavení účastníka řízení, kterému se musel právně kvalifikovaným způsobem bránit a byl takto vystaven vážné situaci. Bylo tak zasaženo mimo jiné právo poškozeného této situaci vlastní vůlí předejít. Státní zástupce upozornil, že na svou obranu měl poškozený lhůtu patnácti dnů od doručení předmětného platebního rozkazu a ke konstruktivní obraně proti tomuto neoprávněnému zásahu do jeho práv byl nucen vyhledat pomoc advokátní kanceláře. Státní zástupce dále uvedl, že platební rozkaz se do sféry poškozeného dostal před 1. 3. 2010, kdy byl poškozeným F. F. prostřednictvím advokáta podán odpor proti tomuto platebnímu rozkazu a ne dříve než dnem, kdy byla písemnost vypravena, tedy dne 18. 2. 2010 a tímto okamžikem byl podle státního zástupce dovršen vznik vážné újmy na právech poškozeného jako znak skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona.

Státní zástupce zdůraznil, že trestnost činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona zaniká podle § 67 odst. 1 písm. d) trestního zákona uplynutím promlčecí lhůty, jež činí tři léta a promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, tj. od naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu. U dokonaných trestných činů, které se projevují účinkem, a to případně i v podobě těžšího následku, což podle státního zástupce dopadá na uvedený případ, nemůže promlčecí doba začít běžet dříve, než tyto okolnosti nastanou. V předmětné věci nebylo možné posoudit, o jak důrazný zásah do nemajetkových práv poškozeného došlo dřív, než okamžikem doručení platebního rozkazu a vznikem potřeby se proti takovému neoprávněnému zásahu účinně bránit. Poměrně těžce odstranitelný škodlivý následek ve výše uvedeném smyslu tedy dle státního zástupce vznikl poškozenému tímto okamžikem, kterým počala běžet promlčecí lhůta.

Státní zástupce dále tvrdí, že vzhledem k tomu, že platební rozkaz nebyl poškozenému doručen dříve než 18. 2. 2010 a předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému Ing. Z. Z. doručeno dne 5. 10. 2012, příslušná promlčecí doba neuplynula a trestnost jednání obviněného tak nezanikla.

Státní zástupce v dovolání konstatuje, že Okresní soud v Jihlavě nesprávně posoudil otázku promlčení, když v tomto směru uvedl, že promlčení je třeba posoudit podle § 67 odst. 1 písm. d) trestního zákona, podle něhož byla ve vztahu k oběma trestným činům stanovena promlčecí doba na tři léta a v situaci, kdy byl trestný čin spáchán v říjnu roku 2008, došlo k promlčení trestního stíhání v říjnu roku 2011. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 T 248/2012, rozhodl podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Své rozhodnutí tak měl zatížit vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) a f) tr. řádu. Krajský soud v Brně poté měl zatížit své rozhodnutí vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, když usnesením ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 7 To 252/2014, rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. řádu, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu.

Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 7 To 252/2014, tak i usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 T 248/2012, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal věc Okresnímu soudu v Jihlavě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyužil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. řádu/, bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“ ) dále posoudit otázku, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. řádu.

Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.

Z pohledu posuzované věci dle § 265b odst. 1 písm. f), l) tr. řádu lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (stížnosti) proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. řádu, přestože byl v řízení předcházejícím přijetí daného rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Naplnění uvedených dovolacích důvodů odvisí od naplnění třetího dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu, a to důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoli hmotně právních. Dovolací soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).

Trestného činu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona se pak dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu, nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Základem právní argumentace dovolatele je tvrzení, dle něhož v předmětné věci došlo k jejímu nesprávnému hmotněprávnímu posouzení spočívajícímu v nesprávném posouzení otázky promlčení u přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Klíčovou otázkou však je, zda jednáním obviněného skutečně došlo i k naplnění skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 4 Tdo 1323/2007, směřuje-li podvodné jednání k porušení či ohrožení majetkových práv, nemůže jít o trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 tr. zákona (resp. o trestný čin poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku), ale v úvahu přichází pouze trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona. Tento závěr platí i pro případ, že subjekt uváděný v omyl není totožný s tím, ke škodě jehož majetku dojde k obohacení.

I novější rozhodnutí Nejvyššího soudu (4 Tdo 106/2014 ze dne 18. 2. 2014) týkající se činu, který byl spáchán, již za účinnosti trestního zákoníku tento názor potvrzuje, a jednočinný souběh trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku a trestného činu poškozování cizích práv dle § 181 trestního zákoníku vylučuje. Citované rozhodnutí konstatuje, že pojem majetkových práv není výslovně definován, avšak podle právní teorie jde o práva spjatá s majetkem. Majetkem se přitom rozumí souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek, jiných práv a hodnot ocenitelných penězi), které přísluší určitému subjektu a vyjadřuje, co někomu patří, co někdo vlastní, co náleží výlučně jediné osobě. Za majetek se označuje každé penězi ocenitelné právo v užším smyslu vlastnictví, tedy neomezené a výlučné právo k věci nebo nehmotnému statku, právo disponovat s věcí nebo nehmotným statkem, zejména je držet, užívat, požívat, nakládat s ním a vyloučit každého, kdo by v tom oprávněného rušil. Vlastnické právo je charakteristické tím, že vlastník vykonává svá oprávnění svou mocí, tedy mocí nezávislou na současné existenci moci kohokoliv jiného v téže věci.

Na základě tohoto vymezení majetkových práv lze určit, že nemajetkovými právy jsou každá jiná práva, která se svým obsahem nedotýkají majetku ani úkonů s ním souvisejících.

Klíčovým tedy je, zda jednáním obviněného došlo k zásahu do majetkových práv poškozeného F. F. Vzhledem k tomu, že v důsledku jednání obviněného vznikl tomuto poškozenému závazek uhradit poškozené společnosti platbu za údajně jím odebranou elektrickou energii (tedy poškozenému vznikl dluh), došlo jednáním obviněného nepochybně k zásahu do jeho majetkových práv.

Jednáním obžalovaného směřujícím jak vůči obchodní společnosti E.ON Energie, a.s., tak i vůči F. F. , byly naplněny toliko znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu (čili uvedení někoho v omyl ke škodě cizího majetku a vlastnímu obohacení) a nikoli znaky skutkové podstaty trestného činu poškození cizích práv. V důsledku této skutečnosti jeví se pak argumentace dovolatele ohledně toho, že v předmětné věci došlo k jejímu nesprávnému hmotněprávnímu posouzení spočívajícímu v nesprávném posouzení otázky promlčení u přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, bezpředmětnou.

Ačkoli Nejvyšší soud v rámci posouzení věci dospěl k závěru, že v rozhodnutích nalézacího i stížnostního soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, když jednání obviněného bylo posouzeno nejen jako trestný podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona, nýbrž – a to nesprávně – i jako přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, případná kasace předmětných rozhodnutí vzhledem k jejich nosnému důvodu (promlčení trestního stíhání) by ničeho nezměnila na jejich výroku.

Se zřetelem k rozvedeným důvodům dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nejsou založena na dovolatelem vytýkaných pochybeních. Proto mu nepřisvědčil v názoru, že v důsledku nesprávného hmotně právního posouzení spočívajícího v nesprávném posouzení promlčení trestního stíhání došlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože naplnění dalších uplatněných dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. f), l) tr. řádu odvisí od naplnění dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, platí i v jejich případě konstatování o jejich neopodstatněnosti.

Vzhledem k tomu, že předmětné dovolání nebylo shledáno jakkoli opodstatněným, Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 256r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 6. 5. 2015

Předseda senátu

JUDr. Stanislav Rizman

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru