Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1392/2011Usnesení NS ze dne 16.12.2011

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1392.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1392/2011-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2011 o dovolání obviněného P. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2011, sp. zn. 9 To 211/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 2 T 144/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 2 T 144/2009, byl obviněný P. H., při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 2 T 144/2009, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.

O odvolání obviněného P. H. rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 25. května 2011, sp. zn. 9 To 211/2011, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že jeho vina posuzovaným trestným činem nebyla v řízení spolehlivě prokázána. Skutkový stav nemá v provedeném dokazování spolehlivý základ a skutkové závěry soudů stále vzbuzují důvodné pochybnosti. Se způsobem hodnocení věrohodnosti a pravdivosti provedených důkazů se zásadně neztotožňuje, neboť jde o hodnocení zaujaté. Ve prospěch jeho tvrzení, že se posuzovaného jednání nedopustil, svědčí jeho do té doby bezproblémový výkon povolání. Ze vzájemně si korespondujících svědeckých výpovědí (V. Č., P. D., J. M. a V. K.) vyplývá, že odcizit finanční prostředky mohla jakákoli třetí osoba, nemusel to tedy být zrovna obviněný. O převzetí mobilního telefonu Nokia 6300 nebyl sepsán žádný předávací protokol a obviněný o jeho skutečném vlastníkovi nevěděl. Mobilní telefon značky Siemens ME 45 vrátil řádně. Vyměřený trest pak považuje za nepřiměřený, neodpovídající jeho dosavadní trestní bezúhonnosti. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha – západ zrušil a aby věc přikázal k novému projednávání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení ve věci provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí V. Č., P. D., J. M. a V. K.). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Námitky, které dovolatel v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.

Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména ze svědeckých výpovědí V. Č., P. D., J. M. a V. K. (na něž v podaném dovolání poukazoval i obviněný, soud je ovšem hodnotil způsobem odlišným, zjevně neodpovídajícím představám obviněného) a dále též z celé řady listinných důkazů, které na svědecké výpovědi navazují a jsou s nimi v souladu (např. z protokolu o ohledání místa činu včetně přiložené fotodokumentace, ze zprávy poškozeného o míře použití při prohlídce kanceláře nalezených pokutových bloků a výši odvodů pokut do obecní pokladny nebo z faktury dodavatele XIP s. r. o. obci H., jejímž předmětem je dodání telefonního přístroje Nokia 6300 Silver Black – O2 za částku 296,- Kč). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce dopustil trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. Pokud dovolatel namítal, že soudy nesprávně hodnotily věrohodnost a pravdivost provedených svědeckých výpovědí, je třeba podotknout, že soudy se touto otázkou zabývaly a jejich úvahám a závěrům nemůže Nejvyšší soud nic vytknout (srov. zejména str. 7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 napadeného usnesení odvolacího soudu). V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.

Pokud dovolatel namítl, že mu vzhledem k jeho bezúhonné minulosti byl uložen nepřiměřeně přísný trest, je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř., tj. ani prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani těmito dovolacími námitkami obviněného se tedy Nejvyšší soud nemohl zabývat.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. prosince 2011

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru