Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1367/2017Usnesení NS ze dne 08.03.2018

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1367.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1367/2017-47

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 3. 2018 o dovolání, které podal obv. V. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 5 To 121/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 203/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. V. Č. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 12 T 203/2016 (na č. l. 882), byl obv. V. Č. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a pro účely výkonu tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl v souladu s § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí Okresní soud v Ostravě ve svém rozsudku položkově vyjmenoval.

2. Proti tomuto rozhodnutí obv. V. Č. podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 5 To 121/2017, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, a s přihlédnutím k § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněné právní kvalifikaci obv. Č. uložil v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, se zařazením obviněného do věznice s ostrahou. Trest propadnutí věci zůstal s odkazem na § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zachován.

3. Podle skutkových zjištění je obv. V. Č. vinen tím, že v přesně nezjištěném období, nejméně od měsíce října 2013 do 28. 6. 2016, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin a s vědomím jeho negativních účinků v množství nejméně 147,6 gramů na různých místech v O. a ve F.-M. i jinde neoprávněně poskytl za úplatu, bezúplatně, výměnou za jiné věci či jako protislužbu k dalšímu užití jiným osobám psychotropní látku pervitin,

kdy nejméně od měsíce prosince 2014 do 28. 6. 2016 na různých místech Moravskoslezského kraje, a to v místě svého bydliště na adrese O.–H., P., a ve F.-M. na ulici F. vědomě neoprávněně přechovával laboratorní techniku jako např. skleněné zapékací mísy, skleněnou kádinku, skleněné baňky, plastové nádobky a láhve, plastové trychtýře, plynový vařič, chemikálie určené k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. hydroxid sodný, červený fosfor, kyselinu fosforečnou, kyselinu chlorovodíkovou, jód či organická rozpouštědla, které si obstaral sám nebo prostřednictvím J. H. nebo B. G., s jejichž pomocí a za použití různého počtu balení léků obsahujících pseudoefedrin hydrochlorid ve snadno extrahovatelné formě, jako např. Cirrus, avšak zpravidla z 20 balení léků Cirrus po 14 tabletách, opakovaně, v nepravidelných intervalech v místě svého bydliště na adrese O.-H., P., dále ve F.-M. na ulici F., na cyklostezce mezi O. a F. –M. blíže nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin v jednom varu sám nebo s B. G. nebo J. H. vyráběl, kdy však za uvedené období vyrobil psychotropní látku pervitin v množství nejméně 70,765g, kdy z toho 15,665 g této látky bylo nalezeno v rámci domovní prohlídky dne 28.6.2016 v O.-H. na ulici P.,

přičemž

- J. H.v blíže nezjištěném období od počátku roku 2016 do 28. 6. 2016 v O. a ve F.-M. nejméně ve 13 případech bezúplatně, příp. jako protislužbu za pomoc při nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, poskytl dávku pervitinu v množství 0,2 gramu až 0,3 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl celkem nejméně 2,6 gramů této psychotropní látky,

- B. G., v blíže nezjištěném období od období od června roku 2014 do 28. 6. 2016 v O. a ve F. – M. v nezjištěném počtu případů za minimální celkovou finanční částku 2.000 Kč nebo jako protislužbu za pomoc při nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, příp. zprostředkování předání psychotropní látky pervitin dalším osobám, poskytl celkem nejméně 90 gramů této psychotropní látky,

- A. P., od léta roku 2014 do 28. 6. 2016 v O. nejméně v 5 případech bezúplatně poskytl vždy nejméně 1 spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem nejméně 0,5 gramu této psychotropní látky,

- M. V., od jara roku 2016 do 28. 6. 2016 v četnosti 1x týdně nebo 1x za 2 týdny jako protislužbu za pomoc se zahradou poskytl vždy nejméně 1 spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, avšak celkem nejméně 2 gramy této psychotropní látky,

- V. P., v období od měsíce března roku 2015 do měsíce května roku 2016 nejméně v 10 případech poskytl za finanční částky 200 Kč, příp. bezúplatně vždy nejméně 1 spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy za minimální celkovou finanční částku 2.000 Kč poskytl celkem nejméně 1 gram této psychotropní látky,

- J. P., od počátku roku 2015 do 28. 6. 2016 v četnosti 1x týdně poskytl jako protislužbu za odvoz autem vždy nejméně 1 spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, a nejméně ve 2 případech poskytl za finanční částku 200 Kč vždy nejméně 1 spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, avšak poskytl celkem nejméně 6,5 gramů této psychotropní látky,

- P. K., od měsíce února roku 2016 do 28. 6. 2016 v četnosti nejméně 2x měsíčně poskytl za finanční částku 1.000 Kč psychotropní látku pervitin v množstvích 1 gramu v jednotlivých případech, avšak poskytl celkem nejméně 8 gramů této psychotropní látky,

- D. D., v blíže nezjištěném období od března 2015 do 28. 6. 2016 v četnosti nejméně 1x měsíčně bezúplatně poskytl psychotropní látky pervitin v množstvích od 0,1 gramu do 0,3 gramu v jednotlivých případech, avšak poskytl celkem nejméně 2,6 gramů této psychotropní látky,

- M. J., v období od března 2015 do 28. 6. 2016 nejméně ve 30 případech poskytl jako protislužbu za sexuální služby psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,2 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl celkem nejméně 6 gramů této psychotropní látky,

- J. K., v období od počátku roku 2016 do 28. 6. 2016 nejméně v 10 případech jako protislužbu za odvoz věcí a nejméně v 5 případech za nezjištěné finanční částky poskytl psychotropní látku pervitin v množstvích 1 gramu, tedy poskytl celkem nejméně 15 gramů,

- B. D., v červnu 2016 nejméně ve 2 případech bezúplatně poskytl psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl celkem nejméně 0,2 gramu této psychotropní látky,

- L. O., v období od června roku 2015 do 28. 6. 2016 v četnosti 1x měsíčně poskytl za finanční částky 700 Kč psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,7 gramu v jednotlivých případech, avšak celkem mu poskytl nejméně 4 gramy této psychotropní látky,

- G. R., v období od října roku 2013 do 28. 6. 2016 nejméně ve 20 případech bezúplatně poskytl psychotropní látku pervitin v množství 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl celkem nejméně 2 gramy této psychotropní látky,

- V. H., v období od října roku 2015 do 28. 6. 2016 nejméně v 16 případech výměnou za věci nebo jako protislužbu poskytl psychotropní látku v množství 0,2 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl celkem nejméně 3,2 gramů této psychotropní látky,

- V. P., v období od října roku 2013 do 7. 4. 2016 v desítkách případů poskytl jako protislužbu psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech v celkově blíže neurčeném množství, a dále v období od 8. 4. 2016 do 28. 6. 2016 nejméně v 10 případech bezúplatně poskytl psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytl nejméně 1 gram této psychotropní látky,

- I. N., od počátku roku 2016 do 28. 6. 2016 nejméně v 5 případech poskytl za nezjištěné finanční částky psychotropní látku pervitin v množstvích od 0,5 gramu do 0,7 gramu, avšak za minimální celkovou finanční částku 3.000 Kč poskytl celkem nejméně 3 gramy této psychotropní látky,

a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami protiprávně nakládal s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obv. V. Č. dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl o jeho vině na podkladě nesprávného právního posouzení skutku. Současně se vyjádřil, že pociťuje rozhodnutí odvolacího soudu jako porušení čl. 90 Ústavy České republiky i § 2 odst. 4 tr. ř., neboť pokud jde o právní kvalifikaci, potvrdil nesprávné rozhodnutí nalézacího soudu.

5. Celé dovolání obviněného je zaměřeno na zpochybnění množstevního údaje vyrobeného a distribuovaného pervitinu. Dovolatel tvrdí, že soudy nižších stupňů mylně vycházely z celkového množství 147,6 g pervitinu, když skutečné množství bylo dle dovolatele podstatně nižší. V návaznosti na to tvrdí, že nemohl naplnit kvalifikační znak „značného rozsahu“ omamné látky, nutné pro naplnění zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Sám má za to, že naplnil předmětný trestný čin jen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. I když si je vědom, že v dovolacím řízení již nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, přesto tak činí „pro extrémnost nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními (minimálně ve vztahu k výpovědím B. G. a A. P.) a právními závěry odvolacího soudu“.

6. Dovolatel tedy zpochybnil množství vyrobeného a distribuovaného pervitinu a svou argumentaci zaměřil zejména:

- na výpověď obv. B. G.,

- na nesprávné poučení obv. P., které dle něho mělo vliv na důkazní řízení, a

- na nesprávné hodnocení jeho osoby a dalších okolností případu.

7. K výpovědi obv. B. G. dovolatel poznamenal, že ten od něj obdržel nejméně 100 g pervitinu za částku 100 Kč za 0,1 g, ale už nespecifikoval, za jaké to bylo období. Toto částečně upřesnil až dne 29. 6. 2016, kdy uvedl, že od dovolatele mohl dostat či koupit pervitin o váze 90 g. V následujícím výkladu se dovolatel snažil upřesnit, že by obv. G. musel uskutečnit více jak pět odběrů týdně, což však považuje za nemožné vzhledem k tomu, že ve vymezené době byla několikatýdenní až nekolikaměsíční období, kdy byl pracovně mimo bydliště, nebo obv. G. se obviněnému vyhýbal, protože mu zpronevěřil peníze. Z těchto důvodů má obviněný důvodné pochybnosti o množství pervitinu, a má za to, že ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. jsou tato tvrzení i za hranicí extrémního nesouladu se skutečností.

8. Za další pochybení orgánů činných v trestním řízení obviněný považuje nedostatečné procesní poučení obv. A. P. Dovolatel zdůraznil, že obv. P. měla k jeho osobě osobní vztah, a i když spolu nežili jako druh s družkou, byla na něho vázána citově i ekonomicky. Za této situace se dalo předpokládat, že újmu, kterou trestním stíháním utrpí obviněný, bude pociťovat i ona. Přesto nebyla orgány činnými v trestním řízení poučena o právu nevypovídat proti jeho osobě, a to jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení. Obsah jejích výpovědí je proto z důkazního hlediska nepoužitelný. Proto dovolatel učinil závěr, že pokud jde o distribuovaný pervitin, nejedná se o množství 147,6, ale o 87,1 g.

9. Mezi pochybení odvolacího soudu dovolatel zahrnul i hodnocení jeho osoby a dalších okolností případu. Obviněný zdůraznil, že odvolacímu soudu se nepodařilo prokázat, že by svým jednáním překročil hranici 150 g vyrobeného a distribuovaného pervitinu, a to je taky důvod proč se v odůvodnění svého rozhodnutí odvolal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 495/2014 ze dne 22. 4. 2014, konkrétně na tu část, kde se hovoří o podpůrném zohledňování dalších okolností, za nichž byl takový čin spáchán. Konkrétně jde o:

- způsob, jakým pachatel s omamnou látkou nakládal,

- dobu, po kterou tak činil,

- počet osob, kterým ji opatřil,

- výši peněžité částky, kterou prodejem získal,

- příp. i kvalitu psychotropní látky.

Na základě toho pak soud I. stupně konkrétně argumentoval dobou páchání trestné činnosti, která zahrnovala téměř tři roky, dále šestnácti odběrateli, organizovanou podobou jeho činnosti, šifrovanou komunikací a velmi dobrou kvalitou produktu. Obviněný však v rámci své obhajoby kontroval tvrzením, že:

- převážná část jeho trestné činnosti spadá do doby 2. pololetí r. 2015 a 1. pololetí r. 2016, zatímco v r. 2013 šlo o výjimečné případy, takže se rozhodně nejednalo o soustavnou činnost po dobu tří let,

- počet osob souhlasí, ale u významné části z nich se jednalo pouze o jednotlivé případy a s nepatrným množstvím pervitinu. Také

- kvalita poskytnutého pervitinu byla pouze průměrná, a

- finanční zisk nebyl v podstatě žádný, protože příjmy z trestné činnosti zdaleka nestačily ani na pokrytí výdajů za nákup surovin.

Vzhledem k tomu má za to, že odvolací soud zcela záměrně posoudil jeho jednání nesprávně, a tomu podřídil i svou argumentaci.

10. Dovolatel tedy shrnul, že odvolací soud pochybil, pokud nevzal v úvahu jeho námitky spočívající ve zpochybnění věrohodnosti výpovědi obv. B. G. a nepoužitelnosti výpovědi obv. A. P. Ve vztahu k množství pervitinu, které měl vyrobit a poté i distribuovat – odvolací soud rovněž nesprávně vyšel z celkového množství 147,6 g, tedy z množství, které bezprostředně osciluje kolem hranice 150 g látky potřebné k naplnění kvalifikačního znaku „značného rozsahu“ množství omamné látky. Přitom „doplnění“ požadované hranice nahradil účelovým zohledněním dalších okolností.

11. Tímto postupem dospěl soud I. stupně k nesprávnému právnímu závěru, že míra společenské škodlivosti jeho jednání naplnila kvalifikační znak zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 psím. c) tr. zákoníku a nikoli přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Z těchto důvodů dovolatel Nejvyššímu soud navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2017 (správně má být 15. 5. 2017), sp. zn. 5 To 121/2017, ve věci projednané v I. stupni Okresním soudem v Ostravě, sp. zn. 12 T 203/2016, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, a podle § 265k odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

12. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 979/2017-12 ze dne 15. 9. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání – nevyužije svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebrání jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

14. Obv. Č.ve svém dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „je přesvědčen, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Ve své podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jeho argumenty vypořádal již Krajský soud v Ostravě, který ve svém rozsudku ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 5 To 121/2017, na základě jeho odvolání doplnil dokazování, a poté ve prospěch obviněného revidoval výrok o vině i o trestu. Přesto obv. Č. znovu vznesl v podstatě tytéž námitky i v rámci svého dovolání, aby se pokusil dalším polemizováním prosadit svou obhajobu spočívající v tom, že svým jednáním se dopustil pouze přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

15. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje), výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

17. Obv. Č. ve svém dovolání odkázal na tento dovolací důvod především z důvodu své snahy o zpochybnění množství jím vyrobeného a distribuovaného pervitinu o celkové hmotnosti 147,6 g (což je množství dosahující téměř hranice 150 g, tj. množství „značného rozsahu“, které je rozhodující pro právní kvalifikaci podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku). Proto zaměřil své námitky na výpovědi B. G. a A. P., kteří uvedli konkrétní množství odebraného pervitinu, ze kterých soudy vycházely. Celková hmotnost byla odvolacím soudem snížena na 147,6 g pervitinu, které měli oba odebrat. Dovolatel toto množství však snížil na 87,1 g pervitinu – a dodal, že obv. G. prodal či daroval celkem 80 g a obv. P. jen 0,5 g (součet těchto množství nesedí, ale obviněný je ve svém dovolání takto uvedl – viz s. 5 jeho dovolání).

18. Z doloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že obv. B. G. ve své výpovědi v přípravném řízení uvedl, že od dovolatele obdržel nejméně 100 g pervitinu (č. l. 72/2), ale neuvedl, za jaké období. Ve výpovědi ze dne 29. 6. 2016 už upřesnil, že od dovolatele mohl dostat či koupit celkem 90 g pervitinu za období 2 let. Tento údaj však dovolatel zpochybňuje, s ohledem na to, že by obv. G. musel uskutečnit více jak 5 odběrů týdně, k tomu však nedošlo, protože – jak tvrdí – v tomto období byla „několikatýdenní až několikaměsíční období, kdy byl pracovně mimo bydliště nebo B. G. se mu v důsledku zpronevěry svěřených peněz vyhýbal“.

19. Tuto námitku je však nutné odmítnout ze dvou důvodů. Za prvé – zpochybňování důkazů provedených soudy I. a II. stupně nemůže být v dovolacím řízení úspěšné už jen proto, že skutkové závěry nespadají pod režim dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za druhé – soudy obou stupňů zcela správně zdůraznily všeobecně známý fakt, že zákazníci se svým drogovým dealerem nenavazují jen čistě obchodní vztah, ale také vztah osobní, což má za následek, že během hlavních líčení, kdy mu stojí tváří v tvář, prověřovanou trestnou činnost svého bývalého prodejce bagatelizují, ve snaze mu pomoci. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy obv. G. během trestního řízení logicky snižoval množství nakoupeného pervitinu, které v přípravném řízení uváděl bez pochybností.

20. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení je oprávněn přezkoumat ten který skutkový závěr jen v případě objektivní existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Tak závažný nesoulad mezi výpovědí obv. G. a skutkovým závěrem o tom, že obv. Č. mu ve sledovaném období prodal či daroval jako protislužbu (za pomoc při nelegální výrobě pervitinu) 90 g pervitinu – rozhodně zjištěn nebyl.

21. Obv. G. v přípravném řízení mj. uvedl, že „od Vlada bral pervitin po dobu dvou let v množství asi 100 g“. Dále uvedl, že užíval „1 g pervitinu v průměru jednou týdně“, a za tím účelem „často kontaktoval V. přes mobil“. U hlavního líčení však obv. G. snížil tváří v tvář obv. Č. množství odebraného pervitinu až na 10 g (č. l. 832/2). Okresní soud však toto tvrzení zcela správně odmítl jako účelovou fabulaci, formulovanou ve prospěch jeho bývalého exkluzivního dodavatele a kamaráda. Sám obv. G. rozdíly mezi dřívější a současnou výpovědí uspokojivě nevysvětlil.

22. Spolehlivost výpovědi obv. G. soud I. stupně hodnotil v rámci celého dokazování, a nikoli vytrženou z kontextu, jak to činí dovolatel. Podstatné informace samozřejmě vzešly i z dalších provedených důkazů, zejména z protokolu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (č. l. 591- 636), odkud je zcela jasné, že obv. Č. byl v pravidelném telefonickém kontaktu nejen s B. G., ale také s obv. J. H. a A. P., a se svými dalšími odběrateli pervitinu. Z těchto hovorů vyplynuly i informace o jednotlivých varech a předávkách (kdy sděloval, zda má či nemá pervitin, a když jej nemá, tak kdy bude k dispozici, vč. domluv dat, časů i míst schůzek, na kterých následně docházelo k předání drogy). Žádné dlouhodobé komunikační výpadky z důvodu dočasné nepřítomnosti obv. Č. zjištěny nebyly. Proto dovolatelovy námitky, kterými usiloval o zpochybnění výpovědi obv. G., Nejvyšší soud vyhodnotil jako irelevantní.

23. Obv. Č. kvůli své snaze o zpochybnění celkového množství distribuovaného pervitinu označil také celou výpověď obv. A. P. za „protiprávní a z hlediska důkazního nepoužitelnou“, a to proto, že údajně „nebyla orgány činnými v trestním řízení řádně a náležitě poučena o právu nevypovídat proti jeho osobě“, a to jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení. Obv. Č. na své námitce trvá i přesto, že Krajský soud v Ostravě na základě jeho odvolání upravil skutkovou větu týkající se spoluobv. A. P. tak, že z ní vypustil část popisu skutku, ve kterém bylo popsáno, že „v přesně nezjištěném počtu případů jí umožnil vzít si vždy nejméně 1 spotřební dávku psychotropní látky pervitin v množství nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, avšak celkem nejméně 10 gramů, který z části užila pro svou potřebu a z části poskytla dalším osobám“.

24. K procesní použitelnosti výpovědi obv. P. se velmi podrobně vyjádřily oba soudy nižších instancí a Nejvyšší soud vyhodnotil jejich argumentaci jako správnou. Dovolatel však i nadále setrvává na své námitce o absenci řádného poučení obv. P. k možnosti odepření její výpovědi z důvodu, že údajně měla být s ním ve vztahu druh – družka. Dovolatel však patrně nechce pochopit, že obv. P. od počátku tohoto trestního řízení vystupovala v procesním postavení obviněné, a proto před každou výpovědí byla řádně poučena o svých zákonných právech, vč. práva nevypovídat – a to podle § 33 tr. ř., a nikoliv podle § 100 tr. ř.

25. Z porovnání obou ustanovení lze snadno zjistit, že poučení podle § 33 tr. ř. je formulováno podstatně šířeji, než právo svědka odepřít výpověď podle § 100 tr. ř. Přesněji řečeno – každý obviněný má právo odepřít svou výpověď bez toho, aby byl povinen uvádět důvod svého rozhodnutí. Proto je zcela vyloučené, aby byla A. P. poučována nejen jako obviněná, ale i jako svědkyně. Bylo tedy zcela na volbě obv. P., zda se rozhodne vypovídat či nikoliv, stejně jako zda bude vypovídat ve vztahu k obv. Č.

26. Nejde však jen o poučení obviněné. Samotný charakter vztahu obou obviněných vyjasnila obv. P. již v přípravném řízení, když po řádném poučení vypověděla, že „na původní i současné adrese bydlí společně se svým kamarádem V. Č., kterého zná asi čtyři roky“. Vzápětí dodala, že „v současné době je bez poměru“ (č. l. 96). Až v hlavním líčení změnila svou výpověď tak, že „obviněného má ráda, a dle jejího názoru jsou druh a družka, na obsah poučení ze strany policejního orgánu při jejím dřívějším výslechu si však nevzpomíná“ (č. l. 834).

27. Sám obv. Č. však v podstatě odtajnil soudu jejich vzájemné soužití, když uvedl, že „obv. P. je jeho družka, ale poslední dva roky se spolu již intimně nestýkali“ (č. l. 831). Poté ještě dodal, že od listopadu 2015 s ním žila v bytě na ul. V., protože by sama nezaplatila nájem (č. l. 831/2). Takový status však opravdu nelze prezentovat jako skutečný vztah druha s družkou. Proto je námitka obv. Č. o absenci řádného poučení obviněné, v důsledku čehož je její svědecká výpověď procesně nepoužitelná, zcela bezpředmětná.

28. Mezi údajná pochybení odvolacího soudu dovolatel zahrnul i hodnocení jeho osoby a dalších okolností případu, které Krajský soud v Ostravě rozebral v odůvodnění svého rozsudku (na s. 13, č. l. 976). Ten podpůrně přihlédl (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 495/2014 a sp. zn. 15 Tdo 1003/2012) k dalším okolnostem, za kterých obv. Č. spáchal projednávaný skutek, neboť množství vyrobeného a distribuovaného pervitinu o váze 147,6 g nedosahuje požadované hranice 150 g, v důsledku čehož dovolatel zpochybnil naplnění kvantifikačního znaku „značného rozsahu“ distribuované drogy.

29. Je však pravdou, že Nejvyšší soud již v minulosti ve své judikatuře jasně vymezil, že rozsah spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnou látkou nelze redukovat čistě jen na její množství (kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 tr. zákoníku), ale při jeho stanovení přihlédne i k dalším okolnostem činu. Takovými okolnostmi jsou např.:

- způsob a délka doby, po kterou pachatel s nelegálními látkami nakládal,

- počet osob, kterým drogu opatřil, prodal nebo ji pro ně přechovával,

- v ýše peněžité částky, kterou za vyráběnou či distribuovanou látku pachatel utržil (nebo utržit chtěl a mohl),

- příp. i jiné, neuvedené skutečnosti

(viz rozhodnutí NS publikované pod č. 1/2006, č. 12/2011 a především usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikované pod č. 44/2013).

30. Nejvyšší soud k této argumentaci dodává, že naplnění znaků spočívajících ve spáchání předmětného trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, tj. odstupňované desetinásobky množství omamné látky, nelze chápat jako hodnoty přísně závazné – v tom smyslu, že několik gramů či desetin pod či nad touto hranicí by nutně zavazovalo soud posuzující daný případ, aby ještě „nutně vyhledával“ další okolnosti činu, aby bylo jeho odůvodnění „hmotněprávně udržitelné“, a tedy relevantní.

31. Nejvyšší soud měl touto argumentací na mysli to, že každý soud má nahlížet na konkrétní případ z širší perspektivy, což je zvláště aktuální, když hranice zjištěného množství omamné látky nedosáhne přesně předepsané hranice.

32. Proto také ve své judikatuře zdůraznil, že soud je oprávněn uznat – pokud to odůvodňují další okolnosti případu – že příslušný kvantifikační znak je naplněn i tehdy, pokud:

- pachatel manipuloval s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak

- nemusí být tento zákonný znak naplněn, pokud množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.

33. To prakticky znamená, že pokud pachatel nedosáhl přesně na určenou hranici množství omamné látky (tzv. desetinásobek), a to díky malému množství drogy (v případě obv. Č. se o jedná množství 2,4 g pervitinu), je na uvážení soudu, který případ posuzuje, jak se s touto situací vyrovná. Tedy:

a) zda prokázané množství zaokrouhlí směrem k určené hranici – bez dalšího výkladu, anebo

b) zda podrobným výkladem odůvodní svůj postup s ohledem na další okolnosti projednávaného skutku.

Postup ad a) soud zvolí tehdy, pokud množství omamné látky, díky kterému nedosáhlo na předepsanou hranici, je velmi malé až zanedbatelné. Postup ad b) zvolí v případech, kdy množství drogy, která je připsána k tíži pachatele a která nedosahuje předepsané hranice, je závažnější, a tedy není zanedbatelné. Nejvyšší soud však onu míru zanedbatelnosti omamné látky nebude ve své judikatuře určovat direktivně, neboť je přesvědčen, že to není nutné, ani vhodné. Je na soudech, které hodnotí konkrétní případy, aby tuto otázku samy posoudily, samozřejmě ve vztahu k celkovému objemu prokázaného množství omamné látky.

34. V projednávaném případě Krajský soud v Ostravě vzhledem k doplněnému dokazování upravil skutkovou větu v kvantifikačním znaku snížením na konečných 147,6 g vyrobeného či distribuovaného pervitinu. Poté do předepsané hranice 150 g pervitinu zbývalo 2,4 g pervitinu, což je velmi malé množství několika gramů, v porovnání s objemem vyrobeného a distribuovaného pervitinu. Krajský soud svým výkladem uznal trestnou činnost obv. Č. za spáchanou „ve značném rozsahu“ vzhledem:

- k rozsahu a délce páchané trestné činnosti,

- k počtu narkomanů, kteří od obviněného dostávali či získávali pervitin za úplatu,

- vzhledem k organizované podobě (kdy na výrobě se opakovaně podílely i jiné osoby, komunikace mezi obviněným a jeho „zákazníky“ probíhala v šifrách, apod.),

- a také vzhledem k velmi dobré kvalitě pervitinu (kterou potvrdil svědek J. H., a která je logická, neboť pervitin špatné kvality by zájemci o drogu nekupovali).

35. Takové odůvodnění odvolacího soudu je plně dostačující a zcela relevantní. A je nutné dodat, že se tím už v žádném případě neotevírá prostor pro další diskusi s obviněným, který je logicky nakloněn k další polemice a bagatelizaci prokázaných skutečností ve svůj prospěch. Vedení takové debaty je neoprávněné – a to nejenom proto, že ji zákonodárce v dovolacím řízení již neumožňuje, ale také proto, že 147,6 g pervitinu je tak blízko hranice „značného rozsahu“ distribuované drogy, že je z povahy věci již bezpředmětná.

36. Pokud tedy obv. Č. hodnotí tuto část argumentace Krajského soudu v Ostravě jako „účelovou“, dopouští se tímto svým výrokem přinejmenším troufalosti – protože obviněnému taková hodnocení vůbec nepřísluší, a zvláště to platí, když Krajský soud v Ostravě úpravou tzv. skutkové i právní věty postupoval in dubio pro reo, tedy ve prospěch obviněného, a k dalšímu snížení míry společenské škodlivosti dojít nemohlo, vzhledem ke skutkovým závěrům, které vyplynuly z důkazů, a jsou již neoddiskutovatelné.

37. Je tedy možné uzavřít, že míra společenské škodlivosti prokázaného skutku je stále závažná – a to s ohledem na dobu páchané trestné činnosti, množství vyrobené a distribuované omamné látky i počet odběratelů. Proto dovolatelova snaha o zlehčování prokázaných skutkových závěrů poukazem na to, že vyrobený pervitin vlastně nebyl moc kvalitní, že z šestnácti odběratelů šlo v několika případech jen o jediný odběr pervitinu a navíc v malém množství, a že finanční zisk z výroby a distribuce pervitinu byl vlastně nicotný – je zcela neoprávněná a irelevantní. A stejně tak je bezpředmětné i to, že si obviněný překvalifikoval projednávaný skutek podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, samozřejmě bez návaznosti na skutková zjištění.

38. Mimo to Nejvyšší soud při svém přezkumu v souladu s čl. 90 Ústavy standardně zohlednil i ústavněprávní rovinu projednávaného případu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v případě obv. Č. ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by dovolatel byl ukrácen na některém ze svých nezpochybnitelných práv, zejména ne v jejich právu na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod.

V. Závěr

39. Nejvyšší soud konstatuje, že Okresní soud v Ostravě provedl dokazování v nezbytném rozsahu, dodržel všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která měla zabezpečit právo obviněného na obhajobu a na řádné objasnění věci. Krajský soud v Ostravě však zjistil, že soud I. stupně se nevypořádal důsledně se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, a proto po doplněném dokazování upravil jak výrok o vině, tak i o trestu.

40. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, pokud neakceptoval námitky obviněného zaměřené proti věrohodnosti výpovědi obv. B. G. a údajné nepoužitelnosti výpovědi obv. A. P. Rovněž postup odvolacího soudu při hodnocení kvantifikačního znaku distribuované omamné látky byl zcela v souladu s platným právním řádem i konstantní judikaturou. Mezi skutkovými zjištěními, která vyplynula z důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry popsanými v tzv. skutkové větě na straně druhé, neexistuje žádný, tím méně extrémní rozpor. Zjištěná míra společenské škodlivosti jednání obv. Č. odráží naplnění všech znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tomu odpovídá i uložený trest.

41. V napadených rozhodnutích tedy nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obv. V. Č., a to podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

42. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 3. 2018

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru