Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1324/2020Usnesení NS ze dne 17.12.2020

HeslaHodnocení důkazů
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Pokus trestného činu
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1324.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

§ 21 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1324/2020-465

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání obviněného V. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2019, sp. zn. 15 To 53/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 9/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. P. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 7 T 9/2019, byl obviněný V. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě věcí blíže specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

2. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Praze se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

od přesně nezjištěné doby do 27. 6. 2017 v XY, v rodinném domě v ulici XY, bez řádného povolení a s cílem vypěstovat rostliny konopí setého s vysokým obsahem cannabinoidních látek, zřídil v přístavku mezi domem a garáží pěstírnu konopí setého, ve které zajistil instalaci podružného rozvodu elektřiny, oblepení obvodových stěn fólií zabraňující úniku tepla, rozmístění zdrojů tepla a světla v podobě vysokotlakých sodíkových výbojek o výkonu 600W s kovovými stínidly, zařízení vzduchotechniky k cirkulaci vzduchu, sazenice rostlin konopí, zeminu, hnojiva a takto vytvořil příznivé pěstební podmínky pro růst rostlin, kterým poskytoval zálivku, přihnojoval je a simuloval denní a noční dobu svícením, a takto pěstoval celkem 213 ks rostlin konopí setého v různém stádiu vzrůstu, ze kterého by získal až 1.020,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol, ale dopěstovat, sklidit a usušit rostliny se mu nepodařilo v důsledku zásahu Policie České republiky dne 27. 6. 2017, přičemž se nejednalo o první etapu pěstování, neboť v prostorách domu byl při domovní prohlídce nalezen sušený rostlinný materiál, ve kterém byla zjištěna přítomnost cannabinoidů, a to v prostoru pěstírny v přístavku mezi domem a garáží 585,35 g sušeného rostlinného materiálu s obsahem 39,27 g účinné látky delta-9- tetrahydrocannabinol a v půdních prostorách domu 586,6 g sušeného rostlinného materiálu s obsahem 11,52 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol,

přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že konopí je omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedena v seznamu č. 3 omamných látek v příloze 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle ustanovení § 44 c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a delta-9- tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka zařazen do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44 c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. P. odvolání, v důsledku kterého Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 4. 10. 2019, sp. zn. 15 To 53/2019, napadený rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině i trestu. Následně Vrchní soud v Praze jmenovaného obviněného na základě nezměněného skutkového stavu podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku (označeného v době vydání citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jakožto § 58 odst. 5 tr. zákoníku) k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě věcí blíže specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku odvolacího soudu.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti výše citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech výroků obou napadených rozhodnutí. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu dle jeho mínění spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci.

5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný V. P. opětovně namítá, že se oba nižší soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou spočívající v tom, že neměl úmyslu spáchat trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jelikož konopí pěstoval a sušil pouze za účelem jeho využití pro léčení jeho zdravotních problémů, a to konkrétně formou olejů do koupele a odvarů na nemocnou nohu. V dané věci nebylo podle obviněného nikterak prokázáno, že by konopí pěstoval pro jiné osoby či za účelem jeho toxikomanického zneužití. Za nedostatečné považuje obviněný v tomto směru závěry soudu postavené především na množství pěstovaného konopí, a to s ohledem na skutečnost, že ačkoli byly v jeho domě nalezeny rostliny konopí s obsahem účinné látky delta-9- tetrahydrokanabinol (dále jen „THC“), nelze samotné pěstování konopí ztotožňovat s výrobou omamné látky. Jeho jednání tak mělo být posouzeno podle § 284 tr. zákoníku jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, popřípadě podle § 285 tr. zákoníku jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, tedy podle ustanovení, jež jsou subsidiární ve vztahu k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku.

6. Na základě výše uvedeného proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a přikázal nalézacímu soudu, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně ve svém dovolání učinil též návrh na přerušení probíhajícího výkonu trestu Nejvyšším soudem.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.

III.

Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

9. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

11. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl nalézacím soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

12. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

14. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

15. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání de facto uplatnil shora uvedený dovolací důvod ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný totiž již v úvodu svého dovolání konstatuje, že existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje již v rozhodnutí nalézacího soudu.

16. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným V. P. uplatněné dovolací námitky sice uplatněným dovolacím důvodům odpovídají, nicméně jsou zcela zjevně neopodstatněné.

17. Obviněný V. P. v rámci podaného dovolání opětovně namítá, že skutek uvedený v rozsudku soudu prvního stupně postrádá obligatorní náležitosti trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož nalézací soud nesprávně posoudil naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. Obviněný ve svém dovolání konkrétně opakuje svoji obhajobu, dle které pěstoval konopí za účelem výroby lékařských prostředků pro ryze soukromé použití, přičemž úmysl vyrobit omamnou a psychotropní látku mu nebyl nikterak prokázán, když samotné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné a psychotropní látky. V důsledku nenaplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu tak mělo být dle obviněného jeho jednání posouzeno podle § 284 tr. zákoníku jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, popřípadě podle § 285 tr. zákoníku jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku.

18. Nejvyšší soud předně konstatuje, že takto formulované námitky obviněného lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť směřují proti právnímu posouzení skutku, jímž byl tento uznán vinným, jakožto trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

19. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.

20. Podle § 13 odst. 2 tr. zákoníku přitom platí, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

21. Z ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. zákoníku vyplývá, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem [písm. a)], anebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [písm. b)].

22. Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

23. Otázkou zavinění obviněného ve vztahu k danému trestnému činu se přitom řádně zabýval již soud prvního stupně, a to v bodech 20. až 23. odůvodnění svého rozsudku, kdy v návaznosti na učiněná skutková zjištění uzavřel, že nemá pochybnosti o tom, že stíhaného jednání se obviněný dopouštěl pro účely dalšího komerčního využití vypěstovaného konopí, načež se s těmito závěry ztotožnil též soud odvolací, jak je patrné z formulace bodů 9. až 12. odůvodnění jeho rozsudku. Obviněný přitom tyto závěry nikterak věcně nerozporuje, nýbrž se ve svém dovolání spokojil s prostým zopakováním své obhajoby přednesené již před nalézacím i odvolacím soudem. Za daného stavu přitom nelze právní závěry odvolacího soudu prezentované v napadeném rozsudku stran naplnění subjektivní stránky pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku považovat za jakkoli nesprávné, neboť takovéto závěry, jež odvolací soud logickým a přesvědčivým způsobem interpretuje, mají jednoznačnou oporu ve výsledcích řádně provedeného dokazování.

24. Z provedených důkazů bylo předně zjištěno, že obviněný sice trpěl zdravotními problémy (konkrétně zlomeninou patní kosti či gastroenterologickými potížemi), nicméně se nejednalo o problémy, u nichž by byla nutná či možná léčba konopím. Obviněný nadto sám uvedl, že v minulosti mu k léčbě na dobu půl roku postačovaly tři rostliny konopí pěstované tzv. outdoorovou metodou, přičemž přesvědčivě nevysvětlil, z jakého důvodu přistoupil k vybudování nákladné a technologicky pokročilé pěstírny a pěstování množství konopí značně převyšující jeho osobní potřebu. Při domovní prohlídce pak nebyly zjištěny žádné předměty či výrobky, které by byly způsobilé pro výrobu léčiv z konopí, ale naopak bylo nalezeno větší množství kontejnerů (květníků) připravených pro další výsadbu. Stejně tak dlouhodobý nadměrný odběr elektrické energie evidovaný dodavatelem, nákladné vybavení pěstírny a připravené kontejnery pro další výsadbu svědčily o tom, že obviněný pěstoval konopí opakovaně a plánoval jej pěstovat v obdobném či dokonce větším rozsahu značně překračujícím jeho osobní spotřebu i nadále, v čemž mu bylo zabráněno výhradně a pouze v důsledku provedeného zásahu Policie ČR. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu přitom Nejvyšší soud ve shodě s Vrchním soudem v Praze konstatuje, že nalézací soud v dané věci realizoval dokazování způsobem zcela odpovídajícím požadavkům ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, neboť jej provedl v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, načež jednotlivé důkazy řádně vyhodnotil. Své úvahy a zjištěné závěry rovněž dostatečným způsobem, tedy srozumitelně a logicky správně, rozvedl, přičemž řádně vymezil ty důkazy, které obviněného z předmětného jednání usvědčují a na jejichž základě tak má jeho obhajobu za vyvrácenou, na což v rámci svých úvah navázal i soud odvolací.

25. Z výše odkazovaných bodů odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu tak jednoznačně plyne, že vrchní soud měl přímý úmysl v jednání obviněného, ve shodě se závěry nalézacího soudu, na základě zjištěných skutkových okolností za jednoznačně prokázaný, a to nejen na základě jediné skutečnosti spočívající v množství zajištěného konopí. Obviněný V. P. tedy musel vědět, že svým jednáním ohrožuje zájem chráněný trestním zákoníkem, konkrétně zájem na ochraně života a zdraví osob, jakož i společenských vztahů před jejich narušováním nekontrolovaným šířením psychotropních látek. Současně měl obviněný v úmyslu způsobem uvedeným v ustanovení § 283 tr. zákoníku [tj. jednáním bezprostředně směřujícím k úmyslné výrobě psychotropní látky] takovýto zájem ohrozit (ježto chtěl takovou látku s obsahem THC vyrobit – z jeho konkrétního jednání se ani jiná možnost nenabízí). Přitom volní složka jeho zavinění (chtění), jakkoliv není v rámci skutkové věty explicitně vyjádřena, se zjevně podává ze způsobu jeho jednání, s nímž byl následek v podobě ohrožení chráněného zájmu zcela neoddělitelně spjat.

26. Na základě shora specifikovaných skutečností je tak možno učinit závěr, že obviněný V. P. svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně (jež odpovídá skutkové větě ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku vinu obviněného jednoznačně prokazují, když z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

27. Z výše uvedených důvodů se nelze ztotožnit ani s námitkou obviněného, dle které samotné pěstování rostliny konopí nelze zároveň ztotožňovat s pojmem výroba omamné nebo psychotropní látky, s níž se ostatně v plném rozsahu vypořádal již nalézací soud v bodě 24. odůvodnění svého rozhodnutí, na nějž Nejvyšší soud v plné míře odkazuje. Na uvedeném přitom ničeho nemění ani skutečnost, že závěry nalézacího soudu byly do jisté míry korigovány soudem odvolacím, jenž nově shledal, že obviněný se svým jednáním dopustil zvlášť závažného zločinu spáchaného ve stadiu pokusu ve vztahu k celému množství jak zajištěných rostlin konopí, tak i sušené rostlinné hmoty.

28. V důsledku odůvodněného závěru o existenci přímého úmyslu obviněného ke spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, je pak namístě označit za nedůvodnou též námitku obviněného o možném posouzení jeho jednání jakožto některého ze subsidiárních trestných činů uvedených v § 284 či 285 tr. zákoníku, které se uplatní, jen když nejsou naplněny zákonné znaky ustanovení primárního, tj. ustanovení § 283 tr. zákoníku (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 19/2004 Sb. rozh. tr.). Taktéž s touto námitkou se přitom řádně vypořádal již nalézací soud, a to v bodě 21. odůvodnění svého rozsudku.

29. Ježto Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

30. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, či sp. zn. 4 Tdo 206/2019).

31. V nyní posuzované věci přitom nebylo shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněného V. P. na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jím napadeného rozsudku krajského soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněného, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci, řádně vypořádal. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.

V.

Závěr

32. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný V. P. veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi již řádně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Nalézací soud, jakož i soud odvolací se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).

33. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněného V. P. nedošlo, ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, k porušení zákona, pročež bylo toto dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

34. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly na straně dovolatele shledány ani takové důvody, jež by mohly vést k odkladu, resp. přerušení výkonu uloženého trestu ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu. Za tohoto stavu tak nebylo Nejvyšším soudem vyhověno předmětnému podnětu obviněného, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru