Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1293/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaPodjatost
Těžká újma na zdraví
Ublížení na zdraví úmyslné
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1293.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 30 odst. 1 tr. ř.

§ 146 odst. 1, 3 tr. zák.

§ 52 odst. 1, 2 předpisu č. 372/2011 Sb.

§ 8 odst. 1, 5 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1293/2019-989

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného R. Ch., narozeného XY, bytem XY, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, č. j. 13 To 115/2019-938, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 5/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. Ch. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 3. 2019, č. j. 2 T 5/2018-880, byl obviněný R. Ch. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 1)] a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 2)]. Těchto trestných činů činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že

1) v průběhu roku 2017 nejdéle však do 15. 10. 2017 v přesně nezjištěném počtu případů s poškozenou A. K., narozenou XY, trvale bytem XY, okres Nymburk, zle nakládal tím, že ji tahal za vlasy, chytal pod krkem, dále ji opakovaně uzamykal v pronajatém obchůdku vedle baru XY, v ulici XY č. p. XY v Českém Brodě, a opakovaně ji úmyslně udeřil otevřenou dlaní, pěstí, kopem či tvrdým předmětem do těla, hlavy či obličeje, a to nejméně v těchto případech: a) v přesně nezjištěné době od začátku září 2017 do 17. 9. 2017 udeřil poškozenou A. K., do obličeje, a to úderem pěstí, čímž jí způsobil uražení části zubu a vyražení vyjímatelné zubní náhrady, která se následkem toho roztříštila, b) v přesně nezjištěné době od 27. 9. 2017 do 11. 10. 2017 poškozenou A. K., uzamykal v pronajatém obchůdku vedle baru XY, v ulici XY č. p. XY v Českém Brodě, během toho poškozenou opětovně udeřil otevřenou dlaní, pěstí a kopem do obličeje a do těla, čímž jí způsobil vyražení jednoho zubu a vyražení již dříve částečně uraženého zubu, hematom pravého dolního víčka a dva hematomy na zádech v oblasti dolních žeber vlevo, c) kolem půlnoci ze dne 14. 10. 2017 na dne 15. 10. 2017 v herně XY v Českém Brodě, poškozenou A. K., po předchozí rozepři dvakrát udeřil skleněnou lahví do pravé části obličeje, přičemž shora popsaným jednáním způsobil poškozené A. K. posttraumatickou stresovou poruchu, která poškozenou podstatně omezovala v obvyklém způsobu života nejméně do 20. 8. 2018,

2) po dobu cca 6 měsíců do 14. 10. 2017, kromě období 2 týdnů v letních měsících roku 2017, nepravidelně, zhruba každý druhý den, tedy v cca 80 případech, opatřil drogu pervitin, kterou poškozené A. K. předával, a to v množství nejméně 0,2 g, přičemž pervitin je pod názvem metamfetamin uveden v příloze č. 5 „Psychotropní látky“ nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

2. Za spáchání uvedených trestných činů soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená A. K. odkázána se svým nárokem na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, která Krajský soud v Praze (dále také jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 6. 2019, č. j. 13 To 115/2019-938, podle § 256 tr. řádu zamítl. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé usnesením ze dne 28. 12. 2018, č. j. 13 To 325/2018-798, zrušil první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2018, č. j. 2 T 5/2018-730 a věc vrátil soudu prvního stupně.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, č. j. 13 To 115/2019-938, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu.

5. Obviněný úvodem svého dovolání uvedl, že celé trestní řízení je postiženo závažnými procesními vadami. Uvádí, že v přípravném řízení nebyly splněny pokyny státního zástupce k provedení důkazů ani úkony policejním orgánem původně plánované a policejní orgán mu znemožnil prostudování spisu. Dále namítá, že při prvním hlavním líčení došlo k zásahu do práva na obhajobu tím, že samosoudkyně obviněnému zabavila jeho poznámky, mezi kterými byl i dopis obviněného obhájci, což podle obviněného založilo důvod pro vyloučení soudce, a že obviněnému bylo znemožněno klást doplňující otázky poškozené prostřednictvím svého obhájce. Obviněný dále namítá, že orgány činné v trestním řízení neřešily ani vadu existující od počátku řízení, kdy nebylo usnesení o zahájení trestního stíhání řádně opatřeno autorizovaným podpisem. Vyjadřuje nespokojenost s tím, že v novém hlavním líčení po zrušení prvního rozhodnutí odvolacím soudem připustil nalézací soud pouze doplnění výslechu obviněného a poškozené a nepřipustil doplňující otázky. Rovněž nebyli vyslechnuti svědci, jejichž výslech obviněný navrhoval již od přípravného řízení. Pokud jde o podjatost předsedkyně senátu soudu prvního stupně, obviněný uvedl, že jeho námitce podjatosti nebylo vyhověno, ačkoliv odvolací soud nezákonný postup předsedkyně senátu vůči obviněnému ve svém prvním rozhodnutí konstatoval. Podle obviněného mají uvedené zásahy ústavněprávní rovinu a jejich důsledek se promítá i do právní kvalifikace skutku.

6. K namítané nesprávné kvalifikaci skutku obviněný uvádí, že se týká zejména vytvoření podle něj účelové konstrukce propojenosti jednání za účelem vytvoření souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou poškozené. Ohledně této poruchy podle obviněného nalézací soud zcela pochybil, když nejprve vyžádal zprávu léčebny o zdravotním stavu poškozené a průběhu léčby, aniž by byl dán souhlas poškozené s podáváním takových informací, a ustanovil soudního znalce, který se řádně neseznámil se spisem a jehož posudek byl zpracován nedbale a nevykazuje předpokládané standardy. V souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou obviněný dále uvádí, že není pochyb o tom, že obviněná žila od zadržení obviněného po dobu asi čtyř měsíců jako drogově závislá osoba, se všemi důsledky s tím spojenými. Uvádí, že nebylo zjištěno, co se odehrálo v této době, stejně jako to, co se odehrálo v životě poškozené dříve a mohlo způsobit její psychické problémy. Jisté podle něj je to, že její velmi rozvinutá závislost na drogách musela způsobit i trvalé škody v její psychice. Podle obviněného dále nelze opomenout obsah dopisů, které poškozená psala obžalovanému až do léta roku 2018, jejichž obsah je v rozporu s tím, že by jí bylo obviněným ubližováno. Nelze tak učinit závěr, že posttraumatická stresová porucha byla způsobena obviněným. Tato podle obviněného existovala u poškozené již dříve, než obviněného poznala. Vzhledem k tomu, že zdravotní dokumentace poškozené nebyla obstarána řádným způsobem a posudek o posttraumatické stresové poruše byl zpracován zcela vadně, neměly být závěry z tohoto posudku použity a nemělo dojít ke zpřísnění kvalifikace skutku.

7. Pokud jde o jednání uvedené pod bodem 2) tzv. skutkové věty, nalézací soud podle obviněného učinil závěr z absolutně nespolehlivých podkladů. Nebyl zejména nikdy učiněn pokus o zjištění, kolikrát se obviněný vůbec setkal s poškozenou. Konstatování soudů, že zhruba každý druhý den, je podle obviněného nesmyslný. K prokázání jejich setkání měl podle obviněného být proveden důkaz zjištěními u telefonních operátorů ohledně polohy poškozené a obviněného. Nestalo-li se tak, nelze činit závěry v neprospěch obviněného. Nalézací soud ani nijak nezhodnotil zjištění o tom, že poškozená obviněnému opakovaně vytýkala, že jí nic neposkytl a nevzal v úvahu, že chování poškozené na zvukových záznamech je zjevně abstinenční, které by se nemohlo projevit, pokud by jí droga byla poskytována v množství, ke kterému dospěly soudy. I z tohoto důvodu je podle obviněného závěr soudu zjevně nesprávnou, účelovou konstrukcí. Obviněný přitom navrhoval provedení řady důkazů – zejména výslechů svědků, kterými měly být zjištěny okolnosti týkající se obstarávání drogy samotnou poškozenou, poškození zubní protézy a chování poškozené před jinými lidmi za přítomnosti obviněného a v době jeho nepřítomnosti. Tyto důkazy přitom podle obviněného mohly mít význam stran možného vzniku posttraumatické stresové poruchy i zdrojů drog poškozené.

8. Závěrem obviněný uvádí, že byť nemůže dovolací soud přezkoumávat hodnocení samotných důkazů, může přezkoumávat, zda byly důkazy provedeny správně a v potřebném rozsahu a zda byla dodržena zásada in dubio pro reo. Nesprávnost hmotněprávního posouzení totiž vychází i z neúplnosti dokazování. Nesprávnost hmotněprávního posouzení může podle obviněného spočívat i v chybně posouzené předběžné otázce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1015/2006), která se podle obviněného v tomto případě týká posouzení skutku v průběhu hlavního líčení jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku v důsledku vadného znaleckého posudku.

9. Obviněný ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření.

10. Dovolání obviněného R. Ch. bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci, který prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 20. 9. 2019 sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

III.

Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením tr. řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu, přičemž zjistil, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

13. Obviněný v rámci dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod přitom nelze uplatnit, jestliže uvedená okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. řádu. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.

14. Obviněný dále opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

15. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

16. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

17. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

18. Obviněný konečně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu

IV.

Důvodnost dovolání

19. Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, který obviněný uplatnil ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, přičemž brojí proti tomu, že v jeho trestní věci rozhodl vyloučený orgán, kterým podle jeho názoru byla předsedkyně senátu soudu prvního stupně (dříve samosoudkyně), a jeho odvolání z tohoto důvodu bylo zamítnuto, přestože byl tento dovolací důvod dán již v řízení před soudem prvního stupně a nebyly tak splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání.

20. Vzhledem k tomu, že dovolací námitku obviněného týkající se údajného vyloučení rozhodujícího orgánu v jeho trestní věci lze po obsahové stránce podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, přistoupil Nejvyšší soud k jejímu věcnému posouzení.

21. Dovolací soud nejprve ze spisového materiálu zjistil, že obviněný v průběhu trestního řízení dvakrát vznesl námitku podjatosti samosoudkyně (později celého senátu), přičemž podjatost podle něj vyplývala z postupu soudu v řízení, který byl podle obviněného vadný. O první námitce podjatosti vůči samosoudkyni soudu prvního stupně vznesené během hlavního líčení konaného dne 20. 4. 2018 bylo usnesením tohoto soudu z téhož dne, č. j. 2 T 5/2018-467, rozhodnuto tak, že příslušná samosoudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí obviněný stížnost nepodal. Druhá námitka podjatosti obviněného byla vznesena v průběhu hlavního líčení konaného dne 9. 1. 2018 a směřovala proti celému senátu 2 T, který již v té době projednával trestní věc obviněného. Unesením soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2018, č. j. 2 T 5/2018-728, bylo o druhé námitce podjatosti rozhodnuto tak, že předsedkyně senátu ani jeho členové nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 12. 2018, č. j. 13 To 326/2018-802, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Je tedy splněna podmínka uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu uvedená za středníkem, neboť obviněný před rozhodnutím soudu druhého stupně (odvolacího soudu) uplatnil okolnosti, které podle jeho názoru zakládají důvod pro vyloučení rozhodujícího orgánu.

22. Pokud jde o samotný důvod tvrzeného vyloučení rozhodujícího orgánu, obviněný ve svém dovolání spatřuje naplnění tohoto důvodu výlučně v procesním postupu soudu během hlavního líčení, když výslovně uvádí zabavení jeho poznámek a jejich zařazení do spisu, k čemuž došlo během hlavního líčení konaného dne 20. 4. 2018 (viz č. l. 437-439). Žádné další konkrétní okolnosti, které podle obviněného založily důvod pro vyloučení orgánů rozhodujících v jeho trestní věci, obviněný neuvádí. Z obsahu spisu se však podává, že obviněný v průběhu trestního řízení vyjadřoval nespokojenost s celou řadou procesních postupů soudu, např. s tím, že mu nebylo umožněno klást otázky poškozené, že nebylo umožněno prostudovat spis či že mu nebyl včas doručen protokol z hlavního líčení (srov. č. l. 721).

23. Nejvyšší soud k této dovolací námitce obviněného konstatuje, že důvodem pro vyloučení rozhodujícího orgánu podle § 30 odst. 1 tr. řádu nemůže podle konstantní judikatury být procesní či jiný postup soudce, byť by se jednalo o postup vadný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 880/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 958/2014). K nápravě procesních a jiných vad totiž slouží primárně řádné a mimořádné opravné prostředky, kterých ostatně využil i obviněný v této trestní věci, jak bylo popsáno shora. K nápravě procesního pochybení soudu prvního stupně při hlavním líčení konaném dne 20. 4. 2018, na kterém byly samosoudkyní zabaveny poznámky obviněného a tyto byly zařazeny do spisu, navíc došlo po zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 12. 2018, č. j. 13 To 325/2018-798, ve kterém odvolací soud konstatoval, že vytýkaný postup soudu prvního stupně skutečně tr. řád nezná a zabavení poznámek, které obsahují korespondenci mezi obviněným a jeho obhájcem je nepřípustné. Odvolací soud v tomto usnesení dal obviněnému za pravdu i stran pokládání doplňujících otázek poškozené při výslechu, jehož nebyl obviněný přítomen, a v otázce doručování protokolů z hlavního líčení a možnosti nahlédnutí do spisu.

24. Je tedy nutné konstatovat, že procesní pochybení, pro která měl být rozhodující orgán (senát soudu prvního stupně) podle názoru obviněného vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, byla napravena k tomu určenými opravnými prostředky, kterých obviněný v trestním řízení hojně využíval. V každém případě je však klíčové, že nesouhlas toliko s procesním postupem rozhodujícího orgánu nemůže založit důvod k vyloučení tohoto orgánu z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. řádu. Ačkoliv tedy dovolací námitka obviněného formálně správně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, vyhodnotil ji Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému jako nedůvodnou.

25. Nejvyšší soud se dále zabýval tou částí dovolání, kterou obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu Nejvyšší soud zjistil, že tento dovolací důvod je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí toliko proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, které podle obviněného rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho důvodu dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ačkoliv obviněný výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v této souvislosti neuváděl.

26. Nejvyšší soud dále konstatuje, že zbývající část dovolání, kterou obviněný opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, se týká výlučně skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ať už jde o otázku posttraumatické stresové poruchy či množství pervitinu poskytnutého obviněným poškozené. U obou těchto otázek obviněný namítá vady dokazování spočívající ve vadném znaleckém posudku, vadném hodnocení provedených důkazů a opomenutých důkazech svědčících ve prospěch obviněného, které podle jeho názoru měly soudy nižších stupňů provést. Nejvyšší soud opakovaně upozorňuje, že správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů nelze namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (viz výše v pasáži věnované přípustnosti dovolání).

27. Nejvyšší soud nadto zjistil, že dovolání obviněného je téměř totožné s jeho odvoláním, se kterým se odvolací soud podle názoru Nejvyššího soudu přesvědčivě vypořádal (zejména v bodech 12 a 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyššímu soudu, jakožto orgánu rozhodujícímu zásadně o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení, nepřísluší přehodnocovat skutkové závěry soudů nižších stupňů. Namítané vady procesní povahy je pak dovolací soud oprávněn přezkoumávat pouze v rozsahu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až f) a písm. k) a l) tr. řádu (jak ostatně Nejvyšší soud učinil shora stran otázky vyloučení rozhodujícího orgánu). Nyní předkládaná argumentace obviněného se však míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem a současně platí, že tuto nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu.

28. Námitky skutkového charakteru, které obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňuje, by bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a namítl-li by to obviněný ve svém dovolání (k tomu srov. judikaturu uvedenou v části věnující se přípustnosti dovolání). Ačkoliv obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku takový extrémní rozpor výslovně nenamítl, je z jeho obsahu patrné, že některé skutkové závěry považuje za rozporné s provedeným dokazováním, resp. že má některé výhrady vůči důkaznímu řízení před soudem prvního stupně. Z toho důvodu Nejvyšší soud obviněným vytýkané vady přezkoumal. Dospěl nicméně k závěru, že námitky obviněného nejsou důvodné.

29. Pokud jde o závěr soudů nižších stupňů stran posttraumatické stresové poruchy poškozené, která byla jako příčina těžké újmy na zdraví coby okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby rozhodná pro právní kvalifikaci jednání obviněného jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně vycházel především ze znaleckého posudku o duševním stavu poškozené z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 9. 7. 2018, zpracovaného MUDr. Ladislavem Melicharem (č. l. 525-538), z lékařské zprávy Psychiatrické léčebny Červený Dvůr ze dne 30. 4. 2018 (č. l. 479-481) a dále z výpovědi samotné poškozené.

30. Nejvyšší soud se nejprve zabýval namítaným nesprávným postupem soudu prvního stupně, který si u Psychiatrické léčebny Červený Dvůr vyžádal informace o psychických potížích poškozené A. K., načež mu tyto informace byly sděleny formou lékařské zprávy ze dne 30. 4. 2018 (č. l. 479-481). Z této lékařské zprávy se podává, že poškozená trpěla posttraumatickou stresovou poruchou po prožitém období těžkého fyzického i psychického týrání v rámci roku 2017 (srov. č. l. 479). Pokud obviněný namítá, že soud prvního stupně postupoval nezákonně, neboť poškozená nikdy nedala souhlas s poskytováním informací o svém zdravotním stavu, nelze mu dát za pravdu. Je sice pravdou, že informace o duševním stavu, o které bylo soudem prvního stupně žádáno, podléhají lékařskému tajemství podle § 51 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), za porušení lékařského tajemství se však podle odst. 2 tohoto ustanovení nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení. Tento postup je stanoven v § 8 odst. 1 ve spojení s odst. 5 tr. řádu, podle kterého státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů, přičemž nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely trestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Souhlas soudce je však vyžadován toliko v přípravném řízení. Po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání může takové informace podléhající lékařskému tajemství vyžádat přímo předseda senátu nebo samosoudce, který je vždy soudcem, aniž by vyžadoval souhlas dalšího soudce, popř. aniž by musel souhlas udělovat sám sobě (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 145., nebo Draštík, A; Fenyk, J. a kol. Trestní řád I. § 1 až 179h. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 64). O tom byla navíc dotyčná psychiatrická léčebna správně poučena soudem prvního stupně (srov. č. l. 459).

31. Vzhledem ke shora uvedenému postupoval soud prvního stupně zcela v souladu s tr. řádem a zákonem o zdravotních službách, jakož i s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2050/14, když od Psychiatrické léčebně Červený Dvůr zjistil, že poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou. K bližšímu objasnění příčin této poruchy byl následně zcela správně vyžádán znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Ladislava Melichara, ze kterého se jednoznačně podává, že příčinou posttraumatické stresové poruchy u poškozené je traumatizující vztah s obžalovaným a jedná se o následky jak jeho fyzických agresí, tak i psychického nátlaku, obviňování a především výhrůžek násilí (srov. č. l. 537). Dokazováním provedeným soudem prvního stupně tak bylo jednoznačně prokázáno, že těžkou újmu na zdraví v podobě posttraumatické stresové poruchy způsobil poškozené A. K. právě obviněný svým jednáním uvedeným pod bodem 1) tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr. Ladislava Melichara, který je pro tento závěr stěžejní, pak obviněný nikterak blíže nerozvádí, v čem spatřuje vady tohoto posudku. Závěry soudů obou stupňů tak v tomto směru shledal Nejvyšší soud plně souladnými s provedenými a použitelnými důkazy.

32. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou množství drogy pervitinu, který obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených v bodě 2) tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku poškozené za dobu jejich vztahu opatřil. K této problematice Nejvyšší soud předesílá, že obviněný byl v nyní projednávané trestní věci shledán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že neoprávněně jinému opatřil omamnou nebo psychotropní látku [viz shora uvedený popis skutku pod bodem 2)]. Z hlediska zvolené právní kvalifikace jednání obviněného tedy není rozhodné, v jakém množství obviněný poškozené pervitin opatřil, nýbrž podstatné je pouze to, že z jeho strany došlo k poskytnutí drogy poškozené, lhostejno v jakém množství.

33. Soud prvního stupně vycházel při stanovení tohoto množství zejména z výpovědi samotné poškozené A. K., která při hlavním líčení konaném dne 20. 8. 2018 uvedla, že po dobu udržování vztahu s obviněným užívala asi 0,2 – 0,3 g denně, přičemž drogu jí většinou opatřoval obviněný, občas jí dal peníze a opatřila si ji sama (viz č. l. 564). Poškozená rovněž uvedla, že poté, co se začala vídat s obviněným, o všechny své zdroje drogy přišla, neboť ostatní lidé měli z obviněného strach. Obviněný jí tedy uvedeným způsobem obstarával drogy od zimy roku 2017 až do svého zadržení každý den.

34. Již ze shora uvedeného nástinu výpovědi poškozené je zřejmé, že skutková zjištění soudu prvního stupně vyjádřená v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku pod bodem 2) nejsou v rozporu s touto výpovědí poškozené, kterou soudy obou stupňů na základě přesvědčivého zdůvodnění považovaly jako celek za přesvědčivou (viz bod 79. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Výpověď poškozené navíc, jak správně uvádí odvolací soud, koresponduje s audionahrávkami poskytnutými obviněným. V každém případě však z hlediska naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku není rozhodné stanovení přesného množství poskytnuté drogy, když k naplnění těchto znaků postačuje poskytnutí drogy v jakémkoliv rozsahu. Skutkové závěry soudu prvního stupně je tedy nutno považovat z hlediska zvolené právní kvalifikace za zcela dostatečné a podložené provedeným dokazováním.

35. Nejvyšší soud konečně posoudil i procesní námitky obviněného týkající se možnosti prostudovat spis před podáním obžaloby a otázky tzv. opomenutých důkazů. Pokud jde o obviněným namítané neumožnění prostudování spisu v přípravném řízení, Nejvyšší soud zjistil, že toto pochybení obviněný namítá v průběhu celého trestního řízení, a to včetně obou odvolání. Dovolací soud rovněž zjistil, že touto problematikou se dostatečně zabýval odvolací soud již ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí ze dne 28. 12. 2018, č. j. 13 To 325/2018-798, kdy v bodě 9. odůvodnění tohoto rozhodnutí vyložil, proč nedal obviněnému v této otázce za pravdu. Znovu a ještě podrobněji se pak odvolací soud k této problematice vyjádřil v bodě 11. napadeného usnesení. Nejvyšší soud považuje jeho odůvodnění za adekvátní.

36. Pokud jde o namítané opomenuté důkazy, Nejvyšší soud považuje za přesvědčivé, jakým způsobem se s návrhy na doplnění dokazování vypořádal soud prvního stupně, který v bodě 94. svého rozsudku vysvětlil, proč těmto návrhům nevyhověl a neprovedl důkazy k pohybu poškozené prostřednictvím výpisu lokalizace telekomunikačních buněk či výpisu hovorů poškozené. Rovněž přesvědčivě zdůvodnil, proč neprovedl navrhovaný důkaz ke komunikaci poškozené na sociálních sítích, nenechal zpracovat revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k osobě poškozené, nevyslechl další svědky a nedoplnil dokazování o spisy ohledně oznámení učiněného poškozenou na P. B. Tento postup soudu prvního stupně poté náležitě přezkoumal soud odvolací, který své úvahy rozvedl v bodě 12. napadeného usnesení a který uzavřel, že žádný důkaz nezůstal opomenutý. Nejvyšší soud se tímto závěrem ztotožňuje.

37. S ohledem na to, že Nejvyšší soud po přezkoumání napadených rozhodnutí neshledal, že by byl dán extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními v namítané otázce posttraumatické stresové poruchy u poškozené a množství drogy obstarané obviněným poškozené, ani že by v trestním řízení bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tyto námitky ryze skutkové povahy nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

38. Nejvyšší soud se tedy ztotožňuje se závěry provedeného přezkumu důkazní situace a navazujících hodnotících úvah soudu prvního stupně odvolacím soudem. Lze tedy uzavřít, že skutková zjištění soudu prvního stupně nevzbuzují žádné důvodné pochybnosti, neboť důkazy získané v trestním řízení jednoznačně svědčí o vině obviněného žalovanými skutky a nebyly zjištěny žádné opomenuté důkazy. Nejvyšší soud proto neshledal porušení příslušných ustanovení trestního řádu, především § 2 odst. 5, 6 a § 125 odst. 1 tr. řádu. Na základě shora uvedeného je proto Nejvyšší soud přesvědčen, že závěru soudů nižších stupňů o absenci důvodných pochybností týkajících se zjištěného skutkového stavu věci, které by bylo třeba vykládat ve prospěch obviněného, nelze ničeho vytknout. Z tohoto důvodu námitku obviněného spočívající v údajném porušení pravidla in dubio pro reo neshledal jako důvodnou.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

39. Vzhledem k tomu, že obviněným uplatněné dovolací námitky spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu vyhodnotil Nejvyšší soud jako nedůvodné a že zbývající dovolací námitky skutkové povahy nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť ve skutkových zjištěních soudů nižších stupňů nebyl shledán extrémní rozpor s provedenými důkazy, ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. řádu, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle § 265 i odst. 1 písm. e) tr. řádu, přičemž tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru