Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1275/2020Usnesení NS ze dne 17.12.2020

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1275.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1275/2020-977

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání obviněného B. T., nar. XY ve XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, okres Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 23 T 25/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného B. T. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 23 T 25/2017-922, byl obviněný B. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu pětiset denních sazeb ve výši jedné denní sazby 1.000 Kč, tj. v celkové výši 500.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl uložený peněžitý trest vykonán, byl okresním soudem podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.

2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Teplicích právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání jak obviněný, tak státní zástupce, který tak učinil v neprospěch obviněného. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný B. T. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

v přesně nezjištěných dnech v období od léta 2010 do 22. 1. 2013 v XY, okres Teplice, a to dílem v ul. XY, v budově označované jako „XY“, dílem v ul. XY, tedy před domem v místě svého bydliště, a také v prostoru hřbitova, R. F., nar. XY, poskytoval drogu označovanou jako heroin, a to obvykle prodejem 2,5 či 5 gramů, za částky 800 až 1.000 Kč za 1 gram heroinu, a ve dvou případech mu heroin neprodal, nýbrž směnil za parfémy a jiné věci spotřebního charakteru, když celkem takto jmenovanému prodal či směnil heroin běžné kvality v celkovém množství 828 gramů,

přičemž droga označovaná jako heroin obsahuje (5R,6S)-4,5-epoxy-17-methylmorfin-7-en-3,6-diyl-diacetát, který je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a do seznamu č. 3 přílohy 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších právních předpisů, a obviněnému nesvědčilo žádné oprávnění k nakládání s těmito látkami.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Obviněný B. T. napadl výše citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 To 28/2020-951, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č j. 23 T 25/2017-922, dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje řadu vad. Předně toto rozhodnutí podle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž obviněný má rovněž za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, popř. mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dle jeho mínění dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel podřadil své námitky směřující proti stěžejní výpovědi svědka R. F., a to zejména v části, ve které tento svědek uvedl, že od obviněného po dobu dvou a půl roku opakovaně získával omamnou látku heroin. V reakci na to dovolatel zdůraznil, že tento svědek nemluví pravdu, neboť již při svém výslechu dne 6. 1. 2015, a poté i během hlavního líčení, na přímou otázku jasně uvedl, že v letech 2010 až 2014 si opatřoval heroin výhradně od svědka R. G. s tím, že žádný jiný zdroj neměl. V této souvislosti dovolatel upozornil i na to, že soud prvního stupně svědeckou výpověď R. G. vůbec neakceptoval, načež až poté, co mu byla předmětná věc odvolacím soudem zprvu vrácena, tuto výpověď vyhodnotil jako nevěrohodnou pro údajné vnitřní rozpory, které však v odůvodnění svého rozhodnutí nikterak nepopsal.

6. V návaznosti na to obviněný poukázal na vzájemné rozpory v jednotlivých výpovědích svědka F., jež byly podle jeho názoru zjevné již v průběhu trestního řízení. Obviněný uvedl, že již nalézacímu soudu předložil fotografie svého bytu, aby jimi doložil, jak jeho byt v inkriminovanou dobu vypadal, tedy že heroin skutečně neskladoval v zásuvkách svého stolu, kterak svědek F. tvrdil. Nalézací soud však předloženou dokumentaci ignoroval, stejně jako jím navrhované výslechy osob, které s ním v té době sdílely jeho domácnost, pročež mohly potvrdit verzi prezentovanou jeho obhajobou. Z těchto důvodů oba soudy nižších stupňů vyhodnotily nevěrohodnou výpověď svědka F. jako usvědčující, a to i přesto, že v trestní věci obviněného, stejně jako v trestní věci již odsouzeného R. G. jsou výpovědi jmenovaného svědka navzájem v rozporu, pročež je vyloučeno, že by tento svědek v obou případech vypovídal pravdu. Nadto svědek F. svoji výpověď průběžně měnil i v jednotlivých fázích trestního řízení v nyní posuzované věci.

7. Dovolatel dále namítl, že soudy obou stupňů nepodrobily zkoumání ani podivnou shodu okolností, kdy svědka F. v průběhu výkonu jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody navštívili policisté, kteří mu předložili nějaké fotografie a sdělili mu, co je jim o věci známo. V reakci na tuto fotorekognici svědek na jedné z fotografií označil osobu, kterou znal pod přezdívkou B., což soud prvního stupně později vyhodnotil jako usvědčující důkaz, a to přesto, že jej obviněný upozornil na skutečnost, že stejnou přezdívku v XY užívalo vícero osob. Současně dovolatel vyjádřil údiv nad skutečností, že krátce po této rekognici byl svědek F. z výkonu svého trestu podmínečně propuštěn. Za čistou spekulaci soudu pak dovolatel označil výpočet množství omamné látky, kterou měl v nyní posuzované věci údajně distribuovat další osobě.

8. Na tomto základě obviněný tvrdí, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich plynoucími je zřejmý extrémní rozpor, pročež bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, stejně jako procesní zásada in dubio pro reo. Ve vztahu k uloženému trestu pak obviněný doplnil, že mu byla jako přitěžující okolnost ve smyslu § 42 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku přičtena ziskuchtivost, kterou však podle jeho názoru soud nikterak neprokázal, nýbrž ji pouze dovodil z toho, že měl obviněný předmětnou drogu prodávat, aniž by zjistil, s jakým ziskem.

9. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dovolatel pouze stručně podotkl, že všechna výše uvedená pochybení byla dána již v řízení před soudem prvního stupně, avšak v přechozích stadiích trestního řízení nebyla ze strany nalézacího, ani odvolacího soudu nikterak napravena.

10. Naplnění dovolacího důvodu popsaného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak obviněný spatřuje v uložení trestu, který je podle jeho mínění v rozporu s § 37 odst. 2 tr. zákoníku, jakož i čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. V této souvislosti upozornil na to, že pro shodnou trestnou činnost byl týmž senátem (byť pro větší rozsah) odsouzen také R. G. Tomu však byl vyměřen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let (viz rozsudek Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 47 T 26/2015). Z tohoto důvodu je obviněný přesvědčen o tom, že jemu uložený trest je neoprávněně přísnější, než trest uložený již odsouzenému R. G., pročež tento trest označil za protizákonný a protiústavní.

11. Vzhledem k výše uvedeným námitkám dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 To 28/2020-951, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 23 T 25/2017-922, a aby předmětnou věc znovu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 1 NZO 964/2020, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která veškeré námitky dovolatele vyhodnotila jako nepodřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody.

13. Ve vztahu k námitkám subsumovaným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupkyně předně akcentovala, že jednání obviněného bylo spolehlivě prokázáno přesvědčivou výpovědí svědka R. F. Tento svědek zcela logickým způsobem objasnil i své výpovědi učiněné dříve v odděleně vedené trestní věci tehdy obviněného R. G., kdy jej označil jako jediný zdroj, od kterého návykovou látku kupoval. K opakovaným poukazům dovolatele na rozpornost výpovědí jmenovaného svědka ve dvou odděleně vedených trestních řízeních státní zástupkyně stran tohoto tvrzení zdůraznila, že R. F. nepopřel jiný zdroj, ale ani neuvedl jinou osobou, od které by látku v předmětné době kupoval. Za podstatné státní zástupkyně považuje i to, že výpověď R. F. je podporována rovněž výpověďmi svědkyň M. P. a N. B. K námitce obviněného zpochybňující jeho totožnost s ohledem na to, že přezdívku B. v jeho okolí užívá více osob, soudy zcela správně odkázaly na provedenou rekognici spolu s fotodokumentací, během které svědek F. jednoznačně označil obviněného jako osobu vystupující právě pod touto přezdívkou. Taktéž námitku zpochybňující množství obviněným distribuované drogy státní zástupkyně odmítla s odkazem na výpovědi výše uvedených svědků, jež je třeba považovat za věrohodné.

14. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupkyně konstatovala, že obviněnému byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby dané ustanovením § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Takový trest pak hodnotí jako zcela přiměřený všem zákonným hlediskům, pročež je třeba námitku obviněného o údajné nezákonnosti či protiústavnosti uložené sankce zásadně odmítnout. K odkazu dovolatele na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se státní zástupkyně výslovně nevyjádřila, nicméně vzhledem k argumentaci vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a k provázanosti těchto dvou dovolacích důvodů je zjevné, že i tento odkaz dovolatele vyhodnotila jako irelevantní.

15. Vzhledem k tomu, že dovolatel ve svém podání uplatnil pouze námitky skutkového charakteru, státní zástupkyně Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, tedy podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně přitom vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

19. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

21. Obviněný B. T. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který může být naplněn ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu pak znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

22. Obviněný T. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obecně lze tedy konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Za tohoto stavu sice nebylo odvolateli odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, avšak tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.

V.

K meritu věci

23. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného B. T. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

24. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že dovolatel jejich prostřednictvím opětovně usiluje především o zpochybnění věrohodnosti klíčové výpovědi svědka R. F., který jej přímo usvědčil z toho, že si od jeho osoby po dobu dvou a půl roku opakovaně opatřoval heroin, přičemž soud na základě jeho svědectví dospěl k závěru, že celkové množství odebrané drogy dosáhlo minimálně objemu 828 g.

25. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na tento dovolací důvod nikterak nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaného zločinu popsaného v tzv. skutkové větě, pročež požaduje zrušení obou rozhodnutí soudů nižších stupňů a nové projednání věci u soudu prvního stupně. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky – mající výhradně skutkový charakter – znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.

26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez odůvodněných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných nižšími soudy, kteréžto byly opřeny o četné, řádně provedené důkazy. Dovolací soud tak v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Teplicích odvodil své skutkové závěry ze svědecké výpovědi R. F., která nestojí osamoceně, nýbrž je podpořena rovněž výpověďmi svědkyň M. P. a N. B. Tyto stěžejní důkazy pak doplnil ještě listinnými důkazy (zejména opisem z evidence Rejstříku trestů obviněného, soupisem z přestupkových spisů vedených k jeho osobě v místě jeho bydliště a lustrací v Centrální evidenci stíhaných osob).

27. Tyto důkazy přitom soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami obviněného. Nejvyšší soud tak při svém přezkumu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný, nato extrémní nesoulad.

28. Jelikož však obviněný znovu akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen o tom, že postupem soudů nižších stupňů došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal.

29. Z přiloženého spisového materiálu přitom dovolací soud ověřil, že R. F. jako klíčový svědek ve své výpovědi učiněné u hlavního líčení v této trestní věci označil osobu obviněného jako dovolatele, který byl jedním ze tří zdrojů omamné látky, kterou si v letech 2010 až 2014 (se zhruba půlroční pauzou mezi únorem a zářím roku 2013, kterou strávil ve výkonu trestu odnětí svobody) v XY opatřoval. Jmenovaný svědek výslovně uvedl, z počátku heroin nakupoval od R. G. (zvaného „B.“) v množství 0,3 g denně, avšak poté, co množství jeho odběru vzrostlo na 2,5 g až 5 g a svědek G. již takovým množstvím nedisponoval, stal se jeho téměř výhradním dodavatelem právě obviněný B. T. (zvaný „B.“). Pouze v několika případech, kdy se s obviněným T. nepohodl stran kvality omamné látky, se svědek vracel i k dodavateli G. Dle svědkova vyjádření přitom nastaly rovněž situace, kdy „B.“ přechodně neměl heroin k dispozici, pročež obviněného sám odkázal přímo na R. G., popř. jej v několika případech poslal rovněž za svým bratrem M. T. (zvaným „M.“).

30. Jelikož stran osoby distributora omamné látky tento svědek vypovídal jinak v dříve projednávané trestní věci již odsouzeného R. G. a jinak ve věci obviněného B. T., vyzval jej okresní soud k doplňující výpovědi za účelem odstranění těchto rozporů. V návaznosti na to svědek F. nalézacímu soudu potvrdil, že heroin skutečně v XY odebíral od tří osob, a to od R. G., B. T. a M. T. V předchozí trestní věci, v rámci které byla projednávána trestná činnost nyní již odsouzeného R. G. (sp. zn. 47 T 26/2015), však skutečně uvedl jako svůj výhradní zdroj pouze tuto osobu. Danou skutečnost přitom svědek odůvodnil tak, že nechtěl svojí výpovědí způsobit trestní stíhání i svým dalším dvěma dodavatelům, zvláště ne v situaci, kdy na ně nebyl ze strany orgánů činných v trestním řízení dotazován. Tímto nalézacímu soudu svědek F. dostatečně objasnil důvody, pro které v předchozím trestním řízení neuvedl jinou osobu, od které omamné látky v inkriminované době získával.

31. Jelikož svědek F. rozpory mezi svými výpověďmi přesvědčivým způsobem objasnil, byla jeho výpověď v nyní posuzované věci nižšími soudy zcela správně vyhodnocena jako přesvědčivá, dostatečně konkrétní a podrobná. Podstatnou je rovněž skutečnost, že jeho výpověď nestojí osamoceně, nýbrž je podpořena i výpověďmi svědkyň M. P. a N. B., které svědek (nezávisle na sobě) informoval o nákupu drog právě od osoby obviněného B. T. Není rovněž pravdou, že by okresní soud nepopsal v odůvodnění svého rozhodnutí důvody, pro které vyhodnotil svědectví R. G. jako vnitřně rozporné. Jeho úvahy, zabývající se vztahy obou jmenovaných osob, totiž obsahuje zejména bod 17 odůvodnění dotčeného rozsudku.

32. Pokud dovolatel namítl, že nalézacímu soudu v průběhu hlavního líčení předložil důkazy, které podle jeho názoru vyvracely některé výroky svědka F. (zejména fotografie jeho bytu, kterými zamýšlel vyvrátit výroky svědka o tom, že zakoupený heroin skladoval v zásuvkách svého stolu, a navrhované výslechy osob, které s ním v rozhodné době sdílely domácnost), Nejvyšší soud nemohl tuto námitku akceptovat, a to hned z několika důvodů. Vyjma toho, že i tato námitka je ryze skutkového charakteru, je třeba zdůraznit, že není povinností nalézacího, popř. odvolacího soudu, který projednával tento případ, akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V opačném případě by se totiž soud provinil proti jedné z procesních zásad, jíž je zásada rychlosti řízení. Soud má totiž povinnost provést pouze takový (např. obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí důkaz navrhovaný obviněným jako nadbytečný, neboť jeho důkazní síla – vzhledem k již zjištěných skutkovým zjištěním – není schopna zvrátit procesní situaci v jeho prospěch, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí řádně odůvodnit. Tomuto zákonnému požadavku přitom okresní soud v nyní posuzované věci plně vyhověl, když v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že důkazní hodnota obviněným předložených fotografií je mizivá, a to pro odstup doby, možnosti záměny bytů či jejich částí, jakož i vzhledem k jiným možným způsobům manipulace (viz bod 18 odůvodnění odsuzujícího rozsudku).

33. Rovněž námitky ve věci provedené fotorekognice, ke které byl svědek R. F. vyzván Policií ČR v době svého výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud odmítl pro jejich ryze procesní a skutkový charakter. Nicméně i z věcného hlediska je nutné akcentovat skutečnost, že svědek F. ve Věznici Všehrdy dne 30. 6. 2016 na předložených fotografiích s jistotou označil osobu obviněného, kterého znal pod jím užívanou přezdívkou „B.“, přičemž k tomuto doplnil, že si od něho opakovaně a dlouhodobě obstarával heroin. Jmenovaný svědek současně identifikoval i osobu známou jako „M.“, od které rovněž kupoval tutéž drogu, pokud ji nesehnal u „B.“ (č. l. 66 p. v.). Vzhledem k této skutečnosti je tak tvrzení obviněného, že stejnou přezdívku v XY užívá více osob, zcela irelevantní.

34. Mimo to dovolatel označil za čistou spekulaci též samotný výpočet množství omamné látky, kterou měl distribuovat, a kterou okresní soud podrobně popsal v bodě 16 odůvodnění svého rozsudku (č. l. 924 p. v.). Obviněný však nikterak neodůvodnil, na základě jakých argumentů je přesvědčen o nesprávném výpočtu jím distribuované omamné látky. Za takové situace přitom není Nejvyšší soud oprávněn si domýšlet důvody dovolatelovy argumentace, pročež i tuto jeho námitku odmítl. Ze spisového materiálu je zcela zřejmé, že okresní soud výpočet množství distribuované omamné látky důsledně podložil právě svědectvím R. F., který dostatečně přesně určil jak období svého užívání dané drogy, tak i v čase se měnící jeho závislosti a s ní související četnost a množství nákupů předmětné drogy – a to ve vztahu ke všem svým distribučním zdrojům. Jelikož tak okresní soud svůj výpočet odvodil od dostatečně podrobných výroků tohoto svědka, je zcela zjevná neopodstatněnost ničím nepodložené, shora uvedené námitky dovolatele.

35. Ve stejném duchu bylo nutné odmítnout i další výtku obviněného zaměřenou proti údajně neprokázané ziskuchtivosti, coby přitěžující okolnosti, která mu byla přičtena ve smyslu § 42 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Svědek F. totiž v rámci svých tvrzení uváděl nejen množství, ale i tržní cenu, za kterou žádanou drogu od dovolatele nakupoval, včetně „množstevní slevy“, kterou dostával, pokud kupoval její větší množství (z provedených důkazů např. vyplynulo, že heroin nakupoval za částku 1.000 Kč za 1 gram, nicméně v případě nákupu 5 gramů tuto látku nakupoval za částku 4.000 Kč).

36. S výše uvedenou argumentací souvisí i další dovolatelova námitka, kterou podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, v jejímž rámci však pouze stručně konstatoval, že všechna uvedená pochybení byla dána již v řízení před soudem prvního stupně, aniž by byla jím či soudem odvolacím napravena. Obviněný tak odkázal na dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí o odvolání, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších soudů nedošlo ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

37. Na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný odkázal z toho důvodu, neboť má za to, že jemu uložený trest je v disproporci ve vztahu k trestu uloženému nyní již odsouzenému R. G., jenž mu byl uložen týmž senátem Okresního soudu v Teplicích za shodnou trestnou činnost (byť pro jiný rozsah). Jelikož osobě již odsouzeného G. byl vyměřen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let (viz rozsudek v trestní věci vedené pod sp. zn. 47 T 26/2015), je dovolatel přesvědčen o tom, že jemu uložený trest je neoprávněně přísnější.

38. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že ani tato výhrada dovolatele B. T. není podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod. Z rozsudku okresního soudu je zjevné, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a to v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu rovněž ověřil, že Okresní soud v Teplicích své závěry o obviněnému uložených trestech řádně odůvodnil, když zcela správně mimo jiné přihlédl k tomu, že obviněný T. doposud nebyl odsouzen a ani nebyl v posledních pěti letech projednáván pro přestupek. Na druhé straně se však nyní posuzované trestné činnosti dopouštěl po dobu dvou a půl roku, přičemž další osobě distribuoval nezanedbatelné množství drogy, která v našich podmínkách navíc nepatří k běžným omamným látkám, jež jsou na černém trhu běžně dostupné (jako jsou marihuana a pervitin), pročež je hůře dosažitelná a také dražší.

39. Pokud tedy okresní soud s přihlédnutím k výše uvedeným polehčujícím i přitěžujícím okolnostem vyměřil obviněnému (v rámci zákonného rozpětí trestní sazby od dvou do deseti let) trest odnětí svobody téměř na spodní hranici zákonné trestní sazby, jehož výkon navíc podmíněně odložil, byť na maximální (tj. pětiletou) zkušební dobu, a to za současného uložení peněžitého trestu, nejedná se v žádném případě o trest, který by byl nepřiměřeně přísným. Naopak je možné konstatovat, že vzhledem k délce doby distribuce tzv. tvrdé drogy, jakož i jejímu množství se jedná o trest velmi mírný a benevolentní, což platí i ve vztahu k soustavě trestů, jež byly Okresním soudem v Teplicích uloženy osobě již odsouzeného R. G., byť tomu soud uložil podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře, jakož i se zkušební dobou, kratší o jeden rok. Klíčovou se však jeví skutečnost, že vede-li dovolatel i v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku polemiku o výši uloženého podmíněného trestu odnětí svobody, je tato z hlediska uplatněného dovolacího důvodu již zcela podružná, neboť – jak již bylo konstatováno shora – platný trestní řád ani neumožňuje takovouto námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně stanovených v § 265b odst. 1 tr. řádu.

V.

Závěr

40. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 To 28/2020-951, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 23 T 25/2017-922, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného B. T. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).Poučení: Proti tomuto usnesení

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru