Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1249/2019Usnesení NS ze dne 11.12.2019

HeslaDůvod dovolání, že obviněný neměl obhájce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1249.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 37 odst. 2 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1249/2019-557

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 o dovolání obviněného T. L., narozeného XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 15 To 30/2019-497, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 6/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. L. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Obviněný T. L. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 3. 2019, č. j. 53 T 6/2018-457, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin, jakož i za řadu dalších sbíhajících se trestných činů, mu byl podle § 178 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej soud prvního stupně zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně zrušil výrok o souhrnném trestu uloženém obviněnému rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 11. 2017, č. j. 55 To 338/2017-558, dále výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25. 1. 2016, č. j. 2 T 78/2015-90, a výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 7. 2015, č. j. 15 T 135/2013-190, jakož i všechna další rozhodnutí, na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval proti výroku o vině shora označeným trestným činem. V záhlaví uvedeným usnesením Vrchní soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a písm. g) tr. řádu. Naplnění prvého z uvedených dovolacích důvodů přitom spatřuje v tom, že při veřejném zasedání o jeho odvolání konaném před odvolacím soudem dne 28. 6. 2019, byla porušena ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě, neboť ačkoliv na jeho straně byl v době konání veřejného zasedání dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, nebyl při tomto zastoupen obhájcem ustanoveným mu ve smyslu § 39 tr. řádu.

4. K tomu obviněný dále uvádí, že mu nejprve byl podle § 39 tr. řádu jako obhájce ustanoven Mgr. Martin Goldstein (dále také jen „ustanovený obhájce“). Jeho ustanovení však zaniklo, protože si obviněný podle § 37 odst. 2 tr. řádu zvolil jako obhájce Mgr. Miroslava Kučerku (dále také jen „zvolený obhájce“), s nímž uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb a jemuž dne 4. 6. 2019 udělil plnu moc. Obviněný má přitom za to, že v takovémto případě má zvolený obhájce před obhájcem ustanoveným přednost. Dne 25. 6. 2019 byl následně zvolený obhájce obviněnému nucen uzavřenou smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět. Tuto skutečnost oznámil jak obviněnému, tak i odvolacímu soudu, a to dne 25. 6. 2019. Za této situace pak měly orgány činné v trestním řízení obviněnému podle § 39 tr. řádu znovu ustanovit obhájce podle pořadníku, neboť u něj nadále trval důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Takto však orgány činné v trestním řízení nepostupovaly, neboť vrchní soud bezprostředně před konáním veřejného zasedání kontaktoval Mgr. Martina Goldsteina, aby se jakožto ustanovený obhájce obviněného dostavil na dané veřejné zasedání, což tento učinil. Obviněný má tak za to, že v důsledku nastíněného postupu odvolacího soudu nebyl ve veřejném zasedání zastoupen obhájcem, který by mu byl ustanoven v souladu s § 39 tr. řádu, napadené usnesení odvolacího soudu nebylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy, čímž došlo k zásahu do jeho práva na obhajobu. Zcela na závěr své dovolací argumentace pak obviněný namítá, že soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení skutku a odvolací soud následně zamítl jeho odvolání, aniž by pro to byly splněny předpoklady. Obviněný má ale za to, že je třeba napravit v prvé řadě shora předestřené pochybení odvolacího soudu.

5. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově na něj navazující. Zároveň obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

6. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta předně uvádí, že ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný nepředkládá žádnou věcnou argumentaci, a proto jeho námitku spočívající v údajném nesprávném právním posouzení skutku nelze učinit předmětem dovolacího řízení.

7. Stran druhé z dovolacích námitek [§ 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu] obviněného státní zástupkyně uvádí, že obviněným popsaný procesní vývoj v dané věci nevypovídá o porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, ani o porušení některého z příslušných procesních ustanovení zaručujících jeho právo na obhajobu prostřednictvím zvoleného či ustanoveného obhájce. Státní zástupkyně tak dovozuje ze skutečnosti, že obviněný předně nesplnil svoji procesní povinnost podle § 37 odst. 2 věty druhé tr. řádu, totiž oznámit změnu svého obhájce odvolacímu soudu tak, aby nově zvolený obhájce mohl být o konání veřejného zasedání dne 28. 6. 2019 v zákonem stanovené lhůtě (ve smyslu § 233 odst. 2 věty prvé tr. řádu) vyrozuměn. Tuto povinnost splnil teprve nově zvolený obhájce obviněného Mgr. Miroslav Kučerka, a to svým přípisem ze dne 12. 6. 2019, který však ještě téhož dne (neúspěšně) požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání, a to z důvodu kolize při zastupování jiného klienta. Tři dny před konáním veřejného zasedání, tedy 25. 6. 2019, pak zvolený obhájce obviněného oznámil odvolacímu soudu ukončení právního zastoupení. Státní zástupkyně v návaznosti na uvedené zdůrazňuje, že k tomuto dni zanikly právní účinky volby obhájce Mgr. Miroslava Kučerky, a to bez ohledu na skutečnost, zda jmenovaného obhájce stíhala povinnost k provedení veškerých neodkladných úkonů právní služby ve smyslu § 20 odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Jestliže se za této situace veřejného zasedání účastnil Mgr. Martin Goldstein, který byl obviněnému ustanoven jako obhájce, byl o tomto úkonu řádně vyrozuměn již dne 22. 5. 2019 a jenž navíc obviněného zastupoval v dřívějším stadiu trestního řízení, má státní zástupkyně za to, že tímto postupem odvolacího soudu nebylo právo obviněného na obhajobu jakkoliv dotčeno. K tomu státní zástupkyně připomíná, že Mgr. Martin Goldstein byl obviněnému ustanoven jako obhájce dne 4. 5. 2016, přičemž zvolil-li si obviněný nového obhájce až po nařízení veřejného zasedání před odvolacím soudem, nese takový procesní postup známky obstrukčního jednání.

8. S ohledem na uvedené proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

9. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně obviněnému k případné replice, kterou však do dnešního dne neobdržel.

III.

Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

11. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

12. Obviněný v rámci dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

13. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. řádu, tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§ 37 tr. řádu) nebo ustanoveného (§ 38 tr. řádu), a přitom žádného obhájce neměl. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], tak i ústavními principy (viz článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy. Tak jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho mít měl, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Účelem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je totiž dosáhnout nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se ovšem úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, uveřejněné pod č. 23/2007 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy nepostačuje pouhé formální porušení práva na obhajobu, ale vzniklý stav se musí určitým způsobem odrazit i v meritu věci (naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy třeba nahlížet materiálně).

14. Obviněný v rámci dovolání dále uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

15. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.

Důvodnost dovolání

16. Nejvyšší soud konstatuje, že část dovolacích námitek obviněného lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, a to konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Po seznámení se s obsahem spisového materiálu, jakož i s argumentací obviněného a státní zástupkyně, však zjistil, že tuto nelze považovat za důvodnou a dovolání obviněného je tak zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Co se týče zbývající části argumentace (nesprávné právní posouzení skutku a nesplnění podmínek pro zamítnutí odvolání obviněného), je třeba říci, že tuto obviněný nijak blíže nerozvádí, a proto ji Nejvyšší soud neshledal způsobilou naplnit druhý z jím vznesených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Není totiž úkolem dovolacího soudu nahrazovat či domýšlet dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

17. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné rekapitulovat procesní průběh trestní věci obviněného, resp. připomenout (z hlediska uplatněné argumentace) její stěžejní okamžiky.

18. Opatřením soudce Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 0 Nt 14099/2016 (viz č. l. 31), byl obviněnému podle § 39 tr. řádu ustanoven obhájcem Mgr. Martin Goldstein, advokát, a to z důvodu, že obviněný nevyužil svého práva zvolit si obhájce, tento mu nebyl zvolen ani jinou k tomu oprávněnou osobou a v dané trestní věci šlo o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. řádu [trestní řízení totiž bylo tou dobou vedeno pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku].

19. Dne 16. 5. 2019 odvolací soud nařídil v trestní věci obviněného veřejné zasedání, a to na den 28. 6. 2019. O konání veřejného zasedání byl vyrozuměn ustanovený obhájce obviněného i obviněný (oba shodně dne 22. 5. 2019) [viz č. l. 480 verte]. Dne 12. 6. 2019 Mgr. Miroslav Kučerka zaslal odvolacímu soudu přípis, jímž oznámil převzetí obhajoby obviněného v dané trestní věci, což doložil plnou mocí ze dne 4. 6. 2019 a současně požádal odvolací soud o odročení nařízeného veřejného zasedání za účelem prostudování spisu a z důvodu kolize s hlavním líčením v jiné trestní věci. Dne 14. 6. 2019 (č. l. 485) pak odvolací soud zvoleného obhájce obviněného vyrozuměl, že z jeho podání je zřejmé, že o datu konání veřejného zasedání byl informován již v době převzetí obhajoby obviněného. Za této situace, kdy si zvolený obhájce kolize s konáním hlavního líčení v jiné trestní věci musel být vědom, odvolací soud uvedl, že na datu konání veřejného zasedání trvá, přičemž do té doby má zvolený obhájce dostatek času na prostudování spisového materiálu. O nevyhovění žádosti zvoleného obhájce pak odvolací soud dne 19. 6. 2019 vyrozuměl i obviněného. Dne 24. 6. 2019 odvolací soud obdržel přípis obviněného, v němž tento (mimo jiné) uvedl, že žádá o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a toliko za přítomnosti jeho zvoleného obhájce.

20. Dne 25. 6. 2019 (tedy tři dny před konáním veřejného zasedání) zvolený obhájce obviněného odvolacímu soudu oznámil, že ke dni 24. 6. 2019 musel ukončit právní zastoupení obviněného, a to s odkazem na § 20 odst. 3 zákona o advokacii (pro neuhrazení sjednané zálohy na odměnu za poskytnutí právních služeb obviněným). Dne 28. 6. 2019 pak proběhlo před odvolacím soudem veřejné zasedání o odvolání obviněného, které odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl. Tohoto veřejného zasedání se přitom zúčastnil jeho ustanovený obhájce Mgr. Martin Goldstein (viz č. l. 495).

21. Nejvyšší soud předně považuje za nezbytné připomenout, že ustanovený obhájce je povinen vykonávat obhajobu až do skončení trestního stíhání (srov. § 41 odst. 5 tr. řádu), nebo do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce (srov. § 37 odst. 2 větu třetí tr. řádu), popřípadě do zrušení ustanovení, pokud pominuly důvody nutné obhajoby (srov. § 39 odst. 1 tr. řádu), anebo do zrušení ustanovení z důvodů uvedených v ustanovení § 39 odst. 4 tr. řádu, případně do rozhodnutí o zproštění povinnosti obhajování (srov. § 40 věta druhou tr. řádu a § 40a odst. 1 tr. řádu) [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 8 Tz 27/2013, uveřejněný pod č. 21/2014 Sb. rozh. tr.]. V tomto směru je proto třeba přitakat obviněnému, že oprávnění ustanoveného obhájce obviněného zaniká zvolením obhájce nového (viz také KAISER, T. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 316). Obdobně se ostatně vyslovil Nejvyšší soud již dříve, a to ve shora označeném rozsudku ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 8 Tz 27/2013, v němž konstatoval, že „je třeba již samotné zvolení obhájce obviněným (případně jinou k tomu oprávněnou osobou) ve smyslu § 37 odst. 2 tr. řádu na místo obhájce, který mu byl ustanoven, považovat za objektivní skutečnost, v důsledku které původní ustanovení obhájce zaniká. Ve vztahu k ustanovenému obhájci je však zánik takového ustanovení účinný teprve poté, co je o takové skutečnosti příslušným orgánem činným v trestním řízení vyrozuměn nebo se o ní jiným způsobem dozví. Do té doby je oprávněn i povinen hájit práva obviněného, a pokud tak činí, má i podle § 151 odst. 2 věty první tr. řádu vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu (advokátního tarifu).“

22. V projednávané věci přitom z obsahu spisu nevyplývá, že byl ustanovený obhájce obviněného ze strany orgánů činných v trestním řízení vyrozuměn o tom, že si obviněný zvolil jiného obhájce, popřípadě, že byl o této skutečnosti jinak informován. Za takové situace byl ustanovený obhájce nadále oprávněn obhajovat obviněného v odvolacím řízení. Nejvyšší soud má tedy za to, že v projednávané věci k zásahu do ústavně zaručeného práva obviněného na obhajobu v řízení před odvolacím soudem nedošlo.

23. Jak již Nejvyšší soud připomenul výše, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu totiž spočívá v porušení zákonných ustanovení o povinném zastoupení obviněného obhájcem v případech, které § 36 a § 36a tr. řádu označují za důvod nutné obhajoby. Podstata institutu nutné obhajoby, který představuje dílčí záruku zajištění práva na obhajobu, pak spočívá v tom, že v některých případech „zákon spatřuje ve spolučinnosti obhájcově tak důležitou a nezbytnou záruku spravedlivého řízení, že obmezuje v tom volné rozhodnutí obviněného a nařizuje, aby soud třebas i proti vůli jeho zřídil mu obhájce, když on sám (anebo za něj zákonný jeho zástupce) tak neučinil.“ [viz STORCH, F. Trestní řízení rakouské. Díl I. Praha: Nákladem Právnické jednoty, 1896 (reprint Wolters Kluwer ČR, 2011), s. 313]. Obviněným uplatněný dovolací důvod tedy směřuje na situace, kdy je porušen zákonem výslovně zakotvený požadavek, aby se obviněný nehájil toliko sám, ale za pomoci kvalifikovaného právního zástupce, tj. obhájce (výjimku zde představují situace, na něž dopadá § 36b odst. 1 tr. řádu). Účelem institutu nutné obhajoby pak není nic menšího než zajištění práva obviněného na spravedlivý proces a v konečném důsledku i prosazení zásady materiální pravdy (zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností).

24. Promítne-li Nejvyšší soud shora uvedené závěry do poměrů projednávané věci, je zřejmé, že právo obviněného na obhajobu, resp. příslušná ustanovení o nutné obhajobě, byla v řízení před odvolacím soudem zachována. Za stěžejní je třeba považovat to, že obviněný byl ve veřejném zasedání před odvolacím soudem zastoupen obhájcem, který jej obhajoval od počátku trestního řízení, a to více než tři roky, který za něj rovněž podal i odvolání (viz č. l. 442 a násl.), o němž bylo v daném veřejném zasedání rozhodováno, a jenž byl rovněž řádně a včas vyrozuměn o termínu konání veřejného zasedání (viz výše). Z obsahu spisu, včetně samotného dovolání obviněného, se rovněž nepodává, že by obviněný vůči Mgr. Martinu Goldsteinovi vznášel jakékoliv námitky stran výkonu jeho obhajoby v průběhu trestního řízení, včetně řízení odvolacího. Na závěru Nejvyššího soudu o zachování příslušných ustanovení o nutné obhajobě nemůže ničeho změnit ani postup odvolacího soudu, jenž nelze označit za zcela bezvadný, neboť ten měl za uvedeného stavu prokazatelně vyrozumět ustanoveného obhájce o tom, že obviněný využil svého zákonného práva a zvolil si obhájce jiného a dále postupovat podle § 39 odst. 1 tr. řádu.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

25. Nejvyšší soud tak uzavírá, že postup odvolacího soudu nevedl k zásahu do práva obviněného T. L. na obhajobu, a tedy ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť obviněný byl ve veřejném zasedání před odvolacím soudem zastoupen obhájcem, který hájil jeho zájmy. Nelze proto uzavřít, že by obviněný neměl v řízení obhájce, ač jej podle § 36 odst. 3 tr. řádu mít měl. Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky pro svůj případný kasační zásah, když část dovolacích námitek obviněného pro svoji neurčitost nebyl s to podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů (§ 265b tr. řádu) a stěžejní námitku obviněného shledal jako zjevně neopodstatněnou, byl nucen dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. 12. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru