Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tdo 1222/2016Usnesení NS ze dne 18.10.2016

HeslaDůvody dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1222.2016.1
Důvod dovolání
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Dotčené předpisy
§ 265b odst. 1 tr. ř.

přidejte vlastní popisek

11 Tdo 1222/2016-72

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2016 o dovolání obviněného G. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 2 To 14/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 15/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného G. L. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 20 T 15/2013, byl obviněný G. L. uznán vinným ad II./4. přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku, ad III./1.,7. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a ad VI. zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu 9 spoluobviněných.

Stalo se tak na základě skutkových zjištění, že:

ad II./4. obžalovaní R. L., G. L., a D. Č.

a) v období nejméně od 2011 nejméně do října 2011 vykonávala M. Š., po předchozí dohodě s R. L. na trase K. – D. D. a díle v D. pouliční prostituci a z této odevzdávala R. L. denně nejméně 150 € až do 9. 9. 2011, kdy byl vazebně zajištěn, celkem mu předala nejméně 4 500 €,

b) poté D. Č. přiměla M. Š. nejméně v říjnu 2011 odevzdávat jí z každého výdělku získaného provozovanou prostitucí nejméně 20 € určené na kauci pro R. L.,

c) tyto finanční prostředky předávala nejméně v říjnu 2011 se stejným účelem také G. L., který ji na trasu zároveň vozil, a to s vědomím, že tyto peníze pocházejí z jí provozované prostituce

ad III./1. obžalovaní J. M., R. L., G. L., G. L., a D. Č.

nejméně od 20. 5. 2011 až do doby svého zadržení ne 27. 3. 2012 J. M., po předchozí dohodě s R. L., G. L. ml. a G. L. st., vyráběl pervitin, a to na různých místech v Jihočeském kraji, zejména v Autokempu na Š. v chatce č. …, opakovaně v D. D. … v bytě užívaném D. Č., a to s jejím vědomím a v její přítomnosti, dále v D. D. … v bytě u O. K., kde se na výrobě pervitinu podílel ve dvou případech i R. L. a v blíže nezjištěné zahradní chatce blíže v H. n. V.,

kdy nákup chemikálií jako jódu, kyseliny fosforečné, červeného fosforu, ale také léků jako nurofen a modafen, v některých případech zajišťovali R. L., ten do 9. 9. 2011. kdy byl zadržen, dále také G. L., a G. L.,

z takto vyrobeného pervitinu si obžalovaný J. M. část ponechal, část předával, dílem za úplatu, R. L., G. L. st. a G. L. ml., kteří jej dílem použili pro svoji potřebu, dílem pro jeho prodej dalším osobám kdy jej distribuovali zejména v Č. B., D. D. a ve S.,

přičemž u J. M. byly dne 26. 10. 2011 kolem 23:30 hod. při silniční kontrole osobního motorového vozidla Opel Vectra, RZ … na silnici I. třídy v obci S., zajištěny v bílé textilní sportovní tašce látky a předměty určené k výrobě pervitinu, a to zejména kyselina chlorovodíková, hydroxid sodný, kyselina fosforečná, skleněný teploměr, kovová trubka, nitrilové rukavice, kovová lžička, žiletky, indikátorový papírek pro určení pH 28,2 g fosforu, 1 ks baňky ze seříznuté žárovky uchycené v držáku s hydroxidem sodným, 1 ks sklenice se zbytky světlé pevné látky, v níž zjištěn methamfetamin, plastovou nádobu s jódem v množství 58,9 g, 2 ks skleněné lékovky s kyselinou fosforečnou, 1 ks lékovky se zbytky jódu, 1 ks plastové injekční stříkačky s obsahem 1 ml kyseliny chlorovodíkové, 1 ks plastové injekční stříkačky se zbytky kyseliny fosforečné, 1 ks čité plastové zkumavky s pevnou látkou o hmotnosti 150 mg, obsahující hydrochlorid methamfetaminu s koncentrací methamfetaminové báze 66,5 %, což odpovídá 100 mg metamfetaminu,

ad. III./7. obviněný G. L.

a) v lednu 2011 daroval v Č. B. v herně Las Vegas nejméně 0,3 g pervitinu A. Z., následně ji od května 2011 do 19. 9. 2011 v Č. B. na sídlišti M. a na dalších místech Jihočeského kraje opakovaně, minimálně třikrát týdně, zdarma poskytoval pervitin v nezjištěném množství, a to přestože věděl, že nedosáhla 18. roku věku,

b) nejméně od května do září 2011 zejména v Č. B. zdarma poskytoval J. K., pervitin v nezjištěném množství, které jí umožňovalo jeho pravidelnou konzumaci, a takto jednal, že jí není 18 let,

c) nejméně od května do srpna 2011 na různých místech v Č. B. opakovaně poskytoval S. K., za který mu minimálně ve dvou případech zaplatila 500 Kč za dávku, pervitin v nezjištěném množství, které ji umožňovalo jeho pravidelnou konzumaci, a to přestože věděl, že nedosáhla 15. roku věku,

ad. VI. obviněný G. L.

dne 23. 5. 2012 v 11:00 hodin v Č. B. na 15. oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinil v rámci sepisování podaného vysvětlení policistu por. Bc. L. A., že v rámci prováděného šetření o trestné činnosti R. H. zaplatil v roce 2011 za jeho přítomnosti F. B. 400,- Kč a A. P. 500 Kč jako odměnu za to, že ve své výpovědi uvedou větší množství omamných a psychotropních látek, které měli odebírat od R. H. s cílem dosáhnout jeho přísnějšího postihu; následně měl por. Bc. L. A. vyhledat J. K., S. K., A. Z. a A. F. a přesvědčit je, aby lživě vypovídaly proti G. L., a v důsledku takového jeho jednání bylo vedeno šetření pracovníky Generální inspekce bezpečnostních sborů proti por. Bc. L. A. pro nesprávný postup a zneužití postavení při výkonu svého povolání.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný, 7 spoluobviněných a státní zástupkyně odvoláním. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 2 To 14/2015, podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný G. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný poukazuje na námitky, které uplatnil v odvolání, a to předně ke skutku pod bodem II./4., kdy ze skutečnosti, že byl v souvislosti s provozováním pouliční prostituce zmiňován některou z dívek neodůvodňuje závěr, že se daného trestného činu kuplířství dopustil, jelikož chráněný zájem byl jeho jednáním narušen pouze minimálně. K bodům III./1. a 7. poukazuje na rozporuplné výpovědi svědkyň Z., K. a K., které tak měly být hodnoceny jako nevěrohodné a tedy neprokazující bez jakýchkoliv pochybností jeho vinu. U bodu VI. dovolatel namítá, že skutečnosti jím tvrzené byly nepřímo potvrzeny i samotným poškozeným por. A. v rámci dokazování, tudíž zde nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že se skutku dopustil. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, že nebyla dodržena zásada zabezpečující právo obžalovaného na obhajobu a zajišťující řádné zjištění skutkového stavu věci. Závěrem dovolatel dodává, že je mu 62 let, dosud nebyl trestán a je ve špatném zdravotním stavu a z toho důvodu v případě rozhodnutí o trestu má za to, že jsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v první řádě uvedl, že v podstatné části uvedené námitky neodpovídají uplatněnému "hmotněprávnímu" dovolacímu důvodu. Není dle něj možné, domáhat se v rámci tohoto dovolacího důvodu přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je rozhodnutí založeno, polemizovat se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Dodává, že ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce je přesvědčen, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a lze tak dle jeho názoru zcela odkázat na úplná skutková zjištění soudu prvého stupně. K první námitce dovolatele státní zástupce oponuje, že vina obviněného je prokazována nejen obsahově korespondujícími výpověďmi svědkyň, ale i dalšími důkazy, např. provedenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. K námitce dovolatele, že jeho jednání představovalo pouze marginální narušení chráněného zájmu, státní zástupce odkazuje na odbornou literaturu, dle níž i taková činnost, které se dopouštěl obviněný (tedy například řidič, který osobu provozující prostituci za úplatu vozí za zákazníky) naplňuje znak kořistění z prostituce. Ve vztahu k drogové trestné činnosti, státní zástupce upozorňuje, že zde byla vina obviněného taktéž prokázána jak svědeckými výpověďmi, tak důkazy objektivní povahy. Obviněný naopak neuvedl žádný příklad rozporuplnosti či nevěrohodnosti napadaných výpovědí svědkyň. Jedná se pouze o obecnou polemiku se skutkovými zjištěními, která není způsobilá založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obdobný závěr státní zástupce učinil i co se týče námitky dovolatele ve vztahu k výroku o vině pod bodem VI. Z dovolání není jasné, jakým způsobem měl poškozený sám "nepřímo potvrdit" tvrzení obviněného a jedná se opět o velmi nekonkrétní argumentaci. Stejně tak ani zde nevyvstala žádná relevantní pochybnost o zjištěném skutkovém stavu a dovolatel ani zde nevznesl žádnou hmotněprávně relevantní námitku, jež by odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu. Obecně pak na závěr státní zástupce konstatuje, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka směřující proti výroku o trestu, kdy se obviněný domáhá aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Na základě uvedených skutečnosti státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Nejvyšší soud předně připomíná, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Je třeba zdůraznit, že v rámci rozhodování o dovolání Nejvyšší soud vychází zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy především namítat, že skutek, tak jak byl v předchozím řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako konkrétní trestný čin, ačkoli ve skutečnosti šlo o jiný trestný čin nebo se dokonce o žádný trestný čin nejednalo. Lze také namítat jiné nesprávné hmotně právní posouzení než posouzení skutku, pokud spočívá v posouzení některé jiné skutkové okolnosti, jež má svůj základ v hmotném právu, a to jak v hmotném právu trestním, tak případně i v dalších právních odvětvích. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. S poukazem na tento dovolací důvod však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod., neboť v tomto směru se jedná o aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Pro úplnost je třeba dodat, že ani v žádném z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.

Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolání je určeno k nápravě procesních a hmotně právních vad taxativně vyjmenovaných v rámci dovolacích důvodů, uvedených v § 265b tr. ř., nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu, justičnímu zkoumání skutkového stavu, není tedy pověřen k opětovnému plnému přezkumu rozsudků soudů nižších stupňů. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.

Především Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný právě v rozporu s výše uvedeným obecným výkladem k deklarovanému dovolacímu důvodu nejenže založil své tvrzení na námitkách skutkové povahy, nýbrž výslovně poukazuje na to, že námitky uplatněné v dovolání jsou replikou námitek uplatněných v odvolacím řízení. Přezkumnou povinnost dovolacího soudu tak obviněný nezakládá na pochybeních hmotněprávního charakteru, nýbrž výlučně na nespokojenosti s rozsahem závěrů odvolacího soudu k jeho odvolacím námitkám. Pokud obviněný sám konstatuje, že opakuje námitky uvedené v odvolání a namítá pouze způsob a rozsah jakým se s předmětnými námitkami odvolací soud vypořádal, Nejvyšší soud by se již k samotným námitkám vyjadřovat vůbec neměl, neboť obviněný založil své dovolání pouze na výhradě k rozsahu a adekvátnosti přezkumné činnosti odvolacího soudu, tudíž by k posouzení zůstala otázka, zda se skutečně odvolací soud ve vztahu k argumentaci a přezkumu odvolacích námitek obviněného dopustil nějakého pochybení, což však nelze v dovolacím řízení zásadně přezkoumávat, a to minimálně z důvodu uvedeného u § 265a odst. 4 tr. ř., který stanoví, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Lze navíc dodat, že námitky nejsou žádným způsobem konkretizovány ani rozvedeny, jedná se pouze o obecná prohlášení nesouhlasu s hodnocením důkazů a skutkového stavu. Takové důvody nemohou obecně založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Ačkoliv tedy námitka k bodu II/4 výroku o vině, že obviněný ohrozil chráněný zájem pouze minimálně, a tedy se nedopustil trestného činu kuplířství, je obecně podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, obviněný zde zůstal pouze v rovině skutkových tvrzení a neuvedl žádný konkrétní argument, jež by bylo možné podřadit pod daný dovolací důvod, když v podstatě jenom uvedl, že jeho vina nemůže být založena jenom na základě poukazu některé z dívek na jeho osobu v souvislosti s provozováním pouliční prostituce. Nad rámec toho však Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně v rozsudku vzal za prokázané, že obviněný vozil M. Š. na místa, kde provozovala prostituci, za což požadoval část jejího výdělku získaného prostitucí, čímž nepochybně naplnil skutkovou podstatu přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti lze poukázat, jak již konstatoval státní zástupce ve svém vyjádření, na odbornou literaturu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1872), ve které se uvádí: „Kořistěním z prostituce provozované jiným se rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci (může jít o jejího tzv. pasáka, ochránce, řidiče, který ji za úplatu vozí za zákazníky, či o osobu, která jí poskytuje ubytování za účelem prostituce nebo jí takové ubytování zprostředkovává, ale může jít i o tzv. vydržovanou osobu apod.). K naplnění znaku „kořistí z prostituce provozované jiným“ v § 189 tr. zákoníku o kuplířství se nevyžaduje, aby pachatel výslovně vyžadoval nebo vynucoval hmotný prospěch z prostituce jiného, ale postačí opakované přijímání úplaty za to, že provozování prostituce umožňuje (srov. R 11/1978 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1415/2009)“. Odvolací soud se s touto námitkou obviněného, ač stručně, tak dle názoru Nejvyššího soudu dostačujícím způsobem, vypořádal na straně 19 odůvodnění rozhodnutí, když odkázal na konkrétní důkazy, jež prokazují vinu obviněného, jako jsou v tomto případě výpovědi svědkyň - zejména svědkyně Š., která jednoznačně uvedla, že peníze vydělané prostitucí odevzdávala obviněnému, a to minimálně 20 € z každého kšeftu, dále odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, a také protokoly policie o osobách pohybujících se na trase S. – D. D. S těmito závěry soudů nižších stupňů se lze dle Nejvyššího soudu ztotožnit.

Co se týče námitky k výroku III/1., 7., přestože i zde dovolatel poukazuje na to, že nebyla prokázána jeho vina, svou velmi omezenou argumentaci směřuje k hodnocení důkazů, když se pouze odvolává na rozpory ve výpovědích svědkyň Z., K. a K. Nad rámec tohoto konstatování však Nejvyšší soud dodává, že podle závěrů soudu prvního stupně se výpovědi těchto svědkyň v podstatných částech shodují a navíc mají podporu v odposleších a záznamech telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř. V období od 16. 9. 2011 do 16. 1. 2012, kdy probíhal odposlech mobilního telefonu obviněného v rámci akce Tuner 13, je zachycena řada hovorů obviněného s těmito dívkami, ze kterých vyplývá, že jim dodával drogy (viz str. 59 rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak odvolací soud shledal, že výpovědi svědkyň jsou v zásadních skutečnostech shodné a obviněného usvědčují ze spáchané trestné činnosti.

Pokud se jedná o námitky k výroku pod bodem VI. Nejvyšší soud shledává, že ani tyto neobsahují žádnou argumentaci, jež by byla podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod. Argument o údajném "nepřímém potvrzení" skutečností, samotným poškozeným není dále nijak rozveden a jedná se tak opět pouze o polemiku s důkazní situací a námitku směřující do skutkového stavu věci. I zde Nejvyšší soud dodává, že ačkoliv odvolací soud se s touto námitkou obviněného vypořádal jen velmi stručně, rozsudek soudu prvního stupně obsahuje obsáhlé odůvodnění hodnocení provedených důkazů (v tomto případě je též spisový materiál ze šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a svědecké výpovědi), ze kterých Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností.

Pokud obviněný dále namítá, že odvolací soud se nedostatečně zabýval jeho námitkami a byla tak porušena zásada spravedlivého procesu a jeho právo na obhajobu, lze k tomu konstatovat, že se jedná o námitky čistě procesní povahy, jež nespadají pod žádný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Navíc podle ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Soudy obou stupňů přitom pečlivě zkoumaly skutkový stav a hodnotily provedené důkazy jak samostatně, tak ve vzájemné souvislosti, a jejich závěry o vině obviněného jsou nade vší pochybnost podrobeny právě provedeným dokazováním. Porušení práva na spravedlivý proces nelze založit na pouhé nespokojenosti obviněného s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu vyznívajícím v jeho neprospěch.

K poslední námitce obviněného, že vzhledem k zdravotnímu stavu a věku jsou v případě rozhodování o trestu dány důvody pro mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud uzavírá, že tuto námitku nelze podřadit nejen pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22). Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný G. L. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž by se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2016

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru